Vánoční kolíbka a kolibání
Adam Michna z Otradovic
Čas jest, děťátko,
poď, pacholátko,
do plínek musíš,
co svět jest, zkusíš!
Nynej a svirej své očičky,
usni a spas nás, své ovčičky,
své ovčičky!
Ach, zlatý květe,
což seno hněte,
jesličky tlačí,
plénky nestačí!
Nynej a svirej své očičky,
usni a spas nás, své ovčičky,
své ovčičky!
Složiš ručičky,
přikrej nožičky,
zastři své líčko,
spi, mé srdyčko!
Nynej a svirej své očičky,
usni a spas nás, své ovčičky,
své ovčičky!
Spi, Ježíši, spi,
a pokojně spi,
jižť u jeslíček
spí vůl, oslíček.
Nynej a svirej své očičky,
usni a spas nás, své ovčičky,
své ovčičky!
Spi, Spasiteli,
mamička velí,
takť Jozef učil,
spáti poručil!
Nynej a svirej své očičky,
usni a spas nás, své ovčičky,
své ovčičky!
Serafin líbá,
cherub kolíbá,
všickni anjelé
slouží vesele.
Nynej a svirej své očičky,
usni a spas nás, své ovčičky,
své ovčičky!
Vánoční magnét a střelec
Vítej, Pane Jezu Kriste,
narozený z Panny čisté,
vítej, laskavé děťátko,
roztomilé neviňátko!
Jsi maličký a skrovničký,
však velikým Bohem vždycky,
jsi subtylní, jsi outličký,
ač jsou magnét tvé očičky.
S touto moci táhneš k sobě
srdce lidské, spojiv sobě,
tak ty ve mně a já v tobě
přebýváme v každé době.
V tom společném přebývání,
ach, jak svaté milování,
ach, jak zázračné konání,
jak milé božské kochání!
Ležíš v jeslech obvinuty,
však i někdy rozvinuty,
abys střílel k srdci mému
jako k terči laskavému.
Střílej, šťastný myslivečku,
raniž mne, mocný střelečku,
líce tvé jako růžičky,
jasné, přebystré očičky.
S těmi poručíš mne všeho
a tak opanuješ všeho.
To tobě z srdce vinšuji,
nastotisíckrát vinšuji.
Vánoční hospoda
Když veškeren svět byl popsán,
na svět přišel náš milý Pán,
Ó ty kráso má, ó ty lásko má,
což se v světě líbilo,
ó kráso má, o kráso má"
Chudou sobě zvolil matku,
sám žádných nepořinesl statků.
Ó ty lásko má, ó ty kráso má,
ach, jak jsi bídným zůstal,
ó lásko má, ó kráso má!
Nechtěl ho mít Betlém město,
musel do chléva za město.
Ó ty kráso má, ó lásko má,
ach, což jsi se ponížil,
ó kráso má, ó kráso má!
Chlév ledva se hodí zvěři,
ani oken, ani dveři.
Ó ty lásko má, ó ty kráso má,
kde jsi se položil sem,
ó lásko má, ó lásko má!
Vítr pere, sníh spadává,
do marštale poprchává.
Ó ty kráso má, ó ty lásko má,
což jsi se opatřil zle,
ó kráso má, ó kráso má!
Bláta, smradu, hnoje dosti,
ach, což díš, nebeský hosti?
Ó ty lásko má, ó ty kráso má,
toť není v nebi býti,
ó lásko má, ó lásko má!
Z nebe Pán a mocnář vyšel,
na svět do chleva byl přišel.
Ó ty kráso má, ó ty lásko má,
svůj trůn več si proměnil,
ó kráso má, ó kráso má!
Jozef v jeslech Pánu stele,
neboť nebylo postele.
Ó ty rozkoš má, ó ty radost má,
a kde jsi sobě ustlal,
ó milost má, ó slávo má!
Anjelské přátelství
"Nebeští kavalerové,
vinšujte štěstí,
vy ste mé svadby družbové,
veďte z neštěstí
nevěstu mou, vám se věří,
mně a vám se ona svěří!
Veďte ji, anjelé,
ke mně, archanjelé!
Hrnou se do nebeského
paláce hosti,
jest z pokolení lidského
milenek dosti.
Musí pozadu zůstati
svět, a proto i zoufati,
již mu s pytlem dali,
místo jej mne vzali.
Ó Michale, můj rytíři,
meč již vytáhni!
Ó věrných duší vartýři,
tě nevyhání
žádná z tvé moci zchytralost.
V tobě je obrana, stálost,
veď milou mou ke mně,
přej hostinu ve mně!
Před tebou ať peklo běží,
jeho lámej brány,
ať Luciper sražen leží
od božské rány!
Ať se tělo nevypíná,
podej mu žluč místo vína!
Skrz jeho šibalství
pokutuj nedbalství!
A tak se ke mně dostane
Choti má milá,
nic proti ní nepovstane
hříšného díla.
Ty jí stále buď při boku,
popřej jí tvého poskoku,
ten ať jest tvůj tanec,
zhyne pekla kanec!"
Tak za mně se teď přimluval
můj Ženich bílý,
k mé pomoci vás namlouval,
pážata bílý.
Tak vás jmenuji, anjelé,
k vám volám, ó archanjelé,
slyšte mé žádosti,
čiňte mé žádosti!
Když můj milý měl vyjíti
od Otce svého
a na tento svět přijíti
dle těla mého,
tu převeselou novinu
(aby lidskou zetřel vinu)
Gabriel zvěstoval.
Člověk se zradoval.
Když já budu umírati,
tu poštu přines,
když budu oči svírati,
mně k Bohu vynes!
Ujisť mně, že mně miluje
ten, jenž na nebi kraluje.
Ó postmistře Pane,
nezapomeň na mne!
Tobiáš zraku drahého
pozbyl v starosti,
lékaře dostal zběhlého
s velkou radostíá.
Oči mé jsou zaslepené,
marnosti lepem zslepené,
budiž, Rafaeli,
k mému zdraví smělý!
Častěji mně omámily
těla krmičky,
mne poddanu stále měly
tvé, světe, hříčky.
Ach, strážce můj, žluč podávej,
mne metlám, bičům oddávej!
Tak bujnost mou splatím,
dluh všecek zaplatím.
Anjelé, moji vůdcové,
ruce podejte,
nebeské svadby družbové,
mně Kristu dejte,
s kterých bych se radovala
a na věky hodovala
v nebeském paláce!
K té, pomozte, lásce!
Jak Češi myslí: Výbor z Britských listů.
K desátému výročí pádu komunismu vyšel pětisetstránkový výbor z Britských listů pod názvem Jak Češi myslí. Zahrnuje patnáct tematických oddílů, zabývajících se aktuálními problémy v České republice. Bližší informace vyšly v BL na 