středa 8. prosince

O B S A H

Co je nového v České republice:

  • Komentovaný přehled zpráv Odkazy:
  • Soubor nejzajímavějších článků z poslední doby "Děkujeme, odejděte":
  • Podporuji nenásilnou protivládní činnost občanů (Oldřich Maděra) Česká politika:
  • Rozčarování (Ivan Hoffman)
  • Úspěch v Bruselu (Ivan Hoffman) Školství:
  • České vysoké školství - dosud jen malé změny (Robin Healey) Z pohledu cizince, který žil dlouho v ČR:
  • V Čechách vládne všeobecný rasismus (Farimah Daftary) Česká literatura:
  • Literatura bez papíru aneb CD-ROM o Josefu Škvoreckém (Martin Pilař) Ekologie:
  • Žaloby proti umístění obchvatu D5 kolem Plzně podány (Děti Země, Plzeň) Oznámení:
  • Anglo-American College in Prague announces an intensive course to be run during January 1999: HUP 150 Public Opinion, Media and Politics

    Kompletní Britské Listy


    Ikona pro Vaši stránku...

    |- Ascii 7Bit -|- PC Latin 2 -|- ISO Latin 2 -|- CP 1250 -|- Mac -|- Kameničtí -|


  • Britské listy talks to decision makers in the Czech Republic.

  • Inzerujte v Britských listech! Buďte, čeští podnikatelé, hrdi na jejich nezávislý tón! (Nebát se a nekrást!)
  • Andrew Stroehlein rediguje kulturně politický týdeník Central Europe Review.

  • Tady je minulé vydání Britských listů.

  • Adresa Britských listů je zde.
  • Upozornění autorům: Prosím, posílejte pokud možno své příspěvky do BL uložené ve formátu html. Díky. JČ


    Co je nového v České republice

  • Upozornění: V důsledku technických potíží v Internet Servisu v Praze vycházejí dnešní Britské listy opět až ráno. Čtenářům se omlouváme. Čtvrteční BL, doufáme, už zase vyjdou normálně o půlnoci středoevropského času ze středy na čtvrtek. - A aby nebylo problémů málo, Britským listům v úterý nešel e-mail a odesilatelům se nevracel, mizel do virtuálního prostoru. Pokud jste do BL psali, pošta nedošla, prosím, pošlete nyní znovu.

  • ODS prý "nepodpoří" sociálnědemokratický státní rozpočet, "pokud se nestane něco dalšího", uvedl včera Václav Klaus. "Pravicoví" poslanci vyžadují podstatnější změny ve vládě. Jenže - kongres ODS o víkendu schválil, aby se dál pokračovalo s opoziční smlouvou, tak jak to bude?

  • V účtech ODS se našly další černé peníze. Nikoliv dosud známých patnáct milionů Kč, ale celkem o 22,5 milionů Kč šlo v aféře se sponsorskými dary pro ODS v roce 1995. Loni objevil Finanční úřadu pro Prahu 1 dalších sedm a půl milionu Kč, které ODS dostala v roce 1995 a nezdanila je. Vyšlo to najevo při vyšetřování bývalého místopředsedy ODS Libora Nováka, který je jediný stíhán kvůli zatajování sponsorských darů.

  • Poslanecká sněmovna schválila nový tiskový zákon. Je oproti původnímu návrhu kompromisem. Bylo zúženo vládní právo na odpověď. K zákonu se vrátíme.

  • Na jedné základní škole v Praze 14 onemocněla tuberkulózou žákyně deváté třídy, původem z Dagestánu, která školu navštěvovala dva měsíce. Jde o mimořádně nebezpečnou otevřenou TBC s rozpadem. Žáci a učitelé se podrobují pravidelným lékařským prohlídkám a ve škole se uklízí zvláštními dezinfekčními prostředky. Nákaza se šíří kašlem a kýcháním. Ve třídě je karanténa. Inkubační doba nemoci je šest týdnů, více než 43 žáků devátých tříd však bude pod pravidelným dohledem plicního lékaře až dva roky. Vývoj nemoci závisí na celkové odolnosti, která je u většiny lidí zvýšena očkováním. Mykobakterie způsobující nemoc mohou v organismu přežívat mnoho let a vyvolat onemocnění až při poklesu odolnosti. Onemocnění plicní TBC může probíhat mírně s nevelkými příznaky, ale u oslabených lidí může postihnout celý organismus, včetně obávaného postižení mozkových plen či tuberkulózního zápalu plic. TBC je stále jednou z nejhorších infekčních chorob, na jejíž následky umírají ve světě ročně tři milióny lidí. Častější je u alkoholiků, lidí celkově sešlých a u osob s AIDS. - Jestlipak se ještě provádí v ČR povinné protituberkulózní snímkování, právě dnes v době, kdy by bylo zapotřebí. Obávám se, že bylo po pádu komunismu zrušeno.

  • Kavan protestoval proti ruskému ultimátu vydanému městu Groznyj. Válka, jejíž obětí se stávají řady civilistů, je nepřijatelná, řekl včera po návratu z Bruselu Jan Kavan. Britský ministr zahraničních věcí Robin Cook promluvil mimochodem včera proti ruské válce v Čečensku a proti ultimátu městu Groznyj velmi ostře v Dolní sněmovně. Britské ministerstvo zahraničních věcí vyjádřilo co nejostřejší protesty ruskému velvyslanci. Británie i Evropská unie bude usilovat o zastavení finanční pomoci Rusku.

  • Ukrajinci musejí mít v ČR stejný plat jako Češi, řekl předseda Českomoravské konfederace odborových svazů a senátor Richard Falbr na setkání se západočeskými odboráři podpořil hlasy účastníků, kteří požadovali, aby nebyli levně a ilegálně zaměstnáváni ukrajinští dělníci. "Zamezit jejich přílivu se dá jedině tím, že budou pracovat za stejných mzdových podmínek jako čeští dělníci," uvedl Falbr.

  • Keanova kniha o Václavu Havlovi v češtině. Upozorňuje Jiří Šoler, že je na ni anotace na stránkách nakladatelstvi Volvox Globator zde. Je to ale trošku zmatené - v nakladatelství se nemohou rozhodnout, zda nazvat knihu "Politická tragedie v šesti dějstvích" nebo v "šesti obrazech" - na stránce mají obojí název. Kniha má být k dispozici od 3. prosince 1999.

  • Nakladatelství Paseka vydalo první díl rozsáhlých Velkých dějin koruny české.

  • Nově založená pravicová strana. Píše Miroslav Hlavička: Vazeny pane Culiku,

    dovoluji si Vas informovat o zalozeni nove pravicove politicke strany. Demokraticka strana je nyni ve stadiu vzniku, sbiraji se podpisy nutne k prilozeni k zadosti o registraci. Internetove stranky, obsahujici pracovni verzi stanov, politickeho programu, elektronicke petice a stanovisek k soucasne situaci i k ruznym problemum, se nachazeji na adrese http://www.ds.mlboleslav.cz

    Přejeme jí do politického boje mnoho úspěchů, i když si nemohu odpustit poznámku, že charakteristika "pravicová strana" se mi v dnešním světě zdá stejně tak archaická jako případná charakteristika "levicová strana". Dělení na levici a pravici totiž nemá v dnešním rychle se měnícím světě valný smysl. O nové straně píše v těchto BL i Oldřich Maděra.

  • Kurs "Veřejné mínění, sdělovací prostředky a politika" povedou v angličtině na pražské Anglo-American College v lednu 2000 Greg Wolk a Andrew Stroehlein. Bližší informace v tomto vydání Britských listů.

  • Rozhlas BBC v těchto dnech přináší v hlavních večerních zprávách na pokračování podrobnější reportáže o situaci v Rusku. Jaký byl dopad hospodářských reforem? Od roku 1992 v Rusku zemřelo ve srovnání s předchozími statistikami o celý jeden milion mužů více. Jeffrey Sachs má dost velkou odpovědnost, řekl bych.

  • Záznam z demonstrace. Píše Petr Cihelka:

    Internetový deník Posel přináší patnictiminutový videozáznam páteční demonstrace signatářů petice "Děkujeme, odejděte".

  • O významu pátečních demonstrací v ČR píše v aktuálním vydání časopisu Central Europe Review Jan Čulík na tomto místě.

  • Děkujeme, odejděte. Dr. Petr Erbák z Rakovníka upozorňuje, že text petice bývalých studentů revolucionářů je zde.

  • BBC o revoluci v Československu. Na anglických stránkách rozhlasové a televizní společnosti BBC se vzpomíná na průběh revoluce v ČSSR v listopadu 1989.

    Jak Češi myslí: Výbor z Britských listů. K desátému výročí pádu komunismu vyšel pětisetstránkový výbor z  Britských listů pod názvem Jak Češi myslí. Zahrnuje patnáct tematických oddílů, zabývajících se aktuálními problémy v České republice. Bližší informace vyšly v BL na tomto místě.

    Knihu lze objednat e-mailem odkudkoliv na světě prostřednictvím úvěrové karty na adrese nakladatelství Milenium avc@unl.pvtnet.cz. Kniha má 480 stran a stojí 290 Kč.

    Kniha Jak Češi myslí nejprodávanějším titulem internetového knihkupectví Kosmas. Ve čtvrtek 2. 12. napsal Josef Žák z knihkupectví Kosmas:

    Hezky den pane Culiku,

    dnes se Vase kniha "... jak Cesi mysli" dostala na prvni misto TOP TENu nejprodavanejsich titulu za uplynulych 14 dni v knihkupectvi Kosmas.cz.

    Jak uvedla Mladá fronta Dnes, kniha Jak Češi myslí byla v týdnu do 25. 11. nejprodávanějším titulem také v ostravském knihkupectví Artfórum.

  • TEMATICKÝ ARCHÍV BRITSKÝCH LISTŮ je na adrese http://www.britskelisty.cz/xz/.

  • Dlouho utajovaný "osobní majetek" Jakuba Puchalského, totiž reformní projekt České televize, na jehož základě byl Puchalský na jaře roku 1998 jmenován do funkce generálního ředitele ČT, byl konečně zveřejněn. Je od 8. listopadu 1999 na adrese http://www.czech-tv.cz/rada_ct/jednani99/puchalsky_projekt.htm

  • Přehled anglicky napsaných článků od Jana Čulíka a Andrewa Stroehleina o aktuálním vývoji v České republice najdete zde.

  • Česká literatura bez témat o čem psát. K desátému výročí pádu komunismu zveřejnila BBC na svých anglických stránkách feature o roli českých spisovatelů a literatury za komunismu a nyní.

  • Hudba a zvuk - Každé úterý: Týdenní přílohu věnovanou vážné hudbě (archív textů i zvukových ukázek) píše a rediguje v Neviditelném psu Lubomír Fendrych na adrese http://pes.eunet.cz/hudba/hudba.htm.

  • Britské listy rozšiřované e-mailem. Na žádost čtenářů, zda by nebylo možno rozšiřovat BL i e-mailem, je nyní tato služba laskavostí Internet Servisu a Jiřího Gallase k dispozici. Podívejte se na adresu http://www.britskelisty.cz/blpostou.html.

  • Britské listy nyní mají novou automatickou každý den aktualizovanou upoutávku. Je na adrese http://www.britskelisty.cz/prehled.html. Obracím se na ty čtenáře-příznivce tohoto časopisu, kterým je význam Britských listů jasný a vědí, že je rozumné povědomost o tomto časopise rozšiřovat, aby upoutávku případně umístili na své internetové stránky. JČ.

  • Czech media, Czech politics and Czech culture: A selection of English language articles, published in Britské listy.

  • (Jan Čulík má anglicko-českou stránku materiálů a hyperlinků, týkajících se ČR, zde na Glasgow University).

  • Zde jsou užitečné internetové stránky pro bohemisty a specialisty na Českou republiku.

  • Kdo je vydavatel Britských listů? Zde je životopis Jana Čulíka.


    Výběr textů z posledních dní:

    Podporuji nenásilnou protivládní činnost občanů

    Oldřich Maděra

    Vážení občané - voliči,

    děkuji autorům výzvy "Děkujeme, odejděte", že se jako řadoví občané odhodlali a napsali to, co si již delší dobu myslí mnohý z nás. Velmi jasně formulovali ve své výzvě i mé myšlenky.

    Po vyhlášení výzvy "Děkujeme, odejděte" jsem ji podepsal. Podobně jako téměř dvěma stům tisícům z Vás mi vadila arogance a neomylnost, s jakou nám vládne vláda, a také její naprostá neschopnost a nekvalifikovanost řešit základní problémy této země. Čekal jsem, co na výzvu odpoví dvě nejsilnější politické strany. Počítal jsem s tím, že toto vážné varování značné části veřejnosti vezmou jako poslední výstrahu a pokusí se alespoň částečně zreformovat svou politiku. Očekával jsem, že oba její předsedové, kteří nesou jako vládní, parlamentní a zároveň straničtí činitelé největší zodpovědnost za neutěšený stav naší země, odstoupí. Nestalo se tak. Autorům výzvy i občanům je z tribun partají nadáváno za to, že vyslovili svůj názor.

    Obě strany, signatáři opoziční smlouvy, kteří uzavřeli de facto koalici proti občanům, ji nyní stvrdili na další období. Znemožňují tímto občanům svobodně vykonávat jejich vůli ve vlastní zemi. Členové těchto stran se zpronevěřili svým předvolebním slibům. Země je v hluboké ekonomické a morální krizi. Obě tyto strany ji dále prohlubují. Občané mají plné právo bránit se v této situaci jakýmikoliv nenásilnými prostředky proti jejich zvůli. Již asi týden uvažovalo nás, zhruba třicet sigatářů výzvy, kterou cestu zvolit. Část se nás kloní k tomu, založit rychle novou politickou stranu, získat jasným a čistým programem na svou stranu Vás voliče a vyhrát nové předčasné volby. Druhá část je pro to, aby bylo založeno občanské sdružení jako trvalá pojistka, aby ani nově vzniklé strany nemohly dospět do stádia vnitřního zatuchnutí a následného zabetonování politické scény.

    Myslím si, že obě cesty jsou správné. Ani já nevím, koho bych v současné situaci volil. Kloním se však spíše ke druhé alternativě založit občanské sdružení, které by dlouhodobě vystupovalo jako opozice občanů proti jakýmkoliv novým pokusům o utopení demokracie nějakou novou opoziční smlouvou. Navrhuji Vám nezatracovat ani jednu ani druhou cestu. Jděme současně oběma. My, kteří založíme občanská sdružení, budeme volit naše kolegy v jejich nových stranách. Budeme však pojistkou proti tomu, aby se jim nestalo to, co dnes ODS a ČSSD. Zároveň Vás žádám, aby se jednotlivé nově vzniklé strany slučovaly s ostatními nově vzniklými, dohodly se na jasném programu a ten předložili voličům.

    My v občanských sdruženích se budeme snažit podrobně probrat jednotlivé okruhy otázek, které nás pálí a budeme hledat cestu ven z bludného kruhu. Budeme se snažit morálně podporovat nově vzniklé strany a všestranně jim pomáhat v jejich nelehkém boji. Za tímto účelem jsme vytvořili veřejný diskusní klub. Funguje jako mailing list. Když se do něj přihlásíte, dostanete automaticky všechny příspěvky členů klubu. Když pošlete svůj příspěvek, dostanou ho automaticky všichni členové klubu. Výsledky budeme zveřejňovat na vlastní www stránce. Zde bude vytvořen také systém veřejného hlasování - jakéhosi minireferenda o jednotlivých předkládaných problémech. Na rozdíl od všech průzkumů veřejného mínění a anket však půjde o hlasování veřejné, kdy každý hlasující bude muset zveřejnit alespoň svou e-mailovou adresu. Výsledky budou pak seřazeny a zveřejněny. Zároveň bude zajištěno, aby každý hlasoval o daném problému pouze jednou. Chceme tak nastavit politikům zrcadlo, ve kterém by viděli, jak se často jejich názory a skutky diametrálně liší od představ veřejnosti.

    Jak se dostanete do diskusního klubu?

    1. Poslat e-mail na listserv@arachne.cz

    2. Do něj napsat jediný řádek: subscribe vyzva-announce

    3.Poslat další e-mail na jinou adresu vyzva-announce@arachne.cz

    4. Do něho už můžete napsat svůj příspěvek, který dojde všem členům skupiny včetně Vás (pro Vaši kontrolu).

    5. Pokud budete chtít zjistit kdo je ve skupině, napíšete e-mail na  adresu listserv@arachne.cz s příkazem: who vyzva-announce

    6. Přijde Vám odpověď od serveru arachne, kdo je ve skupině přihlášen

    7. Pokud se budete chtit odhlásit a zrušit tak zasiláni e-mailů, napíšete e-mail na adresu listserv@arachne.cz s  příkazem: unsubscribe vyzva-announce

    8. Je to jednoduché, ale nepočítejte s tím, že Vás někdo odhlásí jinak, je Vás hodně. Doporučuji první mail krátký - např. kontrola spojení (uvést do předmětu zprávy, aby ho ostatní nemuseli číst).

    První úkol pro Vás do veřejné diskuse. Deset hlavních bodů, které jsou pro Vás jako občana nejdůležitější k vyřešeni v současné době - tj. vlastně v kostce Váš program našeho nového sdružení.

    Na závěr upozornění. Tato debata bude úplně veřejná, budou do ní odkazy na Internetu, může se do ní přihlásit stejným způsobem jako Vy kdo chce. Doporučte to svým známým.

    Nelekejte se případných nadávek. Přece něco sneseme!

    Záložní komunikace a dotazy na vyzva@madera.cz

    Odkaz na nově vzniklou stranu, kterou podporujeme a uvažujeme o sloučení s ní http://www.ds.mlboleslav.cz/

    za přípravný výbor

    Ing. Oldřich Maděra


    Rozčarování

    Ivan Hoffman, Český rozhlas, Radiožurnál

    Není dne, kdy by někdo z našich politiků nepohovořil o tom, jak je jinými politiky "zklamán", a nedal nad jejich počínáním najevo "rozčarování".

    O tom, zda jsme svědky skutečných zklamání a rozčarování, ovšem můžeme s úspěchem pochybovat.

    Jde o pouhé pokusy udělat se hezkým před občany voliči, předvést jakoby seriózní zájem o hledání řešení a efektně pokrčit rameny nad počínáním těch ostatních, kteří mají jiný názor.

    Přehlednosti politické scény by určitě prospělo, kdyby si její aktéři svá předstíraná zklamání a rozčarování odpustili a mluvili jasnou řečí.

    ODS a ČSSD by neměly zapomínat, že se zavázali vytvořit dlouhodobou politickou stabilitu tím, že změnou volebního zákona posílí význam soutěže politických stran.

    Jednoduše řečeno se zavázaly změnit volební systém tak, aby po příštích volbách vítězná strana byla tak silná, že nebude odkázána na spolupráci se stranami malými.

    Buďto to ODS a ČSSD ještě chtějí, pak ať smlouvu naplní, anebo to nechtějí a pak ať ji zruší.

    Podobně menší parlamentní strany nemají důvod předstírat zklamání, či rozčarování. Buďto chtějí přesvědčit občany, že by uměli spravovat veřejné záležitosti lépe, než jak to dělá ČSSD s ODS, anebo o tom občany přesvědčit nechtějí. Stačí říct a volič se rozhlédne po jiné alternativě, pokud nějaká vznikne.

    Právo na zklamání či rozčarování má možná volič, který sice ví kdo vládne, ale hůře se už orientuje v tom, kdo vlastně vládu kontroluje.

    Snad to konečně zjistíme z hlasování o rozpočtu. Ty, kdo ho odmítnou, můžeme brát jako skutečnou opozici. A ti, kteří ho podpoří, ponesou za ten rozpočet odpovědnost.

    Jaké zklamání a rozčarování? Chce to jasnou řeč: Vládnoucí většina ať nám řekne, že to je rozpočet dobrý a opoziční menšina, že je beznadějně špatný, škodlivý a lze ho pouze odmítnout.

    7. prosince 1999

    Úspěch v Bruselu

    Ivan Hoffman, Český rozhlas, Radiožurnál

    Skutečnost, že Česká republika jako jediná ze šestice jednajících kandidátů uzavřela při vstupních rozhovorech s Evropskou unií obtížnou kapitolu "volný pohyb zboží", je důvodem k jistému optimismu.

    Ministr Kavan si úspěšné sladění tisíců podrobných technických norem, certifikačních a akreditačních procedur vysvětluje českou průmyslovou tradicí, tím, že jsme mohli navázat na spoustu práce z minulosti, včetně dosti dávné minulosti.

    V této souvislosti Jan Kavan poznamenal: "Nechci tvrdit, že je to plod nějaké urychlené akce dnešní vlády". Skromnost je zcela na místě a nikoli pouze proto, že uzavírání dalších kapitol bude obtížnější.

    Zatímco se v některých oblastech k Evropské unii přibližujeme, v jiných nesmyslně zaostáváme.

    Čerstvým příkladem je otázka elektronického obchodování. Ve stejné chvíli, kdy ministři EU schválili dlouho očekávaný zákon, který vytvoří právní rámec pro elektronické obchodování, shodila naše vláda ze stolu návrh zákona o elektronickém podpisu.

    Odborná veřejnost, která zmíněný návrh shledala kvalitním a uceleným, nevěřícně vyslechla vládní zdůvodnění, podle kterého je prý předloha nesystematicky zpracována a obsahuje vnitřní rozpory.

    Ondřej Neff včera na internetu zapochyboval o tom, že by vládě šlo o rozumné posouzení návrhu, který otevírá dveře do ekonomiky nového věku, založené na elektronických komunikacích a vidí v zamítnutí zákona politiku: Problém podle něj není v předloze, ale v osobě předkladatele, který stojí mimo strukturu opoziční smlouvy.

    Tento postřeh lze zobecnit. Přibližujeme-li se k unii není to díky vládě, ale spíše navzdory mentalitě tohoto sboru. Naše naděje spočívá v potenciálu a dynamice společnosti a v několika zdatných vyjednavačích.

    8. prosince 1999


    České vysoké školství - dosud jen malé změny

    Robin Healey

    An English version of this article is here in Central Europe Review.

    Po pádu komunismu v Československu v roce 1989 se mnozí domnívali, že k rychlému obrození národa povedou tři zásady: zaprvé deideologizace a odstranění komunistů z vlivných postavení, zadruhé investice do nejnovější technologie, a zatřetí autonomie, která umožní Čechům a Slovákům, aby řídili svou zemi k vlastnímu prospěchu.

    Tyto tři zásady se týkají všech sfér národního života, nikoliv jen vysokých škol.

    Byla by chyba se domnívat, že vyšší české školství bylo před rokem 1989 v zoufalém stavu. Dobře řízené základní i střední školy posílaly k přijímacím zkouškám na vysoké školy dobře vzdělané mladé lidi. V oborech, které nebyly příliš ideologizovány (přírodní vědy, strojírenství, lékařství a do značné míry hudba, kunsthistorie a divadelnictví) produkovaly vysoké školy dobře vzdělané absolventy. Na univerzitách pracovalo dosti značné množství dobrých učitelů a badatelů. Naproti tomu obory jako právo, ekonomie, společenské vědy a humanitní studia přišly o většinu důstojnosti a dynamiku v důsledku intenzívní ideologizace. Vybavení univerzit i budovy byly zanedbané a akademická svoboda univerzitních učitelů i studentů byla demoralizujícím způsobem omezena.

    K odideologizování učebních programů došlo rychle. Avšak odstraňování komunistů z vlivných míst bylo méně rychlé a méně důkladné. Ukázalo se, že je to složitá záležitost. Velmi často přijali bývalí komunisté rychle, stoprocentně a upřímně nové myšlení, zatímco bývalí disidenti se starého myšlení nedokázali zbavit. Například disidenti, kteří byli před noc povýšeni do vysokých postů, aniž by se jim k tomu dostalo manažerského školení, často používali nedemokratické řídící strategie, prostě protože jiné metody neznali. Neměli bychom se domnívat, že všichni antikomunisté pracují prodemokraticky.

    Česká vláda nepovažuje investice do vysokých škol za prioritu. Státních financí (na státních penězích závisejí české univerzity asi z 90 procent) je velmi málo a téměř všichni vysoce vzdělaní státní zaměstnanci dostávají stále nižší platy. Platy vysokoškolských učitelů také poklesly. Nicméně, ty univerzitní katedry, které jsou dostatečně podnikavé, že využívají školských programů EU, jako je Tempus, anebo které přilákaly celostátní či mezinárodní finance pro výzkum, jsou docela dobře vybaveny. Všechny univerzity jsou plně napojeny na počítače. Finanční klima na většině univerzit není dobré, ale ani není katastrofální, jak je tomu ve většině zemí bývalého sovětského bloku.

    Představa, že autonomie a spolehání na českou integritu, inteligenci, na český zdravý rozum a tvrdou práci povede k rychlé národní obrodě, byla vždycky naivní. Taková představa pomíjela problémy nedostatku řádné právní infrastruktury, nedostatku schopností řídit a lidské touhy po moci a po penězích. Vedoucí činitelé univerzit projevili větší míru integrity, inteligence, zdravého rozumu a tvrdé práce než jejich protějšky v politice a v ekonomice. Avšak pracují s nedostatečnými financemi a s nedostatečným právním rámcem. Vadí také to, že celostátní politika je ochromena. Z dlouhodobější perspektivy nestačí, aby vedli velké instituce v obtížných dobách poctiví amatéři, zejména, když lákadlo peněz a moci dokáže zkorumpovat i univerzitního profesora.

    Přejdu nyní od všeobecných principů ke konkrétním oblastem, v nichž se české vysoké školy změnily, anebo v mnoha případech nezměnily. Hlavním úkolem univerzit je vzdělávat studenty, provádět výzkum a poskytovat společnosti služby. Budu postupně hovořit o všech třech těchto oblastech.

    Před rokem 1989 byly československé univerzity považovány především za vyučovací střediska a velká část financí na výzkum šla do akademie věd. Začátkem devadesátých let vznikla Grantová agentura a byl zaveden princip veřejné soutěže o finance na vědecký výzkum. Některý výzkum byl přenesen na univerzity a akademie věd přišla o většinu svých financí. Rychle se rozrostla spolupráce s partnery v zemích EU, i když se českým univerzitám právem nelíbí, že je partneři v EU považují za zdroj levných pracovních sil a požadují na nich, aby prováděli monotónní práce na primitivní výzkumné úrovni. Jako součást přípravy České republiky na členství v Evropské unii se ČR stala asociačním členem výzkumných programů EU. Nejdůležitější z nich je program Fifth Framework. České univerzity se jen pomalu učí, jak se úspěšně v konkurenci ucházet o financování a dosud plně nevyužívají všechn nabízených možností.

    Dosud skoro nikdo nevyužívá příležitosti vytvářet nové druhy studijních programů, i když samozřejmě existují určité vynikající výjimky. Na univerzitě, kde pracuji, se vyučuje modulární program MBA, částečně v angličtině. Kurs běží ve spolupráci s jednou britskou univerzitou a obsahuje prvky distančního studia, zeměřené na externí studenty. Ti dělají projekty, při nichž řeší problémy, jimž v současnosti čelí podnik či organizace, v níž pracují. Většina ostatních kursů na univerzitě se však i nadále vyučuje formou přednášek. Přednášky jsou určeny pro bezdětné (na vysokých školách nejsou žádné školky) tělesně schopné (vybavení vysokých škol ve většině případů znemožňuje nebo ztěžuje přístup invalidům) studenty řádného denního studia ve věku od 18 do25 let, kteří drtivou většinou pocházejí ze vzdělaných rodin. Pokud jsou kdy součástí těchto kursů výzkumné projekty, jen málo z nich je zaměřeno na praktické uplatnění.

    České univerzity mají stále větší možnost umožňovat studentům i učitelům, aby pracovali či studovali v zahraničí, zejména prostřednictvím dodatečného financování, které nejprve přicházelo z programu Tempus Evropské unie a nyní pochází z programu EU jménem Socrates. Infrastruktura pro studium i učitelskou práci v zahraničí není vždy dobře vypracována, ale stále větší počet studentů i zaměstnanců získává nyní zkušenosti na partnerských univerzitách a stále větší počty studentů a učitelů z partnerských univerzit tráví nyní čas v České republice. České univerzity se stále intenzivněji orientují na Západ a získávají stále větší know-how z Evropské unie. Je ale politováníhodné, že neexistují skoro vůbec žádné finance pro udržování cenných styků se starými partnerskými univerzitami v zemích bývalého sovětského bloku.

    České univerzity stále ještě téměř výlučně nabízejí pěti nebo pětiapůlleté studijní programy, které vedou k ekvivalentu magisterské hodnosti. Pokusy zavést kratší bakalářské studium se setkaly jen s omezeným úspěchem. Bakalářskou hodnost nepovažují ani studenti, ani profesoři, ani zaměstnavatelé za "ukončené vzdělaní" - jak zastaralý pojem je tento výraz "ukončené vzdělání"! Avšak české ministerstvo školství nyní podepsalo Boloňskou deklaraci a plánuje, že do roku 2006 bude třetina studentů v ČR studovat na bakaláře. Některé vyšší školy dostanou povolení vyučovat nové bakalářské kursy.

    Dvěma významnými změnami v českém vysokém školství - a přirozeně ve vysokém školství i jinde - je za posledních deset let využívání počítačů a zintenzivňující se role angličtiny. Byly vytvořeny moderní počítačové sítě a čeští vysokoškolští učitelé a studenti mají všeobecně vzato docela dobrý přístup k počítačům. Využívání počítačů při výzkumu je velmi široce rozšířeno: postgraduální studenti technických oborů často docházejí k závěru, že jsou schopni provádět výzkum na mezinárodní úrovni jistěji, je-li založen na práci s počítačem, než když se pokoušejí o výzkum na základě experimentů, který často vyžaduje nákladné vybavení, které není k dispozici. Informační technologie se však při vyučování studentů příliš nevyužívá - hlavními vyučovacími nástroji je dosud jen křída a tabule a řeč přednášejícího.

    Jednou z hlavních změn v československém školství po sametové revoluci bylo nahrazení ruštiny angličtinou jako hlavního cizího jazyka. Tato náhlá změna přes noc nebyla bez problémů a většina českých škol nemá požadovaný počet kvalifikovaných učitelů angličtiny. Navzdory těmto problémům umí celá řada studentů i učitelů na českých univerzitách dobře anglicky a někteří hovoří také německy, francouzsky, či španělsky. Ztráta ruštiny je politováníhodným důsledkem změn.

    Čeští studenti hráli klíčovou roli v sametové revoluci, ale od té doby jsou neobyčejně zticha. Za posledních několik měsíců se však objevují zdravé známky, že studenti chtějí, aby bylo jejich hlas slyšet. Významným rysem studentského života po roce 1989 v ČR se stalo, že studenti zároveň chodí do placeného zaměstnání. Zejména v Praze je nyní život studenta nákladný a zároveň existují dobře placené pracovní příležitosti pro studenty, kteří umějí zacházet s počítačem a znají jazyky, zejména angličtinu. Velký počet studentů má nyní práci na část úvazku nebo na plný úvazek, a to i během semestru. To vede k tomu, že mnoho studentů studium nedokončuje, a stalo se běžným, že student absolvuje teprve až po daleko delší době, než je oficiálně předpokládaná délka studia.

    Také se stalo normálním - ano, stalo se to ekonomickou nutností - aby si univerzitní učitelé našli druhé placené zaměstnání mimo univerzitu. To, že univerzitní učitelé takovýmto způsobem poznávají "reálný svět", není v žádném případě špatné, jenže všeobecně to poškodilo jejich vědeckou práci i kvalitu jejich vyučování.

    Představa, že je úkolem univerzity poskytovat služby společnosti, není vždy v ČR dobře chápána. Sám zastávám názor, že by univerzity měly poskytovat společnosti určité intelektuální a morální vedení. Měly by vysvětlovat výsledky svého výzkumu i své pedagogické práce nejen vysokoškolské komunitě, ale společnosti jako celku. K transferu technologie dochází, když jsou nové myšlenky, s nimiž přišli univerzitní výzkumníci, zaváděny do praxe v průmyslu. Těsná spolupráce s průmyslem by měla zajišťovat, aby univerzity nabízely takové kursy, jejichž absolventi odpovídají nynějším a budou odpovídat i budoucím požadavkům zaměstnavatelů. Poradenství pro studenty ohledně pracovních příležitostí pomáhá studentům najít takové zaměstnání, při němž mohou plně využívat své kvalifikace. Programy pro celoživotní vzdělávání umožňují absolventům univerzit aktualizovat své znalosti a svou kvalifikaci a zároveň poskytují univerzitám příjem. Dodatečné kvalifikační programy, které by univerzity měly poskytovat pro vlastní zaměstnance a pro zaměstnance jiných institucí, zlepšují kvalifikaci lidí a zvyšují morálku. České univerzity si jsou vědomy potřeby nabízet takovéto služby, avšak dosud nemohou tvrdit, že je všechny skutečně zavedly.

    Mnoho členů české vysokoškolské komunity si povzdechne, když uslyší, kolik dalších změn v práci vysokých škol je ještě nutno učinit v mnoha oblastech práce univerzit.

    Existují také důležité otázky postojů. Vztah mezi profesorem a studentem zůstává v příliš velkém množství případů stále jen vztahem mezi škrobeným a přísným profesorem, který monotónně přednáší, hovoří na studenta, nikoliv však s ním. Univerzitní učitelé nepřijímají skoro vůbec žádnou odpovědnost za to, zda se studentům daří dobře. Často tvrdí, že je-li od zkoušek vyhazováno velké množství studentů, je to prý důkazem vysoké úrovně daného kursu, a vůbec nepomyslí na to, že k selhání studentů možná přispívá to, že učitel kurs špatně učí. Vysokoškolští učitelé také až příliš ochotně studenty odrazují od studia a prohlašují, že jsou "beznadějní" nebo "nevzdělatelní". Je jistě důležité udržovat vysokou úroveň, avšak studijním neúspěchům studentů by měla být věnovány daleko větší pozornost a porozumění. Během nadcházejícího desetiletí bude muset na  těchto univerzitách dojít ke složité generační změně. Vzhledem k tomu, že univerzitní učitelé jsou velmi špatně placeni, vysokým školám se nepodařilo za posledních deset let získávat mladé odborníky. Mladší univerzitní učitelé vysoké školy houfně opouštějí a vydělávají si více peněz v soukromém sektoru. Velmi často nyní existují katedry, na nichž je většina učitelů téměř před důchodem. Povede stárnutí univerzitních učitelů k rozkladu univerzit, anebo to poskytne příležitost k inovacím?

    Demografické trendy v České republice, stejně jako jinde v Evropě, znamenají, že ze středních škol bude vycházet stále méně osmnáctiletých. Na vysokých školách vznikne konkurence o studenty. Budou univerzity reagovat tím, že studentům nabídnou nové a atraktivnější studijní programy? Budou se snažit přilákat netradiční studenty, například studenty z méně vzdělaných rodin a starší studenty, kteří strávili už řadu let v zaměstnání? Rozhodnou se nabízet studijní programy pro studenty studující na část úvazku, možná s prvkem distančního studia? Vypracují nové kursy v těsné spolupráci s místním průmyslem? Přijmou například technické vysoké školy myšlenku "průmyslového inženýra", který by měl bakalářský titul, rozsáhlou technickou kvalifikaci střední úrovně a zkušenost s prací v průmyslu? Začnou univerzity učit bakalářské kursy, anebo je budou i nadále považovat za "nedokončené"?

    Za posledních deset let byli ve vedoucích funkcích v řízení univerzit výlučně sami univerzitní učitelé, zvoleni zevnitř univerzit svými kolegy. Rektoři a děkani vykonávají svůj úřad po dobu tří let a mohou být podruhé zvoleni pouze jednou. Musejí nutně považovat svou práci za dočasnou a také za práci na část úvazku, vzhledem k tomu, že potřebují zůstat ve styku s výzkumem a s vyučováním. Vzhledem k tomu, že v České republice neexistuje třída vzdělaných manažerů pro veřejnou sféru, je to asi nejlepší způsob, jak jmenovat lidi do těchto funkcí. Budou ale v budoucnosti české univerzity zaměstnávat profesionální manažery a vysoce výkonné administrátory, vzdělané a zkušené v oblasti veřejné správy a správy školství, tak jako se to stále častěji děje na univerzitách v zahraničí?

    Řeknou české univerzity se stárnoucími zaměstnanci: "Tohle jsme dělali vždycky a budeme to tak dělat i nadále." Anebo budeme svědky vzniku profesionálně řízených, inovativních vysokých škol, které budou schopny vytvářet bohatství, které se budou rozšiřovat a budou poskytovat vynikající nové služby a postaví se do čela dlouho očekávaného hospodářského a duchovního obrození českého národa? Nadcházející desetiletí bude pravděpodobně nejméně tak zajímavé, jako to desetiletí, které právě uplynulo.

    Robin Healey

    Robin Healey pracuje v mezinárodní kanceláři ČVUT v Praze.

    Z pohledu cizince, který žil dlouho v ČR:

    V Čechách vládne všeobecný rasismus

    Farimah Daftary

    Vážený pane Čulíku,

    Přečetl jsem si s velkým zájmem váš článek o "rasových vztazích" v České republice (Central Europe Review, 17. října 1999), ale pořád čekám na článek, který se bude zabývat hlubším jevem rasismu v České republice, a to nejen rasismu vůči Romů. Posílám vám pár svých osobních poznámek, prosím, neberte to jako obvinění.

    Žil jsem v České republice po dobu čtyř let od roku 1991 do roku 1995, jako společenský, zákony plně respektující cizinec, pracoval jsem tam, platil jsem daně, mluvil jsem plynně česky a to především s českými přáteli. Mohl bych vám vypočítat mnoho příkladů čistě bezdůvodné sprostoty. Konflikty s prodavačkami v obchodech, s prodavačkami lístků v kinech, atd.

    Mou strategií bylo vždycky se chovat zvlášť zdvořile a usmívat se, když na mě lidi byli sprostí. Měl jsem štěstí, že mě nevyhodili z bytu, jako jednoho mého amerického přítele, když jsem si jednou za čas pozval přátele na večeři. Trvalo mi čtyři roky, než jsem si uvědomil, čeho jsem byl v České republice svědkem: rasismu.

    Český rasismus se nezaměřuje jen vůči Romům. Český rasismus se zaměřuje všeobecně proti cizincům, ať jsou černoši nebo běloši, proti všem, kdo se nějak odlišují. Pomáhá to, umíte-li česky, je to špatné, když mluvíte anglicky nebo německy. Ostrakizováni jsou všichni, kdo nemají stejný životní styl, nedodržují stejné hodiny, neoblékají se stejně, nejedí stejné jídlo (kolikrát jsem musel spolknout povýšené a ironické poznámky, když jsem se dopustil zločinecké chyby a objednal si ke guláši hrášek nebo něco jiného. No a co, když si objednáte jako přílohu něco jiného! Nebo když jsem si objednal snídani v neděli až po desáté hodině ráno. Považovali mě za trestuhodně líného!)

    Co se týče Němců, jak je s nimi zacházeno, jak byli proměněni ve stereotypy, je to možná proto, že jezdili za komunismu do Československa ve velkém počtu na levné pivo, možná. Tento jev byl pochopitelný, vzhledem k tomu, že bylo Československo v izolaci a že byla společnost nesmírně homogenní. Avšak už uplynulo deset let a já nevidím příliš mnoho změn v postojích lidí.

    Bylo to daleko horší pro kolegu, s nímž jsem bydlel na pokoji, protože je to Američan mexického původu. S ním se zacházelo tak, jak se normálně zachází s Romy. Přesto stále ještě žije v Praze a žije se stejnou Češkou, s níž se seznámil v roce 1991 (abych naboural stereotyp, že do Čech přijíždějí Američané za ženskými a často je střídají).

    A další věc: nepřijatelná je praxe dvojích cen pro cizince, které nyní platí i pro cizince, žijící v České republice, kteří dostávají český plat. Měl jsem v ČR dobrý plat, ale nicméně to byl místní český plat. Ze začátku, protože jsem měl "povolení k pobytu" a uměl jsem česky, v hotelech po mně nechtěli dvojnásobné ceny. Ale ke konci mého pobytu v ČR, v letech 1994 - 1995 začaly firmy, například Eurolines, ode mne požadovat dvojnásobné ceny například za autobusovou jízdenku do Paříže. A jak víte, mnoho cizinců v Praze dostává jen nízký učitelský plat. Mám informace, že je tato praxe nyní docela běžná.

    Je pravda, že démonizuje-li mezinárodní společenství Českou republiku, příliš věci nenapomáhá. Ale výraz "normální" je neobyčejně relativní. Vsaďte se, že skupina Čechů, žijících řekněme na malém městě v nějaké latinskoamerické zemi by byla považována za vysoce nenormální, protože tam je "normální" bavit na veřejnosti, poslouchat hudbu a všeobecně být šťastný. Možná, že právě tohle Čechům chybí: radost ze života? Snažil jsem se být po celá ta léta tolerantní, byl jsem trpělivý vůči svým přátelům, kteří pronášeli stereotypní komentáře o Romech a raději jsem se tématu Romů vyhýbal, protože mě děsilo, co jsem od nich při tom slyšel. Byli to moji přátelé a snažil jsem se jim porozumět. Mimochodem jsem bydlel v romských čtvrtích, na Smíchově a na Žižkově a líbila se mi tam tamější atmosféra. Nikdy tam nebyl hluk, ani tam nebyla zvlášť špína. Nikdy na mě nikdo nezaútočil. Bylo to tam prostě jako v každé jiné pražské čtvrti (samozřejmě vím, že Praha není typickým příkladem pro celou Českou republiku).

    Tím, že o sobě vytváříte "syndrom oběti", situaci nenapomáháte. Existuje problém a Česká republika vůbec není jedinou zemí, která tímto problémem trpí. Podívejte se na Francii. Podívejte se na jakoukoliv zemi. Ale předtím, než se problém začne řešit, lidé musejí uznat, že ten problém vůbec existuje. Mám strašně rád Prahu a Českou republiku od své první návštěvy v roce 1988 a stále ji považuji za svůj druhý domov. Respektuji a obdivuji své české přátele, kteří dokázali tak mnoho s tak malými prostředky. Ale jsem smuten a zklamán, že se v ČR za deset let tak málo změnilo.

    S pozdravem,

    Farimah Daftary

    Flensburg, Německo


    Dear Mr. Culik:

    I read your article on "race relations" in the Czech Republic (17 October 1999) with great interest but I am still waiting to read an article which deals with the deeper phenomenon of racism in the Czech Republic, and not only with racism towards Roma. Here are some personal comments which I would like to make, please do not take these as accusations.

    Having lived in the Czech Republic for 4 years from 1991 to 1995 as a "social, law-abiding" foreigner, working, paying taxes, speaking fluent Czech and with mostly Czech friends, I can tell you about numerous examples of pure nastiness for no reason. Encounters with shop assistants, movie theatre cashiers, etc... My strategy was always to be extra nice and smile when people were nasty to me. I was lucky not be thrown out of my apartment if I invited friends to dinner once in a while, like an American friend of mine. It took me four years to realise what I had been experiencing: racism. Czech Racism is not only geared towards Roma. Czech racism is geared towards foreigners in general, be they black or white, anyone who is different. It helps if you speak Czech, it doesn't if you speak English or German. Anyone who does not maintain the same lifestyle, the same hours, dress the same, eat the same food (how many times have I had to put up with condescending remarks when I made the criminal mistake of ordering mashed peas with Gulash or something. So what if you are supposed to have a different side order). Or asking for beakfast on a Sunday morning after 10 am ? I was considered criminally lazy!

    Ask the Germans how they are treated, how they have been stereotyped due to the large numbers who came during the communist period for cheap beer maybe. This phenomenon was understandable given the isolation of the country and the homogenous composition of society. But 10 years have passed and I do not see much change in attitudes.

    It was much worse for my room-mate who is an American of Mexican origin. He got the treatment Roma usually get. Still, he is still in Prague and living with the same Czech woman he met in 1991 (to deconstruct another stereotype that Americans come to get "easy" Czech women).

    Another thing: the practice of double prices for foreigners but which now also applies to foreigners living in the Czech Republic and receiving Czech salaries. I was getting paid a good salary but nevertheless a local one while I was in Prague. At the beginning, since I had a "dovoleny k pobytu" and spoke Czech I was not charged double price in hotels. But towards the end of my stay, in 1994-1995, companies, for example Eurolines, started charging me double for bus trips to Paris etc. And many other foreigners, as you know, were only getting paid teacher's salaries. I hear that the practice is becoming widespread now.

    It is true that by demonising the Czech Republic the international community is not helping. But "normal" is a very relative term. I bet you that a group of Czechs living in let's say in a small town in a Latin American country would be treated as very abnormal where it is "normal" to hang out in public, listen to music, and be happy in short. Maybe that is what Czechs lack: "joie de vivre"? I have tried to be tolerant all those years, to be patient with my friends who made stereotypical statements about Roma and even avoid the subject of Roma because I was scared of what I heard from their mouths. They were my friends and I tried to I understand. As a note, I have lived in"Roma neighbourhoods", Smichov, Zizkov, and I liked the atmosphere there. It was never loud nor particularly dirty, I was never attacked. In short, just like any other neighborhood in Prague. (I realise of course that Prague is not typical for the rest of the country.)

    By encouraging the "victimised syndrome" you are not helping. There is a problem, and the Czech Republic is by no means the only country which has it. Look at France. Look at any country. But the problem must first be recognised before it can be addressed. I have loved Prague and the Czech Republic ever since my first visit in 1988 and still consider it my second home, I respect and admire my Czech friends who have accomplished so much with so little means. But I am sad and disappointed by the lack of change in 10 years.

    Sincerely,

    Farimah Daftary

    Flensburg, Germany


    Literatura bez papíru aneb CD-ROM o Josefu Škvoreckém

    Martin Pilař

    Když v roce 1997 vyšla na dvou CD-ROMech "nejkompletnější interaktivní multimediální encyklopedie shrnující poznatky literární vědy od roku 1945" nazvaná Česká literatura od roku 1945, říkal jsem si "no sláva, už bylo načase". Brzy jsem si s ní zvykl pracovat a teprve poslední dobou mi stále více vadí, že obrovská suma informací, které jsou zde obsaženy, je poněkud nevyvážená. Kromě základního historického nástinu se zde uživatel může seznámit s reprezentativním souborem analýz poválečné české prózy, popř. i s detailním soupisem exilových časopisů a různých krajanských tiskovin. Oproti tomu jsou informace o důležitých básnických sbírkách často velmi kusé a neskonale povrchnější. V inovovaných verzích bude ještě dlouho co doplňovat.

    V naprosto jiné situaci byli nadšenci ze Společnosti Josefa Škvoreckého (v čele s Václavem Krištofem), kteří se tři roky věnovali přípravě interaktivního CD-ROMu Josef Škvorecký: Život a dílo (vydala Vyšší odborná škola a Soukromé gymnasium Josefa Škvoreckého v Praze, 1999). Předmět jejich zájmu byl nesrovnatelně užší, a proto si mohli činit ambice shromáždit co nejúplnější soubor nejen primární i sekundární literatury, ale i písemných a obrazových dokumentů doplněných čtrnácti videosekvencemi a stejným počtem zvukových ukázek načtených autorem.

    Některé z více než 1200 fotografií jsou sice roztomile amatérské, ale celek náročného encyklopedického projektu byl zvládnut navýsost profesionálně.

    Členění tematických celků je nejen vizuálně příjemné, ale především snadno pochopitelné a přehledné. Zdaleka není pouze gentlemanskou záležitostí, že čelné místo je vyčleněno pro autorovu životní družku a spolupracovnici Zdenu Salivarovou.

    Další informační oddíly jsou věnované nakladatelství 68 Publishers a pestré galerii slavných i méně známých lidí podstatných pro autorův životopis i pro jeho dílo.

    Z velice hodnotné mozaiky obrazových a písemných dokumentů mne zaujal např. autentický zápis z jednání ideologické komise ÚV KSČ, na němž se mj. rozhodovalo i o Škvoreckého Zbabělcích.

    V českém kontextu zatím není zvykem vydávat knihy na audiokazetách - Werichův Švejk a dětské pohádky jsou v tomto ohledu spíše výjimkami potvrzujícími pravidlo. Škvoreckého autorské čtení vlastní rané poezie a úryvků z vrcholných próz objevuje dávno objevenou skutečnost, že rozsáhlé police "audioknih" ve velkých západních knihkupectvích mohou mít značný estetický i dokumentární význam.

    Většina textů přibližujících autorův život a dílo se vyznačuje nejen laskavostí a humorem, ale i pro Škvoreckého typickým názorem, že psaní a vnímání literatury může být docela příjemnou zábavou. Výjimek z pochopitelného fandění autorovu pojetí života a literatury se v komentujících textech neobjevuje mnoho, ale jedna je pro Čechy natolik typická, že si zaslouží aspoň krátkou citaci.

    V životopisném medailonu (čteném Jiřím Bartoškou) mne totiž zarazil komentář Škvoreckého románu Dvě vraždy v mém dvojím životě (1996). Autoři medailonu konstatují, že se autorovi nepodařilo "vstoupit podruhé do téže řeky, v tomto případě vrátit se do vlasti a pochopit uvažování nás, kteří jsme prožili normalizaci v Československu".

    Jinými slovy: Situaci v ČSSR můžeme správně vykládat jen my - emigranti ať nás nepoučují... Podobných diskutabilních zaskřípnutí jsem na CD-ROMu více nenalezl.

    Životopisné údaje jsou sice místy legračně detailní, ale naštěstí se všechny střípky skládají v obraz "člověka", nikoliv "klasika". Pro interpretaci Škvoreckého díla např. vůbec nepotřebuji vědět, že v australském horku dostal rýmu, ale uznávám, že je to pěkná historka.

    Literární historik na celém projektu asi nejvíce ocení snadný a rychlý přístup k textům, které byly dosud vydány buď v zahraničí (např. publicistika), nebo v omezeném nákladu pro členy fan-clubu (především téměř úplná bibliografie a filmografie připravená Iljou Matoušem).

    Především díky spolupráci s nakladatelstvím Ivo Železný, které postupně vydává souborné dílo J.Škvoreckého, obsahuje CD-ROM naprostou většinu autorova díla.

    Kvůli výrobním termínům se sem už nevešla zatím poslední detektivka Krátké setkání, s vraždou (1999), kterou Škvorecký napsal společně se Zdenou Salivarovou. Lze očekávat, že se počítačové zpracování obsáhlého literárního díla stane základem pro další analýzy zvláštností autorského jazyka a stylu.

    Určitě bude ještě pár let trvat, než se interaktivní encyklopedie o české literatuře stanou běžným zdrojem informací i estetických prožitků. CD-ROM o Josefu Škvoreckém přesvědčivě dokazuje, že moderní způsoby zpracování informací mohou uspokojit jak náročného literárního historika, tak běžného čtenáře, který si chce počíst a zároveň se cosi více dozvědět o svém oblíbeném autorovi.

    Martin Pilař

    Pozn.: "Papírová" verze této stati vyjde v literárním časopisu Host.

    (CD-ROM o Josefu Škvoreckém si lze objednat na e-mailové adrese: sgjsvos@mbox.vol.cz)


    Žaloby proti umístění obchvatu D5 kolem Plzně podány

    Děti Země, Plzeň

    Dne 5.12.1999 byly Vrchnimu soudu v Praze zaslany dve zaloby proti uzemnimu rozhodnuti Magistratu mesta Plzne z 4.12.1995 a odvolacimu rozhodnuti Ministerstva pro mistni rozvoj z 14.9.1999. Temito rozhodnutimi byla schvalena varianta obchvatu SUK 2.

    Prvni zalobu podalo spolecne 33 vlastniku nemovitosti dotcenych umistenou stavbou. Tito vlastnici vzhledem k ucelovym postupum Reditelstvi silnic a dalnic CR, plzenskeho magistratu, Ministerstvo dopravy a spoju i dalsich urednich mist, navrhuji odklad vykonatelnosti rozhodnuti do doby skonceni soudniho prezkoumani zakonnosti zalovanych rozhodnuti. Druhou zalobu podaly obce Stenovice a Utusice spolu s obcanskym sdruzenim Deti Zeme - Plzen a Obcanskym sdruzenim na ochranu vrchu Val u Plzne.

    Zaloby obsahuji dvacetistrankovy rozbor cele rady pochybeni a nezakonnosti, zejmena vad podkladovych rozhodnuti a take neexistence nekterych takovych rozhodnuti. Vytykaji mimo jine nezakonnost a zmatecnost "rozporovaciho rizeni" ministra Cisare z ledna - dubna 1999. Zalobci nadale podporuji vysledky posouzeni vlivu na zivotni prostredi, ktere doporucily kombinovanou variantu (SUK 2-KUO-SUK 2), navrzenou autorem posudku EIA a odsouhlasenou MZP stanoviskem ze dne 14.12.1998.

    Zalobci setrvavaji na oduvodnenem stanovisku, ze varianta SUK 2 plzenskeho dalnicniho obchvatu je ze vsech posuzovanych hledisek ekologicky, vodohospodarsky, stavebne, dopravne i financne nejhorsi a z hlediska dlouhodobeho verejneho zajmu nejnevyhodnejsi. Jsou presvedceni, ze neni mozne budoucim generacim odkazat takove reseni stavby, jez bude trvalym symbolem neodbornosti, omezenosti, sobeckych dilcich zajmu a mocenske arogance.

    Vyslovujeme hluboke politovani nad skutecnosti, ze vec se bude znova projednavat u soudu. Opakovane jsme se snazili do posledni chvile novemu kolu soudni konfrontace predejit. Navrhovali jsme zpusob rychleho provizorniho vyvedeni tranzitni dopravy z Plzne. Pred podanim zaloby jsme spolecnym dopisem znovu oslovili ministra Cisare s navrhem prehodnoceni vydaneho rozhodnuti. Vse bylo arogantne odmitnuto. Z obcanu Plzne tak statni moc i vedeni mesta ucinily rukojmi vlastni neschopnosti a odborneho i politickeho selhani, svadejice cilene na zalobce zdrzovani realizace obchvatu. Pritom nebyt nesmyslne ucelove revokace puvodniho vladniho usneseni z roku 1991, po obchvatu by se jiz dva roky jezdilo!!!

    Soucasny stav je dusledkem nepruzneho a kontraproduktivniho postoje odpovednych organu statni spravy, zejmena MMR a MDS, ale i vedeni plzenske radnice. Jejich pristup k veci a predevsim nezakonny postup nas donutil znovu zaloby podat. Nesou tedy odpovednost za dalsi odklad realizace stavby. Je nemyslitelne, aby v pravnim state ustredni organy cinne ve verejne sprave prosazovaly verejny zajem v rozporu se zakony. Pouze dusledne dodrzovani zakonu a respektovani vysledku zakonnych procedur je jednim a rozhodujicim kriteriem pro mozne pokracovani teto stavby. Tedy pro onen posun kupredu, ktery verejnost tolik ocekava.


    Anglo-American College in Prague announces an intensive course to be run during January 1999:

    HUP 150 PUBLIC OPINION, MEDIA AND POLITICS--elective Instructors: Greg Wolk & Andrew Stroehlein

    This course examines the relationship between mass media-primarily print and broadcast television but also including the changing role of the Internet-and political systems both in the U.S., U.K. and the Czech Republic. We will explore the effectiveness of mass media, from shaping the political agenda and guiding public policies to influencing election outcomes and affecting political actors and the balance of power. We will also focus on how governments tend to control media effects through content, ownership and other regulations as well as indirect influences. Our analyses will extend into mass media economics issues and audience feedback mechanisms. Finally we will examine how future changes in mass media and access to the internet will likely affect the relationship with politics.

    Those outside the College are able to audit this course for a reasonable fee. For further details, contact AAC at: info@aac.edu.


  • |- Ascii 7Bit -|- PC Latin 2 -|- ISO Latin 2 -|- CP 1250 -|- Mac -|- Kameničtí -|