"Zapojte se, soudruzi"
V pondělí 23.8 apeloval hlavní ideolog a (zlí jazykové tvrdí) nejinteligentnější muž ODS, Miroslav Macek po radiových vlnách Frekvence 1 na ty občany, kteří kritizují 'blbost, lenost a neschopnost' politiků, aby se sami angažovali v politice.
Mají prý vstoupit do "té které" politické strany a svým vlastním moudrým, činorodým a schopným způsobem věci napravit. Jinak ať nekritizují. Politika je přece o lidech, chybovat je lidské atd.
Líbivá, ale vadná logika, která, bohužel, zabírá na ne zcela hloupé. Inteligenčně podprůměrných voličů je, statisticky řečeno, polovina. K nadpoloviční většině stačí jedna polovina voličů plus jeden kazatel. Proto je populismus mocná politická zbraň.
Podívejme se na Mackovu výzvu selským rozumem.
Pokud chceme vyčistit kalný rybník plný stojící vody, je třeba přilévat vodu čistou a proudící. Ale nestačí přilévat víc a víc zdravé, nové, čerstvé a žádoucí vody, je třeba nejprve vypustit to prohnilé a nežádoucí, protože zdroj nečistoty může být velmi malý, přesto velice koncentrovaný a toxický, takže se nerozředí a nevytratí ani v maximálně napuštěném rybníku.
(Co kdyby všichni občané této země byli zpět v jedné jediné mateřské politické straně, víme.)
Obdobně, než začneme natírat zeď, odstraníme starou barvu, plíseň, špínu, připravíme si nový základ.
Macek je však zubař: Než nasadí novou korunku, vyvrtá kaz. Pokud mám beznadějně zkažený zub, vytrhne jej. Přidával by mi další zdravé zuby do nemocné dásně? Sotva. Tak co nám to tady lakuje?
Přijmout Mackovu výzvu by znamenalo, že čím více nežádoucí je nějaká politická strana, tím více je naší občanskou povinností do ní vstoupit. Zvyšovat počet jejích členů, její mandát? Nelichoťme si , máme takový vliv, že uděláme z korumpovaný bandy lotrů světce tím, že se k nim přidáme? A kdyby, pak je naší povinností vstoupit nejdřív do té nejhorší partaje. Že by to byla ODS? Nebo snad už se stalo, a proto má KSČM tolik členů?
Nenechme se zneužívat k politickým přetahovačkám. Politická moc bohužel pochází z kvantity, ne kvality voličů. Čím víc členů, peněz, voličů, tím líp. Na jejich kvalitě, čistotě, přesvědčení v praxi nezáleží. Je mi líto.
Silné strany jsou nebezpečné právě tím, že politická vůle jejich předsednictva, grémia, ústředního výboru, nebo jak se nazývá, potažmo zvůle lídra, se násobí počtem členů, peněz, voličů. Dav je nástrojem vlivného jedince, čím větší dav, tím je vedoucí jedinec silnější. Úder kladiva stoupá nejen s vahou hlavice, ale také s délkou rukojeti, a čím více voličů, tím větší autorita nejapného prohlášení kohokoliv z jejich řad.
ODS sama je příkladem, jak Mackova rada kulhá, jak se jí sám nedrží. Pokud chce kritizovat blbost, lenost a neschopnost socdemáků, měl by vstoupit do ČSSD a něco s tím udělat. Podle jeho logiky by se ODS měla sloučit s ČSSD, nebo se vzdát práva kritizovat, kvůli neúčasti v ČSSD. Dokonce každá opoziční strana by se měla vzdát kritiky vládní strany a raději s ní splynout, změnit jí zevnitř.
To nefunguje. Vždyť za komunismu to přesně tak probíhalo. Kdo nesouhlasil s tímto státem a přitom v něm zůstal angažován, jej vlastně rozkládal a rozkrádal zevnitř, že ano? Aspoň si to tak namlouval. Právě proto byli tito skrytí záškodníci hodnotnějšími občany, než ti zrádci, kteří utekli a kritizovali poměry zpovzdálí, zvenčí. Zapoj se, soudruhu, můžeš s tím něco udělat. Vždyť stačí jeden jedinec. Gorbačov, například. (Kolik milionů členů vyváží jednoho Gorbačova.)
Co se od té doby změnilo? Příliš málo. Unie Svobody je vlastně banda zbabělých emigrantů zběhnuvších z řad ODS, těch bezcharakterních, kteří nedokázali zůstat a bojovat za lepší, charakternější pravici. Opustíš-li mne, nezahynu, opustíš-li mne, zahyneš.
Opoziční smlouva
Dr. Macek nám také blíže vysvětlil, proč vznikla opoziční smlouva, a proč neschopná vláda sociální demokracie, která podle něj (a nejen podle něj) zemi škodí, smí pokračovat, díky ODS. Byl velice upřímný, neboť taková upřímnost a pokora mnohdy najde odpuštění.
Smlouva vznikla proto, že nebylo schůdné sestavit většinovou vládu ani zemanovskou, ani klausovskou, a velkým stranám nezbylo jiné možnosti, než aby držely spolu, jinak hrozila vláda Hradu, prostřednictvím stran malých. (Vlastně jsme je k tomu dohnali my všichni ostatní, ovšem ne záměrně).
Smlouva setrvává, protože kdyby nebyla sociální demokracie u moci, jiná vláda by se dnes nedala sestavit bez předčasných voleb, a ty by také nevyústily v nic než kompromisy. "Pacienta nevyléčí poloviční amputace spojená s poloviční dávkou antibiotik." Raději mu dejme celou dávku antibiotik, a neřežme nic, nebo naopak.
Pane doktore, co takhle vzdělávat voliče v nevyzrálé demokracii častějšími volbami tak dlouho, až jim dojde, že mají dávat více hlasů lepším, ne větším.
Proč ne opakované předčasné volby? Proč mentorujete ty samé voliče, o jejichž přízeň se ucházíte?
Patová situace je vinou nás voličů, protože nedáváme svou podporu v dostatečné míře jedinému spasiteli. Ten pravý spasitel, velký, silný, shovívavě čeká, připravuje se, až dozraje doba, vzbudí se a zachrání nás od důsledků vlastní blbosti. Jen mu dejme svou podporu v dostatečné míře, až nám to konečně dojde, nejlépe na věčné časy a nikdy jinak. Tento lev bude opět velký, až získá dost pilin. Je mrtev. Potřebuje se vycpat.
Byl jednou jeden spasitel, který hlásal své, nehledě na velikost zástupů, a zástupy rostly. Ten by se asi do ODS nehodil.
V ODS se totiž začíná říkat, o co právě jde, jaký je aktuální program, jaké jsou nynější hodnoty, až podle toho, jak dopadla podpora veřejnosti. Pokud byla podpora slabší, zahodí se předvolební principy hbitě, jako použitý preservativ.
Rádobyspasitel se zčistajasna paktuje s ďáblem, neboť nám dává příležitost okusit peklo, aby nás přesvědčil, že on je lepší. To je jen prachmizerné vyděračství.
Miroslav Macek nás nabádá soudit opoziční smlouvu nejen podle obsahu, ale podle souvislostí doby, kdy vznikla.
Já nabádám soudit pitnou vodu podle věrohodnosti zdroje. Pokud jsem požil takzvaně pitnou vodu a měl zažívací potíže, nepiju ze stejného pramene zásadově dál, abych si dokázal, že jsem neomylný. Ani ji neředím. Potřebuje přecedit, nebo převařit.
Nevstupujme do špatných politických stran v naivní snaze je zlepšit zevnitř. Ani nezakládejme samé nové, vlastní.
Politika je záležitost veřejná, nejen pro politické aktivisty. Nechcete-li mluvit otevřeně a kriticky, coby občan, volič, člověk se svou hlavou a svědomím, který nenaletí na kdejaká hesla, fajn.
Stačí nepodporovat cynické a prolhané, ani vlastní účastí, ani finančně, ani svým hlasem.
Úbytek podpory určitě pochopí každý vypočítavý politik lépe, než když jeho podpora početně vzrůstá, byť v dobrém úmyslu.
Býval tu slogan "Kdo si věří, volí Klause."
Nynější předvolební slogan kadidátky ODS do senátu nabádá "Věřme si".
Výklad je stejný. Dokud nepodporuji ODS, nevěřím si. Protože si nevěřím, žiji v zemi, kde se X let nevládne. Jsem vinen. Patří mi to. Jak velmi prosté.
Naštěstí plesnivá bezzásadovost prosákne sebelíbivějším a sebehustším nátěrem, takže ji opět poznáme, a přesvědčíme se, že je nutno se jí zbavit.
Inzerát
Dnes ve dvě hodiny odpoledne skončí volební kampaň osmi kandidátů na senátorské křeslo opuštěné předčasně zemřelým Václavem Bendou. Když začínala, jistě nikdo netušil, kdo se stane jejím favoritem a zejména, co bude víc vyraženým zubem než zlatým hřebem tohoto soupeření. Že předseda nejpreferovanější české politické strany bude žalovat voličům na rozmařilého boháče, kterému se to agituje, když má tolik peněz a všude je ho nejvíc.
Spusťme se na chvíli na úroveň tohoto žalozpěvu. Díky své adrese jsem měl příležitost monitorovat kampaň nejen v médiích, ale i v poštovní schránce a nyní mohu předložit výsledky pozorování. Celkem jsem obdržel 10 kusů agitačních materiálů o váze deset a půl deka. Jak na váhu, tak na kusy jasně vede páně předsedova kandidátka Jiřina Jirásková se 6 a půl deky a čtyřmi exempláři. Váhově druhý je Karel Srp se dvěma a půl deky a třemi kusy, a teprve třetí je napadaný hýřil Václav Fišer s jedním a půl dekem rovněž ve třech kusech. Od zbývajících pěti kandidátů nedorazil ani gram.
To, že noviny Mladá fronta Dnes odmítly otisknout volební inzerát ODS, který osobně podepsal, jako nekorektní, označil Václav Klaus za politickou cenzuru. Škoda, že si nenechal od někoho vysvětlit, že o cenzuře by bylo možno mluvit, pouze kdyby někdo novinám onen text tisknout zakázal, ne však, když se k tomu rozhodly samy.
Nebo se mohl aféře vyhnout tím, že by se podle vzoru výrobců pracích prášků vyhnul jménu nenáviděného soupeře paní Jiráskové a mluvil pouze o běžném politikovi.
Byl by to nepochybně směšný inzerát, ovšem ne o moc směšnější, než nyní je Václav Klaus. Byl by však velmi užitečný. Třeba by nejen jemu, ale i ostatním veličinám naší politické scény konečně došlo, co ví už kdekdo a v čem spočívá tajemství Fišerova vedení v kampani. Není to jen v penězích. Je to především v tom, že není běžný politik.
Vysílá se ve středu 25. srpna ráno.
Poznámka JČ: Poněkud mě znepokojuje, že na místo v Senátu zcela zjevně kandiduje kromě Václava Fischera i jeho cestovní kancelář. Kromě toho, velmi důležitá je skutečnost, že české noviny záměrně nekritizují velké inzerenty, a tím právě Fischerova cestovní kancelář je. - V Americe, například, bývají nyní předvolební kampaně, i inzeráty politických stran v televizi, velmi negativní, zaměřující se na osobní zničení pověsti protikandidáta a ne na debatu o politických programech. Je to velmi neuspokojivý stav.
Nepříjemné otazníky kolem Galeny nemizí
Podivný postoj úředníků Fondu národního majetku vede k dohadům
V poslední době se v médiích objevily zprávy, že Fond národního majetku (FNM) chystá žalobu na společnost IVAX. Příčinou sporu má být údajné neplnění privatizační smlouvy při nákupu a.s. Galena.
Kauze jsme se 27. července věnovali též na stránkách Britských listů. Připomeňme, že americký IVAX je majoritním vlastníkem opavské farmaceutické společnosti a žaloba se má týkat nepeněžitého vkladu v hodnotě 38,1 milionu dolarů. Opavský závod jej měl od IVAXu dostat v podobě portfolia práv k výrobě léčiv, ale bez podstatnějšího přínosu.
V tiskové zprávě, kterou Galena nabídla redakci Svobody, se praví, že vedení neví o žádném sporu mezi FNM a společností IVAX, ani o žádných přípravách domnělé žaloby. "Máme přístup ke všem přípravkům z tohoto portfolia," uvedla tisková mluvčí Galeny Alice Černá. "Jeho využití je spojeno s marketingovými a obchodními cíli naší společnosti a je závislé na potřebách trhu v naší republice i okolních zemích."
Jako argument pro tato tvrzení se v tiskové zprávě uvádí, že "Š ze čtyřiceti zaregistrovaných produktů lze vzpomenout sadu antiastmatických přípravků Beclazon, Cromogen a Salamol, ke kterým byl nyní nově uveden na trh dechem aktivovaný inhalátor Easi-Breathe." Z písemných materiálů, které Galena poskytla redakci plyne, že firma investuje řádově stamiliony korun, od roku 1994 vynaložila společnost 1,3 miliardy korun.
Nemalé částky jsou vynakládány na humanitární a charitativní činnost, firma patří k významným sponzorům. Hospodářské výsledky tyto kroky do jisté míry opravňovaly, zisk dlouhodobě rostl, od roku 1994 do roku 1997 o 662 procenta. "Loňský výsledek byl sice poprvé od nástupu zahraničního investora pro nás ztrátový, ale současné hospodářské výsledky již ukazují opětovný růst tržeb a zisku," uvedla Černá a dodala, že řeči o připravované žalobě přinášejí mezi zaměstnance nervozitu.
Informace o sporu mezi FNM a IVAXem, stejně jako o připravované žalobě sdělil redakci bývalý člen dozorčí rady Galeny ing. Vladimír Selichar, který za svými slovy nadále stojí. Dodejme, že Galena vede proti němu soudní při. Chce dosáhnout, aby mu byl v rozsudku vysloven zákaz poskytovat o společnosti informace, zatím žalobce neuspěl.
Bohužel, roli mrtvého brouka zcela nepochopitelně přijal i Fond národního majetku. Jeho tiskový odbor na konkrétní dotazy vytrvale mlčí anebo slibuje, k "odpovědi ho nepřiměla ani sada urgencí. Co tím úřad sleduje je otázka, nabízející hned několik možností - neschopností úředníka počínaje a ukrýváním kostlivce ve skříni konče.
Miroslav Hruška
Pomoc
Prakticky od chvíle, kdy se začalo mluvit o české pomoci obětem zemětřesení v Turecku, zaznívají především kritické hlasy. Podle kritiků v organizaci pomoci vládne nikoli řád, nýbrž chaos. Výsledkem je pak zpoždění, které snahu samotných záchranářů výrazně znehodnocuje. Něco na tom je: zatímco první záchranářské týmy pracovaly na místě neštěstí už od středy, český tým specialistů z Olomouce dorazil až v sobotu navečer.
Na organizaci pomoci se podílela ministerstva, jimž se někdy říká silová: zahraničí, vnitra a obrany. To, co předvedla, však byla demonstrace nikoli síly, nýbrž slabosti. Slabosti nekoordinovaných aparátů, které místo, aby reagovaly co nejrychleji, lámaly si hlavu tím, jak neporušit předpisy. Vyslali jsme záchranářský tým sice kvalitně vybavený i kvalitně očkovaný, avšak zahajující činnost ve chvílích, kdy se ostatní záchranáři začínají chystat domů. Evidentně na rozdíl od našich úřadů zastávají názor, že pokud jde o zachraňování životů, je tou největší kvalitou rychlost.
Nelze si v té chvíli nevzpomenout na stanový tábor pro kosovské Albánce, který jsme dobudovali až ve chvíli, kdy se uprchlíci vrátili domů. Prý teď slouží albánské armádě. V oblasti postižené zemětřesením by ho teď nepochybně potřebovali víc.
Do Turecka jsme zatím poslali z Albánie alespoň část 6.polní nemocnice. Ministr obrany Vetchý už prý začal jednat se zástupci parlamentu, aby mu k vyslání celé nemocnice poslanci dali mandát. Zda se však kvůli tomu sejdou dřív, než v půli září, ještě neví.
Soudím, že těžko by se hledal někdo, kdo by komukoli ze zodpovědných činitelů vyčítal, kdyby v takové situaci poslali předpisy k čertu a jednali rychle. To je ovšem názor jen obecně lidský, nikoli česky politický. Pokud však nadále přetrvá názor politický, soudím, že bychom se, co se týče pomoci při hromadných katastrofách, příště měli specializovat na dodávání plastových pytlů na pochovávání obětí.
Vysílalo se v úterý 24. srpna 1999.
Čtenáři, co taky nepracuje nejlíp
Váš dopis mě rozesmutnil. Ne pro ten názor, s tím se už setkávám v Čechách na každém kroku, ale to, jak moc se to tam změnilo za těch třicet let, co jsem odešel.
Dělal jsem tehdy také odborného asáka na Elektrofakultě v Praze, plat tam byl už tehdy mizerný a komunismus také odumíral, než ho zase oživily spřátelené tanky. Tehdy jsem se rozhodl odejít.
Nevím, jaká je vaše náplň práce, my jsme tam asi polovičku času vedli laboratorní cvičení, občas něco přednášeli a zbytek času dělali výzkum, tj. kopírovali cizinu na českou technologii.
Ten výzkum jsme většinou dělali po pracovní době a nebyl vůbec placený. Nemohu si ale vzpomenout, že by někdo z nás tehdy dělal "jen za tolik, kolik mu platí".
Nehledě na poměry, dělali jsme svou práci rádi a dělali jsme ji dobře, ani komunismus to nemohl změnit. Otázka "udělat víc" byla otázka osobní prestiže a s tou jsme se asi narodili.
Pravda, byli tam lidé, kterým se platilo lépe, než nám, ale ulejvali se jak mohli, takže platem to určitě nebylo.
Ve vašem článku mi chybí už jen citace známého vtipu: "Stát předstírá, že lidem platí a lidé předstírají, že dělají".
Tuhle morálku se tedy asi socialismu podařilo dostat lidem nejen do krve, ale i do srdce.
Naštěstí jsem tam už nebyl, asi bych skončil také takhle, nedělám si iluze.
Proč jsme tehdy všichni dávali vše, co jsme mohli? To nevím, ale hodně se mi ten zvyk pak hodil, když jsem přišel na Západ: tam se to totiž vyžaduje od každého.
A nám, co jsme utekli, to nevadilo, jinak bychom si vedle těch druhých pracovníků připadali, že na to nestačíme, že jsme prostě neschopní.
A jako je na Západě normální "dávat vše" , v Čechách je to zřejmě pořád ještě nenormální. Jen slepý by neviděl, co z toho vyjde - volba je jasná: vše nebo nic.
Totiž ono to "dávat víc" také závisí na schopnostech - ne každý, kdo si myslí, že by mohl dávat víc, je toho schopen - někdo si to třeba jen myslí.
Ano, to známé "já kdybych chtěl", které jsem nejvíc slyšel hlavně u piva. Ty pravé schopnosti se totiž právě poznají, až když se o to člověk pokusí.
Pochopitelně nestačí, když začne jen jednotlivec - musí začít celý národ - jen tak se vytváří nové hodnoty a národ tím bohatne.
Privatizace sama žádné bohatství národu nepřinesla - jen některým a těm už na ostatních zřejmě nezáleží.
Co mě opravdu udivuje, je že ta mentalita, která byla možná oprávněná za komunismu, převládá i ve svobodném státě, který se chce mermomocí "dostat do Evropy".
Co jim tam budete ukazovat? To, jak byste mohli dělat víc, ale jaksi nechcete?
Tohle "když mi nedáte víc, neudělám víc" by každého tady jen rozesmálo, protože na to se odpovídá jen otevřením dveří.
Ano, já vím, oni by vám v ČR pak stejně nepřidali na platu a to je druhá, ošklivá strana té mince.
Proto říkám, že musí začít celý národ i ti nahoře, ti hlavně.
Jinak se budete vy i těch pár zoufalých jedinců namáhat zbytečně.
Řešení se pomalu ale jistě blíží: stát, kterému nezáleží na tom, aby byla jeho inteligence dobře placena, už za nějakou dobu stejně mít žádnou nebude.
Ti schopní a chytří odejdou za hranice a ti opatrnější se přeškolí na lépe placené zedníky.
Praha: telefony, záchody a restaurace
Vazeny pane Culiku,
Dovolte mi pripojit se k besede o prazdninovych zazitcich z CR ke ktere
se primo
citim vyzvan. Myslim, ze je to potreba i kdyz se mozna mnoho nezmeni a
mam nekdy pocit, ze sdeluji
pouze sam sobe .
Příhoda prvá, telefonní
Veda, ze v byte, ktery docasne obyvame, neni telefon, vzal jsem si na
cestu svuj mobil,
ktery je mozno opatrit SIM kartou, ktera je i v CR k dostani. Nejprve
jsem si pred cestou pomoci Internetu opatril potrebne informace o
provozovatelich GSM site a prodejen, kde se to da zaridit.
Je to oficialni stranka firmy Eurotel. Takto vybaven jsem si byl jist, ze po
prijezdu do Prahy v podvecer nebude zadny problem si potrebne zaridit.
Bohuzel vsak v blizkosti naseho bydliste uvedene adresy bud nikdy
neexistovaly, (jednalo se v jednom pripade o jeden cinzovni dum na
Evropske tr., kde nikdo z obyvatelu nemel poneti, o cem mluvim) nebo mel
uvedeny dealer ( jak se radi prodejci oznacuji) zavreno, presto ze mel
mit podle me informace do 19:00 otevreno aniz byly uvedeny duvody nedostupnosti
jako napr. dovolena.
Kdyz uz jsem chtel hledani za destiveho soumraku vzdat, narazil jsem
vskutku na zbrusu novou originalni prodejnu uvedene firmy. Dostalo se
informace i potrebne karty. V domneni, ze zamestnancum firmy poslouzim,
ukazal jsem svuj seznam prodejen i s prodejni dobou a poukazal jsem na to, ze neodpovida skutecnosti.
Zde je originalni komentar jednoho zamestnance:
"Kde to zijete pane, takovymu papiru nemuzet verit. Jak by to vypadalo,
kdyby bylo vsechno pravda."
Ja na to : "Myslim, ze docela dobre ne ?"
On: "Jo, to aby se lidi udreli ze jo?!" Na to nebylo jiz co dodat a protoze jsem potrebne mel, sel jsem.
Ostatne da se dodat, ze se jednalo
o velmi mladeho, mozna tak 20-ti leteho zrizence, ktery hlida dvere.
Nazev firmy na saku dobre citelny. Jeho zivotni zkusenosti jiste
nepochazely z doby minule, coz by treba omlouvalo.
Příhoda druhá - záchod
Po posilneni a par sklenicich tradicniho napoje jsem prechazel s
pritelem Karluv most v proudu turistu ( mozna stoji za zminku, ze oproti
posledni navsteve pred dvemi lety znacne proridlem), kdyz se u meho
pritele ozvalo to, co po pive vzdy prijit musi. Protoze vim, ze vyhledat
pohostinstvi pouze za potrebou se na tehle rovnobezce prilis
nedoporucuje, mel jsem v pameti, ze v podloubi Karlovych lazni se
nalezal verejny WC.
Take tam byl, a tak jsme tedy sestoupili za ulevou. Az k pokladne. Pred
ni stal hloucek rozpacitych devcat ve skolnim veku s ruksacky,
zkratka turistky. Po chvilce otaleni se sebraly a odesly. Duvod byl
zrejme ve vstupnem na vytouzene misto: 10Kc.
I zeptal se pritel WC uvadecky jestli to mysli vazne. Ona na to: "Pockejte az vypadnou, jako Cesi to mate za pet."
Na to pritel: "Nemam to jako Prazak pani za dve ?"
A sel, tedy pokusil se jit dovnitr. V tu chvili se vymrstila ze sve
uradovny, zatarasila objemnym telem dvere se slovy: "No to to teda ne,
ani jako Cech!"
Ze zvedavosti tedy pritel pozadal o stvrzenku. Kdyz se mu ji nedostalo, tak chtel tedy "sefa".
Tu povida pani, " jo ten tu neni, a neco vam povim, nebyl tu uz od ctvrtka - asi jel na chatu."
Kdyz
takhle sveho pana "udala" dali jseme se do smichu a radsi sli,
doprovazeni povzdechem te urednice, " Tohle by se mi za bolsevika
nestalo".
Nevim co tim myslela, mozna dvoji ceny?
Příhoda třetí, spíš varování
Na skoro Zlatem krizi za byvalou Mysi dirou pobliz Jungmannova nam. se
nalezala a doposud naleza tradicni plzenska pivnice "U Pinkasu". Myslim,
ze byla uplne prvni v Praze, kam formani dovazeli pivo primo z Plzne.
Vim, ze
je to pivnice, ale to s cim se tam clovek setka donucen potrebou, se
stezi da popsat jinak nezli jako praseci chlivek zaostaleho
chalupare.
Ostatne tradicni mok take nestoji zanic.
Facit : Pratele,
pokud je na navstevu kulturniho mesta Prahy doprovazite, na tohle
tradicni misto je rozhodne nevodte.
Jako puvodem Cech je mi cim dal tim vic zatezko pred svymi prateli a
znamymi, kteri vedi, ze z tohoto mista pochazim, nalezat slova
vysvetleni a zadosti o pochopeni. Dostaval bych se sam do pozice
domacich, kterym tohle vsechno zrejme nevadi.
Mne ano a moc. Je to skoda pro Prahu, ktera ma jinak dost co nabidnout,
ale bohuzel se takove prihody zapisuji do pameti navstevniku hloubeji,
nezli si lide mysli.
Ke kulture patri i trochu vic nezli Narodni
divadlo, koncertni saly, mala divadla a knihkupectvi.
Hlavne by se mel
zmenit postoj ke kritice. Z ust vlastne Prazaka verim neni povysena,
vim myslim dobre o cem mluvim a pral bych si zmenu.
Reakce, na kritiku podobne te, jednoho Vaseho ctenare na Vasi prihodu s
prodavackou novin vsak nesvedci o tom, ze by dobry umysl byl chapan.
Nevim proc by se mel clovek urazet nad uvadenim skutecnosti, ktere
nejsou ojedinele, zato vsak zbytecne.
O to vic, ze doba, kdy nebylo
srovnani mozne, uz minula a vetsina obyvatel ceske kotliny srovnavat muze
a jiste vi, v cem rozdily jsou a ze je to v nich samych, ale z nejakych
duvodu si to nedokazi priznat a reaguji na kritiku poukazovanim na
nedostatky druhych.
Nikdo neni perfektni, to je zname, zdrave sebevedomi
vsak dokaze tuto skutecnost rozeznat a kritiku prijmout. Jen se
sebevedomi nesmi zamenovat s aroganci a prijimani kritickych poznamek s
ponizovanim.
Mozne ale je, ze prave lide jako my , kteri se v techto mistech narodili
se nezdaji domacim ke kritice opravneni. Vzdyt jak nas to ucili
vlastenci ve skole: Opustis-li me, nezahynu, opustis-li me zahynes.
Ze se
ta druha cast proroctvi jeste nenaplnila, to se asi neodpousti.
P.S.
Ze to jde i jinak, co se tyce restauraci dokazuje napr. obnovena restaurace "U
Glaubicu" ci vinarna "U Mecenase" s vytecnou kuchyni , obsluhou a
odpovidajicim pomerem kvality k cene, myslim zcela dostupne. Praha stale
jeste zato stoji ji videt, nicmene pribyva navstevniku, kteri se jiz
nevraceji.
Jiří Hertl
Jsou obyvatelé České republiky opravdu nešťastní chudinkové?
Precetl jsem si clanek pana Culika o jeho mesicnim pobytu v Ceske republice a
zacal jsem uvazovat jestli vubec prijel do zeme, ve ktere ziji. Pokud bych mel
brat Culikuv popis zivota v Cesku za bernou minci, pripadne kdybych zde nezil, tak si
jej predstavim jako apokalipticke potaceni se mezi zachvaty salmonely u
bohatsich a hladu u duchodcu mezi neochotnymi prodavaci a totalne nefungujicimi
novinami, policii a spravnimi strukturami. Jedine, co tu cni jako svetly bod
jsou Culikovi Britske listy. Zkratka obyvatele Ceske republiky jsou nestastni
chudinkove a totalni barbari:
"V CR vladne destruktivni, chaoticky, relativisticky a spinavy pristup
ke skutecnosti, ktery dokaze zdiskreditovat, zrelativizovat a znicit vsechno
a kazdeho."
"Priznavam, ze je velmi tezke v CR dlouhodobeji pevne stat a odolavat utocnemu, spinavemu
destabilizacnimu proudu nynejsi ceske civilizace. Nejsem si jist, zda byl neco
takoveho schopen delat dlouhodobeji, kdybych mel trvale zit a vydelavat si
na existenci prave v techto nestastnych Cechach."
Nevim jestli jsem slepy, ale uvadenou apokalypsu zde nevidim. Stravuji se
normalne a strevni potize nemivam. Jan Culik muze namitnout, ze se u me
za ta leta vypestovala domoroda odolnost. Ale paradoxne nejvetsi strevni
kalamitu jsem mel po poziti bramboroveho salatu udajne cerstveho koupeneho
v nemeckem Darmstadtu.
S prodavaci je to nekdy horsi a nekdy lepsi. Ovsem nejvice nastvany
jsem byl, kdyz jsem se vracel pres Nemecko z Holandska. Potreboval jsem koupit
darek manzelce, tak jsem se tesil, ze stihnu jeste otevrene obchodaky pri
prestupu v Koline nad Rynem. Stihl jsem to. Do obchodaku jse dorazil tak par
minut pred zavirackou. Jake vsak bylo me prekvapeni, kdyz mi prodavacka
v oddeleni, kde jsem si darek vybral, rekla, ze uz uzavira kasu a nemuze mi ho
prodat. Behem diskuze s ni se cas preklopil pres zaviracku a i ostatni oddeleni
stihla kasy uzavrit. Takze, i kdyz obchodak jeste nebyl prazdny, zakaznici
meli moznost jen odejit.
Podobnou zkusenost jsem zazil napriklad i v Holandsku. Je tam obrovsky
vyber kvetin. Pri navratu odtud vozivam proto manzelce kytici. Aby kvetiny
prezily, snazim se je kupovat tesne pred odjezdem. Tak se mi stalo, ze jsem
do kvetinarstvi dorazil tesne po zaviraci dobe. Obchod byl otevren, kvetin
nadbytek. Jediny problem, ze prodavacka s poukazem na zaviraci dobu mi
odmitla kytici prodat. Je sice pravda, ze jsem pak nasel obchod, kde zavirali
o pul hodiny pozdeji a sehnal nadhernou kytici, ale malem mi ujel vlak.
Byla tady velika diskuze o dvojich cenach v muzeich. Jan Culik popisoval
jak tato praxe svedci o nekulturnosti prostredi v Cesku, jak odrazuje
turisty, jak je v rozvinutych zapadnich zemich nemyslitelna a jak nam bude
vadit pri vstupu do EU. Uz tehdy rada lidi poukazovala, ze se s podobnou
praxi setkala i v rozvinutych zapadnich zemich. Ja jsem se s tim setkal
napriklad ve Vidni. Ale dobre, to jeste Rakousko nebylo clenem EU. Pred
dvema mesici jsem byl na konferenci ve spanelske Seville. Hned u prvniho
muzea do ktereho jsem se vypravil me privital napis, ktery se skvel pod
cenou vstupneho: "Obyvatele EU vstup zdarma". Ruzne typy vyhodneho vstupneho
pro obyvatele EU a Spanelska pak byly ve vsech muzeich a galeriich, na ktere
jsem narazil. V hlavni katedrale ve meste, ktera je pamatkou nejvyznamejsi,
meli napriklad obyvatele Sevilly vstup polovicni. Pritom Sevilla zije s
turistickeho ruchu, je clenem EU a obyvatele EU jsou v prumeru mnohem bohatsi
nez vetsina obyvatel z jinych zemi.
Historka s Janem Culikem a duchodkyni zebrajici o penize na jidlo
mi pripomina dobu, kdy v tisku a televizi kazdy, kdo mluvil o zapadoevropskych
statech licil, jak tam potkal zebraka a jak tam chudi stradaji hladem. Moji
rodice a tchanovci jsou v duchodu. Ja sam znam radu duchodcu. Jejich zivotni
uroven je ruzna a zavisi na rade okolnosti. Nikdo z nich vsak nestrada hladem.
Tim netvrdim, ze stejne jako v EU ci jinych rozvinutych statech zde nejsou
bezdomovci na dne. Ovsem vetsinou je to do znacne miry jejich
volba, ale to neznamena, ze se by se nemelo pokouset se jim pomoci. Po
pravde receno statisticky vzato, jsem vice zebraku a bezdomovcu potkal v EU
nez u nas.
Obcas se mi stalo, ze jsem pri svych cestach v EU pri nakupech narazil.
Zvyklosti byly trochu jine nez mam bezne zazito od nas doma. A obcas jsem
byl i dost durazne upozornen, ze bych se mel ridit pravidly zdejsimi. A to na
me kazdy poznal, ze jsem cizinec a ze si casto pravidla uvedena v jejich
materstine precist nemohu. Ale vyvozovat mensi kulturnost a civilizovanost
obyvatel zeme, do ktere prijedu, z toho, jestli se preferuje obsluzny ci
samoobsluzny zpusob prodeje novin, se mi zda trochu komicke. Druhou veci je
hrube chovani prodavacky, to je jasny pripad nekulturnosti. I kdyz ovsem
vybrani dalsich novin z vystavky tesne po upozorneni, ze to neni zvykem, je
take ponekud detinske.
V Holandsku me dost nicilo jejich stravovani. Vzhledem k tomu, ze
Holandane jsou totiz zvykli skoro neobedvat a vse si vynahradi az pri veceri,
tak na pracovistich, kde jsem pracoval, nebyly jidelny, ale ciste prodejna
hamburgru (sortiment i nejmensiho naseho bufetu je proti tomu skvely).
Vzhledem
k tomu, ze osazenstvo bylo mezinarodni, clovek by cekal, ze se sortiment
rozsiri smerem k zakaznikovi. Lec nebylo tomu tak, a tak se vsichni chte
nechte museli podridit mistnim stravovacim zvykum. Ale zase bych kvuli
tomu neoznacil zivot v Holandsku za nesnesitelny.
Co jsem chtel timto vyctem nekterych ze svych negativnejsich zazitku
z pobytu ve statech EU rici? Jen tolik, ze bych pomoci pravdivych prihod
dokazal napsat stejne deprimujici vizi o statech EU, ktera by vsak byla
stejne pravdiva a vypovidajici o pomerech v techto statech jako clanek
Jana Culika vypovida o situaci v Ceske republice. A hlavne. Ac jsem
ve "vyspelem" zahranici zazil i par negativnich zazitku (jako ostatne
kazdy vsude) tak v prevazne vetsine jsem se setkal se sympatickymi lidmi,
prodavaci, policisty i uredniky, se kterymi jsem se treba i po pocatecnim
nedorozumeni s humorem a dobrou naladou dohodl. Je jasne, ze vzhledem
k historicke situaci tam maji zivotni uroven vyssi a pravidla zazitejsi
(i kdyz ne vzdy lepsi). Ale stejne tak Ceska republika je obecne vzato
slusna demokraticka zeme s pravidly a zivotni urovni ne zase tak moc
vzdalenou od situace v EU. Je jasne, ze je tu i dost negativnich jevu,
chyb, ktere je treba kritizovat a myslim, ze BL jsou uzitecnym uhlem
pohledu. Na soucasnou politickou reprezentaci mam dost negativni nazor,
ale stejne negativni nazor na sve politiky maji casto i kolegove a pratele
ze zemi EU. A stejne tak prozivaji nekdy ekonomicke krize. Ale chmurny obraz
nastineny Janem Culikem je nepravdivy a kontraproduktivni, stejne jako
posunovani obyvatel v Ceske republice do role barbaru, kterym musim prinest
civilizacni osvetu jsa zastiten civilizacnimi hodnotami vladnoucimi v Britanii.
Ostatne ja jsem si treba myslel, ze k zapadnim civilizacnim hodnotam patri i
tolerance k homosexualne orientovanym spoluobcanum. Ze se mohou stejne schazet
jako vsichni ostatni (pochopitelne, ze jako vsichni ostatni nesmeji prodavat
drogy), ale asi jsem se mylil, nebot Jan Culik pise:
"Predstava nekompromisniho pristupu managementu motorestu, obavajiciho se
o jeho povest, me nadchla. Mozna se tady kdosi pokusil prodavat drogy, anebo
se tu schazeli homosexualove? UVEDOMIME VSAK OKAMZITE POLICII"
Vladimir Wagner
Poznámka JČ: Účelem kritiky určitých rysů české skutečnosti není, aby se domáci lidi naježili a začali poukazovat na to, že obdobné nepřijatelnosti se mohou vyskytovat i jinde. Znamená snad argument, že se ve Španělsku praktikují dvojí ceny, že praktikovat dvojí ceny je správné? To, co se dělá v zahraničí, není přece nutně správné jen proto, že se to dělá v zahraničí. - K "homosexuálům". Těžko budete Jana Čulíka obviňovat z netolerance k menšinám a k homosexuálům, viz dosavadní publikační historie BL. Pokud spolu na záchodech tohoto rodinami i s nejmenšími dětmi hojně navštěvovaného motorestu snad souložili předtím homosexuálové (či heterosexuálové, to je jedno) je to nepřijatelné, ano, je to trestný čin (public nuisance) a jsem rád, že management uvědomil okamžitě policii.
Rekord české žurnalistiky
Tento pozoruhodný článek, který vyšel v deníku Metro, který se rozdává v Praze zadarmo cestujícím metrem a konkuruje úspěšně denním listům, za něž se musí platit, nám poslal Patrik Janicaidis. Zaujme na něm intenzívní sobectví a naprostá absence jakýchkoliv civilizačních hodnot. Článek podle našich informací byl otištěn 9. srpna 1999. Zde je v angličtině k tomuto tématu článek Catherine Millerové v aktuálním čísle časopisu Central Europe Review.
Měsíc důchodců
Bývaly kdysi časy, kdy březen byl nazýván Měsícem knihy a kdy se v listopadu vroucně slavilo československo-sovětské přátelství.
Kdybychom stále zmírali v tamtěch dobách, letošní srpen by musel být považován za měsíc důchodců. Naštěstí už v rudých časech
nežijeme.
Přesto mají naši starší spoluobčané důvod k oslavám. Jejich vláda jim opět zvýšila důchody. V srpnové výplatě přibude
každému průměrně 300 českých měnových jednotek. Celkově se tak penze vyšplhají na průměrnou částku téměř 6000 korun. Čistého,
aby bylo jasno.
Odhlédněme teď od faktu, že vládu k valorizaci důchodů tentokrát nenutil zákon, nýbrž jen a pouze její populismus a nezodpovědnost.
Asi se budeme muset smířit se skutečností, že kabinet ČSSD vyznává heslo: čím méně peněz je ve státní pokladně, tím více prostředků
budeme utrácet.
A už vůbec se nezabývejme otázkou, odkud se potřebné miliardy korun na zvýšení penzí vezmou. Jsou věci mezi
nebem, zemí a Milošem Zemanem, kterým rozumí jenom stárnoucí ministři sociální demokracie.
Sociální solidarita a sociální
spravedlnost jsou jediné odezvy, jež přicházejí z levicových luhů a hájů ...
Ptejme se ovšem velmi naléhavé na to, zda zvýšeni důchodů je správné a spravedlivé. Odpověď zní jasně: NE.
O své rodiče by se
především měly postarat jejich vlastni děti. To je ta jediná správná solidarita.
Přiznám se bez mučení, že nejsem ochoten ze svých daní
přispívat na důchod cizím osobám pokročilého věku.
Jejich osudy jsou mi lhostejné. Nikdy mi nic nedaly ani nedají. Stejně tak jim ani
ja nehodlám platit jejich stáří.
To je, myslím, vcelku spravedlivý přístup.
Nechci být solidární. Není to povinné.
Bohužel, vláda se
nikoho na nic neptala. Bez nejmenších skrupulí či omluvy bere všechno, co dokáže vzít, a vyplácí to komusi, koho okradený poplatník
vůbec nezná.
Jediná spravedlivá metoda, jak přidělovat důchody, je žádné penze z úrovně státu nevyplácet. Ať si každý v průběhu desítek let aktivního
života na penzi našetří sám.
Pokud by tento princip byl přijat, možná by se našlo dost lidí, jež by po přechodnou dobu rádi přispívali
těm, kteří už kvůli vyššímu věku nemají šanci si sami uspořit dostačující částku.
Hněv cloumá mou duší, když slyším penzistické
stesky a žehrání na nízké důchody a špatnou životní úroveň. (Všechna úcta a čest těm, kteří si nestěžují).
Ihned mě napadá odpověď
těmto nespokojencům.
Vždyť jenom sklízíte plody čtyřiceti jedna let budování socialismu. které bylo horší a ničivější než jaderné
bombardování kombinované s napalmovou smrští.
Na scénu přichází druhé heslo, jehož platnost si málokdo uvědomuje, jímž se však téměř-každý penzista hodlá řídit: socialisticky jsem
pracoval, nyní chci kapitalisticky žít.
Zní to možná krutě, ale je to tak. Lidé, kteří pracovali v minulém režimu. neprodukovali žádné
hodnoty.
A ani nevydělávali peníze, jen jakési bezcenné poukázky na "zakoupení" pouhé iluze zboží.
(Dobře si vzpomínám, jak žila v
komunistickém režimu moje babička důchodkyně: o chlebu a vodě).
Naši penzisté by dnes chtěli vegetovat ve stejném ráji jako důchodci
v Německu nebo Švýcarsku.
Není už mnoho sobečtějších a ani nespravedlivějších požadavků.
Je přece nutno zaplatit daň za produktivní
část života zmarněnou v reálním socialismu. Taková je spravedlnost.
Martin Maňák
publicista
K tomu:
Důchodce
Karel Kryl
Kalhoty roztřepené
na vnitřní straně
zápěstí roztřesené
a seschlé dlaně
kterými žmoulá kůrku chleba
sebranou z pultu v závodce
tak tedy říkejme mu třeba
důchodce
Rukávy u zimníku
odřením lesklé
Čekává u rychlíků
na zbytky ve skle
Stydlivě sbírá nedopalky
ležící v místech pro chodce
a pak je střádá do obálky
důchodce
V neděli vysedává
na lavičce v sadech
a starou špacírkou si podepírá
ustaranou hlavu
Sluníčko vyhledává
naříká si na dech
a vůbec nikdo už mu neupírá
právo na únavu
Na krku staré káro
a úzkost v hlase
Když žebrá o cigáro
zlomí se v pase
Namísto díků sklopí zraky
a není třeba žalobce
Když vidím tyhle lidský vraky
třesu se strachem před přízraky
že jednou ze mne bude taky
důchodce
Kníška Karla Kryla, Index, Společnost pro československou literaturu v zahraničí, Kolín nad Rýnem, 1972.
Význam mystifikace v lidových sdělovacích prostředcích
Prominte mi pane Culiku, kdyz se odpichnu v nasledujici uvaze od vaseho
clanku: (cituji)
"Vladimír Zelezný asi neco má s tou Bohryovou" hlásal (cituju po pameti)
sobotní Blesk,...
Opravdu me udivilo, jaky nazor na informaci, kterou jste ziskal z bulvarniho
deniku, jste si utvoril:
Záber Zelezného unylého úsmevu nad Bohryovou to dokazoval.
?!
Je to pravda a pokud ano, co to vypovídá o cem? Ze se v CR vyspí jakákoliv
zamestnankyne s šéfem? Ze snad Zeleznému, který prece nemuze být úplne bez
inteligence, vubec nejde o to, co má zena, kterou si namlouvá, v hlave? (on
není zenatý?)
Odpustte, ale vase uvahy dosvedcuji, ze jste jako moucha sedl autorovi
clanku na lep.
Protoze to neni podstatne pro to co chci rict dale, nebudu uz rozebirat
pokracovani vasi reakce, ackoliv i to je vhodnym kaminkem v mozaice cehosi:
Bohryová predcítala Televizní noviny Zelezného nové Novy jak prvnácek v
prvních podzimních hodinách nad slabikárem. Její intonace i prerekávání byly
pozoruhodné, stejne tak úvody, které ke zprávám prednášela, a které si
pravdepodobne napsala sama. Ta úroven.... Ono to skutecne nikomu nevadí?
Všechno je dovoleno?
Nahodou jsem si to vikendove cislo Blesku mohl prohlednout a tu zpravu chapu
jako mystifikaci. Pravdepodobne motivovanou snahou posilit "hvezdnou zari"
pani Bohryove klasickou metodou - spojenim s jinou znamou osobou.
Ostatne, prave a predevsim prvni stranky bulvarnich deniku mivaji
mystifikacni charakter. Jejich cilem totiz neni informovat, ale upoutat
pozornost "ctenare", a motivovat ho ke koupi a pote k listovani strankami
plnymi reklam. Vsak take prochazeni bulvarnich novin se spise nez pomale
prochazce galerii podoba projizdce po silnici lemovane billboardy.
Na zprave jako byla tato pritom ziskaji vsichni zucastneni:
Autor je rad, ze dostane tucny honorar za clanek na titulni strance
Vydavatel je rad, ze ma nekonfilktni a aktualni tema, ktere prodava
Zelezny je rad, ze se o nem mluvi
Bohryova je rada ze je spojovana se slavnym a bohatym, byt
kontroverznim clovekem, navic svym sefem a mozna vzorem
Ctenari jsou radi, ze "vedi"
Inzerent je rad ze ctenari shledli i jeho reklamu
Navic, jako vedlejsi ale zadouci efekt, je posilovana popularita
pani Bohryove
Popularni osoby, tzv. hvezdy, jsou totiz pro popularni kulturu nezbytne, a
ti, kdo ji vytvareji, jich nikdy nemaji dost a nevynechaji jedinou prilezitost
k tomu, aby rozsirili jejich pocet- a tak i snizili pravdepodobnost, ze
neboudou mit lakavy obsah svych periodik. Zajem o jine lidi potazmo o
spolecenstvi je totiz u cloveka vyznamny a rad si ho uspokojuje. Zalezi ale na
intelektu pozorovatele, co ho na okoli zajima. Zda napr. sexualni zivot
nejake osobz nebo naopak jeji prinos pro spolecnost. Zda jednotlivosti- senzace nebo naopak trendy.
Ale teprve ted se konecne dostavam k jadru veci.
Opakovane me udivuje, ze rada lidi v mem okoli stale nepochopila princip
fungovani medialni branze. Totiz to, ze jejich hlavnim smyslem neni sluzba
verejnosti, ale vytvareni zisku. A ten prichazi s reklamou. Uz desitky let
jsou totiz prijmy z ni vyssi nez z prodeje vytisku a nektera media jsou
dokonce zadarmo jen proto, ze jejich sireni je financovano reklamou.
Mimochodem, lide svázaní s médii argumentují ve snaze vysvetlit v diskusich
o jejich prospesnosti tim, ze media hlidaji dodrzovani svobody a zneuzivani
pravomoci. Uznavam, ze investigativni novinar je cimsi jako hlidacim psem a
podporuji ho v tom. Ale zaroven si uvedomuji i jeho roli psiho zapasnika,
ktery v ringu upoutava pozornost divaku svoji bojovnosti- a zaroven ji
pritahuje i na reklamy nalepene na stenach ringu, ve kterem bojuje svuj
zapas na zivot a na smrt.
Tak se dostavam k druhe myslence, ktera me casto napada pri cteni stiznosti
ctenaru i autora Blistu na uroven medií v Česku.
Princip fungovani media je v tom, ze je zamereno na specifikovanou cilovou
skupinu, jejiz zajmy urcuji strukturu tohoto media a zpravy v nem jsou
formulovany tak, aby tomu tato skupina rozumela. Cilem je pritahnout
pozornost ctenare - a predlozit mu reklamu.
Cim vice se mi podari prithanout
clenu cilove skupiny ke shlednuti reklamy, tim vetsi odmenu dostanu. Proc to
tak polopatisticky vysvetluji?
To aby bylo konecne jasno, proc nemuzeme, my,
pravidelni ctenari Blistů od popularnich medii cekat uspokojeni naseho hladu
po informacich uvadenych v souvislostech- nebo po novych informacich.
Cilova
skupina, pro kterou jsou tato periodika urcena, se citi byt poucena tim, co my
uz davno zname nebo nas nezajima, a bavena tim, co nas uz nudi, nebo to
povazujeme za nevkusne.
Bohuzel je nas malo, coz umocneno tim, ze mluvime exotickym jazykem
znamena, ze se specializace na nas nevyplaci ani vyrobcum a inzerentum, a
tedy ani medialni branzi. A tak jsme odkazani na cizojazycna media, v lepsim
pripade na drahe individualni sluzby nebo na svepomoc. Meli bychom to uz
konecne pochopit a ne si na to stale stezovat.
Pomuzu si analogii: Pokud rad a dobre jim a nikdo mi neuvari, a ani ja sam
si neuvarim, musim alespon venovat energii na vyhledani slusnych restauraci
a nechat si to i neco stat. Nema smysl, chodit si do levne hospody stezovat
na to, ze tam maji spinavy talir, neuctivou obsluhu a na jidelnim listku
jenom gulas. Nema smysl usilovat o uzavreni takove hospody. Co ale smysl ma,
to je vytvareni alternativy a jeji udrzovani pri zivote. At uz je tou
alternativou slusna restaurace, nebo zajimave periodikum.
Marek Houša
Poznámka JČ: Marek Houša tady hlásá něco velmi podobného filozofii Jana Jiráka, předsedy Rady České televize, tkerý taky prohlašuje, že média ztratila schopnost komunikace a musíme znovu začít se samizdatem. Není to pravda. V jiných zemích to tak nefunguje. Situace tak jen vypadá z českého úhlu pohledu, protože tam se za posledních deset let média vyvinula velmi nepříznivě. Je jasné i to, že by v ČR jistě bylo dostatečné publikum pro inteligentní televizní zpravodajství i dobré noviny. Na Západě kromě toho totiž existuje cílené zaměřování "výrobků" na přesně vybrané, i menší skupiny obyvatelstva - je to obdoba oné "creditworthiness" - britská "Pražská energetika" neobtěžuje nedůvěrou zákazníka, o němž má v počítači informaci, že své účty za elektřinu platí léta pravidelně a včas. Podniky se na Západě v daleko silnější a inteligentnější konkurenci často snaží nejen vydělat co nejvíc peněž, ale i výrazně soutěžit v oblasti kvality. Deniky jako Guardian, Independent, Times, Financial Times, týdeníky Economist, Spectator, ale i třeba Private Eye, a mnohé další (Science, News Scientist, Nature, v Americe New Yorker, New York Review of Books, London Review of Books, The Atlantic Review, the Wall Street Journal) mají vysoký náklad a naprosto nejsou jen prostorem pro zveřejňování reklamy a už vůbec nejsou prostorem pro manipulaci a mystifikaci čtenářů. Redaktoři a editoři těchto listů by se vám vysmáli.
Jak je to v Čechách se skinheady
Vazeny pane Veisi,
Dovoluji si reagovat na vas clanek v BL ohledne pochodu ceskych
neonacistu Prahou. Plne s nim souhlasim, jen bych vas rad upozornil, ze
media informuji verejnost o hnuti skinheads velice zkreslene, nebot toto
hnuti NENI JEDNOTNE a obsahuje nekolik odnozi, ktere jsou v prikrem
protikladu. Pokud media a zde si dovoluji tvrdit, ze teto nepresnosti se
doousti i Radiozurnal, informuji o skinheadech melo by se ricit o kterych,
nebot jak znamo existuji:
S.H.A.R.P. - Skinheads against racijal prejudice: Skinheads proti rasovym
predsudkum, coz jsou antirasisticti skinheads nemajici neonacisty vubec
radi, nebot hnuti skinheads vyslo z antirasistickych korenu a jamajske
kultury. Link na jejich logo: http://huizen.dds.nl/~crass/
RED SKINS - Levicovi skinheads anarchiste a socialiste/trockiste
a pak bohuzel i NAZI SKINHEADS, ti kteri zde poradali tuto akci.
Byl bych velice rad, kdyby se mediím podarilo nemast verejnost a
informovat pravdive o tom, ze se bohuzel na konci tohoto stoleti po vsech
hruzach zpusobenych nacismem musime opet divat na to, jak neonaciste
pochoduji po ulicich nasich mest. Navic pod ochranou policie ci za
gentlemanske dohody s primatorem mesta Pardubic Jirim Striteskym (ODS).
Prosty obcan na to jenom cumi doma u TV, ktera mu tak rada jeste
"vysvetli", ze se nic nedeje, nebot se pry jedna o "jen" o skinheady a taky
treba to, ze ti, co se odhodlaji prijit vyjadrit svuj odpor vuci nacistum,
jsou prece jedine levicovi exstremiste, takze se opet nic nedeje nebot je
to " jenom boj dvou gangu pubertaku". Asi vsichni vime, kam vedlo ve
30.letech tolerovani nejdrive maleho krouzku kriklounu.
Jiří Strnad
