Irácká tajná služba je brutální, hrubá organizace, jemnost a inteligence nejsou jejími silnými vlastnostmi. Snažit se vytvořit dojem, že Saddámovi šašci se vydali do brlohů -- mezi chudinské obyvatelstvo, známé svou nenávistí vůči baathistickému režimu, které zřejmě usmrtilo celou řadu Saddámových aparátčiků -- a podařilo se jim přesvědčit tyto většinou zcela negramotné lidi, aby západním novinářům sdělovali složitou lež, je naprosto nevěrohodné.

Po celé Shu'ale bylo rozeseto množství téže nešťastné střely. Sám jsem jich nasbíral pět dalších kusů, vyrobených z téže slitiny, dva kusy jsem sám vyhrabal z bláta vlastníma rukama.

Myslí si snad Geoff Hoon úplně vážně, že mají iráčtí mučitelé schopnost chodit do těchto nepřátelských slumů a ukrývat tak kusy šrapnelů, aby je tam nalezli reportéři listu Independent? Myslí si, že strýc jednoho z mrtvých mužů si vymyslel, jak americké letadlo po útoku z místa činu odletělo? Totéž platí o dvou raketách, které zasáhly začátkem minulého týdne čtvť Sha'ab v Bagdádu. I ty explodovaly uprostřed brlohů, obývaných šiitskými muslimy, kteří se stavějí proti režimu Saddáma Husajna.

Domnívá se snad Geoff Hoon, že se Iráčanům podařilo inscenovat dvě totožné exploze -- ze vzduchu -- v přesně stejné vzdálenosti, v ulici, plné automobilů, chodců, vrátných, zaměstnanců restaurací a opraven automobilů? Nejtrapnější je to, že Geoff Hoon lže tak dobře známým způsobem. Když Američané bombardovali v roce 1985 Libyi, šířili o tom stejné nesmysly.

Civilní mrtví v Libyi prý přišli o život v důsledku útoku libyjské tajné služby anebo libyjské protiletecké obrany. Izraelci tvrdili totéž ohledně mnoha z 17 500 mrtvých v důsledku jejich invaze do Libanonu v roce 1982. Když Američané zmasakrovali v roce 1999 v Kosovu desítky albánských uprchlíků, tvrdili, že ten masakr spáchalo srbské letadlo, dokud list Independent neobjevil části rakety, které jsem i tentokrát vyhrabal z kráteru vlastníma rukama, obsahující počítačové kódy, což přimělo NATO, aby přiznalo pravdu.

Kolikrát si ministři britské vlády budou ještě myslet, že mohou těmito trapnými lžemi ohlupovat své voliče? Kolikrát ještě budou politikové jako David Blunkett pomlouvat novináře za to, že posílají informace "zpoza nepřátelské linie" ve válce, kterou sice podporuje jeho vláda, ale kterou miliony Britů odmítají uznat jako legitimní?

Vzpomínám na íránský nemocniční vlak, jímž jsem cestoval začátkem osmdesátých let z fronty íránsko-irácké války. Vagóny byly plné mladý íránských vojáků, kteří kašlali krev a hleny do kapesníku a četli přitom Korán. Stali se terčem útoku jedovatým plynem a zdálo se, že většina z nich zemře. To se také stalo.

Tehdy jsem pracoval pro deník Times. Můj článek o tom vyšel tehdy v plném znění. Pak šel činitel z britského ministerstva obrany na oběd s mým editorem a řekl mu, že můj článek "nebyl konstruktivní". Protože, samozřejmě, Británie tehdy podporovala Saddáma Husajna a chtěla, aby revoluční Írán trpěl a aby zanikl. Prezident Saddám Husajn byl tehdy "sympaťák". Britské vládě se nelíbilo, že jsem informoval o jeho porušování lidských práv. A nyní se jí nelíbí, že informuji o masakrování nevinných lidí americkými či britskými piloty, protože britská vláda přešla na jinou stranu.