Válka o Jugoslávii: byl to americký expansionismus?
Tento článek reportéra BBC Fergala Keana vyšel v jeho pravidelném sloupku v deníku Independent v sobotu 12. června 1999.
Mýlil jsem se. Před čtrnácti dny jsem napsal, že se zdá být pozemní válka nevyhnutelná. Nevěřil jsem, že samotné letecké údery přimějí Miloševiče, aby kapituloval. Nevěřil jsem, že jeho vojska opustí Kosovo, pokud na místě nebudou vojska NATO, která je vyženou. No, Miloševič to nevydržel a kapituloval (to učinil, ať to kamufluje Bělehrad jakkoliv) a já se přiřazuji k dlouhé řadě komentátorů, kteří si v různých etapách tohoto konfliktu dost dobře neuvědomili, jaký dopad mají letecké údery na jugoslávské vedení. Vždycky jsem byl přesvědčen, že Miloševič bude poražen (a taky jsem to napsal) - jen jsem si nemyslel, že se to dá udělat pouze prostřednictvím leteckých úderů.
Teď když bomby a střely dokončily svou práci a Srbové odcházejí z Kosova, mí přátelé "Easy" a Arber a jejich rodiny se budou připravovat opustit Albánii a vrátit se domů. Jsem tomu rád, i v zájmu osudu statisíců jiných uprchliků, které srbský válečný magnát vyhnal. "Easy" zorganizuje v Metrovici někdy v budoucích měsících velký večírek na oslavu a možná budu moci splnit svůj slib a přijet tam také.
Četl jsem mnoho článků od protiválečné strany o tom, že tato válka byla expanzionistickou válkou NATO, byla to válka, jejímž cílem bylo upevnit americkou moc na hranicích Ruska, byl to pokus prosadit nový agresívní světový pořádek.
Ani jedno z toho není pravda a ti, kteří se snaží tuto interpretaci prosadit, jsou zaslepeni vlastním antiamerikanismem. Většina těchto lidí je stále ještě obětí levicového myšlení dávno minulé éry, pozůstatku z doby, kdy se americká moc agresívně prosazovala v jihovýchodní Asii a v Latinské Americe.
Namísto mlčenlivého Clintona a jeho generálů, kterým se nechce do války, viděli tito lidé Nixona a Kissingera a dr. Strangelova, viděli Ronalda Reagana a jeho contras a zlovolná chapadla vojenskoprůmyslového komplexu.
Tito lidé protestovali, že je zapotřebí schválit novou rezoluci OSN, a zapomínali na desítky předchozích rezolucí OSN, které Miloševič už ignoroval. Schválně ignorovali dlouhá léta množství slibů, porušených srbskou vládou, dlouhá léta podvodného, dvojakého vyjednávání srbské strany a chovali se, jako by byl Miloševič člověk, s nímž je možno seriózně jednat. (Samozřejmě, v tomto ohledu se nijak nelišili od amerických a evropských diplomatů, kteří dlouhá léta šířili iluzi, že je Miloševič v regionu zárukou stability.)
Jiné protestující osoby zaslepila jejich vlastní trpkost způsobená americkou vytrvalou a často nespravedlivou podporou pro Izrael na Blízkém východě. Tito kritikové odmítají vidět možnost, že v tomto případě jednají Spojené státy spravedlivě a dokonce při tom dosahují úspěchu.
Je to pravda, americká politika na Blízkém východě je strašlivě jednostranná, ale co se týče Kosova, Bílý dům jedná správně. Je přece nelogické argumentovat, že protože v jedné části světa jedná Amerika nesprávně, není schopna jednat jinde správně.
Americká podpora pro Chorvatsko a pro "etnické očišťování" Srbů z Krajiny se také často cituje jako příklad ostudně jednostranného chování. Ano, bylo to ostudně jednostranné. A ano, Tudjman by měl být vyšetřován kvůli své odpovědnosti za válečné zločiny v Krajině a v Bosně-Hercegovině. Ale, prosím vás, nepřesvědčujte mě, že to znamená, že Clintonův Bílý dům jednal špatně, když udělal tlustou čáru a postavil se v Kosovu na ochranu spravedlnosti. Amerika tím jednala naprosto správně.
Tato válka nebya válkou amerického expanzionismu, ani to nebyla válka v níž Američané arogantně ukazovali, jakou mají sílu. Je tomu obráceně: problémem naší doby je to, že neustále zoufale usilujeme, aby se Američané vůbec zajímali, co se děje jinde po světě. Američané jsou národ, jehož politický a vojenský establishment je hluboce ovlivněn izolacionismem a jehož většina obyvatelstva vůbec neví, co se děje za hranicemi Spojených států. Z těchto důvodů není hlavním problémem nutnost omezovat americkou moc, ale nutnost pořád předkládat Spojeným státům morální imperativ humanitární intervence.
Nezapomínejte, že po 100 dní poslední genocidy v tomto století (ve Rwandě) se Američané kroutili a dělali všechno, co je v jejich silách, aby nemuseli ve Rwandě zasáhnout, dohadovali se o ceně pronajímání vojenských vozidel pro jednotky OSN. Dělali prostě všechno, jen proto, aby nebyli zataženi do konfliktu v daleké zemi. Nakonec tam byl usmrcen téměř jeden milión lidí, částečně v důsledku absolutního odmítnutí Washingtonu zasáhnout. Tentokrát se ale rozhodli Američané jednat slušně. Sice je k tomu musel velmi silně postrkovat Tony Blair, nicméně však Američané učinili slušné rozhodnutí.
Byla to, jak Blair uvedl na samém počátku, válka proti zlu etnických čistek. V průběhu války se ovšem NATO dopustilo celé řady brutálních a stupidních činů. O život přišli nevinní lidé. Ale nesnažte se obviňovat z obrovského zločinu války - z deportace statisíců lidí - západní Spojence. Nezapomeňte, že během celého jednoho roku před válkou vyhnali Miloševičovi muži v Kosovu přibližně 300 000 lidí z domovů, srbské vražedné čety se pohybovaly po venkově a masakrovaly civilisty a po dlouhá desetiletí připravovali srbští extrémisté plán na vyhnání kosovských Albánců. Miloševič využil bombardování NATO jako užitečné záminky pro vyprázdnění provincie od většiny jejího obyvatelstva. Ale tito obyvatelé odešli, protože je vyhnali srbští vojáci - nikoliv letecké údery NATO.
Válka je pro liberální mínění neobyčejně znepokojivou záležitostí. Jak už jsem napsal, válka drtí naše představy o nás samotných. Válka je hrůza. Špiní svědomí, tělo i duši. Nemusíte chodit mezi mrtvými a zmrzačenými a zaznamenávat jejich příběhy, abyste si to uvědomili. Avšak po deseti letech zla, které vyvolávala etnická válka na Balkáně, měli jsme jinou možnost? Jsem upřímně přesvědčen, že nikoliv.
Na Balkáně se blíží konec jedné éry. Brzo nebudou ani Miloševič, ani Tudjman u moci. Menším válečným magnátům, kteří vyrostli kolem nich, se dostalo strašlivého varování a my jsme konečně v regionu angažováni v reálném a skutečném smyslu.
Politická nečinnost, diplomatické mlžení a podvádění, ignorování morálních principů - všechno to jsou vlastnosti, které do nynějška definovaly naše pokusy jednat s tímto krví potřísněným teritoriem. Útěch statisíců uprchlíků skoncoval s touto dvojakostí.
Dříve nebo později vznikne v Kosovu nezávislost. Představa, že devadesát procent obyvatelstva regionu může být násilím nuceno žít pod suverenitou státu, který nenávidí, je prostě nerealistická. Něco takového je možné jen v zemích, kde je absolutně hrůzným způsobem praktikován státní teror - na Východním Timoru nebo v Barmě.
Doufám, že si KLA uvědomí, že je v jejím zájmu spolupracovat s NATO a nebude se pokoušet podvrátit mír tím, že zahájí proti Srbsku z osvobozeného území novou válku. A pokud má mít NATO důvěryhodnost jako ručitel míru, musí zasáhnout nemilosrdně proti těm, kteří se budou chtít mstít na srbských civilistech.
V širším měřítku budeme muset být připraveni na krizi, která brzo vypukne v samotném Srbsku. Sousední Černá Hora je také velmi nestabilní. Jsme prostě, jak bylo mnohokrát řečeno v minulých dnech, teprve na začátku našeho partnerství s lidmi na Balkáně. Opakuji: je to partnerství: není to ani nadvláda ani diktatura, ale partnerství.
Už nikdy znovu si nebudeme moci dovolit - morálně ani prakticky - ignorovat zlo anebo povzbuzovat, v důsledku naší slabosti a našeho váhání, aby si diktátoři dělali, co chtějí.
České emocionální reakce jsou charakteristické pro třetí svět
Ferdinand
Mam poznamku k diskusi Culik ( http://www.britskelisty.cz/19990610k.html#10) - Jirovec ( http://blisty.internet.cz/19990610j.html#09)) a co z toho plyne pro zivotni
uroven v CR:
O schopnosti vetsiny Cechu najit si NEZAVISLE informace (jak tvrdi pan Jirovec)
lze uspesne pochybovat. Nemohu svym spoluobcanum uprit ochotu hledat mezi radky
vse, co odporuje nazoru vrchnosti. A kdo hleda, najde. To ale nema nic
spolecneho s hledanim nezavislych informaci, spise by se to dalo oznacit jako
hledani informaci, ktere se cloveku libi. Jinymi slovy - propaganda, prevracena
na ruby, je stale jen propaganda (viz Svobodna Evropa). Vzpominam si v teto
souvislosti na vyrok jednoho cerstve se navrativsiho emigranta z roku 1989:
"Amerika neni takova, jakou jste si ji vysnili...".
Dnes opet hledame pravdy (informace?), ktere se nam libi, jen z opacne strany,
nez pred deseti lety. Dovolim si prispet vlastni hrivnou do sbirky ne zcela
informovanych nazoru ohledne Kosova, ktere koluji Ceskem:
"Je to strategicke
uzemi, ne nahodou se v bitve na Kosove poli rozhodovalo o osudu Evropy",
"Kosovem probiha strategicky ropovod, a Americani nad nim potrebuji ziskat
kontrolu". Komentare doufam netreba.
Na zaklade vyse uvedenych pozorovani tvrdim, ze reakce Cechu na deni v Jugoslavii
(a njen tam) jsou prevazne EMOCIONALNI. Dnesni typicky Cech NEMA RAD Americany
(Anglicany, Nemce) stejne jako vcerejsi Cech NEMEL RAD Rusy, Slovaky a ja nevim
koho jeste.
Podle mych zkusenosti je prevaha EMOCIONALNICH reakci nad RACIONALNI analyzou
typicka pro obyvatele tretiho sveta. Ty s vysokoskolskym vzdelanim nevyjimaje.
Tvrdim zaroven, ze ZPUSOB UVAZOVANI obyvatel je faktorem urcujicim ekonomicky
vyvoj zeme. Zduraznuji: ZPUSOB uvazovani, nikoliv VZDELANI. Vzdelani vas muze (a
take nemusi) ke strizlivemu uvazovani dovest, samo o sobe vsak neresi vubec nic.
Mezi prevladajicim zpusobem mysleni a zivotni urovni obyvatel CR je VAZNY
ROZPOR. At si to priznavame nebo ne, stale je nase zivotni uroven blizsi vyspele
Evrope nez tretimu svetu. Zpusob uvazovani nas naopak tretimu svetu postupne
priblizuje. Tento rozpor tu nemuze existovat do nekonecna - bud prevladne
racionalni mysleni a pak si budeme schopni svou zivotni uroven zaplatit, nebo se
po urcite dobe nase zivotni uroven priblizi nasemu stylu mysleni.
Pozor! Vladimír Železný NEDOSTAL úvěr od banky IPB
Britské listy 11.6.1999:
Vladimíru Železnému se asi podaří vyhrát nad americkou společností CME.
Získal úvěr "asi miliardy korun" od IPB na založení vzdoroservisní společnosti
Česká produkční 2000, která mu bude vyrábět programy pro TV Nova. Asi není divu, že úvěr nedostal od zahraniční banky: kdo ze seriózní západní banky by poskytl úvěr někomu, kdo je obžalován u tribunálu mezinárodní obchodní komory v Paříži. IPB financuje také
komerční televizi Prima. V "normální" zemi by asi začaly být vznášeny otázky o nepřípustné koncentraci vlivu v jediné finanční instituci...
Vážený pane Čulíku,
Výše uvedená glosa je důkazem toho, jak jsou novináři - a tady viditelně i
Britské listy - náchylní podléhat vlivům PR agentur. Konkrétně: Železný
NEZÍSKAL!!! úvěr od IPB. Ten úvěr má přislíbený společnost Česká Produkční
2000.
Věc se tedy má tak, že partnerem CET 21 nebude IPB, ale parta mladých
dravých českých podnikatelů, kteří zbohatli či získali vliv při
privatizacích a spekulacemi na našem kapitálovém trhu (pokud se to vůbec
jako kapitálový trh dalo až do nedávna označit).
Jedině redaktorka Práva si dala tu práci a "proklepla" si obchodní rejstřík
na http://www.justice.cz se jménem Jiřího Šmejce, 28 let. Pokud si zadáte nejen
platné, ale i neplatné osoby, vyjde vám 34 položek a nastíní se vám pestrá
kariéra mladého finančníka z generace Tykačů, Bastlů a Pelešků. Nedávno se
přestěhoval do Karlových Varů, jeho mocenská základna je v jižních a
západních Čechách (Výstaviště České Budějovice, Českomoravský len, Pupp
Consulting, Casino Club, MEF Holding - dříve MEF Brokers, Moravský
zemědělský holding atd.). Ani obchodní rejstřík však nedává proniknout do
podrobností, takže se můžeme jenom dohadovat.
Z Casino Clubu si Šmejc své jméno nechal vymazat, nicméně jediným vlastníkem
společnosti Casino Club je Výstaviště ČB, kde je Šmejc předsedou
představenstva. Zřejmě osobním vlastnictvím je Hluboká Invest, kde jsou
akcie na jméno. Zajímavá společnost se sešla v dozorčí radě ZVVZ Milevsko -
vzduchotechnika, kde Šmejc zasedá společně s Livií Klausovou, ale také i s
nestorem české ekonomiky Václavem Valešem. Bylo by ovšem unáhlené vyvozovat
z těchto údajů v obchodní rejstříku nějaké dalekosáhlé závěry. My, co do
toho nevidíme, můžeme vyslovovat pouze dohady. A také pochybovat o údajích,
které nám PR agentury předkládají k uvěření. (Viz například páteční HN, které
bez ostychu a komentáře citují Romana Bajčana: "Jenom za loňský rok měla MEF
obrat 58 miliard korun". Základní jmění toho brokerského holdingu MEF není
nijak ohromující - 32 milionů korun.)
Páteční média včetně četky - a bohužel také i pan Lopatka z Reuters - v
podstatě dosti přesně a otrocky sledují agendu, kterou nastolila PR agentura
Technika (jen tak pro zajímavost: není členem sdružení APRA, jež se
dobrovolně hlásí k etickému kodexu - viz http://www.apra.cz).
A ta
agenda zní - Železný má za sebou mocného a silného partnera IPB.
Já si
osobně myslím, že to není pravda. Železný má za sebou mladý dravý český
kapitál, který zbohatl na privatizaci, a chtěl by se dále rozvíjet, případně
své zisky a peníze investovat do podniků, jež přinášejí zisk. To je moje
hypotéza. Možná, že jiné lidé vědí víc, rád bych se to dozvěděl. Je ten
kapitál spolehlivý? Není za ním nějaká skrytá ekonomická či politická
agenda? Není NOVA jenom výhodnou krátkodobou spekulací, po níž obvykle
zůstávají dluhy a "vzdálená aktiva" bezpečně uložená na soukromých firmách
spekulantů?
Znovu opakuji: jak se věci skutečně mají, vědí asi jenom ti, kteří se v
těchto finančních kruzích pohybují. Já mohu vyjádřit pouze svoje dojmy. A
přiznám se, že já cítím poněkud nedůvěru vůči těmto novým zbohatlíkům. Ne
proto, že bych si myslel, že ke svým penězům přišli protizákonně. Oni asi
jenom využili situace kolem privatizací. Já si jenom nejsem jist, zda tito
chlapci, kteří tak dobře dokázali spekulovat, také dokáží budovat nové
hodnoty, zda jsou seriozními partnery na SKUTEČNÉ podnikání, které je něčím
více než lacino kupovat a draze prodávat .
Já osobně být Železným, tak bych se toho bál. Někdy mám o něj strach. Mám
totiž pocit, že se žene do osobní záhuby veden spíše emocemi než rozumem.
Myslím si, že jeho největší slabinou je to, že se někdy ve svých činech
vzdaluje realitě, a že už on sám uvěřil svým účelovým polopravdám, které
kolem sebe šířil a šíří, a že si myslí, že jeho virtuální "svět podle
Železného" je světem reálným, pravým, skutečným.
Pokud do toho se záhadným panem Šmejcem jde Železný jenom proto, aby znovu
přitlačil na CME a přinutil je k povolnosti, tj. aby mu vydali Besedu včetně
personálu, kde by opět mohl bez omezení kralovat, může to mít logiku. Obávám
se však, že on si jako každý správný intelektuál o sobě myslí, že je ten
nejchytřejší, že on ví všechno nejlépe, a že nakonec všechny převeze, třeba
tím, že Českou produkční prostě využije pro své cíle a pak se jí snadno
zbaví, jako to udělal se CME (a to ještě není vůbec jisté, zda se CME
skutečně zbavil a jak to bude se soudy a arbitrážemi pro neplnění závazků).
Obávám se, že věci mohou dopadnout také jinak, že naopak Železný bude využit
pro zájmy jiných, těch třetích vzadu, kterým upíše svoji duši jako kdysi
Faust Mefistofelovi.
Ale pak je tu ještě jedna možnost, a to že i tento komentář je jakýmsi
vyhrnováním nohavic, když brod je ještě v nedohlednu. Kdo ví, jak to s tím
úvěrem je a co z toho všeho ještě vznikne. Kdo ví, jak kdo blufuje a kdo má
jaké eso schované v rukávech. To však nic nemění na tom, že by novináři
neměli PR agenturám zobat z ruky. Jak Britské listy samy předvedly, často to
nemusí být za účelem nějakého prospěchu, ale spíše z neznalosti a
povrchnosti úsudků.
Milan Šmíd
Provozní poznámka JČ: Krátké, aktuální komentované zprávy "Co je nového v České republice", které píše redaktor BL každý den před půlnocí, bohužel nemohou nebýt závislé na hlavních konvenčních domácích českých informačních zdrojích toho večera. V tu dobu prostě není možné si ověřovat zprávy zveřejněné konvenčními informačními zdroji. Britské listy proto vděčně vítají jakékoliv následné informace, které nepřesnosti ve zprávách uvedou na pravou míru.
Akce požadující oddlužení třetího světa
Zucastnil jsem se v sobotu v Edinburku demonstrace za odpusteni dluhu zemim tretiho sveta. Akci zorganizovalo sdruzeni dobrovolnych organizaci, zvane Jubilee 2000. Podobna sdruzeni existuji v ctyriceti zemich sveta.Dalsi informace o akcich ve Velke Britanii najdete na http://www.jubilee2000uk.org/. Organizatorum jde o to, presvedcit vedouci politiky nejbohatsich zemi, sdruzenych ve skupine G7, aby odpustili znacnou cast dluhu zemim zasazenym chudobou. Podle organizatoru plati nejchudsi zeme devetkrat vice uroku z dluhu, nez dostavaji mezinarodni pomoci. Existujici dluhy nejen znemoznuji, aby se chude zeme zacaly rozvijet, ale odebiraji jim penize, ktere by se daly pouzit na vzdelani a zdravotni peci.
Organizatorum - ve Spojenem kralovstvi jde o devadesat britskych organizaci - se jiz podarilo presvedcit britskou vladu, aby zrusila znacnou cast dluhu http://www.newsunlimited.co.uk/debt/. Problemem zustava pristup Mezinarodniho menoveho fondu a Svetove banky, ktere trvaji na postupech pro oddluzeni, jejichz podminky je pro rozvojove zeme velmi tezke splnit. Take dalsi zeme G7 jako jsou Spojene staty, Francie a Japonsko nejsou ochotny odpustit dluhy. Francie napriklad odmita oddluzit zeme, ktere nejsou jejimi byvalymi koloniemi. V USA neni, na rozdil od evropskych zemi, dostatecny politicky tlak na vladu, aby v teto otazce neco delala. Britska vlada ucinila, i pod tlakem dobrovolnych organizaci, radu kroku na vlastni pest, a doufa, ze dalsi zeme se k ni pripoji.
Sobotni demonstrace v Edinburku si kladla za cil ovlivnit politiky skupiny G7, kteri se nyni schazeji v Koline nad Rynem. Asi deset tisic demonstrantu se spojilo do lidskeho retezce kolem edinburskeho hradu, ktery symbolizoval retez, ktery brani zemim tretiho sveta v rozvoji. Z demonstrace odjeli cykliste s petici, kterou predaji politikum jednajicim na vrcholne schuzce v Nemecku. Pote se konala na nekolika mistech verejna slyseni, na kterych vystoupili predstavitele britske vlady, nevladnich organizaci z Velke Britanie, Ugandy, Nikaragui, a z cirkvi. Podobna demonstrace se konala v nedeli 13. 6. v Londyne.
Zminky o pravidelnem odpusteni dluhu dluznikum se vyskytuji ve Starem zakone. Myslenka je v tom, ze dluznici jsou zranitelni, a veritele by na ne meli brat ohled. Robert Davidson, profesor glasgovske university, na jednom ze slyseni hovoril o biblicke knize Exodus. V ni se uklada veritelum, jimz se dluznici prodali do otroctvi, aby dluzniky po sesti letech propustili, a dali jim dostatek prostredku na to, aby nemuseli byt znovu prodani do otroctvi.
Rada rozvojovych zemi je v situaci firmy, ktera zkrachovala, ale nemuze prestat platit dluhy. Museji splacet uroky bez ohledu na stradani obyvatel. Pokud by neplatila, neobdrzi dalsi mezinarodni pomoc. Proto je rada zemi v bezvychodne situaci. Penize z mezinarodni pomoci plynou do znacne miry opet na placeni uroku.
Organizatori akci hodlaji reagovat na vytky, ze oddluzeni pomuze pouze zkorumpovanym vladcum africkych a dalsich zemi, kteri si penize usetrene z placeni uroku proste ponechaji. Spolupracuji s nevladnimi organizacemi v rozvojovych zemich na tom, aby se s penezi nakladalo zodpovedne a aby oddluzene zeme musely respektovat zasady poctiveho a otevreneho, nekorupcniho financnictvi. To ma byt podminkou oddluzeni.
Vít Novotný
Sdruzeni pro oddluzeni rozvojovych zemi existuje i v Cesku. Cesky rozhlas http://www.radio.cz/news/CZ/1999/04.06.html prinesl 4. cervna kratkou informaci z Litvinova:
"Zájmové sdružení právnických osob Otevřený svět 'OS) v Litvínově na Mostecku organizuje v České republice celosvětovou akci Milostivé léto 2000. Jejím cílem je oddlužení zemí třetího světa, aby místo plácení půjček mohly investovat do rozvojových programů. "Vernisáž české mutace výstavy se uskuteční v objektu OS v Litvínově 14. června," informoval ČTK vedoucí sdružení Karel Tomčík. Tlak na nejvyspělejší země, aby nejchudším státům odpustily dluhy, vyvíjejí organizátoři formou výstavy šestnácti plakátů. Ty textovou i
fotografickou formou přibližují příčiny krizové zadluženosti, její
důsledky, vysvětlují kampaň Milostivé léto 2000 a podávají informace
o tom, co může pro oddlužení zmíněných států udělat každý evropský občan. Součástí výstavy jsou podpisové archy."
Poznámka JČ: Celá Velká Británie je v těchto dnech ve znamení akce požadující oddlužení třetího světa. V neděli se o tom hovořilo při bohoslužbách v kostelech, televizní stanice vysílají benefiční pořady známých komiků ve prospěch této záležitosti, rozhlasové stanice rozhovory s aktivisty, organizujícími demonstrace požadující zrušení dluhů rozvojových zemí.
Povrchní a účelový dokumentarismus v ČT
Stížnost Radě České televize
Rada České televize
Věc: Stížnost na generálního ředitele Mgr. Jakuba Puchalského
V Praze dne 10. června 1999
Vážená paní, vážení pánové radní,
ve smyslu ustanovení zákona č. 483/1991 Sb., ve znění pozdějších předpisů, podávám stížnost na generálního ředitele České televize pana Mgr. Jakuba Puchalského pro opakované porušování zákonů ČR Českou televizí.
Generální ředitel přislíbil ve své zpovědi "Proč jsem propustil Jana Šterna" na Čulíkových BL19981211, že "... Investigativní pořady České televize budou vždy založeny na stoprocentně zjištěných faktech ..."!
Svůj slib vyřešil tak, že investigativními pořady se již Česká televize neobtěžuje, ale i pro ostatní pořady zákon České televizi v § 2 ukládá:
"...Jejím posláním je poskytovat objektivní, ověřené, všestranné a vyvážené informace pro svobodné vytváření názorů, rozvíjet kulturní identitu českého národa a národnostních a etnických menšin v České republice, zprostředkovávat ekologické informace, sloužit vzdělávání, výchově mladé generace ...".
V řadě programů tak Česká televize nečiní - není však zjevné ani úsilí pro zjednání nápravy!
Nejkřiklavější dezinformační kampaní Puchalského televize z poslední doby je takzvaně "dokumentární" film mladého zatím nedostudovaného režiséra Roberta Sedláčka "Slušovický zázrak" (ČT2, úterý 1.června, 20:00, Tvůrčí skupina Karla Hynie (c) ČT 1999), jehož recenzi poskytla Britským listům šéfredaktorka Síťnice Iva Nachtmannová "Ekonomický disident František Čuba?" BL1999-06-04.
Britské listy otiskly i arogantní a lživou recenzi recenze samotného autora Sedláčka: "Papež, Severní vítr nebo žampión lesní" - BL1999-06-10.
Namísto věcné polemiky o glorifikované postavě Čuby dopouští se Robert Sedláček nekonkrétních a plačtivě emocionálních odsudků slečny nebo paní Nachtmannové. Autorka je zde cupována za to, že se opovážila recenzovati jeho manipulativní, propagandistické a nedokumentární dílko "Slušovický zázrak". Sedláčkův text, bohužel, obsahuje emocionální mlhu, kterou sám licoměrně vytýká paní šéfredaktorce Síťnice ...
Zejména politováníhodné u mladého režiséra, ale i obecně nepřijatelné je použití lživých odkazů.
Tvrdí-li režisér Sedláček:
"... že na filmu spolupracoval nejen Stanislav Devátý, ale i polistopadový ministr vnitra (federální i republikový), náměstek pro tajné služby, generální prokurátor)...", zajímalo by nás:
Jak probíhala tato: "spolupráce" s JUDr. Stanislavem Devátým, Janem Rumlem, Jiřím Křižanem, Václavem Havlem a dalšími?
Těmto "respondentům(?) a spolupracovníkům(?)" režisér děkuje v závěrečných titulcích - musíme se ptát za co?
Děkují jim snad Sedláček a Hynie za to, že se trpně nechají zneužívat ke komunistické propagandě Puchalského televize?
Jakou příležitost vyjádřit se k tvrzením pana Čuby v současnosti jim Sedláček dal?
Proč Sedláček neseznámil diváky s historickými materiály z otevřených zdrojů, které mu poskytl někdejší komunisty pronásledovaný disident Stanislav Devátý? Nehodilo se to snad Sedláčkovi do zadání, které si sám předem dal nebo přijal (a od koho)?
JUDr. Stanislav Devátý dnes odmítá tvrzení Sedláčka, že by na filmu spolupracoval a hodlá bránit svoji dobrou pověst právními prostředky. Po těchto zkušenostech se Sedláčkem odmítá také použití svých výpovědí, které poskytl Sedláčkovi pro jiný projekt o 17. listopadu, který údajně Sedláček připravuje pro Českou televizi (opět v dramaturgii pana Hynie).
Nejen uvedení "spolupracovníků" v závěrečných titulcích Sedláčkova opusu, ale i celková nevyváženost ve zpracování oslavného pajánu na výjimkami obdařeného normalizačního komunistického zemědělce Čubu, kterému Česká televize říká "dokumentární film", se mi jeví jako zásadní rozpor s etickými principy a posláním dokumentaristy jako hledače pravdy - budovatele demokracie.
Dramaturgie Karla Hynieho nejen v Sedláčkově propagandistickém filmu, ale i v dříve uvedené trilogii "Peníze" tandemu Šnajdr/Krausová a podobně i ve dvouhodinovém Slovensku stejných autorů se nutně jeví jako dezinformační kampaň za vydatné pomoci i Sedláčkem zvoleného respondenta Jiřího Podlipného, předlistopadového člena Celozávodního výboru KSČ v komunistické Československé televizi, který se na nás stále stejně již druhé desetiletí usmívá z obrazovky.
Sedláčkův "dokument" se přiřazuje do neslavné řady polistopadových febiovských předvolebních komerčních "V.I.P." tzv. portrétů. Na rozdíl od těchto účelových výrobků, kterými si Feničovo sro. Febio ekonomicky pomohlo, ale rozmělnilo svoji dokumentaristickou pověst na drobné, "Slušovický zázrak" odvysílala opakovaně Česká televize, která si říká televize veřejné služby.
Výše uvedené opusy jsou však v rozporu s jejím posláním ze zákona.
S ohledem na opakující se tendenci povrchního a účelového dokumentarismu v ČT, na kterou Rada adekvátně nereaguje, chápejte, prosím, tento můj dopis jako otevřený.
S pozdravem
Na vědomí:
Redakce webových stránek: "TV.CULTURE.CZ" - platforma k diskusi o povaze veřejné služby poskytované Českou televizí.
Rada České republiky pro rozhlasové a televizní vysílání.
101 00 Praha 10 Krátká 10
Stálá komise pro sdělovací prostředky Poslanecké sněmovny Parlamentu ČR
118 00 Praha 1 Sněmovní ul. 4 k rukám MUDr. Ivana Langra, předsedy komise
Doc. Olga Sommerová, vedoucí Katedry dokumentární tvorby FAMU
116 65 Praha 1 Smetanovo nábř. 2
k dispozici tisku se souhlasem "TV.CULTURE.CZ" koordinátor stránek jankraus@mbox.vol.cz