Výchova Klausem v Čechách
ODS opoziční smlouvou převychovává menší strany k větší skromnosti
Vláda sociální demokracie je ještě horší, než většina z nás vůbec kdy
čekala. To prohlásil předseda Klaus v odpovědi na otázku, zda vidí nějaké
varianty vzniku té či oné většinové vládní koalice. Svou odpovědí se dopustil
úhybného manévru, který stojí za pokus o bližší ohledání. Mnohé napovídá
tomu, že nejde jen o obyčejné přeřeknutí.
Klausův výrok nám naznačuje dvě věci. Za prvé to, že ODS umožnila Zemanovým
lidem vládu s jistou představou o způsobech, které při její realizaci budou
užívat, a že je byla ochotna akceptovat. To nemusí nutně znamenat, že by
s očekávanými postupy od samého počátku souhlasila; stejně tak je mohla
považovat za cenu, kterou je třeba zaplatit za získání nějakého jiného
cíle, dosažitelného jen prostřednictvím tolerance vlády ČSSD. Jen tak můžeme
pochopit až úsměšnou otázku místopředsedy Sněmovny Stanislava Grosse, proč
jim tedy ODS opoziční smlouvu nevypoví, vnímá-li vládnutí ČSSD tak tragicky.
Druhým důležitým sdělením Klausova prohlášení je, že ODS v současné
době nemá ani tu nejmenší chuť stát se znovu vládní stranou bez ohledu
na případné koalice. Pokud by se tak stalo, došlo by k tomu navzdory jejímu
záměru: předseda tvrdí, že je to ne vůle prosazovat vlastní program, ale
neschopnost ČSSD vládnout, co nutí ostatní strany ke spolupráci a ke směřování
ke spoluvládě.
Svým způsobem s až odzbrojující upřímností oba tyto vývody potvrdil
Klausův poslanec Jan Zahradil - naznačil, že jeho strana nevidí důvod vyvíjet
nějaké úsilí směrem k sesazení stávající vlády a za jeden z hlavních
účinků opoziční smlouvy neváhal označit "převýchovu" menších koaličních
stran k větší skromnosti. Až se prý "vychovají", bude s nimi snadnější
spolupráce a teprve poté dojde na nějaký program a jeho uskutečňování.
To ovšem stojí za pozornost. Ne že by lidovci a unionisté nevystupovali
způsobem, který byl poněkud neadekvátní jejich volebnímu výsledku. Ne že
by způsob spolupráce neměl stejnou nebo ještě větší důležitost než to,
nad čím se má odehrávat. Že jednání o sestavení vlády po volbách selhala,
to jsem už nejednou označil právě za jejich "hřích".
Teď však jde o něco jiného: zatímco dříve bylo možno jednání ODS vrcholící
opoziční smlouvou interpretovat jako legitimní snahu ubránit se manipulaci,
nyní se karta obrátila. Václav Klaus podle všeho míní za každou cenu US
a lidovce buď vmanévrovat do vlády ČSSD, nebo je přimět k dobrovolnému maximálnímu
osvojení si svých vlastních představ o tom, jak tyto strany mají vypadat
a jak jednat. Malé strany to tuší a tak z jejich nitra můžeme slyšet hlasy,
že se Klaus na jejich blížících se sjezdech chystá "navnadit" delegáty
a nepřímo tak ovlivnit volbu stranických funkcionářů.
Těžko rozhodnout, zda tato Klausova msta za snahu menších stran rozhodovat
o tom, kdo má stát v čele ODS, jak jsme ji před Tošovského vládou mohli
zaznamenat, je promyšleným plánem nebo "pouze" nahodilou výchovnou lekcí.
Nelze ani s určitostí říci, zda jde o předsedovu osobní a přísně soukromou
zábavu ostatními z vedení ODS tolerovanou, nebo zda je to koníček celého
stranického vedení; každopádně může nenapravitelně poznamenat vztahy
mezi blízkými partnery.
Nejzajímavějším rysem této výchovy Klausem ovšem je její krátkozrakost.Většinový
volební systém pro volby do Poslanecké sněnovny totiž zjevně zaveden nebude
a i když navrhované zvýšení počtu volebních obvodů vždy o něco stírá
vliv systému poměrného, není jisté, zda bude možné vládnout bez výrazněji
koaličních vlád.
Navíc se chystá (to už je nad slunce jasnější) politická
rehabilitace komunistů, takže brzy může nastat okamžik, kdy sociální demokraté
žádnou opoziční smlouvu nebudou potřebovat a podobné krytí jednobarevné
Klausově či čí to vládě neposkytnou. Očekáváný zisk se tak nedostaví a
bude pak mít ODS s kým vládnout? Buzerací (snad mi oprávněně rozhořčený
čtenář toto slovo odpustí) se vstřícní partneři nezískávají.
Dost možná myslitelé ze Sněmovní počítají s výrazným voličským přesunem
ke své straně poté, co US vstoupí do sociálně demokratické vlády. To je
ale chyba: voliči Unie svobody jsou výrazněji ve středu než voliči ODS
a podle všeho moc dobře vědí, proč neodevzdávají svůj hlas Klausovi,
zatímco voliči ODS vědí ve své většině hlavně to, že odevzdávají
svůj hlas Klausovi.
Mezi těmito skupinami je jen těžko překonatelný rozdíl.
(Kdybychom to domysleli do důsledku, znamená to, že volba unionistů je
v potenci více programová, zatímco volba ODS je založena spíše pocitově.)
Stručně řečeno: Klausovy výchovné lekce, dříve věcně pochopitelné a
v jistém smyslu i správné, dnes mají blíže k projekci obsedantní představy
držitele jediné pravdy než k pragmatické rozvaze o způsobech získání a
uchování politického vlivu.
Proto se dnešní ODS stále více přibližuje k
metě být nejméně vypočitatelnou stranou našeho politického spektra a tudíž
nejnebezpečnějším pretendentem vládnutí. Ještě stále tam není. Výchova
ke slepé poslušnosti namísto svobodného a oprávněně nezávazného debatování,
kterou od sebe snaživě odhání všechny partnery, však zbývající vzdálenost
povážlivě zkracuje.
Tento článek vychází 17.února také v internetovém týdeníku Metropolitan
3/99
Jsou či nejsou geneticky modifikované potraviny zdraví škodlivé?
"Premiér - Frankenstein!!" křičely v úterý palcové titulky bulvárních britských deníků v reakci na to, že se britský ministerský předseda Tony Blair vyjádřil, že považuje geneticky modifikované potraviny za naprosto bezpečné. Jeden britský bulvární list přinesl na titulní straně dokonce i velkou, počítačově modifikovanou fotografii Tonyho Blaira s hlavou Frankensteina.
Situace se však dále zkomplikovala, protože jeden britský vědec, který se účastnil původních experimentů s vyživováním krys geneticky modifikovanými bramborami, které prováděl v aberdeenském ústavě Rowett Institute Arpad Pusztai, Pusztaiovy závěry odmítl. Více než 20 renomovaných vědců z několika zemí světa podepsalo prohlášení, v němž podpořili výsledky práce dr. Pusztaie a uvedli, že Pusztaiova práce byla dostatečně vysoké úrovně na to, aby její výsledky byly publikovány v uznávaném mezinárodním vědeckém časopise (peer reviewed journal), což je jediný způsob, jímž jsou přijímány v současnosti nové vědecké objevy.
Pusztai a kolegové dospěli k názoru, jak uvádí deník Guardian, že k snížení hmotnosti mozku krys a ke zvětšení tloušťky stěn jejich žaludku došlo v důsledku působení tzv. květákového mozaikového viru (cauliflower mosaic virus), což by mělo neblahé důsledky pro celý průmyslový sektor geneticky modifikovaných potravin.
Pusztai studoval vliv brambor, které byly "vybaveny" genem lektinu ze sněženky. Včlenil gen lektinu do brambor prostřednictvím působení květákového mozaikového viru.
Gen lektinu je sada instrukcí plodině, jak produkovat toxin. Některé jedy v rostlinách jsou velmi toxické, a některé jsou škodlivé jen pro některé organismy. Dosud se usuzovalo, že lektin ze sněženky je jedovatý pouze pro mšice, nikoliv však pro savce. Lektin, přidaný do brambory, by měl teoreticky zvýšit odolnost brambory vůči hmyzu.
Nestačí pouze přidat do chromozomu plodiny nový gen. Například geny pro tvorbu lidské kůže existují v každé lidské buňce, ale jsou pouze "zapnuty" v buňkách na povrchu těla. Všechny nově včleněné geny do nějaké plodiny potřebují katalyzátor. Květákového mozaikového viru užívají často genetičtí inženýři k tomu, aby uvedl nový gen v plodině do provozu.
Před pěti lety vzniklo mezi vědci znepokojení, že součinností na první pohled neškodného katalyzátoru a na první pohled prospěšného genu by mohly vzniknout nebezpečné důsledky: například, kdyby se do plevele omylem včlenila odolnost anebo kdyby nový gen vyvolal v nové plodině nepředvídatelné důsledky.
John Gatehouse, biolog z univerzity v Durhamu, vyjádřil názor, že záporné důsledky, pozorované na Pusztaiových krysách, neměly prý téměř určitě nic společného s genetickým pozměněním brambor, jimiž byly krmeny.
Dr. Gatehouse, jeden ze tří šéfů vládou Pusztaiova britskou vládou financovaného projektu, se domnívá, že krysy onemocněly pravděpodobně v důsledku vysoké koncentrace různých toxinů v bramborách, k níž došlo proto, že byly brambory vypěstovány z kultur tkání. Gatehouse konstatoval, že prostudoval nezveřejněnou "alternativní zprávu", kterou napsal dr. Pusztai v reakci na kritiku, zaměřenou vůči němu od oficiálního vedení Rowett Institutu, a zjistil, že prý tato alternativní zpráva obsahuje "vážné problémy". "Zdá se mi, že bylo předčasné výsledky tohoto průzkumu zveřejňovat."
Do kontroverze vstoupil premiér Tony Blair a konstatoval, že by mu nevadilo jíst geneticky pozměněné potraviny. Britské veřejnosti to připomnělo vystoupení někdejšího konzervativního ministra zemědělství Johna Gummera, který před lety tvrdil, že je "naprosto bezpečné" konzumovat britské hovězí, a vnucoval vlastní dceři před novináři hovězí karbanátek. (Pak následovalo obrovské trauma tzv. "nemoci šílených krav", kdy bylo v Británii usmrceno a spáleno několik miliónů těchto zvířat.)
Mluvčí premiéra Blaira konstatoval, že prý premiér nebude do kontroverze zatahovat vlastní děti, a vyjádřil pevné přesvědčení, že britská vláda neustoupí před nátlakem, aby bylo na geneticky modifikované potraviny zahájeno moratorium.
Informované kruhy uvedly, že každý britský pokus zakázat dovoz už tří licencovaných geneticky pozměněných potravin - rajského protlaku, kukuřice a soji - okamžitě vyvolá se Spojenými státy obchodní válku.
Většina čelných britských biologů je podle průzkumu deníku Daily Telegraph přesvědčena, že geneticky modifikované potraviny,. které jsou v prodeji v britských supermarketech, jsou zdraví neškodné a neváhají je jíst. Avšak jen polovina dotazovaných britských vědců plně podpořila myšlenku, aby se v Británii geneticky modifikované plodiny pěstovaly na komerční bázi. Polovina vědců požaduje, aby bylo na užívání geneticky modifikovaných plodin zavedeno moratorium, nebo si přeje, aby byl předen proveden další výzkum.
Vědci jsou zejména znepokojeni, jaký záporný vliv na životní prostředí může mít komerční pěstování geneticky modifikovaných plodin. Obávají se, aby do plodin nově včleněné geny nemohly přejít i do dalších rostlin.
Malá, ale podstatná menšina vědců, na něž se obrátil deník Daily Telegraph, nejí geneticky pozměněné potraviny.
Profesor Semir Zeki z University of London konstatoval: "Vzhledem k tomu, že nás vláda také ujišťovala, že je hovězí stoprocentně bezpečné, jen šílenec by věřil tomu, co nám nyní tvrdí vládní mluvčí."
Jiný vědec, John Burn z Newcastle University, uvedl: "Domnívám se, že americký průmysl geneticky modifikovaných plodin velmi špatně chápe britské a evropské postoje v této věci. Bylo by rozumné zavést na další pěstování geneticky modifikovaných plodin moratorium, když už pro nic jiného, tak proto, že reakce veřejnosti povede k dalšímu vandalismu, a to nepomůže nikomu." Burn se domnívá, že riziko je však přeháněno.
Jiní vědci, i když nepodpořili myšlenku moratoria, doporučovali opatrnost: "Bude nutno velmi dlouho a velmi chladně zkoumat zásadní otázky," pravil genetik profesor Steve Jones z University College v Londýně. Dotazovaní vědci nepodpořili skupinu "21 mezinárodních vědců", kteří minulý týden vyvolali kontroverzi, když vyjádřili svou podporu výsledkům výzkumu aberdeenského vědce Arpada Pusztaie.
Organizace Greenpeace otiskla v deníku Independent větší reklamu, v níž apeluje na Tonyho Blaira, aby přestal podporovat ideu geneticky modifikovaných potravin. Greenpeace odkazuje na další informace na internetu, na stránce http://www.greenpeace.org.uk/truefood.
(Podle britských deníků Independent, Daily Telegraph, Guardian, některých bulvárních listů a podle vysílání BBC Radio Scotland připravil JČ.)
Program energetických úspor
Nevládní organizace ukazují alternativy k Temelínu
Zatímco Temelín požírá další miliardy, nevládní organizace nabízí alternativy
Pozvánka na tiskovou konferenci
ve středu, 17.2. 1999 v 11hodin v Rakouském kulturním středisku, Jungmannovo nám.18, Praha 1
Finanční podpora státu na využití alternativních zdrojů energie a na úspory energie je v letošním roce o 40% nižší, než vláda předpokládala. Česká energetická agentura má k dispozici 300 mil. Kč (o 25 mil. Kč méně než v roce 1998) a stejnou částku může uvolnit Státní fond životního prostředí.
Program na podporu energetických úspor a využití alternativních zdrojů energie připravený a schválený předchozí vládou je sice Zemanovým kabinetem akceptován, na jeho financování však v rozpočtu nejsou uvolněny prostředky.
Kriticky se k energetické politice státu vyjádřil ředitel Nadace Partnerství, Miroslav Kundrata: "Přestože byla varianta úspor energie a obnovitelných zdrojů vyhodnocena jako ekologicky nejpřiznivější, nebyly pro její realizaci dosud učiněny žádné systémové kroky. Navíc zreálnění cen energií bylo dlouhodobě odkládáno a současná vláda dala jasně na vědomí, že ze sociálních důvodů nebude alespoň v roce 1999 zvyšovat jejich ceny. Ekonomické předpoklady pro rozvoj energetických úspor jsou tak nadále odsunuty. Majitelé domů, obce, podnikatelé a další spotřebitelé jsou dezorientováni o to více, že politika Evropské unie a všech vyspělých zemí jde právě opačným směrem."
Na druhé straně, stovky nevládních organizací, obcí, škol a jednotlivců už delší dobu pracují pro reformu energetiky na místní úrovni. V letech 1997 - 98, například, podpořila Nadace Partnerství 37 místních konkrétních projektů po celé republice celkovou částkou 4,6 mil. Kč.
"Naše prostředky se ve srovnání se státními zdroji mohou zdát zanedbatelné," dodává Kundrata, "naše zkušenost opřená o praxi v sousedních zemích však ukazuje, jak důležité je podpořit nositele inovací (ať už jsou to nevládní organizace, obce či jednotlivci) a nastartovat určité kritické množství modelových projektů tam, kde je zájem a vůle místní komunity překonávat všeobecnou skepsi."
Příkladem těchto snah může být projekt "Slunce pro Bílé Karpaty" organizace ČSOP Veronica. V rámci projektu bylo v roce 1998 instalováno 17 slunečních kolektorů na soukromých a veřejných budovách v Bílých Karpatech s cílem nastartovat větší zájem o využití sluneční energie v tomto regionu.
Jenom za rok 1998 se uspořilo nejméně 30.000 kWh elektrické energie, což se dá vyjádřit mimo jiné i v přepočtu na 25 tun ušetřených emisí CO2, k jejichž snižování se Česká republika zavázala loni v Kjótu podpisem mezinárodní konvence o změně klimatu.
Díky úspěchu projektu přidělil britský Know How Fund větší grant na instalaci dalších 35 kolektorů v roce 1999.
Příkladem z druhého konce republiky je práce Krušnohorského sdružení pro úspory energie (KSUE) z Litvínova, které dlouhodobě pomáhá školám a dalším správcům veřejných budov k úsporám energie metodou Energy Performance Contracting.
Tepelné úspory se dnes už u několika desítek případů pohybují mezi 30% a 50% původních spotřeb a v sumě dosahují desítek milionů korun. Návratnost takové investice většinou nepřesahuje 3 roky a často je i kratší než jeden rok.
Kontakt: Nadace Partnerství, tel.: 05-4221 8350, fax: 05-4222 1744
http://www.ecn.cz/epce
"dojména.cz"
Inspirováno nedělním pořadem Zavináč na ČT, muzikálem Rusalka aj.,
s uctivou poklonou památce Karla Havlíčka Borovského.
Dnes kolem webu média se čuří, že je v tom kurník, (aneb bordel kuří),
sic kdo dřív přijde ať si dříve mele, ale ne tady, - ať jde někam, směle!
Což nezbývá jiného východiska, než žít jak smečka, jako pouhá psiska
která se rvou, ať psové nebo feny, o cizí peří, název web-domény?
Vadí mi pouze na tom stanovisku, (zazlívajícím ryzí motiv zisku),
že opomíná jiné exempláře stejného jevu - duplicity tváře:
Například každý z nás má jméno dané. (Rodič se neptá, není-li zadané -
pak vzniká nutnost rodné číslo razit, by dobré jméno nešlo stejným kazit.)
Autorský zákon také má dvě tváře: Autor prý nárok má na honoráře,
ačli si leckdy doma šunky válí. Cédéčka točí se, ať prachy valí !
Nejen, že rodičům a učitelům vděčí za to, že tvoří vůbec, ňákou řečí -
však další daň - z rámusu, nudy, kýče, též dluží obětem, jichž se to týče !
Dejme si Bacha - pak až interprety - a dbejme na obsah, pak skladbu věty.
Nevažme dílo podle váhy jména: V moři je hloubka tam, kde mizí pěna!
Kopie etiket na vínech zmetků, copyright zadků co nám zbyly z předků ?
Věř potenci vlastního prázdna, ticha - nehoň si ego, stihneš honit bycha !
Holt je náš svět pln rozporů, blamáže. Málokdo chová se jak druhým káže.
Všichni jsme tuctoví, však jedineční: - že máme oč se prát, buďme si vděčni !
Regionální uspořádání a pražský centralismus
Rad bych neco rekl k clankum pana Hradila a pana Behuncika.
V Cesku a Ceskoslovensku skutecne krajske deleni bylo, a zda se, ze stale
je, centralizacnim opatrenim. Zupni zakon z roku 1920 mel po vzoru
porevolucni Francouzske republiky 'konsolidovat' novy stat, coz prelozeno
znamena potlacit slovensky a moravsky nacionalismus.
Nakonec tento zakon
nebyl uskutecnen pro odpor moravskych a slovenskych politiku, a v roce
1927 tradice zvitezila - Ceskoslovensko rozdeleno do ctyrech zemi - Cech,
Moravy (Slezsko ovsem autonomii nedostalo, nebot nemecka vetsina v teto
zemi byla povazovana za problem, a bylo pricleneno k Morave), Slovenska a
Podkarpatske Rusi.
Krajske cleneni z roku 1949 odstranilo Zemske narodni vybory v Cechach a
na Morave, opet kvuli obavam z moravskeho nacionalismu a take kvuli tomu,
ze v zemskych organech byli lide, ktere komunisticka vlada nepovazovala za
loajalni.
Kraje po roce 1949 byly velmi podobne dnesnim ctrnacti, s tou
vyznamnou vyjimkou, ze v prazskem kraji byly i cele stredni Cechy.
Nove
krajske cleneni z roku 1960 se navic vyporadalo se slovenskym
nacionalismem, a to tak, ze rozdelilo Slovensko do trech kraju rizenych z
Prahy, a odsoudilo dosavadni slovenske autonomni organy v Bratislave k
bezvyznamnosti. Jak znamo, Morava byla rozdelena do dvou kraju taktez
rizenych z Prahy.
Souhlasim s tim, ze nynejsich ctrnact kraju ma podobnym zpusobem
unifikovat stale jeste 'novy' stat, Ceskou republiku.
Bohuzel pro
priznivce moravske autonomie se domnivam, ze nesou velkou cast
zodpovednosti za stav, se kterym nesouhlasi.
Hluboke rozpory v moravskem
hnuti zpusobily, ze snahy po autonomii Moravy nebere prazsky establishment
vazne.
Ne ze by moravsti autonomiste byli kdy po revoluci v Praze vlidne
prijimani, ale po nekolik let po listopadu byli aspon politickou silou, se
kterou bylo nutno pocitat.
To se neda rici o dobe po roce 1996, kdy se
rozhodlo o vnitrnim cleneni statu.
Ze tu potencial pro moravskou stranu zrejme byl, ukazalo scitani lidu v
roce 1991, kdy pres milion lidi se prihlasilo k moravske narodnosti. Nove
scitani v roce 2001 ukaze, jestli slo o jev trvalejsi ci prechodny.
Pripominam ovsem, ze mnozi Moravane voli centralisticke strany, jako je
ODS. Mohou se i citit Moravany, ale neprevadeji tuto identifikaci do
politicke roviny.
Nekteri obyvatele Moravy a Slezska se navic citi Cechy,
a mnozi z nich jsou bytostne proti moravskym autonomnim organum. Ponekud
zjednodusene receno, cim dale od Brna, tim je nadseni pro 'moravskou vec'
mensi.
U mnohych prazskych a ceskych (cestina ani nema pridavne jmeno pro Cechy
jako ne-moravskou a ne-slezskou cast teto zeme) politiku a novinaru mame
co do cineni s 'obcanskym imperialismem', jak to nazval Adam Michnik.
Tento termin znamena odmitani jakychkoliv odlisnosti od standardu
stanoveneho v centru, pokud tyto odlisnosti jsou postaveny na
odlisnostech kulturnich ci nacionalnich.
Ceska politika nebyla schopna
pojmout odlisnosti ani slovenske ani moravske, a nazyva normou to, na cem
je shoda v Praze, mnohem spise nez v Cechach.
Podle me lezi znacna
zodpovednost na novinarich celostatnich medii - protoze jina celostatni
media nez ta produkovana v Praze u nas nejsou.
Nemecti liberalove po roce 1848 uvazovali podobne jako polistopadovi
'obcansti demokrate' ve vztahu ke Slovensku. Nemecti liberalove tehdy
zvali moravskeho Cecha Palackeho do ustavodarneho snemu Nemeckeho spolku
ve Frankfurtu a pocitali s ucasti ceskych zemi na budovani nemeckeho
statu.
Nechapali, proc by ceske zeme neprijaly 'nemecky standard', a velmi
se divili, kdyz Palacky odmitl do Frankfurtu jet.
Ve zredene forme se
odpor ceske politiky ke slovenskym nacionalmim zvlastnostem a pranim
projevuje i ve vztahu k Morave jako kulturne odlisnemu regionu, ktery je
dnes navic i v horsi ekonomicke situaci nez jsou Cechy.
Vít Novotný
Jiří Jírovec: A znovu, těžkopádně, on "prostě nemohl odolat."
S celou vahou sveho levicactvi cesko-kanadskeho smeru, pan Jirovec svetu sdelil, ze zase "proste nemuze odolat a nenapsat, pokud se Vaclav Havel
obklopuje takovymi poradci jako je Dasa Obereignerova," a s radoby
drtivou prevahou dialektickeho analytika, fusujiciho, diky diverzite
nazoru v BRITSKYCH LISTECH, jako jejich polostaly prispevatel dodava:
"tak je tim mnohe vysvetleno".
Jedine, co je snad vysvetleno je to, ze pan Jirovec (znovu) demonstroval
svuj uzkoprsy a voluntaristicky obzor videni sveta, a nepochopil, ze
myslenka, ktera se prolinala clankem pani Obereignerove byla hlavne o
necem jinem, nez o koncovce prijmeni.
Jeji clanek, podle meho cteni, hlavne clankem slusneho cloveka, ktery ma
Cesko zrejme rad, clanek o zalostnem vztahu Ceske Republiky (vcetne
obyvatele Hradu) k obetem totality, ktere musely, nebo mely odvahu
totalite utect. O xenofobii, ktera misto aby tyto v demokracii, pravnim
state, v trzni ekonomice po desitileti zkusenych lidi (bez ohledu na
jejich povolani a ke svemu prospechu) vyuzila, neni schopna pokusit se o
vstricny vztah k nim ani k tomu, co stejne musi prijit, t.j.
spravedlnost a maximalni naprava napravitelnych skod pro vsechny a
desetileti neustaleho prohlubovani vicemene zapadnich hodnot v zemi,
ktera sebe i cely svet ujistuje, ze tentokrat chce naveky do zapadniho
spolecenstvi narodu.
A pokud se tyka pana Jirovce, jeho tezkopadne rozliceny prispevek
poskytuje posledni a docela vymluvnou diagnozu jeho videni sveta. Kdyz
si nepodlozene, neobjektivne a primitivne ulevuje na adresu "jazykove
tupych americkych uredniku", nesvedci to o jeho zivotni harmonii, ale
jako neamericanovi bych to odpustil. Strefovat se do nejsilnejsi a trend
udavajici zeme je prece tak popularni, a nejenom v Kanade, nebo u
Klausu.
Kdyz ale v rozlicenosti take vystavuje stejnemu neomalenemu zachazeni
"jazykove tupe kanadske uredniky", jeho vlastni diagnoza je zpecetena.
Na clanku od pana Jirovce jiz rozhodne nikdy "nekliknu", nebot s
takovymto videnim sveta a lidi mohou nabidnout malo uzitecneho. Myslim,
ze tam uz nebude zadne pokuseni cist, kteremu "nemohu proste odolat".
Smutne je to, ze ackoliv poziva blahodarneho vlivu demokratickeho
prostredi Kanady, neco velice skodliveho a nezadouciho, co si privezl z
nasi spolecne vlasti, z nej ani nyni nevymizelo.
Jan Vincent
Pan Obereigner se mýlí
Pan Obereigner se mýlí, že cílem mé
reakce
na článek jeho
dcery Dáši bylo do něčeho po česku rýpnout a přilít "olejíčka do ohýnku".
Bohužel to byla jeho dcera Dáša, které se to nejspíš podařilo.
Já jsem pouze reagoval na její tvrzení, že to byla česká
cizinecká policie, která jí vzala koncovku -ová. Jsem rád, že - byť s
invektivou ohledně objevení Ameriky - i její otec dokázal přiznat, že to,
co napsala, nebyla pravda.
Pan Obereigner se rovněž mýlí v tom, že jsem snad napadl jeho dceru za její
práci pro vlast. Pouze jsem s jazykem ve tváři (anglický idiom tongue in cheek, snad nejlépe lze přeložit "provokativně, hravě a drze", pozn. JČ) vyjádřil svoje přesvědčení,
že poradkyně prvního muže ve státě by si snad sama mohla poradit s tím, že
musí do úředních formulářů psát jméno tak, jak je uvedené v cestovním pasu.
Člověk by skoro předpokládal, že je na takovou věc z USA zvyklá.
Souhlasím s panem Obereignerem v tom, že je významné, že článek vyšel v
anglické versi týdeníku The Prague Post. Šel bych v tom souhlasu ještě
dál. Pro editora těchto novin to je významná ostuda, že takový nesmysl
vůbec předložil svým anglicky mluvícím čtenářům.
Pan Obereigner připustil, že legálně mám pravdu. No a o to šlo. S
prokazováním mého pravého češství někomu to nemá nic společného.
Takovou
potřebu snad ani nemám.
Jiří Jírovec
Otevřený dopis Pražským službám, a.s.
Pote, co malesicka spalovna ziskala svoleni s trvalym provozem,
rozhodla se obcanska sdruzeni, odbornici a poslanci zastupitelstev
zalozit nove obcanske sdruzeni po vzoru obcanskych komisi
kontrolujicich napriklad ve Spojenych statech chod jadernych
elektraren. Tak vznikla 1. rijna 1998 "Obcanska komise pro kontrolu
malesicke spalovny".
Hlavnim ukolem komise je starat se o objektivni informovani obcanu o provozu
Malesicke spalovny. Proto se komise rozhodla poslat otevreny dopis rediteli
Prazskych sluzeb a.s. Ing. Lubomiru Nemejcovi, aby ji vysvetlil nektere
udaje zverejnene v jejich clancich a otistenych v dennim tisku (HN 24.8.98,
METRO 23.10.1998). Dopis by mel navodit diskusi o problemech kolem spalovny
a mel by pokracovat i primym jednanim obou stran.
Plny obsah dopisu uvadime
v priloze. Bude take zverejnen na Internetove strance komise
http://www.ecn.cz/malesice .
Cinnost obcanske komise podporila nadace Partnerstvi v ramci programu "Pravo
na informace" podporeneho WWF Norsko a Nadace pro rozvoj obcanske
spolecnosti (NROS).
Příloha:
Malešická spalovna
Otevřený dopis k informačnímu letáku Pražské služby (HN 24. 8. 98, Metro 23.10. 98)
Informacniho letaku Prazske sluzby o Malesicke spalovne si cenime jako
jednoho z prvnich projevu snahy informovat nejsirsi obcanskou verejnost,
spolupracovat s ni a chapat ji jako kvalifikovaneho partnera k jednani o
vecech tykajicich se zivotniho prostredi. Stejny cil ma i nase obcanske
sdruzeni; proto vyuzivame prilezitosti a vyjadrujeme se k tvrzenim v letaku
obsazenym. K vymene nazoru vyzyvame samozrejme odbornou i laickou verejnost.
Obecné připomínky
Letak je anonymnim textem Prazskych sluzeb. Uvitali bychom, kdyby do dialogu
osobne vstoupili jejich odpovedni predstavitele a jmenovite i odbornici,
kteri za publikovanymi tvrzenimi stoji.
Letak obsahuje nektera vyhranena a pomerne kategoricka tvrzeni, ktera
nereaguji na zavazne pripominky obcanu a odbornych pracovniku publikovane v
tisku jiz pred uvedenim spalovny do provozu. Doufame proto, ze se stane
pocatkem diskuse, v niz budou zodpovezeny i nase nasledujici namitky.
Konkrétní sporné údaje letáku
1. Tvrzeni, ze spalovna je progresivnim ekologickym zarizenim.
Zadame dolozit, ktere technologicke prvky toto tvrzeni opodstatnuji. Bylo by
velkym prinosem provest odborne porovnani technologie cisteni spalnych plynu
skutecne moderni spalovny komunalnich odpadu ve Vidni (dosahovani emisnich
limitu pro dioxiny na urovni 0,01 ng TEQ/m3) s technologii prazske spalovny
uvedene do trvaleho provozu (mnozstvi emitovanych dioxinu je o vice nez dva
rady vyssi). Pokladaji pracovnici, kteri informaci pro obcany koncipovali,
spalovnu pracujici pri teplotach nizsich nez 900oC za technologii, ktera je
podle soudu svetove odborne verejnosti perspektivni? V teto zasadni otazce
ocekavame fundovanou odbornou odpoved.
2. Tvrzeni, ze vykon spalovny je limitovan vyhrevnosti spalovanych latek a
moznostmi odberu tepelne energie.
Nejmodernejsi spalovny, zvlaste pak o kapacitach srovnatelnych s Malesickou
spalovnou, jsou vybaveny zarizenim pro konverzi tepelne energie v
elektrickou s primou dodavkou do site, coz je pro ekonomiku spalovani odpadu
vyznacnym prinosem. Je nutno obcanum zduvodnit: proc ma byt limit pro
spalovani vyhrevnejsich odpadu prednosti teto spalovny; proc je vykon
spalovny limitovan i odberem tepelne energie; proc toto zarizeni nebylo
vybaveno jednotkou na primou premenu tepelne energie v elektrickou. Pri
tomto vysvetleni ocekavame vyjadreni i k tomu, jak by bylo pripadne
dovybaveni spalovny timto systemem ekonomicky vyhodne z hlediska
skutecnosti, ze teplota vystupnich plynu kolisa kolem 850oC.
3. Tvrzeni, ze pro zivotni prostredi je priznive spalovani pouze smesneho
komunalniho odpadu.
Tato veta je z hlediska odbornych znalosti o spalovacich procesech zcela
nepochopitelna, nebot cim homogennejsi a kaloricky stejnorodejsi jl palivo
pro spalovani, tim homogennejsi je i spalne pole ve spalovacim prostoru.
Obsahuje mensi pocet chladnejsich a naopak prehratych oblasti, jejichz
existence vytvari priznive podminky pro vznik toxickych skodlivin a krajne
nepriznive podminky pro optimalizaci rizeni spalneho procesu. Hovorit o
smesnem odpadu z hlediska priznivosti pro zivotni prostredi je proto
zavadejici, nebot rozhodujicim faktorem pro dobre spalovani je homogenita
spalovanych latek bez ohledu na jejich puvod a slozeni. Provozovatele
spalovny by se meli k teto otazce odborne vyjadrit a rici, zda funkce
polypoveho jerabu v bunkru o obsahu 11 000 m3 je pro docileni homogenniho
spalneho pole dostatecnou zarukou.
4. Tvrzeni, ze dovoz odpadu z jinych mist absolutne nepripada v uvahu (v
souvislosti s diskusi, zda spalovna neni predimenzovana).
V soucasne dobe se zvazuje novelizace odpadoveho zakona tak, aby ekonomicke
nastroje motivovaly trideni odpadu jiz u obcana. Moderni spalovny ve svete
navic pred spalovanim vytriduji recyklovatelne komponenty odpadu: kovy,
sklo, nespalitelne stavebni materialy, kompostovatelne slozky, nekde i
papir. Do spalovny pak prichazeji ke spalovani prevazne plasty, obalove
materialy, drevni hmota a jiny spalitelny material. Vetsina techto odpadu ma
vysoky kaloricky obsah, takze naklady na spotrebu plynu se vyrazne snizuji a
ekonomika konverze tepelne energie v elektrickou je u takto trideneho odpadu
neporovnatelne vyssi. Je nutno obcanovi vysvetlit, jak si s timto vyvojovym
trendem pri likvidaci komunalnich odpadu v zemich Evropy poradi stavajici
zarizeni, at jiz z hlediska argumentu v bode 2., tak z hlediska kapacity
spalovny 280 az 310 tisic tun odpadu rocne.
5. Tvrzeni o zanedbatelnem prirustku emisi dioxinu.
Prof. Kotulan z brnenske Masarykovy university konstatuje, ze prirustek
emisi polychlorovanych dibenzodioxinu a dibenzofuranu v ovzdusi, vyvolany
emisemi Malesicke spalovny v jejim okoli, se jevi na zaklade rizikove
analyzy ze zdravotniho hlediska jako zcela zanedbatelny.
Obcane by meli vedet, zda tato analyza rizik vychazi pouze z rozptylove
studie nebo i ze studie imisni zateze okoli na zaklade spadu pevnych casti z
exhalovanych plynu v modelu respektujicim distribuci velikosti pevnych
castic. Obcanske sdruzeni by uvitalo moznost zapujceni rozptylove studie
firmy Agnos k posouzeni relevantnosti vyse uvedenych zaveru.
6. Tvrzeni, ze spalovna Malesice splnuje normy EU a nebyl prokazan skodlivy
vliv na zivotni prostredi a na zdravi lidi.
Letak uvadi, ze o skutecny vliv predevsim dioxinu na zdravi obyvatel se
vedou spory, protoze dosud udajne neni seriozne prokazan tak velky rozsah
ohrozeni, jak je bezne deklarovano.
Cely usek textu letaku je bez uvedeni odborne fundovanych argumentu a pri
anonymite autora prinejmensim odvaznym tvrzenim. Spalovna sice splnuje
stavajici normy Evropske unie, ale letak zamlcuje, ze je pripraven material
EU doporucujici prijeti v soucasnosti vedecky opodstatneneho emisniho limitu
pro dioxiny a spalovny komunalniho odpadu ve vysi 0,1 ng TEQ/m3. Puvodci
techto tvrzeni by meli odpovedet na otazku, z kterych odbornych pramenu
cerpali, jestlize hospodarska a socialni rada pri Organizaci spojenych
narodu v uzke spolupraci se Svetovou zdravotnickou organizaci predklada
navrh protokolu k Umluve o dalkovem znecisteni ovzdusi latkami, mezi nez
polychlorovane dioxiny nalezi, s maximalni snahou snizit zdroje techto
latek.
Vedecky spor o miru skodlivosti polychlorovanych bifenylu neni dosud
uzavren. Vice nez desetilete kriticke hodnoceni vedeckych poznatku vsak jiz
vedlo k zarazeni polychlorovanych dibenzodioxinu a dibenzofuranu do
kategorie latek globalne nebezpecnych pro zivot na Zemi. To vyjadruje i vyse
uvedeny protokol, ke kteremu se Ceska republika prihlasila a ktery bude
muset respektovat i Malesicka spalovna.
K informaci zasláno:
1. RNDr. Milos Kuzvart - Ministr zivotniho prostredi
Vrsovicka 65, 101 00, Praha 10
2. CIZP - oddeleni ochrany ovzdusi, OI Praha
Kodanska 10, 10100, Praha 10
3. Ing.Petr Svec - namestek primatora hl. m. Prahy
Marianske namesti 2, 110 00, Praha 1
4. RNDr. Bohumil Kotlik - SZU
Srobarova 48, 100 00, Praha 10
5. OZP MC Praha 10
Vrsovicka 68, 101 00, P10
6. OZP MC Praha 14
Bratri Vencliku 1073, 198 00, Praha 14
7. OZP MC Praha 15
Bolonska 478/1, 109 00, Praha 15
8. MU Praha- Dolni Pocernice
Ceskobrodska 72, 190 12, Praha - Dolni Pocernice
9. MU Praha - Sterboholy
Ustredni 15, 102 00, Praha - Sterboholy
10. MU Praha - Kolodeje
K jizdarne 9, 190 16, Praha - Kolodeje
