Kdysi dávno v mládí jsem se účastnil lékařského výzkumu smart drugs (konkrétně nootropik piracetamu a pyritinolu, které mají řadu dodnes zatajených účinků na kognitivní funkce mozku, proces učení a zvýšení kapacity paměti a působí celkově povzbudivě na činnost mozku bez vedlejších účinků. Neurotransmitery DMAE či GABA jsou dodnes valné části populace neznámé...) jako pokusný králík, stejně jako o pár let dříve výzkumu autovakcín jako pacient, se kterým si lékaři nevěděli rady. A i proto vím, že Československo bylo ve farmakologickém výzkumu mnohdy daleko dál, než mnoho jiných zemí. A to nejen ve výzkumu přírodních i syntetických psychoaktivních látek, ale i ve výzkumu virů a bakterií... Bez ohledu na úzkoprsost oficiálních míst se československé vědy většinou nedotýkaly ideologické bariéry. Naopak. Experimentovalo se s chytrými drogami i halucinogeny. Zájem měla armáda i další složky státu. Zájem měl i český a slovenský farmakologický průmysl, který se nesnažil tehdy o co nejvyšší ceny léčiv jako dnes, ale o co nejúčinnější léky za co nejmenší cenu. A olomoucké pracoviště organické chemie Univerzity Palackého bylo od konce padesátých let i po celé "pražské jaro" legendou. Stejně jako MBÚ v Praze Krči či další pracoviště Akademie věd. Výzkum marihuany v Československu nezůstal před zvídavou veřejností utajen... Když došlo v Olomouci na tetrahydrocannabinol, právě jsem se narodil. A když jsem studoval, tak ve škole i v bohémské kavárně Slávie voněla tráva... Kupodivu zločinnost v souvislosti s marihuanou nikdo nikdy nezaznamenal, maximálně policajti nad ránem sebrali ty potácející se postavy "hašišáků", kteří na nějakém mejdanu či koncertě přehnali kombinaci jointů, rumu a piva a potom celkově zmoženi, táhli temnou Prahou za zvuku bělogvardějských písní. Mnozí z těch hašišáků po revoluci zasedli v Parlamentu či vládě. Nic moc se ale ve vztahu státní moci k marihuaně nezměnilo... Výzkum mnoha léčiv, včetně výtažků z řady exotických rostlin, probíhal i po celou dobu "normalizace" a přinášel československé vědě respekt... Doc. RNDr. Lumír Ondřej Hanuš DrSc., Dr.h.c. je sportovec (horolezec) a hlavně vědec. Ne ideolog, ne propagandista, ne protidrogový policejní žvanil. Není spjat na rozdíl od jiných tenkými korupčními nitkami s farmaceutickými koncerny a jejich stipendii ani s vládou. Může si dovolit ten luxus být nezávislý. A tvrdí, že "pokud bychom provedli srovnání konopí s řadou zcela legálních léků, museli bychom dojít k závěru, že nejprve by se měly zakázat tyto léky, neboť mnohé jsou škodlivější, nežli konopí." Svobodu k vědeckému výzkumu našel po sametové revoluci ale až v Izraeli. Stejně jako mnoho jiných vědců, i on odešel tam, kde ho uvítali a kde mu neházeli klacky pod nohy. Dnes se vrací a vrací se jako člověk, který ač nikoliv v kmetském věku, obdržel od Masarykovy Univerzity doktorát honoris causa. Kotrba: Je o vás známo, že se již od sedmdesátých let zabýváte jako analytický chemik hašišem a marihuanou. Dokonce přímo v laboratoři objevitele Δ9-THC profesora Raphaela Mechoulama. Proč? Okouzlení „dětmi květin“ a nebo jste se někde na počátku výzkumu setkal s léčivými účinky THC vy sám?
Hanuš: Konopí je zvláště v dnešní době atraktivním výzkumem. Tomu, že jsem začal na tomto výzkumu pracovat, přála náhoda, o které se rozepisuji u další otázky. Když už jsem na tomto výzkumu pracoval, sháněl jsem po světě literaturu. Tak jsem si začal psát i s prof. Mechoulamem a naše korespondence (i když mi bylo doporučeno, čehož jsem naštěstí nedbal, abych do Izraele nepsal) trvala rovných 16 let. Býval by se rád se mnou setkal již dříve, což pochopitelně bylo pro mne v té době nemožné. Když však přišel listopad 1989, tak mne v únoru 1990 k sobě na rok pozval a od 14. září 1990 jsem již u něj pracoval. Jak vidíte, naše spolupráce se nakonec protáhla a pracuji u něj podnes.
„Děti květin“ jsem si představoval spíše se silnějšími halucinogeny, ne s konopím (i když toto k nim samozřejmě patřilo). Samozřejmě jsem od počátku výzkumu věděl, že je to v ČSSR zakázaná droga, ale i to, že je to od pradávna proslulá léčivá rostlina.
 Kdy jste se seznámil poprvé s prací profesora Jana Kabelíka, profesora Zdeňka Krejčího a profesora Františka Šantavého a jejich zkoumáním antibakteriálních účinků konopí?
V létě 1970 přišel na Katedru analytické chemie přírodovědecké fakulty UP v Olomouci pan profesor Zdeněk Krejčí. Hledal studenta, který by u něj pracoval na čtvrt úvazku po dobu tří měsíců bez možnosti dalšího prodloužení tohoto úvazku. To také naše premianty odradilo. Mně se tehdy nikdo nezeptal (byl jsem dobrý praktik a o to horší teoretik – co mne zajímalo, to jsem se však dokázal naučit dobře) a tak jsem se vypravil na lékařskou fakultu sám. Pan profesor Krejčí mne přijal.
Od 1. prosince 1970 jsem ještě jako student začal pracovat na Katedře hygieny a epidemiologie LF UP v Olomouci jako asistent s částečným (0.25) úvazkem. Od první chvíle jsem se věnoval u pana profesora Zdeňka Krejčího výzkumu konopí a jeho fytochemických produktů (hašiše a marihuany). Zde jsem se také seznámil s profesorem Janem Kabelíkem a profesorem Františkem Šantavým. Co jméno to pojem. Všichni tři položili základy vědeckému výzkumu konopí, zvláště pak jeho léčebných účinků. Kdyby tenkrát byly jejich práce opublikovány ve vědeckých světových časopisech, byla by dneska jejich jména ve světě dobře známá a hojně citována. Práce však vyšly v univerzitních aktech, která nevešla ve známost ve světě a tak jsou mnohdy citováni odborníci jiní a jejich priorita často není ve světě známá. Já se ve svých publikacích snažím o nápravu této věci. Všem třem vděčím za to, že mne ve výzkumu podporovali jak vědomostmi, tak i publikacemi na toto téma, které sami vlastnili.
Kdo tedy vlastně objevil Δ9-tetrahydrokanabinol – Šantavý nebo Mechoulam?
Tento dotaz by bylo možné rozdělit na několik částí. Správně by zněl kdo objevil, kdo isoloval, kdo určil strukturu a kdo určil absolutní konfiguraci této látky. Je to dotaz velice citlivý a tak jsem požádal o odpověd pana profesora Mechoulama. Ten mi odpověděl takto:
„Roger Adams in the US and Lord Alexander Todd in the 1930's and early 1940's had impure samples of Cannabis compounds with activity in animals but they could never isolate pure active material. Nevertheless they assumed that the active compound could have a structure related to what we know to be Δ9-THC today. They never proposed a correct structure or actually any full structure. I believe that pure Δ9-THC was isolated for the first time by our group in 1964. With pure material in hand we could obtain a crystalline derivative and also determine the structure of the active material, which we named Δ1-THC (Y. Gaoni and R. Mechoulam. Isolation, structure and partial synthesis of an active constituent of hashish. J. Amer. Chem. Soc., 86, 1646-1647, 1964). Later the nomenclature changed and it is called now Δ9-THC.
The absolute configuration was determined by our group a bit later (R. Mechoulam and Y. Gaoni. The absolute configuration of D1-tetrahydrocannabinol, the major active constituent of hashish. Tetrahedron Letters, 1109-1111, 1967).
The first total synthesis was published by us around the same time (R. Mechoulam, P. Braun and Y. Gaoni. A stereospecific synthesis of (-) -D1 and (-) -D6-tetrahydrocannabinols. J. Amer. Chem. Soc., 89, 4552-4554, 1967).“
Pokud se týče profesora Šantavého, tak ten opublikoval v roce 1964 práci (podána k publikaci již v roce 1963), ve které na základě posunu hodnot optické rotace uvedl správnou konfiguraci cannabidiolu, kyseliny cannabidiolové a Δ8- a Δ9-tetrahydrocannabinolu a určil polohu dvojné vazby v monoterpenickém cyklu (F. Šantavý. Notes on the structure of cannabidiol compounds. Acta Univ. Palacki. Olomuc., Fac. Med. 35, 5-9, 1964). Profesor Mechoulam a profesor Gaoni určili absolutní konfiguraci o tři roky později (v roce 1967) na základě korelace se známými terpenoidy.
Takže literární fakta jsem uvedl a každý si může tyto práce prostudovat a úsudek si udělat sám. Já osobně si myslím, že došli ke stejným výsledkům v téže době nezávisle na sobě.
 Už v roce 1954 proběhla na Palackého univerzitě v Olomouci vědecká konference na toto téma. Proč se čeští chemici věnovali konopí tak důkladně? Očekávali nějakou soustavu převratných objevů v hygieně či využití pro vojenské účely?
Za vše vlastně může profesor Kabelík, který se věnoval antibakteriálním účinkům vyšších rostlin a společně s profesorem Krejčím prostudovali celou řadu rostlin. Právě u konopí narazili na výrazné antibakteriální účinky na gram-pozitivní mikroorganizmy. Chtěli zjistit, která látka je za ně zodpovědná a tak objevili a popsali první cannabinoidní kyselinu – antibakteriálně účinnou kyselinu cannabidiolovou. Publikace vyšla v roce 1955 v univerzitních aktech (Krejčí Z., Šantavý F. Isolace dalších látek z listí indického konopí Cannabis sativa L. Acta Univ. Palacki. Olomuc. 6, 59-66, 1955) a tak svět podnes cituje Schulze a Haffnera, kteří publikovali tuto kyselinu v roce 1958 aniž by uvedli její strukturu. Po tomto „místním” úspěchu se věnovali výzkumu konopí i nadále.
Konopí bychom mohli, pokud mám odpovědět na Vaši otázku, zařadit do mentální hygieny. V žádném případě nepřichází v úvahu, že by mohlo být využito pro vojenské účely (jedině tak ve vojenském lékařství jako lék).
Jak dopadly výzkumy Soldána, Šimka a Hubáčka v stomatologii a ortolaryngologii? Hašišová kloktadla jsem v dětství nezažil...:-)
Výsledky výzkumů, o kterých hovoříte, byly nadějné, přesto však „zapadly“. Bylo to pravděpodobně proto, že dotažení výsledků k jejich praktickému použití potřebovalo více nadšenců a méně problémů s konopím jako drogou.
Ethanolický extrakt z konopí byl nicméně v Olomouci velice populární na afty a opary. Sám jsem léta připravoval konopné extrakty pro fakultní lékárnu k dalším léčebným účelům, takže v Olomouci bylo konopí jako lék ve fakultní nemocnici používáno celou dobu, co jsem na lékařské fakultě pracoval.
Sám jste tehdy jako student posledního ročníku Přírodovědecké fakulty Palackého univerzity konopí pěstoval pro výzkumné účely na dvou pozemcích. Psal se rok 1971 a svoboda Pražského jara skončila definitivně pod pásy tanků... Co na to VB?
Pokud se týče pěstování konopí k výzkumným účelům, neměli jsme s tím naprosto žádné problémy, neboť jsme pro kriminalisty byli odborníky. Učili jsme je metodice, jak konopí identifikovat. Oplátkou jsme od nich dostali k výzkumným účelům vzorky hašiše, který zadrželi při jeho pašování. Myslím si, že pracovníci VB, kteří s námi byli v tomto směru v kontaktu, byli velice seriozní a neznám případ z mé znalecké praxe, že by chtěli šikanovat někoho, kdo by chtěl konopí používat k léčebným účelům (to vím z našich diskusí, neznali jsme v té době nikoho, kdo by konopí k léčebným účelům pěstoval).
Jak se staví Hebrejská univerzita k výzkumům účinných látek konopí? Nenarazil jste v izraelské společnosti na předsudky o feťácích na akademické půdě...?
Také s touto otázkou jsem se raději obrátil na pana profesora Mechoulama a zde je jeho odpověď:
„We never had many drug addicts at the University – some cannabis, at times amphetamines, no cocaine or opioids. Drugs were never a problem. As Rector in 1979-1982 I do not recall having to do with drug problems even once.
The University accepted my research as totally legitimate. The fact that I held many University positions certainly shows this. I got the hashish from the police with approval of the Ministry of Health. I had a grant from the US National Institute of Drug Abuse for over 40 years and they never interfered with the research or the publication of the results.“
 Proč je podle vás THC zapsáno na „černé listině“ a proč by tam, jak tvrdíte, spíše patřil alkohol a tabák?
Odpověď je nasnadě. Na alkohol a tabák existuje jak fyzická, tak i psychická závislost a přitom jsou obě tyto drogy zcela legální. Alkohol a tabák zotročují obyvatelstvo, škodí jeho zdraví (a někdy jsou v ohrožení i ti, co tyto drogy neužívají). Stát má z těchto drog peníze a tak je nemyslitelné, že by je zakázal. Nanejvýš doporučuje či upozorňuje, že škodí zdraví! Přes tuto zjevnou škodlivost nejsou všichni obyvatelé kuřáky či alkoholiky. K tomu musí mít člověk předpoklady. Normální zdravý, psychicky vyrovnaný a spokojený člověk s ušlechtilými vlastnostmi se nestane otrokem těchto drog. Občas si může vypít trochu alkoholu. Horší je to s tabákem, kde závislost je velice silná a člověk který následkem kouření onemocněl a je mu vše jasné se obvykle nedokáže této závislosti zbavit. Na konopí fyzická závislost neexistuje a psychická je velice slabá.
Člověk pod vlivem konopí neohrožuje druhé, spíše je klidný a pohroužen do sebe. Samozřejmě z těchto důvodů není vhodné řídit auto, neboť řidič pod vlivem konopí se tolik nesoustředí. To ovšem neznamená, že by konopí bylo nebezpečné. Jistě by mi každý mohl vyjmenovat řadu léků, pod jejichž vlivem se nemá řídit auto. Hlavní nebezpečí konopí prý spočívá v tom, že kdo okusil konopí, ten chce okusit silnější a nebezpečnější drogy. Tomu bych oponoval – vyrovnaný člověk může okusit marihuanovou cigaretu, ale jistě nebude pokračovat s tvrdými drogami. To musí být v člověku. Samozřejmě nejsem pro kouření konopí, neboť kouř škodí zdraví zrovna tak, jako když budete kouřit jakoukoliv usušenou rostlinu. Kouření konopí je západní zvyk, na východě se konopí jí.
Pokud bychom provedli srovnání konopí s řadou zcela legálních léků, museli bychom dojít k závěru, že nejprve by se měly zakázat tyto léky, neboť mnohé jsou škodlivější, nežli konopí.
Chtěl bych zdůraznit, že i když je konopí neškodné, jsem proti jeho zcela nekontrolovatelnému používání a naopak plně podporuji jeho využití a pěstování k léčebným účelům.
K jakým výsledkům a zjištěním jste po tak dlouhé době došel? Vedlo zjištění kanabinoidního receptoru v mozku v roce 1988 a objev anandamidu v mozku v roce 1992 k nějakému konkrétnímu uplatnění?
V lidském mozku existují místa, na která se vážou cannabinoidní látky z konopí. Ta místa se nazývají centrální cannabinoidní receptory. My jsme hledali přirozenou látku, kterou si mozek vyrábí dle potřeby sám, která se váže na tatáž místa. Představte si cannabinoidní receptor jako zámek a látku z konopí či přirozenou látku z mozku jako klíč (odborně ligand), který do tohoto zámku zapadá. Pootočením klíče v zámku (vazbou ligandu na receptor) se rozběhnou biochemické procesy, které jsou pro organismus důležité. Tyto receptory se nalézají v mozku ve vysoké koncentraci v místech, která ovlivňují třebas regulaci motoriky, pohybovou koordinaci, učení, paměť, stres, vyšší nervovou činnost či centrum slasti. To už samo o sobě naznačuje, že změnami struktur ať již látek z konopí, tak i endogenních látek z mozku bude možné připravit léčiva, která budou ovlivňovat tato místa a léčit. Kromě toho existuje i periferální cannabinoidní receptor. To znamená, že lze ovlivňovat i další místa a tím léčit i různé choroby. V dnešní době je samozřejmě cesta k takovému výsledku velice dlouhá a nákladná.
Takže mohu říci, že objev anandamidu dal vzniknout zcela novému vědnímu oboru a v současnosti jsme v období experimentů na zvířatech. Už je jasné, které choroby by se daly takto léčit a výzkum objevuje další možnosti.
K čemu jsou v těle ty další čtyři endogenní kanabinoidy, které váš tým objevil?
Odpověď na tuto otázku také není jednoduchá. Vše dnes probíhá v oblasti experimentálního výzkumu na zvířatech. Výčet účinků těchto látek přesahuje rámec tohoto rozhovoru. Endocannabinoidy mají zřejmě obecnou funkci jako faktory odstraňující stres. Dvě nejznámější endocannabinoidní látky, anandamid a 2-arachidonoylglycerol, mají vliv na rozmnožovací a imunitní systém. Výrazně se pravděpodobně podílejí na neuroprotekci (třeba při zranění hlavy, což bývá u autohavárií), ovlivňují učení, paměť, bolest či chuť k jídlu. Je popsána i řada dalších pozitivních účinků.
Tvrdíte, že konopí je klíčem k léčbě rakoviny, AIDS, glaukomu, roztroušené sklerózy, epilepsie, dystonie, Huntingtonovy choroby, Parkinsonovy choroby, Tourettova syndromu, Alzheimerovy nemoci, reumatoidní artritidy, významné jsou analgetické, neuroprotektivní či antibakteriální účinky konopí. Proč se tedy už účinnými látkami z konopí lidé neléčí masově?
Konopí má skutečně pozitivní účinky na onemocnění, která v otázce uvádíte. Na rozdíl od řady léků s vedlejšími účinky tyto při této léčbě nejsou pozorovány (např. při léčbě rakoviny jsou dnes užívány léčebné metody, které snad organismu škodí více nežli sama nemoc). Legální status konopí (marihuana stále zůstává nelegální) velice omezuje nejen jeho použití v léčbě, ale i větší zájem o tento výzkum. Léčebným konopím se samozřejmě rozumí jak rostlina, tak obsahové cannabinoidní látky. Léčebná marihuana pomáhá lidem snášet příznaky některých nemocí nebo symptomy „drsné“ léčby těchto nemocí (rakoviny, AIDS, glaukomu, roztroušené sklerózy). Lékařská marihuana má obrovskou schopnost snižovat tělesnou či duševní nepohodu pacientů.
Jak ovlivňuje postoj ke konopí farmaceutický průmysl?
Výzkum nám již dal jasnou odpověď na to, zda je možné konopím léčit. V řadě zemí se konopí jako lék užívá. Cílem pro farmaceutické společnosti je samozřejmě příprava takových derivátů látek z konopí, které neovlivňují centrální nervový systém tak, jak to dělá 9-THC. Tím se otevře využití těchto látek pro celý svět a zmizí problémy, které v řadě zemí v souvislosti s konopím jako léku existují.
Lze usuzovat, že pokud by se jednalo o produkty z konopí jako lék, neměl by o ně farmaceutický průmysl zájem, neboť by je nemohl prodávat tak draze, jako běžné léky a i lékaři a lékárny by z toho neměli takový zisk, jako u běžných léků. Pokud by se však jednalo o syntetické deriváty obsahových látek, pak by tu jistě z této strany zájem byl.
 Narazil jste při svých výzkumech na fyzickou závislost na THC?
Fyzická závislost byla popsána při pokusech na krysách. Není mi ovšem známo, že by si vypěstoval fyzickou závislost na THC člověk. Pokud nějaká fyzická závislost na THC u některého člověka existuje, bude velice mírná. Psychická závislost je velmi mírná. Silná psychická i fyzická závislost existuje u legálního tabáku a alkoholu.
Není onen nyní často zmiňovaný „amotivační syndrom uživatelů konopných drog“ spojen více s sociální nepřizpůsobivostí či sociálním vyloučením určité části populace a z toho plynoucí „nešťastností“, z níž tito lidé hledají v marihuaně únik z civilizačních stressů stejně, jako některé ženy ze stejného důvodu pojídají čokoládu?
Nechtěl bych tu srovnávat čokoládu s výše uvedeným „syndromem“, i když bylo prokázáno, že v čokoládě je obsažen anandamid. Psychicky vyrovnaný člověk se na cestu drog nedá. Patří tam především nevyrovnaní a nepřizpůsobiví lidé, kteří k tomu mají přirozené sklony. Ten, kdo se nikdy nenudí a ví co s volným časem (či dokonce trpí nedostatkem času), se na tuto cestu nikdy nedá. U běžné populace jde při použití marihuany jako rekreační drogy spíše o zvědavost. Prostě zkusit zapovězené a vyrovnat se ostatním. Tím to obvykle končí a takový člověk v kouření marihuany nepokračuje.
Prokázaly se antiagresivní účinky THC?
Je pravdou, že v minulosti vyšlo několik vědeckých prací, které se zabývali agresivitou u zvířat po požití THC. Konopí, THC či anandamid obecně vyvolávají uklidnění, ne agresivitu. Konopí zvyšuje chuť k jídlu. Je pak logické, že zvýšení chuti k jídlu u myší, které již tak hladověly, vedlo k agresivnímu chování. Může to vyvolat agresivitu pouze u již strádajících laboratorních zvířat. Experimentálně je zjištěno, že akutní podání THC působí sedativně. Agresivitu se podařilo vyvolat při chronickém podávání THC laboratorním zvířatům, která byla určitým způsobem manipulována (což logicky není přirozené). Z toho lze vyvodit, že THC může vyvolat agresivitu u zvířat při situacích vyvolávajících stres. Normálně totiž vyvolává uklidnění. Do agresivity je zjevně zapojen serotonin, neboť u agresivních psychiatrických pacientů byla zjištěna snížená hladina metabolitů serotoninu v mozkomíšním moku. V literatuře je spíše popsán antiagresivní účinek THC.
Prokázaly se negativní vedlejší účinky konzumace THC?
Užívání konopí může negativně ovlivňovat krátkodobou paměť či učení. Ztráta motivace (amotivační syndrom) může být také vážným negativním účinkem užívání konopí – bývá pozorována u chronických silných uživatelů konopí. V riziku jsou pochopitelně duševně nemocní lidé užívající marihuanu. Vědci potvrdili, že kouření konopí může snížit schopnost řízení auta (ovšem ne tak silně jako pití alkoholu, který je legální) – existuje ovšem řada léků, při jejichž používání se nemá řídit auto. Všechny tyto negativní účinky jsou zpravidla přechodné a po skončení užívání konopí obvykle odezní.
Prokázala se vazba mezi užíváním kanabinoidů a zvýšenou neurochemickou vulnerabilitou k užívání jiných drog?
Obecně se říká, že kdo okusil konopí, přechází později na tvrdší drogy (může se to stát u mládeže). U psychicky labilních osob se to může stát, ne však u zdravého dospělého člověka. Je to jako kdybych tvrdil, že kdo ochutnal pivo, ten se stane alkoholikem (u mládeže se toto ale stát může).
Pokračujete stále ve výzkumech endogenních cannabinoidů? Co od dalšího výzkumu očekáváte?
Ve výzkumu endocannabinoidů stále pokračujeme. Náš výzkum je jednoznačně směřován k léčebnému využití. Vždyť změnou struktury aktivních látek (přípravou jejich derivátů) můžeme vyrobit látky s výraznějším léčebným účinkem. Je to mravenčí práce, ale stojí za to. Není většího štěstí nežli snažit se obšťastnit druhé.
Občas se v populárních médiích objeví různé odkazy na „vědecké studie“, které varují před užíváním cannabinoidů s poukazem na jejich vliv na potenciální zvýšení rizika psychóz či degenerativních změn mozku. Mají tyto mediální zprávy pravdu a nebo se jedná o dezinterpretace či cílené „protidrogové“ PR kampaně?
I když publikovat články za účelem poškození pověsti léčebného konopí je možné, nemyslím si, že by Vámi uvedené články byly publikovány s cílem poškodit pověsti konopí. Jsou jistě založeny na seriozním vědeckém studiu a výsledky v nich uvedené se mohou zakládat na objektivní pravdě. Uvedu Vám příklad: mohu opublikovat studii, ve které uvedu lidi, kteří pod vlivem alkoholu prováděli kriminální činy od těch lehkých až po vraždy. Údaje uvedené v tom článku budou pravdivé, ale vytržené z kontextu. Přece záleží na tom, kdo látku užívá, kde ji užívá, za jakým účelem ji užívá, jaký je jeho duševní či fyzický stav, genetické předpoklady, jakými nemocemi trpí atd. Zdravý, optimisticky laděný a psychicky vyrovnaný člověk se takového selhání nemusí obávat. Při takovýchto studiích by měla být také statisticky vyhodnocena anamnéza těchto lidí. To by nám určitě napovědělo mnohem více.
O tom, že existují „protidrogové“ kampaně (a mnohé jiné protikampaně) jsem hluboce přesvědčen. Děje se to i v pokrokových demokratických zemích. Demokracie se má využívat k prospěchu nás všech a ne být zneužívána.
Výroční zpráva Evropského monitorovacího střediska pro drogy a drogovou závislost za rok 2007 tvrdí, že v posledním roce si zakouřilo konopí asi 28 procent Čechů do 24 let. Oproti jiným zemím výrazný rozdíl. Existuje prokázané a srovnatelné zvýšení počtu schizofrenie v české populaci, ve výše uvedených studiích přičítaných konopí?
Jelikož nežiji v České republice, necítím se kompetentní odpovídat na tuto otázku. Přesto jsem ji probral s doc. Miovským, který by Vám na ni odpověděl zcela fundovaně. Z rozhovoru s ním mi vyplynula řada věcí. Proč třeba uživatelé konopí vyhledají pomoc? Naprosto jednoznačně se potvrdilo, že to nejsou důvody, které souvisejí s užíváním konopí ale většinou sociální nebo – a to je zajímavé – že prostě tato skupina u nás také přitahuje pozornost. Vaše otázka není šťastně postavena, neboť výzkumně není zcela zřejmá ta souvislost se schizofrenií jak ukázal souborný referát psychiatra doc. Horáčka, který pracuje v Psychiatrickém centru Praha. Pokud se do toho zaplete ještě ideologie a peníze, můžeme se dočíst zajímavé věci.
Ona jedna věc je celoživotní prevalence a prevalence v posledních 12 měsících a něco jiného je pravidelné užívaní. V Praze sídlí pobočka EMCDDA, kterou vede Dr. Mravčík, považovaný za jednoho z nejlepších šéfů v rámci EU v této síti pod EMCDDA – je velmi dobrým epidemiologem. Ta otázka je ryze epidemiologická a epidemiologicko-psychiatrická a měla by směřovat přímo jemu a šéfovi psychiatrické společnosti. Nutno dodat, že schizofrenie nebo příznaky jiných duševně chorobných psychických stavů se v těchto studiích nezjišťují, a pokud ano, tak výjimečně a nástroje nejsou mezi zeměmi standardizovány.
 Jaký je váš postoj k liberalizaci zákona, vedoucí k dekriminalizaci či dokonce k legalizaci pěstování psychoaktivního konopí pro léčebné použití či pro vlastní spotřebu?
Na tuto otázku mohu odpovědět zcela jasně. Jsem pro legalizaci konopných produktů k léčebnému použití. A pokud někdo ze zvědavosti vykouří marihuanu, nebudu ho za to v žádném případě odsuzovat. Za to by v žádném případě neměl být trest.
Jak se stavíte k pokusům policie a státních zástupců kriminalizovat drobné pěstitele, vyrábějící z konopí hojivé masti, jako například Libuši Bryndovou?
Léta jsem byl v Československu soudním znalcem v oboru hašiš a marihuana. Míval jsem přednášky o toxikomanii jak pro laickou veřejnost, tak i pro kriminalisty, právníky, psychology a psychiatry. Spolupracoval jsem s kriminalisty v tomto oboru. Byli to vesměs čestní lidé, kteří se snažili svoji práci vykonávat zodpovědně a poctivě. Vím, že když prokázali, že v socialismu toxikomanie existuje, měli z toho jen problémy („přece v socialismu takové věci neexistují“). Takové výsledky práce, i když objektivní, byly v té době nežádoucí. Tito kriminalisté se snažili chránit společnost před narkomany, kteří jsou zpravidla pro společnost nebezpeční. Nevzpomínám si, že by stíhali v té době někoho, kdo by chtěl použít konopí k léčebným účelům.
Myslím, že případ paní Bushky Bryndové znám docela dobře z několika zdrojů. Jsem v kontaktu i s ní samotnou. Takováto snaha policie a státních zástupců je podle mého názoru scestná. Je obecně známo, že látky z konopí (či chcete-li atraktivní název, tak z marihuany) jsou léčivé a mnohdy pomáhají pacientům, kterým se nedostává pomoci od lékařů. Člověk má právo na zdraví a proto lidí jako je paní Bryndová, která pomáhá nejen sobě, ale i druhým, je třeba si vážit a ne je šikanovat a trestat. Celá ta kauza je podle mne nešťastná a pokud je někdo plně v obraze (to jest zná všechna rizika této rostliny, její účinky i „anamnézu“ postiženého) a přesto chce trestat, dělá velkou chybu. Anebo nemá soudnost a vystupuje z pozice síly, která mu chutná? Na to si každý soudný člověk může odpovědět sám. Pokud trest paní Bryndové zruší a omluví se jí, v ničích očích neklesnou. Naopak, lidé by si našeho trestního řádu více vážili.
Má smysl prosazovat totální konopnou prohibici?
Každá prohibice vyvolává opačnou reakci. Divíte se, proč se v ČR tolik konopí zneužívá? Zlegalizujte ho a zájem ihned opadne. Co jsem nyní řekl, je v podstatě pravda. Vždyť už staří Číňané věděli, že „chceš-li něco zeslabit, musíš to nejdříve zesílit“. Vždyť látky, léky či rostliny se nedělí na škodlivé a méně škodlivé či neškodné, ba léčivé, nýbrž na legální či ilegální. Každou látku, ať již milosrdnou či krutou můžeme zařadit do kterékoliv z těchto skupin. Je to na zákonodárcích. Vždyť podle práva v právu není ten, kdo je v právu, nýbrž ten, komu to právo soud přisoudí. |
