Romové ve zvláštních školách
Národ J.A.Komenského aneb kvalitní vzdělání pro všechny, nebo jen pro někoho ?
Ráda bych odpověděla na ohlasy, které jsem dostala po zveřejnění svého posledního příspěvku v Britských listech a které mě "napomínaly", abych se již laskavě přestala dohadovat s panem Pospíšilem a radši se věnovala skutečnému řešení "romské problematiky". Pro tyto občany, ať už s panem Pospíšilem sympatizující, či nikoli, mám dvě zprávy. Ta první, dobrá, říká : "Řešení existuje". Ta druhá, špatná,
dodává : "Řešení sice existuje, není však ani jednoduché, ani krátkodobé a ani levné".
Ráda bych se v tomto příspěvku zabývala problémem vzdělání a vzdělávání Romů. Jenom připomínám, že nelze celý problém zjednodušovat na problém vzdělanosti, či nevzdělanosti Romů, ale že existuje celá řada jiných aspektů tohoto problému, které je třeba řešit současně s problémem vzdělanosti. O nich si však můžeme popovídat někdy jindy. Podívejme se tedy na tento problém trochu blíže.
Zářným příkladem, jak hodná česká společnost pomohla Romům ke vzdělání, jsou zvláštní školy, které existují v systému českých škol více než 100 let. Jestliže prvotní smysl zvláštních škol byl v tom, aby se pomohlo dětem s vážnými mentálními poruchami, dnes už to dávno neplatí. Jen pro ilustraci : průměrné IQ žáků pražských zvláštních škol před 30 lety se pohybovalo mezi 70 - 79, před 20 lety to již bylo 80 - 89 a koncem 80 let již bylo 90. O vážné mentální poruše se už dávno nedá mluvit (ba naopak, tyto děti jsou většinou naprosto normální) a proto se začalo používat jiných kritérií k zařazování do zvláštních škol, jako jsou lehčí mozkové poruchy (dyslexie, dysgrafie),výchovné problémy, poruchy v chování a hlavně nedostatečná znalost českého jazyka.
Na tento systém nejvíce doplatili Romové a rodiny z nižších sociálních vrstev. Byl například popsán případ romského chlapce, který byl zařazen do zvláštní školy pouze pro to, že nevěděl, co znamená slovo příbor, protože jeho rodiče mluvili doma převážně romsky. Případ jiného chlapce, uprchlíka ze Srí Lanky, je obdobný. Proto, že neuměl česky, musel do zvláštní, přestože všichni jeho učitelé svorně tvrdili, že je chlapec velmi inteligentní. Velmi dobře věc popsal jeden čtenář, který byl tak laskav a zaslal mi E mail. Cituji : "Já jsem jednoho cikánka měl ve třídě a ten neuměl ani mluvit česky a psát nebo číst, haha. A tak šel do zvláštní."
Když se podíváme na procentuální zastoupení, tak romské děti tvoří plných 50 procent dětí na zvláštních školách. Druhou polovinu tvoří děti českých rodičů převážně, ale ne vždy, z nižších sociálních vrstev. A když to rozvedeme ještě dále, zjistíme, že jestliže oněch 50 procent dětí na zvláštních školách představuje pouze malé procento z celkového počtu všech školou povinných dětí v české, majoritní společnosti, u Romů těchto 50 procent na zvláštních školách představuje neuvěřitelných 75 procent z celkového počtu školou povinných romských dětí. Dodávám, že přestože tato čísla nemusí být úplně přesná (například protože nikdo přesně neví, kolik Romů je na území České republiky), přesto si určitě dobře dokážete představit, jaký ohromný dopad to má na celou romskou komunitu.
K dovršení všeho zlého dodám, že až do poloviny minulého roku neměli ti žáci, kteří dokončili zvláštní školu s dobrými výsledky, dovoleno zákonem č.29/1984 Sb.přihlásit se k dalšímu studiu na střední škole.§ 19 odst.1 tohoto zákona totiž až do října 1999 říkal: Ke studiu na středních školách, kromě škol uvedených v odst. 2, se přijímají žáci a další uchazeči, kteří úspěšně ukončili základní školu.
Toto znění v podstatě vypovídá o téměř nulové propustnosti školského systému, který na základě legislativy dělí žáky na dvě skupiny, tj. na žáky se základním vzděláním, kteří si mohou podat přihlášku na střední školu, a na žáky bez základního vzdělání, absolventy speciálních a zvláštních škol, kteří se ze zákona nemohou hlásit na střední školu.Absolventi základních škol tak mohli získat pouze nižší základní vzdělání, umožňující nastoupit pouze do odborného učiliště, nebo praktické školy v rámci přípravy na povolání.
Toto všechno připomíná spíše vzdělanostní genocidu Romů než systém školství hodný civilizovaného státu. Výhledy absolventů zvláštních škol do budoucna jsou opravdu neradostné.
Takové děti jsou přímo předurčeny k tomu, aby z nich byli manuelní nádeníci, kopáči, nebo ještě hůře, nezaměstnaní na sociálních dávkách. Je všeobecně známo, že lidé bez vzdělání se dostávají do nižších sociálních vrstev a mají mnohem větší tendence k pouliční kriminalitě, k asociálnímu chování a k jiným negativním projevům (i když se můžeme dohadovat o tom, co je a co není asociální, např. některá slova pánů Pospíšilů mi připadají mnohem více asociální než chování některých Romů ). Je pouze škoda, že si české školství vychovává takové lidi samo tím, že neumožní určité skupině dětí rovnocenný přístup ke vzdělání, nutí tyto děti, aby se přizpůsobily školním osnovám, když jsou to právě tyto osnovy, které mají být přizpůsobeny potřebám dětí.
Tvrdím tedy, že české školství je silně segregační a neumožňuje rovnocenný přístup ke vzdělání všem dětem. Přímým důsledkem toho jsou následné problémy s nezaměstnaností, kriminalitou atd.. Tvrdím, že pokud se podaří přiblížit úroveň vzdělání Romů úrovni vzdělání Neromů, máme po romském problému, který by se správněji měl nazývat romsko-českým problémem, protože jde o problém v soužití dvou národů, Romů a Čechů. Pokud tedy někdy v budoucnu, a já to vidím v horizontu 20-40 let, ten "romský" problém zmizí, stále bude nutné vyřešit ten problém "český". Stručný návrh na jeho řešení by zase pro změnu mohl osvětlit některý z českých čtenářů Britských listů.( Ještě než jsem dopsala tento článek, tak se v Britských listech objevil vynikající článek pana Jana Martinka.To je přesně ten český problém, o kterém tady mluvím.)
Jen pro zajímavost bych ráda uvedla slova JUDr. Ščuky : Něco podobného (jako české zvláštní školy) měli také Kanaďané. Před 30 lety zřídili pro tamní Indiány v rezervacích zvláštní internátní školy a mysleli si, že to je správné. Indiáni se nedali, v 80 letech vyvinuli obrovský tlak - a školy byly zrušeny. Dnes studuje na kanadských univerzitách dvacet tisíc Indiánů, a to bez nějaké afirmativní akce a jejich kvót. Já dodávám, že od té doby se Kanaďané mnoho zlepšili.
Když v roce 1997 přiletěla do Kanady velká vlna romských uprchlíků z Čech, pracovnice kanadského ministerstva školství (mimochodem slovenského původu) provedla se skupinou 50 romských dětí test, který měl ukázat, na jakém stupni je mentální stav těchto dětí. Většina těchto dětí navštěvovala v České republice zvláštní školu. Výsledek testu byl velice zajímavý. Ukázalo se, že až na jedno dítě, opravdu mentálně zaostalé, jsou ostatní děti zcela normální a mohou bez problémů nastoupit do normální školy, přestože neměly ani potuchy o tom, co je to angličtina. Byl to systém výuky, který jim pomohl překlenout nedostatky v jazyku, a dnes, o tři roky později, můžeme říci, že výsledky romských dětí ( zejména těch mladších ) jsou naprosto srovnatelné s výsledky jiných emigrantů a snad jen o málo horší než u jejich kanadských soukmenovců. A dokonce existují romské děti, které patří k nejlepším žákům ve své třídě.Věřím, že ty malé rozdíly, které ještě mezi romskými a kanadskými dětmi existují, úplně do 2 let zmizí.
Nyní bych se ráda vyjádřila k některým reakcím na můj poslední článek.Například pan Olša napsal, že v článcích pana Pospíšila nachází jedno - pojmenování existujících problematických jevů v chování jednoho etnika. Říkáte, pane Olša, že bez pojmenování těchto věcí se v řešení etnického problému opravdu nedá nikam dostat. Zcela s Vámi souhlasím. Problém je v tom, že pan Pospíšil vidí problémy pouze na jedné straně, a to na straně Romů. Jenže k tomu, aby někde nějaký problém vznikl je zapotřebí vždy dvou.To, co píše pan Pospíšil, je rasismus.Možná, že jste si přečetl jeho poslední článek, který vyšel v pátek. Zajímalo by mě, zda v něm také vidíte popisování romského problému. Já opravdu ne, jediné co tam nacházím, je ironie.V těchto věcech je pan Pospíšil opravdu schopný.
Pan Izák mi ve svém článku přisuzuje opravdu magické schopnosti. Pane Izáku, my Romové sice umíme čarovat :-), ale takové schopnosti ,jako zmást celý US kongres, to opravdu nemáme.Oni lidé, kteří tam sedí, zase nejsou tak hloupí, aby rady od nějaké Bánomové vůbec potřebovali. A už vůbec se nebojte, že bych Vás chtěla obvinit z nějaké rasové nesnášenlivosti vůči Indiánům, jenom bych Vám poradila, abyste vzal ty ozdoby, které si u nich Vaše žena zakoupila, a rovnou je vyhodil.
Naštěstí existují i v české společnosti lidé, kteří mají upřímný zájem na řešení romsko-českého problému. Důkazem jsou i příspěvky v Britských listech.Články, které napsali Tomáš Zukal, Václav Pinkava, paní Alena, Jan Martinek, ale i další jsou důkazem, že opravdu nelze přisuzovat chování určitých jedinců celé společnosti. Pouze bych si přála, aby takových jedinců bylo v české společnosti více.To bychom pak nemuseli emigrovat.
PS : Ráda bych využila příležitosti a ještě jednou se omluvila panu Pinkavovi za nechtěné převzetí jeho slov. Jen mezi námi, pane Pinkavo, oni ti Romové jsou opravdu hrozní. Doposud kradli jen peněženky pánům Pospíšilům, teď se už dali i na cizí myšlenky :-).
