Bez rodného čísla ani ránu
Diskriminace a Pražská energetika
Nemáte-li v ČR trvalý pobyt, nemáte právo platit za elektřinu
Jan Čulík
Některé české podniky jsou, zdá se mi, poněkud nepřipraveny na styk s lidmi ze zahraničí, který se bezpochyby stane běžným, jakmile Česká republika vstoupí do Evropské unie. Nedovedu si představit, že lidi, kteří mají třeba jeden byt v Londýně, druhý v Los Angeles a třetí v Berlíně, by měli být zrovna v Praze diskriminováni, že tam nemají trvalý pobyt?
Člověk často v České republice naráží na opakovaný požadavek po rodném čísle, bez něhož mnohé byrokratické instituce nedají ani ránu. Pojem, že by pro instituce v České republice mohli pracovat třeba i lidé ze zahraničí, a měli by být třeba i placeni do zahraničí, se prosazuje v ČR stále ještě velmi těžce.
Včera jsem však v Praze narazil na skutečně kafkovskou situaci. Nepomohlo ani, že všichni byrokratičtí pracovníci, s nimiž jsem jednal, byli neobyčejně zdvořilí a pracovali v luxusním, dokonale klimatizovaném, na první pohled západně vyhlížejícím prostředí. (Moc západní ale nebylo, když mě vedoucí odbočky Pražské energetiky po několikerém pozměnění instrukcí, co pro jeho byrokratickou firmu potřebuju, poslal zase zpátky na konec fronty, se slovy "Vždyť tady skoro nikdo není".)
Nedávno zemřelá babička mi odkázala v Praze byt. Prošlo dědické řízení a jsem jeho právoplatným majitelem. V úterý jsem se pokusil zaregistrovat se v podniku Pražská energetika jako pravidelný plátce v bytě spotřebované elektřiny.
V Británii jsme se naposledy stěhovali asi před patnácti lety. Pamatuju se, že jsem přeregistroval elektřinu od starého majitele na sebe tím, že jsem odečetl elektroměr, zvedl telefon a zatelefonoval na elektrické podniky, že jsem nový majitel, a od toho a toho čísla na elektroměru budu platit za elektřinu já. Operace trvala přesně dvacet vteřin, nemusel jsem z domova vůbec učinit jediný krok. Kdyby to bylo složitější, ani by to taky nešlo, neboť v Británii je stěhování se z místa na místo národním sportem - kdyby měli lidi při tom vyplňovat desítky formulářů, ekonomika by se úplně zadřela.
V Praze jsem dostal smlouvu o uzavřené odběru elektřiny, kdy jsem se poněkud zděsil, neboť se po mně v ní chtěl dosti přesný výčet elektrospotřebičů v bytě, spolu s jejich spotřebou. Kolik má asi výkon bojler v koupelně? Mají jističe před elektroměrem patnáct ampérů? Měl bych to vědět, přiznávám. V Británii bych to věděl, ale tam by se mě na to nikdo neptal.
Nejprve se zdálo, že problém nebude neřešitelný. Stačilo předložit úmrtní list osoby, od níž jsem byt zdědil, a formulář smlouvy pro odběr energie (s výše uvedenými podrobnými informacemi) opatřený razítkem bytového družstva, jehož součástí můj byt je. Vzal jsem formulář, sedl do auta a zajel za úřednicí bytového družstva pro razítko.
Po návratu do luxusních, klimatizovaných kanceláří podniku Pražská energetika Na chmelnici v Koněvově ulici jsem formulář vyplnil vlastním jménem. Po asi půlhodině čekání, když jsem se dostal k příslušné překážce, vznikl první problém. Nemám rodné číslo, a tak, ač český občan, ukázalo se nemám právo sám platit za elektřinu ve svém bytě. Když se podniku Pražská energetika nabízejí peníze, nepřijme je jen tak od každého. Co kdyby totiž třeba někdy přestal za elektřinu platit? Stále přežívá úzkostnost z komunistického režimu, že lidi, kteří nežijí v České republice, žijí vlastně na jiné planetě a jsou soudně nepostižitelní. (Abych byl férový, britské banky také odmítají vydávat úvěrové karty lidem, kteří nemají v Británii trvalý pobyt, avšak dosud se mi je podařilo zařídit asi třem lidem, krátkodobě v Británii, protože jsem se za ně slovně zaručil. V Británii totiž neplatíte za úvěrovou kartu žádný poplatek, pokud vaše měsíční útrata dosahuje určité úrovně, a nemusíte mít na kontě předem složenou žádnou částku.)
Zpět k Pražské energetice: Nemáte-li rodné číslo, jste nedůvěryhodný. Musel jsem vyplnit zplnomocnění, v jehož rámci měl za mou elektřinu platit český občan, s řádným rodným číslem. Tak to taky prý musejí dělat všichni cizinci, ať mají v ČR krátkodobý nebo dlouhodobý pobyt. Sami o sobě jsou nedůvěryhodní, ručit za ně může jen skutečný Čech, který je otrokem českého státu, a tedy soudně postižitelný. Vyplnili jsme zplnomocnění.
Pak ale nastal další problém: podnik zjistil, že nemám v České republice ani ten trvalý, ani krátkodobý pobyt. Proto, ukázalo se, nemám oprávnění platit elektřinu ani ze splnomocněním, ale musím jít k notáři a sepsat s ním zvláštní smlouvu, jejíž součástí bude český občan s řádným rodným číslem. Tento řádný, rodným číslem zaregistrovaný občan, uzavře se mnou smlouvu, jíž se bude zavazovat, že za mě bude platit elektřinu. Protože nejsem obyčejný český občan, Pražská energetika mi bude účtovat za elektřinu prostřednictvím tohoto místního občana s rodným číslem zvýšený, nebytový tarif. Nemám rodné číslo, ani trvalý pobyt v České republice, tak musím platit víc, dobře mi tak.
Napadlo mě, co kdybych uzavřel na místě s nějakým českým občanem nájemní smlouvu, a ten by za můj pražský byt platil za elektřinu sám? Podle vedoucího pobočky podniku Pražská energetika by to šlo.
Tak jsem dostal nový formulář nájemní smlouvy, starý jsem zahodil, aby se to nepletlo, sedl jsem do automobilu a odjel zpět do bytového družstva pro nové razítko. Bez razítka ani ránu. (To je taky zajímavá kulturní náležitost - v Británii razítka vůbec neexistují.)
Po návratu s razítkem jsme nájemní smlouvu, orazítkovanou řádně ve všech jejích kopiích (co s těmi všemi papíry pak asi v tom podniku dělají?) vyplnili jménem českého občana s rodným číslem.
Pak ale vznikl další problém.
Chtěl jsem, aby se účet za elektřinu automaticky odečítal z mého pražského sporožira. Snad přece musí být možné domníval jsem se, aby můj pražský ručitel smlouvy ručil za mé dluhy jen v tom případě, kdyby nebyly zaplaceny. Pražské energetice snad může být jedno, odkud jsou poplatky za elektřinu hrazeny, pokud hrazeny jsou?
To, bylo nám vysvětleno, není možné. Není v žádném případě možné, aby byla smlouva uzavřena s jednou osobou a poplatek za elektřinu by byl hrazen z nějakého jiného sporožira.
Odešli jsme po třech hodinách, strávených bezvýsledným vyjednáváním, bezúspěšně.
Na dotaz řediteli pobočky, že přece snad Pražské energetice musí stačit jako záruka pro případné neplatby má nemovitost, mi ředitel vysvětlil, že i on pracoval v zahraničí, konkrétně v Německu, a i tam se s ním nikdo při pokusu platit za elektřinu jako cizinec nebavil.
No, nevím. Z mé zkušenosti z Británie vyplývá, že pokud někdo vlastní nějakou nemovitost, ta nemovitost se považuje za dostatečnou záruku pro většinu finančních transakcí. Je přirozené možné, že v Německu tento český ředitel žádnou nemovitost nevlastnil.
Mrzel mě marně vyplýtvaný čas. Vzpomněl jsem si na argument Francise Fukuyamy v jeho knize Trust, Důvěra:
Společnosti, které jsou založeny na malé míře sociálního kapitálu (vzájemné důvěry mezi občany) jsou ekonomicky v nevýhodě, neboť to, co se ve společnostech s vyšší mírou důvěry řeší třeba jen slovní, neformální dohodou, musí být ve společnostech, založených na nedůvěře, stokrát jištěno různými právními zárukami. To je velmi nákladné, finančně i časově, a každou takovou společnost to znevýhodňuje vůči zemím s velkou mírou společenského kapitálu, kde se podnikatelé nemusejí tímto právním jištěním zdržovat.
PS. Do pražských plynáren za účelem převedení plateb za plyn na mé jméno jsem se pak už neodvážil.
Úterní televizní zpravodajství na ČT 1 a na Nově
Jan Čulík
Asi je neférové hodnotit televizní zpravodajství uprostřed léta, kdy je vláda na dovolené a politický život, který je i tak dosti umrtven, se pohybuje na minimu.
Sledoval jsem v úterý zprávy České televize od 19.15 a - jako mnozí čeští televizní diváci - jsem v 19.30 přepnul na Novu. Mé dojmy ze zpráv České televize jsou tedy relativně nekompletní.
Ale příliš mnoho se nedá dodat k analýzám, které jsem zveřejňoval o zpravodajství České televize v Britských listech loni.
Znovu se potvrdil dosti výrazný posun v ČT směrem ke zpravodajství televize Nova s důrazem na zločinnost, skandály a katastrofy a s důrazem na různé formální rysy bulvární, lidem vstřícné prezentace zpráv. Je to začarovaný kruh. Je velmi obtížné hodnotit, do jaké míry je soustředěnost na tyto záležitosti diktována bulvárním zájmem o vyšší sledovanost pořadu, a do jaké míry realisticky tyto zprávy odrážejí dnešní stav české společnosti, který je všeobecně nejistý.
Skoro každý vám dnes v ČR řekne, že se bojí zločinnosti a podvádění. Otázka je, zda je to v důsledku znejisťující kampaně televizních stanic, které vás šokují povrchně odhalenými sděleními, hlouběji však záležitost už neanalyzují, anebo zda je tato nynější česká společenská nejistota realistickým rysem stavu dnešní společnosti.
Hlavními nepříjemnými a neprofesionálními rysy zpravodajství České televize (bezpochyby převzatými z Novy) byl známý nervní, uspěchaný styl, v řeči reportérů i v práci kamery. Kratičké reportáže byly točeny často prostřednictvím nervních švenků. Jako by měli tvůrci reportáži obavu, že vlastní obsah jejich reportáže není dostatečně zajímavý, a tak ho musejí pro diváka zdramatizovat vnějšími formálnimi rysy.
Avšak použila-li nyní Česká televize uprostřed komentáře vysvětlující titulek, komentář byl shodný s textem titulku. Předchozí matoucí praxe, kdy se titulky tloukly s tím, co říkal komentář, se tentokrát v ČT nevyskytovala.
Podobně jako v televizi Nova se i nyní vnucují moderátoři Událostí České televize divákům různými lidskými úsměvy a neformálně, pseudoupřímně přátelskými extempore ("No a tak teď jedna úplně čerstvá zpráva")
Obě televizní stanice, Nova i ČT 1, uvedly jako hlavní zprávu ve zpravodajství zatčení mezinárodního organizátora ilegálního prodeje drog Novotného-Urbana, který byl ve spolupráci s kolumbijskou policií vydán do Prahy. Zpravodajský šot televize Nova k této záležitosti se zdál být podrobnější a informovanější.
V tradici katastrofických či kriminálních zpráv byla na ČT 1 reportáž, že kdesi na venkově se uskutečnila policejní razie proti dalším překupníkům drog. Záslužnou informací byla zřejmě vlastní zpráva ČT 1, varující, že pokud si koupíte ojeté auto, není vyloučeno, že je to vozidlo pronajaté u nějaké firmy na leasing, protože se to už neuvádí v technickém osvědčení prodávaného vozidla. Pokud vás takhle prodejce napálí, přijdete o peníze, protože leasingová firma si auto vezme zpátky. Jestlipak bude ale Česká televize sledovat tuto a podobné záležitosti systematičtěji.
Ještě jednou se ČT vrátila k utajování počtu poradců v sídle české vlády, ale jen velmi krátce a dosti chabě. Vláda je na dovolené, takže se nikdo nedověděl nic. České televize by asi měly systematičtěji bojovat proti informační blokádě české vlády.
Následující zprávy na ČT 1 už byly nezajímavé:
Na Slovensku se uzdravuje hudebník Josef Ráž, který byl zraněn při autonehodě. (Tomáš Šponar má dobrý hlas, ale působí to lépe, když stojí mimo obraz.)
Superman učí kosovské děti, jak se vyhýbat minám. (Stručný záběr projevu Hilary Clintonové nebyl opatřen překladovými titulky, ale - to je nedobrý zlozvyk - překládán slovně verbálním komentářem. Vůbec slovní překládání angličtiny a zahlcování jí češtinou - včetně dabingu - je součástí spiknutí českých televizí, jak udržovat iluzi bubliny českého světa. Ve skutečnosti by bylo velmi záslužné, kdyby byli lidi v ČR v televizi vystavováni systematicky angličtině, s českými podtitulky.)
Bude zatmění a mnozí i myslí, že nastanou katastrofy i konec světa.
Pentagon vyzkoušel novou zbraň.
Tady jsem už přepnul na Novu.
Je pravda, že hlavním zájmem televize Nova byly jako obvykle především násilné činy, ale tentokrát mi to připadalo, jako by se Nova násilím a kriminalitou zabývala jen z povinnosti. Spíše Nova tentokrát projevovala nepotlačitelné tendence k veřejné službě, kritickým postojem k nastolovaným problémům. Paradoxně, zdálo se včera večer, že úkol veřejné služby plní lépe než Česká televize.
Vezměme jen případ nadcházejícího zatmění. Kromě základních informací o zatmění informovala televize Nova také o rozsáhlé zdravotní a varovné kampani v západních zemích, aby si lidi chránili oči. Proti tomu vysílala prohlášení mluvčího českého ministerstva zdravotnictví, který bezostyšně tvrdil, že české ministerstvo zdravotnictví žádnou osvětovou kampaň v této věci provádět nebude.
Deset let po zavedení "kapitalismu" jsou v Čechách stále fronty a když si lidé stěžují, pošlou na ně policii. V londýnském planetáriu jsem před deseti dny viděl volně k dispozici černé brýle pro zatmění, k dispozici komukoliv. U pražského planetária na Petříně stojí lidé kvůli těmto brýlím celé dny fronty. A když si stěžují na šlendrián (zásilek brýlí je nedostatek), vedení planetária na ně pozve policii, uvedla TV Nova.
No, v Čechách musí být přísně. Nedostatky zakryjeme policejním režimem.
I další zprávy TV Nova byly relativně burcující. To je správné. Otázka je, je televize Nova schopna se k těmto námětům opakovaně až do vyřešení problému vracet? Mnozí také poukazují na to, že televize Nova není při svém zpravodajství věcně vždy spolehlivá. Existuje tu tedy otázka důvěryhodnosti. Nicméně, TV Nova vysílala tyto důležité, i když krátké, zprávy. (K nim měla mít hned vyjádření vládních činitelů či odpovědných činitelů státní správy:
Kdesi na venkově zmlátili mladíci majitele restarace, ten však odmítl podat trestní oznámení. Takových případů jsou nyní v ČR stovky, protože nejsou dostatečně ochraňováni svědci
Mnoha bytovým družstvům v ČR hrozí krach, protože mnozí nájemníci nejsou schopni platit poplatky za byt případně za bytové služby. Vláda byla opakovaně žádána o řešení, dosud však nereaguje.
V informacích o doplňovacích volbách do Senátu za zemřelého Václava Bendu byli představeni jednotliví kandidáti a byla krátce exponována i kontroverze, podle níž obviňuje jednoho z kandidátu, Karla Srpa, zpěvák Jaroslav Hutka ze spolupráce s komunistickou tajnou policií. Srpovo obviňování ze spolupráce s tajnou policií se zdá být poněkud irelevantní, ale v předvolební kampani je nutno o něm mluvit, pokud bylo vzneseno. Televize by ale měla předložit fakta, nikoliv pouze ústní svědectví znesvářených stran. Velmi často degeneruje veřejný diskurs v ČR v hašteření dvou nesmiřitelných odpůrců, jejichž opačné názory jsou prostě veřejnosti předloženy, a nic víc.
Kojenecké zboží je nyní v České republice nesmírně drahé, takže mít dítě začíná být pro lidi luxus.
Veřejné záchodky v ČR jsou i nadále ve strašlivém stavu, z postihu za jejich stav si nikdo nic nedělá. Cizinci se zejména pozastavují nad pozoruhodnou praxí, že zaplatíte paní u záchodu dvě koruny a dostanete za to dva malé kousky toaletního papíru. (Asi v roce 1994 jsem chtěl o tom natočit reportáž pro Svobodnou Evropu, ale bylo mi řečeno, že se to nehodí.)
Copak asi vede k mírně sílícím občanským tendencím zpravodajství televize Nova? Že by odchod Vladimíra Železného?
Kniha, kterou se pokusil Vatikán zakázat
V Itálii vyšel bestseller, který tvrdí, že odhaluje korupci, svobodné zednářství, homosexualitu a satanismus v papežském soudním dvoru, v kurii.
Kniha se jmenuje "Odváto s větrem ve Vatikánu". Její autoři si říkají I Millenari, Millénisté a jedním z autorů je dvaasedmdesátiletý monsignor Luigi Marineli, který pracoval v papežské kurii po třicet let.
Vatikán se pokusil knihu neobratně zakázat, což vedlo k tomu, že se zdesetinásobil její odbyt a kniha vyvolala zájem mezinárodních nakladatelství. V brzké době má vyjít anglický překlad.
"Když jdu do kostela, očekávám ticho," uvedl šéfredaktor nakladatelství Kaos, které knihu vydalo. "Tato soudní akce byla jako výkřik a velmi přispěla k rozšíření této knihy. Normálně by se bylo prodalo 10 000 výtisků, takto se jich prodalo 100 000. Kniha vyjde na podzim ve Španělsku a jednání s Německem jsou také už téměř úplně uzavřena."
Kniha obsahuje tato kontroverzní tvrzení:
Jednomu knězi byl odepřen kardinálský úřad, poté, co byl zatčen, když se pokoušel propašovat kufr plný peněz přes Švýcarskou hranici.
Ve Vatikánu se prý konaly satanské mše, jejichž účastníci mají hlavy skryty v kápích a od pasu jsou nazí.
Utajují se homosexuální styky mezi vysokým klérem.
Biskup zpronevěřil peníze, aby mohl zaplatit za výchovu nemanželského dítěte.
Ve vatikánské byrokracii kvete svobodné zednářství.
Když byl papež Pavel VI. ještě arcibiskupem, snažil se zatajit vysoce kritický dopis, který napsal jednomu biskupovi, a zřejmě u něho tím vyvolal infarkt.
Knihy by si pravděpodobně málokdo všiml, kdyby se rozzuřený Vatikán nepokusil využít svého církevního soudu - římské Roty - ve snaze knihu potlačit.
Soudní proces začal minulý měsíc. Pokud bude hlavní autor knihy Luigi Marinelli shledán vinným, soud by mu mohl zakázat sloužit mši. Marinelli se odmítl k soudu dostavit a odmítl příkaz, aby nechal knihu odstanit z knihkupectví.
Vatikán prohlašuje, že se nesnaží potlačit svobodu projevu, ale snaží se jen ochraňovat osoby, kteří se domnívají, že se v knize poznaly.
Pravomoc církevního soudu je stejně jen omezena na 109 akrů státu Vatikán. Marinelli se domnívá, že většina členů kurie knihu četla a že většina s ní souhlasí, ale bojí se to říct nahlas. Jeho kritikové tvrdí, že je Marinelli motivován frustrací - neudělal v kurii kariéru.
