Skvělým způsobem vystihl složitou atmosféru prvomájového dne ve svém slavném fejetonu Jan Neruda. Pro Nerudu nebyl tento den původně svátkem, teprve se jím stal po dramatickém rozplynutí ranní mlhy, když "najednou se vyhouplo slunce a bylo tak jasné, tak zlaté, tak blažené"l. Jan Neruda neskrýval, že se děje něco neobvyklého: "Zvláštní den! Podivná nálada! Nikoli strach - ach ne, toho mně nepřipadla ani možnost, ale takové divné očekávání čehosi neurčitého, naprosto neznámého zachvělo také mými všemi nervy. Pocit nikoli příjemný." Neruda připomíná rok 1848 a 1866. Ne, dělník pera Neruda se nebál a nezabarikádoval před onou "elementární silou" a také se neuzavíral "úžasným" poznatkům: "A pojednou - jakoby zázrakem - pojednou jsi porozuměl tomu letošnímu prvnímu máji, pojednou vidíš, že veškerá posavadní situace společenská i politická jediným trhnutím se dnes pozměnila, ale nejen už pro dnes" Avšak toto "objevování" ukazuje tím naléhavěji, jak daleko měli k socialistickému myšlení tehdy i nejlepší představitelé české kultury a oč dále ještě - třeba jen k elementárnímu sociálnímu cítění a myšlení - musela mít tehdejší oficiální česká společnost. Neruda o tom vydal pozoruhodné svědectví a na samém sklonku života spoluotevíral českému myšlení, jak to nejlépe uměl, nové horizonty.
Máj roku 1890 však neměl být, rudý jen záplavou dělnických praporů, karafiátů a kravat. Se vší krutostí měl znovu připomenout míru sociálního a třídního napětí a nový nástup dělnictva posvětit jeho vlastní krví. Třikrát během necelého roku se střílelo do horníků! Nejdříve v červnu roku 1889 za stávky dělníků kladenského a slánského revíru na Kladně, několik dnů před 1. májem 1890 bylo zabito sedmnáct stávkujících horníků ostravsko-karvinského revíru v Ostravě a 22. května 1890 bylo zastřeleno dvanáct a zraněno třicet horníků stříbrského a plzeňského revíru při stávce v Nýřanech. Také takový měl být rudý máj roku 1890!