Sociální deprivace kapitalismem

3. 12. 2013 / Štěpán Cháb

V roce 1999 vznikl pod rukama bratří Dardennových film Rosetta, který ve své době ukazoval na okraj společnosti a po uplynutí téměř patnácti let ukazuje stále více na stav většinové společnosti. Hlavní postavou filmu je sedmnáctiletá Rosetta, která se snaží získat zaměstnání a domoci se tak klidného života, kde zajištěnost základních potřeb je samozřejmostí. Film oceněný Zlatou palmou z filmového festivalu v Cannes. Je potřeba si neustále připomínat takovéto filmy, abychom neupadli v mylné přesvědčení, že je všechno v jakéms takéms pořádku, a proto není třeba nic měnit.

Hned v úvodu filmu na diváka, jako lejno vprostřed mísy se salátem, vyběhne mladá deprimovaná dívka, která už svým narozením podepsala kontrakt s bídným životem, matka alkoholička, bydliště prostý karavan, dětství označeno za nevhodné a rušící. Tvář blyštivého kapitalismu by měla takovou spodinu vymazat z tváře světa, kdyby ovšem takovou spodinu netvořila.

Rosetta celým filmem nehledá smysl života, nehledá zjihlé pohledy v tvářích mladíků, nehledá přehnané pointy svého osudu, hledá prosté zaměstnání. Neustále. Velmi zarputile. Chce přežít, už ne žít, ale jen přežít. Toto hledání zaměstnání je schopné dovést ji i k nemorálnímu chování, kdy jí nezáleží na reakci okolí, kdy kašle na zábrany a je schopná zničit i to chatrné, co má či mohla mít. Stav, kdy jedinec neví, zda se druhý den nají, je tragický a otupující. Jeho jediným výhledem je lov potravy a peněz na potravu. Vývoj u takového člověka je zaražen už v zárodku, protože dovolit si luxusu přemýšlení nad vlastním údělem, nad chodem světa či nad kombinací barev v obrazech starých mistrů je podmíněno zajištěním základních potřeb. Při hladu si člověk už jen stěžuje a žehrá na osud paralyzován bídou.

Společnost je usazena v umělém otroctví peněz, které se staly skutečnými pány nad osudem každého z nás. Miliardy lidí jsou kvůli tlaku peněz neschopni jakéhokoliv vývoje, jakékoliv tvůrčí energie. Tlak peněz přeje pouze jedné skupině lidí, kteří by se dali s lehkostí připodobnit k šelmám, dravým a nenasytným. Zbytek lidstva je tu jen pro jejich zvrácené potěšení.

Nelze neustále a do omrzení zdůrazňovat, že si za to tito lidé mohou sami. Mají se víc snažit, chopit se příležitosti, kapitalismus přeje lidem vynalézavým a tvůrčím, ovšem ne každý je vynalézavý a tvůrčí. Přeci i v kráse domova a v kráse života a v kráse rodinných vztahů, zkrátka v kráse obyčejnosti je nesmírná hodnota a to i přesto, že se tato hodnota nedá vyjádřit finančně. Kapitalismus přeje individualismu, nikoliv pospolitosti a to i přes zjištění, že lidstvo je živočišný druh společenský a ku svému přežití potřebuje ostatní.

Dalo by se oponovat tím, že provázanost je v lidstvu pevně zakořeněna. Ovšem tato provázanost je pouze v obchodu, nikoliv v samotné podstatě lidství. Společnost založená na dravém parazitismu, jehož součástí jsou rychlé půjčky, exekutoři, nízké platy, vysoké nájmy, nedoplatky za elektřinu a stočné, šmejdi prodávající gerontům, kteří jsou vděční za jakékoliv lidské slovo, nádobí za stonásobek jejich ceny, obchodní strategie firem, které jsou přímo zacíleny na ožebračování lidí, války o zdroje a o moc, státem posvěcené krádeže a další a další položky tohoto lžisystému, tato společnost je závadná, nemocná a jejím jediným produktem jsou Rosetty všeho druhu, které možná už našly své zaměstnání, roztáhnout nohy a předstírat, pro blaho zákazníka, mohutný orgasmus.

Vytisknout

Obsah vydání | Úterý 3.12. 2013