A cenu za příspěvek k rasové nesnášenlivosti dostává... Hanuš Hanslík, Česká televize
Pondělní Fakta na ČT1
Zní ponurá cikánská melodie. Reportér, temným tónem: "Východní Slovensko, okolí Prešova. V této oblasti je téměř 250 romských osad. Kromě pracovníků nejrůznějších nadací a lékařů se do nich jen málokdo odváží vkročit."
Záběry na špinavé, polonahé romské děti, v pozadí slumy.
"Přesně před dvěma lety některé tyto osady smetly povodně. Jen v jedné obci zahynulo během několika minut téměř 50 lidí."
Povodeň, čtyři muži nesou mrtvolu. Hudba kvílí, hlas sestupuje do hitchcockovského témbru.
"Téměř dvě desítky prominentních amerických studentů si pro svoji prázdninovou brigádu vybraly z celého světa právě tuto oblast. Hledali nejen dobrodružství, ale i fyzickou práci."
Tato expozice, mimochodem slušně natočená a sestříhaná, je krystalicky čistým připadem rasistické manipualce.
Manipulace č. 1: Reportáž podkresluje hlasitá depresivní hudba, čímž je divák emocionálně manipulován. Náladu situace mu nezprostředkovává to, co vidí, ale kterou melodii mu vybral reportér nebo střihač. Ačkoli se děti do kamery smějí, romská osada je vydávána za místo, kde není radosti.
Manipulace č. 2: Do východoslovenské romské osady se prý málokdo odváží vkročit. Příchozímu tam tedy hrozí jakési strašné nebezpečí, ale v čem spočívá, se divák nedoví - že by ho snad dohola ostříhaní Romové vyzbrojení baseballovými pálkami a řetězy ubili k smrti?
Manipulace č. 3: Záběry z povodně nejsou využity k tomu, aby vzbudily soucit, ale primárně mají diváka utvrdit v negativním dojmu z popisovaného prostředí. Je to podobné, jako kdyby západní televize využila záběry obětí záplav na Moravě v reportáži o kapsářích na brněnském hlavním nádraží.
Manipualce č. 4: Síly temna ustupují, vcházejí hrdinové, bílí, ušlechtilí, američtí, dokonce "prominentní" američtí studenti. Kontrast nemůže být silnější.
A konečně manipulace č. 5 a 6: Studenti nehledají pouze dobrodružství, ale fyzickou práci, přestože by jako "prominenti" jistě v létě pracovat nemuseli. Pátým prvkem manipulace je to, že se divákovi vnucuje moment "dobrodružství" - žít několik týdnů mezi slovenskými Romy je zřejmě něco podobného jako dovolená mezi lidožrouty, šestým je pak stereotyp, že bohatí lidé nepracují, a když, tak pouze, jak je zdůrazněno, kvůli dobrodružství.
Vyznamenala se i regionální prešovská televize, části jejíž reportáže Hanslík do svého díla zahrnul. Studentka Nicole Schwager i později její kolega říkají do kamery něco zcela jiného, než slovenský hlas překládá. I když je možné, že překlad je v zásadě odpovídající a pouze nebyl správně synchronizován se zvukem, dojem pro reputaci televize, která takový záběr odvysílá (nebo převezme, jako v Hanslíkově případě), je zničující. Pokud divák slyší jiný text, než který je potom předložen jako překlad, přestává takovému pořadu okamžitě věřit.
Poté následoval výklad, co všechno hrdinní studenti v obci Svinia vykonali (např. záběry na studnu, kterou vykopali), a pak pointa. Podkresluje cikánská hudba, tentokrát radostná; hovoří Hanuš Hanslík: "Američanům příliš nevadilo ani to, že byli během pobytu ve vesnici dvakrát vykradeni. Přišli prý pouze o drobnosti."
(Neromský) starosta obce říká: "Tuná v podstate privítali hlavne tu pomoc, a skôr by som povedal, ten taký osobný vzťah k Rómom, kde, by som povedal, bylo vidieť, že žiadne nejaké diskriminácie, žiadny odpor medzi študentmi americkými a Rómami nebol, proste, boli to priateľské vzťahy."
A znovu Hanslík: "Od odjezdu zahraničních brigádníků ale práce v osadě většinou znovu stojí. V době naší návštěvy pracovali u odvodňovacích příkopů jen tři lidé. Osada má téměř 700 obyvatel. Ti, kteří pracují, by proto brigádníky z Ameriky rádi přivítali znovu."
Pak chvíle chvály pro Američany, a znovu podstatná informace: "...život v osadě se tak téměř nezměnil ani po katastrofálních povodních. Nikdo neví, jestli nemohou přijít znovu. Na jejich oběti už vzpomíná málokdo. Romové v osadách žijí současností, ze dne na den."
V další části se reportéři podívali do Jarovnice, obce, kde byly oběti povodní největší. Tamní Romové podle Hanuše Hanslíka zaslouží chválu ("V této osadě pracuje více Romů."). Dokonce vykopali strouhu. "Sami," zdůrazňuje reportér.
Dále hovoří Čech, který v obcích pracuje, a ten je více než k Romům kritičtější k bílým obyvatelům těchto obcí. "Výjimky se v romské osadě skutečně najdou. Mezi špinavými rozpadajícími se chatrčemi stojí jako zázrakem dřevařská dílna," vysvětluje Hanslík.
Z celé reportáže je patrné, že ačkoliv se tým Fakt asi snažil o vyvážený přístup, vytvořené dílo je učebnicovým příkladem rasistické, netolerantní novinářské práce. Divák je manipulován, obrazová informace, kterou dostává, neodpovídá průvodnímu komentáři, celkové vyznění směřuje ke zdůraznění stereotypního vidění světa: Rom=nekulturní barbar, Američan=bohatý a ušlechtilý filantrop, a Slováci a Češi? Zřejmě něco mezi.
Česká veřejnoprávní televize mnou málokdy otřese, ale pondělními Fakty to rozhodně dokázala. Viděl jsem na BBC, ZDF i RTL nespočet reportáží z míst, která jsou sociálně i kulturně ještě odlehlejší, ale skutečně si nedokážu vybavit ani jednu, která by prezentovala odlišnost tak netolerantním a zkreslujícím způsobem jako Hanslíkova reportáž Brigáda.
Poznámka JČ: Proč se Česká televize nepokusí vidět Romy jako (normální) lidi, případně dokonce pohlédnout na svět z jejich úhlu pohledu. To nejde? Je pohled většinové české společnosti, představovaný nepříliš zkušeným reportérem, jediný možný?
