MK + VP = ?

26. 6. 2012 / Štěpán Steiger

Doznávám, že mi bylo jistým potěšením sledovat ministra financí v nedělních OVM (takto už každý říká Otázkám Václava Moravce), jak zřetelně rozhořčený argumentuje "nikoli pro Vlastu Parkanovou", nýbrž na obranu českého právního státu. (Což je teď jeho stálý, asi trvalý postoj s použitím i týchž slov -- viz jeho dlouhá odpověď na krátkou otázku hned následujícího dne v Událostech ČT1). Kdo je podezřívavý (nebo kdo se domnívá, že v rozčilení páně ministrovu třeba psychologicky vidět i vlastní obranu), mohl by dojít k závěru, že ministr vystupuje se vzpomínkou na své dávné působení na ministerstvu obrany.

Miroslav Kalousek je chytrý a obratný řečník (Bohuslav Sobotka vypadal ve srovnání s ministrem v OVM spíš jako sekundant než bojovný opozičník). Přesto jsem v jeho obraně českého státu rozpoznal dvě logické mezery -- které buď ve svém rozezlení buď přehlédl, nebo nepřehlédl, ale nemohl uvést.

Opakované tvrzení, že ministerstva už deset let postupují v určitých záležitostech týmž způsobem (československy řečeno "způsobem zažitým"), není přece samo o sobě ještě (přesvědčivým) důkazem, že tento způsob je právně správný, a tudíž nenapadnutelný.

A do druhé mezery zapadá Kalouskovo přesvědčení, že právní názor jenom proto, že je menšinový, je tudíž vadný.

Navíc jsem se nemohl než usmát, když na podporu svého přesvědčení uvedl, že jeho ministerstvo -- tedy finance, nikoli státní zastupitelství, nikoli soud, nikoli ministerstvo spravedlnosti -- uspořádá v létě výkladový seminář o postupu státní správy (jejích "vrcholových orgánů", chcete-li). Sotva se můžeme mýlit, jestliže předpovíme, jaký bude závěr semináře: ne-li jednomyslně, pak přinejmenším naprostou většinou přítomných bude tento postup shledán jedině správným a naprosto legálním.

Teď se dostáváme k hrdince celé "kauzy", právničce, zpěvačce, političce, bývalé ministryni, tč. místopředsedkyni sněmovny Vlastě Parkanové. Jako právnička v postavení ministryně (a spolubojovnice ministrova v téže politické straně) požádala v případě -- nyní už proslulém -- nákupu bojových letounů pro armádu o posudek na cenu letounů ministerstvo financí.

Odpověď (prý) nedostala, což považovala za mlčenlivé schválení svého postupu. A jako právnička argumentuje -- přesně jako její stranický kolega-ministr -- že neexistuje zákonný předpis, jenž by stanovil jako její povinnost, aby vůbec odborný posudek o ceně vyžadovala.

Nenapadlo jí zřejmě -- jako někomu, kdo se pohyboval v politice a měl - měl mít -- také nějakou představu o tzv. politické odpovědnosti, že si může (má) i bez předpisu vyžádat odborné stanovisko buď u nějaké odborné instituce (tu- nebo cizozemské) nebo u jednotlivého experta.

Právě že šlo o "nestandardní" objednávku v řádu miliard. Neučinit tak není trestné. Není trestné podle trestního zákoníku. Mělo by nicméně být trestuhodné, když jde o peníze, jimž její kolega Kalousek říká "peníze daňových poplatníků" (všimněte si, že v této souvislosti se u něj nevyskytuje termín "občan").

Poslední poznámka se týká vydávání poslankyň (což tu dosud nebylo) nebo poslanců k trestnímu stíhání. Vyšetřovaný se nerovná vinnému. Je pouze podezřelý, resp. obviněný. S čestnou výjimkou poslance Humla, který hlasoval pro svoje vydání, se zástupci lidu brání, aby byli jiným zástupcům téhož lidu, tj. policii, vydáni -- proč?

Zjistí-li soud nevinu, mohou se vracet triumfálně. Nemají-li ruce nebo svědomí čisté, mohou dopadnout jako viníci. Bojí se někdo v případu poslankyně Vlasty Parkanové soudu?

Vytisknout

Obsah vydání | Úterý 26.6. 2012