Ruský vojenský prostor v Olomouci nebyl zcela "absolutně tabu"
Milan Palička
Vazeny pane,
po precteni clanku "Jak jsem dostal (na letisti) vizitku od novinare" v
dnesnich (12.7. 2000) Britskych listech jsem se rozhodl Vam
napsat.
V letech 1978-1982 jsem zil v Olomouci - presneji receno jsem tam
byl na internate zeleznicniho uciliste v Pavlovickach. Kazdy den
jsem chodil z Pavlovicek pesky do skoly na Kosinove ulici naproti
hotelu Palac (nevim jestli jeste existuje - snad ano).
Casto jsme si zkracovali cestu pres sovetske sidliste a nikdo nas nevyhanel, ani
si nevzpominam, ze by tam nekde byly cedule "Cechum vstup
zakazan" nebo neco takoveho. Sice nam pruchod pres "Kanadu",
jak jsme tomuto uzemi rikali, vychovatele zakazali - ale znate to,
zakazane ovoce nejlepe chutna :-)
Stejne tak nebylo tabu
nakupovani v sovetskych obchodech. Obcas jsme zasli do
samoobsluhy potravin, ktera byla po ceste. Zbozi bylo vyhradne
sovetske vyroby, rekl bych nic moc, ale byla to aspon nejaka
zmena. Zajimave byly "scoty" - drevena pocitadla u pokladen.
Nekolikrat (snad to bylo k vyroci VRSR) jsme navstivili sovetsky
kulturni dum - samozrejme povinne - a sledovali vystoupeni
sovetskych "umelcu".
Takze vyraz "absolutni tabu" ve Vasem clanku povazuji
prinejmensim za prehnany. To ze nikoho nepustili do kasaren nebo
na vojenske letiste je snad celkem normalni. Zkuste zajit treba na
vojenske letiskte do Caslavi nebo do Nameste nad Oslavou, jestli
Vas tam nekdo pusti...
Aby nedoslo k nedorozumeni - v zadnem pripade neobhajuji
pritomnost sovetskych vojsk na nasem uzemi. Jen chci uvest veci
na pravou miru.
S pozdravem
Milan Palička