Jaký byl pořad V pravé poledne s novým moderátorem?
Jelikož, je-li mi dostatečně známo, Roman Prorok v průběhu minulého týdne nezemřel (na což usuzuji z toho, že o mně cyberprostorem šíří kompromitující e-maily) ani neodmítl debatní pořad ČT V pravé poledne (VPP) moderovat, není důvod, proč být k jeho nástupci zvlášť shovívaví: vedení televize mělo dost času, aby si nového moderátora (a jeho tým) vychovalo.
Předesílám, že právě tým je základním předpokladem úspěchu pořadu, jakým je VPP. Kdyby Tim Sebastian, o němž je článek ve včerejším čísle, neměl perfektně připravené podklady, neobstál by: nebuďme naivní a nemysleme si, že argumenty, které tahal jako králíky z klobouku a jimiž přiváděl tázaného poradce viditelně do úzkých, byly v jeho hlavě víc než několik dnů, možná hodin - to vše je výsledek perfektní (a také slušně zaplacené) práce podpůrného týmu pořadu Hardtalk.
Tým ČT se nezměnil a odvedl tentokrát spíš nadprůměrnou než průměrnou práci. Obrazové materiály byly slušně sestříhány a okomentovány a zdá se, že i podklady, jimiž se Antonín Zelenka zcela netelevizně přehraboval, byly zpracovány na slušné úrovni.
Světlo, zvuk, kamera běží - vstupuje nový moderátor. A to je první potíž. Na rozdíl od Romana Proroka, který má image někdy uštěpačného, ale sympatického a bystrého mladého muže, Antonín Zelenka vypadá naprosto netelevizně. Za vzhled, stejně jako za mnohé jiné dispozice, nikdo z nás nemůže; měli bychom si ale uvědomit, kde jsou naše omezení, a nehnat se do aktivit, kde jimi budeme diskvalifikováni dřív, než budeme moci pořádně začít. Při své tělesné konstituci (a obratnosti) nikdy nepodám přihlášku do baletního sboru Národního divadla: mám obavy, že pan Zelenka se nerozvážným kývnutím na nabídku ČT něčeho podobného dopustil.
První slova nového moderátora ho profesně okamžitě usvědčují: mluva pomalá, přirozené řeči nahony vzdálená, intonace nezaměnitelná - čeština vzor Český rozhlas. Že celá dnešní debata bude rozhlasová, nenechává Antonín Zelenka nikoho na pochybách. Každému účastníkovi pečlivě uděluje slovo a vždy zopakuje, kdo bude hovořit (v rozhlase, jak známo, titulky nemají). Podobně se nikdy nestane, že by jeden účastník vstoupil do řeči druhému: to si pan moderátor hlídá, v rozhlase to nejde, protože by nebylo jasné, kdo právě mluví.
Debata plyne svým pomalým, Zelenkovou zadržovanou dikcí ještě víc zvolňovaným, tempem. Nikdo se s nikým nehádá, všichni svorně nenávidí komunisty (které sice 20 % koncesionářů bude volit, ale pro ty dnešní debata není) a hořekují nad poměry, které nedovolují komunistické zločiny potrestat. Pak ještě moderátor vykroutí závěrečnou řečnickou piruetu (paní Dědečková má naprostou pravdu, tak pitomé klišé se vymyká i veřejnoprávně-televiznímu standardu) a diváci, kteří dosud nepřepnuli na neveřejnoprávní kanál a daleko zajímavější Sedmičku s Klausem a Špidlou, od přístroje zívajíce odcházejí.
Antonín Zelenka naplnil přesně očekávání a předvedl se jako průměrný rozhlasovýmoderátor. Prorokovi se nevyrovná vzhledem, vystupováním ("imagem"), citem pro dialog, flexibilitou a schopností reagovat, předčí ho naopak přirozenou autoritou (to je ovšem dáno spíš věkem a typem osobnosti) a zřejmě i rozvahou a kulturou řeči (byť, jak bylo řečeno, zatím v naprosto netelevizním provedení). Vlastnosti, které jsou pro úspěch moderátora rozhodující, tedy neústupnost, smysl pro fair play a onu neuchopitelnou schopnost vést debatu tak, aby diváky zaujala, nikoli unudila, vzhledem k dramaturgii nedělního pořadu Antonín Zelenka ukázat nemohl: v tom dávám opět zapravdu Janě Dědečkové.
Přesto ale mám pocit, že jsem jako divák a tudíž i hlavní sponzor televize přišel zkrátka. Pokusy se dělají na králících, ne na platících zákaznících (možná by stálo za to založit nadaci proti týrání televizního diváka).
Proto Vás s plnou vážností (jedné desetimilióntiny Vaší divácké obce) vyzývám: Vraťte mi mého Proroka, mám ho rád, a cvičte si pana Zelenku v zákulisí. Až se naučí aspoň základy práce televizního moderátora, klidně ho pusťte před kameru a nechte ho třeba dva měsíce s Romanem Prorokem alternovat. Teprve pak se rozhodněte, kdo z nich je lepší (anebo, osvědčí-li se oba, nechte je vést debatní pořady střídavě natrvalo).
Tak se totiž buduje špičkový tým: co jste předvedli za posledních 7 dní, to jsou, pánové Chmelíčku a Hodači, metody, které bych očekával spíš od - s prominutím - vedení srbské nebo běloruské televize.
Principem demokracie je střetávání názorů a koncepcí; nepochybuji o tom, že minimálně Jiří Hodač to ze své emigrace velmi dobře ví - jen na to, jak bývá ve východní Evropě zvykem, na chvíli ve vlastní prospěch zapomněl.
Dodatek z pondělního odpoledne:
Razantní krok s výměnou moderátora nezaznamenal kladnou diváckou odezvu ani podle peoplemetrových měření. Podle informací České televize sledovalo pořad V pravé poledne s novým moderátorem 217 tisíc diváků starších 15 let (tzn. rating činil 2,6 procenta divácké populace tohoto věku), což představuje osmnáctiprocentní podíl (share) na sledovanosti všech televizních stanic. Přestože ČT věnovala výměně moderátora dokonce zvláštní tiskovou konferenci, v obou parametrech ležel nedělní pořad v
Moje prognóza na příští neděli: 2,4 % absolutně, 16 % relativně (případné návrhy sázek prosím na tompecina@volny.cz).