14. 5. 2004
RSS backend
PDA verze
Čtěte Britské listy speciálně upravené pro vaše mobilní telefony a PDA
Reklama
Reklama
Celé vydání
Archiv vydání
Původní archiv

Autoři

Vzkaz redakci

OSBL
Tiráž

Britské listy

http://www.blisty.cz/
ISSN 1213-1792

Šéfredaktor:

Jan Čulík

Redaktor:

Karel Dolejší

Správa:

Michal Panoch, Jan Panoch

Grafický návrh:

Štěpán Kotrba

ISSN 1213-1792
deník o všem, o čem se v České republice příliš nemluví
14. 5. 2004

A mně se chce něco říct....!

aneb nejen o Iráku, ale také o mučírnách gestapa a dějinné zkušenosti

Můj intenzivní pocit, který nad jiné přesně vyjadřuje tato legendární fráze Vlasty Buriana, mě přivedl k počítači a doslova mě donutil psát. Uložil jsem si sice malého bobříka mlčení, nicméně - co je moc, to je moc. O názorech, které chci dále prezentovat, intenzivně přemýšlím od doby, kdy mi na dubnovém setkání FONTES RERUM na Novotného lávce řekl Honza Mládek, že příští setkání chce věnovat situaci v Iráku. Rád bych předeslal, že tenkrát nebylo o mučení a ponižování zajatců ani slovo a podřezávání rukojmí se na internetu také ještě nezjevilo, takže současná hysterie byla ještě takříkajíc v temné budoucnosti.

Honza mi naznačil, že by rád pomohl hledat odpověď na otázku, proč je to v Iráku právě tak, jak je, a ne jinak. Dlužno podotknout, že už tehdy to nestálo ani za....

Na FONTES RERUM nemluvím,ale tentokrát jsem upadl sám před sebou do podezření, že bych něco říci mohl a tak jsem o tom začal přemýšlet v bláhové naději všech přemýšlejících, že z nich nakonec po přemýšlení vypadne něco umnějšího než z ostatních. Dospěl jsem ke geniální odpovědi na to proč je situace v Iráku taková jaká je. Odpověď zní: NĚKTEŘÍ IRÁČANÉ NÁS TAM NECHTĚJÍ A JE JICH STÁLE VÍCE.

Řekl bych, že tato prostá pravda mne vrátila do mého dětství a malý dvorek, kde se scházeli lidé muži i ženy, kteří tady nechtěli za protektorátu Němce. Mluvili velmi otevřeně a tak i bez novin, televize, rádia a internetu mohu svědčit, že se jejich jednání nijak neodlišovalo od konání dnešních Iráčanů, snad až na to podřezávání před kamerou pro internetové stránky. Je třeba uvést, že na kameru tenkrát neměli a internet nebyl. Prostě, zatímco se Němci tak rádi exhibovali před fotoaparáty společně s pověšenými spolubojovníky těch lidí z dvorku mého dětství, těmto lidem by podobné filmy v poněmčených komunálních fotolaboratořích snad dokonce ani nevyvolali a do fotokomor Gestapa se jim nechtělo.

Říkám to proto, že o těchto lidech psal tehdejší český tisk neméně zavile a odpudivě, jako píše dnes o Iráčanech, kterým jsou z nepochopitelných důvodů popudliví, když jim nevěřící pes tlačí botou tvář do prachu jejich země.

Věty o banditech, teroristech, židobolševických hordách, ale také o zločinné aviacii z ostrovní říše zla, jsem si mohl nedávno připomenout, když můj soused doma vytáhl Národní politiky z roku 1944. Ti lidé z dvorku jsou už většinou mrtví, ale nad těmi novinami se ke mně všichni vrátili. Znovu jsem si připomenul jejich příběhy, osudy a činy.Znovu jsem s nimi kráčel na mnohdy zapomenuté hroby jejich spolubojovníků.

Když slyším dnešní bláboly kolem Ženevských konvencí, válečných zajatců a války vůbec, uvědomuji si palčivě, že za protektorátu se u nás Němci zabíjet podle mezinárodního, říšského i protektorátního práva nesměli. Naopak jejich genocida českého národa byla pod ochranou jejich práva a jejich přítomnost u nás byla garantována stále platnou mnichovskou dohodou. Postačily však konference velké trojky a z banditů byli hrdinové. Obecně by se dalo říci, že cesta k postu hrdiny či bandity vede nejlépe přes zabíjení lidí. Hranice mezi nimi pak kopírují hranice mezi vítězi a poraženými a tyto hranice určují právě politické summity. Prostě: "..bandita či hrdina, my jsme jedna rodina...", jak se praví v závěru Limonádového Joea. Bohužel, než se v reálném konfliktu objeví na světě přijatelně shnilý kompromis, nazvaný ve filmu Whiskola (dnes mimo jiné nápoj reálný a kvůli mládeži nazvaný obdobně), stojí to nekonečné zástupy mrtvých a násobné počty zbídačených a nešťastných.

Dnes jsem si přečetl, že Donald Rumsfeld řekl, že právníci Pentagonu, neshledávají na umělém nedostatku spánku, změnách jídelníčku a promyšleném stresování zajatců nic v rozporu s platnými úmluvami. Je to katastrofální stav, kdy nám je sdělováno, že hladovění, nucení stravy v rozporu s náboženským přesvědčením, nedostatek tekutin a spánku a neustálé znejisťování a vydírání je O.K. podle amerických předpisů. Pokud znám Ženevské konvence, troufnu si svědčit, že o ničem takovém tam není ani slovo a tentýž Pentagon to ve svých příručkách pro své vojáky pro případ zajetí také nezmiňuje. Ale zpátky na vesnický dvorek.

Je třeba říci, že válka je strašná věc. Je to hra o majetek a životy bez pravidel. Má své vítěze a poražené. Je odpovědností vítězů chovat se na dobytém území tak, aby nepodnítili lidový ozbrojený odpor. Pokud k němu dojde, jde stranou vše. Když se ponížení otcové rodin chápou zbraní a jdou spolu se svými ženami a dětmi vítěze zabíjet, je to strašná morální síla. Nikdo v žádné hře nemůže vsadit více a nikdo nebojuje tak strašně a nelidsky jako lidové povstání. Pokud se lidé rozhodnou pod hrozbou smrti svých blízkých zabíjet okupanty nelze je zastavit. Lze je jenom vyvraždit do posledního a i to je často marné. Dějiny nás učí, že dříve nebo později se každá moc před těmito bandity skloní a oni se stanou lidovými hrdiny a legendami. Někdy se i na pomník a sem tam na nějakou tu Nobelovu cenu dostane.

V naší zemi začal nedávno běžet šedesátý mírový rok. Budeme vzpomínat na tisíce a tisíce našich českých, slovenských,ale i evropských, ruských, amerických čínských a kdovíjakých ještě protinacistických banditů, kteří se stali našimi hrdiny.

Mějme to na paměti, než hodíme na hlavu iráckého bandity jedovatou slinu....

                 
Obsah vydání       14. 5. 2004
16. 5. 2004 Americké stráže natáčely bití vězňů v táboře Guantánamo
15. 5. 2004 Šéfredaktor bulvárního listu The Mirror propuštěn za falešné fotografie
14. 5. 2004 Opustí Británie svého amerického spojence?
15. 5. 2004 Britští politikové a mučení v Iráku Jan  Čulík
14. 5. 2004 Vladimír Špidla: "Nemyslím si, že náš politický vývoj směřuje k referendové demokracii" Štěpán  Kotrba
14. 5. 2004 Je budoucnost demokracie v referendech? Štěpán  Kotrba
14. 5. 2004 Pokus o restauraci zbankrotované paměti Jiří  Jírovec
14. 5. 2004 Proč ten, kdo chce porozumět politice, potřebuje psychologii? Oskar  Krejčí
14. 5. 2004 Klobása je důkazem předchozího zahraničního vlivu, pane prezidente... Fabiano  Golgo
14. 5. 2004 Světová obchodní organizace: světlo na konci tunelu? Ludmila  Štěrbová
14. 5. 2004 Zlo v člověku je kryto velmi tenkým civilizačním nátěrem...
14. 5. 2004 Chomsky: Dejte Iráčanům suverenitu
14. 5. 2004 Windows 1.01
14. 5. 2004 Zpravodajství iráckého odboje za dny 5. - 7. května 2004
14. 5. 2004 Jak tomu skutečně bylo za komunismu? Pavel  Urban
14. 5. 2004 A mně se chce něco říct....! Ladislav  Žák
14. 5. 2004 Chobotnice made in Czech Jan  Roub
14. 5. 2004 Kdy si vzpomenou lidé, co je učilo křesťanské středověké tmářství Jan  Hruška
14. 5. 2004 Britský náměstek ministra obrany: Fotografie v deníku Daily Mirror nebyly pravé
14. 5. 2004 Odpověď Kuby na nové embargo Spojených států
14. 5. 2004 Dokonale zbytečná knížka Jakub  Leiter
14. 5. 2004 KSČM na počátku 21.století Ladislav  Žák
13. 5. 2004 Odkud jsou květiny darované ke Svátku matek? Miloš  Kaláb
13. 5. 2004 Vliv geneticky modifikovaných potravin na lidské zdraví -- propaganda a skutečnost Jan  Kopeček
13. 5. 2004 Nacismus páchne smrtí, komunismus voní po šeříku Bohumil  Kartous
13. 5. 2004 Krotká okrašlovací akce versus realita zástavby na Budějovickém náměstí v Praze 4 Petr  Kužvart
13. 5. 2004 V Evropě se rodí základy nové evropské politiky Josef  Brož
12. 5. 2004 Jak jsem pracoval v Haló novinách Tomáš  Koloc
29. 12. 2003 Nenechte si ujít: nový knižní výbor z Britských listů
5. 5. 2004 Hospodaření OSBL za duben 2004
22. 11. 2003 Adresy redakce
18. 6. 2004 Inzerujte v Britských listech