Když byl Železný ještě ředitelem a Štěpánek tajtrlíkem
(Přepis pořadu Volejte řediteli z 25. ledna 1997)
(Vladimír Železný si nyní trpce stěžuje, že američtí majitelé televize Nova, podnik CME, léta tvrdě odčerpávaly veškeré zisky Novy a z nich se finacovaly ztrátové televize CME v jiných zemích. V pořadu Volejte řediteli z 25. ledna 1997, z doby, kdy Britské listy zveřejnily v ČR za pomoci dr. Milana Šmída informace o kontroverzní "půjčce" Železného od CME, v jejímž rámci se CME posléze získala od šesti členů držitele licence CET 21 jejich podíly v ČNTS (TV Nova), a Železný se octl pod určitým tlakem, tehdejší ředitel TV Nova nazval Petra Štěpánka z Rady pro rozhlasové a televizní vysílání tajtrlíkem právě za upozornění, že CME odčerpává z Novy všechny zisky a financuje z nich televize v jiných zemích. Může mít jakoukoliv podnikatelskou budoucnost Vladimír Železný, jemuž naprosto chybí osobní integrita a každých pět minut tvrdí něco jiného, podle toho, co se mu hodí do krámu? Kdo mu může na podnikatelské scéně důvěřovat? - Neohrožuje jednání Železného investiční důvěryhodnost celé České republiky? Jaký jiný mediální podnik bude v ČR investovat, po zkušenostech nového majitele Novy, firmy SBS, s Vladimírem Železným? - V angličtině je transkript tohoto pozoruhodného pořadu Volejte řediteli k dispozici zde.)
Volejte řediteli 25.1. 1997
Teď tady mám takový balík problémů a já vás poprosím o určitou trpělivost. Vydržíte sedm minut? Doufám, že se vejdu tak do těch sedmi minut, do osmi minut, abych vám vysvětlil problémy, které nás potkávají a se kterými se nevíme rady.
Začnu dotazem. Paní Šustrová z Břeclavi. Slyšela jsem na rádiu Radiožurnál, že byla TV NOVA prodána Američanům. Je to snad pravda?
Pokud poslouchala paní Šustrová pečlivě Frekvenci jedna na příklad, nikoli Radiožurnál, tak zjistila ve výroku pana Štěpánka z Rady pro rozhlasové a televizní vysílání, který je dokonce mluvčím Rady, že tento pan Štěpánek dokonce uvažuje o návrhu svém, zdůrazňuji svém, byl korektní, neříkal, že to je názor Rady, svém návrhu na správní řízení opět, vy už to znáte, vy už s námi jste prodělali tři roky, takže víte, co řeknu: na odebrání licence Nově.
Zní to z jeho úst přímo slastně, představa, že by někdo odebral licenci, tentokráte má být důvodem neobjektivní zpravodajství, nebo neobjektivní informování Novy o událostech v naší zemi.
Už se nepouští do jiných oblastí, ale o těch oblastech já bych rád mluvil. Vy jste svědky toho, že v posledních čtrnácti dnech proběhla v tisku, ale i všude jinde, velmi přesně zacílená kampaň proti televizi Nova.
Spustil ji vlastně pan Štěpánek v mnoha ohledech tiskovou konferencí, nebo na tiskové konferenci Rady.
Já bych byl velmi rád, kdybyste teď vydrželi dvě minuty.
My jsme schválně, abychom nebyli osočeni, nestříhli do toho záběru, abychom nemohli být osočeni z toho, že jsme něco zmanipulovali, rozstříhali.
Prosím podívejte se, co je dnes možné, sedm let po revoluci, v demokratické tržně orientované zemi, kde mají platit zákony, které nekladou žádná omezení na zahraniční vlastnictví v České republice, dokonce ani médií ne.
Poslouchejte dobře, neuvidíte záběr ze zasedání ústředního výboru Komunistické strany československa někdy z roku sedmdesát šest, ani názory předsedy ekonomické komise ÚV KSČ, řekněme, z roku osmdesát jedna.
Uslyšíte představitele ODS v Radě pro rozhlasové a televizní vysílání, byť neoficiálně, samozřejmě, ale on se hlásí k tomuto vyznání. Dívejte se dobře, pustíme vám ten záběr a nesáhneme do něj.
(záznam z tiskové konference)
...terestricky vysílající privátní televize v Evropě, kde by zahraniční podíl uvnitř této společ.. této televize činil devadesát tři procent, jestli takovou v Evropě najdete, tak já sním tenhle fix... Prostě je to něco naprosto, naprosto nepřirozeného v Evropě a jestliže místopředseda parlamentu pan Kasal tvrdí, že je to normální vývoj, já tvrdím, že místopředseda parlamentu se naprosto mýlí. Není to normální a jestliže místopředseda parlamentu říká, že nejdůležitější je, že tato společnost tady platí daně, je to pouze polovina problému. Celý problém stojí tak, kam taky jde ten zisk. A není žádným tajemstvím, že americký investor, tedy CEDC, který se později změnil na CME, vlastně do České republiky nic nepřinesl. Finanční prostředky si vypůjčil v České republice. Takže podle mě... já nejsem tak zpozdilý a myslím, že nikdo z Rady není tak zpozdilý, že by nevěděl, jak důležité jsou zahraniční investice pro rozvoj České republiky, ale já se nedomnívám, že toto přesně byla ta zahraniční investice. A celý problém je v tom, kam jde ten zisk. Já se domnívám, že televizi Nova si platí český divák, občan této země, platí si to tím, že kupuje ty jogurty, prací prášky, žvýkačky, to, na co běží reklama v Nově. Problém je, že tyto peníze od našich občanů - část toho samozřejmě jako daně zůstává v této republice - ovšem ten zisk jde úplně jinam. Z tohoto zisku se de facto budují televize v jiných okolních zemích....
(střih, konec záznamu).
Pan Štěpánek lže a je to smutné.
Říkám to tady otevřeně, a ať mě zkusí napadnout.
Za prvé: Američané v televizi nevlastní oněch 66 nebo 90 nebo 93 nebo 88 procent, vlastní pouze 1,25 procenta.
Byla to Rada, byl to pan Štěpánek, který nás neustále ujišťuje a televize, médium, je CET-21, to je licencovaná společnost, to je provozovatel, to je držitel licence, to je ta televize.
V ní se Američané omezili na jedna celá dvacet pět desetin procenta a i to na doporučení Rady pro rozhlasové a televizní vysílání.
Oni tam nechtěli být.
Kdo by také chtěl být v kontaktu s panem Štěpánkem, má-li takovéto názory na tržní ekonomiku.
Já bych se nedivil. Já být zahraniční investor, tak do České republiky vůbec nejdu po takovémto výroku.
Slyšeli jste to dobře, poslouchali jste?
Mně to připomenulo výroky ministra financí Československa z roku 1948, tuším, že to bylo září nebo říjen, kdy přesně stejným způsobem říkal: My nedovolíme, aby peníze, náš zisk, který byl vytvořen naším pracujícím lidem, byl odváděn Američanům.
Vzápětí na to Američanům vyvlastnili, řekněme ukradli, majetek v České re... v Československu tehdejším. No, ještě něco dalšího, takže Američané vlastní jedna celá dvacet pět a bude-li pan Štěpánek a dostojí-li zákonu a svým vlastním názorům, které nám neustále říkal, tak to bude muset přiznat.
Úplně mě ohromila a vy, kteří podnikáte, i vy malí podnikatelé, vy víte, co tam řekl za naprostý nesmysl: Investoři nepřinesli nic, protože si vypůjčili ty peníze v České republice.
Amatérská diletantská představa o tom, že podnikání je v tom, že mám doma ve štrozoku nějakou miliardu, ten štrozok rozpářu, vezmu si tu miliardu a přinesu ji do České republiky, aby všichni, i pan Štěpánek viděli, že jsem přinesl miliardu nebo miliardu a půl, to je představa opravdu diletanta, který v životě nepodnikal a který o podnikání neví vůbec nic.
Protože byla to naše banka, Česká spořitelna, která byla šťastná z toho, že mohla poskytnout tento úvěr. Každý z vás, který podniká, dobře víte, že banky nic nedávají podnikatelům nebo investorům.
Oni nedají ty peníze podnikateli, oni mu je prodají a je to pro ně podnikání, čili je to další příjem pro Českou republiku a ta cena těch peněz je v České republice mimořádně vysoká, ten úrok je velmi značný, je to dvanáct, jedenáct, třináct, čtrnáct procent typicky v naší republice, takže je to velmi dobré podnikání v České republice.
A pokud byli ochotni - a nemuseli - si půjčit peníze za takto drahou cenu, nakoupit si peníze vlastně za takto drahou cenu v České republice, dělali tím dobře této zemi a dobře této bance. Ale to vy víte, kteří podnikáte.
Také si mohli půjčit někde jinde a ujišťuji vás, že si mohli půjčit na úrok pět, šest, sedm procent - typický úrok v západní Evropě - nebo na čtyři procenta - typický úrok ve Spojených státech. Ale to není podstatné.
Ten štrozok máte doma jenom proto, že jeho pomocí garantujete tu půjčku, ten nákup peněz. Tak se podniká všude na světě a nikdo jiný nepodniká jinak, možná, že pan Štěpánek podniká jinak, ale nechci mu sahat do svědomí, jak podniká.
Zisk...slyšeli jste... Velmi nebezpečná věta. Jak je možné, že zisk odplouvá ven. Ten zisk neodplouvá z vlastního vysílání, ten zisk odplouvá z jiných servisů, které poskytuje CME v jiné společnosti, která se jmenuje ČNTS, česká nezávislá televizní společnost, a pan Štěpánek to velmi dobře ví, že do tohoto zisku mu vůbec nic není, protože to není zisk, který je generován mediální společností, řízené vůbec touto Radou nebo panem Štěpánkem.
Já vím, že je to pro vás možná trochu složité, ale to, co teď říkám, prosím, vždy si postavte proti tomu, co pan Štěpánek říkal.
Já to neřeknu lépe, než to napsali v Lidových novinách, kteří se zabývali těmito velmi nebezpečnými výroky, které vzbuzují i vážnou reakci v zahraničí.
Napsali: marxista v ODS. To jsou echtovní, opravdu zásadní marxistické názory, lépe řečeno: názory onoho marxismu tak, jak se vyvíjel v této zemi po dobu mnoha desítek let.
A pak ten populismus... Naše české peníze, naše české jogurty... Investice do reklamy je investice do reklamy a na rozdíl od koncesionářských poplatků nikdo nenutí toho diváka, aby koupil zrovna ten jogurt, ale dává mu to informaci o tom jogurtu.
Takže je to investice, která je normální, legální investicí. Pan Štěpánek by to také měl vědět, o postavení reklamy a vůbec tohoto průmyslu, který rovněž odvádí daně.
A ten útok na místopředsedu Kasala... No, místopředseda Kasal reagoval podivuhodně přesně. Řekl: platí-li daně zaměstnávají-li lidi a vyrábějí-li tady, dělají dobře.
To je to, proč tady chceme zahraničního investora. Proč ho sem lákáme. A vzpomínám si ještě na jeden citát. Nedávno ministr Dlouhý, když se ho zeptali, v čem vidí příčiny určitého zpomalování ekonomického vývoje české republiky, to nazval přesně: v klesající důvěře zahraničního investora v to, že má investovat peníze do České republiky. Ty peníze jsou totiž lepší než náš export, protože vytvářejí příležitosti tady.
A já chci zdůraznit ještě jednu věc. Dokonce i ten zisk, o kterém pan Štěpánek hovoří, za prvé není užit k rozvoji jiných televizí, CME to nemá zapotřebí, CME má dost jiných prostředků jinak generovaných, a tento výrok nesporně napadneme a budeme zvažovat, zda neupozorníme orgány trestné... činné v trestném stíhání nebo ve vyšetřování, aby zvážili, zda zde nedošlo k porušení zákona, k velmi vážnému porušení zákona.
Nicméně chci říct, že ti Američané jsou dokonce takoví, že polovinu toho zisku tady dokonce nechávají a nedávno jsem seděl s prezidentem společnosti CME na jednom letišti tak, jak jsme prolétávali, a tak jsme s tužkou v ruce počítali, co ta Česká republika těm zlým americkým imperialistům, mám-li použít minulou terminologii, z minulých let, co jim přinesla.
Proinvestovali přes 40 miliónů dolarů. Zatím dostali zpátky necelých deset za tři roky. To je velmi korektní investor. A navíc neinvestuje do té televize, investuje do služeb, které souvisejí s tou televizí, a do toho už panu Štěpánkovi vůbec nic není, je-li mu vůbec něco do toho prvního.
Ten vztek, ta bezmoc je v tom, že zákon si zřejmě moudře uvědomil, kdo tady neoprávněně sahá do podnikání a jakým diletantismem zasahují do ohromného pohybu miliard, které se v tomto typu podnikání pohybují.
Ano, média jsou také podnikání. Nejsou jenom podnikání, je to také informace, je to také vliv a my dobře víme, co máme v rukou a nezneuživáme toho a nezneužijeme.
No.. co ještě říct? Včera řekl na Frekvenci jedna, že on, pan Štěpánek by mohl iniciovat jakési správní řízení Rady. Řekl při tom také několik vět, o nichž víme, že není pravda, že Rada se tak nechová.
Já nechci teď uměle dělat jakýsi příkop mezi Radou a panem Štěpánkem, to by bylo levné. Nicméně si myslíme, že výroky, nezodpovědné výroky osoby, která se sama cítí být potrefenou husou, a která se snaží použít své pozice v Radě k tomu, aby třeba hrozila, že tato informace je neobjektivní, to zrovna není korektní.
Jedná se o velmi zásadní problém a tato společnost by měla otevřeně říct, zda chce být normální civilizovanou společností s tržní ekonomikou nebo zda se chce vráti k těm formulacím, které jsme slyšeli.
Znovu opakuji: pustili jsme Vám to celé, nestřihli jsme do toho výroku, no... Tak to stačí... Vysíláme dál...
Jenom je špatné, že kdejaký tajtrlík se může otírat tímto veřejným způsobem a ještě se zaštiťovat některými funkcemi, o práci lidí, kteří pracovali neobyčejně usilovně. Těch čtyři sta lidí, kteří postavili tuto televizi, jsou hodně unavení za ty tři roky, hodně opracovaní, protože jich je málo a protože zajišťují provoz, který není tak úplně jednoduchý.
Získali pětašedesát procent divácké sledovanosti v této zemi. Jsou dnes modelem pro budování všech komerčních televizí ve východoevropských a středoevropských zemí, všech, ve kterých se podílejí také ti zlí Američané.
No, já jsem slíbil, že začnu tento pořad Slovenskem a skončím Slovenskem.
Já skončím Slovenskem úplně jinak. Já jsem měl nádherný zážitek nedávno. Byl jsem na představení, předevčírem večer jsem byl na představení tady v Ypsilonce, kde hostuje slovenské divadlo Astorka Korzo 90, a viděl jsem zase přátele a viděl jsem krásné herce a krásné představení Tartuffa a pan Lasica na konci vyšel na tu předscénu a naklonil se dopředu a řekl: Ať se všichni závistivci zalknou.
(konec pořadu, závěrečná znělka)
Za pohořím zuří válka z jednadvacátého století. Zde je biblická tragédie
Independent, 21. dubna 1999
Poté, co zhasla většina světel a temnota zakryla podrobnosti šatů a bot, je nemožné říci, v které jste zemi, a dokonce ani, v kterém jste století. Malina Mala je vesnice na samém konci Makedonie - několik stovek metrů na sever, přes vrchol pohoří, leží Kosovo, a jen Bůh ví, co se tam děje. V noci se vojáci, kteří střeží hranici, dívají do hlubiny dole a pozorují požáry na planině - vybuchující bomby z letadel NATO a vesnice, které zapálila srbská policie. Ale, jen o vlásek, je Malina Mala součástí Makedonie a je tady. Zatímco na druhé straně pohoří zuří válka z jednadvacátého století, zde se odehrává středověká, téměř biblická scéna.
Má formu procesí: dlouhá, neurovnaná řada lidí a zvířat, která začíná za úsvitu a pokračuje po většinu noci. Ti šťastnější přijíždějí na ponících, na nichž jsou přivázány tašky a pokrývky, a kteří klopýtají blátivou vesnickou cestou. Ale většina lidí sem přišla pěšky a šli osm, deset, dvanáct hodin - jsou to lidi všech povolání, oblečení v kožených bundách, v kabátech a v šálách.
Zastavují se před prvním domem ve městě, muži zapalují cigarety a tiše hovoří. Na volném prostranství jsou jich stovky. Další tisíce lidí jsou v domech. Je slyšet ale jen dva zvuky: nad hlavou, vzdálený nadzvukový řev neviditelných stihaček NATO a na cestě, pláč malých dětí.
Malina Mala byla zcela zahlcena uprchlíky, a i lidé ve vesnici už je přestali počítat. V sobotu přišlo tudy asi 3000 lidí, v úterý ráno říkali místní lidé, že přišly další tři tisíce a další se očekávají. Malina Mala má 60 domů, jsou to jednoduchá dvoupatrová stavení z kamene a ze dřeva, v přízemí jsou dílny a chlévy. Všechno místo je nyní zabráno uprchlíky a dalšího místa už není.
Ve škole, kde je ubytována většina žen a dětí, je jen místo k stání. Na chodbě a na stole a pod stoly jsou lidská těla, tlačí se na stěnách, kde jsou stále tabule a visí tam mapy. Mešita je plná spících mužů. V domě, kde nalezla nakonec naše skupinka ubytování, je více než 50 lidí. A když se ráno probudíme, venku stojí a ohřívá se u ohňů několik stovek mužů. Padá sníh.
V městě Skopje, v hlavním městě Makedonie, se ptají humanitární agentury, kam se poděli uprchlíci, a odpověď je, poděli se sem. V důsledku jakéhosi nepochopitelného rozmaru srbské armády jsou oficiální hraniční přechody mezi Kosovem a Makedonií - v Jažnici, v Tabanovci a v Blace - v podstatě úplně prázdné. Namísto toho, aby Srbové povolili svým obětem odejít z Kosova těmito přechody, kde na ně čekají uprchlické tábory, lékařská pomoc a registrační systém, vytlačují je, kapku po lidské kapce, drsným horským terénem do Malina Malé, do jednoho z mála míst v Makedonii, které jim nemůže poskytnout skoro žádné přístřeší.
I cesta sem ze Skopje ukazuje, čím vším tito lidé museli projít, protože když jsme se sem vydali v pondělí, nebylo to možné jinak, než jít pěšky. Do Maliny vede silnice - je to strašná silnice, ale dá se po ní jet džípem. Náš džíp však byl vrácen osm kilometrů za vesnicí makedonskou policií zpět. V neděli tudy provezl program OSN pro potravinové zásoby potraviny pro uprchlíky na dva dny, v pondělí i je vrátila zpět makedonská policie, že je nejasně definovaná pohraniční cesta příliš nebezpečná. Druhá silnice, zablokovaná sněhem, vede po opačném svahu pohoří, bezpečně v Makedonii. Odtud jsme šli pěšky.
Napadnou vás dvě věci, když cestujete touto zemí. První je, jak obrovský úkol mají před sebou jednotky NATO, pokud nakonec uskuteční invazi do Kosova. Údolí klesají a vzdouvají se příkrými kopci, kde je nebezpečí zvrtnutí kotníku. Hory jsou porostlé lesy a prašné cesty vedou pod skalnatými převisy a slepými svahy. Je to perfektní terén pro lákání vojáků do pasti a pro partyzánskou válku. Druhá myšlenka patří kosovským albánským uprchlíkům.
Po pouhých třech hodinách chůze, i když jsme šli jen s fotoaparáty a poznámkovými bloky, jsme dorazili do vesnice naprosto vyčerpáni, že jsme nebyli schopni slova. Avšak uprchlíci vědí, že co si s sebou neponesou, o to navždycky přijdou - a tak přenášejí přeplněné kufry přes kopce a potoky, a zejména pomáhají nést lidská břemena starých, nemocných a invalidních lidí.
Koluje tu tolik příběhů, že by to trvalo léta je všechny vyprávět. Ve škole jsem viděl elegantně oblečeného muže s berlemi, ženu v devátém měsíci těhotenství, celou řadu malinkých nemluvňat, a muže a ženy tak staré, že se sotva dokázali postavit na nohy. Místní vesničané, všichni z nich etničtí Albánci, hovořili o tom, že nalezli lidi s amputovanými údy, jak se snaží projít blátem. Šest lidí bylo v pondělí nezvěstných.
Osud těchto lidí znovu ilustruje nejstrašnější charakteristiku srbského programu - jeho systematičnost. Stalo se toto: 5. dubna, podle různých svědectví, která jsme získali během posledních dvou dnů, popravila srbská policie tři muže ve vesnici Lubožde, nedaleko města Vitina, 15 kilometrů přes hranici. Jmenovali se Mustafe Šema, Muhamet Muharremi a Xhemaji Ademi. Bylo jim 32, 28 a 20 let. Nikdo neviděl popravu osobně, ale svědkové viděli, jak tyto tři muže honí policie a posléze byly nalezeny u řeky jejich mrtvoly, byli zavražděni každý jednou kulkou do spánku.
Lubožde už bylo přeplněné uprchlíky z osmi sousedních vesnic, na které střílelo srbské dělostřelectvo. Počet jeho obyvatel, 2025 lidí, stoupl na 5000. Pak se vrátila policie a začala plenit domy a krást cennosti pod záminkou, že hledá zbraně. Odvezli si traktory a zkonfiskovali klíče od automobilů. Té noci se rozhodla odejít skupina vesničanů do Makedonie, ale blízko u hranice na ně začala střílet srbská policie a bylo raněno jedno dítě.
Ve vesnici zůstali po dobu 10 dní. "Spali jsme po celou dobu v šatech, čekali jsme, že na nás vtrhnou Srbové," řekl vesnický lékař (jako většina lidí, ani lékař nechtěl být jmenován). "Slyšeli jsme hlasy venku před domem a během těch nocí jsme nespali."
Minulý pátek se vojenská policie vrátila, že hledá lidi, kteří byli činní v kosovské politice. "Skoro úplně nám došly zásoby potravin a nemohl jsem už léčit lidi, protože jsem už neměl žádné léky," řekl nám lékař. V pátek večer se vesnice kolektivně rozhodla, že se vydá do Makedonie.
Srbové se jim při tom posmívali. Křičeli:"Chtěli jste NATO - proč vám teď NATO nepomůže?" a "NATO nás bombarduje, my vás zabijeme," vyprávěla jedna žena. Mnoha uprchlíkům byly ukradeny peníze a cennosti. "Hrozili, že nás usmrtí, když jim to nedáme," řekl Abdullah Bilalli, který dorazil v pondělí v noci z vesnice Begunc. "Byly to případy lidí, kteří přišli o dva, tři, čtyři, deset, dvacet tisíc německých marek. Řekli: Teď si vezmeme vaše peníze, příště to budou vaše životy".
Ale ani po přechodu přes hranici problémy uprchlíků neskončily.
Je jasné, proč nechce makedonská policie, aby do Blace přicházeli novináři. Alespoň první den zacházela s uprchlíky s krutou agresivitou. "Makedonci nás donutili, abychom seděli dvě hodiny venku v dešti," řekl otec jednoho ze dvou malých dětí, který se jmenoval Hazir. "Bili nás a předstírali, že na nás budou střílet, jestliže přejdeme do Makedonie. Hledali jsme tady útočiště. Nevěděli jsme, že se k nám budou Makedonci chovat takhle strašně."
Byli zahnáni zpátky do Kosova, ale nakonec našli cestu do Makedonie s pomocí Albánců z vesnice Malina Mala.
Potraviny, které přivezlo OSN, už v úterý ráno docházely. Některé děti mají vyrážku, mnoho uprchlíků má velmi ostrý kašel. Robert Allemand z francouzské charitativní organizace Lékaři bez hranic, jediný lékař, který se sem dostal přes policejní hlídky, konstatuje, že existují případy podvýživy. Vesnice poskytuje jen jediný druh ochrany - relativní bezpečnost od srbských útoků, i když je to jen několik stovek metrů.
Statisíce Kosovanů nemá ani to. Uprchlíci ve vesnici Malina Mala hovořili o desetitisících svých krajanů, na jejichž vesnice se chystala v následujících dnech srbská policie. Informační zdroje NATO v Skopje předpovídají, že se dostaví na hranici Albánie a Makedonie v nadcházejících 10 dnech 200 000 uprchlíků. Předpokládá se, že asi dalších 600 000 - 800 000 lidí je v pasti na kopcích a ve vesnicích. Bylo to zoufalé, vyjet včera z vesnice a pohlédnout z horské cesty na kosovskou planinu a pomyslet na ty lidi, kteří tam stále jsou.
Na silnici z Kosova konstatoval voják, že pondělní noc byla dosud nejdramatičtější. "Všude byly bomby a plameny. Kosovo vypadalo jako jeden veliký požár."
Poznámka JČ: Všimněte si, milí čtenáři, že britští novináři považují tyto oběti kosovské války v první řadě za lidi, nikoliv za "Albánce". (Že by to od nich byla naivnost, chyba?)
Co si máme s touto válkou počít?
Diskuse britských odborníků o kosovské válce, která vyšla v neděli 18. dubna v týdeníku Observer.
John Humphrys je moderátor BBC Radio 4. Jonathan Eyal je ředitelem studijního oddělení londýnského Institutu strategických studií. Mark Almond vyučuje soudobé dějiny na univerzitě v Oxfordu. Shirley Williamsová je bývalou labouristickou ministryní školství, v 80. letech byla zakladatelkou neúspěšné centristické strany britských Sociálních demokratů (napravo od Labouristické strany), nyní je členkou Horní sněmovny za liberální demokraty. Andrew Marr je bývalý šéfredaktor deníku Independent a nyní je komentátoremtýdeníku Observer. Simon Jenkins je bývalý šéfredaktor deníku Times a je nyní komentátorem deníku Times.
Měli jsme si tu válku začít?
John Humphrys, BBC Radio 4: Museli jsme skutečně zasáhnout, jak nám pořád říkají? A pokud jsme museli skutečně zasáhnout, bylo to bombardování správné?
Shirley Williams: Museli jsme udělat něco. Zápolíme s dědictvím toho, že svět dlouho ignoroval Miloševičův plán už od Chorvatska a od Bosny. V podstatě nyní jsme nuceni reagovat na toto západní selhání. Je to důsledek toho, že dlouhá léta Západ odmítal tento problém řešit. Jsem přesvědčena, že byl nynější zásah oprávněný.
Velkou chybou, kterou NATO učinilo hned na začátku, bylo vyhlásit, že v žádné případě nevyšle pozemní vojska. Zdá se mi neobyčejně pošetilé, že NATO takovýmto způsobem poskytlo Miloševičovi spoustu času. Miloševič věděl, že nebude muset hned bojovat se západními vojsky, i kdyby nakrásně později Západ na věc změnil názor.
Ale naprosto odmítám argument, že NATO vytvořilo tento problém. Nevytvořilo ho. Byla jsem jednou z těch, která sleduje už dlouho podrobně na místě situaci na Balkáně, dlouho předtím, než NATO zasáhlo ... pálení vesnic, zastrašování uprchlíků.
Jonathan Eyal: Museli jsme to udělat. Museli jsme udělat něco, protože to začínala být ona klasická bolest zubu, která hrozila, že z ní vznikne velký regionální abces. Tak se muselo něco udělat. Ale to, co jsme udělali, bylo na základě nejnižšího společného jmenovatele. Ve všech evropských hlavních městech vládlo znepokojení, proč se zahajuje válečná akce, která se omezuje jen na letecké údery. To, co bylo nakonec rozhodnuto, bylo důsledkem zoufalého úsilí Evropanů nerozhněvat si Američany, způsobem, jímž se téměř předtím rozložilo NATO ohledně Bosny. Takže jsme schválili politiku, která nemá absolutně žádný konec a není podložena žádnou teorií.
Jaksi vládl pocit, že když hodíme pár bomb na tyto domorodce v regionu, že se okamžitě vrátí k vyjednávacímu stolu.
Simon Jenkins: Nikdy jsem nechápal, jaký má smysl říkat, že se něco musí udělat, a pak kritizovat, protože nebyla jiná alternativa udělat něco jiného, než co se učinilo. Chtěl bych zdůraznit, že si nejsem jist, jestli se skutečně muselo něco udělat. Tato válka není od samého začátku pro Západ přijatelná. Proto se učinilo něco, o čem se pak ukázalo, že je to katastrofální. Jinými slovy, bylo to horší, než neudělat nic.
Mark Almond: Myslím, že je ironické, že jsme si vybrali případ, kdy se Miloševič, soudě podle jeho měřítek, choval relativně uměřeně. Když se podíváme na Kosovo za půldruhého roku bojů KLA, které vedly k bombardování, počet usmrcených lidí dosáhl jen 3000. Bylo to velmi špatné, ale to je počet mrtvých, které dokázal generál Mladič zavraždit na jaře 1992 za pouhý týden.
Učinili jsme klasickou chybu. Jediná humánnost na válkách je v tom, když se vedou rozhodně a rychle. A my jsme chtěli hrát McNamarovy hry: že to budeme rozšiřovat. Nejprve jsme mysleli, že Miloševič se před hrozbou bombardování skloní. Když se nesklonil, mysleli jsme si, že pár střel s plochou dráhou letu ho přivede ke smyslům. Ale on zná naše vedoucí představitele, naše generály, velmi dobře, studoval je intenzívněji, než oni studovali jeho. Bojuje o vlastní život, kdežto naši politikové se mohou od věci nakonec odvrátit a jejich političtí propagandisté vysvětlí, že jsme nikdy do balkánské bažiny nechtěli vlastně zabřednout.
To, co byla špatná situace, jsme proměnili v situaci katastrofální. A pravděpodobně se to už nedá napravit.
Andrew Marr: Domnívám se, že bylo nutno něco někdy udělat proti Miloševičovi, ale jsem přesvědčen, že tohle byl nejhorší možný způsob, jak to udělat, a důsledky jsou zatím katastrofální. Neexistoval žádný alternativní nouzový plán, žádný plán B, žádné přípravy. Humanitární katastrofu to daleko více zhoršilo. Z výšky 6 kilometrů nemůžete situaci kontrolovat. Zahájili jsme tuto akci v důsledku politické nekompetentnosti a v důsledku nemyšlení.
Ztrácíme nyní v celou akci víru?
John Humphrys: Zatím ale bombardování lidé dost silně podporují. Teď sice bylo usmrceno spousta lidí, kteří neměli být našimi vlastními jednotkami usmrceny. Může nyní NATO či Británie dál s nadšením prosazovat tuto politiku?
Shirley Williams: Myslím, že příliš přijímáme názor, že jsme učinili chybu a že jsme se do té války neměli nechat zaplést. Myslím si, že to bylo všechno předem dost naplánováno a je nyní jasné, že si Miloševič myslí, že se mu pdoaří zůstat u moci, i když to bude jen nad částí bývalé Jugoslávie.
Jonathan Eyal: Zdá se mi, že je asi možno s bombardováním pokračovat. Když tato operace začala, vládly obavy, že ji veřejnost přestane podporovat, jakmile uvidí kolaterální škody. Ve skutečnosti se stal opak. V NATO to vyvolalo falešný pocit jistoty a vedlo to k tomu, že NATO rozšířilo bombardování: částečně ze zoufalství, že letecké údery nefungují. Avšak v NATO máme konsensus jen na nejnižším společném jmenovateli. Zdá se mi, že pokud nedojde k dalším větším chybám, konsensus však vydrží po dobu několika dalších týdnů.
Ale není možné zintenzívnit účast NATO vysláním pozemních vojsk, aniž by NATO riskovalo, že o ten konsensus přijde, ani není možné zahájit vyjednávání, to je zatíženo tímtéž rizikem. Zůstáváme v podivném pásmu uprostřed.
Andrew Marr: Zdá se mi, že v celé záležitosti nehraje vůbec žádnou roli politika. Nabídneme nakonec něco Makedonii, Albánii a možná i Černé Hoře? Pokud ano, co? Máme vůbec představu, jak hodláme v nadcházejících deseti letech tento region stabilizovat? Dokud nebudeme vědět, jaké jsou naše válečné cíle, je velmi obtížné rozhodnout , co by se mělo dělat.
Je jasné, že první válečné cíle zmizely. První cíl byl zajistit, aby Kosovo mohlo zůstat autonomní jugoslávskou republikou. Druhým cílem bylo zabránit humanitární tragédii. Příliž pozdě. Nyní se mi zdá, že je válečným cílem - -
Jonathan Eyal: Zvrátit humanitární krizi, které se nám nepodařilo zabránit.
Simon Jenkins: Zapomeňme na politiku. Nemáme v této etapě ani žádnou vojenskou strategii. V současnosti, jak je vidno, neexistují žádné plány, jak dosáhnout vojensky původních vládních cílů.
John Humphrys: Mohou tedy jen pořád bombardovat?
Simon Jenkins: Mohou bombardovat, ale nemyslím, že někdo zastává názor, že tím způsobem bude dosaženo původních cílů. Srbskou armádu z Kosova to nevyžene.
Vždycky se za těchto okolností snažím myslit si o politicích to nejlepší. Andrew je ostře kritizuje, jak se všichni chovali nekompetentně, a při tom všem je podporoval britský tisk. Nemyslím, že je řešením vyslat pozemní vojska - lidi to nakonec nepodpoří. Jsem naprosto přesvědčen, že Miloševič zůstane u moci navždy.
Jak ze z toho konfliktu dostaneme?
John Humphrys: Nikdo ale nenabídl žádnou alternativu. Někteří z vás uvedli, že se s bombardováním nemělo začít, nikdo z vás zatím nevysvětlil, jak se z toho dostaneme.
Simon Jenkins: Přestane se s bombardováním.
John Humphries: Jen se přestane s bombardováním?
Simon Jenkins: Jen se přestane s bombardováním.
John Humphrys: A důsledkem bude, že byla učiněna organizaci NATO obrovská škoda.
Shirley Williams: Ano, obrovská škoda.
Simon Jenkins: No, k té škodě už ale došlo.
Mark Almond: Proto musejí být naši vojenští a političtí vedoucí představitelé připraveni přiznat, že udělali chybu. Hlavní je, že ten tlak posiluje Miloševiče. I když mám pochybnosti o srbské opozici, jsem přesvědčen, že kdyby tlak pominul, byla by větší šance na destabilizování Miloševiče.
Shirley Williams: Ne - nesouhlasím s většinou toho, co říkáte, ještě více než předtím. Jsou jiné alternativy. Například na hranicích Albánie a Makedonie by bylo možno ovládnout hraniční vesnice v Kosovu, z nichž Srbové střílí na albánské civilní vesnice. Je možné dělat trochu víc. Díváte se na to všechno příliš černobíle.
Klíčová věc je německý návrh na plán hospodářské stabilizace celého Balkánu - s tím, že by nakonec měl vstoupit do Evropské unie.
John Humphrys: Otázkou je, jak zastavíme to bombardování?
Jonathan Eyal: Kdybychom přestali nyní, a kdyby to bylo interpretováno jako porážka NATO, byla by to nejničivější věc, kterou bychom mohli přidat k už tak zmatené situaci. V Rumunsku by to znamenalo pád vlády, pravděpodobně i v Bulharsku. Tak musíme i nadále provádět politiku, která je upřímně řečeno idiotská, ale je nutno se jí přidržovat, aby si NATO zachovalo alespoň určitou věrohodnost.
John Humphrys: Ano, přidržovat se jí, ale až do jaké doby?
Jonathan Eyal: Bude to muset být do doby, kdy bude uzavřena nějaká dohoda, která zaručí nezávislost velké části albánského obyvatelstva. Soudím, že dojde k rozdělení Kosova a že nepřímo to schválí i prezident Miloševič.
Měli bychom uzavřít dohodu?
John Humphrys: Navrhujete tedy mírovou dohodu?
Jonathan Eyal: Ne, k žádné mírové dohodě nedojde. Nikdo na Západě nemůže teď přímo vyjednávat s Miloševičem. Bude to uspořádání, k němuž dojde spontánně, asi jako když bylo původně rozděleno Chorvatsko a pak došlo k etnickému očišťování, které provedli Chorvati našim jménem a které nikdy nebylo zvráceno. Bude to narychlo udělaná, špatná dohoda, která ale zachrání věrohodnost aliance.
Simon Jenkins: Ale jaká dohoda to bude?
Jonathan Eyal: Jsou možné dva scénáře. Jeden je, že bychom přijali - nikdo to veřejně nepřizná - rozdělení Kosova, které bude rozdělením de facto. Ruská vojska budou v severní části Kosova udržovat mír a vojska NATO v jižní části. Teoreticky zůstane ta provincie jednotná, v praxi bude rozdělena.
Druhá možnost je, že se Miloševič vzdá části Kosova a nechá nás tam vejít bez srbského odporu. To by sice nebylo vítězství, ale zachránilo by to pověst NATO.
Andrew Marr: Vzhledem k tomu, že už jsem řekl, že celá věc byla katastrofální od samého začátku, chtěl bych předložit makbetovskou alternativu: už máme natolik ruce namočené v krvi, že bychom měli jít dál.
Jestliže skutečně zastáváme názor, že je Miloševič tak špatný, že je to tak nebezpečná a destabilizující osobnost, musíme tu válku zintenzívnit. Měli bychom nyní začít mluvit o vyslání pozemních vojsk. Nevěřím, že je srbská armáda neporazitelná, výjimečná, nadlidská.
Mark Almond: Miloševič je připraven na kompromis. To je zcela zjevné. Otázka je, jestli je kompromis, který je přijatelný pro něho, přijatelný i pro naše politiky - jestli by jejich politická kariéra přežila. Nevěřím, že jsou Srbové nadlidští, ale existuje určitý rozdíl. V minulosti podporovali lidi, kteří bojovali, aby Srbsko zvětšili. Teď bojují, aby zabránili zmenšení Srbska.
Shirley Williams: Myslím, že bychom se měli zaměřit na debatu o budoucnosti Balkánu, a to přirozeně znamená obrovské množství peněz. Bude-li možné začlenit Balkán do struktury Evropské unie, do je začátek řešení problému.
Simon Jenkins: To je fantazírování.
Mark Almond: A podívejme se na příklad Bosny. Bosně v podstatě vládneme už tři roky. Vydali jsme tam obrovské peníze, více než 20 miliard dolarů, hrstka uprchlíků se vrátila do svých domovů a hospodářství je v naprostém chaosu.
Simon Jenkins: V současnosti jsou dvě reálné možnosti. Jedna je Andrewova, totiž že velmi rychle přejdeme k totální válce. Druhá možnost je rychle vypracovat plán a rychle se se Srby dohodnout. My od vás dostaneme toto, vy dostanete toto, ale součástí dohody musí být ukončení bombardování.
John Humphrys: Takže kdybyste byli Clinton, Blair a ostatní, co byste zítra ráno udělali?
Andrew Marr: Oznámil bych, že jsem připraven vyslat pozemní vojska.
Shirley Williams: Zveřejnila bych svůj plán pro jihovýchodní Balkán v kontextu celé Evropské unie: ne NATO, EU. Oznámila bych, že jsem nyní připravena vyslat pozemní vojska. A potvrdila bych to, že zajistím ochranu všech hranic, což znamená, že začnu rozšiřovat roli pozemních vojsk.
Jonathan Eyal: Pracoval bych pro okamžité vyslání mírových sborů, ať jsou pod jakýmkoliv praporem, i kdyby byli jejich součástí Rusové, i kdyby hrozilo rozdělení Kosova.
John Humphrys: A zastavil byste bombardování?
Jonathan Eyal: Ne. Bombardování bych zastavil, až by došlo k dohodě. A pozemní vojska bych nevyslal.
Mark Almond: Musíme letecké údery omezit. Vyhlásit bezletovou zónu nad celou Jugoslávií. Přestat bombardovat, to, o čem si nejsme stoprocentně jisti. Velký problém je, že jakmile se budeme snažit o kompromis, Miloševič ucítí naši slabost a bude zkoušet, kde ustoupíme.
Vždycky jsem si myslel, že nakonec dojde k jakémusi čečenskému řešení: ani válka, ani mír, ani nezávislost, ani rozdělení Kosova, ale v praxi by si Srbové ponechali ty části Kosova, které chtějí. Povolili by na jihu obrovský bantustan Albánců. Většina uprchlíků ale odmítne jít zpátky a bude to katastrofa.
Simon Jenkins: I když bychom asi nějakým hrubým způsobem pozemní válku vyhráli, nemyslím, že by se o tom vůbec mělo uvažovat. Bylo by to šílenství. Snažil bych se z jugoslávské krize se dostat pryč, a to uzavřením nějaké dohody s Miloševičem.
Mark Almond: Je to jako Burská válka pro Britské impérium. NATO nebude mít žaludek na tyhle hry a proto i když vyhrajeme a dobudeme Bělehradu, stejně to bude jen Pyrrhovo vítězství.
Shirley Williams: Dívám se na to optimističtěji. Snažíme se určit v Evropské unii pojem oblasti, kde platí lidská práva. Je to úsilí o nový druh mezinárodního práva. Zdá se mi, že záležitost s Pinochetem je toho součástí. Jestliže NATO nebude poníženo, mohla by vzniknout daleko lepší situace.
Simon Jenkins: Ale Miloševič bude pořád ještě u moci. Tenhle pojem NATO jako policie, jako úřadu nového světového pořádku, je v konfliktu s pojmy sebeurčení a neintervence do vnitřních záležitostí. Je v konfliktu s realitou.
Stal se viktoriánskou fantazií, jejímž prostřednictvím se dostal anglický liberalismus nyní do pasti, protože se účastní na všech těchto intervencích. Kdyby ty zásahy vedly k dobrému, souhlasil bych s tím víceméně, jenže všechny z nich nás vedou do slepé uličky. Tato vláda už od příchodu do úřadu válčí podruhé. První válku prohrála a druhou válku prohrává teď. Prohrává je, protože poslouchá vaše rady.
Mark Almond: A podívejme se na soudní dvůr pro válečné zločiny v Haagu. Je vysoce zpolitizovaný. Mohli vydat na Miloševiče zatykač pro válečné zločiny, ale neudělali to, protože byl "na naší straně". Už teď zastrkávají do zásuvky zatykače na různé srbské generály, protože doufají, že by mohli být nápomocni při svržení Miloševiče. Nemyslím, že má NATO žaludek na další takovéto dobrodružství. Celá věc je obrovská bažina.
Jak sesadit prezidenta
Pane Čulíku,
pan Pecina má pravdu, jsou i jiné věci než Kosovo a když je v sázce čtenost
Britských listů, pokusil jsem se o trochu jiné téma. Posílám Vám jakýsi
fejeton o tom jak sesadit presidenta (v jehož zemi právě probíhá genocida).
Slovo "Kosovo" se v něm vyskytuje pouze jednou a to až v samotném závěru,
k němuž se možná některý čtenář ani nepropracuje.
Zdraví
JJ
Jak sesadit presidenta
Na sesazení presidenta jsou zapotřebí nejméně dvě, ale častěji tři osoby.
Sesazovaný, jeho nástupce a člověk, který se o sesazení zasadí. Ve
výjimečném případě obstará vše nástupce, ale nám jde o to, aby takovou akci
provedla třetí osoba k níž se pak nástupce nezná.
Potřebujeme tedy občana. Třeba pana Nováka, jehož podoba s jeho četnými
jmenovci je samozřejmě zcela náhodná.
Pan Novák se nám takhle z rána probouzí s genocidou v hlavě ještě od
večerních zpráv. Ví, že tahle společensko-politická událost znamená
systematickou likvidaci určité skupiny lidí. Nejen fyzickou, ale i
duševní. Spočívá v udělení nálepky obtížného (pod)občana a uvedení téhož
do bludného kruhu, který začíná potlačením vzdělání v jeho mateřském
jazyce, pokračuje přes nedostatečnou kvalifikaci k vysoké nezaměstnanosti,
ke kriminální činnosti mnohých a na jejím základě odpovídající nálepce pro
všechny. A ke zdím a plotům, za něž se nevzdělaný póvl vytlačuje.
Jak tak občan Novák pomalu přichází ke smyslům, vrací se vlna rozhořčení,
která jeho mozek postupně zaplavuje bojovností a odhodláním napravit
svět.
Už takměř opouští postel. když mu v poslední chvíli sebezáchovný pud říká,
že si nesmí počínat unáhleně, zejména, když na jeho straně pokrývky je
teplo, kdežto na straně opačné je chlad, vnikající oknem, které večer z
rozčilení nezavřel.
Náklonnost k teplu (či zbabělost vystavit se nepřízni živlů vládnoucích v
ložnici) vnitřně ospravedlní tím, že je třeba věc rozmyslet - přece nemůže
vyrazit jen tak. Bleskem mu projede hlavou vzpomínka na dobrého
příslušníka ozbrojených sil, který v přestrojení za invalidu berlou
naznačoval žádaný směr.
Opatrnost matka porcelánu, říká si ovšem pan Novák a přechází zvolna k
poučce, že vypustí-li člověk duši v přípravě, nemusí se vůbec ničeho obávat
v ostré akci. Zkusit to na něčem malém, lehčím - a pana Nováka napadá malá
česká genocida.
Máme přece ještě pár Romů. Po malých částech je vybíjíme, posouváme je za
zdi , které zatím ještě - tedy kromě kriminálů - nemají ostnaté dráty.
Spojenci kvůli tomu dávají malé tresty malému presidentovi, a malý člověk
to odnáší, protože musí, kvůli malé politice své vlády stát ve frontě na
vízum. Kdežto málo postižení politikové si cestují, kam se jim zachce, a
ještě tam vyučují o bourání zdí mezi lidmi a svolávají bomby na hlavu svých
kolegů, kteří na tyhlety genocidy mají víc lidí.
Pan Novák se tedy rozhodne začít doma a teprve pak, možná, vyrazit za něčím
větším. Přitáhne si na to deku pod bradu a probírá možnosti.
Zamítne atentát, protože ten se jednak nemusí podařit a pak je tady ta
zatracená holubiččí povaha. Půjde na to raději legálně.
Půjde rovnou ke kováři - to je ono. Stačí naznačit, že není malé genocidy.
V zápětí mu ale dochází, že to není jen tak. Právě kvůli té relativnosti
věcí. Pokud malý říká to, co chce velký slyšet, zakryje spokojenost s jeho
výroky lecos. Novákův president to dělá a tím tuto cestu zavírá.
Zkusí zauvažovat o poslanci. Má ovšem jen toho svého, jediného. Ten by
musel, kdyby měl zájem, přesvědčit podstatnou část ostatních, aby našli
právníka, který by laskavě našel nějaký fígl, jak obvinit hlavu státu z
velezrady - nic menšího zákon nebere. To nevypadá slibně. Kdo by takovou
věc dělal kvůli pár špinavým cikánům. A pak, znáte právníky, než to dají
dohromady, bude už jiný president a možná žádní Romové.
Rychleji by to šlo přes vojenský puč. Tedy bylo bývalo. Teď se ale v
armádě nic neutají a navíc velký bratr chce mít malého v sedle.
Pan Novák koukne na hodinky a shledá, že má už jen chvíli na to, aby vstal
a ke snídani chytil zprávy. Zkusí to tedy ještě s lidovou nespokojeností.
Což takhle přerušit projev presidenta, obrátit pozornost davu k sobě a pak
jim říct pravdu o genocidě Romů. Možná, že by zahanbený politik, druhdy
humanista, odstoupil sám od sebe.
Jedno malé zvíře to už zkusilo a dokonce na chvíli rozčeřilo poklidnou
hladinu sdělovacích prostředků. Jenže president málokdy mluví doma a když,
tak pro zvané. Před nezvanými ho chrání lidé, na jejichž platy si i pan
Novák odtrhuje od úst.
Na poslední chvíli ještě vzpomene na sdělovací prostředky, ale ty jsou v
rukách lidí, kteří by si napřed museli spočítat, jestli by se jim pan Novák
vyplatil.
Snad Britské listy, pomyslí si pan Novák, ale dobře ví, že ani tudy cesta
nevede, protože pan Čulík na všechno nestačí a navíc by proti jeho názoru
hned postavil myšlenku právě opačnou, aby byla rovnováha.
Pan Novák si uvědomuje, jak je na všechno zoufale sám a z posledních
mentálních sil vyskakuje z postele. Nejvyšší čas pustit zprávy.
Jsou stejné jako včera - výbuchy bomb, kolony uprchlíků, starty letadel a
ujištění, že NATO trestá diktátora, nikoli lid. V té chvíli se změní důvod
třesu pana Nováka - zimu nahrazuje spravedlivý hněv. Srabové jste,
srabové, drkotá zuby na adresu neposlouchajících Srbů - proč jste ho
ještě nesvrhli?
Má-li pan Novák doma klobouk bere ho z věšáku a vydává se do práce. Tam
zapne počítač, a protože, jak již bylo naznačeno, mu Britské listy nejsou
cizí, začne jejich otevřením svůj autentický život pracujícího občana.
Zhruba na tomto místě fejetonu si říká, že je dobře, že se najdou lidé,
kteří píší i o jiných věcech než o Kosovu a že z toho bude mít pan Pecina
jistě radost.
Jiří Jírovec
Kosovo: Neměli bychom být stoprocentně nedůvěřiví k motivaci západních politiků
V posledni dobe jsem si vsiml (hlavne z mailu, ktere jsem obdrzel jako reakci na sve prispevky), ze velmi hodne lidi obvinuje politiky z USA a zapadoevropskych zemi z toho, ze jim v pripade Jugoslavie nepodavaji pravdivy obraz
udalosti a ze ve skutecnosti jim jde o prosazovani jejich zajmu.
Ve svem predeslem prispevku jsem upozornil na nebezpeci plynouci z takove neviry (hranicici az s pohrdanim) v jejich skutecne pohnutky. Stejne jako si
nemuzeme myslet, ze jejich pocinani je vyrazem vteleneho dobra, na druhe
strane je nemuzeme pokladat ani za dably v lidske podobe; kdyby tomu bylo
tak, doslo by k obrovske relativizaci spolecne vyznavanych hodnot (zastoupenymi prave onemi politiky) s nedozirnymi dusledky pro celou lidskou spolecnost (Mam ale stale silici dojem, ze k prave tomuto procesu ve svete bohuzel
dochazi, a to se stale vetsi mire). Dnes bych chtel na tuto uvahu navazat.
Neumim cist mezi radky, abych umel odhalit pripadne propagandisticke spiknuti
politiku v oficialnich zpravach. Vim jen, ze na to, aby jim neco podobneho
v demokratickem state proslo, existuje prilis mnoho nezavislych novinaru (i
kdyz kazdy z nich je urcitym zpusobem zavisly na svem nazoru, ale tento nazor
je u kazdeho z nich prirozene trochu jiny, takze vysledek jejich prace nemuze
byt jakkoliv tendencne zabarven).
Proto temto konspiracnim teoriim neprikladam dulezitost a pokladam je spis za vysledek snahy tech, kteri jsou ovlivneni nejakou ideologickou doktrinou. Jako priklad muze slouzit vyklad M.
Chamuly, ktery pred tydnem v BL vyjadril nazor, ze v Jugoslavii, coby posledni evropske enklave ruskeho vlivu by mohlo jit v podstate jen o prosazovani
geopolitickych zajmu USA a zapadoevropskych mocnosti, to vse obratne kamuflovano udajnou snahou o prosazeni lidskych prav.
Kdybychom se podivali do denniho tisku v Bagdadu ci Belehrade, pravdepodobne
bychom tam nasli recept na to, co si mame myslet. Nejspis by tam nebyl ani
jeden vyznamny kriticky clanek a ti z nas, kteri maji radi jasny a nerozporuplny vyklad toho, k cemu ve svete dochazi (a neni jich zrovna malo), by mohli
byt spokojeni.
Nam, kteri zijeme ve svobodnejsim svete, je ale podobny luxus odepren. Staci
otevrit kterykoliv oficialni list (ani se nemusi deklarovat jako nezavisly;
to je prece samozrejmost) a zatimco napr. na prvni strance najdeme tvrdou
kritiku porusovani lidskych prav v Jugoslavii, na strance dalsi najdeme nemene ostre odsouzeni akci NATO, jehoz vojaci v relativnim bezpeci kabin svych
letadel shazuji bomby na civilisty, ktere spise prilevaji olej do ohne. Kdyz
clovek docte takove noviny, ma mnohdy s nimi chut seknout, protoze prestava
mit jasno "komu vlastne fandit". A je tomu tak dobre; novinari by lidem o
svete lhali, kdyby jim vykladali pohadky podobne te o Cervene Karkulce.
Myslim si, ze z tohoto hlediska maji jednu z nejlepsich znamek prave Britske
listy, kam prispiva velka cast ruznorode ctenarske obce, a z jejich prispevku
vybira relativne soudna redakce ty nejreprezentativnejsi.
Ctenari tak maji daleko vetsi sanci zahlednout kontury toho, cemu se snad da
neumele rict "pravda" o svete kolem nas, nez kdyby byli bezduchymi konzumenty
propagandy totalitnich rezimu.
A kdyz uz tomu tak je, tak si nezbyva nez jen prat, aby na zaklade informaci,
ktere maji z medii od novinaru, dospeli k pomerne jednotnemu nazoru na to, co
pozadovat od vedoucich politiku, jimz ve volbach dali svuj hlas.
Co se tyce Jugoslavie: Pro nas, kteri zijeme v relativnim poklidu, neni snadne rozpoznat, na "ci strane je vlastne pravda" v krvavem propleteci vasni
v Jugoslavii. Nevime presne oc tam kraci, protoze jsme zavisli na protikladnych informacich, o nezavislosti jejichz zdroju lze mnohdy pochybovat. Jsme
tady tak trochu v podobne informaci jako astronom pozorujici galaxii, ktery
je zavisly pouze na jejim slabem svetle modifikovanym navic rudym posuvem.
Asak zavery astronoma o vzdalenem vesmiru se nas tykaji daleko mene, nez
blizke udalosti na Balkane. Jsme tedy povinni napinat zrak mnohem vic, nez
astronom hledici do dalekohledu. Astronom se muze seknout maximalne o nejakou
tu miliardu let v udajnem stari vesmiru, my vsak muzeme "projet" uplne vsechno.
Na zaklade vsech zprav tykajicich se konfiktu v Kosovu jsem dospel k nazoru,
ze hlavnim agresorem jsou tam predevsim Milosevicovi Srbove, kteri systematicky likviduji albanske etnikum, k cemuz je nemohou opravnovat ani pravdepodobne teroristcke akce UCK, o historickych reminiscencich nemluve.
Zaroven jsem ale nabyl dojmu, ze snaha mezinarodniho spolecenstvi prosadit
prostrednictvim NATO mir neni minena dostatecne uprimne, ponevadz NATO nejenze nechce riskovat zivoty svych vojaku v pozemni ofenzive (ktera dle meho nazoru nakonec stejne musi prijit), ba dokonce se boji i pripadnych materialnich ztrat. (Z duvodu obav z raket zeme-vzduch vlastnenych Jug. armadou "operuji" vrtulniky Apache jen v hangarech). Nechapu to, prece i slepy musi videt, ze v sazce je daleko vic nez par pitomych helikopter. NATO si tak navic
dava i goly do vlastni branky, ponevadz verejnost bude tento pokladat pravem
za "srabarnu".
Rikame, ze chceme chranit spolecne vyznavane hodnoty spocivajici v ucte
k lidskym pravum a pritom se tvarime, jako bychom nevedeli, ze tyto hodnoty
jsou "kryty" utrpenim spojenym s jejich prosazovanim. Je treba nevahat za ne
prolit v krajnim pripade i vlastni krev.
Nejsem zadny valecny stvac, pouze v soucasne dobe nevidim jine vychodisko,
nez to, ktere vedle mne navrhuje i stale vic soudnych lidi.
Jeste lepsi alternativou by byla dohoda, ve ktere by Srbove vymenou za ukonceni bombardovani vyklidili Kosovo, v tu vsak verim stale mene.
Kosovo: Reakce na otevřený dopis Jiřího Hertla
Praha 21.4.1999
Vazeny pane Hertle,
neocekaval jsem, ze Vase reakce bude tak urazliva. Presto se pokusim na
jednotlive casti dopisu reagovat co mozna nejmene emotivne.
Nejsem si vedom, ze bych pouzival komunistickou terminologii - tedy
alespon v tom smyslu, jak ji chapu. Definujete-li jakykoliv jiny nazor,
nez je Vas, jako komunisticky, pak mam smulu, jsem takto zarazen.
Pokud se mi nelibi, ze se prihlizi prevazne k informacim dodanym NATO ci
novinari z techto zemi, pak pro to mam duvod. Pobyval jsem nekolik let v
jedne z dlouhodobe clenskych zemi teto aliance. Mel jsem moznost
shlednout porad o tehdejsi CSSR. Mel to byt dokument o situaci v zemi.
To, ze tam nebyl jediny optimistictejsi zaber, nez na obzvlaste zaostale
preriferie (resp. na nekolik zvlaste vybranych spinavych mist), se da
prejit tak, ze si autori ke svemu zameru umeli vybrat, co natocit, ale
kdyz rozhovor dvou muzu na tema "jak dnes berou ryby" byl prekladan jako
rozhovor o bezbrehe perzekuci obou ucastniku komunistickym rezimem,
doslo mi, ze zpravodajstvi na Zapade nemusi byt pravdive ani trosku.
Staci, ze budi dojem pravdivosti a zapada do predem dane sablony. Nebo
mi chcete tvrdit, ze umim cesky tak spatne, ze jsem nepochytil, o cem si
ti lide povidali???
To, ze byla vetsina zpravodaju z Jugoslavie vypovezena, vim, a dokonce i
chapu proc: jen velmi naivni clovek by nechal protivnikovi moznost, aby
byl podrobne informovan o vsem, co se v zemi deje. Z bezpecnostniho
hlediska to byla pro tu zemi nezbytnost. Podobne by jednala jakakoliv
zeme.
(Na dalsi cast radeji nebudu reagovat, nebot na takovou snusku invektiv
to neumim.)
Domnivate-li se, ze za vsemi prusvihy na Balkane je zodpovedny pouze
Milosevic, pak s Vami souhlasit nemohu. Podle meho nazoru velmi silnym
prilitim oleje do ohne bylo osamostatneni Chorvatska a Slovinska tak
zbrkle podporovane Nemeckem. Nemluvim o dodavkach zbrani a vojenskych
poradcu vsem, kdo se jakymkoliv zpusobem postavili Srbum a tem, kteri
chteli se Srby zit v miru. Jak je mozne, ze najednou organizovana
skupina zaskodniku (UCK) ma moznost si v jedne zemi v klidu a pod
ochranou tamnich uradu organizovat sve jednotky, aniz by to vyvolalo
protesty tzv. demokratickych zemi?
Chovani nekterych politiku reprezentujicich nektere zeme NATO ve me budi
dojem, ze neuvazuji dostatecne dopredu. Jestlize je znamo, ze jedna zeme
podporuje separatismus v mnoha jinych zemich (napr. oddeleni Slovenska,
rozpad Jugoslavske Federace, snaha o odtrzeni Moravy), musi byt preci
ostatnim zemim jasne, ze z tohoto pocinani musi nutne vzniknout
konflikty. Nekde to obyvatelstvo zvladne bez nasili, jinde (kam se
podarilo napumpovat vic zbrani a rozdmychat vetsi vasne) se sahne ke
zbranim.
Je v zajmu vetsiny zemi, aby dochazelo ke drobeni statu, ke zmenam
hranic? Je v zajmu rozumnych politiku, aby pomahali k moci skupinam,
ktere maji uplne jiny zebricek hodnot (tedy pokud se budeme bavit o tom,
co obe skupiny deklaruji)?
Nyni doslo k tomu, ze byla porusena spousta zakonnych a smluvnich
ustanoveni ze starny zemi NATO. A to v zajmu akce, o jijichz
smysluplnych vysledcich pochybuji. Bylo znamo, ze pokud NATO zautoci,
tak se Kosovskym Albancum povede vyrazne hure nez do te doby. Bylo
znamo, ze vyznamnou pricinou nepokoju jsou oddily UCK podporovane z
prostredku ziskanych prodejem drog a z prostredku sil usilujicich o
destabilizaci hranic ve stredni a vychodni Evrope.
Domnivam se, ze v tomto konfliktu jde o daleko vic, nez si pripoustime:
proc prave ted prisel z EU pozadavek (zatim nezavazny) o zruseni
Benesovych dekretu?
Az prislis mi situace kolem Jugoslavie pripomina situaci pred 60 a vice
lety. Tenkrat bylo receno, ze pokud Ceskoslovensko neprenecha Sudety
Nemcum a bude se branit, bude oznaceno za agresora a bude mu vyhlasena
valka. A to ze strany zemi, ktere nas mely chranit! Nyni se stale jeste
v Britanii proslycha (viz drivejsi cisla BL), ze Mnichov byl tim
spravnym resenim.
Nynejsi neustupnost Milosevice muzeme videt i z toho uhlu, ze videl, co
se stalo se Srby v Chorvatsku: bylo jich vyhnano nekolik set tisic (a
mnoho pobito). To se obeslo bez jakychkoliv sankci vuci Chorvatsku. Za
techto okolnosti je mozne pochopit, ze Milosevic (a vetsina Srbu) citi,
ze neni kam ustupovat, a ze neni jine cesty, nez se jakymkoliv zpusobem
branit.
Dokud se k temto souvislostem neprihledne a nepostavi se reseni na
jejich zaklade, nemuze byt situace vyresena.
Zpet k Vasemu dopisu: Neni dobre vyslovovat diagnozy o lidech, kteri
nejsou Vasimi pacienty. A o tech, kteri Vasimi pacianty jsou, se muze
hovorit jen tam, kde se o tom hovorit muze: tedy v lekarskem prostredi.
Mate-li nejake argumenty pro sva tvrzeni, dejte mi, prosim, vedet.
Michal Žemlička
PS: Pokud jsem nekde sklouzl k emocim, pak se omlouvam - nebyl to zamer.
Kosovo: Dotaz
Vážený pane Čulíku,
díky za uveřejnění názoru, přestože odporuje Vašemu přesvědčení.
K Vašemu komentáři bych měla následující dotaz. Když se tedy NATO řídí principy pouze etickými, předpokládala bych, že takovéto principy budou platit pro každého stejně, a že rozlišujícím faktorem jejich aplikace nebude velikost, vojenská síla, strategická poloha, možnost vzájemného obchodu apod.jejich narušovatele. Když etika, tak etika, za víru se má bojovat i proti silnějšímu nepříteli.
Proč tedy NATO nepostupuje stejně proti Číně (po jejích zvěrstvech v Tibetu), či proti Rusku (po násilí v Čečně)? I proti dalším, ale toto jsou příklady nejvíce do očí bijící. Že by ve hře byly přeci jenom ještě jiné zájmy?
Válka je sama o sobě velmi obscénní, obscénní je i to, že skoro 80% humanitární pomoci končí v rukách albánské mafie, prostě svět je plný obscénních a přesto existujících věcí. Že USA zkoušely atomovou bombu na Hirošimě, o tom dnes nikdo nepochybuje. A přestože se nám z toho zvedá žaludek, děje se to.
Existují-li armády, budou vždy usilovat o zdůvodnění své existence. Je-li zbrojní průmysl výnosný, bude mít vždy zájem na odbytu svého zboží. Jsou-li tu jaderné zbraně, někdo je asi jednou použije, když si budeme hrát na vojáky.
Sami Albánci jsou zastánci principu krevní msty, víte, že na Mírovém náměstí se zastřelili kvůli pár stu markám. Budou-li mi oni tvrdit, že za vraždu vražda, za násilí násilí, budu jim to věřit, respektovat jejich chování, ale budu se jim klidit z cesty, zvláště jsem -li diametrálně jiného přesvědčení.
Budu předpokládat, že pokud se mezi ně přimotám, budou se mnou souhlasit a využívat mě, dokud mě budou potřebovat, ale až dosáhnou svého, princip krevní msty kvůli mně neopustí - tzn. v této konkrétní situaci se nestanou demokratickým národem, žijícím v lásce a pohodě s nepřítelem až do smrti (to stejné platí i pro Srby).
Ale když tvrdí Havel a NATO, že vraždám lze zabránit dalším zabíjením, Havel jako vášnivý odpůrce trestu smrti, NATO jako křesťanské země - tak tu něco prostě neštimuje. Zásahem bylo zatím dosaženo jen toho, že vládne chaos, který je pro vraždění ideálním prostředím. Koho ale chce Bůh potrestat, toho raní slepotou - a přívrženci zásahu jsou zcela slepí k jeho důsledkům.
Jen ten, kdo je sám úplně čistý, si může osobovat právo vystupovat proti zlu a dělat na světě pořádek. Jinak ať si nejdříve řeší své vlastní problémy. USA i většina nás ostatních jich máme doma víc než dost.
Zdraví
Alena Kuklová
Poznámka JČ: Milá paní Kuklová, zkuste se dívat na ty "Albánce" nikoliv jako na Albánce, ale prostě jako na lidi, vaše bližní. Vaše argumentace je, obávám se, rasistická. (Víte najisto, že všichni Albánci praktikují krevní mstu? I ty tříleté děti?) - Je pravda, že západní společenství nezasáhlo a dosud nezasahuje v množství jiných do nebe volajících konfliktů. Nesouhlasím s tím a pokud by bylo možno efektivně zasáhnout, Západ by zasáhnout měl, i když jsem vděčen, že se zasahuje alespoň v tomto případě - pokud se ovšem neukáže, že byl zásah nekompetentní a že situaci jenom zhoršil, to je ovšem jiná věc.
