Zprávy BBC 13. dubna 1999 v 18 hodin:
Británie posílá dalších 1800 vojáků do Řecka a Makedonie. Šíří se hrůzná svědectví o znásilnění
(Zkráceno)
Moira Stewart: Dalších 1800 britských vojáků bude vysláno na Balkán. Premiér Tony Blair uvedl v úterý odpoledne v Dolní sněmovně, že bude tím zvýšen počet britských vojáků na hranici s Kosovem na 6300.
Podle zpráv dnes srbské jednotky okupovaly vesnici v severní Albánii. Podle prvnich zpráv byl podpálen určitý počet domů a pak byli Srbové donuceni se stáhnout. Srbsko incident popřelo. Tato zpráva přiměla Ameriku, aby vydala okamžité varování Bělehradu, že rozšíření kosovského konfliktu bude mít vážné následky.
A při rozhovorech o Kosovu mezi Spojenými státy a Ruskem se obě strany dohodly, že budou i nadále usilovat o politické řešení. Naše první zpráva je od diplomatického korespondenta Nicholase Witchella:
Nicholas Witchell: NATO prohlašuje, že se nepřipravuje k invazi. Ale posilování spojeneckých pozemních jednotek roste. Z Francie, z Německa, z Itálie a z Británie. Vyslání dalších jednotek znamená, že dosavadní počet britských vojáků, 4500 s tanky Challenger bude posílen dalšími 1800 vojáky.
Britské jednotky jsou v bývalé jugoslávské republice Makedonie. Brzo tam bude celkem 14 000 vojáků NATO a jejich počet dále roste. Budou zárodkem plánovaných mezinárodních mírových sborů. V Albánii bude brzo 8000 vojáků NATO. Jejich vyhlašovanou rolí je humanitární činnost, pomoc uprchlíkům. Ale na cestě do Albánie jsou také 4000 amerických vojáků, s 24 vrtulníky Apache a s 18 odpalovacími rampami pro rakety. V Kosovu je podle odhadů NATO 27000 mužů a polovojenská policie má 16500 mužů.
Tyto jugoslávské jednotky jsou i nadále hlavními cíli spojeneckých letckých úderů, které podle NATO nyní dosáhly nové intenzity. V pondělí večer zasáhly bomby jugoslávská kasárna v Bělehradě a cisterny na pohonné hmoty v Prištině.
Podle britského ministra zahraničních věcí je NATO "plně soustředěno" na svůj úkol.
Robin Cook: Obnovení fašismu, jehož jsme svědky v Kosovu, nesmí mít místo v moderní Evropě. NATO se zrodilo v období po porážce fašismu a genocidy v Evropě. NATO nyní nedovolí, aby toto století skončilo triumfem fašismu a genocidy.
Nicholas Witchell: To je cíl, o němž NATO doufá, že ho podpoří Rusové. Americká ministryně zahraničních věcí Madeleine Albrightová cestovala do sněhem pokrytého Osla a setkala se tam s ruským ministrem zahraničních věcí. Doufá, že se jí podaří přesvědčit Moskvu, aby se stala součástí jednotek, které nakonec vstoupí do Kosova, ale nedošlo dnes k dohodě.
Madeleine Albright: Neshodujeme se, nebo ještě jsme se nedohodli na složení těchto jednotek.
Nicholas Witchell: Nevypočitatelnost situace podtrhuje to, že srbské jednotky, které před několika dny kladly na hranici miny, dnes překročily hranici do severní Albánie a na několik hodin okupovaly albánskou vesnici. Zdá se, že Srbové zdaleka nejsou poraženi.
Moderátor: Zpráva o rozšíření počtu britských jednotek na Balkáně byla zveřejněna v prohlášení britského premiéra poslancům v Dolní sněmovně. Tony Blair jim sdělil, že akce NATO bude pokračovat, dokud nebude dosaženo jejích cílů. Z Westminsteru informuje John Sargent.
John Sargent: Vedoucí představitelé politických stran se vrátili do Dolní sněmovny se sdílenou rozhodností, že akce NATO musí být úspěšná, ať dojde k jakýmkoliv potížím. Premiér zdůraznil, že Británie má strategický zájem na tom, aby byl na Balkáně mír. Je to ale také morální otázka.
Tony Blair: Miloševičovy činy v Kosovu, vraždění, znásilňování, teror, jímž pronásleduje nevinné lidi, poskytují plné ospravedlnění naší vojenské akce.
John Sargent: Tento názor, že prezident Miloševič koná zlo, silně podpořili poslanci ze všech stran v parlamentě:
William Hague, šéf Konzervativní strany: Jak řekl premiér, je životně důležité, aby byla tato akce úspěšná. Je životně důležitá pro NATO, je životně důležitá pro stabilitu Balkánu ale především je to životně důležité pro lidi, žijící v Kosovu.
Paddy Ashdown, šéf Liberálně demokratické strany: NATO se nezaměřuje na civilisty, prezident Miloševič ano. Využívá systematicky a brutálně, už celý rok, zbraně státu a jednu z nejmocnějších armád v Evropě k brutalizaci, vraždění, znásilňování a vyhánění kosovských Albánců z jejich domovů.
John Sargent: Dva levicoví poslanci Labouristické strany opakovali svůj požadavek, aby bylo bombardování okamžitě zastaveno, což zjevně premiéra rozhněvalo, a nejvýraznější konzervativní kritik akce NATO byl také odmítnut:
Konzervativní poslanec a historik Clark: Uvědomuje si premiér, že spojuje tento parlament a tuto zemi se systematickým bombardováním hrdého a křesťanského národa, národa který nikdy nezranil a dokonce ani nikdy nepohrozil jedinému britskému občanu?
Tony Blair: Je možná pravda, že tam nebyli ohroženi britští občané. Ale jsou tam ohroženy lidské bytosti. A jsem přesvědčen, že máme povinnost, v nejlepší tradici této země je podporovat v jejich boji za lidskost.
John Sargent: Tony Blair se snaží nepodceňovat potíže. Zdá se, že nemá pochybnosti o tom, že NATO zvítězí.
Moira Stewart: A nyní do ústředí NATO, kde je náš korespondent pro otázky obrany Mark Laity. Marku, co říká vrchní velitel NATO o dalších 300 válečných letadlech a o účelu pozemních posil?
Mark Laity: Co se týče 300 letadel, konstatuje, že je jich také zapotřebí, a to jsou jen Američané. Zdůrazňuje, že chce ještě víc. Chce další posily z ostatních členských zemí NATO. Podle mých odhadů jde o armádu, která bude mít brzo celkem kolem 1000 nebo ještě více letadel. Chce zintenzívnit útoky na dobu 24 hodin, je-li dobré počasí. Co se týče vyslání pozemních jednotek, nechce se k tomu vyjadřovat. Je tu hodně vojenských odborníků, kteří se domnívají, že letecké útoky samy o sobě nestačí. Mnoho lidí si myslí, že tento názor sdílí i generál Clarke. Ale zatím jsou určeny tyto posily, aby na místě dohlížely na návrat uprchlíků, i když jsou dostatečně tvrdé, budou dostatečně vyzbrojené, aby mohly sloužit každému účelu. Ale v současnosti se nepomýšlí na nic jiného než na návrat uprchlíků.
Moira Stewart: Hovoříme-li o leteckých útocích, jak pokračuje tato ofenzíva, když dostáváme informace o tom, že tolik bomb se míjí cílem a dochází k usmrcování civilistů?
Mark Laity: NATO zjišťuje, že existují hranice toho, čeho mohou letecké útoky dosáhnout. Tvrdí, že to funguje, ale je to pomalá metoda škrcení. Zasáhli prý 70 procent zásob pohonných hmot, ale ono to trvá dlouho, než tankům dojde benzín, atd. Co se týče nepřesnosti zásahů, dosud nikdy nedošlo k letecké ofenzívě, kdy bylo využíváno precizně naváděných střel tak intenzívně jako zde. Jde o více než 90 procent všech zásahů. Promítali videozáznam včerejší tragédie, kdy bomba zasáhla vlak. Z hlediska pilota bylo vidět teprve v posledních několika obrázcích, že bomba zasáhla vlak, vlak dojel na místo zásahu teprve zlomek vteřiny před zásahem. Takovýmto situacím se právě snaží NATO vyhnout.
Moderátor: Kosovské Albánky svědčí o hrůzných případech brutality, kterou páchají srbští vojáci. Stále znovu a znovu se opakují svědectví o znásilnění a svědectví o ženách, které byly odvedeny od svých rodin vojáky se samopaly, namířenými na ně. To, co se děje v Kosovu, nelze v tuto chvíli nezávisle ověřit, ale korespondentka BBC Emily Buchananová hovořila s některými těmito ženami, které jsou nyní v uprchlickém táboře v albánském hlavním městě Tirana. Varujeme, že některé části její reportáže by mohly některé televizní diváky rozrušit.
Emily Buchanan: Uprchlíci se nyní vyrovnávají s každodenním rituálem života v exilu a postupně hovoří víc o procesu etnického očišťování, kterým prošli. V současnosti nemůžeme potvrdit z nezávislých zdrojů jejich svědectví, ale - stejně jako je to v případě svědectví o zabíjení - slyšeli jsme opakovaná tvrzení, že kosovské ženy byly znásilněny srbskými vojáky.
Tato matka byla zděšena, když vojáci nejprve oddělili ženy od jejich rodin a pak, uvedla, znásilnili deset z nich na okraji silnice.
"Řekli dívkám, jste krásné a jste pro mě. Nezastřelíme vás, ale chceme, aby vaši příbuzní viděli, co děláme. Hodili dívky na zem a pak z nich noži strhali všechny šaty."
V jiném případě jsme se dověděli, že bylo údajně znásilněno sedm žen z téže vesnice. Čtyři z nich byly pak usmrceny. Jedna z nich byla sedm měsíců těhotná. Jedna z žen, které přežily, souhlasila, že nám tajně poskytne rozhovor.
Řekněte mi přesně, co se stalo, když k vám do domácnosti přišli vojáci.
"Začali všude kolem střílet. Do oken, všude. Pak nám řekli, abychom domov opustili. Čtyři z nich měli masky. Jednoho z nich znám. Ten mě první začal bít. A ostatní, jeden z nich byl kapitán, kapitán řekl mému otci, vaše dcera je lepší, je dobrá pro manželku, pro manželku pro Srba. Drželi mě za ruce a začali."
Čekala jste, že vás usmrtí?
"Myslela jsem, že mě usmrtí, ale ne. Nechtěli mě usmrtit. Chtěla jsem se zabít sama. Nevím, co k tomu dodat."
Zde se děje velmi zřídka, že by ženy samy hovořily z vlastní iniciativy o tom, co se jim stalo. Jsou zjevně hluboce ztraumatizovány. Ale také v kosovské společnosti, znásilnění nese silné společenské tabu. Věří, že je znásilnění zostuzením rodiny. Pokud jsou svobodné, obávají se, že nikdy nenajdou manžela.
Hledají se nyní další oběti znásilnění. Dosud bylo shromážděno více něž 100 písemných svědectví. Budou odeslány mezinárodnímu tribunálu pro válečné zločiny.
Proč jsou kosovské ženy znásilňovány?
Channel Four News, 13. dubna 1999
Jon Snow: Lindell Sachs z Vysokého komisařství pro uprchlíky pracovala před dvěma lety v Nadaci Mary Stoppsové a pomáhala obětem znásilnění v Bosně. Součástí její práce bylo tehdy najít důkazy pro jejich strašlivá svědectví válečných zločinů. Lindell Sachsová je zde nyní. Lindell Sachsová, shromažďuje i nyní UNHCR svědectví od žen, které přicházejí přes hranici?
LIndell Sachs: My a další organizace, zabývající se lidskými právy, shromažďujeme informace od žen, z nichž vyplývá, že se srbdské jednotky na ženy systematicky zaměřují, prostě proto, že to jsou ženy. Je to problém, zdůrazňuji, který se vždycky týká žen po celém světě ve válečných situacích.
Jon Snow: Avšak k této praxi docházelo v Bosně? Děje se nyní totéž v Kosovu a je to typické pro tento balkánský konflikt?
Lindell Sachs: Je možná trochu příliš brzo usoudit, že je provozována systematická politika znásilňování, ale je to problém, jak už jsem řekla, kterému čelí ženy ve všech válkách. Znásilnění je velmi násilná a krutá forma porušování lidských práv a ženy jsou normálně systematicky zaměřovány. Ani není nutno znásilnění vykonat. Mnohdy stačí jen hrozba znásilňování na vyvolání útěku obyvatelstva z oblasti, kterou chtějí vlády nebo režimy ovládnout.
Jon Snow: Konstatujete, že znásilnění je součástí války, protože muži kolektivně chtějí ženy ponížit, ponížit druhou stranu, nebo co?
Lindell Sachs: Je to politika, která je zaměřena na ponížení druhé strany. Zejména v konzervativních kulturách, kde se sexuální zvyklosti velmi odlišují od našich sexuálních zvyklostí. Znásilňování je všeobecně vzato krutým porušováním lidských práv. Je válečným zločinem a v každém případě je nutno se tím zabývat, zejména pokud vyjde najevo, že je to systematická politika, jejímž účelem je ponížit určitou skupinu lidí.
Jon Snow: Nedá se udělat nic, aby k znásilnění tak často nedocházelo? Můžete se pouze zabývat důsledky, poté, co ženy dojdou do táborů?
Lindell Sachs: Tak tomu skutečně je. Proto musíme mít k dispozici zvláštní balíčky pomoci. Zvláštní léky na citlivou pomoc ženám, které se staly obětí znásilnění. Protitěhotenské pilulky "the morning after", pro ženy, které se obávají těhotenství, léky pro sexuálně přenášené choroby, služby na pomoc ženám, aby se mohly vyrovnat se situací. To nutně neznamená, že to musí být západní způsob, jak se s těmito traumaty vyrovnat. Komunity mají často vlastní způsob, jak se s tím vyrovnat a ty musíme vzít v úvahu.
Útok NATO na vlak usmrtil deset lidí
Robert Fisk, Independent, 13. dubna 1999
Letadla NATO v pondělí sestřelila jugoslávský osobní vlak v jižním Srbsku a usmrtila alespoň deseti lidí, čímž se zvýšil počet civilistů, usmrcených NATO za posledních čtrnáct dní na více než 60 osob. Mluvčí NATO uvedl, že NATO "lituje" mrtvých a zraněných cestujících ve vlaku, jehož část chytla, když spadly dva vozy do propasti, ale tvrdil, že byla železnice "vojensky důležitou dodavatelskou tratí". Jugoslávská vláda to charakterizovala jako "zločinecký útok".
Dvě střely vypálila stihačka NATO na most nedaleko Leskovace, 300 km jižně od Bělehradu ve chvíli, kdy se osobní vlak, jedoucí údajně ze srbského hlavního města přes Skopje do Soluně v Řecku, octl na mostu nad vysokou propastí na řece Moravě. Podle původních zpráv strhla první střela elektrické vedení a lokomotiva vlaku s vozy zůstala nehybná nad propastí. Druhá střela explodovala vedle vozů, dva z nich shodila do propasti a ostatní podlehly požáru.
Zakrvácené trosky ležely pod mostem a většina mrtvých, včetně desetiletého dítěte, prý uhořela. Nabojsa Vujecič, mluvčí jugoslávského ministerstva zahraničních věcí, konstatoval, že vlakem cestovalo domů několik řeckých novinářů.
NATO zdůrazňuje, že stále "jedná velmi opatrně", aby zabránilo civilním mrtvým a raněným, ale za posledních deset dní došlo k rozšíření útoků NATO do takové míry, že větší počty civilních mrtvých a raněných jsou nevyhnutelné.
Před deseti dny usmrtila stihačka NATO až 24 civilistů ve městě Aleksinac a jiná stihačka NATO v Prištině usmrtila minulý týden 10 civilistů, polovina z nichž byli muslimové. Civilisté jeli automobily přes řeku Dunaj ve městě Novi Sad, když most zasáhla střela NATO. Jen zázrakem nespadli motoristé do řeky.
NATO začíná vyjadřovat své politování až příliš pravidelně. Uvedlo, že za masakr v Aleksinaci nese vinu "špatné fungování" střely a včera NATO znovu vyjádřilo lítost nad umrtími v Leskovaci. Nicméně ministři zahraničí NATO trvali přesto na tom, že budou letecké údery proti Srbsku pokračovat, protože zabíjení a utrpení kosovských Albánců od Srbů představuje "základní výzvu demokracii a lidským právům a zákonnosti".
Avšak rozšíření útoků NATO na mosty a železnice znamená, že je NATO připraveno riskovat zabíjení civilistů. Původní útoky NATO proti Jugoslávii byly téměř výlučně zaměřeny na vojenská kasárna a na protivzdušnou obranu, a to tak specificky, že jugoslávští armádní důstojníci potvrzovali jejich přesnost.
Jakmile se však aliance rozhodla útočit na normální dopravní letadla, věděla, že nutně bude docházet k usmrcování civilistů. Jakákoliv silnice v Jugoslávii může být charakterizována jako "vojenská dodavatelská linie". To je fráze, kterou užívají západní vojska každý den od roku 1991 k ospravedlňování útoků, které zabíjely civilisty v Iráku.
Letecké špionážní fotografie musely dokázat plánovačům NATO, že na mnoha tratích stále ještě jezdí v Jugoslávii pravidelné civilní vlaky.
Chladnokrevně zavražděn - šéfredaktor, který kritizoval Miloševiče
Devětačtyřicetiletý Slavko Curuvija, šéfredaktor deníku Dnevni telegraf, byl zastřelen před svým domem, píše z Bělehradu Robert Fisk. Byla to profesionální vražda: 11 výstřelů zezadu do novinářovy hlavy, a pak další, které ho dobily, když ležel na zemi. Zastřelili ho v pondělí dva muži s lyžařskými maskami na obličeji.
Slavko Curuvija kritizoval vládu. Napsal v deníku Dnevni telegraf, že by se měl prezident Slobodan Miloševič zbavit Vojislava Seselje a ostatních nacionalistických ministrů v srbské vládě. Byl zastáncem bombardování Srbska, tvrdili jeho nepřátelé, "aby byl Miloševič přiveden k rozumu" . Poté, co tvrdé tiskové zákony, které byly zavedeny loni v říjnu, v podstatě zlikvidovaly čtyři z 11 bělehradských denních listů, cestoval do Washingtonu a jednal tam s činiteli amerického ministerstva zahraničí. A - co byla snad nejkontroverznější - býval policistou, inspektorem v analytické a špionážní sekci bezpečností policie.
Vysoký, vousatý, hezký muž, většinou oblečený podle poslední módy se snažil dlouhé měsíce, aby Dnevni telegraf mohl dál vycházet. Když už ho nemohl vydávat v Bělehradu, přesunul provoz do Černé Hory. Policie prohledávala vlaky a nákladní automobily jedoucí z Podgoricy do Bělehradu a konfiskovala výtisky - pak do bosensko srbského hlavního města Banja Luka a nakonec do Záhřebu.
"Byl velmi pyšný na své kontakty s establishmentem," řekl Fiskovi jeden jeho kolega. "Byl ambiciózní. Chtěl se jednoho dne stát velkým tiskovým šéfem, a možná pak velkým politikem.
Podle zákona, platného od října 1998, byli novináři pokutování částkou až 64 000 liber za tištění nedokazatelného materiálu, "lží" podle vlády. Pokud list nebyl schopen pokutu zaplatit, policie měla právo zkonfiskovat osobní šéfredaktorův majetek. V Curuvijově případě policie nejprve odvezla redakční počítače a pak mu zkonfiskovala osobní věci, s výjimkou rodinné postele a několika židlí. Dnevni telegraf vycházel v nákladu 100 000 výtisků, ale neměl velké peníze.
Curuvijův novinářský hřích bylo to, že otiskl otevřený dopis Miloševičovi, v němž navrhl v šestnácti bodech politický program pro budoucnost. Jednim z bodů bylo, že by se měl prezident zbavit svých "koaličních partnerů", členů Šešeljovy Srbské radikální strany, kteří "vedou zemi ke katastrofě". Charakterizoval je jako "gangstery a korupčníky". Vydání bylo zakázáno a úřady rozhodly, že všechna další vydání, která se do Srbska dostanou z Černé Hory, Bosny nebo Chorvatska, budou zkonfiskována.
Poté, co byly zahájeny letecké útoky NATO, vládní deník Politika Ekspres otiskl komentář, že "lidé jako Curuvija, kteří žádali NATO o bombardování, musejí být nyní šťastni". Jiným novinářům v Bělehradě to znělo jako výzva k vraždě.
Méně než před týdnem hovořili o tom bělehradští novináři v přítomnosti srbského ministra informací a redaktor Politiky byl dotazován, jak mohl o Curuvijovi otisknout takový komentář. Muž z Politiky řekl: "Nejsme tady od toho, abychom debatovali o redakční politice. Curuvija je fašista - chtěl toto bombardování."
Posledních několik srbských novinářů, kteří se stále ještě snaží alespoň do určité míry o svobodný tisk v Bělehradě dosud nevědí, kdo zavraždil Curuviju.
Albánští lékaři terčem srbské brutality
Dr. Lec Ukaj byl u svých pacientů, když pro něho přišli, tak existuje několik svědků toho, co se stalo, napsal deník Independent. Jeho klinika, v kosovském městě Gllogoc, byla zničena srbským dělostřelectvem už několik týdnů předtím, a tak praktikoval lékařství doma. Policie loni v září přišla s fotografií tohoto lékaře. Poté, co ho identifikovala, mu dala podivnou otázku. Jakou rukou své pacienty operoval? Dr. Ukaj pozvedl pravou ruku. "Pak ho chytli a usekali mu na pravé ruce prsty," říka dr. Jaha, vyšetřovatel organizcae Lékaři za lidská práva. "Později ho usmrtili."
Mezi všemi historkami násilí a pronásledování, svědectví albánských lékařů vypovídá o mnohém. Kromě toho, že jde o utrpení jednotlivců, ilustruje to děsivý rys srbské politiky vůči kosovskému albánskému obyvatelstvu - systematičnost tohoto útlaku, zaměřenou nejen na jednotlivce, či na etnickou skupinu, ale rovnou na instituce. Od té doby, co v Kosovu začal vznikat albánský nacionalismus, srbská vláda se pokusila připravit albánské lékaře o jejich oči a ruce.
Od té doby, co se od loňského jara v Kosovu široce bojuje, nejméně čtyři další lékaři zemřeli za okolností, za nichž zemřel dr. Ukaj. Podle organizace Lékaři za lidská práva bylo zatčeno alespoň 28 lékařů a mnoho dalších je zváno na policii na výslechy. Policie učinila všechno, aby zabránila vzniku zdravotní péče, zejména v oblastech, které kontroluje KLA.
Příběh dr. Jahy je dobrou ilustrací politiky, která začala dlouho předtím, než došlo k leteckým útokům NATO. V roce 1995 stejně jako tisíce učitelů, právníků a státních úředníků v Kosovu, byl dr. Jaha propuštěn ze zaměstnání jako chirurg pro nemoci srdce. Bylo to součástí etnické čistky albánských univerzitně vzdělaných občanů - v letech 1990 - 1998 bylo propuštěno ze státního zdravotnictví asi 2000 zdravotnických pracovníků. Otevřel si tedy soukromou kliniku v měst Rahovec, v oblasti, ovládané Kosovskou osvobozeneckou armádou, kde se loni v létě ostře bojovalo. Tři týdny pracoval v oblasti ovládané KLA a staral se o 70 000 uprchlíků i o raněné povstalce. Když boje zintenzívněly, uprchl do Prizrenu, kde byl zatčen.
Byl obžalován ze zrady, z terorismu a mohl být za to odsouzen ke dvaceti letům vězení nebo k trestu smrti. "Nebyl jsem členem KLA," konstatuje. "Pracoval jsem jen jako lékař, ale to stačilo." Dvě srbské zdravotní sestry svědčily v jeho prospěch a pomocí úplatků a protekce byl po třech měsících ve vězení propuštěn. Po návratu zjistil, že jeho klinika byla zničena a většina jeho pacientů je ve vězení. Pak začal pracovat pro bostonskou organizaci Lékaři za lidská práva a po začátku leteckých útoků uprchl s rodinou do Skopje.
Lékaři v Kosovu jsou nejen obětmi násilí, ale násilí i páchají. Skupina dr. Jahy zaznamenala 103 případů mučení pacientů v lékařské péči, nejkrutější mučení je zaměřováno na osoby, podezřívané z členství v KLA. Raněný voják Yll Morina po čtyřech operacích zemřel. Na těle měl rány od cigaret, a policie mu strkala do ran obušky.
Lékařští uprchlíci v Makedonii hovoří suše o "turbospecialistech", o mladých srbských lékařích, kteří byli bleskově povýšeni v důsledku toho, že jejich albánští kolegové byli propuštěni.
Hněv sjednotil lidi ve zničeném městě
Pančevo je nejbombardovanějším městem v severním Srbsku. Jeho obyvatelé se scházejí každou noc v krytech a zuří na Západ, napsala v deníku Guardian Maggie O'Kanová.
Přibližně v době, kdy získala v pondělí v Bruselu Madeleine Albrightová souhlas 19 členských zemí NATO s dalším bombardováním, manželská dvojice seděla na slunci před nejvyšším věžákem v nejbombardovanějším městě Srbska.
Pančevo je asi 20 kilometrů severně od Bělehradu a je tam velká rafinérie. Takže už téměř tři týdny je na obloze nad malebnými uličkami Pančeva rušno.
Dvojice na lavičce, Bijlena a Vladimir Korski, bydlí ve třídě Národní armády už třicet let. Biljena je lékárnice a snaží se mluvit školáckou angličtinou: "Není to tak zlé. Můžeme takhle žít dlouho - navzdory veškeré moci NATO, zas tak strašné to není. Doufejme, že se časem znudí a nechají nás být."
Viní za bombardování Biljena prezidenta Miloševiče? Měl by odejít?
"Právě teď," říká Bijlena, "mám jediného nepřítele a to jsou lidé, kteří bombardují mě a mé děti".
Korskovi mají dvě děti, osmiletého Milana a tříletého Marka. Když začalo bombardování, koupili jim oběma bílého králíka, "aby se zabavili a měli se hezky".
Večer, když čekají na letecké údery, přehrávají si na videu filmy Aladdin, Popelka a Kráska a zvíře.
"Jsem opravdu velmi rozhněvaná," říká Bijlena. "Chci pro své děti to nejlepší. Chci, aby si hrály s počítači. Nechci, aby se bály."
Vedle starého kostela v Pančevu sedí dva tlustí kluci ministranti, pijí pomerančový džus a domalovávají velikonoční vajíčka.
Po padesáti letech komunismu, kdy nyní mohou praktikovat svou víru veřejně a svobodně, kněží srbské ortodoxní církve nejsou známi svým radikalismem, ani tím, že by se vůbec zmínili o uprchlících z Kosova. Ale kněz Milovič zná své farníky dobře.
"Západ očekává, že se budeme chovat tak, jak se chovají lidé v moderní západní demokracii a odmítneme špatné politiky ve vedení státu," konstatuje. "Ale my jsme se tady neosvobodili od komunistického myšlení a ten, kdo ovládá televizi, ovládá všechno. Lidé jsou bezmocní."
Takže málo Srbů viní Miloševiče z celé krize.
V státní televizi platí informační zákaz. Srbskou tragédii pak vysvětlují takoví lidé jako je Aradunik Mihailovič, univerzitní učitel, který otiskl v pondělí článek v státem kontrolovaném deníku Politika.
Podle Mihailoviče vyvolala krizi "Bilderberská skupina", tajná organizace firem, podniků a podnikatelů, kteří chtějí ovládnout Srbsko.
Mihailovič dál píše v nejčtenějším srbském deníku, že této tajné skupině předsedá lord Carrington (ten se však ve skutečnosti staví proti leteckým útokům), členem je i Bill Clinton i americký velvyslanec Richard Holbrooke a Sadako Ogatová ze Spojených národů.
A tak to jde dál: NATO zasáhne osobní vlak a zabije devět lidí a děti se dívají v krytu na Popelku.
Navzdory tvrzení NATO, že byly zlikvidovány zásoby pohonných hmot a armáda bude brzo ochromena, lidé v Bělehradě si stále ještě kupují benzín pro soukromá auta.
Manželská dvojice, vyhřívající se v Pančevu na sluníčku, vidí konflikt tak, jak ho vidí většina Srbů: "Jsme v krytech společně, stojíme na mostech společně, a bude-li to třeba, lidi budou bojovat společně. Tak lehce nás nezlomíte."
Zatímco sleduje srbská politická elita , jak různé částí západních demokracií zápolí na CNN s kritickými názory, a politikové musejí ospravedlňovat každou akci, každou střelu při živém televizním vysílání, Srbsko mluví jednotným hlasem: je přesvědčeno o západním protisrbském spiknutí.
Kritické hlasy v Srbsku byly umlčeny. Nezávislý rozhlas byl zlikvidován a nejostřejší kritik vlády, Slavko Curuvija, byl zastřelen, když se vracel v Bělehradě z procházky.
Jeden stařec ukazuje britské reportérce O'Kanové výtisk deníku Politika, který, jako obvykle, usilovně prohledával celý internet a hledal na něm kritiku leteckých útoků.
V pondělí citovala Politika ze španělských sdělovacích prostředků a citovala rezoluci extrémní levice v mexickém parlamentě, která bombardování odsoudila.
"Podívejte," vysvětluje stařec, "celý svět nás podporuje. Protestují proti NATO ve Španělsku, v Německu, všichni se stavějí proti bombardování. Jsme velmi chrabrý národ. Přežili jsme Turky, balkánské války a druhou světovou válku a Bůh ví, co bude z tohohle."
Válka, kterou vedou politikové, ne vojáci
Když jdou do války "pokrokáři", má to svá nebezpečí. Jedním je optimismus
Válka o Kosovo není válkou generálů, napsal v úterý 13. 4. 1999 v Guardianu komentátor Hugo Young. Neexistují žádní vojáci, kteří by toužili vyřídit si to se Srby. Zatím jsme neslyšeli ani jednoho šéfa amerického letectva, že by mělo být Srbsko bombardováno tak dlouho, až se vrátí do doby kamenné, jako se vyjádřil Curtis LeMay kdysi o Vietnamu. I když bude mít zbrojařský průmysl z této války velké zisky, až se budou doplňovat vojenské zásoby NATO, a i když je velmi pravděpodobné, že rozpočty na obranu budou v nejbližší době zvýšeny, tato válka se nevede na diktát vojenskoprůmyslového komplexu.
Je to válka politiků. Všechny války by měli vést politikové, ale tady jde o něco víc. Válku vede politické uvažování, jemuž je podřízena vojenská strategie.
Tony Blair napsal v týdeníku Newsweek, že je to první válka "pokrokářů", která dokazuje, že i oni jsou pevní v tom, že válku dovedou do kýženého cíle.
Jaká je válka pokrokářů? Je vedena nesobecky a v dobrém úmyslu. Nikoliv o území, ale o hodnoty, tvrdí Tony Blair. I když se vždycky hovořilo o nebezpečí balkánského domina, které by mohlo destabilizovat Řecko, tvrdá reálpolitika tuto ofenzívu nevyžadovala. Nebylo to součástí geopolitiky po ukončení studené války. Není tam žádná ropa. Válka prosazuje zásadu, která je nová a obdivuhodná: je to morální imperativ zabránit diktátorům v brutálním pronásledování a likvidaci etnických skupin.
V jiných ohledech však zjišťujeme, že válka pokrokářů, kterou nediktuje tvrdá vojenská strategie, má své problémy. Tři rysy ukazují, jak zrádný může být průběh humanitární války.
Zaprvé, veřejnému mínění je dovoleno silně rozhodovat, ale je složité zjišťovat, co si myslí. Blair a Clinton, kteří pořád studují průzkumy veřejného mínění, se rozhodli, že veřejnost podpoří letecké údery, ale nic víc. To platilo skálopevně zejména v USA.
Ale co se stalo mezitím? Veřejné mínění v USA a v některých velkých evropských zemích, včetně Británie, změnilo svůj názor a nyní podporuje vyslání pozemních vojsk. A podpora pro vyslání pozemních vojsk bude pravděpodobně sílit. Jestliže se z Kosova dostanou potvrzené informace o tisících popravených mužů, celých vesnicích znásilněných a zničených, pak už nebude pro politiky otázka znít: "Odvážíme se vyslat pozemní vojska?" ale "Co když se neodvážíme vyslat pozemní vojska?"
Na samém začátku však bylo rozhodnuto, že pozemní vojska vyslána nebudou, a tak nejsou připravena. V důsledku toho je proměněn morální čin v nemorální výsledek: je to politika NATO, kterou Carl Bildt charakterituje jako "politiku minimálního rizika pro NATO a maximálního rizika pro ty, které mělo NATO chránit".
Zatřetí tedy je jasné, že válka pokrokářů je založena na politické a nikoliv na vojenské kultuře. Plánování odráželo politické, nikoliv vojenské zvyklosti.
Moderní generálové jsou rigorózní, vypočítaví a tak opatrní, jak jsou pesimističtí, modeerní politikové bez zkušeností s válkou přinášejí do válečné arény grandiózní optimistické představy politického diskursu, který se stal otrokem populistické atraktivnosti.
Ve Washingtonu argumentují nyní CIA i Pentagon zcela jasně, že sami nikdy nevěřily v možnost nekrvavé války a připravují se v této věci pod Clintonem podtrhnout koberec.
Nyní plně okupuje scénu reálpolitika. Jde o více než o budoucnost Kosovanů. Úsilí o nápravu Miloševičových zločinů je těsně spojeno s budoucností samotného NATO. NATO si nemůže dovolit tuto válku prohrát. Pokud ji prohraje, bude stabilita jižní Evropy ve smrtelném nebezpečí
Je nemyslitelné, aby z tohoto konfliktu vyšel Miloševič politicky nepoškozen, nebo Srbsko jako vítěz. Válka pokrokářů, stejně jako válka vojáků, musí správně skončit, nebo bude odsouzena jako humanitární příslib, který se stal pomahačem zločinu proti lidskosti. Doufejme, že bude možno přimět Miloševiče k vyjednávání, a trvat na tom, aby NATO využilo mírových možností, zejména rozdělení Kosova pod protektorátem zahraničních mírových sborů, což je nejpravděpodobnější realistický kompromis. Ale pokud se tomu bude Miloševič protivit, a bude-li nutno vyslat pozemní vojska, ať tomu tak je.
Doufejme ale, že se bude více naslouchat generálům. Zatím je kosovská válka špatným inzerátem pro vojenské pokrokářství. Diplomacie pokrokářů byla špatná - proč se zapomnělo na Rusko? Ruské hodnocení soupeře bylo předem vnímáno na Západě špatně. Jeho důsledky nebyly předvídány. I pokrokáři musejí využívat tvrdého pragmatismu.
