úterý 9. března

O B S A H

Co je nového v České republice:

  • Komentovaný přehled zpráv z ČR Odkazy:
  • Přehled nejzajímavějších článků z poslední doby Česká politika:
  • České pravicové strany udržují při životě KSČM (Steven Saxonberg)
  • Povinně oslavujeme vstup do NATO? (Sean Hanley) Velká Británie:
  • Britská vláda zasahuje proti nezaměstnanosti padesátiletých Pískání na Hradě - doufejme naposledy:
  • Kolik bylo Křečků (Jan Křeček)
  • Novináři mají výsady, a tedy i povinnosti se chovat slušně (Jaroslav Teplý) K článku Tomáše Peciny "Proč je Václav Havel nepopulární":
  • Lze skutečně srovnávat prezidenta Masaryka s prezidentem Havlem? (Jiří Jírovec) Vstup do NATO:
  • Je vstup do NATO český úspěch? (Oldřich Čapek) Sdělovací prostředky:
  • Česká televize redukuje počet pořadů vážné hudby (Věra Drápelová, časopis Harmonie)
  • Primitivní silvestrovské pořady a hrubost českých sdělovacích prostředků Děti Země:
  • Porušuje Českomoravský cement podmínky ministerstva životního prostředí? Ženy v ČR:
  • Americké sufražetky se snaží aktivizovat naše maminy (Jindřich Pařík)
  • Třicet důvodů, proč je skvělé být mužskej (Text, který koluje v ČR)

    Kompletní Britské Listy


    Ikona pro Vaši stránku...

    |- Ascii 7Bit -|- PC Latin 2 -|- ISO Latin 2 -|- CP 1250 -|- Mac -|- Kameničtí -|


  • Czech media, Czech politics and Czech culture: A selection of English language articles, published in Britske listy over the past year or so. (Selected Britske listy articles in English now appear in the new electronic pages of the journal "The New Presence"). - Zde je měsíčník Nová přítomnost.
  • Tady je minulé vydání Britských listů.
  • Kdo je vydavatel Britských listů? Zde je životopis Jana Čulíka.
  • Adresa Britských listů je zde. Pouze když nefunguje, pište na tuto alternativní adresu.
  • (Jan Čulík má anglicko-českou stránku materiálů a hyperlinků, týkajících se ČR, zde na Glasgow University).
  • Užitečné internetové stránky pro bohemisty a specialisty na Českou republiku jsou zde.

    Co je nového v České republice

  • Hospodářská analýza dostavby jaderné elektrárny Temelín je podle ekologické iniciativy Hnutí Duha pro Temelín zničující. "Šanci, že by se dostavba vyplatila, označuje zpráva za velice nepatrnou," uvedl jeden aktivista Hnutí Duha. - Analýza konstatuje, že elektřinu z Temelína ani jiného zdroje nebude ČR potřebovat nejméně do roku 2010. Nejde proto o národní zájem, ale o riskantní podnikatelský záměr. Zpráva potvrzuje, že hlavní investor stavby společnost ČEZ léta všechny vlády mystifikovala tvrzením, že bude rozhodně lepší Temelín dostavět, říkají ekologičtí aktivisté.  O Temelínu a analýze hospodářských aspektů jeho dostavby by měl kabinet jednat příští týden.

  • Premiér Miloš Zeman a německý kancléř Gerhard Schroeder včera v Bonnu jednali o českoněmeckých vztazích, o vyhnání o odsunu sudetských Němců a o jejich majetkových nárocích vůči ČR. Schroeder konstatoval, že německá vláda nebude vznášet majetkové nároky vůči České republice, a uvedl, že požadavky organizací vyhnanců nemají na německou zahraniční politiku vliv. Zeman se jménem české vlády distancoval od Benešových dekretů. Schroeder i Zeman zdůraznili "obrovský význam vstupu ČR do NATO." Obrovsky vyznam vstupu Prahy do NATO i pro cesko-nemecke vztahy zduraznili ostatne oba politici. " Co se týče vstupu ČR do EU, Němci odkládají oznámení data, kdy vlastně bude smět ČR vstoupit, až na příští rok.

  • Případem Jana Křečka, který pískáním přerušil projev prezidenta Václava Havla po podpisu listin o přistoupení ČR k NATO, se začalo zabývat Obvodní státní zastupitelství pro Prahu 1. Křeček je obviněn z výtržnictví. Obvodní státní zástupce řekl, že jeho úřad obdržel minulý týden od policie na Křečka záznam o "sdělení obvinění" z výtržnictví. Prezidenta Havla minulý týden požádal novinář Karel Mašita, aby využil svého ústavního práva a nařídil zastavení Křečkova trestního stíhání. Stíhání Křečka je podle Mašity v rozporu s českým i mezinárodním právem, neboť Křeček podle něj vyjádřil pouze svůj osobní názor na místě, kde mu to bylo umožněno. Hrad chce zpřísnit bezpečnostní opatření při takovýchto akcích. - Nejlepší řešení by vskutku bylo, aby si dal Hrad do pořádku ostrahu při těchto akcích a kdyby zároveň Václav Havel nařídil zastavení Křečkova stíhání. Mělo by se asi také v ČR diskutovat o tom, k čemu vlastně má být používán zákon o výtržnictví.

  • - Ministr financí Ivo Svoboda byl včera vyslechnut jako svědek v případu krachu firmy Liberta, v jejímž představenstvu byl spolu s hlavní ekonomkou ČSSD Barborou Snopkovou, která je obviněna z porušování povinností při konkursu firmy. Svobodovo svědectví nepřineslo žádný zásadní zvrat v  šetření případu.

  • Dotuje česká vláda z peněz českých daňových poplatníků Evropskou banku pro obnovu a rozvoj? Má-li banka BERD vlastnický podíl v České spořitelně, pokud jiný podílník ve spořitelně, totiž český stát, do této banky na její záchranu strká nyní velké finanční částky, totéž přece musejí učinit i ostatní podílníci, včetně banky BERD. Pokud to neučiní, dává česká vláda část těchto peněz přímo do kapsy banky BERD. Čím to, že banka BERD, jak se zd, tyto peníze od české vlády mlčky přijímá a v ČR si toho dosud nikdo nevšiml? - Čtěte o tom článek Františka Nepila. ve včerejším vydání BL.

  • Čím se liší demokracie od komunismu? Tím, že je v ní možno beztrestně vyjadřovat i názory, které protiřečí názorům oficiálním, a mnozí je dokonce považují za skandální. Napsal Miroslav Stuchlík:

    Nevim, proc by se prezident Havel mel dopustit urazky 10% ceskych volicu. Spise urazi 90% volicu tim, ze nevystupuje aktivne za zakaz strany, ktera porusuje ustavu neustalym sirenim tridni nenavisti. Nevim zda jde z Vasi strany o naprosto nemistnou snahu o obektivnost nebo zamer zlehcovat nebezpeci v podobe KSCM.

    Znovu opakuji: demokracie je z definice takové zřízení, kde je přípustné vyjadřovat jakékoliv názory, pokud neporušují zákon. Nemusím s nimi souhlasit, mohu je považovat za hloupé, ale pokud s nimi nějaká politická strana kandiduje ve volbách a získá 10 procent volební podpory a poslance v parlamentu, prezident, který se odmítá s jejími představiteli sejít (schůzka přece neznamená souhlas s jejími názory, Havel přece také nutně nesouhlasí s ČSSD, s KDU-ČSL, s ODS...) uráží ty své spoluobčany, kteří pro tuto parlamentní stranu hlasovali a měli na to v demokracii plné právo. - Lidi, vy to přece nemůžete mít zároveň obojí: prohlašovat, že je Česká republika demokracie, a přitom z ní "nevhodné" strany vylučovat. Pokud má nějaká strana poslance v parlamentu, má právo i na to, aby se s ní stejně jako s jinými stranami scházel prezident. Nebo holt KSČM zakažme a rovnou přiznejme, že je Česká republika poloautoritářský stát, třeba trochu jako Turecko, kde se prostě některé názory nepovolují, když se nám to líbí líp a byli bychom s tím víc spokojeni. Pak ale nepředstírejme, že usilujeme o demokracii. - Nedávno jsem zrovna slyšel v britském rozhlase interview s jakýmisi mladými britskými islámci, jejichž kolegové byli zatčeni někde v Jemenu. Tito islámci velmi energicky v rozhlase argumentovali, že je britská demokracie prohnilá a  že je nutno ji zničit a nastolit islám. Tyto názory nemůžete potlačovat, pokud se jejich nositelé nezačnou pokoušet je realizovat. KSČM má možná hloupý politický program a můžeme považovat za politovánihodné, že odmítla odsoudit zločiny předchozího komunistického totalitního režimu (viz článek Stevena Saxonberga v tomto čísle BL), ale jako strana podvracející demokracii se nechová. JČ

  • Časopis Týden oslavuje vstup ČR do NATO. Tento týden vyšel časopis Týden s obálkou ve světlemodré barvě, s modrým českým lvem a symbolem NATO a s nápisem "12. března se ČR postaví na vlastní stranu." (Napsat "správnou" jim asi připadlo hloupé.) Časopis obsahuje značný počet oslavných komentářů ke vstupu do NATO. Zvlášť půvabná je argumentace v tom smyslu, že se "investice vyplatí i civilistům": Poté, co v padesátých letech západní Německo vstoupilo do NATO, tak zbohatlo. Že prý by v podobnému hospodářskému zázraku mohlo dojít v důsledku vstupu do NATO i v ČR, míní Richard Kugler z jakési neziskové organizace.... (T.P.)

  • Lord Buckethead není Kýblovník. Kýblovník by byl anglicky Bucket tree, Buckethead je Kýblohlav nebo Vědrohlav, upozorňuje Tomáš Pecina.

  • Ještě jednou Štěpán Kotrbadotazu Jaroslava Teplého na případné ruské poradce v českých státních úřadech:

    Pane Culik, sorry, overoval jsem si to jmeno ve svem vizitkari, omlouvam se, ten poradce je Michail Odarčenko, ne Ivan.

    Omlouvam se za nechtenou dezinformaci (spletl jsem si krestni jmena...). Pavel Holba ma pravdu.

    PS: To nic nemeni na mem konstatovani o nepripustnosti techto xenofobnich dotazu v serioznich mediich. Takovéto dotazy řeším tak, ze je hazu do kose. Nejsem Spigl ci Hrom. Proboha, nejsou padesata leta, tato zeme bude za chvili v EU, budou zde ruzni Portugalci, Afrofrancouzi, Italove, Nemci, Svedi.... Budou "poradci" ruznych firem, treba ruskych. A Rusove, Ukrajinci budou zase poradci ci zamestnanci firem ceskych, francouzskych ci italskych. Prestanme se chovat rasisticky. Evropa se sjednocuje, a my se v ni zacneme rozdelovat? Jak chceme se integrovat mezi slusne lidi, kdyz jmeno je nalepkou k ukrizovani nekoho?

    Poznámka JČ: Pan Kotrba má ve výše uvedeném pravdu, jenže přesto jsem přesvědčen, že dotaz na případné naturalizované ruské poradce v českých státních úřadech je legitimní. V každém případě je to novinářská story, pokud k takovéto naturalizaci, jakou naznačil koncem roku 1997 podle pana Teplého časopis Týden, skutečně došlo. (Nikoliv nutně záporná novinářská story. )


  • Britské listy rozšiřované e-mailem. Na žádost čtenářů, zda by nebylo možno rozšiřovat BL i e-mailem, je nyní tato služba laskavostí Internet Servisu a Jiřího Gallase k dispozici. Podívejte se na adresu http://www.britskelisty.cz/blpostou.html.

  • Britské listy nyní mají novou automatickou každý den aktualizovanou upoutávku. Je na adrese http://www.britskelisty.cz/prehled.html. Obracím se na ty čtenáře-příznivce tohoto časopisu, kterým je význam Britských listů jasný a vědí, že je rozumné povědomost o tomto časopise rozšiřovat, aby upoutávku případně umístili na své internetové stránky. JČ.

    Výběr textů z posledních dní:


    Pokračování seznamu nejzajímavějších článků z poslední doby umisťuji zvlášť jako samostatný text, viz OBSAH dnešního čísla. (Toto pokračování se NENATÁHNE jako součástí Kompletních Britských listů, musíte si na ně v Obsahu samostatně kliknout.) Všechny články předchozích vydání od začátku Britských listů v červenci 1996 jsou k dispozici v archívu BL.

    České pravicové strany udržují při životě KSČM

    Steven Saxonberg

    (An English version of this article is available here in the current issue of the Electronic New Presence magazine.)

    Jeden čtenář časopisu Electronic New Presence se mě nedávno zeptal, co si myslím o roli KSČM v české politice. Zamyslel jsem se nad tím a dospěl jsem k názoru, že by měli být Češi za tuto stranu vděčni, protože hrála a hraje svou roli tak pěkně. Je snad rolí KSČM být pátou kolonou, která má zničit demokracii zevnitř? Ne. Naopak, KSČM sehrála důležitou roli tím, že zůstala jedinou nezreformovanou komunistickou stranou ve střední Evropě. Tím, že si odmítla změnit jméno, že odmítla odsoudit komunistický puč z roku 1948, tím, že i nadále považuje ruskou říjnovou revoluci za "progresívní", otevřela tato strana dveře pro existenci jediné čistě sociálně demokratické strany v regionu.

    Česká sociálně demokratická strana se může chlubit, že nemá vazby na komunistickou minulost. Ve všech ostatních středo a východoevropských zemích se proměnily komunistické strany na strany sociálně demokratické. Vzhledem k tomu, že měly lepší organizaci, infrastrukturu a zkušenější politiky než ostatní strany, dokázaly z politiky vytlačit autentické sociálně demokratické strany. Jako zreformovaní komunisté se tyto strany nemohou chovat jako tradiční sociálně demokratické strany, protože většina jejich klientely jsou členové bývalé nomenklatury, kteří se obohatili během přechodu k tržnímu hospodářství. Například, prostřednictvím "spontánních privatizací" si vzali ředitelé státních firem často zařízení i materiál státních podniků pod vlastní správu a založili z toho vlastní, nové soukromé podniky. Vedoucí komunističtí představitelé to dovolili, aby státní byrokracie nebránila jejich hospodářským a politickým reformám. V důsledku toho nyní existuje velká skupina bohatých podnikatelů, kteří podporují tyto "socialistické strany". Tak tito zreformovaní komunističtí sociální demokraté musejí zároveň politicky zastupovat novou bohatou hospodářskou elitu, stejně jako tradiční levicové voliče i konzervativní dělníky v těžkém průmyslu, kteří očekávají i nadále pro své podniky silné dotace.

    V České republice je ČSSD v relativně záviděníhodném postavení. Vzhledem k tomu, že nemá spojení na starou nomenklaturu, nemusí se starat o uspokojení zájmů nových bohatých lidí. V ČR se komunisté, kteří se stali kapitalisty, spoléhají na pravicové strany. Kromě toho, dělníci v těžkém průmyslu, kteří se stavějí proti modernizaci hospodářství, hlasují pro KSČM. To dává ČSSD možnost realizovat pragmatickou politiku levého středu, která dokáže přilákat podporu středních vrstev, stejně jako většiny dělníků.

    Povšimněte si, že jsem použil výrazu "dává možnost". To totiž neznamená, že by to ČSSD dělala do takové míry, jak by mohla. Premiér a šéf strany Miloš Zeman má ve zvyku děsit střední vrstvy a odhánět je od ČSSD svým demagogickým jazykem. Existuje také skupina starých, konzervativních ministrů, kteří jsou zamilováni do těžkého průmyslu a o nichž se mí intelektuální přátelé obyčejně vyjadřují jako o "primitivech".

    Takže, i když je ČSSD jedinou sociálně demokratickou stranou ve střední a východní Evropě, která není pošpiněna komunistickou minulostí, většina českých středních vrstev ji nepovažuje za klasickou, západoevropskou sociálně demokratickou stranu.

    To znamená, že ČSSD je organizace, která nehraje svou roli řádně. KSČM dělá mimoděk všechno, co je v jejích silách, jen aby ČSSD pomohla. Tím, že se KSČM odmítla zreformovat, dala ČSSD šanci, aby z ní vznikla velká strana. A kromě toho, vzhledem k tomu, že počet dělníků v těžkém průmyslu neustále klesá, a vzhledem k tomu, že komunisté, kteří se stali kapitalisty, podporují pravicové strany, komunisté by měli v ČR už vymírat. Jinými slovy, hrají svou roli správně - to jen ostatní strany v ČR odmítají hrát takovou demokratickou roli, která jim byla určena.

    ČSSD není jedinou organizací, která nehraje svou roli řádně. Pokud mají komunisté hrát svou roli odumírajícího disonaura, pak je také nutné izolovat dinosaura a dát ho do muzea. To by bývalo bylo docela lehké. Kdyby se jen ostatní politikové bývali dokázali přestat hašteřit a utvořili silné, stabilní vlády, mohli tak poslat KSČM na smetiště dějin. Avšak pravicové strany udržují KSČM při životě.

    Jan Ruml chce, aby jeho Unie svobody, za žádných okolností nepodpořila ČSSD ani ODS. A navzdory dohodě s ČSSD trvá ODS na tom, že se chce chovat jako opoziční strana a v parlamentě odmítá skoro všechny zákonné návrhy ČSSD. Tak nemá Zeman žádnou jinou volbu, než vyjednávat s komunisty, chce-li například dosáhnout toho, aby byl schválen státní rozpočet.

    To zase poskytuje komunistům dostatečné množství legitimity, takže pravděpodobně zůstanou na politickém jevišti dlouhou dobu, namísto toho, aby se vrátili do šatny, jak to bylo původně v jejich scénáři.

    Konec konců, KSČM je jediný profesionální soubor, v němž všichni dokonale hrají podle svého scénáře. Bohužel, hrají na jevišti, jemuž vévodí amatéři. Kdyby jen býval měl Havel možnost vybrat si herce pro tuto svou nejdelší hru!

    Steven Saxonberg


    Povinně oslavujeme vstup do NATO?

    Sean Hanley

    (An English version of this article is available here in the current issue of the Electronic New Presence magazine.)

    Prezident Václav Havel podepsal při přímém přenosu v televizi ratifikační dohodu o tom, že bude Česká republika přijata do NATO. Přerušil ho přitom jen jeden pískající anarchista.

    I když jsem se hodně snažil, neměl jsem náhle pocit, že se cítím bezpečněji. Za několik dní, při závěrečném ceremoniálu v americkém státě Missouri, se Česká republika, spolu s Maďarskem a Polskem, konečně stane plným členem Severoatlantické aliance. . Předpokládám, že si tehdy všichni kolektivně oddechneme při vědomí, že je Střední Evropa v bezpečí před neočekávaným útokem Rusů, kteří by přitom museli přejít přes území Ukrajiny a Slovenska. Do Střední Evropy by je bezpochyby přilákala bohatá nabídka českého hospodářského zázraku.

    Je ale podivné, že menší a bohatší státy v téže části světa, jako je Rakousko a Finsko, neusilují příliš zoufale, aby se staly členem Severoatlantického společenství...

    No, ono to vlastně není vůbec tak podivné. Vojenský důvod, proč by malé státe střední a východní Evropy měly vstupovat do NATO, upřímně řečeno, neexistuje. A který soudný člověk by se v nynějším hospodářském klimatu uvázal do programu nákladného, dlouhodobého rozšiřování a modernizace armády, jen pro to, aby mohl ukázat, že vlastní jeden z odznaků západního klubu?

    Odpovědí samozřejmě je, že to chce většina středoevropských elit a - pokud jsou ochotni se obtěžovat se nad tím zamyslet - i většina obyvatel středovýchodní Evropy. Pro lidi, jejichž země se stávaly obětí invazí, anexí, cizího vyjednávání a okupace mocných, agresívních sousedních států, je přitažlivost relativně vlídného objetí Severoatlantického společenství a lákavá možnost stát se členem klubu Významných Států za víceméně rovných podmínek zjevná. Ale ono to něco stojí.

    Každý nový letoun eurofighter, který poletí do Perského zálivu v českých, polských a maďarských barvách, aby poskytl nějakému budoucímu Saddámu Husajnovi lekci anebo bombardoval strany účastnící se rozhovorů o nějakém budoucím Kosovu, bude znamenat chudší školy, horší nemocnice a méně vyčištěné splašky, vytékající do řek, anebo vyšší daně pro rodící se středoevropské střední vrstvy.

    Je ovšem možné, že se ukáže, že to byly rozumně vydané peníze. Ruská vojenská hrozba středovýchodní Evropě se sice v současnosti zdá asi tak pravděpodobná jako vánice v červenci, navzdory tomu, že domácí ruská politika směřuje k autoritářství a nacionalismu. Ale za dvacet nebo třicet let, kdo ví, jaké sny zakoření v Kremlu? "Buď bude Rusko veliké anebo vůbec nebude," jak to jednou formuloval jeden schopnější carův ministr. A to je názor, který na určité úrovni sdílí i nejliberálnější Rusové. Kdyby zrodila vaše země Tolstého, porazila tři čtvrtiny Hitlerových armád a vyslala prvního muže do vesmíru, pravděpodobně byste měli ten názor také. Avšak "velikost" a hrdé vystupování na mezinárodním jevišti znamená, že vaše země musí svou moc projevit v nějakém zahraničním regionu. Kdybych seděl na ukrajinském, litevském či kazašském ministerstvu zahraničních věcí, bylo by mi poněkud při uvažování o další otočce kola historie poněkud nevolno.

    Ale jestliže se ukáže, že se pojelcinovské Rusko stane mírovým státem, který se bude více spoléhat v touze realizovat své velmocenské ambice na banky než na tanky, anebo bude-li se jen vařit ve vlastní šťávě stagnace latinsko-amerického stylu, příští generace Čechů, Maďarů nebo Poláků bude možná vedoucí politiky jako je Václav Havel proklínat, že zavedli své země ve spánku do nákladného a zbytečného vojenského projektu. Havel opustil utopické představy o rozpuštění vojenských bloků, které kdysi zastával jako disident, a připustil, jako tolik jiných lidí, nechat se zhypnotizovat minulými historickými agoniemi a přemoci absurdní uctivostí pro existující status quo.

    Jenom čas ukáže, jestli rozhodnutí přidat se na druhou stranu ve studené válce, v době, kdy už studená válka skončila, bylo činem náhodné předvídavosti, anebo jen další ukázkou postkomunistické pošetilosti.


    Zaměstnanost pro starší lidi?

    V novém státním rozpočtu, který bude v Británii zveřejněn dnes, chce určit vláda přibližně 100 miliónů liber na vytváření pracovních příležitostí pro lidi nad padesát let.

    Ian Mackay je čtyřiapadesátiletý diplomovaný účetní odborník z hrabství Hertfordshire. Než ztratil před třemi lety zaměstnání, pracoval celý život celkem jen ve dvou firmách. Domníval se, že bude zaměstnancem u pojišťovny, kde pracoval, až do odchodu do důchodu. Po nedávném propuštění nemůže najít práci. Týdeník Observer použil jeho příkladu pro ilustraci obrovského problému, nezaměstnanosti starších lidí, který trápí většinu sociálně demokratických vlád v Evropě.

    Mnoho těchto pracovníků nemá kvalifikaci, jakou dnes vyžadují zaměstnavatelé, a rekvalifikační kursy jsou jen málokdy strukturovány tak, aby odpovídaly jejich potřebám.

    V Británii nyní žije 2,5 miliónu osob, kterým je nad padesát let, a kteeří jsou nezaměstnaní. Je to daleko více, než v jakékoliv jiné věkové skupině. Mnoho lidí prochází známou cestou: jsou propuštěni z rozkládajícího se průmyslového odvětví, žijí určitou dobu z podpory v nezaměstnanosti a pak skončí jako příjemci nepříliš vysokého invalidního důchodu.

    40 procent britských mužů vevěku od 55 do 65 let je nezaměstnaných. Před dvaceti lety, v  roce 1979, v době příchodu Margaret Thatcherové k moci , to bylo 20 procent britských mužů v této věkové kategorii. Chudoba, stress a nedostatek realizace pro tyto lidi, se v Británii začíná stávat největším hospodářským a společenským problémem.

    Personální oddělení podniků považují starší muže za obtížně rekvalifikovatelný materiál. Pracovní příležitosti, pro něž by získali starší muži rekvalifikaci, jsou často daleko méně placeny, než jejich původní zaměstnání. Jsou také často v sektoru služeb, a ten dává přednost zaměstnávání žen.

    Velký počet mužů, kterým je v Británii nad padesát let, si zvyšuje svůj základní příjem, který se skládá z podpory v nezaměstnanosti, prostřednictvím invalidního příplatku. Čtvrtina všech mužů ve věku od 60 do 64 let a pětina mužů ve věku od 55 do 59 let dostává invalidní sociální příplatek. Celkem loni dostávalo tento příplatek v Británii 1,6 miliónů lidí.

    Britská vláda se nyní snaží zpřísnit podmínky udělování invalidního příplatku. Zároveň ale bude muset udělat něco pro skupinu stárnoucích nezaměstnaných.

    V novém státním rozpočtu, který bude v Británii zveřejněn dnes, chce určit vláda přibližně 100 miliónů liber na vytváření pracovních příležitostí pro lidi nad padesát let. Odborníci vyjadřují skepsi, ohledně toho, zda taková částka může být dostatečná. Obdobný program pro nezaměstnané mladší 25 let nevedl ke snížení nezaměstnanosti mladistvých, ale zaměstnavatelé si pochvalují, že se jim nyní o práci ucházejí kvalifikovanější mladí lidé.

    Podle některých odborníku bude možná nakonec vláda nucena zavést zákon proti diskriminaci starších lidí v zaměstnání. Vzhledem k tomu, že počet starších občanů v Británii roste, je pravděpoodobné, že by takový zákon stárnoucí voliči rádi podpořili.


    Kolik bylo Křečků?

    Jan Křeček

    Policejní vyšetřování trestného činu výtržnictví přineslo vpravdě šokující závěry. Po důkladném studiu důkazních materiálů, do kterých vyšetřovatel zahrnul i komentáře významných českých médií, po pátrání na Fakultě sociálních věd, v novinářských kuloárech i anarchistických kanálech vyšla pravda najevo: na Hradě nepískal pouze jeden muž, ale nejméně tři pachatelé!

    Jan Student Křeček získal průkaz Syndikátu novinářů díky pouhému potvrzení o studiu žurnalistiky. Při výslechu uvedl: "Po absolvování předmětu Základy politologie jsem nabyl dojmu, že demokracie znamená vládu lidu a  jako občan demokratického státu budu mít možnost podílet se na rozhodování o vstupu České republiky do NATO. To se však nestalo."

    Očekával prý vyhlášení referenda. Na výtku, že si měl vystačit se standardními prostředky parlamentní demokracie, odvětil, že si těžko mohl, když politické strany po nástupu k moci dělají něco úplně jiného, než slibovaly před volbami. V tomto smyslu svůj čin chápal jako "občanskou povinnost upozornit na nebezpečné rysy polistopadové demokracie".

    Na otázku, proč nepískal na místě, kde by ho nebylo slyšet, odpověděl: "Protože by mě nebylo slyšet."

    Pozor! V loňském roce se zúčastnil Global street party!

    Jan Novinář Křeček byl při průniku na Hrad vybaven i průkazem týdeníku Mladý svět. Při výslechu nepopřel, že jeho protest nebyl novinářským činem, dovolával se však nezadatelnosti občanských práv a závažnost provinění zlehčoval ukázkami práce jiných novinářů. Vysvětlovací kampaň nazval čirou propagandou a na podporu svého tvrzení předložil knihu s  názvem Analýza obsahu mediálních sdělení. Za participaci na kampani pak obvinil jak veřejnoprávní, tak komerční televizi z porušení zákona. Jeho vlažný vztah k NATO dokládá fakt, že na rozdíl od řady kolegů nevyužil možnosti účastnit se zájezdu do centrály NATO v Bruselu, které v  loňském roce organizovala americká ambasáda. Přišel tak nejen o odměnu ve výši 15 000 Kč, ale i o možnost získání objektivního pohledu na danou problematiku.

    Pozor! Publikoval několik materiálů o Global street party!

    Jan Anarchista Křeček se před rokem dopustil úskoku, když svůj plátek Konfrontace zaregistroval na Ministerstvu kultury. Novinářský průkaz, na  který mu tak vznikl nárok, od té doby používá jako vstupenku do společnosti slušných lidí.

    Odmítá uvěřit upřímnosti Washingtonské smlouvy, zakládajícího dokumentu NATO, němž se smluvní státy zavázaly "hájit svobodu, společné dědictví a  kulturu svých národů, založenou na zásadách demokracie, svobody jednotlivce a právního řádu", což zdůvodňuje tím, že jedním ze  zakládajících členů bylo Portugalsko v čele s fašistickým diktátorem Salazarem či tím, že si Francie vymohla na Alianci ochranu svého koloniálního panství v Africe.

    Nechce se smířit s tím, že k demokracii patří Výbory pro neamerickou činnost, špiclování tisíců lidí CIA, omezování svobody spisovatelů, intelektuálů a bojovníků za lidská práva. Neuznává právo USA prosazovat své cíle mimo své území. Porážení vlád států třetího světa jako na kuželníku a jejich nahrazování loutkovými vládami podle plání naftařských koncernů nazval slovem "vměšování". Genocida kurdského lidu v Turecku mu prý do vlastních kulturních hodnot nezapadá.

    Dnešní Alianci hanlivě označil jako "relikt studené války" a vyjádřil obavu z její úlohy v blízké budoucnosti. Tu vidí jako prohlubování propasti mezi chudým Jihem a na jeho úkor žijícím bohatým Severem. NATO přisuzuje roli udržovat tento "nemorální" stav silou, přičemž stále opakuje cosi o vyčerpávání neobnovitelných zdrojů.

    Na stránkách periodika Konfrontace dokonce poodhalil své sympatie k  teroristickým útokům Frakce rudé armády (RAF) na kasárna americké armády v  SRN, ke kterým došlo v sedmdesátých letech souběžně s válkou ve Vietnamu a  při kterých přišli o život tři vojáci a jeden důstojník U.S.Army.

    Při výslechu se choval zpupně a práci policejního orgánu opakovaně narušoval popěvkem: "Už je to tu zase, z louže pod vokap, místo ruskejch filcek americkej svrab!"

    Pozor! Podílel se na organizování Global street party!

    Otazníkem zůstává účast Jana Ekologa Křečka. Zde se však policie přiklání k názoru, že jde o klamnou stopu a nikdo takový ve skutečnosti neexistuje. "Neznáme, v seznamech sympatizantů nemáme, nikdo takový příspěvky neplatí," uvedli shodně Greenpeace, Děti Země i Hnutí Duha.

    Před vyšetřovateli stojí poslední úkol: ztotožnit pískajícícho muže, kterého jako jediného zaznamenaly televizní kamery, s jedním z pachatelů. Jelikož si byli při výsleších až nápadně podobní, požádala státní policie o pomoc tajnou službu. BIS má však plné ruce práce se sestavováním seznamu osob, které propříště musejí být izolovány od veškerých akcí, souvisejích se vstupem České republiky do NATO.

    "Hrozí nebezpečí, že by mohli projevit svůj nesouhlas a dopustit se tak trestného činu hanobení republiky v  zahraničí, či jak se ten paragraf dneska jmenuje," uvedl doslova mluvčí tajné služby.

    Podle prvních odhadů bude seznam obsahovat několik milionů jmen.

    Jan Křeček

    autor (si) hvízdá

    konfrontace@hotmail.com

    http://konfrontace.fd.cz


    Novináři mají výsady, a tedy i povinnosti se chovat slušně

    Jaroslav Teplý

    Jestliže se pan Křeček vloudil do sálu jako soukromník pod záminkou, že tam šel krást zimníky, pak se nic neděje. Jestliže se však vykázal legitimací Svazu novinářů, měl by jej Svaz okamžitě vyloučit ze svých řad . Úkolem novináře při takové příležitosti je projev vyslechnout a pak případně v jeho mediu komentovat. Jde-li o tiskovou konferenci, pak klást korektní formou i nepříjemné otázky. Pokud však rozšíříme práva přiznávaná panu Křečkovi syndičkou Svazu novinářů na všechny novináře, pak se taková příležitost může proměnit v českou hospodu a skončit rvačkou. Odpůrci řečníka mohou kolektivně pískat a zapalovat ohníčky, jeho stoupenci se mohou snažit jim v tom podle možnosti zabránit . Vše pod heslem" když Křeček, tak my taky". Prostě nějaká pravidla podle mého možná zpozdilého názoru musí být. Novináři mají výsadu, že se mohou zúčastnit i akcí, kterých se normální občané z různých důvodů zúčastnit nemohou. Nesmějí proto svého postavení zneužívat. J.T.


    Lze skutečně srovnávat prezidenta Masaryka s prezidentem Havlem?

    K článku Tomáše Peciny "Proč je Václav Havel nepopulární"

    Jiří Jírovec


    Pane Čulíku,

    Posílám vám několik amatérských poznámek k poslednímu článku Tomáše Peciny. Snad se jako profesionál neurazí.

    Pecinův článek odpovídá klišé, které používají západní zpravodajové, když si odskočí z Londýna nebo Paříže do Prahy na pivo a trochu reportáže. Vzbuzují dojem, že vědí o čem píší, ale čtenář nesmí jít moc pod povrch (a ten jejich ani nejde). Tomáš ovšem věděl, o čem píše, ale prostě nechce narazit. Proto ty závěry, že Havla tíží ten masarykovský mýtus. Není ale největším nepřítelem Havlovy popularity stav země, za který je sám do značné míry zodpovědný? Zde se nabízí obdoba Clintona - pokud nedojde k nějakému ekonomickému zhroucení, odejde do historie jako jeden z nejlepších presidentů.

    J.J.

    Lze skutečně srovnávat prezidenta Masaryka s prezidentem Havlem?

    Je jistě věcí názoru, zda lze srovnávat presidenty Havla a Masaryka. Tomáš Pecina to tak pojal, ačkoli skutečných styčných bodů je pramálo.

    Existují nejméně dva základní rozdíly mezi těmito dvěma presidenty, které takové srovnání prakticky vylučují. První je v tom, že Masaryk udělal hodně pro vznik československého státu, kdežto Havlovi se nepodařilo udělat nic proti jeho rozpadu. Navíc Masaryk svoji vizi (ať již měla jakékoli nedostatky) dotáhl k výsledku, jímž se po nějakých šedesáti letech ještě chlubíme, kdežto Havel svoji vizi (ať již měla jakékoli nedostatky) nedotáhl nikam.

    Myslím, že Tomáš Pecina nadměrně generalizuje, když tvrdí, že Masarykovu (a dodávám Štefanikovu) koncepci čechoslovakismu nepřijali za svou ani Němci ani Slováci. Není blíže pravdě, že to byli vůdcové politických stran, kteří "propadli" nacionalismu v rámci uspokojování vlastních mocenských ambicí?

    Předpokládám, že zmínku o (chybném) Masarykově antikatolicismu, "který ve svém důsledku vedl k takové sekularizaci, že dnes je Česká republika nejateističtější zemí na světě" vsunul Tomáš Pecina do svého textu, aby potěšil katolické bratry Poláky, jimž byl jeho článek určen. Jinak by snad musel říct zaplať pánbůh za ten dar - ať si každý vyznává svého boha v soukromí. Kde by mohlo být Irsko, Afghánistán a třeba Irán? Kde mohl být Hitler bez podpory Vatikánu?

    Beneš jako Masarykův nástupce - a jaká byla jiná možnost na níž by se politické strany shodly? Dokládat chybnost této volby tím, že (slabý, nerozhodný) Beneš "tváří v tvář Hitlerově Německu nedokázal udržet státní samostatnost ani tři roky" hraničí s absurditou. Kolik silných politiků udrželo nezávislost jiných evropských států v té době?

    Zajímavé je Pecinovo objasnění, že Češi tíhnou k asiatví, čímž jsou předurčeni k tatíčkování. Moc do toho sice nezapadá to, že se často používá výraz "otcové americké ústavy" nebo "papa Doc", což byla přezdívka Franty Duvalierů, poměrně odporného diktátora na Haiti. Pokud jde o "báťušku cara", nabízím vysvětlení, že si tímto zlidštěním mužici alespoň trochu udržovali naději, že to není takový padouch jako jejich gubernátoři a že kdyby nebyl daleko (a Bůh Otec vysoko), tak by snad našli nějaké zastání.

    Podle mého názoru je tatíčkování masarykování výsledkem snahy přiživit se červenoknižním pochlebováním na slávě druhého. Ačkoli sláva pozdějších presidentů je již pochybná, literární prostituce pokračovala.

    Další Pecinův argument (týkající se již nástupnictví Václava Havla), že "v Československu, kde se úzkostlivě dbá na to, jaký obraz má země v zahraničí, (bylo) zvláště významné to, (že Havel) byl jako jeden z mála Čechoslováků alespoň minimálně známý v cizině" se podobá přání, jež je otcem myšlenky.

    Absolutně nejznámnějším Čechoslovákem byl v té době samozřejmě Dubček. Pokud jde o Havla, domnívám se, že se na Západě o něm vědělo relativně málo lidí (tím nechci říct, že nebyli důležitý pro další vývoj - všimněme si například jak americká zahraniční politika využívá několika disidentů v Číně). Protože jsem nějaký ten pátek v Československu žil, troufám si tvrdit, že masová podpora hesla "Havel na Hrad" odrážela možná v roce 1989 víc recesistickou náladu (to budou mít komoušové vztek, když bude disident presidentem) než ohledy na vnější obraz státu.

    Pokud má Tomáš Pecina pravdu, že se na zahraniční obraz státu v roce 1989 tak dbalo, pak od té doby došlo k úpadku. O ČR se ve světě mluví především v souvislosti s úpadkem (hospodářství, rasové problémy, podvody). Jedním z posledních kamínků do této neutěšené mosaiky byla zpráva, která se nedávno dostala v anglickém mezinárodním televizním vysílání BBC World až do titulků dne: V ČR bude legalizována prostituce. A k tomu později vysvětlení, kolik žen bude z nestaršího řemesla platit daň z příjmu a obrázky jakýchsi, zřejmě pohraničních kukaní v nichž se ladně vlnily české děvy jejichž pastevci jdou po mařenách. To je image, pane Pecino, to je image. Důvody poklesu Havlovy popularity, nelze zkoumat, aniž bychom napřed definovali příčiny jejího vzniku. Opět se domnívám se, že teorie masarykovské legendy zde nemůže obstát.

    Je třeba uvědomit si, že Masaryk v podstatě skončil rokem 1918. Masaryka zatlačil do pozadí Beneš, Mnichov, pak válka a komunistická propaganda. Několik generací se s ním nesetkalo jinak než barvotiskově a na tom se nedá nic stavět. Z Masaryka zbyly tu a tam sošky na piánech nebo v knihovnách, Čapkovy Hovory a dojemná publikace, jak ho národ pohřbíval. A pak ještě povědomí, že byl asketa, spal na tvrdé posteli a jezdil vzpřímeně na koni.

    A kolik lidí ví o jeho díle, filosofických názorech, o politické scéně první republiky, o Masarykově zásazích do ní?

    Škoda, že Tomáš Pecina neuvedl Masarykovy "vojenské" míry. Osobně jsem řadil Masaryka k těm politikům, ktěří nejsou v důsledku nedostatku tělesné výšky (nejsou "hight-challenged", jak by se mělo politicky správně říct) zatíženi napoleonským komplexem.

    Domnívám se, že Havlova popularita byla založena na představě lidí (později Havlem samotným úspěšně vyvrácené), že do politiky vstupuje "civil", který ji dodá lidský rozměr. Po letech oddělení vrchnosti od lidí, symbolizované servilním podsunováním červených koberců pod nohy papalášů, se najednou objevil člověk, který vzbuzoval dojem, že po moci vlastně netouží (což později sám popřel) - ale republiku, tu že je třeba zvednout.

    A že si bude řídit vlastní auto a dál chodit do hospody, protože ke starým praktikám se se nebudeme jaksi vracet.

    A že láska zvítězí nad lží a nenávistí, když se všichni přičiníme.

    Takže dojem je vzbuzen, ale místo toho, aby byl udržován, začne se drobit. Podle mého názoru se Václav Havel dopustil několika základních omylů, které ho budou stát místo v historii. Uvádím je v libovolném pořadí:

  • Tahanice o Lucernu - v okamžiku, kdy se nemohl dohodnout v rámci rodiny, jak dál, měl u sebe nechat zvítězit lásku nad nenávistí a mávnout nad tou polovinou rukou. Nenechme se unést sumou, kterou Chemapol (z peněz které stejně asi neměl) zaplatil. Havel je nepotřeboval a nikdy potřebovat nebude. Mohl v praxi ukázat, že jsou i důležitější věci než peníze.

  • Nerespektování výstražných světel na železničním přejezdu - tímto okamžikem spadl mezi papaláše, kteří si kdysi dali do vyhlášky, že mají přednost před životem (sanitkou a hasiči) a lidi si před nimi uplivovali.

  • Osobní život - především po oficiálním prohlášení, že Havlův vztah s Olgou nebyl romantický, což mělo vysvětlit, proč se tak narychlo oženil podruhé. Lidé "svého" Václava a paní Olgu vnímali jako skutečný pár (v české politice něco nevídaného) a když se o totéž Václav a Dagmar pokusili znovu, už to nebylo ono.

  • Dvojí metr pro svobodu projevu - O soudech kvůli urážkám se Tomáš Pecina zmiňuje sám.

    No a když si postupnou desilusi ohledně Havlovy osobnosti spojíme se stavem české společnosti, pak není divu, že se začínají psát články o tom, proč je Václav Havel v ČR nepopulární.

    K článku Tomáše Peciny "Proč je Václav Havel nepopulární"

    Jiří Jírovec

    PS Mimochodem, proč Havel, autor zaplétající do svých her vtipné repliky, nenašel nikdy dost odvahy k nějakému vtipu na veřejnosti, třeba aby znemožnil posledlost některých sdělovacích prostředků jeho vztahem k manželce Dagmar...?


    Je vstup do NATO český úspěch?

    Ondřej Čapek

    V souvislosti se vstupem ČR do Severoatlantické aliance se v řadě článků objevila pro mě poněkud překvapivá tvrzení, že se jedná o "výsledek naší aktivity", že jde o "náš úspěch", úspěch "naší diplomacie, armády" či o potvrzení "kvalit českého národa". Je tomu skutečně tak?

    Předně si myslím, že každý úspěch přepokládá určitou snahu. Čeští hokejisté byli v Naganu bezpochyby úspěšní, neboť vyvinuli určité úsilí s určitými výsledky. Stejně tak je úspěchem pana X, pokud založil firmu a po letech tvrdé práce z ní udělal prosperující podnik. Naopak v případě paní Y, která uhodne kombinaci čísel, se dá mluvit (v tomto ohledu) spíše o výhře. Paní Y neměla úspěch, měla štěstí. To, že úspěch je záležitostí spíše úsilí, než samotného výsledku, lze demonstrovat na příkladu mentálně postiženého: pokud se díky svému úsilí naučí žít mimo zdi ústavu, je to jeho úspěch. Zaslouží si plnou naši úctu a respekt, i když výsledek (samostatný život) je z našeho pohledu samozřejmostí.

    Diplomacie

    Je přijetí České republiky do NATO úspěchem české diplomacie? Často slýcháme, že přijetí je výsledkem tvrdé práce prezidenta Havla. Potíž vidím v tom, že nejsem informován, v čem tyto úspěchy spočívají. Aby mi bylo správně rozuměno: myslím si, že i na poli diplomatických jednání existují úspěchy. Je třeba jasné, že při diplomatických jednáních o hranicích Republiky Československé odvedl Beneš velký kus práce a podle historických pramenů se dá hovořit o řadě jeho úspěchů (které se týkají například hranic mezi Slovenskem a Maďarskem, či uhájení rozdělení Těšína na českou a polskou část).

    Je například nějakým diplomatickým úspěchem to, že jsme do aliance přijeti zároveň s Polskem, které (jak se tvrdilo v první polovině devadesátých let) má řadu potíží (nižší výkonnost ekonomiky, problematičtější západní hranice, postkomunistického prezidenta)? Přes tyto potíže se dnes ukazuje, že je pro západní spojence méně problematické než my. Není v tomto kontextu naše přijetí spíše samozřejmostí, než úspěchem?

    Armáda

    Koneckonců se mi zdá, že jsme přijati do NATO spíše navzdory naší armádě, než díky ní. Nejsem odborník na vojenskou problematiku, neabsolvoval jsem základní vojenskou službu, mé hodnocení armády je tedy laické. Následující řádky proto neberte jako objektivní popis kvalit našeho vojska. Přesto je alarmující, pokud má po téměř deseti letech takovou pověst.

    Někdy se neochota mladých mužů sloužit v armádě interpretuje jako nedostatek vlastenectví. O vojenské základní službě jsem se podrobně bavil asi s 10 lidmi, kteří ji v posledních šesti letech absolvovali. Kdybych měl sestavit na základě těchto hovorů, jaké že jsou ty vojenské ctnosti v demokratických Čechách, vyjde tento portrét:

    Dobrý voják je taký, který chápe, že co velitel, to debil, a dokáže přesto plnit jeho rozkazy bez odmlouvání a to tak pomalu, jak to jen jde. Hlavním úkolem vojáka je dobře se vypořádat s nudou. Za tímto účelem je vhodné se naučit pít a kouřit. Voják je psychicky odolný, neboť musí snášet nesmyslné příkazy nadřízených, které mají často povahu šikany.

    Když jsem naléhal na to, aby mi bylo řečeno, k čemu je vojna dobrá, po chvíli zamyšlení mi byly řečeny dvě "pozitiva": Za prvé si člověk uvědomí, že v civilu i ten nejhorší šéf je v podstatě inteligentní člověk, za druhé si zvykne dělat jakoukoliv špinavou práci. Chci věřit, že existují i výjimky, ale přesto se mi zdá, že mezi "záklaďákem" a profesionálními vojáky je v řadě případů vztah jako mezi Švejkem a feldkurátem Katzem. Z těch cca deseti lidí byl jen jeden spokojený. Sloužil na ministerstvu a bavil nás historkami o tom, jak se tam staral o namol zpitou generalitu, případně tím, jak si páni generálové dětinsky hráli s nafasovanými mobilními telefony. Doufám, že jeho pohled nebyl objektivní, protože jinak je armáda hodně nebezpečná (tedy sama sobě, nikoliv nepříteli).

    Ceremonie

    Česká politická elita (a moc rád bych se v tomto odhadu mýlil) jakoby potvrzovala jednu z hanlivých definic naší mentality, podle které je Čech vůči slabším křupan a vůči silnějším lokaj. Reakce na vystoupení pana Křečka jakoby přesně odrážela obě strany mince: vůči Západu zavládlo zděšení: "ach běda, nejsme ani schopni, coby lokajové, se postarat o dobrý průběh oslav."

    Anglický humorista by vyjádřil tento postoj v postavě sluhy, který všechny dějinné události interpretuje pouze v rámci svého mikrosvěta tvořeného pánovou domácností (Bombardování Londýna? Ach to bylo tehdy, když jsem měl ten malér s rozlitým vínem. Mobilizace? To bylo tehdy, kdy jsem kupoval teplé spodní prádlo...) Jedině v rámci slouhovských rozměrů nabývá Křečkovo pískání charakter národní ostudy. Naopak v případě soudu s panem Křečkem se bude plně demonstrovat v plné síle "české křupanství". Může se stát, že věc vhodná leda tak na pozdvižení obočí, či jako zábavná poznámka pod čarou v (hodně podrobných) učebnicích dějepisu, se stane sporem o svobodu slova! Smějeme Clintonovi, jakožto prezidentovi, který vejde do historie sporem o definici orálního sexu. Je možné, že za chvíli se bude zbytek světa (respektive ti, které to ještě bude zajímat) smát Havlovi: Intelektuál, který definoval trestnost určitého typu hvízdání.

    Mám být tedy hrdý na to, že jsme v NATO? Začínám mít temný pocit, že by nás přijali, i kdyby vojáci měli jen dřevěné pistole, prezidentem by byl Miroslav Sládek a ministrem obrany pan Křeček. Ona totiž některá důležitá dopravní spojení mezi Maďarskem, Polskem a západní Evropou vedou přes ČR. V nejhorším případě by nás připojili dobytím.

    Ondřej Čapek


    Česká televize redukuje počet pořadů vážné hudby

    Vazeny pane Culiku,

    posilam Vam clanek Very Drapelove z breznoveho cisla casopisu Harmonie, protoze mi uvedena fakta pripadaji skandalni.

    (Pisatelova adresa je známa.)

    Jsou v České televizi mimozemšťani?

    Jako prinejmensim velmi podivne, ne-li zcela bezprecedentni se jevi rozhodnuti vedeni Ceske televize omezit v letosnim roce vysilani vazne hudby. Jakkoli se reditel Jakub Puchalsky snazi celou vec bagatelizovat, skutecnost je opacna: jen samotna vyroba klesne zhruba o dve tretiny a bude zcasti nahrazena reprizami. Reditel se snazil hudebni verejnost uklidnit tvrzenim, ze zastoupeni vazne hudby se snizi "pouze" o jedno procento, a pro CTK dokonce poplasne zpravy o ubytku vazne hudby v novem vysilacim schematu prirovnal ke zvestem o invazi mimozemstanu.

    Pravda je ovsem takova, ze ono jedno procento jde z celkoveho objemu vysilaciho casu a jelikoz vazna hudba az dosud zaujimala v programu priblizne ctyri procenta, jedna se o ubytek dosti citelny - totiz o celou ctvrtinu. Priznivci klasicke hudby tak prijdou o radu poradu a cyklu, ktere pripravovala predevsim tvurci skupina Vitezslava Sykory a Radima Smetany. "Koncime napriklad s cyklem Ti nejlepsi z klasiky", rika Sykora. Nepocita se ani se serialem pro deti Navsteva u pani Hudby, s porady 13krat Classic a Z podia a zakulisi Ceske filharmonie. Podstatne omezena bude vyroba hudebnich dokumentu a magazinu.

    Zarazejici je, ze vedeni Ceske televize se presne nevyjadrilo, proc se rusi zrovna ten ci onen porad, jake konkretni vyhrady k nemu ma a proc naopak jiny porad zachovava. Programovy reditel Martin Bezouska vysvetluje chystany ubytek snahou o vetsi pestrost CT2 a shledanim nekterych dosavadnich poradu jako nevyhovujicich ci slabych. Co znamena "vetsi pestrost"? Nove, byt sporne publicisticke a diskusni porady? Vysvetleni, ktere se nabizi, je proste: Skrta se mechanicky, protoze vazne hudbe ve vedeni CT nikdo zjevne prilis nerozumi (anebo nechce rozumet?).

    Podrazdene reakce z rad hudebni verejnosti na sebe nenechaly dlouho cekat. "Takove chovani k umelecke tvorbe bych chapal leda u tech televiznich stanic, jejichz nejcastejsim objektem je mrtvola", prohlasil pro tisk skladatel a spisovatel Ilja Hurnik. Protestovala i asociace hudebnich umelcu a vedcu, roztrpceni vyjadril dekan hudebni fakulty AMU Ivan Kurz, podle nejz je pripravovan "pohar horkosti".

    Ceska televize jakozto verejnopravni instituce ma povinnost zvlaste na svem druhem programu pecovat o mensinove zanry. Pro lidi zijici daleko od Prahy, a nemajici moznost chodit na koncerty, jsou televizni koncerty casto jedinou moznosti, jak sledovat zrod umeleckeho dila, jimz kazdy koncert je. A to je pouze jeden z mnoha aspektu. Budme konkretni - vypraveni Simona Rattlea o hudbe dvacateho stoleti bylo rozhodne napinavejsi nez nudne a nepovedene koncipovany prvni dil noveho diskusniho poradu na kulturni tema Katovna..."

    PS Pritom hudba je jednou z mala oblasti, kde jsme jeste srovnatelni se svetem.

    Poznámka JČ: I v britské televizi je bohužel procento pořadů vysílání vážné hudby relativně velmi malé. Nikdy se nevysílají záznamy koncertů ze studia, nepovažuje se to za racionální. Vysílají se většinou koncerty z významných celonárodních festivalů, jako jsou na konci léta v Londýně v Royal Albert Hall The Proms, nebo divadelní inscenace oper, a to většinou na veřejnoprávním okruhu BBC 2 anebo na komerční kulturní stanici Channel Four.


    Primitivní silvestrovské pořady

    Hrubost českých sdělovacích prostředků

    Petr Hájek

    Vazeny pane Culiku,

    neda mi to, a dovolim si jeste jednu poznamku k ceskym sdelovacim prostredkum, kterou nelze prehlednout ani v afere s panem Kreckem.

    Je to neuveritelna sprostota a vulgarnost ve vyjadrovani ceskych novinaru, ale potazmo tez hercu a ostatnich tvari na obrazovce.

    Pri me posledni navsteve v Cechach jsem byl knokautovan silvestrovskymi porady, zalozenymi na sprostotach a intimnich vtipech, predvadenymi tez odpovidajicim jazykem, a zcela postradajici sarm a vtip nebo myslenku.

    Znami lide bez ostychu pouzivali sprosta slova, a celkovy dojem byl naprosta ubohost. V jednu chvili silvestrovsky porad zdegeneroval v divaky sedici ve studiu a sledujici stare silvestrovske porady s Vladimirem Mensikem (nic proti nim, tyto mely uroven, ale o to zde nejde). Zrejme to bylo lepsi nez kdyby se dal trapne predvadeli.

    Take televizni komentatori neumeji cesky, vulgarity a gramaticke chyby jsou vsudypritomne. Totez v novinach, ktere ke svemu stale jeste stalinistickemu vyjadrovani tez pridaly prehrsel gramatickych chyb.

    Nyni jiz trapne vyjadrovaci zpusoby Neffovych listu stoji v prvni rade.

    Volam proto vsechny verejne se projevujici lidi k odpovednosti. Tyto neprijatelne zpusoby dale zhorsuji celkovou kulturni uroven naroda.

    Je to ubohost hodna odsouzeni, je to pohrdani verejnosti.

    Verejny projev nikdy nesmi podlehnout temto vlivum.

    Petr Hájek


    Porušuje Českomoravský cement podmínky ministerstva životního prostředí?

    Děti Země

    Akciova spolecnost Ceskomoravsky cement, ktera se jiz v minulosti negativne zapsala u verejnosti se svym zamerem giganticke cementarny u Tmane na hranici chranene oblasti Cesky kras, pokracuje ve svem kontroverznim stylu. Demolicni odpad z Kralodvorske cementarny, ktery ma byt podle ministerskeho stanoviska EIA zpetne vyuzivan k dalsi vystavbe, konci bez platneho povoleni na skladce u Berouna a je duvodem dalsich konfliktu se zajmy zivotniho prostredi.

    Kdyz po nekolika letech neuspesne snahy o ziskani vsech potrebnych povoleni ke stavbe cementarny u Tmane firma Ceskomoravsky cement konecne od sveho zameru ustoupila, rozhodlo v kvetnu minuleho roku jeji vedeni o modernizaci stareho provozu v Kralove Dvore. To bylo ze strany ekologu prijimano s castecnym uspokojenim, protoze modernizovany zavod ma mit kapacitu 700 tis. tun rocne, coz prestavuje pouze polovinu kapacity zavodu puvodne planovaneho u Tmane a tim take pouze polovicni devastaci krajiny tezbou nerostnych surovin.

    Zameru modernizace musel predchazet ze zakona povinny proces posouzeni vlivu na zivotni prostredi (tzv. EIA) a zde nastal prvni konflikt jiz pri samotnem zadani. Ceskomoravsky cement totiz obesel komplexni posouzeni modernizace pomoci oblibene "salamove taktiky" a nechal vypracovat studii pouze na vystavbu mlynice cementu. Tim se vyhnul nejzasadnejsi problematice tezby a vyuziti vapencu a dalsim dulezitym souvislostem, coz se objevilo v pripominkach Deti Zeme, Spolecnosti pro trvale udrzitelny zivot a dalsich nevladnich organizaci. Vysledkem procesu bylo souhlasne stanovisko Ministerstva zivotniho prostredi, ovsem doplnene ctyri a triceti podminkami. Datum vydani stanoviska bylo 15. prosince 1998.

    A pritom zrejme jiz tou dobou byla jedna z podminek ministerstva porusovana, konkretne podminka 3.b.3. "Zajistit v obdobi vystavby maximalni zpetne vyuziti odpadu z demolic a vykopu." Demolicni odpady byly totiz odvazeny na pozemek Josefa Litowczyka u Vraze u Berouna, ktery nema povoleni ani k ukladani odpadu, ani k terennim upravam. Proti teto praxi protestuji mistni obcane, kteri zalozili Obcanske sdruzeni Vraz a pripad resi stavebni urad. Nezanedbatelnou vinu nese Ceskomoravsky cement, ktery mel zajistit zpetne vyuziti odpadu a ten tudiz vubec nemel opustit areal zavodu. To patrne nevedel prokurista spolecnosti Ivan Kus, kdyz v Berounskem deniku ujistoval, ze Ceskomoravsky cement uzavrel smlouvu s firmou, ktera material z demolic ulozi na skladku. "Cementari meli odpad recyklovat na mobilnich drticich primo v cementarne a vyuzivat pro dalsi vystavbu tak, jako to delali v prvni etape demolic. Potom z neznameho duvodu prenesli zodpovednost na jinou firmu, ktera s odpadem nakladala podle vlastniho uvazeni. Ceskomoravsky cement sice neprekrocil zadny zakon, ale porusil podminku stanovenou ministerstvem zivotniho prostredi a neprimo se navic podili na soucasnych problemech u Vraze," komentuje situaci Michal Stingl z Deti Zeme.

    Deti Zeme se dnes obratily s podnetem k prosetreni na Ministerstvo zivotniho prostredi CR a s dotazem a zadosti o vysvetleni popsane situace na vedeni Ceskomoravskeho cementu.

    Americké sufražetky se snaží aktivizovat naše maminy

    Jindřich Pařík

    Toto je reakce na tento článek.

    Jene, cas od casu americke sufrazetky se snazi aktivizovat nase maminy a hrstka zhrzenych ceskych lesbicek nebo starych panen s nimi kolaboruje -:).

    Srovnavat anglo-americky zpusob pohledu na ulohu a postaveni zen v rodine s nasim tradicne stredoevropskym modelem proste nelze.

    Nase deti nejsou vychovavany internatnim zpusobem nejsou ziveny hamburgry ci kterym svinstvem, basti se z porcelanu a ne z papiru - fast food nam proste moc nesedi.

    Uloha zeny je chapana predevsim jako uloha matky-pecovatelky a chce-li si to nejaka americka lesba nazyvat kultem - prosim - budiz ji to prano.

    Za komunismu byly zeny nahnany existencnimi duvody do zamestnani, jejich bremeno pece o rodinu vsak zustalo. Nekteri muzi pomahaji - nevidim nic svetaborneho na tom ze chlap umeje nadobi - v nasi rodine meli sluzbu vzdycky deti - pamatuji se na ty spory - jini se hodi na kanape - to podle natury a vychovy.

    Mnohde tomu je tak dodnes - rodiny bezne nevystaci s jednim prijmem.

    V jinych pripadech - tam kde si to mohou dovolit - zustava zena doma a stara se o chod rodiny, manzela, jeho papiry, obiha urady, protoze na vsechno u nas musi bejt bumazka, takova zena proste rodinu ridi. Zivitel rodiny ma hlavu odlehcenou a volnou, muze se venovat plne praci, ktera slusne nese, ale zaroven ho plne zamestna.

    Tvrdim ze tenhle model je ve svem dusledku efektivnejsi, tezko navrhovat slozity projekt a pritom myslet na to, ze mam v pul treti vyzvednout dite ze skolky, dojet s nim k zubari a pak si hrat na pisku.

    Jde o to, zda-li to zene vyhovuje a chapu, ze nektere proste maji jine ambice. Tyto ovsem sam pracovne oznacuji nikoliv za zeny ale za nechlapce nebo nemuze. Sebevedome karieristky v kostymku s kufrikem se mi ekluji...

    No ale proti gustu zadnej disputat - tak nejak se to rika.

    PS. Mimochodem, zatimco moje rodina spi, zdrhnul jsem si do prace, neco si pripravim na zitrek, Sona zatim uvari nedelni kachnicku a pak pujdeme bruslit - tedy ony budou bruslit a ja budu na ne koukat a popijet grog. Led by me neunes....

    Poznámka JČ: Vidím, že se mi dostalo reakce, která mi chyběla v recenzované americké knize - totiž mužské reakce z České republiky. Nejsem si úplně jist, zda toto veřejné přiznání, že život v České republice musí být založen na oběti ženy, zatímco chlap se realizuje, je ženám skutečně přijatelný. Pane Paříku, asi se zhrozíte nad dokumentem "Proč je skvělé být mužskej" - viz poslední článek dnešních Britských listů - který, představte si, v ČR podvratně rozšiřují ženy. Že by to byly lesbičky? (A i kdyby, proč by to mělo vadit?)

    Proč je skvělé být mužskej?

    (Dokument koluje v České republice.)

    1. Na pět dní dovolené potřebuješ maximálně jeden kufr.

    2. Fronty před pánskými záchodky bývají kratší minimálně o 80 procent.

    3. Při přijímacím pohovoru se nikdo nezajímá o tvůj zadek.

    4. Všechny tvé orgasmy jsou skutečné.

    5. Nemusíš s sebou všude nosit kabelku.

    6. Tvé příjmení ti zůstane až do smrti.

    7. Můžeš se osprchovat, vypravit a vypadnout z domova v deseti minutách.

    8. Při sexu se nemusíš bát, že přijdeš o poctivost či o dobrou pověst.

    9. Nikdo ze tvých spolupracovníků není schopný tě rozbrečet.

    10. Nemusíš se holit níž než na krku.

    11. Když je ti 34 a jsi pořád svobodný, lidem to většinou ujde.

    12. Vše na tvém obličeji může zůstat v přírodní barvě.

    13. Můžeš být prezidentem.

    14. Všechno vyžehlíš obyčejnou kytkou.

    15. Myslíš na sex 98 procent svého bdělého stavu.

    16. Můžeš si dovolit zmoknout v bílé košili.

    17. Stačí ti současně vlastnit pouhé tři páry bot.

    18. Předehra je dobrovolná.

    19. Nikdo nepřestane vyprávět sprostý vtip jen proto, že vejdeš do místnosti.

    20. Horký vosk se nikdy nepřiblíží k tvým genitáliím.

    21. Můžeš obdivovat Clinta Eastwooda, aniž by ses snažil vypadat jako on a trápil se proto hlady.

    22. Můžeš sedět s koleny od sebe a nezáleží na tom, co máš na sobě.

    23. Stejná práce ... a lépe placená.

    24. Šedivé vlasy a vrásky ti přidávají na výrazu.

    25. Se 400 milióny spermií jsou schopen zdvojnásobit světovou populaci.

    26. Máš výhradní právo na dálkové ovládání televize.

    27. Lidi ti neciví na hrudník, když se s nimi bavíš.

    28. Máš normální a zdravý vztah ke své matce.

    29. Můžeš si koupit kondom, aniž by si tě prodavač představoval svlečeného.

    30. Nemusíš přestírat úpravu make-up, když se ti chce jen čůrat.


  • |- Ascii 7Bit -|- PC Latin 2 -|- ISO Latin 2 -|- CP 1250 -|- Mac -|- Kameničtí -|