pondělí 27. září

O B S A H

Co je nového v České republice:

  • Komentovaný přehled událostí Odkazy:
  • Soubor nejzajímavějších článků z poslední doby Manželské nevěry Václava Havla:
  • Všechny prezidentovy ženy (Observer) Česká pošta - debata pokračuje:
  • Papula a Pošťák Poštěkula (Václav Pinkava)
  • Vysvětlení pro pana Maderu (Ladislav Vančura, mluvčí České pošty)
  • Nekonzistentní postoje České pošty (Petr Němec)
  • Česká pošta: Konečně alespoň jedna užitečná diskuse v BL (čtenář)
  • Jak se převádějí peníze z pošty do banky v Británii (Jan Macháček) Reakce:
  • Míchaná zelenina z Prahy: Česká pošta, Ondřej Neff, literatura (Zdeněk Šinkora) Česká spořitelna:
  • Nedokonalé utajování osobních údajů v České spořitelně (čtenář)
  • Zarážející chyby v České spořitelně (Petr Novotný) Reakce:
  • Ekonomické nevolnictví: odpověď Janu Vincentovi (Jiří Jírovec) Oznámení:
  • Petice: Nechť prohlásí americká vláda Klause, Rumla, Zielenice, Kočárníka, Uhdeho a další ve Spojených státech nežádoucími osobami (Jiřina Fuchsová) Program konference o postkomunistických zemích na londýnské univerzitě:
  • Between the Bloc and the Hard Place (School of Slavonic and East European Studies/University College London)

    Kompletní Britské Listy


    Ikona pro Vaši stránku...

    |- Ascii 7Bit -|- PC Latin 2 -|- ISO Latin 2 -|- CP 1250 -|- Mac -|- Kameničtí -|


  • Britské listy talks to decision makers in the Czech Republic.

  • Inzerujte v Britských listech!

    Andrew Stroehlein rediguje kulturně politický týdeník Central Europe Review.

  • Tady je minulé vydání Britských listů.

  • Adresa Britských listů je zde.
  • Upozornění autorům: Prosím, posílejte pokud možno své příspěvky do BL uložené ve formátu html. Díky. JČ

    Co je nového v České republice

  • Neznalost zákona prý Lánského omlouvá. Vicepremiér Egon Lánský v souvislosti s očekávaným hodnocením pokroku ČR na cestě do Evropské unie prohlásil, že kdyby ČR byla "úplně nejhorší a kdyby se ukázalo, že na tom mám vinu, tak určitě nabídnu odstoupení". Vyjádřil však názor, že "zcela negativní hodnocení od Evropské komise neočekává" a naopak, podle jeho názoru jsou Slovinsko a ČR "bezpečně jednička a dvojka". Lánský také odmítl rezignovat kvůli svému zahraničnímu kontu, jímž, údajně, jak se zdá, propíral pro kamaráda 290 000 dolarů, což dosud nevysvětlil. Uvedl, že nevěděl, že se to nesmí: jak to mnohomluvněji formuluje ČTK, "okolnosti existence nepovoleného zahraničního konta Lánský vysvětloval svým nepochopením zákona a odmítl v té souvislosti hovořit o spáchání trestného činu". "Nejsem připraven," řekl Lánský, "ustoupit nějakým mediálním tlakům," řekl Lánský. Jenže pokud náměstek premiéra převede svým osobním kontem pro kamaráda takovéto dosti podstatné množství peněz do zahraničí - stalo-li se to skutečně - znamenalo by to v každé normální zemi jeho okamžitý pád. Jakou pověst to asi vytváří vládě České republiky?

  • O devět miliónů korun připravil Union banku osmadvacetiletý muž z Českých Budějovic. Peníze získal transakcemi s účty prostřednictvím počítače v bance, kde byl zaměstnán. Hrozí mu trest odnětí svobody až v délce 12 let.

  • Václav Fischer je nespokojen, že se v Senátu pořád nerozhodli, co s ním. "Moje činnost je mi znemožňována," řekl Fischer. "Nejsem připraven, abych se přestal politikou zabývat jen kvůli tomu, že úctyhodné dámy a pánové dlouhé hodiny diskutují, hlasují, přerušují zasedání jenom z toho důvodu, aby se dohodli, kde budu sedět."

  • Od úterý začne Český statistický úřad (ČSÚ) zkušební sčítání obyvatelstva, domů a bytů, které má být generální zkouškou na všeobecné sčítání na jaře roku 2001.

  • Zajímavý článek Václava Klause. Upozorňuje na něj Kostas Zgafas:

    Odkaz na velmi zajimavy clanek http://www.ods.cz/asc/clanky/cl_990917-klaus.html Autor Vaclav Klaus v nem sdeluje, ze lide jako Vaclav Fischer si preji destabilizaci demokracie, protoze jim vadi dalsi rozvijeni trzniho systemu. Autor clanku zastava funkci predsedy Poslanecke snemovny, je predsedou nejsilnejsi politicke strany a v soucasne dobe usiluje o zmeny ustavy.

  • Kontroverze o československé národní budově v New Yorku.. Konstatuje Jan Krondl:

    Vazeny pane Culiku,

    23.9. vysel clanek o newyorske Narodni budove v Lidovych novinach. (Britské listy o tom psaly o více než tři neděle dříve, 31. srpna 1999.) Je sice trosku popleteny, co se tyce chronologie (napriklad John Rocarek nebyl na kriticke schuzi 9. srpna, ale zato byl v New Yorku vice nez mesic predtim a sesel se s predstaviteli Budovy), ale jinak je velice dobry. Poskytuje moře informaci proti tomu, cim zatim krmila domaci obcanstvo CTK. Pikantni na cele veci je napriklad to, ze po vsi te slave se ukazuje, ze vlada je schopna uvolnit zatim jenom 10 milionu... KORUN ! (ne dolaru) a ze dalsi vydaje bude muset schvalovat parlament... take to, ze ministr Mertlik vubec nebyl informovan MZV o moznosti oficialni vladni podpory profesionalni krajanske sbirce, za niz by vlada dostala mistnosti v NB prakticky zadarmo...

  • K výzvě k veřejnému průzkumu Václava Žáka o tom, jak se uplatnili v ČR bývalí významní komunisté, píše Václav Žák:

    Děkuji všem, co mi napsali k problematice nomenklatury. Bohužel, nemohu na dopisy individuálně odpovídat. Ale abych zabránil evidentním nedorozuměním, opakuji svoji žádost ještě jednou - přesněji.

    Potřeboval bych následující údaje (údaje jsou smyšlené!):

    Jméno

    Příjmení

    Pozice

    Nomenklaturní zařazení

    Současné postavení

    Jan

    Laň

    OV KSČ Beroun

    tajemník pro ideologii

    důchodce

    Josef

    Dravý

    OV KSČ Beroun

    tajemník pro průmysl

    předseda představenstva banky TUNEL &CO

    Jasné? Já slibuji, že pak otisknu výsledky BEZ TĚCH JMEN A PŘÍJMENÍ, která ovšem potřebuji pro ověření, že poskytnuté údaje jsou pravdivé. Nejde o zbabělost, pane Paříku, ale o elementární slušnost. Nejde přece o skandalizaci lidí, ale o statistický sběr údajů.

    Pokud se tabulku podaří vyplnit daty z alespoň 20 okresů a ze 3 krajů, bude zřejmé, jak vypadala adaptace STRANICKÉ nomenklatury na svobodnou společnost. Předpokládám, že hlasatelé “sametového podvodu" budou značně překvapeni.


  • Anglické shrnutí nejnovějšího vývoje aféry týkající se televize Nova od Jana Čulíka najdete od pondělí dopoledne v aktuálním čísle CER na  tomto místě.

  • O čem se mluví v ČR. Přehled toho, čím v těchto dnech žije Česká republika, (komunisté, major Zeman, banky a "sex na vysoké škole") shrnul anglicky v časopise Central Europe Review na  tomto místě Jan Čulík. (Je tam na jednom místě chybně uvedena "Česká spořitelna" namísto "České národní banky", avšak nedá se to opravit, neboť jakmile jednou CER vyjde, jeho editoři nemají prostřednictvím sponsora, Internet Servisu, už přístup chyby ve vydání opravit. Tak se omlouváme.)

  • Souhrnná zpráva o vývoji České republiky. V aktuálním čísle časopisu Central Europe Review najdete v angličtině rozsáhlou zprávu o vývoji České republiky od roku 1992 do současnosti The Czech Republic 1992 - 1999 - From unintentional birth to prolonged political crisis (200kb). Napsal ji Andrew Stroehlein, pomáhali mu s tím Jan Čulík, Steven Saxonberg a Kazi Šťastnová.

  • Hudba a zvuk - Každé úterý: Týdenní přílohu věnovanou vážné hudbě (archív textů i zvukových ukázek) píše a rediguje v Neviditelném psu Lubomír Fendrych na adrese http://pes.eunet.cz/hudba/hudba.htm.

  • Na adrese http://wwwinfo.mfcr.cz/ares/ares_fr.html je ve zkusebnim provozu Mertlikem slibovany registr ekonomickych subjektu. Zde si muzete potencialniho obchodniho partnera proklepnout podstatne lepe, nez dosud na http://www.justice.cz. Mimo jine novy registr zahrnuje i podnikajici fyzicke osoby (=zivnostniky).

  • Případné sponsorování Britských listů. Ozvalo se několik čtenářů, že by chtěli finančně přispět na vydávání Britských listů. Máte-li zájem, můžete přispět na můj účet u České spořitelny, 2201638-018/0800, specifický symbol 5251663, variab. symbol 14. Prosím, dejte mi vědět e-mailem, že na to konto nějaké peníze posíláte. Nesejde-li se totiž realistická částka, s níž by se dalo něco podnikat, peníze všem dárcům vrátím. - Petr Paleta připomíná, že by čtenáři rádi věděli, na co ty peníze chci. Podrobně to v některém z příštích vydání BL vysvětlím.

  • Anglické shrnutí nejnovějšího vývoje ohledně televize Nova je v časopise Central Europe Review na  tomto místě.

  • Český superšpión a smrt princezny Diany. Případ podvodných dokumentů týkajících se údajné vraždy princezny Diany a svědectví českého zpravodajce za komunismu, Karla Koechera, že neměl s  případem nic společného, je k dispozici také v angličtině v časopise Central Europe Review. - V aktuálním vydání časopisu Central Europe Review shrnuje nejnovější vývoj ohledně TV Nova anglicky Jan Čulík na tomto místě. Na jiném místě je v aktuálním vydání CER anglické shrnutí dosavadní historie televize Nova od Jana Čulíka.

  • Impuls 99 kritizuje JČ v angličtině v  časopise Central Europe Review v článku nazvaném No Pulse 99.

  • Nepřípustná reklama v českém vysílání BBC. Napsala Juliana:

    Vazeny pane Culiku,

    domnivala jsem se, ze upozorneni o nepripustne reklame na BBC je v BL zbytecne dlouho, ale dnes (16. 8.) me tato stanice presvedcila o jeho stale aktualnosti. V glose o nezamestnanosti (redaktor rekl inflaci) byl Petr Holub uveden priblizne takto: "Zeptali jsme se na nazor P. H., sefredaktora Respektu, kteremu o teto problematice vychazi dnes v tomto casopise clanek."

    Respekt si nekoupim. Za prve je mi tento zpusob reklamy protivny, za druhe nerekl Petr Holub nic, co uz bych neslysela alespon padesatkrat.

    Neni mi zcela jasne, proc se o nezamestnanosti bavi novinar z BBC s novinarem z Respektu - proc se BBC radeji nezepta nejakeho sociologa nebo lidi z uradu prace.

  • Skrytá reklama v českém vysílání BBC. Přišel tento dopis:

    Vazeny pane Culiku,

    kdysi jste psal o nepripustné reklame. Ceske vysilani BBC nyni jiz nekolikrat uvedlo neco ve stylu: Ivan Kytka bude o teto problematice mluvit za dva tydny. Ale jiz tento tyden si muzete o problemu precist v jeho clanku, ktery vyjde v tydeniku Respekt. Je to skryta reklama nebo ne? Treba jim Respekt neco plati za to, ze ho inzeruji, anebo publikuje jejich vysilaci cas, nevim. Bylo by dobre, kdyby se alespon BBC drzela pravidel.

    V Producers' Guidelines BBC se mj praví:

    Výrobek nebo služba se nikdy nesmí vyskytovat v obraze ani ve zvuku oplátkou za peníze, služby či cokoliv jiného.

    Třeba české vysílání BBC vysvětlí, jaký postoj zaujímá vůči těmto předpisům.


  • Britské listy rozšiřované e-mailem. Na žádost čtenářů, zda by nebylo možno rozšiřovat BL i e-mailem, je nyní tato služba laskavostí Internet Servisu a Jiřího Gallase k dispozici. Podívejte se na adresu http://www.britskelisty.cz/blpostou.html.

  • Britské listy nyní mají novou automatickou každý den aktualizovanou upoutávku. Je na adrese http://www.britskelisty.cz/prehled.html. Obracím se na ty čtenáře-příznivce tohoto časopisu, kterým je význam Britských listů jasný a vědí, že je rozumné povědomost o tomto časopise rozšiřovat, aby upoutávku případně umístili na své internetové stránky. JČ.

  • Czech media, Czech politics and Czech culture: A selection of English language articles, published in Britské listy.

  • (Jan Čulík má anglicko-českou stránku materiálů a hyperlinků, týkajících se ČR, zde na Glasgow University).

  • Zde jsou užitečné internetové stránky pro bohemisty a specialisty na Českou republiku.

  • Kdo je vydavatel Britských listů? Zde je životopis Jana Čulíka.


    Výběr textů z posledních dní:

    Všechny články o válce o Kosovo, zveřejněné v BL, naleznete v tematickém archívu BL. Klikněte tam na heslo "zahranici, Kosovo".

    Pokračování seznamu nejzajímavějších článků z poslední doby umisťuji zvlášť jako samostatný text, viz OBSAH dnešního čísla. (Toto pokračování se NENATÁHNE jako součástí Kompletních Britských listů, musíte si na ně v Obsahu samostatně kliknout.) Všechny články předchozích vydání od začátku Britských listů v červenci 1996 jsou k dispozici v archívu BL. Tematický archív BL od 1. září 1997, kdy se BL osamostatnily, je na adrese http://blisty.internet.cz/xz.

    Václav Havel: Všechny prezidentovy ženy

    Manželka Olga možná byla pro Václava Havla "ukotvením", avšak nedokázala zabránit jeho opakovaným nevěrám

    Observer, 26. září 1999

    Václav Havel se poprvé seznámil s Olgou Šplíchalovou v roce 1953, když mu bylo sedmnáct let. Velký dojem na něho učinila její přirozená krása i její zralá sebedůvěra - Olga byla o tři roky starší než Havel. Na Olgu učinil dojem Havlův zájem samouka o kulturu. Olga se narodila na Žižkově, v jedné z nejtvrdších dělnických čtvrtí v Praze a byla to silná žena s radikálními názory, v nichž nebylo místo na sympatie pro komunistické nesmysly. 9. července 1964 se Havel a Olga tajně vzali při občanském obřadu na žižkovské radnici. Olga neměla závoj, nedržela v rukou květiny a dvojice si při svatebním slibu nevyměnila prstýnky.

    Během svého čtyřletého věznění začátkem osmdesátých let začal Havel považovat Olgu za své "ukotvení". Byl v neovladatelně přechodné situaci a představoval si ji jako hlavního adresáta své komunikace s vnějším světem. Olga mu toto jeho přání plnila. Vždycky byla první osobou, která otvírala jeho dopisy, když přišly. Buď je četla sama, anebo je předčítala nahlas přátelům, kteří tou dobou byli u ní. Olga byla Havlovým přítelem prostřednictvím dopisů. Tak se zdálo jen vhodné, že se Havel po propuštění rozhodl shromáždit a zveřejnit ty dopisy pod názvem Dopisy Olze. "Je pravda, že v mých dopisech z vězení nenajdete mnoho upřímných, osobních pasáží, věnovaných mé manželce," řekl později. "Přesto však se domnívám, že je Olga jejich hlavním hrdinou, i když, přiznávám, skrytým. Proto jsem dal její jméno do titulu knihy."

    Dopisy Olze je smutné, avšak inspirující dílo. Havel titul zvolil schválně ve snaze ovlivnit svůj veřejný image - aby dopisy požehnal dotekem romantické lásky. Dopisy obsahují pasáže, které podporují image, jaký Havel chtěl vytvořit. "Je mi opravdu líto, že cítíš, že na tebe jdou deprese," napsal Olze. "Ale nemůžeš si dovolit mít nyní deprese - počkej, až se vrátím domů! Buď veselá, společenská, aktivní, odvážná a moudrá (ale hlavně moudrá) ." A později: "Ocenil jsem, že jsi napsala, že mě miluješ. To už jsi mi dlouho neřekla!"

    Zajímavé je na těchto pasážích, jak výjimečné jsou v celé knize. Ti, kteří čtou ty dopisy jako potvrzení vztahu romantické lásky, však nevnímají napětí, které se projevuje v mnoha opačných pasážích. Nevíme, co Olga psala svému muži - dopisy byly zkonfiskovány tajnou policií během domovní prohlídky a údajně se ztratily - ale víme, že Havel s jejími dopisy pokaždé nesouhlasil a že často pronikala v těch letech mezi jeho řádky agrese jako kopřivy. Znovu a znovu se vracel k tomu, že mu Olga nepíše dostatečně často.

    Zdálo se také, že Havel má misantropické potěšení z toho, že v dopisech naznačuje existenci svých nemanželských poměrů s jinými ženami. "Pozdravy všem mým přátelům, polibky všem mým dívkám (pokud ještě nějaké mám)," napsal. Olga odpověděla, že měla sen, v němž Havla nalezla v posteli s jejich vzájemnou přítelkyní. "Nechápu, proč mě tvůj sen strčil do postele zrovna s Markétou," odpověděl drze. "Je jednou z mála bytostí, s nimiž jsem se nejen, ve vší zdvořilosti, vyhýbal takové možnosti, ale absolutně jsem si to zakázal, dokonce i pro budoucnost."

    Avšak v dopisech se vyskytuje mnoho jiných traumatických zmínek o Havlových dívkách, skutečných nebo představovaných: "Nejsem vůbec překvapen, že se v mých snech (i v bdělém stavu) objevují různé ženy a snaží se, různými chytrými způsoby, mě svést. (Před časem to například byla Běla. Pozdravuj ji ode mne!)


    Havlovy sexuální fantazie i jeho nemanželské aféry byly otevřeným tajemstvím předtím, než byl propuštěn z vězení i potom. Když se ho později zeptal Magazín Lidových novin na jeho "milostná dobrodružství", Havel odpověděl hravě: "Nepovažuju se za Casanovu, a nejsem si jist, že docházelo v mém životě k takzvaným nájezdům. Na druhé straně, neskrývám skutečnost, že jsem normální muž, který neodmítá svět žen. Nemyslím si, že mám ani co skrývat, ani co zveřejnit." Interviewující novinář se pak zeptal: "Kdy jste naposledy lhal?" Havel odpověděl: "Když jsem odpovídal na vaši předchozí otázku." Havlovy "milostné nájezdy" - dokonce i ten vůči Anně Kohoutové, (světlovlasé manželce jeho přítele, dramatika v exilu Pavla Kohouta) oné noci, kdy byl zatčen, byly všechny Olze dobře známy. Podle jejích přátel se "s nimi musela smířit". Způsob, jímž se s nimi smiřovala, hovoří výmluvně jak o Havlově osobní politice, tak o tom, jak ho Olga vnímala jako muže.

    Olgu nelze v žádném případě charakterizovat jako podřízenou ženu, která milovala svého manžela, ať dělá cokoliv. Ani nehledala muže, který ji zbožňoval a miloval až do smrti. Byla to typická dívka ze Žižkova, kde byl život upřímný a nelehký a bědování bylo cizí slovo. Hezká, modrooká řezníkova dcera s chraplavým hlasem pohrdala předstíráním. Často byla sarkastická a většinou věděla, co chce, a jak to získat.

    Na rozdíl od svého muže nebyla Olga závislá na sexuálních dobrodružstvích. I když se někdy styděla, že je tak štíhlá (proto nerada chodila plavat) a styděla se za svou levou ruku (při nehodě ve státní, původně Baťově továrně přišla ve věku čtrnácti let o čtyři špičky prstů), Olga měla smysl pro sex. Jen nechtěla druhé lidi zatěžovat takovými soukromými podrobnostmi.

    Havlovy zálety byly zdrojem napětí a hlučných hádek, i když vždycky říkal, že by byl život bez ní nemyslitelný. Už hned od doby jejich sňatku cítila, že je Havel schopný jí být nevěrný. Vždycky se o Havlových záletech nějakým způsobem dověděla (nebo jí to někdo řekl) a využívala svých ostře bystrých smyslů k tomu, aby mu zakázala taková sexuální dobrodružství, která mohla ohrozit jejich vztah.

    Nejvíce byla znepokojena dlouhým Havlovým vztahem k Jitce Vodňanské. Jitka byla kvalifikovaná sociální psycholožka s mladým synem Tomášem. Poprvé se s Havlem seznámila, než byl na dlouhou dobu odsouzen do vězení. Jejich poměr začal okamžitě po jeho propuštění, kdy Havel proháněl ženské nejintenzívněji. Havel se brzo octl ve smyslném sexuálním vztahu, který trval šest let. Pak se vztah proměnil v dobré přátelství, s občasným sexem.

    Po vězeňském trápení Havla rozveselovaly Jitčiny jiskřivé oči a její uličnický smysl pro humor. Její slova byla pro něho balzámem na duši. Psal jí téměř každý den, většinou na pohlednice, a to s určitým filozofickým či kulturním podtextem. Měl rád, když hovořila o jeho rysech jeho osobnosti: "Milá Jitko," napsal Havel na jedné takovéto dávné pohlednici, "děkuju ti za dopis a za velmi relevantní analýzu mé osobnosti. Až na dvě podrobnosti je přesná. Jedna z nich, týkající se žen, není zrovna stereotyp. Vždycky mě přitahovala jinakost a neopakovatelnost."

    Jitka zastávala názor - a ten sdílela i Olga a několik jejích přátel - že Havla přitahují silné ženy, jimž se však nemůže nebo nechce věnovat cele na dlouho nebo navždy. Bylo to, jako by hledal ženy, které ho dokáží silně ochraňovat, které nad ním měly velkou moc, a to proto, aby si ospravedlnil svou vlastní potřebu bránit se jejich obrovské síle. Tento odpor se projevoval různými formami aktivního povstalectví, jako když začal Havel kdysi štvát svou maminku tím, že chodil domů až k ránu. Podle Jitky bylo jeho rozhodnutí vzít si Olgu pokračováním tohoto starého zvyku. Byl to protest proti dynamické a atraktivní matce, kterou miloval, ale která měla podle jeho názoru příliš silný vliv na jeho život a zároveň mu nebyla dostatečně blízká.


    V kontextu, samozřejmě, měly Jitčiny rady jiný, tělesnější význam. Jitka a Havel se milovali bez zábran a často. Jitka rychle otěhotněla. Najednou se všechno změnilo. Olga velkomyslně nabídla, aby žili ve třech. Jitka poukázala na to, že je Olžina matematika chybná - jak by do toho všeho patřil mladý Tomáš - a že z hlediska psychologa by byl život pro dítě peklem. Tak začal Havel hovořit o tom, že se s Olgou rozvede. Pak si to rozmyslel. Jitka zachovala klid, ale měla vnitřní pochybnosti o tom, zda je odolný tváří v tvář tlaku. Tajně usoudila, že Havel příliš dítě nechce. Všimla si, jak neohrabaně se chová vůči dětem, a jak dvojznačně vystupuje vůči Tomášovi.

    Tváří v tvář takové dvojznačnosti a také protože ještě dost neznala svého milence, s nímž měla sexuální poměr teprve několik měsíců, napsala Jitka Havlovi, že se rozhodla pro potrat. Bylo to rozhodnutí, kterého pak po zbytek života litovala - její tělo se vždy neovladatelně roztřáslo, když jí někdo připomněl, co udělala. V krátkodobé perspektivě to však jejich poměr posílilo, vznikla z toho dokonce vášnivá láska.

    Havel se cítil v její přítomnosti naprosto svobodný. Na fotografiích, které se dochovaly - Olga jich hromadu ve vzteku spálila - jsou vidět stopy jeho obrovského štěstí v tomto povězeňském období. Na jedné fotografii tančí Havel v noci kankán, má na tváři úsměv od ucha k uchu a na sobě vypůjčenou diamantovou brož. Na jiné fotografii má opálené nohy v krátkých kalhotech při pěší tůře v Tatrách. Na další oslavuje své padesáté narozeniny s moravským vínem v ruce, usazený spokojeně vedle krásné Jitky.

    Avšak, Havla čekal trest. Olga už toho měla dost.

    Takže u kávy jednoho rána, když si vybrala pravou chvíli, řekla Havlovi se svou obvyklou otevřeností: "Je dobře, že máš přítelkyně." Odmlčela se a dodala: "Já mám taky přítele."

    Zpráva o Olžině prvním nemanželském poměru zasáhla Havlovu páteř jako kulka. Ztratil řeč a upadl do hlubokého mlčení. Věděl, že jeho zakotvenost ve světě se nyní potenciálně roztříštila na tisíc kousků. Ukázalo se, že v pozdější fázi Havlova věznění se Olga spřátelila s mladým hercem jménem Jan Kašpar a zamilovala se do něho.

    Kašpar se narodil v roce 1953 - jeho mládí a jeho kudrnaté vlasy Havla znepokojovaly - a byl talentovaný hezký, svobodný a někdy i laskavý. Kašpar se oficiálně charakterizoval jako jeden z Olžiných nejbližších přátel a jako "přátelský správce" jejich domu na venkově, avšak jeho přátelé věděli, že je to eufemismus pro velmi vážný milostný poměr. Není jasné, kam by ten poměr vedl, ale Olga se rozhodla ho ukončit - a nastěhovat se zpět k Havlovi a zachránit jejich manželství - navzdory tomu, že Havlův vztah k Jitce vášnivě pokračoval dál. Nakonec o všem rozhodl krutě osud. Poté, co se Kašpar rozešel s Olgou, oženil se a strávil několik týdnů "na svatební cestě" se svou novou manželkou na její chatě. Prořezával třešeň, uklouzl a spadl ze stromu na zem. Dopadl na krumpáč a vážně si poškodil páteř. Ochrnul od pasu dolů a navždycky je odkázán na kolečkové křeslo.

    Z důvodů soucitu a viny kroužila tato osobní tragédie jako albatros dlouho nad Havlovou hlavou. Uvědomil si, že ho Olga málem opustila a že jejich vztah je možná ve stavu nezvratitelného úpadku. Upadl proto do hluboké povězeňské deprese. Nikdy předtím nic takového v životě nezažil a i když napůl očekával, když byl ještě ve vězení, že ho deprese dostihne, denní realita úsilí vyrovnat se s vážnými záchvaty deprese ho začínala ničit. Hodně pil, špatně spal, neměl energii na sex, všude chodil jen s největším vypětím úsilí, a pomalu se stáhl ze světa.

    Tento úryvek, který zde vychází se svolením autora, je z knihy Johna Keana, Václav Havel: politická tragédie v šesti dějstvích. John Keane je profesorem politologie na londýnské Westminster University. Jeho kniha je pětisetstránková, velmi solidní studie. Autor na ní pracoval pět let a naučil se kvůli ní i česky. Kniha vyjde v Británii v nakladatelství Bloomsbury 14. října 1999 a v České republice v nakladatelství Volvox Globator prý také k témuž datu.

    Předchozí ukázka z knihy Johna Keana, která vyšla v Observeru, je zde.


    Papula a Pošťák Poštěkula

    Václav Pinkava

    Ten posmrtný van-Čura ať mi promine, ale když už fraška, tak dobrá.

    Jakkoli oceňuji houževnatost a procítěnou snahu hájit vlastní podnik, jako někdejší zaměstnanec britské pošty žasnu.

    Domníval jsem se, že na místo "mluvčího" se hodí lidé třeba neschopní, ale určitě nekonfliktní , kteří vždy dokážou zachovat šarm a zdvořilost. Ani v nejmenším pak nedávají najevo frustraci, nebo dokonce agresivitu vůči zákazníkům. Jsou to sice pokrytci a herci jak řemen, ale profíci s teflonovým splachovacím povrchem.

    Samozřejmě nikdo nevěří, že každý zákazník má vždy pravdu. Ale zákazník je zákazník.

    V očích povolaného mluvčího se zákazníci podobají osobám blízkým, váženým a milovaným - navzdory všem objektivním důvodům. Umí je brát jako vlastní senilní rodiče.

    Pokud zákazník pravdu nemá, má nárok být ponechán na omylu, po zdvořilém pokusu jej upozornit na jinou interpretaci. Zákazník má nárok být respektován, ač nechce nebo nedokáže pochopit "správné'' (moje) stanovisko. A když už mi vyletí z úst nějaké nevhodné slovo, tak jej nepolapím ani nedostihnu dalším výrokem. Omluva má být stručná a (zdánlivě) nefalšovaná, ne (zjevně) vynucená, kyselá a ironizující. Má být pokáním, projevem lítosti nad tím, co jsem provedl, ne ospravedlňováním (v tomto slově je vskutku zajímavý rozdíl mezi češtinou a slovenštinou).

    Úsilí narovnat pokřivené vztahy dalšími články, vysvětlivkami, argumenty je čím dál tím víc trapné a ponižující. Urputná snaha o nápravu se blíží násilí, a vztahy se zlomí, jako příliš tam a zpátky zohýbaný kov.

    Tomu, kdo se nechává vytočit, a soptí nečistoty, přísluší role rotačního pohnojovacího zařízení na docela jiném poli.

    Ano, věru těžké jest býti ve styku s veřejností a nezešílet z toho, jak zabednění a zlomyslní jsou prostí lidé.

    Každé povolání je však dobrovolné.

    Václav Pinkava


    Vysvětlení pro pana Maderu

    Ladislav Vančura

    V té části mojí reakce na kritiku pana Pavliče, ve které jsem věcně popisoval podstatu problému, jsem se záměrně držel terminologie odpovídající poštovním, a hlavně pak bankovním technologickým postupům, i když jsem si byl vědom, že tím utrpí srozumitelnost. Ctěl jsem se však vyhnout případné kritice za nepřesné formulace. Bohužel, nejsem člověk ten, který by se zavděčil lidem všem.

    Pokud bych měl vysvětlit problém zjednodušeně, bez zbytečně kostrbaté terminologie, pak bych jen zdůraznil:

    Třídění plateb podle plátců a zasílání avíza příjemcům plateb dělá pošta jako službu bankám na jejich žádost, není to výmysl pošty. Tento požadavek bank vznikl zřejmě na základě požadavků jejich klientů. Klient sice dostane výpis od banky, ovšem platba složenkou typu A se v něm objeví jako platba od České pošty. V případě, že na účet klienta zaplatí více plátců najednou, tak dokonce jako jedna platba jednou sumou, zase od České pošty. Předpokládám, že klient banky, chce vědět kdo a kolik peněz mu poslal. Proto banky požadují po poště zmíněnou službu, za kterou jí platí. Problém je v tom, že se banky rozhodly přenést náklady za tuto službu na své klienty s tím, že je o této skutečnosti budou informovat a klienti bank sdělí svým plátcům, kolik mají na účet poslat, pokud posílají peníze poukázkou typu A.

    Česká pošta s takovým postupem nesouhlasila a již několikrát nabízela bankám, že jim data potřebná k rozlišení plateb a plátců bude předávat, aby banky mohly rozlišit platby a plátce ve výpisech zasílaných klientům. Banky však tento způsob odmítají, údajně proto, že jejich softwarové systémy k tomu nejsou uzpůsobené a změny by byly rozsáhlé a nákladné. Z  posledních jednání však vyplývá, že řešení bude nalezeno a v průběhu roku 2000 by měl být problém vyřešen ke spokojenosti klientů bank i pošty.

    Ladislav Vančura


    Nekonzistentní postoje České pošty

    Petr Němec

    Vážený pane tiskový mluvčí,

    po tom, co Vám neprofesionálně ujely nervy v první reakci, jste si přece jen uvědomil název své funkce a opravdu se rozmluvil v tisku. Bohužel podle mě jsou Vaše četné odpovědi nekonzistentní a nesměřují ani k jádru stížnosti a navazujícím dotazům spoludiskutujících. (Snad jen ta Omluva byla skutečně na místě.)

    Tvrdíte například, že ČP nesouhlasí s postupem bank, přesto vydala Všeobecné podmínky, v nichž je postup srážení částek obsažen. Nechápu. Kdo k tomu Vašeho zaměstnavatele přinutil? A proč musíte ke všem bankám přistupovat jednotně, když s každou máte zvláštní smlouvu? Odmítnete snad takovou smlouvu uzavřít, kdyby některá banka tento poplatek nevyžadovala? Panu Pavličovi pak jednou píšete, že ČP odeslala 200 Kč a druhý poplatek z jím zaslaných peněz že strhla banka až příjemci, jindy zas, že 3,90 platí bance odesilatel. Atd. atd.

    Proč není možné oba (všechny) poplatky sečíst a naúčtovat je odesilateli? Proč vůbec ČP dělá nějakou další zpoplatněnou práci navíc, proč jen prostě neodešle peníze jako její konkurenti (jiné banky)???

    Mohl byste prosím (podle mého inteligentním) čtenářům BL nějak ozřejmit skutečný průběh zpracování složenky? Nepředpokládám, že je to tajné. Už to jeden čtenář žádal a jistě se Vám odpověď bude ještě hodit (nebo Vašemu nástupci).

    Má představa o správném fungování takové služby:

    Zákazník odešle na účet částku uvedenou na složence (200,-) prostřednictvím ČP, za což jí zaplatí poplatek (8,-). Pokud uvedl správné číslo účtu, operace tím pro něj končí. Podle toho, co vím, tak se takto u nás platí například daně a k žádným nedoplatkům vlivem strhávání nějakých dalších poplatků nedochází.

    Píšete ale, že ČP dělá i jakousi práci pro banku (soupisy, ... nebylo vysvětleno, co vlastně), samozřejmě za poplatek a má s ní smlouvu. Nic proti tomu. Pokud se ale nedohodne s odesílatelem ani s příjemcem, nemá si Z JEJICH PENĚZ co strhávat!!! Pak to skutečně vypadá, že v systému je pilný zloděj. I když se při své činnosti řídí Všeobecnými podmínkami.

    Zákazník pošty tedy podle všeho nemůže ovlivnit, kolik peněz na účet skutečně dorazí. Zrovna tak příjemce netuší, odkud (přes kterého prostředníka) mu obnos bude zaslán, a tedy nezná důvod snížení konkrétní platby. Je otázkou, zda je to pak pro ně ještě nějaká služba.

    P.S.: Domnívám se, že manželka pana Pavliče žádný dluh nemá. Má přece v ruce ústřižek, kterým kdykoliv doloží, že svých 200 Kč správně poukázala. Pokud na účet příjemce celá částka nedorazila, měl by věc reklamovat on, nejlépe u své banky.


    Česká pošta: Konečně alespoň jedna užitečná diskuse v BL

    (Čtenářovo jméno a adresa jsou redakci známy, nepřeje si jejich zveřejnění.)

    Vedl jsem mailovou korespondenci s mluvcim posty.

    Mimochodem, naprosto shodna situace je s dobirkou, nechate-li si penize po "dobrani" poslat na ucet, dostanete na nej o 3,20 Kc mene, nez posta od dobiratele dobrala. Vy poste na zacatku zaplatite sluzbu dobirky (zaslani zasilky a vyber castky), posta s Vami, jako s prijemcem platby primo jedna (neni tedy vubec odstinena bankou od vas jako od klienta, prijemce platby), presto nemate ani tady moznost dohodnout se, ze poplatek uhradite cely na pocatku a budete inkasovat plnou vybranou castku.

    Takze ucetni nasledne musi provadet navic ruzne opravne operace kvuli castce 3,20 Kc, ktere nakonec chybi.

    Myslim, ze se jiz leccos vysvetlilo v BL.

    Problematicka je nejen reakce mluvciho posty a zpusob nabizeni sluzby, ale cely "uzus" fungovani, ktery pochazi jeste ze socialismu. Posta si totiz svoji sluzbu predstavuje tak, ze vybere penize na prepazce, soustredi platby pro urcitou banku a pro kazdeho prijemce platby provede jednou za den agregatni prevod ze sveho jedineho uctu (VAKUS) na ucet kazdeho prijemce.

    Prijemce tedy neni schopen z vypisu sveho bezneho uctu vubec rozpoznat, od koho, jake castky (je-li jich vice za 1 den), a z jakeho ucely, mu dosly, vse se mu jevi jako nejaka platba od Posty. Posta pak myslene preda bance pytel relevantnich ustrizku jednoho dilu slozenek (jako pri normalnim doruceni fyzickemu clovekovi) s tim, aby banka svym klientum tyto ustrizky (nebo informace z nich opsane) poslala, aby meli sanci zjistit, od koho penize vlastne obdrzeli. Jak, inu postou. Protoze slozenky uz stejne musi na poste projit jistou automatizaci (aby posta mohla secist ony poukazovane platby), je pochopitelne jednodussi, kdyz posta jeden dil slozenky zaroven s tim utrhne a s casti pocitacoveho vypisu ho posle prijemci platby rovnou, jako avizo, upozorneni, ze poukazovana penezni castka opustila teritorium posty.

    Na onu anachronicnost, kdy se posta domniva, ze doruceni penez bance je adekvatni provadet predanim plateb a pytle ustrizku, se pak Posta odvolava, kdyz tvrdi, ze banky si sluzbu od ceske posty "objednaly" a ze posta smlouvu splnila a dorucila celou castku. Domnivam se, ze banky by mohly velmi snadno namitnout, ze prevzeti platebniho prevodu doprovazene "pytlem ustrizku" neni adekvatnim rozhranim pro predavani penez mezi peneznimi agenty soucasnosti a ze by si posta na sve vlastni naklady mela provest jeho prevod do elektronicke formy, nekladouci zvlastni naroky na prijemce.

    To totiz dava i dobry ekonomicky smysl, naklady se maji uctovat tam, kde skutecne vznikaji a hradit je ma ten, kdo ucinil rozhodnuti o zpusobu platby.

    Pri bankovnim prevodu aj. podobne sluzbe by tyto problemy a naklady s  identifikaci platce a ucelu platby vubec nevznikly. Proc ma byt prijemce trestan za rozhodnuti platce pouzit pro platbu zrovna sluzeb ceske posty? Proc je platce zavaden pri kazde platbe o informaci, ze platba poukazkou je ve skutecnosti jeste o nekolik korun drazsi, nez kolik plati?

    Pochopitelne, ze ekonomicky je soucasny ciste papirove postovni system posilani aviz levnejsi nez porizovani dat do elektronicke podoby postou, je vsak pochybne, zda prave banky maji byt tim, kdo hradi naklady na trideni slozenek a zasilani aviz, zda to neni prirozeny naklad posty, pro kterou je pouze tato varianta jednodussi a levnejsi moznosti.

    Zcela jiste, pak, posta je ale schopna vytvorit takovou sluzbu, pri ktere poukaze platbu cele castky. Ze se takovou sluzbu od roku 1990 jeste nepodarilo zavest, je proste a jednoduse ostuda a priznak toho, ze posta i banky (ktere ji k tomu nedotlacily) si ziji v hluboke pohode a nijak se nemusi starat o to, co jejich zakazniky trapi.


    Jak se převádějí peníze z pošty do banky v Británii

    Jan Macháček

    Jak se převádějí peníze z ;pošty do banky Británii.

    Dnes jsem si byl na poště přesměrovat příchozí poštu.

    Při tom jsem se zeptal, co by mě stálo poslat například 100 liber do běžné banky (NatWest). Paní u přepážky mi sdělila, že jsou 2 možné způsoby. Složenkou (postal order) by to stálo 4.75, do banky by to došlo druhý den, prý zaručeně. Druhou, levnější možností je poslat hotovost doporučeně ve speciální obálce na ceniny, kterou mi ukazovala, za 3,75. Také to do banky dojde druhý den. V obou případech mě ujišťovala, že se na konto přičte 100 liber.<

    Ještě k tomu přesměrování: jelikož jsem se přestěhoval z Manchesteru do Cardiffu, musel jsem řešit problém co s poštou. Sice většina společností jako British Gas, BT, Hyder (voda) atp. umožňují nahlásit změnu adresy on-line přes Internet (i telefonicky), ale stále mi chodí spousta další pošty na starou adresu k nelibosti mé i nového nájemce. Za 13 liber na 3 měsíce mi pošta automaticky přepošle vše na mé jméno na  novou adresu. Stačilo jim ukázat český řidičský průkaz!

    Jan Macháček

    Poznámka JČ: K posílání peněz z pošty do banky v Británii je nutno dodat, že je to velmi okrajový způsob posílání peněz, který skoro nikdo nepoužívá, přesněji řečeno ho používají většinou jen ti, kdo nemají v Británii bankovní konto a tedy ani šekovou knížku (uznáte, že takových lidí je naprostá menšina). - Běžným způsobem posílání peněz je buď tradiční šek, poslaný na příjemcovu adresu v obálce normální poštou (poštovné 26 pencí, dojde druhý den), platby za zboží či služby se však v poslední době převážnou většinou hradí úvěrovými kartami, a to i při nákupu prostřednictvím telefonu (když si něco kupujete, sdělíte prodejci telefonicky či na internetu číslo vaší úvěrové karty, čímž je transakce potvrzena a provedena). Zákazníka tento finanční transfer nic nestojí, snad jen roční poplatek za vlastnictví karty 10 liber, který musíte platit jen, pokud vaše útrata na kartu klesne pod určitou míru.


    Míchaná zelenina z Prahy: Česká pošta, Ondřej Neff, literatura

    Pár poznámek k posledním tématům Britských listů

    Zdeněk Šinkora

    Česká pošta, poukázky a poplatky, a i mluvčí

    V rozhorceni nad formou odpovedi mluvciho Ceske posty (take se mi zda, ze tomu panovi se predevsim moc libi, jak umi zachazet se slovy) se v diskusi ponekud vytratilo meritum veci.

    Nez ke slozenkam. Mam s tim osobni zkusenost, protoze jsem delal cast systemu pro prebirani platebnich dat pro jednu ceskou (ne Ceskou) pojistovnu.

    Jiz pomerne brzy po prevratu si posta zacala srazet pevnou castku (tusim to tehdy bylo 2,60) z kazde slozenky typu A prevedene na ucet platce v bance prostrednictvim VAKUSU. Zpracovavat takto dosle platby bylo dost obtizne, protoze od VAKUSU dosla za jeden den sumarni castka, snizena o sumu poplatku, jednim bankovnim prevodem. Postou nebo poslem pak prisly tusim fotokopie podacich listku nebo nejake jine dost zmatene vypisy.(Dnes uz to neni pravda).

    To se pro automatizovane zpracovani dost nehodilo. Kolem roku 93-94 prisla IPB s novou zelenou slozenkou, kterou bylo mozno zaslat penize take z kterekoli posty, ale pouze na ucet u IPB. Vyhodou teto slozenky bylo, ze kazda platba dorazila na ucet prijemce zvlast, se svym variabilnim symbolem, a nezmensena, takze se silne zjednodusilo nasledne zpracovani (IPB vam totiz dodala vypis nejprve na diskete, pozdeji i po drate).

    Pojistovna (a kdejaky jiny podnik) tedy presla na pouzivani slozenek IPB. Pokud nejaky klient slozenku ztratil/poskodil a musel pouzit postovni slozenku A, pojistovna vzala uhradu onech 2,60 - pozdeji 3,20, nyni 3,60 - na sebe a klienta tim neobtezovala. (Podil slozenek A je maly.)

    Informacni system to dela automaticky a ty drobne uctuje na  zvlastni ucet. A to dela od roku 94 dodnes.

    Mam dojem, ze dnes uz problem neni na Ceske poste, ta pravidla sve sluzby netaji. Firmy mohou pouzivat jinych slozenek (napr. IPB nebo A-V), mohou cenu sve sluzby pri tomto zpusobu uhrady zvysit, nebo to mohou vzit do sve rezie. Kde je snaha vyjit klientovi vstric, tam to jde.

    Pan Pavlic byl spis uveden v omyl firmou, ktera akceptuje platbu slozenkou A, ale prenasi svou cast poplatku na zakaznika a neinformuje ho o tom. Ja vim, ze pan Pavlic detaily platebniho styku znat nemusi a nic mu do toho neni, ale ta firma, ktera po nem chce penize, to zna - takhle to funguje uz od zacatku devadesatych let.

    Pan Neff a telefony

    Pan Neff je rozhodne odbornikem na telefonovani. Na vlastni oci jsem ho na lonskem Invexu videl, jak se nechava fotografovat pri telefonovani z mobilniho telefonu, vyvedenem jako klasicky pristroj z telefonni budky sedmdesatych let, upevneny na zadech nosice (reklama firmy, jejiz jmeno jsem jiz zapomnel). Clovek, ktery zvladne takovy stroj, zvladne i nejakou TV debatu :)).

    Literatura

    Asi to prijde zvlastni, ale debatu o vyznamu literatury a naslednou reakci pana Hausenblase povazuji za jednu z nejlepsich veci v BL v posledni dobe.

    Clovek se zamýšlí. Je narod ta hmota lidi a souhrn vsech svych casti, nebo je to vlastne idea, nesena ne zcela zretelnou elitou? A je literatura odrazem toho, jaka je spolecnost, nebo musi mit nutne vyssi poslani? A co literatura pro dve stovky - nechci říci vyvolených - znalců? zájemců? Co muze ovlivnit? Nebo to tak vzdycky bylo?

    A kdyby osmdesat procent tramvajaku bylo spatnych, nemame uz zadnou pojizdnou tramvaj, rozbili by to vsecko. I ucitele budou take prumerni, tech vylozene spatnych je min.

    Ja sam ctu knizky (fiction) primarne pro poteseni (jako se jiny kouka na bednu), ne abych se zlepsil nebo vzdelal.

    Termin krasna literatura radeji nepouzivam, nebot z hlediska literata ta literatura moc krasna nebude. Vzhledem k tomu, ze je tak ze tri ctvrtin anglicka, vede to alespon k jistemu udrzeni se v jazykove praxi.

    A dost mne trapi uroven prekladu vselijakych skvaru, ktere se nyni mohou vydavat (a na rozdil od literatury pro literaty maji radove vetsi naklad, takze lidi ovlivnuji vice).

    Kdyz jsem byl kluk, cetl jsem misto povinne cetby detektivky (samozrejme prelozenou klasiku zanru) a ty preklady od Jungwirtha,Skvoreckeho, Zabrany, Kovalyove... byly jazykove dobre a nedrhly, prekladatele mysleli.

    Kdyz nemysleli, v redakci na to nekdo prisel, nebot takovou podezrelou vec schvalovalo moc lidi. Ted se mi zda, ze konzumni literaturu si podruhe neprecte ani prekladatel. Vety nedavaji smysl, anglicky puvod je zrejmy ze stavby vety, prekladatele se neobtezuji proniknout do taju elementarnich realii (casto by pomohla i jenom Encarta nebo Bookshelf).

    Takovy zmetek se cte spatne a ctenare od cteni vseho druhu jen odvrati. K literature literarni asi hodne casto vede cesta pres literaturu konzumni.

    A ackoli presvedceny ctenar skvaru, je mi lito, ze Prvniho maje se mi nepodarilo najit v rozhlasovem programu Maj. Nevim proc, ale ve mne budi podobny pocit, jako Havran (ne vsak v prekladu pana Macka).


    Nedokonalé utajování osobních údajů v České spořitelně

    (Autorovo jméno i adresa jsou redakci známy.)

    Cituji z IDNES 23.9.1999:

    "...Policejní past nad člověkem, který po internetu nabízel data klientů České spořitelny z jejich sporožirových účtů, pravděpodobně sklapla. Pražští policisté ve středu zadrželi jednadvacetiletého zaměstnance spořitelny a také zajistila data na kompaktním disku. Mladý muž se k činu přiznal... ...Podezřelý pracoval ve spořitelně tři roky. Obviněný pracovník pracoval podle představitelů České spořitelny zhruba tři roky v pražském výpočetním středisku tohoto ústavu jako správce sítě. ..."

    Docela mne fascinuje, jak si CS predstavuje bezpecnostni politiku - cituji z tehoz:

    "...vedení banky. To tvrdí, že pracovníci tohoto peněžního ústavu nezanedbali bezpečnostní opatření na ochranu počítačových dat...".

    Chapu, ze v CS jsou urcite mrize na spravnych mistech, spousta ochrannych organizacnich opatreni atd., ale dat na misto spravce pocitacove site cloveka hned po maturite na stredni skole, to mi dochazi predstavivost.

    Predpokladam, ze to bylo jeho prvni zamestnani, byl asi bez profesionalnich zkusenosti (pravdepodobne je ziskaval v ostrem provozu CS), ale s potrebou se predvest atd. Pritom vsichni odpovedni vedi (alespon to v poslednich dnech tvrdili), ze nejvetsi riziko prichazi zevnitr.

    Navic, jak funguje (fungovalo) rozdeleni pravomoci napr. ve stylu: spravce site, spravce databaze, bezpecnostni referent atd... Pokud to byl spravce SITE, jak se mohl dostat k DATUM? Predpokladam, ze byla ulozena v nejakem DB systemu, a od toho je spravce site oddelen (alespon by mel byt).

    "...také zajistila data na kompaktním disku..."

    Kompaktni disk (neuvazuji disk DVD, ale znamy CD) ma kapacitu cca 650 MB , klientu bylo cca 2,5 MB (milionu); prostym podelenim mi vychazi cca 260 B (cili pismen/cislic/proste znaku) na klienta. Divne. Bud pirat nenabizel historii klientu za nekolik roku zpet, nebo tech CD muselo byt vice. I pokud by byla data komprimovana, nevim.

    Zkratka, predlozena odpoved ve mne vzbuzuje spise dalsi znepokojive otazky, nez aby mne uspokojila.

    Prosim o anonymitu v pripade zverejneni. Dekuji za pochopeni.


    Zarážející chyby v České spořitelně

    Petr Novotný

    Dobry den,

    na cele veci je zarazejici nekolik rysu:

    1. Podle Sporitelny bylo vse zabezpeceno spravne. Nikdo preci nemohl pocitat s kriminalnim cinem. Jestli stejne schovavaji penize (sypou je doprostred mistnosti - nikdo preci nemusi pocitat s  kriminalnim cinem), pambu s klienty.

    2. Podle policie se Sporitelna nedopustila zadneho pochybeni. To je sice pravda, ale neni to to podstatne. Nejde o to, zda Sporitelna porusila zakon - predevsim porusila duveru, tj. nepsane zakony bankovnictvi.

    3. Temer vsechny utoky proti takovymto institucim jsou vedeny zevnitr. To vi kazde male dite - ne vsak vedeni Sporitelny.

    4. Zalohy na paskach pry nejsou vubec sifrovany - pry by to bylo pomale a narocne. Pokud je to pravda, je to (slovy M. Z.) horsi nez zlocin - je to pitomost.

    5. Tomu (udajnemu) zlodeji je 21 let a uz 3 roky ve Sporitelne pracuje jako spravce pocitacove site. Nastupoval tam v 18 letech. Predpokladam, ze mel v te dobe jiz vystudovanou vysokou skolu daneho smeru a aspon dva roky praxe (aspon takovehle podminky jsem videl pri naboru na srovnatelna mista u bank, ktere nevlastni stat).

    Nebo tam vzali jen nejakeho gymnazistu???

    Jeste, ze ve sporitelne nemam ani ka.


    Odpověď Janu Vincentovi

    Jiří Jírovec

    Věc se má tak, že Petr Paleta sepsal svoje myšlenky ohledně toho, jak odstranit "české ekonomické nevolnictví". Protože mnohé z toho, co Petr Paleta navrhoval (zavést, zrušit, omezit, rozšířit), lze najít i v Kanadě, domníval jsem se, že by čtenáře BL mohlo zajímat jak se teorie poměřuje s praxí.

    Ve svém článku jsem napsal: "Protože se domnívám, že teoreticky úchylnou činnost českých (pravicových) politiků nelze hodnotit bez znalosti toho, co se děje jinde pokusil jsem se obohatit zajímavý text Petra Palety vsuvkami o skutečnosti kanadské." Za ní pak následoval Paletův text s mými kanadskými doplňky.

    Moje poznámky byly neutrální. Výjimku jsem udělal pouze v případě Paletova názoru na komerční zdravotní pojišťovny. Napsal jsem, že jde o zavádějící polopravdu a pokusil se vysvětlit proč.

    Reakce Jana Vincenta na takto vzniklý text dokazuje, že jeho slovník je ještě pestřejší než můj - označil mě za levicového intelektuála, který dělá všeobecné analýzy hodné marxisty a závistivého Čecha, vychovaného v kultuře přání o chcípajících sousedových kozách, otírá se o právníky a lékaře a vůbec má třídně závistivý pohled na věc - ale hlavně to, že si nedal příliš práce se čtením.

    To, co jsem napsal, je v kontextu Paletova článku dostatečně jasné, a tak nepovažuji za nutné svůj text nějak dál vysvětlovat. Pokud si Jan Vincent z mých poznámek odvodil, že mám pifku na právníky a lékaře a nevím koho ještě, je to jeho problém, ne můj. On to tak chce vidět, tak co s tím mohu dělat.

    Na druhé straně musím ocenit podporu, kterou Jan Vincent poskytl mému názoru, že soukromé pojišťovny nejsou takovým řešením, za jaké je Petr Paleta považuje.

    Jsem rád, že rodina pana Vincenta přežila těch 18 let bez zdravotního pojištění bez úhony.

    Možná, že jeho rada být "sociálně nebázlivý" by se dala aplikovat i na pojištění auta, domu a čehokoli, co pojišťovny zahrnují.

    Jiří Jírovec


    Petice: Nechť prohlásí americká vláda Klause, Rumla, Zielenice, Kočárníka, Uhdeho a další ve Spojených státech nežádoucími osobami

    Jiřina Fuchsová

    MEZINARODNI ASOCIACE CECHU a PORADNI SBOR PRO CESKOU VLADU V ZAHRANICI (USA)

    na zaklade nevyslysenych zadosti, dopisu, petic a stiznosti zaslanych na odpovedna mista v Ceske republice v prubehu minuleho desetileti,

    pozadaly 14. zari 1999 a opet 23. zari 1999 U.S. Dept. of State - Madeleine Albrightovou a U.S. Dept. of Justice - Janet Reno, jakoz i zahranicni a mezinarodni vybory americkeho kongresu, aby prohlasili ceske politiky Klause, Rumla, Zielenice, Kocarnika, Uhdeho, L.Benesovou, a uredniky V. Henycha a reditelku pro zalezitosti obcanstvi MV pani Guluskinovou NEZADOUCIMI OSOBAMI na pude USA.

    IAC a ACCGA v dohledne dobe zverejni i dosavadni seznamy zhruba dvou set osob v CR i v zahranici, ktere se od roku 1993 aktivne podileli na OBSTRUKCI SPRAVEDLNOSTI/ ZLOCINU PROTI LIDSKOSTI (nasilne zadrzovani IDENTITY obcana) nekterych rodilych Cechoslovaku nyni ve Spojenych statech.

    Conference programme - Between the Bloc and the Hard Place

    Elizabeth Skomp, SSEES, London

    Between the Bloc and the Hard Place

    School of Slavonic and East European Studies/University College London

    5-7 November 1999

    Conference Programme

    Friday 5 November

    12:00-17:00 Conference registration

    13:00-15:00 Session I

    Group A: Gender

  • Larisa Kossiguina (Novosibirsk State University), 'Russia: Transformation of Gender Stereotypes and Gender Relations in the Labour Market'
  • Ludmila Popdova (Samara State University), 'Gender Equality Policy: Western Experience and Russia'
  • Svetlana Kataeva (Samara State University), 'Women in Russia: Attitudes toward Gender Roles, Consciousness of Gender Inequality'
  • Katja Loderstedt, 'Russian Women in Management - a case study of St. Petersburg'
  • Nadezhda Azhgikhina (Association of Women Journalists/Moscow State University), 'Stepdaughters of Post-Soviet Liberation: Women in Russia and Other States of Broken Empires'

    Group B: National Identity (1)

  • Samuel Willcocks (Oxford University), 'The Vanishing Poet: The Changing Image of the Counts of Celje in Slovenia's 20th Century'
  • Dimitrina Mihaylova-Lucas (Oxford University), 'Across State Borders and Identity Frontiers'
  • Sergej Kizima (European University at St. Petersburg), 'The Impact of the Internet on the Processes of Formation of National Identities'
  • Octavius Pinkard (Old Dominion University), 'The Border Obsession: South-Eastern Europe and the Culture of Separation'

    Group C: Political Culture and Civil Society (1)

  • Magali Perrault (University of St. Andrews), '"Western" Czechs and "Eastern" Slovaks?: Political Culture as an Explanation for the Velvet Divorce'
  • Andrzej Jablonski (University of Wroclaw), 'Political Cleavages and Consolidation of Democracy in Poland'
  • Zsofia Szilagyi (European University Institute, Florence), 'Public Sphere and Political Culture in Post-Communist Hungary'
  • Joerg Forbrig, 'Post-Communist Civil Society'

    15:00-15:30 Coffee/Tea sponsored by Anthem Press

    15:00-17:30 Session II Group A: Literature and Culture (1)

  • Sandra Meskova (Central European University), 'Inscribing Resistance: Dissident Discourse in Central and East European Writing of the 1980s and 1990s'
  • Wojciech Tomasik (Institute of Polish Language and Culture, Bydogoszcz), 'What is to be Done? (On Poland's hated heritage)'
  • Laima Stankeviciene (Siauliai University), 'New Loanwords from Western Languages in Lithuanian: A Threat to National Identity?'
  • Katarzyna Murawska-Muthesius, 'Who Drew the Iron Curtain? Images East and West'

    Group B: Economics (1)

  • Heiko Pleines (Federal Insitute for East European Studies), 'Corruption Networks as a Soviet Legacy'
  • Tiia Vissak (Tartu University), 'How Could the Emerging Markets Raise Their Export Competitiveness?'
  • Grahame Fallon (University of Northampton), 'EU Trade Policy Towards Russia: Constraints on Russian Economic Transition and Development due to the "Paradox of Preferential Access"'

    18:30 Vin d'honneur at Czech Embassy

    Saturday 6 November

    8:30-10:30 Session I Group A: Elites

  • Sergei Zassorine (Central European University), 'Contemporary Young Russians: Political Culture Patterns and Ethnonationalism Impact'
  • Zhidas Daskalovski (Central European University), 'Elite Transformation, Human Rights and Democratic Transition in Macedonia'
  • Pete Glatter, 'Elites in Transition: Is Russia a Special Case?'
  • Marketa Rulikova, 'The Position of Czech and Slovak Governing Elite on the Integration into the European Union. Comparative analysis of the period of 1993-1998.'

    Group B: Society and Sociology (1)

  • Michal Vasecka (Institute for Public Affairs, Slovakia), 'Anti-Semitism in Czech and Slovak Republics after 1989'
  • Abubakar Sambiev, 'Technical Analysis of Social Systems'
  • Svetlana Babenko (Moscow School of Social and Economic Sciences), 'Russia, Belarus and Ukraine in the Face of Slavonic Block with Yugoslavia: Social, Political and Cultural Factors in the Context of European Security. Sociological Viewpoint.'

    10:30-11:00 Coffee/Tea

    11:00-13:00 Session II Group C: Politics (1)

  • Leeda Demetropoulou, 'The Europeanisation of the Balkans in Post-1989 Europe'
  • Sally Smith (SSEES), 'Integrating Environmental Concerns in Ukrainian Energy Policy'
  • Rafael Duran Munoz (Malaga University/Notre Dame University), 'Romanian State-Society Relations: Better understanding democratization?'
  • Janice Bell (Europe Branch, Office of Research, U.S. Department of State), 'Winners and Losers and How They Vote: Poland 1990-1999'

    Group B: Economics (2)

  • Laurentiu Mihailescu (Central European University), 'EU Enlargement - Who are the Losers?'
  • Janet Ilieva (Manchester Metropolitan University), 'Central Bank Independence in Central and Eastern Europe'
  • Venla Sipila (SSEES), 'Comparing Currency Crises in Emerging Markets: Lessons from the Asian Crisis 1997-98 for the Russian Crisis 1998'

    13:00-14:00 Lunch

    14:00-16:00 Session III

    Group A: National Identity (2)

  • Luca Calvi (University of Venice), 'Minorities in the Future European Integration: Some Remarks on the Case Study of Slovakia's Ruthenians'
  • Gerard Filitti, 'Post-Soviet Central Asia: The Search for Legitimacy'
  • Daniel Skobla (Central European University), 'Slovak National Identity and Policy towards Hungarian Minority: the Impact of the European Framework'
  • Dinora Azimova (University of World Economy and Diplomacy, Uzbekistan),'Ethnic Legacy of Empire in Post-Soviet Central Asia'

    Group B: History/Historiography (1)

  • Ekaterina Boltounova (Central European University), '"Europeanization" of Central and Eastern Europe - the process of gaining and losing enemies. The adaptation of the new imagery in post-Communist states.'
  • Daniele Conversi (Central European University), 'Explaining "central secession": the case of Serbia'
  • Norma Hervey (Luther College), 'NATO and the Former Yugoslavia: an Historical Context'

    16:00-16:30 Coffee/Tea

    16:30-18:30 Session IV

    Group A: Literature and Culture (2)

  • Fiona Bjvrling (Lunds University), 'Self-Images of New Russia in Films from the 1990s'
  • Anna Ponomareva (University of Manchester), 'Images of Western Democracy and the New Russians in Viktor Pelevin's Novels'
  • Henrietta Mondry (University of Canterbury, New Zealand), 'Invocations of the Russian Classics in Current Russian and Jewish Periodicals'
  • Benedikts Kalnacs (University of Latvia), 'Between Postcolonialism and the Postmodern: The Latvian Drama in the Decade of Transition'

    Group B: Society and Sociology (2)

  • Ulf Hansson (University of Ulster), 'Latvia - The Institutions of Europe - Minority Rights'
  • Pavlo Kutuev (University of Kiev/Mohyla Academy), 'Interpreting Societal Transformation in Post-Leninist Ukraine: International Factors and Internal Developments'
  • Natalia Letki (Central European University), 'Social Capital in East-Central Europe: A Puzzling Finding'

    Sunday 7 November

    9:00-11:00 Session I

    Group A: History/Historiography (2)

  • Julia Ouliannikova (Central European University), 'Historical Heritage: Limits of Deconstruction. Historiography and Politics in Post-Communist Countries'
  • Kostadin Grozev (University of Sofia/Wesleyan University), 'History Textbooks - Between the Traditions of the Cold War and the Vision of a United Europe'
  • Irina Vladimirsky (Tel Aviv University), 'The Resettlement Policy of the Soviet Authorities in Kazakhstan'

    Group B: Economics (3)

  • Milena Dishovska (American University in Bulgaria), 'Bulgaria in Transition to Market Economy'
  • Tonu Roolaht (University of Tartu), 'Transformation and European Integration - The Developments in Estonian Foreign Trade and Business Structures'
  • Goran Petrevski, 'The Stabilization Policy in a Small Open Economy: The Case of Macedonia'

    Group C: Politics (2)

  • James Krapfl (Central European University), 'The Velvet Revolution's Lost Treasure: The Rise and Fall of a Public Sphere'
  • Tim Haughton (SSEES), 'Modelling Meciar: The Leadership of Slovakia's Vladimir Meciar in Theoretical and Comparative Perspective'
  • Elvira Mamytova (Eurasian Research Centre, Kyrgyzstan), 'Perspectives of Political Opposition in Kyrgyzstan'
  • David MacDonald (London School of Economics), 'The Myth and Reality of "Europe" in Croatian Politics and Economics'
  • Christian Boulanger (Free University Berlin), '"Political Culture" in Post-Communist Transformation: Whose Values, Which Stories and What Social Practice? Explaining Legal Development in Hungary and Slovakia.'

    11:00-11:30 Coffee/tea

    11:30-13:30 Session II

    Group A: Politics and Integration

  • Peter Czaga (Central European University), 'Interest Groups and the Eastern Enlargement of the European Union'
  • Ana-Maria Ignat (Central European University), 'NATO Enlargement - The Complexity and Ambiguity of a Decision'
  • Fiona Dow (SSEES), 'From Revolution to Integration: Hungary, from Communism to EU Membership'
  • Olexander Hryb (BBC), 'New European Order and the Societal Security of Ukraine'
  • Piotr Kazmierkiewicz (Central European University), 'Integration of Hungary into the European Migration and Asylum Policy Framework: Actors and Strategies'

    Group B: National Identity (3)

  • Jane Cowley (University of Pennsylvania), 'Running Away or Running Toward? Converging Influences on the Re-Development of Polish Political Identity Among University Students'
  • Nadia Boyadjieva (University of Sofia), 'National Identities, Ethnic Tolerance and How the West Perceived Post-Communist Realities on the Balkans'
  • Alexandra Bitusikova (Matej Bel University), 'National vs. European: Building Identities in Post-Communist Slovakia'
  • Gulshan Pashayeva (Azerbaijan University Conflict Research Center), 'Moving towards Europe with the Soviet Language Policy Background: the case of Azerbaijan'

    13:30-13:45 Closing remarks

    13:45-15:00 Lunch


  • |- Ascii 7Bit -|- PC Latin 2 -|- ISO Latin 2 -|- CP 1250 -|- Mac -|- Kameničtí -|