Železný versus Lauder
Chce vláda přitlačit na účastníky sporu nebo si jen dělá alibi?
Zatímco v Amsterodamu se Vladimír Železný se svými právníky potí před arbitry Mezinárodní obchodní komory, kterým se asi snaží namluvit, že za porušování smluv mohou ti ostatní, a nikoli on sám, pražští financové nechali do tisku prosáknout zprávy o daňových nedoplatcích těch organizací, které vysílaly a vysílají televizi NOVA, tj. CET-21 a ČNTS.
Pokud by se kontrola týkala jen loňského roku, tak bych se moc nedivil. Když se bývalí partneři rozhádali, mohly vzniknout nejasnosti kdy kdo co a jak měl komu vykazovat a platit.
Ale protože ta kontrola šla ještě dál do let minulých, tak nad tím trochu kroutím hlavou. Pokud vím, tak ČNTS daně platila. Železný se chlubil, že TV NOVA ročně odvádí 400 miliónů korun na daních, v Obchodním věstníku se pravidelně objevovala výsledovka ČNTS, která korespondovala s účetními výsledky předkládanými dozoru nad americkým kapitálovým trhem (viz http://www.sec.gov - symbol CETV).
Zdá se mi, že ta kontrola a obvinění jsou trochu účelové. Jakoby vládě došla trpělivost a tak si náhle řekla - děláte nám problémy, tak my na vás pošleme kontrolu a trochu vám to osolíme.
Navíc obviňovaná je CET 21, která až do rozchodu s ČNTS jako právnická osoba neinkasovala (s výjimkou udržovacích nákladů). Ty peníze se točily v ČNTS a ČNTS z nich platila daně. Zda správně či nesprávně, to ať posoudí financové, ale daně se platily.
Nejdříve jsem si myslel, že smysl té kontroly je podpálit koudel pod zadkem obou účastníků sporu tak, aby našli nějaké řešení, které by nezatěžovalo českou vládu a český stát.
Nicméně můj známý právník mi nabídl ještě jednu variantu. Český stát si pro spor s Ronaldem Lauderem vyrábí alibi. Proč?
Český stát, reprezentovaný Radou ČR pro R a TV vysílání, se ve sporu tváří, jakoby licence byla vždy a výhradně jen u CET 21, tj. u Vladimíra Železného, ačkoliv tu licenci dostával v roce 1993 CET 21 s podmínkou partnerství s Českou spořitelnou a s CEDC, později CME. Že CME byla tak hloupá a sama toto spojení v roce 1996 rozvolnila souhlasem se zrušením licenční podmínky č.17, je jiná opera.
Na jedné straně od roku 1996, kdy poslanecká sněmovna zbavila na 18 měsíců Radu ČRRTV řady rozhodovacích pravomocí a umožnila držitelům licence rušit uložené licenční podmínky, skutečně stát reprezentovaný Radou ČRRTV může říkat - já nic, já muzikant. Z hlediska pozitivního výkladu práva to asi má svoji logiku.
Na straně druhé Lauder může argumentovat faktickým stavem: Tak dobře, když říkáte, že CET 21 byla odjakživa jediným a výhradním provozovatelem vysílání TV NOVA, tak proč přes ní nešly hlavní finanční toky, třeba jen formálně, vzájemným přeúčtováváním. To, že jsme daně platili my, v ČNTS, svědčí o tom, že jsme se podíleli prostřednictvím ČNTS na provozování licence a stát to tiše schvaloval a nikdy neprotestoval.
Takže stát nyní nasadil masku přísného kontrolora, začal se hrabat v účtech a výkazech CET 21, aby mohl světu a Lauderovi dokázat: Ano, CET 21 je pro nás výhradním provozovatelem licence a vysílání (broadcaster), vždyť vidíte, že ho peskujeme za to, že špatně přeúčtovával a že neplatil daně.
Samozřejmě, bez znalosti kontrolní zprávy a skutečného stavu věci nelze dělat žádné definitivní závěry. Že ty vztahy mezi partnery v ČNTS (CET 21, CME a Česká spořitelna) nebyly asi dostatečně dobře ošetřeny, je fakt. Že už od samého počátku je v celém případu TV NOVA a její licence až příliš nestandardních prvků, je také fakt.
Protože celou záležitost již řadu let zblízka sleduji, pro některé nestandardnosti mám pochopení (tápalo se, nebyly zkušenosti), k jiným, kterým se dalo předejít, kdyby bylo méně samolibé arogance u těch, kteří odmítali vyslyšet varovné hlasy (mám na mysli poslance při přijímání deregulační novely vysílacích zákonů 301/95), již tolik tolerance nenacházím.
Ale jak říká lidová moudrost, pozdě bycha honit a po bitvě je každý generálem. Nechci být mezi ně počítán.
Jak pravila dnešní zpráva ČTK, až skončí tento týden šetření v Amsterodamu, arbitři budou mít ještě jeden měsíc na to, aby zformulovali svůj konečný verdikt.
Ačkoliv jsem se už několikrát ve svých předpovědích spálil, přesto si troufnu opět zahrát na Sibylu. Vsadím se, že až přijde konečný verdikt, obě strany sporu spustí vítězný pokřik. Železný bude argumentovat tím, kolika požadavkům CME arbitráž nevyhověla a tiše bude mlčet o penězích (23 miliónů US dolarů), které s největší pravděpodobností bude muset vracet.
Na druhé straně CME a jeho pražští zástupci budou taktně mlčet o tom, co se jim nepodařilo prosadit, a vítězně budou mávat papírem, na němž budou mít sepsána svoje aktiva přisouzená arbitrem.
Přiznám se, že ať už ta arbitráž v Amsterodamu dopadne jakkoli, více než celkový výsledek mne bude zajímat jedna věc, a to jak český stát zajistí vykonatelnost rozhodnutí této mezinárodní arbitráže, když se k tomu podpisem mezinárodní dohody zavázal.
