V Kladně dne 8. srpna 2000
Dovolte mi, obrátit se na Vás se svými pochybnostmi, které jsem získal po shlédnutí pořadu Klekánice - reportáž "Dokážu to?" ze dne 26.7.2000.
O čem ten pořad vlastně byl? Dovolím si hádat a současně se pokusím odpovědět si.
MŠMT od počátku přebíralo záštitu pouze nad odborným obsahem. Formu a podmínky v jakých projekt bude probíhat považovalo od počátku za věc financující strany a organizátorů.
Vážený pane řediteli!
Jsem si vědom toho, že na mnoho věcí, se dvě strany prostě mohou dívat odlišně. V kulturním dialogu, nebo při slušné kritice, se však zpravidla jedná o různou interpretaci daných faktů. V případě Klekánice, se ovšem rozcházíme již v těchto faktech - přestože zdroj je jednoznačně jeden - projekt "Dokážu to?". Chci Vás ujistit, že v případě Vaší ochoty, nebo ochoty Vámi pověřených zástupců, jsme připraveni věcně a prokazatelně dokladovat všechna naše tvrzení.
V tuto chvíli jistě rozumíte tomu, že se cítíme Vaší stranou nespravedlivě osočeni, zahanbeni, diskreditováni, snad i podvedeni.
Tento pocit v nás zákonitě sílí ještě poté, když si uvědomíme, že po mém rozhovoru s redaktorem J. Ovečkou jsem jej doporučeným dopisem ujišťoval, že veškerá fakta, informace a nejasnosti jsem mu ochoten kdykoli objasnit a vyložit (tento dopis připojuji jako přílohu). Nemluvě o tom, že prakticky všechno, co teď píši Vám, jsem mu osobně sděloval a podstatná část těchto informací již několik týdnů leží ve Vašem archivu - sděloval jsem je na kameru.
Po potvrzení ČT Ostrava, že dopis obdrželi a že za něj děkují, je odvysílána reportáž. V této reportáži vystupuje přesně 10 osob a vyjadřují se k projektu ze svého pohledu. Nikdo z nich (kromě mne) , však prokazatelně přímo v projektu nepracuje ani nepracoval, všichni říkají, co o projektu vědí, a redaktor explicitně sděluje mezi řádky mylná fakta, o čem projekt je. Proč nebyl použit některý z natočených záznamů, kde byl konkrétní živý účastník?
Poslední z mých závažných pochybností a otázek je tato:
V průběhu roku 1999 a 2000 pravidelně a systematicky sledujeme ohlasy projektu a práce učitelů v médiích. K 31.7. 2000 se jedná o 187 námi zaznamenaných reportáží v odborném, celostátním i regionálním tisku, v místním i celoplošném rozhlasovém vysílání a - což je v tuto chvíli zvláště pikantní - i v televizi, poměrně často právě v České televizi. Konkrétní účastníci projektu byli dvakrát přímými hosty s živým vstupem v pořadu "21", na téma obsahu projektu bylo v pořadu "Dobré ráno" hovořeno s garantem projektu, opakovaně zde bylo poukazováno na konkrétní vzdělávací akce, v nočním zpravodajství byla přímá reportáž o projektu z jedné z našich pilotních škol, před necelým rokem se jedné konkrétní akci (kde byly výjimečně účastny i děti ) věnovalo půl minuty v hlavní zpravodajské relaci dne. Ta armáda redaktorů, počínaje regiony, konče celostátními deníky a celoplošnou televizí společně s redaktory ČT doposud vytvářela virtuální realitu? O čem bylo těch téměř 200 ohlasů z Vaší branže, rozložených napříč všemi druhy i velikostmi médií. To všichni lhali? Vždyť z Klekánice jednoznačně vyplývá, že projekt je tunel na peníze, které nedorazily kam byly určeny - "... řada školení, za která někdo bral peníze, vůbec neproběhla? A co se ve skutečnosti během projektu odehrávalo? ...prý kde co - různé slavnosti v hotelích ... vždyt projekt musela utnout až ministerská kontrola ... komunikovat se tam učitelé nenaučili ..."
Závěrem si dovolím zobecnění:
Všude kolem nás se denně setkávám s tím, že etické normy a morálka váží velmi málo. Často je někdo nebere v potaz, automaticky tuto hranici překračuje a jde až na hranici zvanou zákon, někdy i trošku za ni. Ve slušné společnosti by přitom stačilo řídit se jen morálkou a etikou. Zákony by měly být normou, kam má málokdo potřebu jít a ujišťovat se, jestli ještě ano, nebo už ne.
Tuto úvahu bych rád zakončil jedním, zcela osobním prohlášením.
Celou kauzu Klekánice považuji za přinejmenším neetickou, pohybující se na hraně zákona, někde možná i trošku za ní. Zároveň Vás ujišťuji, že nic z toho co v tomto dopise uvádím není taktické lavírování na oné hraně zákona. Upřímně jsem přesvědčen o tom, že veškeré informace a fakta, pod která se tímto podepisuji, snesou optiku práva i morálky a etiky.
Byl bych Vám velmi zavázán, pokud byste mně osobně, i všem účastníkům projektu, se kterými jsem doposud hovořil, pomohl najít pohasínající víru v existenci profesionální žurnalistiky ve veřejnoprávní televizi.
Velmi se mi chce věřit tomu, že 1200 učitelů a v současné době rodiče zhruba 30 000 žáků, se nebudou za své koncesionářské poplatky dozvídat zlomek pravdy o tom, co se jich bezprostředně týká. Zbytek diváků - tuším taky platících - by potom nemusel o té první skupině smýšlet jako o podvodnících nebo o těch, co se účastní "v něčem podivném".
Tolik tedy mé pochybnosti a zde připojuji v úvodu zmiňovanou žádost o radu:
Co mohu udělat pro to, aby byly lži a nepravdy a zmanipulovaná fakta uvedeny na pravou míru?
Jak si mám být jist, že kdokoli se rozhodne pošpinit práci druhých lidí, neučiní tak přes veřejnoprávní médium?
Ivo Jupa
výkonný ředitel AISIS o.s.
a ředitel projektu "Dokážu to?"
Přílohy:
1. Dopis odeslaný redakci Klekánice v červnu 2000 - písemná nabídka veškerých informací a podkladů.
2. Potvrzení o přijetí dopisu - přílohy č. 1
3. Rozbor dalších informací a výroků z pořadu Klekánice - Dokážu to?
V této příloze jsou rozebírány některé konkrétní výroky a pokládány konkrétní otázky k nim směřující. Materiál je uveden v příloze nikoli z důvodů okrajového významu obsahu ale z důvodů formálních.
Na vědomí: