Není problém, že se v ČR krade, lže a podvádí, to se nakonec děje do určité míry všude, ale je problém, že se za to v ČR nikdo nestydí.
Pozoruhodný je níže uvedený rozhovor s Vladimírem Železným v regionálních jihočeských novinách. Otázky interviewujícího novináře jsou tak chabé, že vládne nutně podezření, že je to propagandistický kousek, předem zaplacená reklama. Kdyby ten Jihočeský deník byl seriózní list, přirozeně by vedle tohoto rozhovoru otiskl stejně dlouhý rozhovor s ředitelem firmy CME Klinkhammerem.
Je pozoruhodné, jak lehce se nechávají lidé v ČR ohlupovat. Nejsou-li problémy vystaveny otevřenému střetu opačných kritických názorů, společnost je zaváděna na scestí pseudoreality. Jako by se to už v posledních letech nestalo - hospodářství krachuje, společnost neví, kam dál, novináře dále manipulují a matou?
V rozhovoru si Vladimír Železný téměř plačky stěžuje, jak jsou na něho ti lidé z firmy CME nyní zlí. A to jste to, milý Vladimíre, nikdy netušil, nevěděl? Vždyť jste si musel být vědom, že je firma CME od samého počátku agresívní, že jde vždycky až na samotnou hranu zákona.. Vždyť jste tu agresivitu převzal i sám do svého vystupování jménem CME A teď nám tady pláčete, že se to všechno - tak nespravedlivě - obrátilo proti vám.
Jak už jsme v Britských listech psali, hlavní problém vznikl tehdy, když vyšlo najevo, že CME vlastně velmi silně prodělává a že bude nutno podnik prodat jiné americké společnosti, SBS. Ta požadovala, aby před převzetím firmy CME byly jasně stanovené všechny vlastnické vztahy, a zřejmě se jí nelíbilo, že nejvýdělečnější podnik CME, televize Nova, má nepevné postavení - CME sice vlastní z 99 procent servisní společnost ČNTS, která provozuje vysílání, nemá však plnou kontrolu nad držitelem licence CET 21. SBS tedy už od loňska zřejmě chtěla, aby došlo nějakým způsobem ke sloučení ČNTS a CET-21.
Potíž ovšem byla, že kdyby došlo takto k úplnému ovládnutí televize Nova firmou CME, a tedy posléze SBS, Vladimír Železný by ztratil své suverénní postavení.
Kdyby se chovaly obě strany racionálně, je zjevné, že se budou muset dohodnout, protože ani CET 21 ani ČNTS nebudou schopny provozovat televizi Nova v její nynější formě samostatně. I kdyby se Železnému podařilo vyrvat televizi Nova z vlastnictví CME, nebo začít se svou licencí (kterou po obdržení zmanipuloval a nesplnil její podmínky) vysílat cosi jiného, už nikdy to asi nebude tak mocná televize Nova, jakou provozoval v posledních pěti letech. Útěcha z historie spočívá v tom, že nic není natrvalo. V sedmdesátých a osmdesátých letech si ztraumatizovaný český národ myslel, že sovětská okupace bude navždy - a ejhle, celý systém se rozložil, ani ne za dvacet let. Začátkem devadesátých let si mnozí mysleli, že TV Nova je navždy - dostala se do vážné krize pouhých pět let od svého založení.
Nedá se ovšem asi předpokládat, že se bude Železný chovat racionálně. Schopnost manipulovat veřejnost emocionálními interviewy neznamená, že má ten člověk prokázanou schopnost podnikatelské předvídavosti.
Přečtěte si pozoruhodný dokument, níže uvedený rozhovor, v němž se snaží vyvolávat Železný pro sebe sympatie, způsobem, "já jsem ten chudák, na kterého si každý bere hůl."
Prosím, čtěte ten rozhovor v souvislosti s touto citací z pořadu Volejte řediteli z 25. ledna 1997:
Na radnici v Kašpárkově Lhotě
Toto je článek, který vyšel v nejnovějším čísle dvojměsíčníku Listy, časopisu pro politickou kulturu a dialog. Časopis si můžete objednat na této adrese.
V Kašpárkově Lhotě vládla blbá nálada. Vesnicí vedla státní silnice, na níž skoro žádné auto nedodržovalo předepsanou rychlost. A tak se množily úrazy - nedávno jedno auto srazilo obecního harmonikáře. V hospodě bylo smutno jako na pohřbu.
Co s tím? To byla potíž, radní se nedokázali dohodnout. Poslanci za Unii pravé víry tvrdili, že řidiči jsou neukáznění, protože je u nás málo rozvinutá občanská společnost, lidé nechodí do kostela a nerespektují křesťanské hodnoty, pilíř Evropy. Navrhovali proto, aby radnice vyzvala parlament, ať přijme zákon zavádějící povinnou výuku náboženství ve školách a roční kurzy v nedělních školách pro řidiče.
Poslanci za Unii pravicových demokratů byli radikálnější. Je to jasné: můžou za to komunisti. Nevyrovnali jsme se s minulostí. Parlament musí přijmout zákon, který odebere všem komunistům řidičské průkazy. Stejně v těch rychlých vozech jezdí jenom nomenklatura, která si v demokracii nakradla, a když jim to zatrhneme, máme po starostech.
Poslanci ze strany Opravdové demokratické svobody tvrdili, že se nemá dělat nic. Jací intelektuální elitáři by si osobovali právo vyvyšovat se a nařizovat někomu, jak má rychle jezdit! Kdo rychle jede, nejspíš pospíchá, protože má důležitou obchodní schůzku. Z jeho aktivity roste prosperita nás všech. Každý se má starat o sebe. Kdyby si lidi dali pozor a uskočili včas, nikdo by je nepřejel.
Poslanci za Stranu solidarity zase tvrdili, že základním problémem je nedostatek vzdělání a solidarity mezi lidmi. Kupodivu, řešení navrhovali podobné jako poslanci za Unii pravé víry. Jenom místo do nedělní školy měli všichni chodit do škol práce, aby se naučili solidaritě a ohleduplnosti.
Komunisti to viděli úplně jinak. Za všechno může ztráta třídního uvědomění a americký brak, který se promítá v televizi. Parlament musí zajistit, abychm vystoupili z NATO, vyhnali všechny cizáky a zavřeli domácí zloděje - a bude klid.
Pro úplnost dodejme, že na radnici seděl i učitel a lékárník, zvolení za Stranu pro krásnější obec. Snažili se ostatním vysvětlit, že rychle jezdí staří mladí, domácí i cizí, komunisti nekomunisti - že spíš je třeba zajistit, ať se omezení dodržuje. Navrhovali, ať se obec dohodne s okresem, že do silnice zabuduje retardéry a přispěje policii na stacionární radar. Ti to schytali! Všichni se jim vysmáli, že jsou sociální inženýři, kteří nechápou globální problémy Kašpárkovy Lhoty, a ještě chtějí utrácet peníze z obecní kapsy!
Liší se náš politický diskurs od debat radních v Kašpárkově Lhotě? Obávám se, že příliš ne. Ideologizace prolezla politikou až do morku kostí. Ideologie je však užitečná pouze jako vodítko v nepřehledném lese konkrétních problémů. Jsou-li však po ideologickém "zjednodušení" reálné problémy společnosti znetvořeny k nepoznání, politika mele naprázdno.
Ukažme si to na jednoduchém příkladě: jakmile se v Rusku zprivatizovaly podniky, stát z nich přestal být schopen vybírat daně. Jak je to možné? Ideologická vidlička "stát, nebo trh" neskýtala prostor pro přemýšlení, na jakých předpokladech ekonomika volného trhu spočívá. Americké poradce, kteří zaváděli v Rusku kapitalismus, ve snu nenapadlo, že v Rusku nemají berňák, jaký mají doma. Jenže bez daní se stát hroutí: učitelé, vojáci, důchodci, úředníci nemají peníze. Jak dlouho může takový stát přežít?
U nás je to podobné. "Občanská společnost" v podání prezidenta Havla nebo "společnost svobodných lidí" v předsedy Klause jsou termíny z arzenálu součásného západního diskursu. Potíž je v tom, že teorie vznikají v určitém kontextu - a také jen v něm dávají smysluplné odpovědi. Jenže některé problémy, před kterými stály postkomunistické země, řešil Západ před šedesáti lety (např. výběr daní, ochranu kapitálového trhu) nebo před třiceti (zavádění informačních technologií pro efektivní řízení státu). Základní funkce státu se staly tak samozřejmé, že se v západní politické debatě vůbec neobjevují.
Současný problém Západu - přestavba zbytnělého sociálního státu - zdaleka nebyl hlavním problémem postkomunistických zemí. Ty zdědily hubený policejní stát, který neuměl plnit funkce, jež na moderní stát klade jak ekonomika volného trhu, tak správa veřejného sektoru. Místo toho, abychom tedy doslova "budovali stát", volal prezident Havel po občanské společnosti a Václav Klaus zase po trhu bez přívlastků. Pro oba byl stát nechtěným dítětem. Není pak divu, že selhává "úřadování" - náš stát nedokázal zabránit masivním "pirátským" transakcím v ekonomice a nedokázal ani regulovat veřejný sektor.
Chybovat je lidské. Na pád komunismu nebyl skutečně nikdo připraven. Je ovšem smutné, jestliže po deseti letech od revoluce, po hmatatelném krachu politiky "budování kapitalismu bez přívlastků" pokračuje hra beobsažných ideologických frází nerušeně dál. Proč to vadí? Ideologizace staví celý koncept demokratického uspořádání na hlavu: veřejná debata nejen nepřispívá k řešení problémů, není schopna ani rozpoznat vážné chyby politiky. Názorná ukázka: Klaus prý selhal proto, že je zakuklený sociální demokrat. Bude-li politická debata nadále mlít jen ideologické hlouposti, "blbé nálady" se jen tak nezbavíme.
Pred časom sa v relácii TV Nova "O zlatou mříž" objavil divácky vtip,
ktorého pointa spočívala v tom, že jablká vypestované v okolí jadrovej
elektrárne Jaslovské Bohunice sú neškodné, pokial sú ale zahrabané 2 metre
pod zemou. Na adresu zasielatela tohoto vtipu som si vtedy povedal niečo v
tom zmysle, aby sa radšej staral o ovocie z okolia elektrárne Dukovany, kde
je v prevádzke tiež ruský reaktor.
V pondelok 26.4. v správach stanice Euronews (o 19:15; preberá aj ČT2)
bežal šot, týkajúci sa 13. výročia havárie elektrárne v Černobyle. Komentár
sa zaoberal okrem iného aj nebezpečenstvom, ktoré predstavujú jadrové
reaktory ruskej proveniencie. Na obrazovke sa pritom objavila mapa Európy,
na ktorej boli označené lokality, kde sú takéto reaktory umiestnené.
S
úžasom som zistil, že na tejto mape figurujú iba jadrové elektrárne na území
bývalého ZSSR, Bulharska a Slovenska. Dukovany v Čechách, Paks v Maďarsku a
Lovisa vo Fínsku na tejto mape chýbali.
Vo všetkých týchto miestach sú ale
tiež ruské reaktory. Neviem, či to bol zámer, alebo neprofesionalita tvorcov
tohoto šotu. Rozhodne to však bola perfektná ukážka toho, ako sa dá
(de)formovať verejná mienka.
Žartom som začal, žartom aj skončím. Za socializmu koloval tento vtip:
"Viete, aký je rozdiel medzi západnými a východnými Nemcami? Tí východní
strielali pri Stalingrade do vzduchu."
Analogicky sa pýtam: "Viete aký je
rozdiel medzi ruskou jadrovou elektrárňou a ruskou jadrovou elektrárňou?" Ja
nie. Ale poradím Vám. Obráťte sa s dôverou na odborníkov z Euronews.
P.s. Musím sa priznať, že som nehovoril celkom pravdu. O tom rozdiele totiž
niečo viem. Typ reaktora inštalovaného v Černobyle sa konštrukciou zásadne
líši od reaktorov v Bohuniciach, Mochovciach a Dukovanoch, ... .
Pri
prehriatí aktívnej zóny sa výkon týchto reaktorov automaticky znižuje
(odborne sa tomu hovorí záporná reaktivita), kým výkon černobylského sa
zvyšuje (kladná reaktivita). Čo to znamená z hladiska bezpečnosti prevádzky
najlepšie ukázala prax.
Jugoslávie: C.G.Jung a ničivé vlastnosti člověka
Vojtěch Polák poslal ke kosovské krizi k zamyšlení tyto dva texty od C.G. Junga.
C. G. Jung, Boj se stínem (Der Kampf mit dem Schatten) Duše moderního člověka, Brno, Atlantis 1994ISBN 80-7108-087
Původně jde o přednášku, kterou měl Jung na třetím programu BBC3. listopadu 1946.
Poprvé byla publikována in: The Listener 36/930,London 1946, s. 615 a násl.
Otištěna byla později jako úvod ke knizeEssays on Contemporary Events, London 1947 a dále pod názvemI ndividual and Mass Psychology in: Chimera 5/3, New York andPrinceton 1947, s. 3-11.
Pro angloamerické vydání Jungových Sebraných spisů byla poněkud přepracována a odtud přeložena a zařazena jako dvanáctá část do 10. svazku GW, 1986, s. 243-254.
Jak už jsem vám řekl, příval, který po první světové válce stoupal, se ohlašoval v individuálních snech ve formě kolektivních, mytologických symbolů, jež vyjadřovaly primitivnost, násilnost, zkrátka všechny síly temna.
Jestli se takové symboly objevují uvelkého počtu individuí a nejsou pochopeny, začnou tato individua soustřeďovat jako magnetickou silou, a tak vzniká masa. Její vůdce se brzy najde v jedinci, který má nejméně síly k odporu, nejmenší vědomí zodpovědnosti a vinou své méněcennosti vykazuje nejsilnější vůli k moci.
Je rozpoutáno vše, co je připraveno vybuchnout, a masa jako stržená elementární silou laviny ho bude následovat. Obohatili se jen někteří přemýšliví duchové a jejich mravní a intelektuální horizont se výrazně rozšířil uvědoměním nesmírné a podmaňující moci zla na straně jedné a na straně druhé uvědoměním skutečnosti, že lidstvo je schopno stát se jeho pouhým nástrojem.
Průměrný člověk je však stále ještě tam, kde byl na konci první světové války.
Je tedy až příliš zřejmé, že převážná většina lidí není schopna integrovat síly řádu. Je naopak dokonce pravděpodobné, že tyto síly naše vědomí přepadnou a z čista jasna a násilně si je proti naší vůli podrobí.
První náznaky zjišťujeme všude kolem sebe: totalitarismus a státní otroctví.
Hodnota a význam jedince rapidně klesají a jedinec stále více ztrácí vyhlídky na to, že mu bude dopřáno sluchu.
V důsledku industrializace byly široké okruhy obyvatelstva vykořeněny a naměstnány do velkých center. Tato nová forma existence se svou masovou psychologií a sociální závislostí na výkyvech trhu a mezd zplodila individuum, které bylo vratké, nejisté a snadno ovlivnitelné.
Zjišťovalo, že jeho život je závislý na vedení obchodů a na kapitánech průmyslu, a předpokládalo - ať právem, nebo neprávem- že ti se řídí především svými finančními plány.
Toto individuum vědělo, že i kdyby pracovalo sebesvědomitěji, může padnout každou chvíli za oběť hospodářským změnám, nad kterými nemá sebemenšíkontrolu.
A nebylo tu nic, na co by se mohlo spolehnout. Ostatně systém morální a politické výchovy, který tehdy v Německu převládal,dělal všechno, co mohl, aby smýšlení každého vštípil slepou poslušnost a víru, že vše, co je žádoucí a potřebné, musí přijít shora, od těch, kdož podle božího úradku trůní vysoko nad občany věrnými zákonu, jejichž pocity osobní zodpovědnosti jsou ovládánystrnulým pojetím poslušnosti.
A tak není divu, že právě Německo padlo za oběť masové psychologii, i když to zdaleka není jediný národ, který je touto nebezpečnou nemocí ohrožen.
Vliv masové psychologie je vskutku dalekosáhlý. Dojem individua, že je slabé, ba že ani neexistuje, byl vykompenzován výbuchem dosud neznámých mocenských tužeb.
Bylo to jakési povstání psanců zbavených práv, nenasytná lačnost těch, kdo nic nemají. Takovými zvláštními podivnými prostředky nutí nevědomí člověka, aby si uvědomil sám sebe.
V nevědomém rozumu jednotlivce bohužel chyběly hodnoty, které by mu umožnily tuto reakci pochopit a integrovat ve chvíli, když dosáhla vědomí.
Nejvyšší duchovní autority nekázaly nic jiného než materialismus. Církve zjevně nebyly schopné se s novou situací vypořádat, nedokázaly dělat nic než protestovat, a to rovněž mnoho nepomohlo.
A tak se lavina v Německu valila dál a vynesla na povrch vůdce, který byl vyvolen jako nástroj, jenž měl dokonat zkázu národa. ...
Němci toužili po řádu, ale dopustili se osudové chyby, že si za svého vůdce zvolili hlavní oběť zmatku a neovládané chtivosti.
Jejich individuální postoj zůstal beze změny: bažili po moci, stejně jako toužili po pořádku. Stejně jako ostatní svět nechápali, v čem spočívá Hitlerův význam, nepochopili, že symbolizuje něco, co je v každém jednotlivci.
Hitler byl úžasným ztělesněním všech lidských méněcenností. Byl naprosto neschopnou,nepřizpůsobenou, nezodpovědnou, psychopatickou osobností plnou jalových, dětinských fantazií, ovšem jako kletbou zatížen ostrou čichovou schopností krysy nebo patníkového čmuchala.
Představoval ve zdrcující míře stín, tedy inferiorní část osobnosti každého člověka, a to byl další důvod, proč mu lidé propadali.
Ale co měli dělat? Každý Němec by býval musel v Hitlerovi rozpoznat svůj vlastní stín, své vlastní nejhorší nebezpečí.
Osud každému z nás uložil uvědomit si svůj stín a vypořádat se s ním.
Jak bychom však mohli očekávat od Němců, že to pochopí, když tak jednoduchou pravdu nemůže pochopit nikdo na světě?
Dokud tato pravda nebude všeobecně uznána, nedosáhne svět řádu. A my si zatím budeme krátit čas tím, že budeme předkládat všechny možné vnější a druhořadé důvody, proč se tohoto stavu dosáhnout nedá, ačkoli velmi dobře víme, že podmínky do značné míry závisejí na způsobu, jakým je chápeme.
My psychologové jsme se na základě dlouhé a bolestné zkušenosti poučili, že člověka oloupíme o jeho nejcennější zdroj pomoci, jestliže mu pomůžeme, aby se zbavil komplexů. Můžeme mu jen pomoci, aby si své komplexy dostatečně uvědomil a nechal vzniknout vědomý konflikt uvnitř sebe sama.
Tak se komplex stane ohniskem života.Všechno, co zmizí z vlastního psychologického inventáře, se snadno znovu vynoří v převleku nepřátelského souseda, který nutně vyvolává zlost a probouzí v člověku chuť útočit.
Je jistě lepší vědět, že tento nejzlovolnější nepřítel přebývá právě ve vlastním srdci. Bojovné instinkty člověka nelze vymýtit - proto je stav dokonalého míru nemyslitelný.
Navíc je mír nebezpečný, protože kuje válku. Skutečná demokracie je svrchovaně psychologické zařízení, které počítá s lidskou přirozeností a uvnitř svých vlastních národních hranic ponechává volný prostor pro nutnost konfliktu. Je to právě výrazný sklon západních demokracií k vnitřnímu sváru, který by je mohl přivést na nadějnější cestu.
Ale bojím se, že této naději budou překážet síly, jež ještě stále věří v opačný proces, ve zničení individua a v převládnutí oné fikce, kterou nazýváme státem.
Psycholog trvá na individuu jako na jediném nositeli ducha a života.
Společnost a stát odvozují svou kvalitu od duchovního stavu individua, neboť z individuí sestávají, stejně tak jako ze způsobu, jakým jsou tato individua organizována. Jakkoli je tato skutečnost zřejmá, nepronikla dosud do kolektivního mínění dostatečně hluboko, aby lidi odradila od používání slova "stát" v tom smyslu, jako kdyby označovalo nějaké superindividuum, které je obdařeno nevyčerpatelnou mocí a veškerým bohatstvím. Od státu se dnes očekává, že uskuteční něco, co by od jednotlivce nikdo nečekal. Tato nebezpečná nakloněná rovina, která vede k masové psychologii, začíná s tím tak samozřejmým myšlením ve velkých číslech, u pojmů mocných organizací, kde jedinec klesá na pouhé číslo.
Všechno, co překračuje určité lidské měřítko, vyvolává v nevědomí člověka rovněž nelidské síly.
Člověk vyvolává totalitární démony, místo aby si uvědomil, že nepatrný pokrok v mravní povaze individua je vše, co se dá vskutku vykonat.Ničivá síla našich zbraní přerostla veškerou míru, a to vnucuje lidstvu psychologickou otázku: "Dorostl duchovní a morální stav lidí,kteří o použití těchto zbraní rozhodují, nesmírné obludnosti možných následků?"
C. G. Jung, Po katastrofě - Doslov (Nach der Katastrophe - Nachwort) Duše moderního člověka, Brno, Atlantis 1994ISBN 80-7108-087
Jung článek napsal a uveřejnil bezprostředně po skončení druhé světové války - vyšel v Neue Schweitzer Rundschau, Neue Folge13/2, Zurich 1945.
Později byl spolu s Doslovem publikován vJungově knize Aufsatze zur Zeitgeschichte (Rozpravy k současným dějinám), Zurich, Rascher 1946.
Stať Po katastrofě je publikovánajako jedenáctá část 10. svazku GW, 1986, s. 219-244 a Doslov tamtéž jako třináctá část, s. 255-273.
Už dávno před rokem 1933 viselo ve vzduchu cosi jako neurčitý pach spáleniny a lidé se vášnivě zajímali o odhalení místa požáru a vypátrání žháře.
Když pak nad Německem vystoupily těžké mraky kouře a požár Reichstagu dal signál, vědělo se, kde je žhář, to zosobněné zlo. Toto odhalení bylo děsivé, avšak v dalším dění působilo v jistém smyslu úlevu, že teď člověk věděl to nejrozhodnější, totiž kde je bezpráví a že on sám je na druhé straně, v táboře slušných lidí, jejichž morální rozhořčení mohlo stoupat stále výš, úměrně s narůstající vinou na straně druhé.
Dokonce ani volání po masových popravách už neznělo v uších spravedlivých falešně a spálení německých měst bylo prožíváno jako boží soud.
Nenávist si našla úctyhodné motivy a vyrostla ze stavu domácí a osobní idiosynkrazie - a to všechno, aniž ctihodné publikum tušilo, v jak bezprostředním sousedství zla se tím pohybuje.
Ať si nikdo nepředstavuje, že by této hře protikladů mohl někdo uniknout.
Sám světec by musel setrvávat v ustavičné modlitbě za duše Hitlera a Himmlera, gestapa a SS, aby ihned napravil úhonu, kterou utrpěla jeho duše.
Pohled na zlo zažehá zlo v duši. To je nevyhnutelné. Nejen zavražděnému, nýbrž i vrahovi a celému lidskému okolí zločinu bylo způsobeno utrpení a křivda. Cosi se utrhlo z temné propasti světa a otrávilo vzduch k dýchání a do čisté vody přimísilo chuť krve, hnusnou a vzbuzující odpor.
Jsme sice nevinní, vždyť jsme oběti, jsme oloupeni, podvedeni, znásilněni, a přesto nebo právě proto v našem morálním rozhořčení plane plamen zla.
Musí tomu tak být, to znamená, je to nutné, že se někdo bouří a že se stává popravčím mečem osudu: zlý čin se musí odpykat, jinak zlí zničí svět nebo se dobří zalknou vztekem, kterému nedají průchod, přičemž se v žádném případě nestane nic dobrého.
Věci, které se děly v Německu, a morální devastace celé generace "osmdesátimilionového" národa znamenají úder proti Evropanovi vůbec.
(Dříve bychom takové věci nejspíš vylučovali do "Asie".)
To, že se člen evropské kulturní rodiny mohl dostat až tam, kde jsou koncentrační tábory, vrhá povážlivé světlo na všechny ostatní. Vždyť kdo nakonec jsme, abychom si mohli namlouvat, že u nás by něco podobného bylo vyloučeno? ...
S hrůzou jsme zaznamenali, čeho všeho je člověk schopen, a co bychom tedy i my dovedli, a od té doby nás hryže hrozná pochybnost o lidstvu, do něhož jsme také zahrnuti.
Nicméně - a v tom bychom měli mít jasno - takovou degeneraci mohou přivodit jen určité podmínky. Především je k tomu zapotřebí nahromadění městských, industrializovaných mas, to znamená jednostranně zaměstnaných, ze své půdy vykořeněných, které ztratily jakýkoli zdravý instinkt, dokonce i instinkt sebezáchovy.
Instinkt sebezáchovy se totiž ztratil v míře, v jaké se očekává od státu, což je špatný symptom. Čekám-li něco od státu, znamená to, že to čekám od všech ostatních (=stát) místo od sebe sama.
Každý visí na druhém ve falešném pocitu jistoty, protože člověk nevisí ve vzduchu o nic méně, když tam visí s desetitisícem jiných.
Jenže člověk si své nejistoty už nevšímá. Vzrůstající očekávání od státu a spoléhání na stát nejsou dobrým symptomem, znamenají totiž patrně, že národ je na nejlepší cestě k tomu, aby se z něho stalo stádo ovcí, které vždycky čeká od pastýře, že je vyžene na dobrou pastvu.
Pastýřská hůl se brzy promění v železné pruty a pastýři se promění ve vlky.
Nebylo snadné přihlížet, jak celé Německo vydechlo, když psychopat stižený velikášstvím řekl: "Já přebírám zodpovědnost."
Kdo ještě má instinkt sebezáchovy, ví zcela přesně, že ten, kdo mu chce odebrat odpovědnost, může být jen podvodník, neboť nikomu, kdo má zdravý rozum, přece nenapadne, aby na sebe bral odpovědnost za existenci někoho jiného.
Ten, kdo všechno slíbí, nedodrží nic a každý, kdo příliš slibuje, se ocitá v nebezpečí, že užije špatných prostředků k tomu, aby svůj slib splnil, a tím se vydává na cestu ke katastrofě.
Neustálé rozšiřování státní péče je jistě na jedné straně velmi pěkné, ale na druhé straně je to jedna z největších povážlivostí, protože člověka připravuje o individuální odpovědnost a produkuje infantily a ovce.
Kromě toho vzniká nebezpečí, že schopní lidé budou nakonec využíváni lidmi neodpovědnými, jak tomu bylo ve svrchované míře právě v Německu.
Musíme se snažit zachovat občanovi sebezáchovný instinkt za všech okolností, neboť jakmile je člověk jednou odtržen od živných kořenů svých instinktů, stává se hříčkou všech vichrů; pak je jen nemocným zvířetem, je demoralizovaný a degenerovaný a zdravý stav může být nastolen jen skrze katastrofu.
Středověký obraz světa se rozpadl, zmizela metafyzická autorita nadřazená tomuto světu a vynořila se znovu v lidech.
Vždyť Nietzsche předpověděl, že Bůh je mrtev a že jeho dědicem se stane nadčlověk, fatální tanečník na laně a blázen.
Je to nezměnitelný psychologický zákon, že projekce, která se stala vratkou, se opět vrací ke svému počátku. Když tedy někdo přijde na podivnou myšlenku, že Bůh je mrtev nebo že vůbec neexistuje, psychický obraz Boha, který představuje určitou dynamickou a psychickou strukturu, se vrací zpět do subjektu a vytváří "podobnost Bohu", totiž všechny vlastnosti, které patří jen šílenému člověku, a vedou proto ke katastrofě.
Je to veliký problém v oblasti celého křesťanstva: kam se poděla autorita dobra a práva, která byla až dosud metafyzicky zakotvena?Je to skutečně jen brutální síla, která rozhoduje o všem? Je poslední instancí skutečně jen vůle člověka, který má právě moc?
Kdyby Německo zvítězilo, člověk by něčemu takovému mohl skoro uvěřit.
Jelikož však tisíciletá říše násilí a bezpráví trvala až do svého definitivního zhroucení jen několik málo roků, dalo by se z toho vyvodit poučení, že žádný strom přece jenom neroste do nebe a že ty druhé síly jsou přinejmenším stejně tak činné, aby koneckonců zničily násilí a bezpráví, a že se proto nevyplácí stavět na nesprávných výchozích zásadách.
Ale tak rozumně to bohužel ve světových dějinách vždycky nechodí.
Není to jen německý osud, ale je to i osud evropský. My všichni můžeme poznat stín, který se vznáší za člověkem této doby.
Nemusíme Němci vyčítat ďábelského skřeta.
Skutečnosti mluví srozumitelnou řečí, a kdo této řeči nerozumí, tomu není pomoci. Každý musí vlastně vypátrat sám u sebe, co je potřeba s tou strašlivou vizí udělat.
Vždyť to opravdu není nic zanedbatelného, když člověk ví o své vlastní vině a o svém vlastním zlu, a není to zrovna výhra, když ztratí svůj stín z očí.
Vědomí viny má totiž tu přednost, že člověk je v důsledku toho schopen na své vině něco změnit nebo zlepšit. Co zůstává v nevědomí, to se jak známo nemění nikdy, jen ve vědomí se dají provést psychologické korektury. Vědomí viny se proto může stát mocným morálním popudem. Při každé léčbě neurózy se musí vyhledat stín, jinak se nic nemůže změnit (což ostatně není žádná nově objevená pravda).
V tomto ohledu spoléhám na ty části těla německého národa, které zůstaly zdravé, že z těchto skutečností vyvodí závěry.
Bez viny není bohužel žádné duševní zrání a žádné rozšíření duchovního horizontu.
Copak to říkal Mistr Eckhart?: "Proto Bůh také zavěsil bídu hříchu nejčastěji právě nad lidmi, které chtěl vyvolit k velikým věcem. Pohleďte přece: kdo byl našemu Pánu milejší a příjemnější než apoštolové? Nezůstal ani jeden, jenž by neklesl, všichni byli smrtelnými hříšníky!"
Kde je vina velká, může se k ní přidružit také ještě větší milost. Taková událost způsobuje vnitřní proměnu, která je nekonečně závažnější než politické a sociální reformy, jež vesměs k ničemu nejsou v rukou lidí, kteří sami nejsou v pořádku.
Na to se stále znova zapomíná, poněvadž jsme fascinováni poměry kolem nás, a proto strnule stojíme, místo abychom zkoušeli svá srdce a svědomí. Každý demagog z těchto lidských slabostí těží tím, že s pokřikem co možnán ejvětším poukazuje na to, co je vnější a co není v pořádku.
V prvé řadě a absolutně rozhodujícím způsobem však není v pořádku člověk.
Němec má dnes jedinečnou možnost obrátit svůj pohled k vnitřnímu člověku, i když jeho vnější život je těžký.
A tím by mohl napravit hřích opomenutí, který se těžce dotýká celé naší kultury: všechno se dělalo pro venek, vědy člověk zušlechtil do nepředstavitelnosti, techniku vystupňoval do nezměrnosti, avšak člověka samého, jenž by měl tyto nádherné věci rozumně řídit a spravovat, toho jednoduše předpokládáme, aniž bereme v úvahu skutečnost, že mravně a psychologicky není těmto změnám ještě vůbec přizpůsoben, ale že se naivně, jako nějaký černoch těmito nebezpečnými hračkami kochá, a při tom vůbec netuší, jaký stín za ním číhá na příležitost, aby ji uchopil lačným chvatem a obrátil ji jako zbraň proti ještě nedospělému, dětinsky nevědomému člověku.
Kdo jiný onu bezmoc, ono vydání napospas temné moci zažil bezprostředněji než právě Němec, který padl do spárů Němců?
S rozumným přijetím kolektivní viny by se udělal veliký krok kupředu.
Avšak to samo o sobě ještě neznamená vyléčení, stejně jako se žádný neurotik neuzdraví pouhým porozuměním.
Ještě je třebaodpovědět na otázku: Jak já žiji s tímto stínem? Jakého postoje je zapotřebí, aby se i navzdory zlu dalo žít? K tomu, aby se našly odpovědi na tyto otázky, je zapotřebí dalekosáhlé duchovní obnovy, která nikomu nemůže být dána, ale které musí člověk dosáhnout sám.
Také není možné bez revize používat staré formule, které měly kdysi hodnotu, neboť věčné pravdy nelze mechanicky předávat: věčné pravdyse musejí v každé epoše nově zrodit z lidské duše.
Dvanáct kandidátů na Ropáka vybráno - dnes v pátek finále
O tom, kdo budou vitezi anket Ropak roku 1998 aZelena perla roku
1998 (o antiekologicky vyrok) rozhodne 119-clenna Komise, ktera je
nyni vybira z doporucenych 12 kandidatu (na ropaka), resp. 18 autoru
vyroku. Vysledky budou zverejneny v patek 30.4.1999 na tiskove
konferenci v 11.00 hodin v Brne (Panska 7, 1.patro) a dale na veceru
s kulturnim programem od 19.00 hodin v divadle za ucasti osobnosti
ekologickeho hnuti a verejneho zivota.
Ing.Miroslav Gregr,CSc., ministr prumyslu a obchodu a poslanec PS P
CR
- za tvrde prosazovani dostavby jaderne elektrarny Temelin, ktera
spolykala cca 65 miliard korun a jeste spotrebuje dalsich 47 miliard
korun, pricemz jeji termin spusteni je zcela nejisty, stejne jako
potrebnost elektriny pro cesky stat ci jeji proklamovana bezpecnost,
- za mareni sestaveni mezinarodni komise, ktera zkoumala ekonomickou
vyhodnost, bezpecnost a smysluplnost dostavby JETE a za oklesteni jeji
naplne prace,
- za zamer vybudovat dalsi jaderne elektrarny v CR jako napr. na
Ostravsku, vcetne zbyvajicich dvou bloku v arealu JETE,
- za vyrazne posileni tlaku na dostavbu JETE pri obmene clenu
predstavenstva CEZu,
- za nekompetentni pristup pri vytvareni energeticke politiky, ktera
je v rozporu s udrzitelnym zpusobem zivota, nebot podporuje vyssi
rozvoj jaderne energetiky,
- za zpochybnovani procesu utlumu tezby uranu v CR, prestoze napr.
cena vytezeneho uranoveho koncentratu u nas je asi dvakrat vyssi nez
ve svete,
- za podporu zameru vybudovat kanal Dunaj-Odra-Labe, prestoze
ekologicke, dopravni i ekonomicke hlediska tento projekt jednoznacne
zpochybnuji,
RNDr.Jiri Hanzlicek, poradce ministra prumyslu a obchodu a predseda
dozorci rady s.p. Diamo
- za prosazeni obnovy mleti cementu v Beroune bez posouzeni vsech
vlivu na zivotni prostredi, cimz dojde k pokracovani tezby vapence v
Ceskem krasu, pricemz odpad z teto tezby jiz nyni naplnuje cernou
skladku u Vraze u Berouna.
- za vehemenci pri prosazovani dostavby jaderne elektrarny Temelin,
prestoze je znamo, ze jde nejmene z energetickeho a financniho
hlediska o neefektivni stavbu,
- za podporu znovurozsireni utlumove tezby a zpracovani uranu v CR,
prestoze krajina v jejim okoli je silne postizena.
- rovnez za soustavne obhajovani projektu, ktere maji negativni dopad
na zivotni prostredi.
Ing.Ivan Zlabek, reditel Narodniho parku Sumava
- za trvale pouzivani tvrdych opatreni proti kurovci na uzemi parku a
za odpor proti verejne kontrole jeho rozhodnuti, cimz doslo k
nevratnemu naruseni vodniho rezimu v dusledku vytvoreni velkoplosnych
tezebnich holin, coz je zcela nepristupne ve smrkovych porostech v
nadmorske vysce nad 1.200 metru,
- za podil na devastaci pudniho krytu v jadrove casti parku.
profesor MUDr.Jaroslav Kotulan,CSc., Ustav preventivniho lekarstvi
LF MU v Brne
- za nedostatecne hodnoceni vlivu ruznych prumyslovych provozu na
zdravi obyvatel, v nichz vzdy dojde k zaveru, ze negativni vliv na
zdravi je neprokazany nebo je zanedbatelny:
* v cervnu 1998 slo o cast textu dokumentace o vlivu modernizace
provozu mleti cementu v cementarne v Kralovem Dvore u Berouna, kde
podcenil vliv vyfukovych plynu na zdravi obcanu mesta, nebot
dostatecne nehodnotil negativni vliv uhlovodiku,
* v cervenci 1998 slo o text posudku na dokumentaci o vlivu malesicke
spalovny v Praze, kde nehodnotil vliv dioxinu dostavajicich se k lidem
potravnim retezcem, pricemz ve svem posudku navic prehlednul fakt, ze
provoz spalovny zpusobi prekroceni doporuceneho limitu koncentrace
dioxinu ve venkovnim ovzdusi,
* v srpnu 1998 slo o cast textu dokumentaci o vlivu centralniho skladu
vyhoreleho jaderneho paliva lokality Skalka a o vlivu meziskladu v JE
Dukovany.
Ing.Jiri Drda, poslanec PS P CR a byvaly primator Liberce
- za snahu zmenit zakon c.125/1997 Sb. o odpadech tak, aby mohl byt do
CR dovazen ke spalovani i odpad ze zahranici,
- za podporu budovane velkokapacitni spalovny odpadu v centru Liberce
a v zatopovem uzemi reky Nisy s financni zarukou mesta bez dioxinoveho
filtru, prestoze jeji zprovozneni zabrani ekologictejsimu zpusobu
nakladani s odpady ve meste a v regionu,
- za prosazovani projektu SKI 2003 na usporadani mistrovstvi sveta v
klasickem lyzovani v CHKO Jizerske hory na Mezinarodnim kongresu FIS v
Praze a na zasedani ceske vlady; to by vedlo k vykaceni a naslednem
ohrozeni nekolika hektaru jiz tak oslabeneho lesa a k poskozeni
mokradnich ekosystemu,
- za navrh usporadat MS v klasickem lyzovani v roce 2005 v CHKO
Jizerske hory bez predchozi dohody s mistnimi predstaviteli a
zastupitelstvy obci,
- za politickou podporu vybudovani prehrady ve veseckem udoli u
Liberce, prestoze se jedna o ekonomicky mrtvy projekt, pricemz jeji
vystavbou by doslo k likvidaci ekologicky a rekreacne hodnotneho
uzemi.
Ing.Josef Hojdar, poslanec PS P CR
- za podporu zameru rozsirit tezbu hnedeho uhli v severnich Cechach i
za hranici tezebnich limitu schvalene ceskou vladou usnesenim c.444 v
roce 1991,
Jan Fencl, ministr zemedelstvi CR a senator S P CR
- za trvale lpeni na vyhradach ke v roce 1997 prijate Bernske
konvenci, ktere nestandardne povoluji odstrel dvanacti chranenych
druhu zivocichu a ze seznamu prisne chranenych zivocichu de facto
vyskrtly sedm druhu,
- za obhajobu myslivecke vyhlasky, ktera umoznuje lov vybranych
chranenych zivocichu,
- za zpochybnovani potrebnosti prijeti zakona o nahradach skod
zpusobenych chranenymi zivocichy a za podporu jejich odstrelu,
- za prosazovani pozadavku, aby MZP CR prehodnotilo seznam chranenych
zivocichu z roku 1992 tak, aby z kategorie "silne ohrozenych" druhu
byly mezi (jen) "ohrozene" zarazeno techto osm druhu: vydra ricni, rys
ostrovid, vyr velky, mihule potocni, skeble rybnicna, ostrucha
krivocara, mnik jednovousy a jelec jesen,
- za obhajobu nadmerne produkce veproveho masa z velkovykrmen, coz je
energeticky velmi narocne a ekologicky dlouhodobe neudrzitelne.
Ing.Zdenek Kovarik, radni mesta Prahy pro uzemni rozvoj a bytovou
politiku
- jako betonovy pragocentrista prosazuje schvaleni navrhu noveho
uzemniho planu Prahy, v nemz pro automobilisty zjevne nedokonalou
vysokokapacitni severojizni magistralu, ktera vede pres okraj
Vaclavskeho namesti, chce nahradit jeste dalsimi dalnicemi primo k
Prazskemu hradu a to hned ze tri stran, takze dojde ke zhorseni
kvality ovzdusi a ke zvyseni hluku uvnitr mesta,
- za prosazovani zasahu do ochrannych pasem zvlaste chranenych uzemi,
prirodnich parku a rezervaci (udoli Kunratickeho potoka, Sarecke
udoli, Kosire-Motol apod.),
- za podporu vystavby mnoha podzemnich garazi v pamatkove rezervaci
mesta.
Mgr. Jiri Kinsky, pracovnik Spravy CHKO Ceske stredohori
- za podporu vydani souhlasneho stanoviska MZP CR na vystavbu dalnice
D8 pres CHKO v ramci spravniho rizeni, prestoze zakon novou vystavbu
dalnice v teto oblasti zakazuje a prestoze je znama alternativni trasa
do Saska, ktera se CHKO vyhyba,
- za podporu vydani souhlasneho stanoviska Spravou CHKO na otevreni
dvou novych kamenolomu (u Libouchce a u Rtyne nad Bilinou) na uzemi
CHKO.
JUDr.Milan Duda, vedouci pravniho odboru Magistratu mesta Plzne,
drive predseda pravni komise Rady m.P. a pravni zastupce spolecnosti
GEBO Immobilia, s.r.o.
- za amoralni konflikt zajmu pri prosazovani hypermarketu Kaufland v
centru Plzne, jehoz realizaci by mj. doslo k zasahu do panoramatickych
pohledu na historicke mestske jadro a ke zvyseni dopravni zateze v
centru Plzne az o 5.000 vozidel/den.
JUDr.Frantisek Mikes, prednosta OkU v Ceskem Krumlove
- za trvale mareni vyhlaseni CHKO Novohradske hory a prirodnich parku
v okrese,
- za prosazeni zameru vybudovat lyzarsky areal v 1.zone NP Sumava na
Smrcine.
Ing.Vaclav Kosacky, provozni reditel Povodi Moravy, a.s. v Brne
- za bojkot snizovani hladiny Novomlynskych nadrzi a za propagaci
vystavby novych prehrad na rece Morave.
