2. 6. 2006
Budou se moderní učebnice upalovat v inkvizičních procesech?Kardinál Miloslav Vlk a olomoucký arcibiskup Jan Graubner z ideologických důvodů požadují zákaz jedné z nových učebnic pro ZŠ. O kauze informoval deník Právo 26. května 2006. Okamžitá a případná reakce se ihned objevila na stránkách napadeného nakladatele. Tento spor je projevem obecnějších problémů, kterých jsme často svědky i jako redaktoři moderních výukových materiálů. Chceme vyjádřit osobní znepokojení nad vzniklou situací. Vystoupení církve považujeme za ideologický zásah proti demokratické výchově, který je navíc v rozporu s principy výuky českého základního školství. |
Kardinál Miloslav Vlk vznesl oficiální námitku proti tomu, že v čítance pro 8. ročník ZŠ nakladatelství Fraus je uvedena ukázka z knihy, která ironicky parafrázuje Písmo svaté. Ukázka v čítance přitom slouží právě k tomu, aby se žáci seznámili s žánrem textové travestie, tedy zesměšňujícího přepisu vznešeného tématu. V čítance je zasazena do kontextu několika uměleckých děl, která novozákonní tematiku zpracovávají tradičně. Učitel má navíc v příručce odpovídající didaktický komentář. O jisté kvalitě knihy Písmo F. Cavanny, z níž byla ukázka vybrána, svědčí fakt, že byla za český překlad dokonce nominována na cenu Magnesia Litera. Kardinál přesto tvrdí, že tyto parafráze "primitivně zesměšňují obsah posvátného textu bible", a důrazně žádá, aby MŠMT nařídilo stažení této učebnice ze škol. V závěru svého listu dokonce píše, že v opačném případě "bude nutno sáhnout k jiným prostředkům". Bude snad církev v jedenadvacátém století upalovat učebnice prostě proto, že svou otevřeností odpovídají moderním požadavkům na výuku v českých školách? Pro širší veřejnost je vhodné zdůraznit, co dnes ví každý učitel: moderní učebnice by měly žáky informovat nestranně, nemohou sloužit žádné ideologii a neměly by se vyhýbat kontroverzním námětům, ale ani pluralitě jejich zpracování. Mají žákům naopak pomoci tuto variantnost pochopit a orientovat se v jejích projevech. O humanitních vědách to platí především, o práci s textem pak absolutně. Žáci, kteří opouštějí základní školu, mají být vzděláni tak, aby se vyznali v dnešní textové praxi. Mají-li uspět ve světě, který je založen na práci s informacemi, musí si osvojit všechny její techniky: musí umět porovnat rozdílná zpracování námětu, rozpoznat různé textové strategie a komunikační záměry autora, účelová využívání tématu, skrytou i otevřenou manipulaci apod. Církví napadaná ukázka textové travestie slouží právě k osvojení takových dovedností. Češtináři, který se konfrontuje s očekávaným výstupem RVP: "rozpoznává manipulativní komunikaci v masmédiích a zaujímá k ní kritický postoj", přináší čítanka didakticky dobře připravený materiál k tomu, aby žáky k rozpoznání manipulativních principů v živém textu dovedl. Díky specifickému žánru pak navíc velmi zábavnou formou. Editoři tedy splnili jeden z nejmodernějších požadavků probíhající školské reformy. O to absurdnější se nároky církve na stažení čítanky ze škol jeví. Často narážíme na stejné projevy střetu nestrannosti s ideologickými nároky, jakým je tento případ. Někdy jsou možná komičtější -- tak může vyznít fakt, že Slabikář o dvojčatech Tomášovi a Matoušovi málem nevznikl pro "feministický" názor jedné recenzentky MŠMT, že v učebnicích pro děti smí vystupovat jedině chlapec s děvčetem. Jindy jsou spory méně vtipné, ale tak či onak stojí střet s ideologií redaktory vždycky mnoho sil. Z praxe schvalování nových učebnic pro výuku na ZŠ podle RVP můžeme potvrdit, že jde o dosti náročný postup: každá učebnice musí naplnit desítky promyšleně rozpracovaných kritérií. Její kvalitu podle nich posuzují hned tři nezávislí recenzenti. Obsahy učebnic humanitních věd (dějepisy, čítanky, výchovy k občanství apod.) se navíc z nařízení MŠMT konzultují s příslušnými náboženskými či kulturními institucemi. Bez takových konzultací se vznik kvalitní učebnice samozřejmě neobjede, v praxi však právě zde často dochází ke komplikacím. Představitelé institucí se mnohdy nespokojí s posouzením, zda učebnice nesměřují proti respektu a toleranci vůči náboženské, rasové nebo jiné odlišnosti, ale předkládají redaktorům doporučení, která nesou znaky agitace a prosazování vlastního světonázoru v neutrálním výkladu. Principiálně vzato by se pod jejich tlakem z učebnic humanitních věd stávaly ideologicky zmanipulované texty, které by navíc musely vyhovět zcela protikladným požadavkům dejme tomu České biskupské konference a Ústavu Blízkého východu a Afriky. Inkriminovaná čítanka dle zveřejněné dokumentace prošla procesem schvalování na MŠMT a její obsah byl konzultován mj. s Českou biskupskou konferencí, která ji doporučila bez výhrad. Vzhledem k didaktickému záměru ukázky a ke kvalitám Cavannova textu i učebnice jako takové je však třeba říci, že doporučení ČBK se nám jeví zcela na místě. Problematický je naopak zásah církevních hodnostářů Miloslava Vlka a Jana Graubnera. Kardinál Vlk veřejně napadá práci MŠMT, když žádá, aby přehodnotilo své rozhodnutí stran schválení této čítanky a "nařídilo její stažení ze škol." Jeho jednání je přímo krokem proti snahám nového vzdělávacího programu o komplexní vzdělávání členů naší společnosti. Navíc sama představa, že MŠMT je delegováno k tomu, aby plošně přikazovalo školám, co mají činit, nese jisté totalitní rysy. Současná legislativa nic takového neumožňuje, rozhodování o používaných učebnicích je ze zákona v rukou ředitelů škol. Postup arcibiskupa Graubnera, který se obrací na Ministerstvo vnitra a pokouší se nakladatele za uvedení didaktické ukázky z veřejně dostupné beletrie kriminalizovat, je dnes jen těžko uvěřitelný. Jestliže navíc kardinál Vlk oficiálně žádá, aby MŠMT neodkladně zjednalo nápravu, "aby nebylo nutno sáhnout k jiným prostředkům", rádi bychom, aby mu bylo umožněno k nim sáhnout; totiž právě a pouze to. Církev má právo aplikovat na literární text svá kritéria. Nemá však v demokratickém státě právo vyžadovat jejich striktní uplatňování od instituce, která má strážit pluralitu v názorech a vyznáních na českých školách, tj. od Ministerstva školství. Vystoupení církve proti čítance chápeme jako snahu ideologizovat výuku na ZŠ, a tím i celou společnost. Cítíme potřebu se vůči němu osobně ohradit a upozornit na ně širší veřejnost. Autoři pracují v redakci privátního pedagogického nakladatelství |