čtvrtek 9. prosince

O B S A H

Co je nového v České republice:

  • Komentovaný přehled zpráv Odkazy:
  • Soubor nejzajímavějších článků z poslední doby Čečensko před ultimátem:
  • Groznyj: pomalé umírání města bez naděje (Guardian)
  • Je načase, abychom my sami jednali tam, kde se vlády bojí zasáhnout (Independent)
  • Přihlížíme pádu Grozného (Guardian) Veřejnoprávní Česká televize má vlastní priority:
  • Nepřemýšlivý antikomunismus v pořadu Sněží (Petr Holcner) Václav Havel, Tomáš Halík a prezidentský úřad:
  • Výrok roku v rozhovoru Týdne? (Jiří Jírovec) Česká politika:
  • "Děkujeme, odejděte" - skvělá vizitka českého intelektuála (Jaroslav Polák)
  • "Děkujeme, zastavte!" (Václav Pinkava)
  • Žáby zakvákaly, hnijeme dál (Petr Jánský) Reakce:
  • Proč jsou Češi rasisty (Jan Lipšanský) Ekologie v ČR:
  • Ministr životního prostředí trvá na termínu zákazu PVC (Děti Země)

    Kompletní Britské Listy


    Ikona pro Vaši stránku...

    |- Ascii 7Bit -|- PC Latin 2 -|- ISO Latin 2 -|- CP 1250 -|- Mac -|- Kameničtí -|


  • Britské listy talks to decision makers in the Czech Republic.

  • Inzerujte v Britských listech! Buďte, čeští podnikatelé, hrdi na jejich nezávislý tón! (Nebát se a nekrást!)
  • Andrew Stroehlein rediguje kulturně politický týdeník Central Europe Review.

  • Tady je minulé vydání Britských listů.

  • Adresa Britských listů je zde.
  • Upozornění autorům: Prosím, posílejte pokud možno své příspěvky do BL uložené ve formátu html. Díky. JČ


    Co je nového v České republice

  • Poslanecká sněmova z účelových politických důvodů odmítla schválit sociálnědemokratický rozpočet. Mezi "pravicovými" stranami sílí touha po moci, ale ODS dosud opoziční smlouvu s ČSSD nevypověděla. Václav Klaus konstatoval, že pro ČR nebude žádné neštěstí, když bude načas bez rozpočtu. - ODS má podle prezidenta Václava Havla roztrhat opoziční smlouvu s ČSSD, když se jí nezamlouvá vláda sociálních demokratů. Prezidentovi vadí, že důvody zamítnutí rozpočtu nebyly odborné, ale politické. "Mě to všechno připadá divné, ujeté, nerozumím tomu," řekl Havel. - Někdo by měl nezávisle, konkrétně a věcně analyzovat, v čem vlastně je sociálně demokratická vláda tak špatná. Slyšíme totiž pořád jen bědování o její zvrhlosti, ale nic moc konkrétního, co dělá špatně a co budou nynější "pravicové" opoziční strany dělat ve vládě podstatně lépe. (Všechny vlády stejně musejí dělat, co jim nařídí Brusel a světové finanční trhy.) (Už se ale těšíme na novou vládu Václava Klause, to se Česká republika poměje.) (Pokud vím, tak ekonomická situace začala v poslední době mírně zlepšovat - není to hlavním ukazatelem situace v zemi?) Nemělo by se to vysvětlit, jak se bude odlišovat vládní program případné koalice ODS - US - KDU-ČSL od programu vlády nynější a v čemu bude lepší? Nebo to všechno spočívá v obrovském iracionálním oddechnutí, že konečně snad "půjdou od válu ty socani"?

  • Když jste si nakradli, můžete si to nechat. Poslanecká sněmovna odmítla v prvním čtení zákon o majetkových přiznáních. Předloha měla uzákonit povinnost podávat majetková přiznání u osob, jejichž majetek přesáhne hodnotu deseti milionů korun. (V normálních zemích je veškerý takový majetek předkládán při nabývání ke kontrole daňovému úřadu, který má přehled o majetkových poměrech všech lidí na základě každoročních daňových přiznání.) Poslanci ODS a Unie svobody předlohu kritizovali, že porušuje soukromí občanů.

  • Zeman: Do začátku ledna nebo v jeho průběhu se "vyjasní" konflikt, s Josefem Zieleniecem. "Beru velmi vážně prohlášení ministra Kavana, že do konce tohoto roku bude tato záležitost uzavřena včetně zkompletování příslušné dokumentace," řekl premiér.

  • Vicepremiérská funkce odcházejícího Egona Lánského má přejít na ministra zahraničí Jana Kavana. Ministerstvo zdravotnictví povede po rezignaci jeho dosavadního šéfa Ivana Davida dočasně vicepremiér Vladimír Špidla. Obě změny ve vládě oznámili prezident Václav Havel a premiér Miloš Zeman.

  • Většina členů Rady České televize sevyslovila pro odchod generálního ředitele veřejnoprávní televize Jakuba Puchalského, ten však zatím ve funkci zůstává. Proč až teď a proč tak najednou? Neměla by Rada ČT seznamovat s motivy svého jednání veřejnost podrobněji? Zprávy na její stránce v České televizi jsou dost kusé. Rada o Puchalském a jeho případné rezignaci jednala mnoho hodin a její předseda Jan Jirák nevyloučil ani svoji rezignaci. Pro odvolání Puchalského hlasovalo pět jejích členů, proti byli čtyři. Pro odvolání bylo třeba šest hlasů, tedy dvoutřetinová většina. - Na internetových stránkách Rady ČT je nejnověji jen krátká zpráva z 1. prosince 1999, v níž se poněkud dřevěným jazykem praví:

    Rada ČT na svém zasedání dne 1. 12. 1999 přijala následující usnesení: Rada ČT - u vědomí své odpovědnosti za řádné a průhledné hospodaření veřejnoprávní instituce a za její přesně strukturované fungování v oblasti tvorby pořadů a vysílání - plně podporuje změny, jejichž realizaci současné vedení ČT zahájilo v oblasti organizační struktury, kontroly finančních toků a změn v softwarovém zabezpečení informačního systému. Rada ČT je přesvědčena, že tyto změny jsou nezbytné a byly připraveny na odpovídající úrovni.

    1. prosince Radě jen vadilo, že Puchalský nenašel ještě náhradníka za bývalého programového ředitele Gordona Lowitta. - Zdá se mi, že v ČR se vždycky něco pohne nikoliv ve veřejném zájmu, ale jen tehdy, když převládnou určité partikulární, lobbystické zájmy. Budu velmi rád, když přesvědčíte Britské listy, že nynější tlak na Puchalského je skutečně motivován nezištnou snahou o zlepšení veřejnoprávní České televize a nikoliv zákulisními partikulárními zájmy. Podobné partikulární zájmy se nyní prosazují, zdá se mi, v ČR skoro všude. Co není motivováno dílčím sobeckým zájmem, to se v ČR neudělá.

  • Účelové chování Petra Štěpánka a střet zájmů. Petr Štěpánek, člen Rady pro rozhlasové a televizní vysílání, která má kontrolovat provoz televize Nova, vystupuje v jejích pořadech. Nebudeme tedy asi daleko od pravdy, že se Štěpánek asi v současnosti s Vladimírem Železným zrovna nesváří, to by mu Železný v  "přísně nezávislé" Nově nedovolil vystupovat. Rada pro rozhlasové a televizní vysílání vyzvala Petra Štěpánka, aby se zdržel své hudební prezentace v televizi Nova vzhledem k tomu, že o ní rada v těchto dnech rozhoduje. Štěpánek je jako člen skupiny Unisono ústřední postavou v klipu, který Nova ve svých pořadech již několikrát odvysílala. Šéf Novy Vladimír Železný je s vysíláním spokojen. Kritiku od Rady pro rozhlasové a televizní vysílání pozoruhodně komentoval Štěpánek: "Vnímám to jako nefér." Rada se již v září distancovala od chystaného vystoupení Štěpánka v pořadu televize Nova Kotel. Štěpánek na kongresu ODS v Liberci o víkendu kritizoval Českou televizi a moderátora Pravého poledne Romana Proroka.

  • Majetková provázanost mezi televizí Nova a Prima. Poznamenal Marek Houša: Vcera v HN na strane 22 jako celostrankovy inzerat uverejnila CNTS tabulky popisujici personalni propojeni mezi TV NOVA a PRIMA, tedy firmami, ktere je ovladaji - GES Holding a MEF Holding. - Zase: nové informace se dovídáme jen tehdy, je-li jejich zveřejnění motivováno nikoliv obecným veřejným zájmem, ale zájmem sobeckým, čistě partikulárním. A pak z toho ještě musíme odečíst, kolik těch informací bylo účelovým zájmem schválně zkresleno... Proč tyto informace nemohl ve veřejném zájmu zjistit a ověřit nějaký schopný novinář?

  • Obhajoba ministra Davida před prezidentem. Poznamenává Jiří Jírovec:

    V komentáři k událostem v ČR (3.12. 1999) byla v BL mimo jiné tato zpráva: "Ministr zdravotnictví Ivan David doufá, že příští týden obhájí svou zprávu o stavu resortu a práci ministerstva před presidentem Václavem Havlem". - Co to je proboha za nesmysl (nemyslím z Vaší strany)? To, že president ministry jmenuje přece nikterak neznamená, že jsou mu ministři zodpovědní. Jak vůbec může taková misinterpretace ústavy projít? Proč se vůbec ministr k takové šaškárně propůjčuje?

  • Keanova kniha o Václavu Havlovi v češtině. Upozorňuje Jiří Šoler, že je na ni anotace na stránkách nakladatelstvi Volvox Globator zde. Je to ale trošku zmatené - v nakladatelství se nemohou rozhodnout, zda nazvat knihu "Politická tragedie v šesti dějstvích" nebo v "šesti obrazech" - na stránce mají obojí název. Kniha má být k dispozici od 3. prosince 1999.

  • Kurs "Veřejné mínění, sdělovací prostředky a politika" povedou v angličtině na pražské Anglo-American College v lednu 2000 Greg Wolk a Andrew Stroehlein. Bližší informace jsou zde.

  • O významu pátečních demonstrací v ČR píše v aktuálním vydání časopisu Central Europe Review Jan Čulík na tomto místě.

  • Děkujeme, odejděte. Dr. Petr Erbák z Rakovníka upozorňuje, že text petice bývalých studentů revolucionářů je zde.

  • BBC o revoluci v Československu. Na anglických stránkách rozhlasové a televizní společnosti BBC se vzpomíná na průběh revoluce v ČSSR v listopadu 1989.

    Jak Češi myslí: Výbor z Britských listů. K desátému výročí pádu komunismu vyšel pětisetstránkový výbor z  Britských listů pod názvem Jak Češi myslí. Zahrnuje patnáct tematických oddílů, zabývajících se aktuálními problémy v České republice. Bližší informace vyšly v BL na tomto místě.

    Knihu lze objednat e-mailem odkudkoliv na světě prostřednictvím úvěrové karty na adrese nakladatelství Milenium avc@unl.pvtnet.cz. Kniha má 480 stran a stojí 290 Kč.

    Kniha Jak Češi myslí nejprodávanějším titulem internetového knihkupectví Kosmas. Ve čtvrtek 2. 12. napsal Josef Žák z knihkupectví Kosmas:

    Hezky den pane Culiku,

    dnes se Vase kniha "... jak Cesi mysli" dostala na prvni misto TOP TENu nejprodavanejsich titulu za uplynulych 14 dni v knihkupectvi Kosmas.cz.

    Jak uvedla Mladá fronta Dnes, kniha Jak Češi myslí byla v týdnu do 25. 11. nejprodávanějším titulem také v ostravském knihkupectví Artfórum.

  • TEMATICKÝ ARCHÍV BRITSKÝCH LISTŮ je na adrese http://www.britskelisty.cz/xz/.

  • Dlouho utajovaný "osobní majetek" Jakuba Puchalského, totiž reformní projekt České televize, na jehož základě byl Puchalský na jaře roku 1998 jmenován do funkce generálního ředitele ČT, byl konečně zveřejněn. Je od 8. listopadu 1999 na adrese http://www.czech-tv.cz/rada_ct/jednani99/puchalsky_projekt.htm

  • Přehled anglicky napsaných článků od Jana Čulíka a Andrewa Stroehleina o aktuálním vývoji v České republice najdete zde.

  • Česká literatura bez témat o čem psát. K desátému výročí pádu komunismu zveřejnila BBC na svých anglických stránkách feature o roli českých spisovatelů a literatury za komunismu a nyní.

  • Hudba a zvuk - Každé úterý: Týdenní přílohu věnovanou vážné hudbě (archív textů i zvukových ukázek) píše a rediguje v Neviditelném psu Lubomír Fendrych na adrese http://pes.eunet.cz/hudba/hudba.htm.

  • Britské listy rozšiřované e-mailem. Na žádost čtenářů, zda by nebylo možno rozšiřovat BL i e-mailem, je nyní tato služba laskavostí Internet Servisu a Jiřího Gallase k dispozici. Podívejte se na adresu http://www.britskelisty.cz/blpostou.html.

  • Britské listy nyní mají novou automatickou každý den aktualizovanou upoutávku. Je na adrese http://www.britskelisty.cz/prehled.html. Obracím se na ty čtenáře-příznivce tohoto časopisu, kterým je význam Britských listů jasný a vědí, že je rozumné povědomost o tomto časopise rozšiřovat, aby upoutávku případně umístili na své internetové stránky. JČ.

  • Czech media, Czech politics and Czech culture: A selection of English language articles, published in Britské listy.

  • (Jan Čulík má anglicko-českou stránku materiálů a hyperlinků, týkajících se ČR, zde na Glasgow University).

  • Zde jsou užitečné internetové stránky pro bohemisty a specialisty na Českou republiku.

  • Kdo je vydavatel Britských listů? Zde je životopis Jana Čulíka.


    Výběr textů z posledních dní:

    Groznyj: pomalé umírání města bez naděje

    Tuto reportáž otiskl ve středu 8. prosince na titulní straně deník Guardian. Jejím autorem je Bruno Stevens, belgický fotograf, který se vrátil z Čečenska v neděli večer.

    Přijet do Grozného je jako vrátit se do hrůz v někdejším Bejrútu. Ve městě nestojí snad ani jedna budova - je to město rumiště a rozbitého železa.

    Prvním dojmem je, že je město opuštěné. Pak, když se dostanete hlouběji do města, uvědomíte si pomalu, že uprostřed zničeného čečenského hlavního města žije překvapivě velký počet lidí.

    Je tam stále asi 20 000 až 30 000 osob. Většinou jsou to staří lidé nebo ženy s dětmi. Etničtí Rusové a Čečenci žijí pospolu bez napětí. Neobviňují se navzájem z utrpení a ani nechovají nenávist proti vojákům: obviňují ruskou vládu. Moskva bombarduje civilisty bez ohledu na jejich národnost.

    Všichni, i čečenští bojovníci, vědí, že Rusové dobudou Grozného a že přijde mnoho lidí při tom o život. Obávají se, že budou při bojích usmrceni. Když zaútočili Rusové na město v roce 1996, házeli ruční granáty do sklepů a přísklepních bytů. Ale lidé nemají ani vůli, ani fyzickou schopnost opustit své město.

    Žijí v rozbitých činžovních domech a noci tráví ve sklepech, vždy asi třicet lidí najednou, ve snaze se vyhnout bombardování a zimě. Už více než čtrnáct dní je tam pod nulou a má dál sněžit. Nemají plyn na topení, ani nemají vodu.

    Je příliš velká zima a je příliš nebezpečno na to, aby se dalo chodit ven, a tak lidé chodí ven, jen když musí, a to vždycky jen na několik minut. Rychle jim docházejí zásoby. Ústřední trh zničila ruská raketa a usmrtila přitom téměř 200 lidí. Stalo se to více než před měsícem a všechno tam stále ještě leží přesně tak, jak to padlo: stánky rozhozené výbuchem do všech stran a roztrhané na zmačkané ostré kusy železa. Je to strašný pohled.

    Avšak o několik metrů dál, na křižovatce Leninovy třídy a ulice Míru ještě funguje pár stánků. Obchodníci nemají skoro co prodávat. Nemají skoro žádné čerstvé maso, prodávají trochu zeleniny, několik plechovek a to je v podstatě všechno.

    Jeden starý Rus, Sergej, sem šel pěšky na vzdálenost půldruhého kilometru z ruin svého někdejšího bytu. Nemá topení, nemá vodu a v oknech nemá sklo. Šel koupit nudle a zeleninu. Jeho vařičem je kovový kyblík. "Žiju tady 55 let. Je mi 85 let a nikam nepůjdu," řekl mi. "V Rusku už nemám žádné příbuzné, nemám, kam jinam bych šel."

    Ruské letectvo si s těmito lidmi úmyslně zahrává. I na venkově za městem Groznyj jsem se díval, jak létají letadla nízko nad vesnicí, pak se obrátí a vypálí rakety do krajiny před zraky vesničanů. Za chvíli se letadla navracejí a tentokrát dopadnou rakety jen několik set metrů od vesnice. Ženy a děti křičí, muži se snaží vypadat pevně. Ale vědí, že až se za půl hodiny letadla vrátí, rakety budou na ně útočit.

    Dvacet kilometrů od města Groznyj je Šali, jediné důležité město v nížině, které stále ještě neovládají Rusové. Je tam malá nemocnice se 40 postelemi a s šesti lékaři. Dělají, co je v jejich silách, ale situace je tam velmi špatná. Nemocnice je plná lidí se strašlivými zraněními, všechna jsou od bombardování: ustřelené nohy nebo napůl chybějící tváře. Lékaři nemají skoro žádné léky ani obvazy.

    Půl hodiny poté, co jsme slyšeli, že dopadly bomby na blízkou vesnici, do nemocnice přivezli desetiletého chlapce Adama s kusem šrapnelu zabodnutým do lebky. Lékař ho odstranil, zastavil krvácení, dal dítěti glukózu a poslal ho domů stále ještě v bezvědomí.

    Šali bylo toho dne plné čečenských bojovníků, kteří ustupovali z Argunu, který právě padl do rukou Rusů. Bojovali, dokud jim nedošla munice, a nyní shromažďovali zásoby, než se zakopou znovu na další frontě.

    Jednoho pozdního večera mě odvezli na tajné místo na návštěvu k čečenskému prezidentu Aslanu Maschadovovi, který mi řekl, že se jeho bojovníci nikdy nevzdají. Proto je Moskva nikdy neporazí. Až bude dobyto město Groznyj, budou bojovat z hor.


    Je načase, abychom my sami jednali tam, kde se vlády bojí zasáhnout

    Tento komentář Davida Aaronoviche vyšel ve středu 8. prosince v deníku Independent.

    "Ti, kdo zůstanou, budou považováni za teroristy a bandity. Budou zničeni dělostřelectvem a letectvem." Tato slova, vytištěná na letácích a shazovaná ze vzduchu nad čečenským hlavním městem Groznyj, připomínají scénu z doby před 55 lety. Hitlerův obrýlený, usměvavý protipartyzánský specialista Erich von dem Bach-Zelewski řídil likvidaci varšavského povstání.

    Ve Varšavě tehdy zůstalo bez možnosti úniku s povstalci polské Armii Krajowej čtvrt milionu civilistů a tisíce jich zahynuly. Ať už je pravda na číkoliv straně, to, že jsou civilisté považováni za ozbrojené vojáky je strašlivým návratem do jiné éry.

    Preméru Putinovi, prezidentu Jelcinovi a ruským generálům a velitelům na místě nebude nikdy odpuštěno, jestliže - příští týden - jejich útočné vrtulníky, jejich stihačky a jejich raketové odpalovací rampy, jejich vakuové bomby a jejich dělostřelectvo promění děti a matky, nemocné a bojící se lidi, v krvavou kaši jen proto, že Moskva už měla dost lidí, jimž říká teroristé.

    Nebude jim nikdy odpuštěno a co jiného můžeme udělat? Budeme jednoho dne v budoucnosti moci zatkout Putina někde na prázdninách a předat ho třetí straně k soudu, kvůli tomu, co se nyní chystá v Grozném? A jestliže je to pravda, co takhle tomu, co se chystá v Grozném, nyní zabránit? Proč, když jsme si dali takovou vražednou práci s Kosovem, neděláme nic na Kavkaze?

    Oba případy jsou velmi podobné. Čečenci jsou muslimové, kteří usilovali o větší míru autonomie od svého velkého ortodoxního souseda. Také jsou vyhánění po statisících z domovů, tak vidíme tytéž nesnesitelné záběry řad klopýtajících, pomalu se pohybujících, uslzených žen, babiček a malých dětí, blátem pošpiněné traktory naložené minimem věcí, jaké lidé asi budou potřebovat k přežití během kavkazské zimy. A co více, Čečensko, stejně jako Kosovo, je mezinárodně uznáno jako součást země, které na něm páchá násilí.

    Pro některé lidi to znamená, že Čečensko diskredituje myšlenku nového světového pořádku, podobně jako mnozí zastávali názor, že západní prodej zbraní do Indonésie byl výsměchem tzv. etické zahraniční politice. Čtyři týdny po zahájení bombardování Kosova odcestoval Tony Blair do Chicaga a promluvil tam mimo jiné o tom, za jakých okolností je správné zasahovat, vojensky či jinak. Včera charakterizoval vysoce inteligentní komentátor BBC tento projev jako "poněkud nepřesvědčivý" ve světle blížících se událostí v Grozném.

    Nejsem si jist, že si ten Blairův projev nedávno znovu přečetl. Už nějakou dobu je módou zastávat názor, že všichni politici jsou lháři nebo idioti nebo obojí, avšak když Blair hovořil v Hospodářském klubu v Chicagu, jasně zdůraznil, že intervence není nástroj, kterého je možno použít ve všech situacích. "Kdybychom chtěli napravovat všechny nespravedlnosti dnešního světa, nedělali bychom skoro nic jiného, než jen zasahovali do záležitostí jiných zemí," řekl. "Nestačili bychom na to."

    Takže určil pět všeobecných podmínek, které ovšem nejsou považovány za absolutní zkoušku. Podmínka číslo tři byla otázka: "Na základě praktického zhodnocení situace existují vojenské operace, které bychom mohli rozumně a opatrně provést?" Otázka číslo čtyři se dotazovala, zda jsme připraveni na dlouhodobou angažovanost v dané oblasti a otázka číslo pět se ptala, do jaké míry je to náš problém a do jaké míry je to problém někoho jiného.

    Čečna dokazuje, že Blairův projev byl velmi moudrý. Někteří lidé se stavějí proti jakékoliv vojenské intervenci, protože, jako například John Pilger, jsou už přesvědčeni, že západní demokracie jsou zkorupované oligarchie, jejichž činy jsou automaticky horší než činy nějakého miloševiče či saddama (kupodivu jim nevadí zločiny páchané Indonésany). Ale určitě přece nemůže existovat příliš mnoho dospělých lidí, kteří argumentují, že vzhledem k tomu, že je nemožné vojensky zasáhnout všude, nesmíme vojensky zasahovat nikde. Morální síla pochází z toho, že člověk udělá to, co je v jeho silách, a to není pokaždé totéž.

    Je stejně zřejmé, že nemůžeme použít síly k tomu, abychom donutili Rusko sejmout ruce z hrdla Grozného, stejně jako nemůžeme podniknout invazi do Tibetu a osvobodit ho od Číny. Bohužel není tak jasné, co bychom měli učinit namísto toho.

    Jako kdyby Blair očekával čečenskou krizi, jeho projev v Chicagu se také konkrétně zabýval Ruskem. "Nemůžeme prostě zůstat v nečinnosti," řekl Blair v dubnu, "a nechat ten velký národ potácet se na pokraji rozkladu. Nesmíme připustit, aby naše nynější rozdíly v názorech nás přivedly na cestu vzájemného nepřátelství a podezřívání, které tak často charakterizovalo naše vztahy v minulosti."

    Tragicky vybuchlo v září v Moskvě bez varování několik bomb v bytech kolem Moskvy a stovky obyčejných Rusů přišly o život. Podezření, že jsou za bomby odpovědni čečenští militanti, změnilo veřejné mínění, nepřátelské vůči vojenskému dobrodružství, a ruské obyvatelstvo teď válku plně podporuje.

    Bůh ví, že to není typicky ruská reakce, ale byla to katastrofální změna a je možné, že za ni budeme všichni trpce platit po celé další desetiletí. Náhle získala nepopulární vláda znovu popularitu, a to prostřednictvím použití síly.

    Můžeme učinit velmi málo, co by bylo bolestné pro Rusy, aniž by to ohrozilo naše vlastní cíle posilování ruské demokracie a občanské společnosti. Vezmeme-li do rukou příliš velký klacek, vzniká riziko, že toho využijí nacionalisté a populisté. Právě proto máme pocit, že máme ruce tolik svázané, a omezujeme se jen na to, že blekotáme cosi o půjčkách, o zastavení technické pomoci, že o věci budeme hodně hovořit na všech setkáních, a civíme na ně s bolestí v očích.

    Když řekl prezident Clinton, že Rusko za tyto činy "zaplatí hroznou cenu", neměl tím na mysli, že je k tomu budeme nutit my, ale že Rusko zjistí, že se dostalo do nekonečného konfliktu a bude muset být po dlouhá léta do budoucnosti zmilitarizováno. Bylo to rozumné varování. Vlády musejí žádat, argumentovat a varovat. Jednoho dne by mohlo dojít k tomu, že přestaneme dotovat Rusko a rozhodneme se žít s novou studenou válkou, nebezpečnější, než byla ta první, protože jaderné zbraně budou pod kontrolou lebeďů a lužkovů a nikoliv brežněvů a černěnků. Následky takového zvratu by byly špatné pro nás pro všechny, ale nejhorší by byly pro Rusy, a ti by si to všechno měli pořádně rozmyslet. Ta chvíle ale ještě nenastala.

    Ostatní z nás by však měli dělat to, co vlády dělat nemohou. Tento týden by se měly uspořádat demonstrace před ruským velvyslanectvím, velké demonstrace, které by měly protestovat proti obklíčení Grozného a dát Putinovi i generálům najevo, že jejich řezničina nebude zapomenuta. Možná to není tak vzrušující jako tancovat před londýnským nádražím Euston, ale kauza je to správná. Ti z nás, kteří známe Rusy, bychom jim měli psát, e-mailovat a telefonovat a dát jim najevo, co si o tom myslíme.

    Samozřejmě to nestačí, ale je to možná to nejlepší, co za dané situace můžeme učinit. Ona tři slova "nový světový pořádek" neřeší všechno, ani nás neosvobozují od odpovědnosti. Nikdy tomu tak nebylo.


    Přihlížíme pádu Grozného

    Západ nemá žádné prostředky, jak zastavit ruskou ofenzívu, argumentoval v deníku Guardian ve středu 8. prosince 1999 Martin Woollacott.

    Jak se Rusové připravují dokončit svou ofenzívu proti městu Groznyj, obtížná pravda je to, že nemůžeme učinit skoro vůbec nic jak tu invazi zastavit. I kdyby západní země okamžitě oznámily nejrozsáhlejší sankce vůči Rusku, útoky proti Groznému by stejně pokračovaly. Byly by odvolány jen v tom případě, pokud by Rusko mělo nějaký vlastní důležitý důvod, aby to učinilo, a žádný takový důvod není viditelný. Určitá malá naděje by mohla být v tom, kdyby byla lhůta prodloužena a kdyby čečenská vláda nabídla rozhovory, v nichž by se na prvním místě hovořilo o stažení čečenských extremistů, ale to je nepravděpodobné.

    Západní pokusy o tiché přesvědčování byly a budou stejně neproduktivní jako dosud. Ruská politika je v krátkodobé perspektivě nezměnitelná. Ale v dlouhodobé perspektivě může Západ pomoci vytvářet méně šílený postoj v Moskvě i v Grozném. To je jejich jediná naděje a  a je to i naše jediná naděje, protože Čečensko je konflikt s potenciálně destruktivním dopadem nejen na Kavkaz a na Rusko, ale na situace všude na světě, kde jsou menšiny v ostrém konfliktu s ústřední vládou.

    Dospět k názoru, že Rusy nelze zastavit, je tragické, když jsou natolik ohrožováni civilisté. Bylo by samozřejmě horší, kdyby se Rusko nepokusilo varovat alespoň některé civilisty, aby z města odešli, a je nutno říci, že konečný útok na Groznyj se už chystal několik týdnů. Více se mělo udělat dříve. Ale argumentovat nyní, že by Západ měl potrestat Rusko diplomatickým ekvivalentem čečenské války samotné, až do konečného vítězství, to je poněkud pošetilé.

    Měli bychom uvážit, jaké by to mělo důsledky. Kdyby se Západ pokusil zavést proti Rusku sankce, zřejmě by to zlikvidovalo OSN i celý vztah Západu vůči Rusku. Pohrozit, že budou pobaltské země rychle přijaty do NATO, by zřejmě dramaticky posílilo reakční kruhy ruské armády na dlouhá léta. Požadovat, aby Rusko zaplatilo své dluhy, by zlikvidovalo zbytky ruského hospodářství a mohlo by to vyvolat celosvětovou hospodářskou krizi. Přestat dotovat ruský program likvidace jaderných zbraní by bylo prostě nebezpečné.

    Je rozumnější vypracovat si politiku, která bude odpovídat pravděpodobnému vývoji ruské války vůči Čečensku. Pocit, že se blíží triumf, totiž brzo pomine. Čečenci totiž zřejmě promění další etapu války v krvavější boj proti Rusku, než co Rusko zažilo dosud. Avšak i když se Rusům podaří dobýt Grozného bez mnoha ztrát na své straně a úspěšně izolují hornatý region na jihu, Rusko bude muset těžce řešit problém, jak Čečensko udržet a jak si vytvořit stabilní styky s odcizenou a rozhněvanou společností. Bude to pro Rusko obrovský politický problém, který zřejmě postihne tuto zemi na mnoho dalších let. Rusko bude mít brzo nový parlament a nového prezidenta, a to bude vedení, které se bude pravděpodobně více zajímat o řešení než o grandiózní vojenské akce, které mají udělat dojem na voliče. Až se konflikt dostane do této fáze, Západ i muslimský svět by mohly vykonávat velký vliv na výsledek, prostřednictvím moudře uplatněného tlaku, diplomatické pomoci, a v případě přijatelného narovnání i ekonomické pomoci.

    To, co řekl Robin Cook v úterý, stačilo k vyslání určitých signálů do Moskvy. Evropská unie bude znovu uvažovat, zda poskytnout Rusku určitou hospodářskou pomoc, Mezinárodní měnový fond zdrží další platbu Rusku, skupina G8, jejímž členem je Rusko jen proto, že se snaží vytvářet demokracii, bude o čečenské otázce jednat příští týden. K tomu se asi přičlení suspendování Ruska z Rady Evropy a Spojené státy budou suspendovat půjčky od banky Export-Import.

    Západ by měl dát taky najevo, že nepřijme žádné řešení, které by neuznalo vládu prezidenta Aslana Maschadova, který drtivě vyhrál volby v roce 1997. To sice není západní uznání čečenské nezávislosti, ponechává to, aby si tu otázku vyřešili sami Rusové a Čečenci, ale jasně to ukazuje, že je Západ proti vytvoření loutkové vlády v Čečensku.

    Také to otevírá cestu k diplomatickému vyjednávání, pro něž je nejlepším rámcem Organizace pro bezpečnost a spolupráci v Evropě.


    Nepřemýšlivý antikomunismus v pořadu Sněží

    Petr Holcner

    Milí tvůrci Sněží,

    v pořadu vysílaném v úterý jste se trápili tím, že asi čtvrtina obyvatel naší země by volila KSČM.

    Rozhlédl jsem se po obrazovce, bylo vás tam asi osm, připadlo mi, že dva z vás by měli být voliči KSČM, kdyby to byl pořad o čemkoliv.

    Pokud by mě vás opravdu zajímalo, proč má KSČM najednou tolik voličů, vzali byste jich tam aspoň čtyři z osmi, raději možná šest z osmi.

    Brzy jste mi to vysvětlili, proč tam žádný není, bojíte se, někteří z vás, zcela upřímně, že mluvit s komunisty znamená legitimovat je nebo je dokonce propagovat. A vaše řešení problému s komunisty je vytlačit je na okraj.

    Pokud uznáte, že jejich voliči (čtvrtina obyvatel) jsou svéprávní a mají vlastní rozum hodný respektu, musíte pak vytlačit na okraj i tuto čtvrtinu obyvatel.

    Také je možné že jejich rozum a úsudek nepovažujete za respektuhodný, ale vyjádřit se takhle o čtvrtině občanů vyžaduje značnou otrlost a obtížně se to skloubí s demokratickými principy.

    Samozřejmě, že je věcí tvůrců pořadu, koho si tam pozvou, jestli mají chuť bavit se se Štěpánem nebo jestli chtějí pobesedovat s Grebeníčkem nebo se třeba zeptat, co si myslí o komunistických preferencích ten, kdo jim je sám poskytuje.

    Když se ale sejdeme jen my, co si spolu rozumíme a co spolu kamarádíme a co komunisty nevolíme, nezjistíme o nich nic. Je to víc pořad o nás než o příčinách těch preferencí.

    Václav Klaus reagoval na první takové výzkumy veřejného mínění prohlášením, že on nepotkává na ulicích voliče, z nichž by každý čtvrtý byl komunistický.

    To jenom vypovídá o tom, kudy on chodí a s kým se zná. A tento pohled na svět, kdy jsem ochotné uznat za vážné jen to, co si myslím a znám jenom já V.K., je příčinou neúspěchu a Sněží se chová stejně.

    Petr Holcner


    Výrok roku v rozhovoru Týdne?

    Jiří Jírovec

    Nepovažuji se za člověka nezdvořilého. Nicméně existuje situace, kdy se moje ohledy na okolí blíží nule. Lidem, kteří žijí odloučeni od rodné hroudy, bude asi povědomá.

    To přijdete na návštěvu a v okamžiku, kdy se rozproudí živá konverzace, padne váš zrak na shromaždiště různých časopisů, které většinou domácností udržuje v suterénu kávového stolku. Vezmete do ruky tiskovinu, kterou nějaký příbuzný nebo známý posledně přivezl, a začnete se vzdalovat. Konverzace ještě chvíli soupeří s titulky a obrázky, jimiž jakoby bez zájmu člověk začne, ale nakonec se změní na doprovodný šum na jehož pozadí vypadá zajímavě i program ČT z minulého měsíce.

    Mě takto zaujalo říjnové číslo časopisu Týden a v něm rozhovor ohledně iniciativy Impuls 99. Přestože jsme o jednu podpisovou akci dál, zdá se mi, že to, co v něm Tomáš Halík řekl, je velmi významné pro pochopení české politiky a  že by si jeho výrok měli lidé připomenout, až zase budou slinit inkoustovku k nějakému podpisu.

    Zmíněný výrok, který ocituji o dva odstavce dál, zaslouží pozadí, na němž by vynikl. Věren tradici Britských listů, pokusím se kontrast vytvořit uvedením zaoceánského příkladu.

    Sleduji kanadskou politiku dosti pečlivě dvanáct let a za celou tu dobu jsem nezaregistroval jedinou výjimku z pravidla, že kdokoli chce hlas voliče, tvrdí, že právě on je ze všech nejlepší a dostane-li důvěru občana, udělá to a to. A jen málokterý politik udělá tu chybu, aby se vezl "na vlně" svého předchůdce. On totiž každý politik nahromadí po dobu působení ve funkci nějaký ten tuk pod pokrývkou hlavy.

    V Čechách to je naopak, tedy alespoň pokud jde o presidentský stolec. Mám před sebou výstřižek z kanadského deníku The Ottawa Citizen z  8.12. 1989. Václa Havel v něm prohlašuje toto: "Nemám žádné politické ambice. Nepovažuji se za profesionálního politika. Vždy jsem ale kladl veřejné zájmy nad svoje vlastní. Jestliže se, s boží pomocí, situace vyvine tak, že (stát se prezidentem) bude jediná služba, kterou budu moci poskytnout své zemi, pak to samozřejmě udělám."

    Po desetiletí vlády neambiciózního prezidenta prohlásil Tomáš Halík toto: "Dospěl jsem k názoru, že bych sám sebe uměl (pro prezidentství) nabídnout v případě, kdybych si byl vědom, že v osobě nového prezidenta bude přerušena masarykovsko-havlovská linie a žádná ze stran by nepřišla s variantou skutečně silného nezávislého kandidáta." A dodal, volně citováno, že o tom musí mluvit, protože pan prezident se domnívá, že by mohl být vhodným nástupcem.

    Tedy alespoň takto to vyšlo v Týdnu, číslo 44 z 25.10. 1999 v článku podepsaném Zuzanou Pitrovou.

    Halíkův výrok je pozoruhodným dokladem politikaření původně neambiciózního prezidenta. Prezident naznačí, že by mu Halík nebyl proti mysli jako jeho nástupce, a ten na oplátku začne šířit myšlenku masarykovsko-havlovské kontinuity. To se bude opakovat tak dlouho, až vznikne iluze, že Havel je vskutku druhým Masarykem a že Halík by byl jejím nejvhodnějším udržovatelem.

    Halíkův výrok rovněž naznačuje, že kdosi bude hodnotit, zda jsou kandidáti jiných stran tak nezávislí, aby mohli devótně zastávat vytyčenou linii.

    Ptát se musíme i na to, co to vlastně ta masarykovsko-havlovská linie vůbec je. Styčným bodem je nejspíš čechoslovakismus, ale ten Václava Havla rychle opustil, a pak skutečnost, že za vlády obou presidentů měly moc obhrábnutou koaliční pravicové strany. Masaryk se ovšem rozpadu Československa nedočkal, Havel ano. Masarykovo "nebát se a nekrást" možná mělo nějakou odezvu v Havlově představě o tom, co nad čím nakonec zvítězí, ale v podhradí ztratilo kus vnitřní náplně, takže z něj zůstalo "nebát se krást". A co tedy zbývá?

    Mýtus masarykovsko-havlovské linie má současnému prezidentovi nepochybně umožnit "zůstat v politice" - kdo jiný by totiž mohl lépe radit, jak linii dodržovat, než osvatozářený president.

    S dodržováním oficiální linie existují zkušenosti z nedávného minula, a jsou dostatečně výmluvné, aby varovaly před návratem k této praxi. "Zoficiálnění" tandemu Masaryk-Havel (ten první se snad musí v hrobě obracet nad takovým nesmyslem) může vést pouze k jedinému - k oživení hesla kdo nejde s námi, jde proti nám, jinými slovy k nemožnosti kritiky.

    Výrok Tomáše Halíka naznačuje budoucí boj o prezidentský post. Považují-li se české sdělovací prostředky za nezávislé, měly by svým svým čtenářům trpělivě vysvětlovat, že cesta k lepší politické situaci v zemi nevede přes čachrování v zákulisí a už vůbec ne přes sebeobětování se na oltář vlasti. Proč, u všech čertů, nemůže Tomáš Halík otevřeně říct (a potažmo každý, kdo má presidentské ambice), že má zájem o to být presidentem. To je běžná zvyklost demokratických společností.

    Jiří Jírovec

    PS Tomáš Halík patrně nečte Britské listy. Jinak by věděl, že se již našel nezávislý a otevřený ČECH, který dal senátorům otevřeným dopisem na vědomí, že se považuje za nejlepšího kandidáta na prezidentský úřad. Mezi prostým lidem zájem byl - dostal jsem mimo jiné předběžnou žádost o místo řidiče. Senátoři bohužel setrvávají v zavilém opovrhování krajany ze zámoří.


    "Děkujeme, odejděte" - skvělá vizitka českého intelektuála

    Jaroslav Polák

    Bývalí studentští vůdci vyzvali české přední politiky k odchodu. Viní je především z morálního marasmu, arogance a dokonce slovy HZDS z poškozování obrazu naší země v zahraničí. Signatáři bezesporu patří mezi intelektuály a to mezi intelektuály tzv. "pravicové".

    V letech 1991 až 1992 zvítězila koncepce reformy vedená panem Klausem. Hned na začátku skupina lidí obklopující pana Klause hlásala nutnost rychlosti privatizace, nutnost útěku před právníky a dokonce, že je třeba "zhasnout". Tehdy "pravicoví" intelektuálové neprotestovali. Zřejmě souhlasili s vidinou budoucí prosperity či dokonce hospodářského zázraku. Doufali, že poté přijdou právníci a s nimi právní stát, dočasné "zhasnutí" jim nevadilo. Asi neviděli film Hoří, má panenko. S  bezvýhradnou podporou pana Klause a spol rezignovali na svoji úlohu v médiích, anebo dokonce dělali reformátorům pochlebující křoví.

    S ohromnou vervou doporučovali tzv. osmašedesátníkům, aby se nepletli do politiky, když už jednou zklamali. Ostatní koncepce reformy byly za jejich asistence zesměšňovány či nálepkovány jako komunistické.

    Ohledně "našeho obrazu v zahraničí" jim nevadilo, že se např. kancléř Kohl odmítal setkávat s panem Klausem, a že nynější prezident J. Rau prý požádal pana Klause kvůli jeho aroganci, aby mu ukázal, kdeže leží Česká republika.

    Tehdy to ovšem našemu obrazu v zahraničí nevadilo. Pro připomenutí současný premiér se setkal s německým premiérem již třikrát, proběhly již tři schůzky Visegrádské čtyřky na nejvyšší úrovni (tu poslal pan Klaus za své vlády úplně k ledu). Národně socialistický euroskepticismus pana Klause (či pana Zahradila - viz rozhovor v Právu) našim intelektuálům také nikdy nevadil.

    Nyní se rozsvítilo a naši intelektuálové se diví a chtějí dohnat to, co zmeškali. O své spoluodpovědnosti a příčině dnešní krize nechtějí nic slyšet.

    Patrně si neuvědomují, že se ocitli ve stejném postavení jako oni osmašedesátníci, které tak rádi a se svatou vervou kritizovali. Nadále si myslí, že pan Klaus je ekonomický genius (jen trošku méně arogance), kterého je třeba přimět k vypovězení opoziční smlouvy a k vytvoření pravicové koalice, a pak bude všechno v pořádku.

    Sepisují petice, ale když jim někdo (bezvýznamný) napíše, tak se neobtěžují odpovědět - to vím z vlastní zkušenosti s Impulsem 1999.

    Nejvíce se jim zalíbilo halekat na demonstracích, což je opravdu skvělá vizitka intelektuála.

    Jaroslav Polák


    "Děkujeme, zastavte!" - aneb vnitřní slušnost na ulici

    Začněme u sebe, nejen slova ale činy, atd atd.

    Vyzývám všechny řidiče, kteří podepsali studentskou výzvu, aby se zamysleli nad vlastní arogancí moci a šli příkladem vstříc.

    Až příště uvidíte své spoluobčany přešlapovat rozpačitě a nesměle na okraji značeného přechodu pro pěší, zastavte.

    Děkuji.

    Václav Pinkava


    Žáby zakvákaly, hnijeme dál

    Petr Jánský

    Páteční shromáždění v Praze a dalších velkých městech překvapilo jediným: velkou účastí lidu. Potřeba změny politiky je tak výrazná, že desetitisíce občanů opět vyšly do ulic. Lidé doslova prosili organizátory, aby založili politickou stranu. Nic takového se nestalo. Výzva "Děkujeme, odejděte!" se prý změní na občanské sdružení. Jinými slovy vyšumí do ztracena stejně jako předchozí výzvy, zvláště Impuls 99.

    Jak málo reflektuje přání občanů nejsilnější politická strana, jsme viděli vzápětí na sobotním a nedělním kongresu ODS. 80% delegátů dalo hlas panu Klausovi (neměl protikandidáta). Ten nelenil a ztělesnil aroganci strany tak dokonale, že je potřeba se u dvou výroků zastavit:

    První bylo tvrzení, že od loňského roku jsme udělali velmi drahý krok zpět. Následovala věta, že toto si voliči přáli (měl na mysli ty voliče, kteří dali hlas ČSSD). Jinými slovy pan Klaus řekl, že voliči, kteří nevolili ODS, si přáli nákladný krok zpět. To je tak sprosté a lidi této země urážející tvrzení, že je může pan Klaus vyslovovat jen před svými nejvěrnějšími. Od obyčejných lidí by dostal pár facek a vysvětlení, že jednak kroky zpátky v této zemi nikdo nechce, a dále, že té jeho cesty vpřed mají všichni dost. Přivedla zemi na pokraj všeobecného úpadku a komunisty na výsluní preferencí.

    Druhý byl televizí několikrát opakovaný výrok: "Nemohl bych kandidovat ani tehdy, kdyby ODS dospěla k závěru, že by naší straně pomohlo spravit si reputaci u pana presidenta, lidovců, US, MfD a organizátorů výzvy bývalých studentů." Zalíbení ve vlastní osobě a vlastní straně a pohrdání všemi, kdo stojí mimo, nemohl vyjádřit lépe.

    Přes vstřícná gesta a nabídky ze strany lídrů KDU-ČSD a US na pravostředovou koalici zůstala ODS u supervelkého nesmyslu. Nic nového. Účastníci kongresu zívali, luštili křížovky, kreslili si na papír obrázky. Komentátory zajímalo jediné: zda ta paní, co přišla blahopřát Mackovi k místopředsedovi, je už jen jeho milenkou a nebo jí má zase společnou s Čermákem.

    Petr Jánský

    Proč jsou Češi rasisty

    Jan Lipšanský

    Je zajímavé sledovat pohled z druhé strany, tedy z pohledu cizince na český národ a na to, jak ten se chová vůči cizincům. Deset let po událostech listopadu 1989 by už Češi měli mít v sobě nějaké principy, které by prolomily určité rasistické postupy, s nimiž se dívají na cizince. Bohužel v tom nemají příklad - nejenže je média zahrnují pouze skandály hvězd a politiků, nejenže neexistují jasné a směrodatné zákony, ale jsou tu ještě povahové rysy českého národa, které bude potřeba překousnout co nejdříve.

    Česká ostražitost

    Na cizince všeho druhu si Čech dává pozor - Rusové nám v roce 1968 moc nepomohli a teď v Praze mají své mafiánské klany, Němci jsou uřvaní, hluční a bezohlední opilci a kradou nám části soch na Karlově mostě, jak má někdo snědší barvu pleti, může to být zloděj atd.

    Všechny tyto pocity vycházejí ze špatných zkušeností - většinou se na ulici setkáte s Romem, který vás okrade, než s Romem vzdělaným (doporučuji si v noci sám vyrazit na procházku po Ostravě, Brně nebo Ústí nad Labem).

    Většinou vidíte právě ty opilé a uřvané Němce (stačí zajet si na brněnskou Grand Prix), než ty, kteří v tichosti popíjejí třebas u Fleků. Většinou člověk na Václaváku narazí na ruské rychlozbohatlíky, než na prostého ruského občana. Ano, podle těch, co jsou víc vidět, si Češi dělají představu o celém národě. Ostatně, platí to i obráceně - v Rakousku na Čechy pohlížejí jako na zloděje, a obchody se skví nápisy "Češi, nekraďte tady!". Proto je Čech ke každému cizinci ostražitý.

    České chytráčkovství

    Jenže by to nebyl Čech, aby situace hned nevyužil ve svůj prospěch. Když už tady teda ty cizince máme, tak je natáhnem. Čech vlastně vyšší ceny pro cizince bere jako národní boj. Když jste vy cizinci takoví, tak my se vám takhle pomstíme. Stejně jste, vy cizinci, oproti nám nechutně bohatí, myslí si takový šmelinářský Čech. Že tím současně sobě vydělává nepoctivé peníze? Na to mají Češi staré dobré komunistické přísloví: "Kdo nekrade, okrádá sebe a rodinu."

    Česká lenost

    Nejhorší je česká lenost. Čech prostě nechce poznávat zvyky a odlišnosti jiných národů. Je to pracné a zdlouhavé. Média mu vše předžvýkají ve stravitelné dvacetisekundové vycpávce mezi vraždou a znásilněním. Že by se Čech snažil nějak sám? Neblázněte, to by se musel naučit nějakou cizí řeč, a to je zdlouhavé. Stejně tak má raději dabovaný (byť mizerně) film, než snímek v původním jazyce s titulky. Když už Čech jede do zahraničí, zajímají ho hlavně slevy, kde je co zadarmo a zda při plné penzi formou švédských stolů přinesou ještě nášup, aby počet doposud snězených talířů jídla zvýšil na tři či čtyři.

    A tak spousta Čechů nemění a nezmění své názory ani deset let po listopadu 1989. Nemají důvod. Nic je nenutí. Než bude Česká republika členem Evropské unie, do té doby je daleko, kdoví, jestli tam vůbec budeme, a pak se uvidí, co se z toho dá vytřískat. Bohužel, i když existuje pár málo viditelných výjimek, nemají Čechové chuť v nejbližší době začít sami na sobě pracovat. Do té doby, než tak začnou činit, zde budou neustále nové a nové kauzy Matiční, dvojích cen, a český národ si bude nálepku xenofobů a rasistů jen těžko sundávat. Ačkoliv - Češi si o sobě nemyslí, že jsou xenofobové a rasisti - problém je přece v těch druhých, a ne v nich.


    Ministr životního prostředí trvá na termínu zákazu PVC

    Děti Země

    Na sve 12. schuzi, ktera zacina dnesnim dnem, bude Senat Parlamentu Ceske republiky projednavat take novelu zakona o odpadech. Nekteri poslanci Poslanecke snemovny Parlamentu CR v ni navrhli odrocit zakaz pouziti PVC v obalech o sedm let oproti nyni platnemu zakonu. Navrzena zmena vyvolala odpor 18 obcanskych sdruzeni (vcetne Hnuti Duha, Sdruzeni Calla ci Zeleneho kruhu) a nekolika clenu obecnich zastupitelstev. Ti vcera zaslali senatorum dopis zadajici je, aby s navrzenym posunutim zakazu PVC nesouhlasili (jeho kopie je v priloze k teto tiskove zprave). Nesouhlas s pripravenou novelou zakona zaslala senatorum rovnez organizace Greenpeace.

    Na sobotnim Zelenem foru, ktere se konalo v prazskem Manesu, vyjadril svuj nesouhlas s posunutim zakazu PVC v obalech z roku 2001 na rok 2008 vyjadril pred zucastnenymi rovnez ministr zivotniho prostredi Milos Kuzvart.

    Deti Zeme a dalsi ekologicka a obcanska sdruzeni s posunutim zakazu PVC nesouhlasi predevsim proto, ze se obaly z nej stavaji nebezpecnou soucasti odpadu. Jeho spalovanim stejne jako u vsech chlorovanych latek vznikaji nebezpecne dioxiny, ktere unikaji do ovzdusi. Do nekterych typu PVC se pak pridavaji prisady jako ftalaty ci tezke kovy, ktere se z nej mohou uvolnovat. Pritom PVC je stale jeste pouzivano i jako obalovy material na potraviny.

    Dopis senátorům kvůli zákazu PVC v obalech

    Vazena pani senatorko,

    vazeny pane senatore,

    obracime se na Vas v souvislosti s prave projednavanou novelou zakona c. 125/1997 Sb. o odpadech. Prestoze nepovazujeme soucasny stav v oblasti nakladani s odpady ani jeho legislativni upravu za idealni, domnivame se, ze navrzena novela muze byt v nekterych ohledech krokem zpet.

    Za naprosto zbytecne povazujeme posunuti zakazu pouziti PVC v obalech, cili zmenu § 18 odst. 4 stavajiciho zakona. Posunuti terminu vyrazeni PVC z materialu pouzitelnych na obaly o sedm let je zcela zbytecnym ustupkem tlaku vyrobcu PVC na ukor naseho zivotniho prostredi. Spalovani PVC obsazeneho v obalech ve spalovnach komunalniho odpadu prispiva ke znecisteni zivotniho prostredi velice nebezpecnymi dioxiny. Ke snizovani mnozstvi dioxinu vypoustenych do ovzdusi se Ceska republika zavazala mimo jine podpisem Protokolu o perzistentnich organickych latkach k Umluve o dalkovem znecistovani ovzdusi prekracujicim hranice statu (v danskem Aarhusu v lonskem roce).

    Argument, ze posunuti zakazu PVC v obalech je motivovano snahou priblizit se Evropske unii a neklast tak prekazky obchodu s ni neobstoji. Evropska unie a jeji clenske staty maji radu omezeni tykajicich se aplikace PVC. Stavajici zakaz pouziti PVC v obalech od 1. ledna 2001 prosel bez poskvrny screeningem EU. O nutnosti jeho zmeny nehovori ani "Aproximacni strategie pro oblast zivotniho prostredi" navrzena skupinou vedenou Bedrichem Moldanem a schvalena 28. 6. 1999 Vladou CR.

    Posunuti terminu zakazu PVC o sedm let by nebylo zodpovedne vuci firmam chovajicim se setrne k zivotnimu prostredi, ktere s timto zakazem jiz pocitaly a prizpusobily se mu. Domnivame se, ze by to byl spatny signal i vuci Evropske unii.

    Vedle posunuti data zakazu PVC v oblasti obaloveho prumyslu bychom Vas radi upozornili mimo jine i na dalsi nedostatek navrhovane novely - je jim snaha o retroaktivni ucinnost zakona navrhovanym prechodnym ustanovenim. Myslime si, ze vztazeni platnosti novely i na pravni vztahy vznikle pred nabytim jeji ucinnosti je snahou podniku jako jsou Prazske sluzby vymoci zpetne poplatky za odpady, o nez prisly diky chybne politice ze strany mesta.

    V souvislosti s navrzenou novelou zakona o odpadech Vas tedy zadame, abyste pri svem rozhodovani o ni bral(-a) v potaz i vliv nakladani s odpady na zivotni prostredi. Byli bychom radi, aby byl zachovan stavajici termin zakazu PVC v obalech a kdyby poplatky za likvidaci odpadu byly stanovovany tak, aby puvodce odpadu motivovaly ke snizovani mnozstvi produkovaneho odpadu a uprednostnovaly trideni a recyklaci odpadu.

    Seznam signataru dopisu NGO a vyznamnych osobnosti ve spolecnosti senatorum ohledne zakazu PVC v obalech

    (stav k 8. prosinci 1999)

    1. Deti Zeme, RNDr. Jindrich Petrlik

    2. Ceska spolecnost pro zivotni prostredi, Ing. Ondrej Velek

    3. Ekologicky pravni servis, Mgr. Vitezslav Dohnal

    4. Calla - sdruzeni pro zachranu prostredi Ceske Budejovice, Vladimir Molek

    5. Stredisko ekologicke vychovy a etiky Rychory - SEVER, Hana Kulichova

    6. Sdruzeni Topol, Eva Kunzova

    7. Sdruzeni pro ochranu vrchu Val, Zdenek Drnec

    8. Spolek pratel mistnich drah. Vit Rousal ml.

    9. Ing. Jan Zeman, clen zastupitelstva mestske casti Praha 13

    10. Sdruzeni Bullerbyn, Tomas Nazler

    11. Sdruzeni proti vystavbe velkokapacitnich drubezaren v okrese Domazlice, Jana Grebacova

    12. Obcanska iniciativa Suchomasty, Vratislav Bina

    13. Pripravny vybor Klubu pratel Sibire, Jan Rovensky

    14. Martin Synek, clen obecni rady ve Vserubech

    15. RNDr. Jiri Kulich, clen zastupitelstva obce Horni Marsov

    16. Hnuti Duha, Vojtech Kotecky

    17. Zeleny kruh, ing. Zuzana Drhova

    18. Cesky a Slovensky dopravni klub, RNDr. Miroslav Patrik

    19. Obcanske sdruzeni Kralovske Vinohrady, Jan Holub

    20. Sdruzeni Slunecnice, Jan Dostal

    21. Obcanske sdruzeni "Zlom" - Krecovice, Nadezda Podobska

    Nezapomente v patek 10. prosince prijit na setkani s cestnou radou Deti Zeme - od 18,30 v cajirne Nad okem v Praze na Zizkove. Uslysite zajimave povidani Zdenka Thomy z cest do Tibetu a uvidite fotografickou vystavu k desatemu vyroci Deti Zeme.

    Zajima Vas tema "Obaly a zivotni prostredi"? Podivejte se na stranky: http://www.ecn.cz/detizeme/odpady/ anebo http://www.ecn.cz/spotrebitel


  • |- Ascii 7Bit -|- PC Latin 2 -|- ISO Latin 2 -|- CP 1250 -|- Mac -|- Kameničtí -|