Kdo smí studovat na britských elitních univerzitách?

Předvolební politikaření anebo skutečný problém?

Pomalu, ale jistě se v Británii přibližuje "hrozba" příštích všeobecných voleb, a to vede politiky obou hlavních stran ke koncentraci myslí. Labouristé bývají v současnosti obviňováni, že "ztratili cestu", že už nemají žádný nosný politický program, který by dokázal občany nadchnout a inspirovat a že jediné, o co Blairova kohorta usiluje, je ovládnout všechno co nejintenzivněji z jediného centra.

Obě hlavní britské politické strany hledají nosná témata, jimiž by si u voličů mohli zvýšit popularitu. Občas propadají populismu. Tak konzervativci Williama Hagua vystupují velmi ostře proti všem žadatelům o asyl a domnívají se, že ti získají podporu. V minulých dnech také Hague přislíbil, že zvýší důchodcům penze, snad skoro až o čtvrtinu.

Co mají proti tomu dělat labouristé? Něco se našlo a vyvolalo to velmi ostrou celostátní kontroverzi.

Minulý čtvrtek zaútočil ministr financí Gordon Brown na to, co charakterizoval jako snobské, spikleneké "elitářství" starých britských univerzit v Oxfordu a v Cambridgi. V projevu pro členy odborových svazů promluvil o kontroverzním případu Laury Spencové, dívky ze severoanglického okresu Tyneside, která je v posledním ročníku povinné školní docházky, chtěla studovat lékařství na oxfordské univerzitě, ale její Magdalene College jí odmítla, navzdory jejím vynikajícím školním výsledkům - prý proto, že je absolventkou státní, nikoliv soukomé střední školy.

Kontroverze vznikla proto, že studentce Spencové, hned jakmile ji odmítl Oxford, nabídla stipendium ve výší 65 000 dolarů pro studium medicíny Harvardská univerzita. Případem se nejprve zabýval místní severoanglický list, v němž uvažoval ředitel státní střední školy, do níž chodí Spencová, nad tímto podivným vývojem událostí, totiž proto, že už druhý vynikající student z jeho školy byl odmítnut Oxfordem, ale dostal prestižní stipendium ke studiu v Americe.

Gordon Brown označil tuto skutečnost v projevu za "absolutní skandál" - že prý se Laura Spencová stala obětí "systému pohovorů, který daleko připomíná protekční síť starých známých než skutečnou spravedlnost v naší společnosti".

Brownův projev předem plně schválil premiér Tony Blair, ve snaze vyrovnat se novému populismu britských konzervativců. Zdroje blízké britské vládě hovoří o tom, že Blair a jeho společníci usilují o to, najít před příštími všeobecnými volbami "nov nepřítele", že nebude stačit, když půjdou do voleb jen na základě toho, co v úřadě vykonali.

Labouristy znervózňuje, že jim klesá popularita - podle průzkumů veřejného mínění klesla minulý měsíc z 48 na 32 procent.

V Británii studenti nedělají přijímací zkoušky na univerzity. Podrobují se jednotné, centrální, písemné maturitě, a tyto písemné zkoušky opravují anonymně učitelé z jiných škol.Na základě výsledků z centrálních maturit jsou studenti pak přijímáni ke studiu na vysoké školy. V Británii existuje numerus klausus: vláda určuje, kolik studentů ke studiu může každá univerzita na každém oboruu přijmout. Od loňska musejí angličtí studenti platit školné, cca 1000 liber ročně - (tj. cca jeden průměrný měsíční plat) - nikoliv však studenti ve Skotsku, skotští politikové se totiž proti univerzitnímu školnému ostře postavili.

Oxfordská univerzita se hájila tím, že její lékařská fakulta na Magdalene College je malá a že vláda univerzitě určuje, že smí přijmout ke studiu na této fakultě jen pět osob. Žadatelů, veskrze brilantních, bylo přes dvacet.

Dříve se výjimečně konaly na oxfordské univerzitě přijímací zkoušky, to však bylo považováno za neférové vůči studentům ze státních škol, a tak byly přijímací zkoušky zrušeny: v současnosti se uchazeči o studium podrobují jen přijímacímu pohovoru.

Konzervativní strana okamžitě obvinila labouristy, že se snaží z populismu vyvolávat v Británii novou "třídní válku". Podle pátečních zpravodajských pořadů rozhlasu BBC pohlížejí na tuto novou labouristickou iniciativu mnozí pozorovatelé se značnými rozpaky: pravicová "Nová labouristická strana" se pod vedením Tonyho Blaira neuchylovala k takovýmto krokům, které byly spíše charakteristické pro starou, socialistickou Labour Party.

Třídní rozdělení také už není v Británii, jaké bývalo, a je velká otázka, zda bude nynější labouristická kampaň proti "elitářství" mít tak velký efekt u voličů, v jaký tato strana doufá.

Liberální nedělníky Observer a Indepedent on Sunday se energicky postavily v této věci za Labouristickou stranu. Nejsem si zcela jist, zda je jejich postoj správný. Na jedné straně je pravda, že je nespravedlivé, studují-li na elitních univerzitách v Oxfordu a v Cambridgi drtivou většinou jen absolventi drahých soukromých škol, na druhé straně by bylo chybné, kdyby v rámci boje proti univerzitnímu "elitářství" mělo dojít k poklesu úrovně vysokoškolské výuky - k němuž bohužel pod pozvolným tlakem stejně dochází.

Independent on Sunday to shrnul docela výstižně kresleným komentářem. Pod velkým nápisem:"Konečně seriózní vysokoškolská reforma" je na obrázku u oxfordské kolege ministr financí Gordon Brown jako chuligán, který v koleji rozbil kamenem okno. Z vedlejšího okna koleje vyhlíží zlostně na Browna oxforský akademik a dělá na něho vulgární gesto.

Takto celou věc shrnul Independent on Sunday v redakčním komentáři:

Skutečný skandál oxfordských pohovorů

Samozřejmě, tato země je stále ještě příliš postižená třídním vědomím. Navzdory příslibu Johna Majora, že vytvoří "beztřídní společnost", se stávají lidé dělnického původu - včetně Johna Majora samotného - terčem posměchu od establishmentu, který je spojen se "správnými" školami,univerzitami a soudnictvím. "Rovná příležitost pro všechny" neexistuje.

Bezpochyby nejpozoruhodnějším komentářem v celé věci byl (ostudným způsobem prozrazený) důvěrný záznam o pohovoru Laury Spencové v Oxfordu. "Tak jak je tomu i u ostatních žáků ze státních škol, uchazečka neprojevovala sebedůvěruu a bylo obtížné ji přimět k otevřenějším reakcím, navzdory tomu, že byla zjevně velmi inteligentní." Osoby, které pohovor prováděly, zjevně vůbec nenapadlo, že by mohl mít vinu právě systém oxfordských pohovorů. Typický pohovor pro uchazeče o studium na Oxfordu či na Cambridgi probíhá takto: postarší muž s brýlemi a v manšestrovém obleku zastrašuje uchazeče hloupými provokativními otázkami, jako: "Zastřelila byste raději delfína nebo malé dítě?" Úspěch při takovýchto pohovorech vyžaduje ono kouzlo, jemuž se někdy říká drzost. Je to trik, který se učí žáci v soukromých internátních školách, kteří musejí spoléhat sami na sebe, protože jsou tam dlouhé měsíce bez rodičů. Ale schopnost úspěšně se vykecat od každé otázky není součástí školní výuky ve státních školách. Možná že by to mělo být: pokud vláda chce, aby se ve školách vyučovalo i občanství, schopnost mluvit - a vystupovat při pohovorech - by mělo být součástí výuky.

Ale z Bitvy Lauřina pohovoru se dovídáme ještě více. Pohlédněme znovu na ten citát. Začíná slovy: "Tak, jak je tomu i u ostatních žáků ze státních škol..." Tak jsou studenti automaticky rozdělováni na 93 procent žáků v zemi, kteří reagují pomalu, nemají sebedůvěru a jsou hloupí. Záznam z pohovorů zcela zjevně odrážel neochotu Laury hrát s osobami, které prováděly pohovor, jejich hru. Ale jde-li o hru, která je nepříjemná 93 procentům obyvatelstva, možná by se zrovna tahle hra neměla hrát.

Zároveň chtějí oxfordská a cambridgeská univerzita přesvědčit vládu, aby směly vybírat od studentů vyšší školné než jiné univerzity. Nic by neodradilo chudší studenty od studia na těchto univerzitách více než toto. Pokud to vláda myslí vážně ohledně "rovnosti příležitostí", musí tento požadavek obou univerzit odmítnout. Učinit něco jiného by bylo skutečným celostátním skandálem.