čtvrtek 2. září

O B S A H

Co je nového v České republice:

  • Komentovaný přehled událostí Odkazy:
  • Soubor nejzajímavějších článků z poslední doby Podnikání:
  • Jak banka ING šíří etické principy Situace na českých vysokých školách:
  • Znovu: Je práce zboží? (Marek Houša) Státní správa:
  • Pomoc Turecku: vyprahlost duší českých státních úředníků (Vlastimil Čich) Česká republika:
  • Na právu nezávislé právo (Dana Cihelková) Kosovo:
  • Kosovo po vítězství NATO (Jiří Jírovec) Pronikání španělštiny do USA:
  • Kosovo a l'américaine? (Jaroslav Teplý) Ekologie v ČR:
  • Vodohospodáři oprášili severočeské Gabčíkovo (Děti Země)

    Kompletní Britské Listy


    Ikona pro Vaši stránku...

    |- Ascii 7Bit -|- PC Latin 2 -|- ISO Latin 2 -|- CP 1250 -|- Mac -|- Kameničtí -|


  • Britské listy talks to decision makers in the Czech Republic.

  • Inzerujte v Britských listech! Britské listy letos na jaře četla čtenářská obec přibližně 15 000 samostatných počítačů měsíčně. Sledují je nejvlivnější kruhy v ČR. Mimo jiné poskytují BL jedinečnou možnost zahraničním firmám představovat se české vládě prostřednictvím reklamy na BL svými projekty. (Výtěžkem z reklamy v BL bude financována investigativní novinářská práce v České republice.) Zájemci pište sem.

    Andrew Stroehlein rediguje kulturně politický týdeník Central Europe Review.

  • Tady je minulé vydání Britských listů.

  • Adresa Britských listů je zde.
  • Upozornění autorům: Prosím, posílejte pokud možno své příspěvky do BL uložené ve formátu html. Díky. JČ

    Co je nového v České republice

  • Setkání s redaktorem Britských listů. Vlasta Leporská organizuje na sobotu 4. září někam do Prahy setkání s Janem Čulíkem, redaktorem BL. Kdo má zájem přijít, e-mailujte jí, aby věděla, jaký prostor má zajistit. Vím, je to pozdě, ale dřív to organizovat nešlo. JČ.

  • Vláda jednala o Lánského kontě. Případem vicepremiéra Egona Lánského a jeho konta v Rakousku zabývala vláda. Lánský přiznal, že neměl ke zřízení bankovního účtu v zahraničí potřebné povolení, a podle některých názorů mu hrozí vysoká pokuta. Na jeho účet v Rakousku poslalo ministerstvo financí před třemi lety 290.000 dolarů (asi devět miliónů korun), které stát dlužil lucemburské společnosti Hollanco.

  • Ministr životního prostředí Miloš Kužvart nepovažuje za vhodné, aby se na  Domažlicku nyní budovaly velkokapacitní drůbežárny pro chov slepic, které tam nebudou moci fungovat po vstupu země do Evropské unie.

  • V ústecké Matiční ulici se zatím keramický plot nestaví, a to i přes úterní oznámení ústeckého magistrátu, že nepovažuje pondělní rozhodnutí okresního úřadu o zastavení stavby za právoplatné.

  • Vláda schválila věcný záměr zákona o zbraních a střelivu, který počítá se zpřísněním možnosti vlastnit střelné zbraně. Současná právní úprava není zcela v souladu s direktivami Evropského společenství. Nestanoví kategorii zbraní podléhajících povolení.

  • Policie hodlá příští rok v dubnu otevřít záchytné centrum pro zadržené běžence v  budově bývalé pohraniční stráže v Břeclavi-Poštorné. Středisko vznikne v blízkosti hranic se Slovenskem a Rakouskem přes odpor místních občanů.

  • Mezi dvanáct žáků třetí a čtvrté třídy Speciální školy Karla Herforta přišel ve středu 1. září prezident Václav Havel. Děti se ptaly, jaké to je být prezidentem. "Musíš se usmívat, i když máš třeba vztek," řekl Havel.

  • Poznámky k navrhovanému českému zákonu o sdělovacích prostředcích jsou umístěny v angličtině zde, píše Jay Brodell z Denveru.

  • Politování. Napsal Jan Halva:

    Vážený pane Čulíku,

    velice Vás lituji, musíte-li číst více takových příspěvků jako byl výplod pana Milana Pola ve včerejších BL. Nejprve jsem se začal smát. Pak jsem zjistil, že to ten člověk myslí vážně. Nazírá-li určitá skupina lidí na některou politickou stranu tímto způsobem, nedivím se současné situaci v ČR.

  • Proč prohrála ODS v senátních volbách. Napsal Jaromír Křepelka:

    Pani Cihelkova,

    nahodou jsem se stal dvakrat svedkem verejneho vystoupeni pani Jiraskove, jednou v Radiozurnalu a podruhe v televiznim poradu V prave poledne. Tyto dva pripady ve svem prispevku nevzpominate, presto si myslim, ze vyznamnou merou prispely k nizkemu zisku hlasu ODS. Zvlaste v prvem pripade mne pani Jiraskova velmi zklamala, hlavne prohlasenim, ze se nemusi na nic do Senatu pripravovat, ze vsechno vi jiz predem. Podobny arogantni pristup projevila, kdyz hodnotila neochotu lidi dojizdet do zamestnani. Zatimco moderator Jan Pokorny byl velmi dobre pripraven, pani Jiraskova musela nutne ztratit sve posledni priznivce, kteri ji slyseli. Politik musi na doterne otazky odpovidat klidne, s humorem a prehledem. Udajne saramantni pani Jiraskova velmi nizkou urovni sveho projevu a arogantne hloupym tonem svych odpovedi ukazala, ze se na verejnou funkci vubec nehodi. To jste mela ve svem prispevku do BL rovnez uvest, nebot to byla hlavni pricina jejiho katastrofalniho volebniho neuspechu.

  • Základní věcné chyby v Lidových novinách. Napsal jeden čtenář:

    V příloze Léto (LN 12.8., str. 15) značka wall uvádí toto tvrzení: "Ultrafialové záření, které je pro lidské oko neviditelné, se ve vlnovém spektru nachází za infračerveným zářením, které je viditelné" (podtrženo mnou). Aby autor nenechal čtenáře na pochybách, že to myslí vážně, je tato taškařice doplněna ještě obrázkem, kde ultrafialové záření je ve směru zkracujících se vlnových délek skutečně umístěno hned za zářením infračerveným. Ovšem jen v horní, česky psané, části obrázku. V jeho spodní části je chybějící interval viditelného záření (nikoliv infračerveného) graficky názorně vyveden. Tak se mi zdá, že celá informace byla přejata z nějakého zahraničního zdroje, a pro vaše noviny pak byla tvůrčím způsobem zprzněna.

  • Česká vláda, (přesně řečeno Pavel Mertlík) se rozhodla drasticky seškrtat rozpočet na českou kulturu, ale zato rozhazuje peníze v Americe. Znamená to pravděpodobně, že dojde k likvidaci českých literárních časopisů, jako je Tvar či jako jsou Literární noviny, které jsou závislé na vládních kulturních dotacích, a přestanou vycházet zajímavější knížky, protože je už vláda nebude finančně dotovat. Jistě, česká ekonomika je v propadu. Je však ekonomicky moudré likvidovat v dnešním českém postkomunistickém marasmu pozůstatky kulturního zázemí, které nutně závisejí na vládních dotacích? Co to bude znamenat pro další vývoj společnosti? A zajímavé je, že vláda se sice rozhodla seškrtat rozpočet pro kulturní výdaje až na třicet procent původní částky, nicméně však neváhá vydávat drahé peníze na záchranu českého domu ve Spojených státech, který, jak píše Jan Krondl, by zřejmě dokázali sbírkou v Americe zachránit Čechoameričané sami. Není to poněkud turecké hospodářství? Nemohl by se některý novinář na to pana Mertlíka zeptat?

  • Na adrese http://wwwinfo.mfcr.cz/ares/ares_fr.html je ve zkusebnim provozu Mertlikem slibovany registr ekonomickych subjektu. Zde si muzete potencialniho obchodniho partnera proklepnout podstatne lepe, nez dosud na http://www.justice.cz. Mimo jine novy registr zahrnuje i podnikajici fyzicke osoby (=zivnostniky).

  • Hledá se grafik. Autor knihy o nevšedních mezilidských vztazích hledá grafika, nejlépe studenta nesvázaného konvencemi, pro návrh obálky. Obraťte se na adresu MartanM@seznam.cz.

  • Případné sponsorování Britských listů. Ozvalo se několik čtenářů, že by chtěli finančně přispět na vydávání Britských listů. Máte-li zájem, můžete přispět na můj účet u České spořitelny, 2201638-018/0800, specificky symbol 5251663, variab. symbol 14. Prosím, dejte mi vědět e-mailem, že na to konto nějaké peníze posíláte. Nesejde-li se totiž realistická částka, s níž by se dalo něco podnikat, peníze všem dárcům vrátím.

  • Vlasta Leporská upozorňuje na internetové stránky, zabývající se korupcí na právnické fakultě. Jsou na adrese korupce.misto.cz/posli_dal.html.

  • Za názor vyhozena z německého výzkumného ústavu známá česká historička a politoložka Eva Hahnová. Podrobnosti najdete v tomto článku od Matthiase Roesera.

  • Český superšpión a smrt princezny Diany. Případ podvodných dokumentů týkajících se údajné vraždy princezny Diany a svědectví českého zpravodajce za komunismu, Karla Koechera, že neměl s  případem nic společného, je k dispozici také v angličtině v časopise Central Europe Review. - V aktuálním vydání časopisu Central Europe Review shrnuje nejnovější vývoj ohledně TV Nova anglicky Jan Čulík na tomto místě. Na jiném místě je v aktuálním vydání CER anglické shrnutí dosavadní historie televize Nova od Jana Čulíka.

  • Impuls 99 kritizuje JČ v angličtině v  časopise Central Europe Review v článku nazvaném No Pulse 99.

  • Zmatečné myšlení v Mladé frontě Dnes. Srovnání, jak tutéž informaci o výroční zprávě OSN o lidském rozvoji zpracovala Mladá fronta Dnes a deník Guardian, si nyní můžete přečíst i anglicky v tomto čísle týdeníku Central Europe Review.

  • Česká média, Zemanovy nadávky a tiskový zákon. Jan Čulík shrnuje nejnovější kontroverzi týkající se českých sdělovacích prostředků v angličtině v tomto článku v týdeníku Central Europe Review.

  • Poznámky a komentáře Jiřího Loewyho. Někdejší vydavatel (před pádem komunismu) exilového sociálně demokratického čtvrtletního Právo lidu a nynější novinář, píšící do celé řady českých periodik, má své články na internetu na této adrese.

  • Nepřípustná reklama v českém vysílání BBC. Napsala Juliana:

    Vazeny pane Culiku,

    domnivala jsem se, ze upozorneni o nepripustne reklame na BBC je v BL zbytecne dlouho, ale dnes (16. 8.) me tato stanice presvedcila o jeho stale aktualnosti. V glose o nezamestnanosti (redaktor rekl inflaci) byl Petr Holub uveden priblizne takto: "Zeptali jsme se na nazor P. H., sefredaktora Respektu, kteremu o teto problematice vychazi dnes v tomto casopise clanek."

    Respekt si nekoupim. Za prve je mi tento zpusob reklamy protivny, za druhe nerekl Petr Holub nic, co uz bych neslysela alespon padesatkrat.

    Neni mi zcela jasne, proc se o nezamestnanosti bavi novinar z BBC s novinarem z Respektu - proc se BBC radeji nezepta nejakeho sociologa, treba Petra Marese, nebo lidi z uradu prace.

  • Skrytá reklama v českém vysílání BBC. Přišel tento dopis:

    Vazeny pane Culiku,

    kdysi jste psal o nepripustné reklame. Ceske vysilani BBC nyni jiz nekolikrat uvedlo neco ve stylu: Ivan Kytka bude o teto problematice mluvit za dva tydny. Ale jiz tento tyden si muzete o problemu precist v jeho clanku, ktery vyjde v tydeniku Respekt. Je to skryta reklama nebo ne? Treba jim Respekt neco plati za to, ze ho inzeruji, anebo publikuje jejich vysilaci cas, nevim. Bylo by dobre, kdyby se alespon BBC drzela pravidel.

    V Producers' Guidelines BBC se mj praví:

    Výrobek nebo služba se nikdy nesmí vyskytovat v obraze ani ve zvuku oplátkou za peníze, služby či cokoliv jiného.

    Třeba české vysílání BBC vysvětlí, jaký postoj zaujímá vůči těmto předpisům.


  • Britské listy rozšiřované e-mailem. Na žádost čtenářů, zda by nebylo možno rozšiřovat BL i e-mailem, je nyní tato služba laskavostí Internet Servisu a Jiřího Gallase k dispozici. Podívejte se na adresu http://www.britskelisty.cz/blpostou.html.

  • Britské listy nyní mají novou automatickou každý den aktualizovanou upoutávku. Je na adrese http://www.britskelisty.cz/prehled.html. Obracím se na ty čtenáře-příznivce tohoto časopisu, kterým je význam Britských listů jasný a vědí, že je rozumné povědomost o tomto časopise rozšiřovat, aby upoutávku případně umístili na své internetové stránky. JČ.

  • Czech media, Czech politics and Czech culture: A selection of English language articles, published in Britské listy.

  • (Jan Čulík má anglicko-českou stránku materiálů a hyperlinků, týkajících se ČR, zde na Glasgow University).

    Zde jsou užitečné internetové stránky pro bohemisty a specialisty na Českou republiku.

  • Kdo je vydavatel Britských listů? Zde je životopis Jana Čulíka.


    Výběr textů z posledních dní:

    Všechny články o válce o Kosovo, zveřejněné v BL, naleznete v tematickém archívu BL. Klikněte tam na heslo "zahranici, Kosovo".

    Pokračování seznamu nejzajímavějších článků z poslední doby umisťuji zvlášť jako samostatný text, viz OBSAH dnešního čísla. (Toto pokračování se NENATÁHNE jako součástí Kompletních Britských listů, musíte si na ně v Obsahu samostatně kliknout.) Všechny články předchozích vydání od začátku Britských listů v červenci 1996 jsou k dispozici v archívu BL. Tematický archív BL od 1. září 1997, kdy se BL osamostatnily, je na adrese http://blisty.internet.cz/xz.

    Jak banka ING šíří etické principy

    Mezinárodní banka ING, která má pobočky a zaměstnance v 66 zemích světa, vydala pro svou interní potřebu doškolování zaměstnanců interaktivní CD ROM, aby do všech svých poboček prosadila společné zásady etického podnikání, napsal 26. srpna deník Financial Times.

    Západní podnikatelská atmosféra, zdá se mi, se dosti podstatně odlišuje od podnikatelské civilizace, jaká vznikla ve středoevropských zemích, včetně České republiky, kde často lidé dávají rovnítko mezi podnikáním a podváděním.

    Jak dokáže multinacionální banka, která má v 66 zemích světa, celkem 83 000 zaměstnanců, aby dodržovaly tytéž etické principy? Řešením pro banku ING, holandskou finanční skupinu, jejíž součástí je i londýnská banka Barings, americká pojišťovna Equitable of Iowa a polský Bank Slaski je podrobit všechny své zaměstnance doškolování prostřednictvím interaktivního CD ROMu, propojeného na internet.

    Během nadcházejícího roku budou zaměstnanci banky ING od Maďarska po Egypt a od Mexika až na Taiwan sledovat na obrazovce svého počítače tatáž etická dilemata a budou debatovat se svými místními šéfy prostřednictvím videolinků o podnikatelských zásadách banky ING. Budou také schopni poskytovat zpětnou vazbu prostřednictvím internetových stránek.

    "Nevíme o žádné jiné firmě, a určitě o žádné firmě v oblasti finančnictví, která vyvinula takovýto vyučovací nástroj," uvedl Alexander Rinnooy Kan, výkonný ředitel a člen správní rady banky ING, když představil školicí CD ROM letos v létě v  Noordwijku nedaleko Haagu.

    "V dnešní době jsou posuzovány firmy do velké míry podle toho, jak pevně zastávají principy etického podnikání," uvedl John Drummond, ředitel britské firmy s názvem Integrity Works (Integrita funguje) a dodal: "Je důležité užívat správnou rétoriku, ale zároveň musíme věnovat čas také tomu, abychom zajistili efektivní realizaci etických podnikatelských principů." Firma Integrity Works pomáhala bance ING s výrobou jejího etického školicího CD ROMu.

    Prvním etické dilema, prezentované na CD ROMu, se týká Petera, který právě dorazil do rozvojové země s úkolem otevřít tam do tří týdnů pobočku. Místní firma mu sdělila, že telefony budou zapojeny v nové pobočce až za mnoho měsíců, pokud nezaplatí zvláštní "manipulační poplatek" (úplatek).

    Peter se spojí s Janem, manažerem v blízkém městě, který má rozsáhlé zkušenosti s prací v této rozvojové zemi. Jan konstatuje, že takovéto žádosti o úplatky jsou v této zemi běžné, a zeptá se Petera, zda si od dodavatelské firmy vyžádal další podrobnosti.. Peter na to odpoví, že žádné další podrobnosti o úplatku nechce vůbec znát a "ať se děje cokoliv, uděláte to vy, Jan, ale beze mne".

    Je z právního hlediska přijatelné zaplatit tento úplatek? Jedná Peter spravedlivě a poctivě? Jak by ten incident vypadal, kdyby se dostal na titulní stránku místních novin? A co si máme myslet o Janově jednání (či nečinnosti)?

    Těmito a podobnými otázkami se snaží CD-ROM, vyrobený v holandštině a v angličtině, školit zaměstnance firmy ING.

    Zaměstnanci si mohou změřit své vlastní porozumění podnikatelskému etickému kódu firmy ING tím, že nakonec se podrobí testu, propojenému na příslušnou internetovou stránku. Výsledky jsou pak sbírány, aby se zjistilo, do jaké míry byl etický kód multinacionální společností ING přijat.

    ING má dvojí motivaci pro vydání a rozšiřování tohoto CD ROMu.

    Zaprvé potřebuje firma chránit svou mezinárodní pověst.

    Správní rada firmy ING pravidelně čelí ekologickým prověrkám, týkajícím se investic banky ING do ropného a důlního průmyslu.

    "Musíme přijmout skutečnost, že žijeme dnes ve světě, kdy investiční rozhodování, i když se děje podle správných ekonomických motivů, může být v současnosti zpochybňováno i podle jiných než dosavadních, tradičních měřítek," konstatuje Rinnooy Kan.

    Druhý motiv má souvislost s velkou rozrůzněností zaměstnaneckých kultur firmy ING, která se v posledních letech mezinárodně velmi rozrostla.

    "Máme tolik různých národností a kultur, že bychom chtěli vytvořit jednotnější kulturu firmy ING," konstatoval Ewald Kist, náměstek předsedy správní rady.

    Při přípravě svého etického a podnikatelského kódu usilovala firma ING. velmi silně, aby nevnucovala svým zahraničním zaměstnancům "západní hodnoty". Takže požádala předem svých 250 zahraničních manažerů, aby se vyjádřili k návrhu podnikatelského kódu. Všeobecně s ním většina manažerů souhlasila, i když někteří poukázali na určité problémy. Například v některých zemích se úplatkářství považuje za normální součást podnikání.

    Cvičení na CD ROMu záměrně neposkytují studentům jediné, "správné odpovědi". To některé manažery poněkud překvapilo. Ale existuje jedno zlaté pravidlo: kdykoliv máte pochybnosti o tom, co učinit, musíte se poradit s nadřízeným.

    Základní princip podnikatelského kódu je jasný: "Úplatkářství v každé formě je nepřijatelné." Jenže v některých kulturách nebude možné pracovat bez úplatků.

    Podle předpisů firmy ING musejí být takové platby zveřejňovány. Musejí být projednány s nadřízenými a zaznamenány.

    Ředitel Kist zdůrazňuje, že etické podnikání je pro banku ING daleko víc než jen dočasný módní výstřelek. "Jestliže se dostane krátkodobý firemní prospěch do konfliktu s našimi dlouhodobými podnikatelskými zásadami, budeme se řídit dlouhodobými podnikatelskými zásadami," uvedl Kist. "Je totiž logické, že bude pro naši firmu prospěšné, budeme-li dlouhodobě podnikat poctivě a lidi budou důvěřovat našemu jménu."


    Je práce zboží?

    Marek Houša

    Pane Kyncle,

    na vasem clanku velmi ocenuji tu poznamku na konci, ve ktere popisujete, jak jeden americky stat podporuje spolupraci firem a univerzit. Je to zajimavy priklad, ktery bychom se meli pokusit realizovat i u nas. Ackoliv by byl v Cesku zneuzivan asi takto:

  • studie formalne kryje drive skryvanou praci zamestnancu univerzity pro firmu
  • studenti jsou vyuzivani jako levna pracovni sila (deje se uz dnes s diplomkami)
  • univerzita uctuje premrstenou cenu studie
  • studie je k nicemu, a firma to zjisti pozde
  • studie je k nicemu, firma nema v umyslu ji pouzivat, ale presto ji skole zada, protoze univerzitni pedagog ma vztah k firme, ktera zada o vypracovani

    Mozna si sam dokazete predstavit dalsi moznosti. Navic se obavam, ze pedagogove by si tuto moznost vysvetlovali predevsim jako cestu k obohaceni svych chudych prijmu ruznymi cestami, a nikoliv jako cestu k seznamovani studentu s praxi.

    Take by bylo treba vytvorit spravni aparat. Ten by se ale stal velmi mocnou "politickou" klikou v organizacni strukture skoly - protoze by ji vlaste zajistoval jediny nerozpoctovy prijem. O mista v tomto aparatu by jiste usilovaly predevsim funkcionarske typy, kterych byva na skolach dost. A je otazka, zda by neco z tech penez zbylo jeste na pedagogy nizsich stupnu.

    I pres tyto nevyhody bych ale byl pro rozvijeni podobneho modelu. Stalo by to totiz jen asi radove stovky milionu, a zajistilo by pristup k potencialu ukryteho v univerzitach sirsimu okruhu podnikatelu. Tim padem by se i vice studentu mohlo jeste na skole prakticky realizovat, coz by je dale motivovalo ke studiu, a usnadnilo by jim to nastup do zamestnani po skole. Investovane penize by se asi vratily na mensich prispevcich v nezamestnanosti, a na vyssim odvodu dane z prijmu, rychlejsim rustu hospodarstvi a dalsich s tim souvisejicich efektech.

    Ale ted se musim vratit k hlavnimu smyslu vaseho clanku, a tim je vase tvrzeni, ze vase prace asistenta je zbozi. Ja tvrdim ze neni.

    Nejde ani tak o to, ze praci ucitelu nebo vedcu v zakladnim vyzkumu nelze dnesnimi metodami ocenit, protoze to neni pro cenu zbozi podstatne!

    Prodejni cena by take ani nemela byt zavisla na produkcnich nakladech.

    Vtip je v tom, ze jste svym nastupem do zamestnani vlastne z trhu odesel. Prodavate veskerou svou produkci - praci - do velkoobchodu za pevnou cenu. A ten ji prodava dal. Jestli se ziskem, nebo se ztratou, to je jeho problem. V tomto pripade vasi produkci dokonce rozdava zadarmo. Skolsky system ma prece jako cil poskytovat dobre bezplatne vzdelani.

    Vychodiskem by bylo vytvoreni spolecenske poptavky po placenem vzdelani. Nemyslim si, ze ty odhadovane stovky milionu rocne ziskane zavedenim vami navrhovaneho programu spoluprace s prumyslem by znamenaly tak vyrazne prime posileni univerzitnich rozpoctu, ze by mohlo dojit v brzke dobe k preceneni jimi nakupovane prace pedagogu- jinymi slovy zvyseni platu. Nejdrive bude totiz treba dohnat zdrzeni v investicni oblasti. A vyssi danove prijmy ze sekundarnich efektu a tedy i zvysovani rozpoctu skol se take dostavi se zpozdenim.

    Jakakoliv jina reseni, pokud ovsem neobjevime v Cesku rozsahla ropna naleziste, jsou jen vice nebo mene skryta prerozdelovani ze statni pokladny, ktera bud zpusobi dalsi zvyseni dani nebo nekomu jinemu uberou.

    S pozdravem

    Marek Houša


    Pomoc Turecku: vyprahlost duší českých státních úředníků

    Vlastimil Čich

    V nedávném ranním bloku na ČT1 přišla zpravodajská relace Martina Jazairiho o Turecku na řadu hned po prezentaci anglického divadelního souboru, jehož představení v Divadle na Zábradlí je součástí právě probíhajících poeovských dnů. Jako jedna z nejstrašidelnějších povídek, která bude v rámci tohoto představení inscenována, byl avizován Předčasný pohřeb. Martin Jazairi pak hovořil o událostech v Turecku, v zemi, kde došlo k předčasnému pohřbu hned několika desítek tisíc lidí.

    Když jsem si toto uvědomil, začaly mi hlavou vířit myšlenky týkající se ostudné role české státní správy ve věci vyslání záchranářů do této nešťastné země. Vzhledem k hrozícímu předčasnému pohřbu desetitisíců lidí nebylo možné s touto pomocí váhat. Co se ve skutečnosti stalo , bylo už v nerůznějších médiích mnohokrát probráno. Naposledy jsem četl úvahu Emanuela Mandlera v Lidových novinách.

    Snažil se v této úvaze tento problém posoudit obecně s ohledem na stav celého národa. Pojednává zde o "autarkickém nacionalismu" a "xenofobii".

    Já si myslím, že je na tento jev škoda těchto učených slov.

    Když se mé rozvířené myšlenky trochu usadily, tak jsem bez odborného názvosloví dospěl k jisté paralele.

    Na jedné straně tu byl, o tom nepochybuji, jistý legislativní nedostatek, který skutečně neumožnil legálně tuto záchrannou akci okamžitě odstartovat. Nad tím bych se nepohoršoval, neboť se ještě asi mnohokrát setkáme se situacemi, které naše zákony nebudou předvídat. Nemá smysl dělat po bitvě generála.

    Co je však hrozivé, je to, že se mezi byrokratickými "ouřady" nenašel jediný odvážný státní úředník, hodný toho jména, který by pro tuto věc, lidsky nanejvýš potřebnou, dokázal nedokonalý zákon překročit. Jaké by proboha podstoupil riziko? Chci věřit, že by ho pro tentokrát ani opozice neobvinila ze zneužití pravomoci státního úředníka. A kdyby snad přece jen, určitě by si získal úctu té slušné části našeho národa. Je to snad malé aktivum?

    Na druhé straně, jako výše zmíněná paralela, se mi vybavily mnohé aktivity, které byli Češi, včetně státních úředníků schopni vyvinout pro hmotný prospěch svůj nebo své zájmové skupiny. A byly v tom úskoky jaksepatří rafinované, kterým jsem dodnes ještě neporozuměl (např. jak kdysi jistý vysoký úředník Ministerstva financí ohodnotil jakýsi know-how na přesně stejnou sumu, kterou bankám dlužila ODA, a tato suma pak měla tento dluh krýt).

    Tento nepoměr mezi schopností porušit zákon v zájmu lidskosti a soustavným porušováním zákona pro uspokojení vlastní chamtivosti považuji u našeho národa za alarmující, a nedá se po mém soudu vysvětlit žádným autarkickým nacionalizmem ani xenofobií. Vždyť i k Turecku nepřátelské Řecko dokázalo velice rychle pomoci. Po mém soudu jde o naprostou vyprahlost lidské duše, pro kterou snad lze najít vysvětlení jen těmi padesáti léty totalitních systémů, které naši zemi ovládaly.

    Vlastimil Čich


    Na právu nezávislé právo

    Dana Cihelková

    Čeští politici nás téměř každodenně přesvědčují, že jsme právním státem, který občanům garantuje ochranu lidských práv a svobod. Současná vláda se dokonce může pochlubit, že zřídila úřad "vládního zmocněnce pro lidská práva", jehož účelem je dbát, aby k jejich porušování alespoň v obecné rovině nedocházelo. Mohlo by se zdát, že jsme v tomto ohledu vzorovou zemí, jakýmsi zářným příkladem přinejmenším postkomunistickému východu.

    Nemíním se v tomto zamyšlení zaobírat notoricky známými fakty, jako například nedobytností dluhů, vyšuměním privatizačních, tunelářských a sponzorských skandálů do ztracena a podobně. Hospodářská kriminalita se zřejmě stala v Česku oblíbeným sportem mezi taképodnikateli a jak se zdá i mezi některými soudci, jejichž schopnost hledat důvody, proč to nebo ono nelze potrestat, je světovým fenoménem. Nicméně, nic nelze udržet pod pokličkou na věky a tak se občas přihodí nějaká výjimka, doufejme jen, že nepotvrzující pravidlo.

    O čem se však v masmédiích téměř nic nedovíme, jsou tragédie obyčejných lidí, kteří se díky justiční zvůli ocitají v situacích hraničících s hororem. Koho to nepotkalo neuvěří. Je mi znám rozsudek okresního soudu v Praze, kde soudkyně připravila o dům dva důchodce, mírně řečeno velmi volným výkladem Občanského zákoníku a výpočtem, za nějž by se styděl i žák zvláštní školy. Skutečnost, že tito lidé byli účastníky zahraničního odboje, že fašistická mašinérie jim zabavila veškerý majetek, v padesátých letech čelili komunistickým justičním zločinům a opět přišli o veškerý majetek, museli žít na přikázaném místě jako nepřátelé lidově demokratického zřízení a do listopadu 1989 se těšili zvláštní pozornosti StB, byla zřejmě přitěžující okolností.

    Je opravdu těžké vysvětlit někomu, kdo žije šest let bez vody a dva roky bez elekrického proudu, že se s tím nic nedá dělat, protože takové jsou zákony a je lepší mít špatné zákony než žádné. Dalo by se namítnout, že každý občan se může odvolat. Co si má však člověk myslet, když odvolací soud nejen, že tento právní zmetek potvrdí, ale přidá si k němu další nesmysly, nad nimiž i laik žasne? A co na to slavný zmocněnec pro lidská práva? Pouze vzkázal, ať už jej nikdo neotravuje! Má prý jiné starosti.

    Obdobných případů je mnoho. Jejich společným jmenovatelem, je nejen svévolný výklad práva, ignorování jeho podstatných částí, ale také pohrdání právem samotnými soudci. Vzpomínám si, jak jednou v televizním pořadu "Na vlastní oči", na stanici NOVA, byl odvysílán příběh rodiny, která zakoupila rozestavěný dům, avšak dopustila se chyby. Spoléhala se na kupní smlouvu a příslib předchozího majitele, že se postará o změnu v evidenci nemovitosti. Jenže ten zemřel a už se postarat nemohl. Noví majitelé, v dobré víře, po více než deset let zvelebovali domek a když si konečně mohli oddechnout, přihlásila se bývalá manželka původního majitele s tvrzením, že tento domek byl jim pouze pronajat (v době koupě stály jen hrubé základy a nedostavěné obvodové zdi). Soud ji vyhověl, v podstatě pro administrativní chybu, bez ohledu na kupní smlouvu. O tom, že Občanský zákoník zná něco jako institut vydržení v dobré víře, soud nezajímalo. V televizi také nikomu nic nedošlo, zřejmě proto, že mezi toaletním papírem a zákony v Česku nikdo moc velký rozdíl nevidí.

    Skutečnost, že některým politikům se myšlenka na zřízení ombudsmana zajídá, zrovna tak jako čertovi pomyšlení na svěcenou vodu, napovídá, že je dosud v Parlamentu hodně lidí, kteří usilují, aby v této zemi buď bylo nadále "právně zhasnuto" a nebo, aby soudci pochopili, že takzvané "bolestné procesy", což je eufemismus pro obyčejné zlodějiny požehnané právníky, budou ještě dlouho pokračovat.

    Nelze už přijmout výmluvy, že náš právní řád je ještě nevyzrálý a justice nemá dostatek zkušeností s demokratickým pojetím práva, zejména s jeho etickými aspekty. Diskuse na toto téma končí tam, kde soudce svévolně poruší zákon, respektive uvolí se rozhodnout na základě účelového zákona, jehož nemravnost je neoddiskutovatelná. Rozsudky "na telefon", z nějakého partajního sekretariátu, doposud nelze považovat za noční můru z dob totality. Zrovna tak nelze považovat za minulost zákony, stojící nad Ústavou a Listinou.

    V zájmu vyváženosti tohoto článku, bych teď měla něco říci o té části justice, které se už výše popsané excesy nemohou dotknout, například proto, že svou práci pojímá jako poslání. Nemohu však. Dokud soudci budou tolerovat nečestné jednání některých svých kolegů, dokud justice bude jako dosud v tak rozsáhlém měřítku produkovat pochybné rozsudky, dokud budou trpět mezi sebou špatné soudce, není o čem diskutovat.

    Žádný soudce nesmí stát nad zákonem a zneužívat výsadu své neodvolatelnosti. Nezávislost justice ještě neznamená, že bude nezávislá i na zákonech, jimiž by se měla řídit jako církev evangeliem. Občané by se pak neměli nechat obalamutit historkami, že práci justice nelze kritizovat, protože jsme právní stát. Kdybychom jim byli, nebyl by mimo jiné nejmenší důvod psát takovéto články. V neposlední řadě, samotná justice by si měla uvědomit, že i ona je službou všem občanům, placenou z jejich daní, nikoli pouze některým občanům z některých daní.


    Kosovo po vítězství NATO

    Jiří Jírovec

    Po takměř třech měsících, které uplynuly od vítězství NATO nad infrastrukturou Kosova a Srbska, je čas na ohlédnutí zpátky.

    Připomeňme si, že bezprostředním důvodem vojenské akce NATO byl masakr v Račaku k němuž došlo v době kdy zhruba 200 000 kosovských Albánců, opustilo svoje domovy v místech střetů mezi KLA a jugoslávskými jednotkami. To spolu s 2000 tisíci zabitých v občanské válce v roce 1998 vytvořilo podle vůdců NATO svrchovaně kritickou situaci, která vyžadovala neodkladný zásah.

    Základem rétoriky politiků NATO se stalo heslo "Račak nám otevřel oči". Masakry na zeměkouli sice probíhají neustále a politikové jim stejně vytrvale nastavují slepé oko (jak říkají Angličané), ale Račak se v dané situaci hodil a tak otevřené oči politiků přehlédly, že vyšetřování masakru přineslo spíše otazníky než jasný verdikt o vině Srbů.

    Politikové NATO na počátku bombardování tvrdili, že nejde o víc než o lekci Miloševičovi, aby nepřekážel soužití albánské většiny se srbskou menšinou v Kosovu. Když se Miloševič po několika dnech nevzdal, retorika se poněkud změnila. NATO stále nemělo nic proti srbskému lidu, ale v zájmu dobré věci mu prý nezbývalo nic jiného než nevyhlášenou válkou překazit válečné choutky diktátora Miloševiče. Ale vzkázali, že to budou dělat citlivě, aby omezili okrajovým škodám.

    Jak dnové šli, Jamie Shea a příslušný službu konající generál informovali o tom, jak bombu od bomby je Miloševičova armáda slabší a slabší. Postupné rozšiřování definice legitimního vojenského cíle ovšem naznačovalo, že proklamované decimaci jugoslávské armády sami nevěřili a rozhodli se rozložit Jugoslávii tím, že učiní život civilního obyvatelstva nesnesitelným.

    Jaroslav Hašek prostřednictvím Švejka sdělil lidstvu, že není nic snazšího než fotografovat nádraží, protože to se nehýbe. NATO tuto nesmrtelnou poučku rozšířilo na bombardování - jak kdosi případně uvedl na Foru BL. Pravidlo selhalo jen jednou díky tomu, že kdosi opomenul fakt, že velvyslanectví, tedy soubor lidí a dokumentů, se může pohybovat z jedné nepohyblivé budovy do druhé.

    Zásahy ostatních pevných cílů, potvrzované záběry srbské televise, evidentně přiváděly vůdce NATO do stavu vojenského orgasmu. Dětinsko-sadistický výlev mluvčího NATO, líčícího úspěch uhlíkových bomb - NATO může "vypnout" Srbům proud, kdykoli se mu zlíbí - bude jistě vysoko na žebříčku nejodpornějších momentů, které kdy televise divákům přinesla.

    Miloševič musel vědět, že Západ dostane do trablu nikoli vojenskými akcemi, ale přinucením dostatečného počtu Albánců k odchodu z Kosova. Jinými slovy vytvořením nesnesitelných podmínek pro civilní obyvatelstvo - neboli taktikou NATO.

    V čistě vojenské vítězství (bez příslušného množství křížů na vojenských hřbitovech) nemohla doufat žádná strana. NATO nemohlo vyhrát jen ze vzduchu, protože poslat nějakou zemi zpět do doby kamenné je přece trochu příliš na evropský vkus a pro pozemní válku nebyla politická vůle. Jugoslávská armáda nemohla vzhledem k početní převaze doufat ve víc než v patyzánskou válku v níž by ostřelovači poslali do igelitových pytlů tolik vojáků, že by to posléze ovlivnilo veřejné mínění.

    NATO pochopitelně hledalo cestu ven a posléze ji našelo v Moskvou podpořeném návrhu G7. Jugoslávský parlament návrh dohody přijal, ale těžko ovšem lze mluvit o kapitulaci, protože proti Rambouillet Západ vlastně ustoupil. Je to tak absurdní, že je to až směšné. Tedy bylo by, kdyby nešlo o lidské životy.

    Stejně absurdní je to, že po vítězství NATO a rozmístění jednotek KFOR je v Kosovu na útěku (zaokrouhleně) 200 000 Srbů a že počet zavražděných odpovídá jednomu Račaku každých 14 dní.

    Počet vražd (30 týdně) uvedl v BBC Jamie Shea s tím, že situace je "vážná, nikoli však katastrofální", protože se prý nevymkla kontrole. Problém je pouze v tom, že "Máme vojáky, ti ale, jak víte, nejsou zrovna nejlepšími policisty. Postrádáme soudce, kteří by viníky pohnali k odpovědnosti a odsoudili je."

    To je chabá výmluva. Co si asi tak politikové NATO představovali? Proč se na tuto eventualitu nepřipravili? Co jim bránilo v tom, aby přivezli soudce a policii, vyhlásili stanné právo, a tvrdé sankce proti násilí? Vždyť zkušenost se zřizováním protektorátu nejméně jeden stát NATO má.

    Neméně pozoruhodný je i výrok velitele mezinárodních mírových sil v Kosovu KFOR, generála Michaela Jacksona, z rozhovoru pro londýnský nedělník The Sunday Telegraph a citovaný ze stejného zdroje jako výroky Sheaovy: "Někteří Albánci se chovají navlas stejně jako jejich předchůdci", řekl generál a dovysvětlil, že příliš mnoho Albánců prý nechopilo, že KFOR se pokoušejí v provincii vytvořit něco nového a odlišného. Současně také odmítl jakoukoli kritiku, že by mezinárodní mírový sbor nebyl schopen nastolit v Kosovu pořádek a zákon. "Děláme, co můžeme, ale chování (obyvatel Kosova) a jejich mentalitu nelze změnit pouhou přítomností vojáků."

    Zde se jistě nabízí otázka, jak tedy měla situaci zvládnout srbská vláda s níž Albánci odmíttli politicky pracovat.

    To "nové a odlišné" je podle dohody G7 návrat k trochu vylepšenému titovskému modelu: Kosovo jako autonomní oblast Srbska v níž Albánci a Srbové žijí svorně v míru a pohodě. Pouze naprostý hlupák by ovšem mohl věřit tomu, že pro takové uspořádání obětavě pracuje (zjednodušeně řečeno) politické a vojenské křídlo KLA a že jejich bohulibé úsilí narušují tak nějak méně chápaví jedinci.

    "Nové a odlišné" je nutné interpretovat nikoli ve smyslu "de jure", ale "de facto". Samozřejmě, že jednotky KFOR nejsou schopny nastolit v Kosovu pořádek a zákon, protože k tomu není dostatek politické vůle a peněz. Díky nečinnosti politiků vzniká Kosovo očistěné od Srbů (o cikánech a ostatních menšinách se přestalo mluvit) - tedy vskutku "nová a odlišná" situace. Albánci neschopnost KFOR pochopili velmi rychle a podle toho jednají. A proč ne? Jsou chráněni ješitností politiků, kteří těžko někdy připustí, že Balkán zbabrali.

    Ohlédnutí zpátky není nijak radostné. Zdevastované území, cár papíru ze smlouvy G7, těžko vyčíslitelné škody na životním prostředí a zelená dalšímu etnickému čistění s mrtvými a raněnými. Místo modelového soužití návod nacionalistickým vůdcům: zahalte se včas do demokratických hesel a mávejte vhodnými fangličkami.

    Jiří Jírovec

    PS Politolog Cas Mudde se svém článku v BL pozastavuje nad označením "etnický kdosi" (Albánec, Maďar, atd).

    Výraz "etnický kdosi", mající nejspíše původ v západních sdělovacích prostředcích, označuje skupinu občanů, kteří nežijí na "historickém území" a současně plně nesplynuli (jazykově, kulturně) s novým prostředím, přičemž výlučnost takové skupiny může a nemusí být podporována mateřskou zemí. Na rozdíl od zmíněného politologa se domnívám se, že tento termín není nezbytně spojen s nacionalismem.

    Můj známý Jerzy je v kosmopolitním Deep River Kanaďanem polského původu. Kdyby žil v městečku Wilno, vzdáleném necelých 100 km, byl by současně etnickým Polákem, protože tam na začátku století směřovali polští emigranti a udrželi si v podstatné míře jazyk i zvyky.

    Cas Mudde píše, že výrazy typu "etnický Němec" byly do roku 1990 sporné. Politicky zřejmě ano, protože implikuje (podezřelé) spojení s pravlastí. Označení uvedené v příkladu bylo používáno západními sdělovacími prostředky pro občany SSSR, kteří měli, tak říkajíc, německou krev. V bývalém Československu se etnická příslušnost oficiálně zaznamenávala jako "národnost". Příslušník národnostní menšiny tedy byl označován jako československý občan dané národnosti. Protože nacionalismus je vynikající zbraní, je jasné, že političtí vůdcové začali po roce 1989 využívat skutečné i fiktivní problémy menšin ve svůj prospěch. To se nutně projevilo i v zájmu sdělovacích prostředků a zvýšené frekvenci výrazu "etnický kdosi", který odráží politickou a nikoli biologickou podstatu věci.

    JJ


    - zahranici, Spojene staty - pristehovalectvi">

    Kosovo a l'américaine?

    Jaroslav Teplý

    Jako člověk už postarší mám pocit, že čas běží stále rychleji. V poslední době se mi zdá, že už mě začíná dohánět, ač jsem si trochu zvykl udržovat si zřetelný náskok.

    V článku Kurdové, Turci, Ocalan, soudy turecké a jiné (BL 22.2.99) jsem napsal, že

    Mám pro ni (Ms Albright) svou poněkud svéráznou představu o modelové situaci - v budoucnosti ve Spojených státech: v Kalifornii jou už dnes "bílí" v menšině. Mexiko a jiné hlavně středoamerické státy tam trvale ukládají své lidské přebytky, z asijských států přicházejí pravidelně celé lodní náklady přistěhovalců.

    Jednoho dne v budoucnosti by se mohlo obyvatelstvo Kalifornie a případně jiných států (Arizona, Nové Mexiko) rozhodnout, že se odtrhne od Spojených států v rámci různých lidských práv atd., atd. Budou-li tomu Spojené státy bránit, jak to zařídit, aby mohly střílet tomahawky samy na sebe?...

    Minulý týden jsem dočetl v holandském teletextu, že v texaském městečku El Cenizo, ležícím při hranicích s Mexikem, byla vyhlášena španělština jako jediný oficiální jazyk. Je totiž mateřským jazykem 90ti procent z přibližně 9000 obyvatel a ani starosta angličtinu dobře neovládá.

    To je jistě zajímavá zpráva, která naznačuje, že to, co já jsem považoval přesně před půlrokem za model, se může stát skutečností dříve, než si dnes představujeme.

    Zpráva v teletextu však byla podezřele stručná. Její pravděpodobně úplná verse se objevila 18. srpna v LN (dodavatelem byla ČTK). Podle ní vedení městečka zároveň pod hrozbou okamžitého propuštění zakázalo svým zaměstnancům spolupracovat s pohraniční hlídkou USA při pronásledování a zadržování ilegálních hispánských přistěhovalců. Městečko leží na břehu hraniční řeky Rio Grande a před anexí Spojenými státy patřilo po staletí nejprve Španělsku a pak Mexiku. Starosta vysvětlil, že vést zasedání městské rady v angličtině, kdyz on sám a většina jejích členů by nevěděli, oč jde, by bylo diskriminující.

    Jestliže někdo z místních obyvatel, návštěvníků či úředníků, ať z Texasu nebo USA, španělsky nerozumí (dobře mu tak, bychom řekli, ale kdepak - J.T. ), bude mít právo na překlad do angličtiny, pokud o to požádá s 48hodinovým předstihem. Oficiální listiny státu Texas a federální vlády Spojených států budou nadále přijímány v angličtině, budou však překládány do španělštiny, aby jim rozuměli místní obyvatelé (ještě, že to takhle dobře dopadlo - J.T.) Městečko El Cenizo tedy v podstatě vystřihlo pěknou díru v už tak děravé ostraze jižní hranice USA, ale také vypustilo zkušební balon, co si mohou přistěhovalci v USA dovolit, samozřejme v rámci multi-kulti. Počkejme tedy, jak to bude dál a co tomu řeknou naši krajané v USA. Nám zatím může vrtat hlavou, proč se zpráva o El Cenizu nedostala do holandského teletextu celá, když se tak dostala do LN.

    J.T. 22.8.99


    Vodohospodáři oprášili severočeské Gabčíkovo

    Děti Země

    Vodohospodari znovu oprasili myslenku vystavby dvou vodnich del v Prostrednim Zlebu a v Malem Brezne. Reditelstvi Vodnich cest jiz pred casem pozadalo u Mestskeho uradu v Decine o zahajeni uzemniho rizeni na vystavbu vodniho dila Prostredni Zleb. Ucinilo tak, aniz by byl zahajen proces hodnoceni vlivu stavby na zivotni prostredi (=EIA).

    Se stavbou novych stupnu na Labi nesouhlasi jak ekologicka sdruzeni (napriklad Deti Zeme a Pratele prirody), tak spravy chranenych krajinnych oblasti Labske piskovce a Ceske stredohori. Odpor se zveda i na nemecke strane.

    Ing. Jaroslav Kabele s kolektivem nyni dokoncili studii hodnotici vliv obou del na zivotni prostredi (studii EIA). Deti Zeme se domnivaji, ze ke skutecnemu zhodnoceni dopadu vodnich del na zivotni prostredi ma daleko a jako takova by mela byt vracena zpracovatelum. S timto problemem se v soucasnosti musi vyrovnat Ministerstvo zivotniho prostredi. Deti Zeme pocitaji s aktivni ucasti v procesu EIA a v uzemnim rizeni.

    Prirovnani planovane stavby dvou stupnu na poslednim neregulovanem useku Labe ke Gabcikovu samozrejme trochu pokulhava. Presto tu jista paralela je: stejne jako Gabcikovo dva prehradni stupne znici zatim neregulovany usek Labe a zcela zmeni ekosystemy vazane na reku. Stejne jako u Gabcikova se ceska strana setka se znacnym odporem na druhe strane hranice - v Nemecku.

    Vystavbou vodnich del zaniknou bohata spolecenstva ryb zijici v tomto usek Labe prave diky tomu, ze nebyl dosud zregulovany. Stejne tak tyto stavby ohrozi vyskyt dalsich ohrozenych druhu rostlin a zivocichu (napriklad z rostlin drobnokvetu pobrezniho a ze zivocichu bobra a vydry).

    Několik základních informací o vodních dílech na Labi

    Duvodem pro obe stavby je snaha umoznit po Labi lodim celorocni prujezd. Stupen v Prostrednim Zlebu ma docilit vzduti vodni hladiny v delce 15 km a stupen v Malem Brezne v delce 21 km.

    K reseni navrzenemu Hydroprojektem existuje varianta kamennych prahu vypracovana pred nekolika lety ing. Petrem Formanem.

    Obe stavby maji prijit na 6,3 miliardy Kc. Prostredni Zleb by mel byt podle planu Vodnich cest hotov do roku 2004 a Male Brezno do roku 2006. Jimi navrhovanou a Hydroprojektem vyprojektovanou variantu podporuje Ministerstvo dopravy CR.


  • |- Ascii 7Bit -|- PC Latin 2 -|- ISO Latin 2 -|- CP 1250 -|- Mac -|- Kameničtí -|