Peter Sissons: Dobrý večer. Po šesti dnech bombardování letadly NATO konstatuje prezident Miloševič, že je ochoten vyjednávat, ale jen po splnění jeho podmínek. Tyto podmínky zahrnují příměří NATO a odzbrojení kosovských rebelů.
Ruský premiér, který obnovil diplomatické jednání, je charakterizoval jako "dobrý začátek". Británie uvedla, že je od Miloševiče zapotřebí činů, nikoliv slov, a Německo rovnou odmítlo Miloševičovy návrhy jako nepřijatelné. A celý den rostlo západní rozhořčení nad klikatými kolonami lidské bídy, lidí, kteří se snaží uprchnout z Kosova a před srbskými masakry.
Dnes večer zašel prezident Clinton dále, než že by jen odmítl podmíněnou nabídku rozhovorů. Varoval jugoslávského vedoucího představitele, že ochromuje své právo mít vůbec jakýkoliv nárok na Kosovo.
Brian Hanrahan: V době, kdy vyšly najevo první podrobnosti ruské iniciativy, vysílala srbská televize záběry tisíců uprchlíků, opouštějících Prištinu, hlavní město Kosova. Jeden západní diplomat, který pozoroval chudě oděnou kolonu, opouštějící své domovy a svá živobytí, poznamenal, že to zrovna nejsou důkazy, jaké požaduje NATO, totiž důkazy o ukončení srbského útlaku.
Není jasné, co motivovalo tento exodus, ale NATO hovoří o "Velkém teroru", (jako za Stalina), kdy jsou lidé vyhánění z domovů. NATO požaduje, aby každá případná dohoda umožnila těmto lidem vrátit se domů.
Namísto toho se objevil ruský premiér se seznamem podmínek prezidenta Miloševiče, které mají být splněny, než odvolá své jednotky a zahájí vyjednávání. Primakov a Miloševič strávili spolu šest hodin, během nichž konstatoval jugoslávský prezident, že NATO bude muset odvolat své bombové útoky, než sám podnikne jakékoliv kroky. Avšak NATO už předtím určilo své požadavky:
Jamie Shea, mluvčí NATO: Doufáme, že premiér Primakov bude dnes mít úspěch při přesvědčování Miloševiče, aby zastavil své útoky v Kosovu. To očekáváme. Klíčovým úkolem mise není zastavit útoky NATO, ale zastavit srbské útoky. To je měřítkem úspěchu.
Brian Hanrahan: Primakov odcestoval s výsledky svého vyjednávání do Bonnu a vyložil je německému kancléři. Němci zastávají v současnosti předsednický úřad Evropské unie a i když se přímo na bombových útocích neúčastní, považují tuto misi za důležitou, protože otevírá kanál pro příští vyjednávání.
Primakov vyjádřil názor, že je to dobrý začátek. Ale seznam šesti podmínek, které požaduje prezident Miloševič, byl rychle odmítnut německým kancléřem, který je odmítl jako podklad dohody.
Když potom byly rozšířeny podrobnosti o Miloševičových podmínkách mezi spojence NATO, odmítli je také.
Bill Clinton: Spojenci jsou sjednoceni v rozhořčení nad zvěrstvy prezidenta Miloševiče proti nevinným lidem. Jsme rozhodnuti pokračovat s naší politikou. Jak řekl včera prezident Chirac, to, co se děje dnes, musí posílit naši rozhodnost.
Brian Hanrahan: Najevo vycházejí další hrůzná svědectví s každou novou skupinou uprchlíků. Tito uprchlíci vypovídají, že byli popohnáni na cestu tím, že po nich byl hozen explodující ruční granát. Bude tím jakékoliv možné narovnání obtížnější. Rozhořčení nad jejich těžkým osudem nyní upevnilo rozhodnost postavení NATO.
Peter Sissons: Podle odhadů nyní téměř 120 000 kosovských Albánců bylo během šesti dnů od začátku bombardování donuceno opustit své domovy. Mnoho z nich bylo donuceno opustit své manžely a syny, kteří museli zůstat v Kosovu. Uprchlíkům byl odebrán majetek a peníze. Jedna úniková cesta z Kosova vede do sousední Makedonie. Ben Brown informuje z tamější hranice, kde přicházejí každou hodinu tisíce lidí.
Ben Brown: Albánští uprchlíci se probouzejí do dalšího rána v pekle. Poté, co byli nuceni jít pěšky po dobu tří dnů, konečně se jim podařilo dojít na tuto hranici. Pak ale je neuvěřitelně donutila makedonská vláda zůstat zde, na volném prostranství, po dobu 24 hodin, než jim nakonec dovolila jít dál.
Nemluvně visí nad táborovým ohněm, aby mu nebyla zima. Stařena spí na mrazivé zemi. Dítě brečí a volá matku. A lidé pláčí pro svou zemi.
Vypadalo to, jako že se vyprazdňuje celé Kosovo. Jde o etické očišťování v obrovském rozsahu.
Tito uprchlíci jsou stále ještě ve velmi nezáviděníhodné situaci, ale alespoň se už nemusejí obávat o své životy. Překročili hranici, jsou v Makedonii. Konečně bezpečí a útočiště.
Někteří z nich jsou ale velmi nemocní. Sotva se udržují po tak dlouhé cestě na silnici při vědomí. Jiní žíznivě pijí vodu z napajedla pro krávy, v zoufalství, že byli donuceni k takovému ponížení.
Pětašedesátiletá Sadia Mahmuti mi sdělila, že nic nevložila už dva dny do úst. Srbové zapalovali v jejím domovském městě Kačanek domovy, obchody a automobily. Ostatní uprchlíci, s nimiž jsem dnes mluvil, vypovídali obdobně o hrůzách, před nimiž unikli. Uprchlíci jako tato mladá stavební inženýrka:
"Srbové, oni nebojují, víte, oni jen zabíjejí, jako to dělali v těch druhých válkách a teď v Kosovu. Oni nebojují, jen střílejí, zatýkají civilisty, zabíjejí, pálí, kradou."
Jak roste exodus z Kosova, na místě je příliš málo humanitárních pracovníků, kteří si nemohou s příliš velkým množstvím uprchlíků poradit.
Humanitární pracovník: Je to děsivé.
Humanitární pracovník: Nevíme. Několik jejich dětí během noci umřelo. Dnes v noci budou taky muset přenocovat pod širým nebem.
Ben Brown: Pro tyto uprchlíky, vyčerpané, ztraumatizované a terorizované, se snad blíží konec jejich cesty. Ale mnoho z nich má přátele a příbuzné, stále ještě v pasti v Kosovu dnes večer, jsou to lidé, kterým se dosud nepodařilo uniknout z tamějšího kotle zabíjení.
Peter Sissons: Britská zásobovací dopravní letadla začala dopravovat nouzovou pomoc do Albánie, kam dosud přišel největší počet uprchlíků. Albánie je nejchudší země v Evropě a nejméně je schopna vyrovnat se s uprchlickou krizí. Dnes odpoledne přišly do severní Albánie další čtyři tisíce lidí. George Alaghaia je v Kukeši na kosovsko-albánské hranici a sledoval jejich příchod.
George Alaghaia: Jako příznaky nemoci, to, co vidíte tady zvnějšku, není možná víc než jen náznak toho, co se děje uvnitř. Na druhé straně hranice si srbští vojáci opevňují své pozice. Zabrali si Kosovo pro sebe. Tato poslední vlna uprchlíků překročila hranici rychlostí 1000 lidí za hodinu. Celkem přišlo do Albánie za poslední tři dny přibližně 60 000 lidí. Někteří z nich mají štěstí, že se jim sem vůbec podařilo dojít. Příliš mnoho z nich vypovídá totéž, na to, aby bylo možno pochybovat o tom, že se odehrává něco systematického a strašlivého.
George Alaghaia u majitele automobilu: "Vidím, že na autě nemáte poznávací číslo."
Dan Vedžeb vypovídal o tom, jak byly uprchlíkům odebrány všechny průkazy totožnosti, i poznávací značky u automobilů. Už nemohou dokázat, že pocházejí z Kosova. Byli "očištěni" od občanství.
Jiná skupina mi sdělila, že byla donucena opustit vesnici Demjan, 15 kilometrů od hranice.
George Alaghaia: "Jak si můžete být jisti, že to byli srbští vojáci? Viděla jste je na vlastní oči?"
Muži, kteří jim vyhrožovali, byli maskováni. Duše Kransniková je nikdy nebude schopna identifikovat. Bude obtížné je pohnat k soudu.
Vzhledem k tomu, že ofenzíva NATO byla zahájena jménem humanitární intervence, tyto scény vyvolávají vážné otázky, jak úspěšná ta ofenzíva asi bude. Zejména existují pochybnosti, jestli letecká operace může být dostatečně efektivní dostatečně rychle, aby zabránila tomu, co už vedoucí představitelé NATO charakterizují jako genocidu.
Peter Sissons: Britské letectvo RAF hraje klíčovou roli při operacích NATO, a to nejen bombardéry Harrier. Britská letadla také kontrolují a koordinují spojenecké útoky na Jugoslávii. Naše hlavní korespondentka Kate Adieová dostala exkluzívní přístup na palubu letadla jménem Airborne Warning and Control System, AWACS, během letu nad Balkánem.
Kate Adie: Nejefektivnější strážní výspa. Britské oči a uči pro NATO, letící vysoko nad boji. Toto je letecké velitelství. Jeho cílem je vědět o všem, co se ve vzduchu pohybuje a to v prostoru více než 400 km. Brzo po startu jsme zaznamenali, jak letí do Bělehradu letadlo s premiérem Primakovem a jak signalizuje svůj ochranný diplomatický statut. Tato obrazovka ukazuje balkánskou hranici, kterou v tomto desetiletí zná NATO tak důvěrně. Počítač chrlí informace. Komunikační systémy hovoří vlastním žargónem. A pak se na obrazovkách objevily důkazy letů za dne. Vojenská letadla se shromáždila ve složitém vzorci u jugoslávského pobřeží.
Britská poručice: "V podstatě tady koordinuju veškeré akce. Zajišťuju všeobecnou spolupráci, aby spolu hovořily týmy se zbraněmi a pozorovací týmy. Zajišťuju, aby byly radary optimalizovány pro naše úkoly, abychom pozorovali správné oblasti a abychom informovali správné lidi ve správný čas."
Kate Adie: A je to devět hodin soustředěné práce. Tento AWACS je včela - královna uprostřed činnosti nad Kosovem a nad Srbskem. Je to uzavřený elektronický svět, který se zdá být daleko od hořících vesnic a uprchlíků. Ale i zde vládne pocit, že tempo operace, probíhající ve dne v noci, se zintenzívňuje.
Peter Sissons: A nyní se podíváme do Bělehradu, kde se dnes konaly rozhovory mezi Ruskem a jugoslávským vedoucím představitelem. Náš editor pro zahraniční události John Simpson je v Bělehradě. Johne, dostali jsme tuto nabídku od prezidenta Miloševiče, k rozhovorům, avšak změnil se jeho postoj od Rambouillet?
John Simpson: Zaprvé musím upozornit, že musím volit slova velmi opatrně, v důsledku kontroly, pod níž tady jsme. Ano, do určité míry se ten postoj změnil. Zjevně se rozhodl vrátit se ke slibům, které dělal Američanům loni v říjnu, ke slibům, které nesplnil. To zjevně pro NATO nestačí, je rozhodnuto vyvíjet na něj dál nátlak.
Peter Sissons: Překvapuje to Bělehrad, že NATO, Británie, Německo, Spojené státy už odmítly jeho nabídku rozhovorů?
John Simpson: Je to pro ně velké překvapení. Myslím, že se domnívali, že celou záležitost vyřešili. Zjevně se stalo to, že NATO nepovažuje prezidenta Miloševiče za osobu, s níž mohou vyjednávat. NATO je nyní rozhodnuto Miloševiče přimět, aby ustoupil, aby v těchto principech úplně ustoupil. A to pro něho bude velmi obtížné. Dostáváme se nyní do velmi obtížné situace. Vývoj událostí až do nynějška byl dost obtížný, ale teď jsme opravdu v těžké situaci. Prezident Miloševič má zde mnoho podpory a NATO zjevně se nezačíná rozkládat, s jeho rozkladem ovšem Miloševič zřejmě počítal.
Peter Sissons: Johne, charakterizoval byste dnešní jednání Primakova v Bělehradě jako neúspěch?
John Simpson: No, byl to neúspěch v tom smyslu, že nevznikla dohoda, ale na druhé straně je to etapa, kterou musíme projít. Teď jsme se dostali do reality. Teď už si Miloševič nemůže myslet, že mu projde, aby udělal méně, než co od něho bude požadováno. Myslím si, že se Primakov bude muset vrátit, protože jedině tak dojde nakonec k dohodě. Ale teď jsme se dostali do opravdu obtížné situace. Jsme na jejím začátku.
Peter Sissons: A nyní se podíváme do Bruselu, tam je v ústředí NATO náš dopisovatel Mark Laity. Marku, jak přijalo vrchní velení NATO tuto nabídku?
Mark Laity: Přijalo ji dost záporně. V tom smyslu, že vedoucí představitelé všichni konstatovali, že to nestačí. V jednom smyslu vládla obava, že by mohla přijít nabídka, která by mohla NATO rozštěpit, ale nabídka byla tak omezená, v podstatě jen konstatovala, že jestliže NATO zastaví letecké útoky, Miloševič možná někdy, až se rozhodne, odvolá některá svá vojska, že bylo pro ně velmi lehké ji odmítnout. Takže se v podstatě nic nezměnilo a pokračuje se s leteckými útoky.
Peter Sissons: Změní NATO svou taktiku, až se mu podaří získat od Miloševiče nějakou reakci? Bude NATO třást stromem trochu silněji?
Mark Laity: O tom se právě debatuje. Velvyslanci NATO nyní právě ukončili schůzi, na níž debatovali o tom, jak se dostat do tzv. Fáze číslo 3. Fáze 2 se soustřeďuje velmi intenzívně na Kosovo a snaží se útočit na jednotky, které tam provádějí ofenzívu. Nyní chce NATO, alespoň některé státy, zintenzívnit boje ještě víc, a chtějí začít útočit na cíle v Srbsku. To by bylo vážné. Takže je NATO rozhodnější než kdy předtím. Ale jedním z důvodů, proč tak dramaticky zintenzívňují útoky, je to, že mají problémy se srbskou pozemní ofenzívou.
Peter Sissons: A potřebují také pokud vím dobré počasí. Co by se stalo, kdyby bylo nad Kosovem bezmračno?
Mark Laity. Kdyby bylo po tři dny bezmračno, Srbové by se stali terčem obrovských leteckých útoků. Do oblasti se přesunuje mnoho posil, letadla proti tankům, těžké bombardéry B1, britské posily, kanadské posily byly oznámeny. Bude-li dobré počasí, zaútočí intenzívně. Dosud bylo zrušeno padesát procent jejich letů, protože neviděli cíle. Proto došlo ke zpoždění. Vládne směsice uspokojení, že jsou schopni zasáhnout cíle, které vidí, a nespokojenost, že je spousta cílů, které nemohli zasáhnout a srbská ofenzíva probíhá velmi rychle, a to v měřítku a v zuřivosti, kterou neočekávali a těžko ji dohánějí.
Má tahle válka někde konec?
Před týdnem, než začalo bombardování, o něm v Británii skoro nikdo vůbec nedebatoval, píše komentátor Hugo Young v úterním deníku Guardian. A nedebatovalo se o něm ani nikde jinde. Vládlo naprosté vakuum, co se týče chápání toho, co se má odehrát. Pokud jde o parlament, nepožadoval nic. Ani jeden parlamentní výbor nepředložil ministrům ani jednu skromnou žádost o debatu. Nebylo to důsledkem nějaké zlovolné vládní vypočítavosti. Ministři jen dokázali, že vláda Nové labouristické strany Tonyho Blaira ignoruje parlament, který plně ovládá, nejen ve vnitropolitických, ale i v zahraničně politických otázkách.
Mlčení bylo diktováno absencí předvídavosti. Všichni podcenili, jak obtížné bude zachránit Kosovo. Takže politická argumentace a protiargumentace teprve nyní začíná projevovat svou potenciální ostrost.
Jsme ve válce, ale nikdo ji obřadně nevyhlásil. Před válkou o Falklandské ostrovy a před válkou v Perském zálivu si dala vláda práci získat celonárodní podporu pro tyto války. Tentokrát se před válkou na národní vůli nikdo ani nezeptal. Prosincové bombardování Iráku, které se odehrálo v obdobném kontextu lidového nezájmu, nevyvolalo žádné politické potíže.
Ale ono se ukázalo, že s Kosovem je to trochu jinak. Tajné přípravy byly možná velmi pečlivé, ale ve chvíli, kdy se jejich realizace nepovede, lidé se vzbudí a začnou se ptát, proč vláda nevěnovala občanům aspoň zlomek pozornosti.
Ignorujete-li takto automaticky veřejné mínění, následuje trest. Tak obrovským způsobem, že si nepředstavovala, že by to bylo možné, je Blairova vláda zatažena do války, která ji zažene do slepé uličky.
Jestli si vláda nedá pozor, začne se měnit požadavek, kdo má co dokazovat. To už se začíná dít. Pomiňme staré válečníky, Healeyho, Carringtona, Benna, kteří od samého začátku varovali, že je bombardování katastrofou. Nebyli schopni nabídnout nic jiného, čím by bylo možno zastavit brutální vraždu Kosova.
Ale teď se začínají i lidé, kteří se stavěli vůči leteckým útokům s většími sympatiemi, ptát na věci, o nichž si mysleli, že je evropští a američtí stratégové předem zařídili.
Říkalo se, že se Miloševič brzo podrobí, aby přežil. Nestalo se tak. NATO se tvářilo, jako že má všechny karty v rukou a může ovládat situaci. To ale není pravda. Celá situace se změnila tak, že nyní všichni čekají na Miloševiče - zatímco před týdnem vládlo přesvědčení, že je možné Kosovo zachránit bez ohledu na fašistickokomunistického bosse v Bělehradě. Zkouškou úspěchu začíná být přimět Miloševiče, aby zasedl k mírovému stolu. To bude možná tak těžké, jako se snažit dostat k vyjednávání Saddáma Husajna.
Stejně rychle se začala měnit geopolitická strategie. Válčit za nezávislé Kosovo a v podstatě se stát letectvem Kosovské osvobozenecké armády, to nemělo být cílem NATO. Ale předpověď , kterou nyní činí američtí vládní činitelé, že "Miloševič přijde o Kosovo", vlastně definuje jako cíl této akce nezávislost Kosova. Je to naprosto v konfliktu s dohodou z Rambouillet, přičemž NATO stále ještě dohodu z Rambouillet Miloševičovi nabízí.
Krátce řečeno, už je po pěti dnech se vynořuje stále více otázek ohledně bombardování, a nikoliv ohledně zločinů, které je vyvolaly. To je cena za nerealistický předpoklad, že problém Miloševič vyřeší "bombardování".
Národ nebyl politicky připraven na válku a už vůbec ne na válku, která možná nebude hned úspěšná a bude možná trvat dlouho.
Zvěrstva, která páchají Srbové na Kosovanech, začala dávno před bombardováním NATO. Nemělo by se používat slova genocida. Ale divošské zabíjení a kruté vyhánění bezmocných, nevinných lidí z domovů se zrychluje. Pro podezření, že dospělí kosovští muži jsou masakrováni, existuje množství nepřímých důkazů.
Pokud kdy byly pochybnosti, zda jsou letecké útoky v souladu s mezinárodním právem, když OSN nevydalo k této věci konkrétní rezoluci, tyto pochybnosti rozptýlily groteskní Miloševičovy zločiny proti lidskosti, které jeho mluvčí obhajují.
Bombardování ovšem ještě neskončilo. V pondělí učinilo NATO jedinou věc, kterou tváří v tvář srbským zločinům mohlo učinit, totiž zintenzívnilo letecké útoky. Vzhledem k tomu, že ofenzíva začala jménem lidskosti pro Kosovo, neexistuje argument, že by měla být oslabena jen proto, že první srbskou reakcí bylo humanitární situaci Kosovanů zhoršit. I toto nejmodernější bombardování je jen tupým nástrojem. Ale nebylo by správné vzdát se činnosti, která nadále velmi vážně poškozuje srbskou armádu a možná ještě zdecimuje Miloševičovu horkou válku proti Kosovanům.
Většina lidí v Británii tohle chápe. Avšak válka trvá teprve šest dní. A všichni vojenští odborníci vědí, že v Kosovu nemůže vzniknout ani křehký mír, aniž by tam nebyla přítomna obrovská mezinárodní armáda. Její součástí musejí být americká i britská vojska. I když obě vlády tvrdí, že to nejsou ochotny učinit, plány na vyslání pozemních vojsk existují. Pokud nebude bombardování v této věci tak rozhodné, jak se nám tvrdilo před týdnem, budeme mít strašlivou volbu mezi odevzdáním Kosovanů Miloševičovi a mezi vysláním pozemních vojsk, na což veřejnost vůbec není připravena.
Zatím se nedá říct, co přesně by se mělo dělat. Ale argument je nutno otevřít. Má tato válka nějaké meze? Jsme připraveni přijmout ponížení NATO? Je možno zanechat Kosovo vlastnímu osudu?
Tyto otázky velmi brzo zaženou všechny ostatní zprávy z titulních stránek všech novin, uzavírá Hugo Young.
Co si myslí Amerika
Karel Herzog
Vazeny pane redaktore,
se zajmem jsem si precetl veskery material
o KOSOVU na strankach BL. Rad bych k tomu
pridal nekolik poznamek.
Amerika, tedy USA, neni jednoznacne sjednocena
ve svem nazoru na zasah v Kosovu.
Dle udaju statistiku jsou Americane ve svych
nazorech rozpolceni asi na polovinu:
kolem 40% populace zasah v Kosovu podporuje,
kolem 40% je proti.
Americane se jen velmi neradi vmesuji, byt
vojensky, do slamastyk po svete -- z logickeho
duvodu: jsou to tela mladych Americanu, ktera
konci v body bags v chlazenych hangarech
ve stredu Ameriky...
Na druhe strane Americane jsou dnes skutecne,
co do vojenske pripravenosti, jedinou svetovou
velmoci, kterou se Cinane snazi dohanet,
normalni industrialni spolupraci nebo spionazi
v americkych vyzkumnych ustavech, a o ktere
si do ekonomickych nizin denne se propadajici
Rusko muze nechat jenom zdat...
Jako takovi snaseji velmi spatne, a snaseli
vzdycky velmi spatne, pohled na toho ci onoho
diktatora ci ty ci ony diktatory, ktery ci
kteri se z tech ci onech duvodu snazili nebo
snazi vyhladit pravne, civilne ci fyzicky
urcitou cast svych obcanu se sveta...
President Clinton, a muzeme si o nem myslit
kdo co chceme, na to mame pravo, ucinil,
jako vrchni velitel ozbrojenych sil USA rozhodnuti
pouzit vojenskych sil NATO (se souhlasem dalsich
18 clenu dnesniho NATO!) k zasahu v Kosovu.
Jedna se o precizni, bombove, ovsem, zasahy
na strategicke vojenske cile v Jugoslavii,
ktere snizi a omezi Milosevicovu vojenskou
akce schopnost natolik, ze systematicke
vyvrazdovani civilniho obyvatelstva Kosova
bude muset byt zastaveno.
Velka cast americkych senatoru mela proti
Clintonove rozhodnuti velike vyhrady. Ovsem
v momente, kdy prvni letadla USA, Kanady,
Norska, Anglie, Nemecka a dalsich spojeneckych
zemi NATO vystartovala, vetsina populace USA,
stejne jako senatori, vyslovili bezvyhradnou
podporu svym ozbrojenym silam.
Je nutno mit na pameti, ze vojensti velitele
nejsou ti, kdo rozhoduji o tom, jestli ano ci
ne budou vojenske sily pouzity a nasazeny
tam ci onde.
O nasazeni vojenskych sil rozhoduji
CIVILISTE, politici...
Vojaci, od vrchnich velitelu po posledniho
radoveho vojaka, letce ci namornika skutecne
pouze vykonavaji rozkazy, ktere vydal nekdo
jiny...
Velitele, prislusnici infanterie, letectva
nebo namornictva nemaji nikdy "zadnice
v teple letadlovych lodi," jak na techto
strankach neuvazene napsal pan Prochazka...
Vojaci ozbrojenych sil NATO ( nakonec totez
delaly i nase ceske protichemicke jednotky
ve valce s Irakem! a totez delaji nasi cesti
vojaci u SFOR etc.! dodnes) nekdy ani treba
osobne s tim ci onim rozkazem nesouhlasi.
Jenze slozili kdysi prisahu sve, ano, at to
dnes zni nekterym usim i pejorativne! sve
vlasti... Slozili prisahu. Ze, v pripade potreby,
dokazi, diky uvedomelosti a tvrdemu vycviku
premahat pud sebezachovy a s chladnou hlavou
slouzit u te ci one jednotky co nejlepe, i
v situacich, kdy, receno lidove, jde hodne
o krk, a to nejen mne, ale treba i kamaradovi
vedle mne...
A toto kazdy radovy American chape, byt i osobne
si myslel o rozhodnuti Billa Clintona cokoli...
V druhe fazi leteckych utoku v Jugoslavii
dojde na nebezpecne strategicke eliminovani
pozemnich pohyblivych jednotek ozbrojenych
zbojniku, kteri na uzemi Kosova systematicky
provadeji skutecnou genocidu vuci svym spoluobyva-telum. Nejsou
vyvrazdovani jen Muslimove, jsou
vyvrazdovani i Albanci, krestane. Lze si prat,
aby ozbrojene sily NATO skutecne dokazaly to,
co bylo americkym ozbrojenym silam, ve kterych
bojuji spolecne potomci Srbu, Cechu, Slovaku,Polaku,
Madaru, Chorvatu, Albancu, Jugoslavcu, Mexicanu,
Iru, Francouzu, Madaru, Korejcu, Tahitanu, Turku
etc etc etc vytceno za cil: vykoreneni ozbrojenych
bojuvek, ktere se nestiti vrazdit zeny a deti
ani muze mezi 16 a sedesati, a nastoleni
autonomie v Kosovu.... Lze si prat, aby to bylo
brzy. Vojaci NATO, profesionalove, jsou si
dobre vedomi, ze vycistit Kosovo nebude prace na
24 hodiny... Mnoho Americanu se obava, ze
president Clinton muze ztratit nervy a po ztratach
na zivotech akci v Jugoslavii zastavit. Prestoze
jako vrchni velitel americke branne moci vypada
velmi fotogenicky, povest jde, ze pokud se sdelovani
rodinam vojaku padlych ve sluzbach vlasti, ze
jejich syn ci dcera se domu uz nikdy nevrati,
by mohl mit jiste potize...Proto ty obavy...
Dle nazoru mnohych by to byla fatalni
chyba... Pro NATO, pro USA, pro Evropu, pro
cely svet...
Boj na strane nevinnych proti
nasili neni nikdy jednoduchy. Vyzaduje pevne
nervy, vydrz, premahani pochyb, unavy, a presvedceni
o tom, ze to ci ono usili bylo tim poslednim
prostredkem, po tom, co vsechny jine, jemnejsi
prostredky v takovem ci jinem zapase o spravedlnost,
nadobro selhaly. Presne to se stalo v pripade
Kosova.
Obvinovat dnes NATO neb USA z cynismu
neb z krvelacnosti muze dnes pouze nekdo, kdo
si zacpava oci i usi pred nesmirnym utrpenim
druhych, byt nebyli nasi barvy pleti, nasi viry,
nebo byt nehovorili pouze nasim jazykem.
Lze si prat, aby i cesti obyvatele
Budejovic ci Brna nespatrovali v preletajicich
letadlech nad ceskym uzemim iritujici zelezne
molochy, ale nastroje, ktere mozna zachrani
zivoty nevinnych zen, deti i muzu kousicek na jih
od nasi republiky... Navic by si bylo prat a
dekovat Bohu, ze to dnes jeste nejsou ceska
letadla ani cesti piloti, kterym ukol letet na jih
- se vsim co to obnasi - pripadl... A bylo by dobre zamyslet se nad tim, ze
mozna
pro nektere z letcu preletajicich nad nasim uzemim,
to muze byt i jejich let posledni...
Ti, kdo veri ve Stvoritele, mohou
za temi letadly poslat modlitbu, jako to delame
dnes my, Americane, my take Cesi, dnes vasi
spoluclenove v NATO...
29. brezna 1999
Karel Herzog
Jestli se Albáncům v Srbsku nelíbí, můžou si sbalit kufry a jít
Mám dojem, že v diskuzi o situaci v Kosovu, vedené na stránkách
Britských listů, se zaměňuje oběť s agresorem.
Kosovo a Metohija je historickým územím Srbska. Tento stát si
vytvořili Srbové, Albánci sem přišli jako emigranti, kolonisté a v
době 2. světové
války dokonce jako okupanti; tím se určuje jejich státoprávní
postavení. Jesliže se jim dnes v Srbsku nelíbí, můžou si sbalit
kufry a jít.
"Miloševičovo" zrušení autonomie Kosova v roce 1989 bylo
pokusem o zabránění (dnes víme, že pouze oddálením) odtržení
této provincie.
Autonomie, kterou
Kosovo získalo s Jugoslávskou ústavou r. 1974, byla "více než"
autonomie, prakticky státnost - autonomií takového rozsahu
nedisponuje žádná národnostní menšina
na světě; s již tehdy predikovaným rozpadem Jugoslávie by
kosovský parlament pravděpodobně stejně tak jako Slovinsko,
Chorvatsko, Makedonie a Bosna a
Hercegovina vyhlásil nezávislost.
Josip Tito se udělením tak
rozsáhlé autonomie snažil udržet mír v oblasti, kde díky jeho
sociální politice došlo k několikanásobnému
přečíslení Srbů Albánci, stejně tak jako po roce 1944 v zájmu
zachování míru neodsunul ty Albánce, kteří se do Kosova
přistěhovali a obsazovali půdu vyhnaných
Srbů v průběhu 2. světové války, kdy jeho větší část spadala
rozhodnutím fašistické Itálie a nacistického Německa pod nadvládu
"loutkové" Velké Albánie.
Chybou kosovských Albánců bylo, že se v období sociálně-
ekonomické krize, vyvolané mj. embargem uvaleným OSN na
Jugoslávii v době války v Chorvatsku a
Bosně a Hercegovině, nechali zmanipulovat svými vůdci a pod jejich
vedením žádali více, než jim náleželo - separatistické snahy
kvalifikuje prakticky každá země
jako zločin vlastizrady.
Zdánlivý klid panoval v Kosovu až do jara
minulého roku, kdy se začala utvářet tzv. Kosovská
osvobozenecká armáda (UCK). Ta začala
zabíjet jak srbské policisty, tak prosrbské Albánce.
V této situaci
přistoupila srbská vláda k vyslání policejních jednotek, jejichž
úkolem bylo paralyzovat UCK,
zatknout podezřelé, předat je soudům a znovunastolit právo.
Růst
UCK, jak kvalitativní, tak kvantitativní, podporované ze zahraničí,
ať už ze strany v Albánii a v
západní Evropě žijících Albánců, nebo souvěrců z islámských zemí,
zejména ropných monarchií, si pochopitelně vynutil i posílení
srbských policejních jednotek.
Tak
proti sobě dokonce stáli mj. jak zkušení veteráni z Bosny a
Hercegoviny na straně Srbů, tak afghánští Mudžáhidové jako
žoldáci, navyklí partyzánské válce, ve
službách UCK na straně druhé.
Vzhledem k tomu, že Srbové
vzhledem k mezinárodnímu právu nemohli zlikvidovat výcvikové
tábory a logistická centra UCK v
severní Albánii (jak by se asi mezinárodní společenství postavilo k
tomu, kdyby na ně srbské letecké síly podnikly nálety, tak jak je to
běžné v jižním Libanonu ze
strany Izraele), se konflikt protáhl až do začátku podzimu.
Tehdy
zejména USA vyzvaly Srbsko, z důvodu hrozící humanitární
katastrofy několika tisíců
kosovskoalbánských uprchlíků v nadcházející zimě, k zastavení
vojenských operací v Kosovu a ke stáhnutí policejních sil (zde bych
chtěl připomenout, že Albánci
nebyli ze svých obydlí nikým vyháněni, bohužel každou vojenskou
operaci doprovází exodus civilního obyvatelstva, které prchá před
blížící se frontou - stejně tak
dnes, každý kdo jen mohl opustit NATem bombardovaná města, tak
učinil; na vesnicích je možnost zabití zbloudilým tomahavkem
vzhledem k absenci zajímavých
cílů mnohem nižší).
Pod hrozbou bombardování Srbsko podepsalo
dohodu (jen tak na okraj, dohoda se přijímá na základě
dobrovolného rozhodnutí všech
zúčastněných suverénních stran, je-li alespoň jedna z nich nucena
"podepsat pod nátlakem", jedná se o diktát, a taková "dohoda" je
de jure od samého počátku
nulitní), v níž se zavázalo své policejní síly na území Kosova
redukovat.
Tuto "dohodu", alespoň zpočátku Srbsko dodrželo -
mnohé policejní jednotky byly opravdu
staženy. Na jimi dosud ovládané území se ale hned po jejich
odchodu začala vracet a opevňovat UCK.
Nemůžeme se tedy divit,
že koncem roku přešlo Srbsko
znovu do ofenzivy (mnoho západoevropských komentátorů kárně
upozorňovalo, že k tomu došlo o vánocích - pravoslavné vánoce se
ale slaví o něco později,
muslimů se prakticky netýkají).
Po několika měsících odpočinku
byla UCK již natolik silná (podle informací některých i
západoevropských nezávislých reportérů se
v její výzbroji dokonce objevila čtyřosá obrněná vozidla), že proti ní
musely být nasazeny těžké zbraně, později i tanky.
S postupem
útoku začalo opět přibývat
uprchlíků (znovu opakuji: Srbové útočili proti UCK, pouze fakt, že ta
byla opevněna ve vesnicích, vedl k exodu civilistů, někdy bohužel i k
jejich smrti - za to ale
nese odpovědnost právě UCK - dodnes pořád uspokojivě nevysvětlený
masakr v Račaku ale spíše dokazuje, že ta je dokonce schopna
zneužít i mrtvých těl jak
svých spolubojovníků, tak nešťastně zabitých civilistů k
propagandistickým účelům).
"Spravedlivě" pobouření občané, a zejména politici
západoevropských zemí opět pohrozili Srbsku, resp. Jugoslávii
bombardováním a pozvalo představitele válčících
stran k diskuzi na zámeček v Rambouillet.
Diskuze proběhla
separátně a vzešla z ní západoevropskými politiky připravená
dohoda. Tu nejprve nechtěla podepsat ani
jedna ze stran. Asi po týdnu na rozmyšlenou, kdy M. Allbrightová
dokonce prohlásila: "nepodepíšete-li dohodu ani vy (Albánci), pak
nemůžeme bombardovat
Srby", byla Albánci dohoda jednostraně podepsána. Miloševič na
dohodu nepřistoupil nakonec ani pod hrozbou bombardování (rozdíl
mezi dohodou a diktátem
jsem už vysvětloval).
Bombardováním Srbska NATO nepřípustně porušilo jak
mezinárodní právo a Chartu OSN, tak svůj vlastní základní předpis:
Washingtonskou smlouvu.
Srbové
zahájili masivní ofenzivu ve stylu co dnes obsadím, to zítra bude
moje.
V médiích se objevují zprávy o genocidě etnických Albánců.
Všechny zprávy mají ale jedno
společné: pocházejí ze strany UCK a nejsou nezávisle potvrzeny.
Vskutku nevím, jsou-li pravdivé. Běží-li ale na BBC zpráva o
vypalování kosovskoalbánských
vesnic a je doprovázena videosekvencí cca dvaceti domečků, z
nichž dva trochu doutnají (byl-li bych cynikem, řekl bych, že
někomu akorát bouchla kamna),
začínám mít pochybnosti (bohužel, při vojenské operaci sem tam
něco shoří).
Je mi jasné, že televizní štáby neúčastnící se
útočných operací srbských sil záběry
hořících vesnic pořizovat nemohou. Můžou je ale pořizovat
špionážní satelity, nebo průzkumné lety NATO.
Jestliže NATO
takovými záběry disponuje, ať je
uveřejní.
Stejně tak zůstává otázkou došlo-li opravdu k popravě
oněch dvaceti kosovskoalbánských učitelů. Další otázka je, byli-li
pouze učiteli. Konrád Henlein jím
byl také.
A poprava pravé ruky Ibrahima Rugovy? Jak již jsem řekl:
pokus o odtržení části území je vlastizradou. Na teroristy z UCK se
Ženevská úmluva o
zacházení se zajatci nevztahuje, nereprezentují totiž suverénní
stát. Fakt, že byl popraven bez rozhodnutí soudu se mi také ale
nelíbí.
Místo popisování současného stavu bych se raději pokusil nastínit
možná řešení. Soužití Albánců a Srbů v jednom státě je po
bombardování NATO (jímž jsou v
očích Srbů pochopitelně vini Albánci) nemožné (stejně tak jako bylo
nemožné soužití sudetských Němců s ťechy po druhé světové
válce). V této situaci připadají v
úvahu tři řešení:
1. Území Kosova bude mezinárodní arbitráží rozděleno mezi Srbsko
a Albánii - nepravděpodobné, v případě nesouhlasu Bělehradu
(Miloševič se nevzdá ani metru
čtverečného z území Kosova, jen přes svou mrtvolu, a pak na jeho
místo nastoupí někdo jiný, ještě radikálnější) by si vyžádalo účast
pozemních sil NATO a raněné
a mrtvé a nepřízeň voličů a propad ve volbách ...
2. Území Kosova obsadí Srbská armáda, která vyžene etnické
Albánce - také nepravděpodobné, pro vedení útočných vojenských
operací potřebujete masivní
logistickou podporu, letecké útoky NATO ji Srbům prakticky
zlividovaly - až vystřelí poslední náboj a spálí poslední kapku nafty,
budou se moci akorát zavřít do
věží svých tanků a počkat až přijde UCK s otvírákem na konzervy.
Tato varianta je pochopitelně jak snem Miloševičovým , tak snem
každého Srba, a on se ji dnes
snaží realizovat a doufá, že získá podporu např. Ruska (problém je
přes který stát dopravit Srbsku zásoby).
3. Území Kosova získá pod svoji nadvládu opět UCK, která vytlačí
špatně zásobovanou srbskou armádu - sem směřuje vývoj, NATO
nemusí nasazovat "své"
pozemní síly - těmi je pro něj UCK.
A další vývoj?
Menšiny Albánců v Makedonii a Řecku se pod dojmem úspěchu
separatistů z Kosova začnou také "hlásit o svá práva". V
Makedonii by mohly být úspěšné, Řecko
je ale členem NATO.
Stejně tak si z Kosova vezme vzor Maďarsko: jeho předseda vlády
se už také vyjádřil v tom smyslu, že i maďarská menšina v srbské
Vojvodině má právo na
sebeurčení. A pak maďarská menšina v rumunském Sedmihradsku
a na jižním Slovensku. Přestože dnes Ján Slota může vypadat
jako schizofrenik (možná jím
opravdu je), jeho obava z opětovné maďarizace Slovenska má reálné
kořeny.
Hrůzný dopad americké "vojenské pomoci"
Vazeny pane Culiku,
Velice rad ctu Vase Britske listy. Dosud jsem Vas v zurnalistice
povazoval za feroveho (unbiased).
Ale v pripade Kosova nesdilim Vas
nazor na mezinarodne organizovany prepad suverenniho statu Jugoslavie,
doprovazeny koordinovanym lhanim svetovych politiku a manipulaci
verejnych sdelovacich prostredku.
Vojenska agrese doprovazena podvodnou propagandou je skutecne nehoraznost.
(Osobne jsem velmi
prekvapen nad vysokou urovni jugoslavskych politiku, kteri kdyz dostanou
moznost na americke televizi, tak zdejsi oponenty casto i deklasuji.)
Leteckym prepadem a nevyhlasenou valkou Jugoslavii, Zapad (Clintonova
administrativa) jasne selhal.
Pritom jeste stacil zlikvidovat
duveryhodnost obranne alliance NATO.
Ano, brutalnim bombardovanim se
dostal do pasti, kterou si sam vytvoril. Zapricinil nejen zverstva
Srbum, ale formou dominoveho efektu, i kosovskym Albancum. Kosovsti
Albanci jsou dnes bohuzel v Jugoslavii povazovani za patou kolonu, ktera
zradila vlastni narod.
Jejich podpora "s oslavami" bombardovani
zapricinila, ze je uz je v Jugoslavii nikdo nechce.
Proc tento dopad
neprepokladali planovaci utoku? Nebo je exodus kosovskeho obyvatelstva
soucasti pekelneho planu?
(I kdyz to neni presne porovnani, jak by asi
dopadlo Ceskoslovensko, kdyby odmitlo vydat Sudety Nemecku pred vice nez
sedesati lety? Radeji ani nepomyslet.)
Jestize nemate v Glasgow moznost k vysvetleni, ci pohledu z opacne
strany, napr. od znamych z Jugoslavie, mel byste alespon v BL na
vyrovnani sveho nazoru otisknout prvni clanek ze Slova (30. 3. 1999) od
Milija Draskovice.
Dnes je prece kazdemu jasne, ze ball (mic) teto hruzostrasne hry je na
strane Clintonovy administrativy, ktera bombardovani neuvazlive zahajila
a jiz proto v nem musi pokracovat dal.
V dane situaci vyzyvat obet k
ponizujici kapitulaci neni akceptovatelne reseni.
Navic v
civilizovanych zemich je jakakoliv smlouva naprosto neplatna, pokud je
vynucena vydiranim nasilim nebo pod hrozbami, jako je prikladne
bombardovani.
Jde z toho proste hruza. V dnesni dobe, kdy existuje jenom jedna
supervelmoc, si kazdy preje americkou podporu a pomoc.
Ale proc nemohli
kosovsti Albanci dostat pomoc ekonomickou, namisto te vojenske?
Proc
lide, momentalne ve vedeni jedine supervelmoci sveta, destabilizuji jiz
tak nestabilni cast Evropy?
Snad nechteji prestehovat pres dva miliony
kosovskych Albancu do Ameriky, ci vytvorit "Greater Albania" a potom po
staleti drzet cely Balkan pod vojenskou samospravou?
Vzdyt museli moc
dobre vedet, ze takovymto zaujatym bombardovanim na misto diplomacie,
vrazi do celeho Balkanu klin narodnostni nevrazivosti, nenavisti i
vrazdeni na cele generace.
Nebo se skutecne bude v Novem Svetovem
Poradku nastolovat demokracie v zaostalejsich regionech bombardovanim a
tohle je jenom overovaci test?
Nakonec bych chtel jen poznamenat, ze americky penezi pohaneny a manipulovany system, ktery pracuje bez jakekoliv lidske moralky a etiky,
tak jak jej ukazkove predvadi a presentuje po leta sam prezident Bill
Clinton, je sice stale jeste ekonomicky uspesny, ale asi moralne u
konce.
Z protestnich plakatu zde v Calgary vyjimam:
Bill Clinton, a devious maniac, sadist and evil of money.
Bill Clinton, a draft dodger, cheater, liar, perjurer and mass murderer.
Bohuzel, jsou to silna slova, vetsinou pravdiva. Navic clovek, ktery
byl jako prezident Kongresem "impeached," za tri mesice po obzalobe a
prokazanem lhani u soudu i vuci verejnosti, vydava vojenske prikazy k
ukrutnemu bombardovani evropske civilizovane zeme.
V jeho pripade si
nikdo nemuze byt jist, jestli s tim nezakryva treba neco uplne jineho.
I v pripade, ze Bill Clinton brutalni silou zvitezi, co bude potom?
Kazdopadne jeho cin zustane urazkou a potupou nejen vsech mirove
smyslicich, demokraticky jednajicich a civilizovanych Evropanu. Bude
zaznamenan na veky do smutne historie lidstva.
V techto krizovych casech bychom se meli ptat vudcu sveta kam jejich
"lidske programy" miri a co s nimi vubec zamysli.
Vzdyt v demokracii
mame svobodu slova a tim i povinnost drzet sve vudce accountable (nemam
vhodny cesky vyraz). (musejí se zodpovídat voličům, JČ)
Z historie take vime, ze ze zneuzivani moci a
nasledne neschopnosti ci zbabelosti tomu zabranit, selhava cely system
demokracie.
Petr Marek
Kosovo: vysoká míra demagogie
Vazeny pane Culiku,
jsem pravidelnym ctenarem Britskych Listu a vetsinou je to dost zajimave
cteni,
i kdyz ne vzdy a se vsim souhlasim.
Velice zridka me neco vyprovokuje natolik, abych se snazil ostatnim
'vnutit'
muj vlastni nazor (at je to formou e-mailu nebo delsiho textu - snad
jedinou
vyjimkou dosud byla neprima reakce na prispevky J. Fuchsove).
Bohuzel situace v Kosovu (nebo Jugoslavii) je natolik vazna a dusledky
postihnou
tolik lidi (a narodu) nejen na Balkanech, ze verim, ze pouze pozorovat
co se deje
a co kdo rika a doufat, ze ono se to nejak 'vystribri' je ve prospech
tem, kteri
soucasny konflikt vytvorili.
Uroven demagogie dosahl nebyvale vyse - a ubohosti. Vetsina tzv. analyz
a komentaru
vybira fakta (nebo je snad i prekrucuje) a hlavne, specificke omezeni na
Kosovo
a na velice kratke obdobi, zcela zamerne vnucuje jedine spravne reseni -
vraha
Milosevice a jeho kumpany musime odstranit (at uz to je leteckymi utoky,
nebo snad
i primou okupaci).
Predkladam velice zjednodusenou (a povrchni) uvahu o moznych pricinach a
dusledcich,
s omezenim na to, co jsem vycetl z BL a obecne zname reality (well,
'obecne zname
reality' jsou nejlepe vhodne k manipulaci...):
1. Financni, pravdepodne i vojenska podpora Kosovskych extremistu nekym
(?)
(myslim, ze J. Jirovec primo napsal NATO) pokracuje nejmene od r.
1981.
2. Nasilne rozdeleni Jugoslavie bylo, ne li primo pod kontrolou, zcela
jiste
s podporou Chorvatskych organizaci mimo Jugoslavie.
3. Zajem na diplomatickem reseni zejmena ze strany USA byl mizivy.
Pokud bychom prijali vyseuvedena tvrzeni za fakta, tak nam vyjde, ze
soucasny
konflikt v Kosovu byl dlouho pripravovan a je pravdepodobne pouze casti
nejakeho
sirsiho, dlouhodobeho planu.
Ted o ucasti evropskych clenu NATO - bud je dobrovolna, nebo vynucena (v
ojedinelych
pripadech je docela mozne, ze uroven debility politiku je primo umerna
jejich
postaveni - to by snad mohlo ospravedlnit jejich uprimnou viru v
'humanitarni pomoc'
dorucenou vojenskymi letadly a rizenymi strelami). (...jeste mame
moznost zcela
primitivniho doprdelevlezstvi...)
Pokud je ucast evropanu vynucena bylo by zajimave vedet, kdo a cim
disponuje, ze
se nenasel ani jeden slusny politik, ktery by verejne vystoupil s
odmitnutim
natlaku. Toto je ve skutecnosti ta lepsi z variant, ponevadz je stale
jeste
nadeje, ze 'nasilne' udrzovana koalice se rozpadne a dalsi vyvoj bude
(at chaoticky)
prece jen pod vlivem (alespon castecne) cestnych lidi. Umisteni
konfliktu
v Jugoslavii by melo soucasne privezt k rozumu vsechny ty male
diktatory, ale
melo by tez velice vychovny (vyhruzny) efekt pro tech par 'neposlusnych'
a
'nerozumnych' evropanu (you see, we can do it and we don't give a damn).
Varianta dobrovolne ucasti evropanu je mraziva - prakticky by to
znamenalo, ze
existuje seskupeni nejvyspelejsich a nejsilnejsich statu, ktere se
rozhodly
dokazat, ze navedou poradek jak a kde se jim zlibi, Jugoslavie je pouze
nahodnou lokalitou (i kdyz dost riskantni pro evropany, ale s vetsim
efektem
nez nejaky Irak, Grenada, nebo treba Panama).
Jiste, je docela mozne, ze Milosevic je psychoticky maniak a cela
zapadni civilizace
by se zhroutila pod tihou vedomi, ze beztrestne vyvrazduje nekym(?)
vyzbrojene,
ubohe albance. Pouze doufam, ze dany typ 'humanitarni' pomoci a reseni
konfliktu
snad vyprovokuje (slusne) lidi k zamysleni - is this the new world order
we want?
(tak tohle to je ten novy svetovy rad?) - a pokud ne, ...
Jan Kochman
P.S. V zadnem pripade se nezastavam nikoho, kdo se snazi resit problemy
nasilnym
zpusobem, at to je srbska paramilice, nebo kosovska pseudo armada.
Nekritizujte jen české novináře
Dobry den,
velice ocenuji, ze jste prelozil diskusi na Channel 4, jenom
chci poznamenat, ze slovo "ocistovani" ve spojeni s etnickym
nasilim neni patricne. Slovo ocistovani ma totiz v cestine
pozitivni konotace, takze spravnejsi je v tomto pripade slovo
"cistky".
A jeste jednu dulezitou vec: Vy jste sice pred nedavnem znovu
vysvetloval, ze Britske Listy nechteji a nikdy nechteli byt
mediem, ktere pouze utoci na uroven ceskych novinaru, ale v
Britskych Listech v 30. 3. pisete, jak "v teto krizi
je jasne, jak duleziti by byli nyni v Ceske republice
nezavisli novinari s autoritou".
Z toho mi vyplyva, ze Vy se
domnivate, ze takovi novinari v CR nejsou. Ale s tim nemuzu
souhlasit.
Zrovna pred chvili skoncila diskuse na
Radiozurnalu, kde hovoril Jan Urban, Jaromir Stetina a
Dimitrij Belosevskij (jednalo se o kosovskou krizi a roli
Ruska v ni), a domnivam se, ze prave tito novinari jsou
nezavisli, a u mnohych lidi maji velkou autoritu, protoze maji
(aspon ti prvni dva) osobni zkusenosti s novinarskou praci ve
valecnem prostredi.
Dimitrij Belosevskij se zase systematicky
a do hloubky zabyva Ruskem.
Takze, ac nechcete vytvaret dojem neustale kritiky ceskych
novinaru, rekla bych, ze se Vam to asi dari uz jaksi
nevedomky.
Iva Nachtmannová
Poznámka JČ: Pokud vím, překlad "etnické očišťování" je správný a naopak běžněji užívaná české verze "etnické čistky" je nesprávná. Výraz "etnické očišťování" pochází pokud vím původně z Jugoslávie a byl to pozitivní eufemismus pro vraždění a vyhánění etnicky nevhodného obyvatelstva.
Házení bomb na civilisty není idealismus
(Jméno a adresa autora jsou známy)
Vazeny pane Culiku,
ve svem clanku se nazyvate idealistou, ale osobne nevidim na hazeni
bomb na civilisty zadny idealismus.
Tvrdite, ze potrebujeme nekoho s autoritou, komu bychom mohli verit.
Nestojim o zadne autority; staci, kdyz mi novinari daji potrebne informace,
nazor si uz udelam sama, k tomu mam mozek. Je pravda, ze se uz neda verit
ani tomu, ze informace nefiltruji.
Vyjadrujete pochybnost, ohledne pomoci poskytovane Cechy potrebnym lidem.
Ruzne aktivity a charity stale nekomu pomahaly a pomahaji (Armenii,
Kalifornii, Ukrajine).
Pisete, ze socialne deprivovane vrstvy a drive utlacovane narody maji
snizena ocekavani. Je to podlozene zkusenosti. Vite, proc takovi jedinci
nechteji "chodit s pany na led"? Protoze kdyz se nic nedeje, vsichni jsou
si relativne rovni. Pokud nastane problem, mocni maji sve site znamych,
velke staty maji mocne armady, a ten, kdo zaplati ucet, jsou slabi.
Poznámka JČ: Novináři s autoritou jsem myslel lidi, kterým by bylo možno věřit, že jsou neúplatní a že záměrně nelžou. Nechtěl jsem vytvořit dojem, že si myslím, že by čtenáři či rozhlasoví posluchači či televizní diváci neměli svým vlastním kritickým rozumem rozbírat i příspěvky "novinářů s autoritou".
