Počínaje lety 1844-1845, kdy vykrystalizovaly Marxovy názory, byl Marx materialistou, a to stoupencem L.Feuerbacha, jehož slabé stránky viděl i později právě v tom, že jeho materialismus nebyl dost důsledný a všestranný. Světodějný, "epochální" Feuerbachův význam spatřoval Marx právě v tom, že se Feuerbach rozhodně rozešel s Hegelovým idealismem a proklamoval materialismus, který již "v 18.století, zejména francouzský materialismus, byl nejen bojem proti tehdejším politickým institucím a proti tehdejšímu náboženství a teologii, ale i... proti veškeré metafyzice" (ve smyslu "opilé spekulace" na rozdíl od "střízlivé filozofie") (Svatá rodina v Literární pozůstalosti). 52) "Pro Hegela", napsal Marx, "je proces myšlení, který pod názvem idea dokonce přeměňuje v samotný subjekt, demiurgem (tvůrcem, původcem) skutečna...U mne naopak není ideálno nic jiného než materiálno, přenesené do lidské hlavy a v ní přetvořené" 53) (Kapitál, I, Doslov k druhému vydání). V úplné shodě s touto Marxovou materialistickou filozofií napsal B.Engels, když ji vykládal v Anti-Dühringovi (Marx četl toto dílo v rukopise): "Jednota světa nezáleží v jeho bytí...ale v jeho materiálnosti, a ta je prokázána...dlouhým a komplikovaným vývojem filozofie a přírodních věd...Pohyb je způsob bytí hmoty. Nikdy a nikde neexistovala a ani nemůže existovat hmota bez pohybu a pohyb bez hmoty...Ale tážeme-li se..., co je vlastně myšlení a vědomí a odkud pocházejí, shledáme, že to jsou produkty lidského mozku a že člověk sám je produkt přírody, který se vyvíjel v určitém prostředí a spolu s ním; přitom se pak rozumí samo sebou, že výtvory lidského mozku, které jsou přece koneckonců také produkty přírody, nejsou v rozporu s ostatními souvislostmi v přírodě, ale odpovídají jí." "Hegel byl idealista, tj. myšlenky zrozené v našich hlavách nepokládal za více nebo méně abstraktní odrazy" (Abbilder, zobrazení, někdy mluví Engels o "otiscích") "skutečných věcí a procesů, nýbrž naopak pokládal věci a jejich vývoj jenom za uskutečněné odrazy 'ideje', existující už kdesi před vznikem světa." 54) Ve svém spise Ludwig Feuerbach, v němž B.Engels vykládá své i Marxovy názory na Feuerbachovu filozofii a který dal do tisku, až když znovu pročetl svůj a Marxův starý rukopis z let 1844-1845 o Hegelovi, Feuerbachovi a materialistickém pojetí dějin, Engels píše: "Velkou základní otázkou veškeré, zvláště novější filozofie je otázka vztahu myšlení a bytí, ducha k přírodě...co je prvotní, duch, nebo příroda?...Podle toho, jak filozofové odpovídali na tuto otázku, rozdělili se na dva velké tábory. Ti, kteří tvrdili, že duch je vzhledem k přírodě prvotní, kteří tedy předpokládali, že svět byl koneckonců nějakým způsobem stvořen,...tvořili tábor idealismu. Druzí, kteří pokládali za prvotní přírodu, patřili k různým školám materialismu." Každé jiné použití pojmu idealismus a materialismus (ve filozofickém smyslu) působí jedině zmatek. Marx rozhodně odmítal nejen idealismus, vždy tak či onak spjatý s náboženstvím, ale i - dnes zvlášť rozšířené - stanovisko Humovo a Kantovo, agnosticismus, kriticismus a pozitivismus v různých podobách; takovou filozofii považoval za "reakční" ústupek idealismu a v nejlepším případě za "stydlivý způsob, jak materialismus potají přijímat, ale před světem jej zapírat". 55) K této otázce viz kromě uvedených Engelsových a Marxových děl Marxův dopis Engelsovi z 12.prosince 1866, v němž Marx píše o projevu známého přírodovědce T.Huxleyho, že byl "materialističtější" než obvykle, a o jeho přiznání, že dokud "skutečně pozorujeme a myslíme, nemůžeme nikdy překročit rámec materialismu", a vytýká mu, že otevřel "zadní vrátka" agnosticismu, humovství. 56) Zvlášť je třeba zaznamenat Marxův názor na vztah svobody a nutnosti: "Nutnost je slepá jen potud, pokud není pochopena. Svoboda je poznaná nutnost" (Engels v Anti-Dühringovi) = uznání objektivní zákonitosti přírody a dialektické přeměny nutnosti ve svobodu (zároveň s přeměnou nepoznané, ale poznatelné "věci o sobě" ve "věc pro nás", "podstaty věcí" v "jevy"). Základním nedostatkem "starého materialismu", tedy i materialismu Feuerbachova (a tím spíše "vulgárního materialismu Büchnerova, Vogtova a Moleschottova), podle Marxe a Engelse bylo, 1. že tento materialismus byl "převážně mechanický", neboť nepřihlížel k nejnovějšímu vývoji chemie a biologie (a dnes bychom měli ještě dodat: elektronové teorie hmoty); 2. že dřívější materialismus byl nehistorický, nedialektický (metafyzický ve smyslu antidialektiky), neuplatňoval důsledně a všestranně hledisko vývoje; 3. že tito materialisté "podstatu člověka" chápali abstraktně, a nikoli jako "souhrn všech společenských vztahů" (daných konkrétně historicky), a proto svět jen "vykládali", ačkoli jde o to jej "změnit", tj. nechápali význam "revoluční praktické činnosti".