Co je nového v České republice

Výběr textů z posledních dní:

Pokračování seznamu nejzajímavějších článků z poslední doby umisťuji zvlášť jako samostatný text, viz OBSAH dnešního čísla. (Toto pokračování se NENATÁHNE jako součástí Kompletních Britských listů, musíte si na ně v Obsahu samostatně kliknout.) Všechny články předchozích vydání od začátku Britských listů v červenci 1996 jsou k dispozici v archívu BL.

Dáša Obereigner(ová)

(An English version of this article has been published in the Prague Post weekly.)

Onehdy mi odebrali příponu -ová. Hovořím o svém jménu. Udělala to cizinecká policie.

Může se zdát, že nejde o nic moc. Češi přechylují koncovkou -ová většinu ženských příjmeních, ať už si ty ženy přejí nebo nepřejí počeštit své jméno. (Tak se v českém tisku například vyskytuje Sigourney Weaverová a Margaret Thatcherová.)

Ale já mám na rodném listě napsáno Obereignerová. Když jsem se v červnu 1990 vrátila do Československa, byla to jedna z mála věcí, která mi tady zbývala z mého původního života.

V důsledku dohody mezi Spojenými státy a Československem, která byla mezitím anulována, jsem přišla ve věku deseti let o své československé občanství, když naše rodina po invazi Varšavského paktu v sprnu 1968 emigrovala do Spojených států. Mé jméno bylo poameričtěno, tak, jak se to stává mnohým přistěhovalcům. Dnes se nemohu stát oficiálně znovu českou občankou, pokud bych se nevzdala svého amerického občanství, což prostě není pro většinu lidí praktické, po tolika letech života a práce mimo Československo.

Lidé opouštěli komunistické Československo z různých důvodů. Ne všichni exulanti byli hospodářskými uprchlíky, což si rád myslí poslanec Jiří Payne z Občanské demokratické strany. Myslím, že by bylo laciné se to snažit vysvětlovat. Chci ale poznamenat, že mnoho exulantů - někteří, kteří odešli z Československa už před druhou světovou válkou nebo po ní, či jiní, kteří odešli po roce 1968 - tiše a systematicky podporovali po dlouhá desetiletí úsilí za demokracii uvnitř Československa. Lidé jako můj otec se zasazovali za osvobození Václava Havla v době, kdy většina světa netušila, kdo to vůbec Havel je. Češi v zahraničí sledovali revoluci v roce 1989 s radostí v srdci. Zároveň pomýšleli - se sladkou hořkostí v srdci - na všechna ta promarněná léta. Každý nemohl opustit svůj nový život a vrátit se. Ale někteří chtějí - možná . odejít do Čech do důchodu, anebo tu žít alespoň část roku.

Když jsem se vrátila v roce 1990, nebyla jsem zrovna přijata s otevřenou náručí. Byrokracie dělala pokud možno co největší problémy, silně se pořád zdůrazňovala a pěstovala má "jinakost" (jedním bizarním příkladem je jinobarevná poznávací značka na mém automobilu). Od roku 1993 do roku 1995 jsem měla možnost pracovat jako poradkyně pro prezidenta Havla. Nikdy jsem přímo neintervenovala za sebe ani za jiné v otázce českého občanství pro Čechoameričany či ostatní exulanty. Doufala jsem ale pořád, že využije prezident Havel mnoha příležitostí, které se mu naskýtaly, aby o tom alespoň promluvil.

Nikdy to smysluplnějším způsobem neučinil. Dodneška neexistuje politická vůle u žádného politika ve výkonné funkci, aby se řádně zabýval česko-americkou otázkou. Většině z nás nejde o restituce, jak se někteří politikové obávají. Ani nám nejde o hlasovací právo, i když nevím, proč je to tak děsivá představa. Jde nám o to, že chceme získat zpět něco, čeho jsme se - v srdci - nikdy nevzdali.

Mnoho Čechoameričanů získalo zpátky své občanství - neoficiálně - aniž by se muselo vzdát svého modrého amerického pasu. Americké velvyslanectví mi opakovaně sdělilo, že z americké strany neexistuje v této věci žádný problém.

Ale jak čas běžel, už to není přijatelné ani neoficiálně. (Ministerstvo vnitra se mnou souhlasí, že je ironické, že má celá řada ministrů ve vládě dvojí občanství, stejně jako Čechoameričan Jiří Pehe, politický poradce prezidenta Havla.) Právník na ministerstvu mně informoval, že mnoha Čechoameričanům se podařilo české občanství získat, než spadla klec - než začala vláda požadovat důkaz, že se člověk jednoho ze svých občanství vzdal.

Ale zpět k té příponě -ová. Když jsem o tu příponu přišla, byla jsem překvapena, jak niterně jsem vnímala ztrátu své totožnosti jako Češka. Šla jsem si nechat prodloužit trvalé povolení k pobytu. Zdálo se, že všechno jde hladce, až do chvíle, kdy si slečna povšimla, že se mé jméno v americkém pase a na mém českém povolení k pobytu pro cizince neshodují. Obereigner proti Obereignerová. Moje poameričtěná totožnost proti mému českému já.

Poradila se s kolegyní a ta odříkala nový předpis - všechna povolení k pobytu se musejí přesně shodovat s pasem. Odpověděla jsem, že můj celý život v ČR se odehrává pod jménem Obereignerová - mám pod tím jménem bankovní konto, zdravotní pojištění, byt. Ale předpis je předpis. Bylo mi řečeno, že jestliže dostanu zpět české občanství, budu smět si znovu říkat Obereignerová.

Takže, co je na jménu?

Když vám nezbylo skoro nic jiného z života, který vám odebraly vnější síly, odpověď zní: hodně.

Dáša Obereigner(ová)

(Autorka je "senior editor" časopisu Transitions, anglického měsíčníku, vydávaného v Praze, který se zabývá změnami v postkomunistických zemích.)

Andrew Stroehlein

Je půl jedenácté večer, je načase si po dlouhém dni odpočinout, dát vodu na příjemný hrnek čaje, možná si pustit v televizi přehled zpráv a počasí na druhý den.

Ano, zrovna se vysílá předpověď počasí - formou "Počasíčka". Z tohoto tříminutového pořadu se dovíte, jaká bude zítra ve dne teplota a zda nebude pršet. Pořad obsahuje veškeré základní informace pro dnešního spotřebitele, žhavého na informace.

Jo, a ještě jedna věc: Informace o počasí jsou k dispozici, zatímco přes obrazovku pochoduje nahá dívka.

Nejvýznamnější pořad televize Nova, Počasíčko, sleduje často 70 procent českého televizního publika. Dívat se na ženu, jak se obléká, nemá zrovna mnoho společného s počasím, avšak v zemi, kde je výraz "feminismus" sprosté slovo, proměnila Nova tento druh pořadu v úspěch.

Avšak dívat se na ženu, jak se obléká, neporušuje to všechna pravidla umění striptýzu?

Ano, ale všechno je to podřízeno pokroucené, novácké logice. Modelka začíná nahá a postupně se obléká, podle toho, jaké má být zítra počasí. Chytré, že.

Tvůrci televizních pořadu v Nově zjevně věděli, co dělají, když vytvořili tento program.

V současnosti je Počasíčko nejpopulárnějším pořadem na českém televizním trhu. Pomohlo proměnit Novu v jedinou výdělečnou soukromou televizní stanici v postkomunistickém světě.

Mnoho lidí kritizuje Počasíčko jako typický příklad "nízkého" a "primitivního" přístupu televize Nova, ale je obtížné argumentovat proti úspěchu soukromé stanice. K trvalému politování českých intelektuálů, ředitel Novy, Vladimír Železný, vybudoval nejdominantnější sdělovací prostředek v České republice na základě nejnižšího společného jmenovatele.

Navzdory svému původnímu plánu pro tuto stanici, která před pěti lety slibovala kulturní a vzdělávací ráj, Železný nyní nijak neutajuje svůj přístup. Konstatuje: "Ukázali jsme, že Češi jsou jako ostatní Evropané, jejichž prvním zájmem je fotbal a těsně na druhém místě jde sex."

Je nutno zdůraznit, že Železný svůj slavný pořad podceňuje. Je možno skutečně považovat Počasíčko za jednoduchý "erotický" program, když se ta žena obléká, namísto aby se svlékala? Jak se máme postavit k složitému společenskému komentáři, který vyplývá z toho, že Počasíčko tímto absurdním způsobem obrací striptýz? Není náhodou Počasíčko neobyčejně intelektuální, umělecky vysoce stylizovaná prezentace moderního českého osudu? Obrácení naruby všeho, co se považuje za normální, situace, která vyvolává frustraci?

V poslední době se objevilo na veřejnosti několik myslitelů a teoretiků, kteří se zabývají národními, existenciálními a postmoderními problémy, které každý večer divákům předestírá Počasíčko tak elegantně. Tito odvážní experimentátoři, kteří stojí na prahu vznikajícího hnutí, které možná radikálně a navždy pozmění intelektuální krajinu Střední Evropy, přijali intelektuální výzvu televize Nova tím, že vypracovali nový způsob, jak Počasíčku řádně porozumět. Tito angažovaní jednotlivci si nahrávají systematicky každý večer Počasíčko na video a pak přehrávají pásky pozpátku, takže mohou sledovat řádný striptýz, tak, jak ho Bůh a příroda zamýšleli. A to je lidská odpověď na nesmyslný svět, obklopující člověka: vytvářejte pořádek z chaosu.

Takže jsem si včera pustil v televizi Počasíčko - chtěl jsem jen vědět, jaké bude počasí, neodvažoval jsem se zabývat se těmito hlubokými filozofickými otázkami, které mě daleko přesahují.

A jak se dalo čekat, nahé tělo s dlouhými vlasy se objevilo na obrazovce vedle základních meteorologických informací, na které jsem čekal.

Moment, řekl jsem si, to není ukazovátko na počasí. Ani to nebyl jeden z těch malých symbolů počasí, znázorňující černý mrak z bleskem, vycházejícím z něho, což symbolizuje, že se blíží bouřlivé počasí.

Byl to muž: plná, frontální nahota. Kousek předkožky s předpovědí počasí.

To vyvolává celou novou řadu hlubokých otázek, jako "Jaká že byla ta předpověď počasí?"

Už nyní je na internetu k dispozici rozsáhlé zpravodajství BBC v angličtině, v ruštině, v čínštině a dalších jazycích, a to na tomto místě. Můžete si tam také mj. stáhnout pravidelné zpravodajské bulletiny v angličtině, případně šoty z televizního zpravodajství BBC.

Jiří Jírovec

Jan Čulík otiskl směrnice, jimiž se řídí britské sdělovací prostředky v případě britských státních zájmů. Nejsem si ale zcela jist, že by je britské sdělovací prostředky použily v případě, že by se na někoho rozezlil český rozvědčík v Londýně.

Jde samozřejmě o to, jak určit, co je a co není ve státním zájmu.

TV Nova "odhalila" britského agenta, který patrně, jak se praví diplomatický jazyk, "prováděl činnost, která je v rozporu s postavením diplomata".

Pokud byl Christopher Hurran oficiálně veden jako britský diplomat, měla česká vláda okamžitě protestovat v Londýně proti tomu, že Británie porušila pravidla diplomatické hry. Současná míra spřízněnosti Prahy a Londýna na tom nic nemění.

Není to tak dávno, kdy například Kanada ostře protestovala u spřízněné izraelské vlády proti tomu, že (rovněž spřízněná) izraelská tajná služba použila pro některé svoje agenty kanadské pasy. To byl konflikt na hranici odvolání velvyslanců.

Domnívám se, že je třeba zdůraznit, že každý stát má svoje individuální zájmy a že právě proto si vydržuje vlastní zpravodajskou službu. Jsem přesvědčen, že i v rámci NATO nebo jakéhokoli jiného seskupení států se vyměňují jen naprosto nezbytné informace. Jak mezi vládami, tak mezi zpravodajskými službami.

Je pochopitelné, že západní zpravodajské služby měly po roce 1989 eminentní zájem dostat se k informacím, které měly zpravodajské služby východoevropských států. Jen břídil by se vydal z trumfů, protože obecným posláním zpravodajské služby je pracovat proti všem - což jistě platí i pro BIS.

Protože jde o tajné služby, je těžko vědět, jak se vyvíjely vztahy mezi BIS a britskou rozvědkou. Z téhož důvodu je nesnadné odhadnout, jaké jsou vztahy mezi BIS a českými politiky, kteří v rámci snahy vmáčknout se do EU a NATO, možná slibují západním bratrům víc informací, než je BIS ochotna sdílet.

Je možné, že si Christopher Hurran počínal v Praze po koloniálním způsobu a prostě narazil. Článek ze Sunday Telegraph, přetištěný v Britských listech, to na několika místech dokládá:

"Důvod pro nediplomatický konflikt mezi dvěma údajně "přátelskými" rozvědkami lze nalézt v ambiciózní špionážní operaci, kterou řídil z Prahy Christoper Hurran a jejímž cílem bylo proniknout do jádra Saddamovy hlavní tajné policie, Muchabaratu". (Prostřednictvím iráckého diplomata Džabíra Salima - poznámka JJ).

"Salim zmizel. Toho si povšimlo oddělení M16 na britském velvyslanectví. Jeho pracovníci se dotázali BIS, jestli vědí, kde Salim je. Po trapné pauze (zvýraznil JJ) zatelefonoval Vulterin Hurranovi a sdělil mu, že Češi Salima "ztratili".

"Pro Christophera Hurrana to byla poslední kapka. Poslal Čechům protestní dopis."

Jen málo lidí ví, jaká obvinění v tom dopise byla. Nicméně na jejich základě došlo k události, kterou Sunday Telegraph shrnuje následovně:

"Britové odstranili Vulterina, ale také potrestali BIS tím, že odhalili její neefektivnost". Nelze samozřejmě vyloučit, že česká vláda stížnost použila jako záminku k odstranění Vulterina, ale její reakce spíš vypadá jako lezení do zadku vládám, které potřebujeme přesvědčit, že to s přátelstvím na nové věčné časy myslíme doopravdy.

Nedovedu si představit, že by britská vláda odvolala svého šéfa tajné služby na základě dopisu českého rozvědčíka působícího na našem velvyslanectví v Londýně.

Citovaná věta ze Sunday Telegraphu se dá samozřejme doplnit o podobně znějící výrok. Výsledkem této neuvážené akce Britů bylo, že Češi odstranili Hurrana, ale také potrestali britskou špionážní službu tím, že odhalili její neefektivnost. Což by bylo fifty-fifty.

Vrátím se ještě k otázce sdělovacích prostředků. Odvolání ředitele BIS není jistě maličkost, zejména pokud se tak stalo, jak řekl místopředseda české vlády Rychetský proto, že (cituji BL z 29. ledna 1999):

"(Vulterin) svým jednáním porušil zákon o zpravodajských službách. Tím vzrostlo bezpečnostní riziko pro ČR a riziko poškození jejích zahraničních zájmů".

To je zpráva, která by byla kdekoli jinde ve světě na čelných stránkách novin po velmi dlouhou dobu.

Řekl bych, že je přímo povinností sdělovacích prostředků informovat občany o tom jak se věci mají - co když BIS připravovala státní převrat?

Vysvětlení, které se veřejnosti dostalo prostřednictvím TV Nova bylo, zdá se, pravdivé. Jak tuto informaci Nova získala, je celkem vedlejší. Konec konců, to, co dělá sdělovací prostředky zajímavými, jsou právě informace, které se na veřejnost původně neměly dostat.

To, co udělala TV Nova, v tomto případě se nijak nevymyká tomu, co dělají jiné sdělovací prostředky.

Navíc v zájmu českých občanů je, aby si jejich vláda a jí podřízené organizace (v tomto případě BIS) nesedaly na zadek před jakýmkoli tlakem ze zahraničí.

Pokud jde o záležitost se Salimem, je škoda, že Sunday Telegraph čtenářům nesdělily, čím vlastně BIS celou věc pokazila. To, že se Salim "ztratil", samo o sobě nic neznamená, protože jako spolupracovník irácké rozvědky jistě věděl, že bude sledován a byl připraven takové sledování ztížit a případně přerušit. Předpokládám, že to se naučil v první obecné rozvědčické školy - ještě před zřizováním a vybíráním tajných schránek. Měla snad BIS násilím držet Salima v jeho kanceláři a přijímat zprávy od svých informátorů v Bagdadu a nedovolit mu, aby odjel do Vídně? Měli ho pro jistotu zastřelit na hranici?

Dovolím si na tomto místě drobnou spekulaci. Dokázat se dá všechno, ale že nejsi špión, to nikomu nedokážeš, praví mírně upravený Cimrmanův výrok. Dvojí agenti jsou v nezáviděníhodné situaci, protože musejí nedokazatelné dokazovat dvakrát.

Salimovo rozhodnutí emigrovat do Německa je pochopitelné už jen proto, že má sedm dětí. Vypověděl dost na to, aby si zajistil politický asyl a zároveň se nenechal dlouhodobě vmanévrovat do nebezpečné a pravděpodobně bezvýchodné role dvojího agenta.

Pro britskou rozvědku to je jistě nepříjemné, protože se tím odřízl od zdrojů informací a navíc teď spolupracuje s německou rozvědkou, která si jeho informace zpracuje především pro sebe. Možná právě tato skutečnost je příčinou "velkého hněvu séfů britské rozvědky" o němž rovněž píší Sunday Telegraph.

Celá věc má ovšem další rozměr, totiž potvrzení obav, že povolení vlády, umístit Radio Svobodný Irák na českém území, zatahuje ČR do nepřehledných her výzvědných a teroristických organizací - se všemi důsledky, které mohou přinést.

Je dost dobře možné, že rozhodnutí vlády povolit zmíněnou stanici poškodilo zájmy ČR daleko víc než prozrazení jména britského agenta. Navíc je pravděpodobné, že TV Nova pouze potvrdila veřejné tajemství. Možná stejně každý věděl, kdo je ten dlouhán, co dělá velké večírky (nejspíš na účet britských daňových poplatníků) ve své předměstské vile. Konec konců, ani Londýn si z toho moc nedělá a ponechává Hurrana ve funkci.

Jiří Jírovec

Aja Bufka

Proc se Cechoamericane nesnazi o navrat obcanstvi CR odebraneho komunisty pravni cestou? Doufam, ze nasledujici radky vyvedou kazdeho z jakehokoliv omylu a v duveru v "demokraticke" soudnictvi Ceske republiky. Vubec se proto nedivim, ze nalada je blba.

Aja Bufka

Urvalci stale ziji!

"Do roka a do dne", rekl si Ustavni soud CR a po rade doporucenych dopisu si konecne nasel cas na reseni jednoducheho pripadu II US 446/98. Pocatkem letosniho unora prisla do Los Angeles odpoved. Soudce zpravodaj JUDr Vojtech Cepl z Ustavniho soudu CR rozhodl po vzoru bolsevickych predchudcu, ze dvouleta anabaze "automatickeho odebrani obcanstvi dceri, protoze jeji matka se stala obcankou USA" se zamita a proti jeho usneseni neni odvolani pripustne.

Co na tom, ze dle clanku 12 bod 2 . Ustavy Ceske republiky nikdo nesmi byt "automaticky" zbaven obcanstvi. Co na tom, ze podle mezinarodne uznavaneho "lus Soli" (prava domovskeho) se dcera narodila na uzemi Ceske republiky, tudiz by mela byt povazovana za obcanku na zaklade prava o narozeni. Co na tom, ze podle "lus Sanguinis" (pravo krve) rodice byli a jsou ceske narodnosti, zadna smlouva z roku 1928 ani komunisticky rezim jim ji nedokazal odejmout, proto by mela mit pravo na obcanstvi jako jejich dite.

Skutecnost, ze tri jini soudcove Ustavniho soudu odhazovali pres rok reseni tohoto pripadu jako horky brambor, protoze se mozna nechteli moralne pospinit nebot vedeli, ze se jedna o jasne poruseni Ustavy Ceske republiky, soudce Vojtecha Cepla vubec nezajimala. Nezastupitelny nasledujici fakt nebyl podle neho rovnez dostatecne dulezity.

Protiustavni rozhodnuti PhDr. Ivany Odorcenkove z Magistratu hlavniho mesta Prahy ze dne 2.10.1997 /zaslane dne 22.12. 1997/ naplnuje pozadavky Ustavniho soudu a zejmena zakonu c. 182/1993 Sb., a podle ustanoveni paragrafu 72 odst. 1 pism. a) je mozne podat ustavni stiznost v pripade, pokud bylo rozhodnutim, opatrenim nebo jinym zasahem organu verejne moci poruseno zakladni pravo nebo svoboda fyzicke nebo pravnicke osoby zarucene ustavnim zakonem nebo mezinarodni smlouvou podle cl. 10 Ustavy. uvedeneho zakona.

Soudce Cepl vsak vykoumal pravnickou klicku za kterou Husakove udelovali rude hvezdy. Prisel na jednoduche reseni jak z tohoto trapasu ven. Cela vec pry Ustavnimu soudu neprislusi a hotovo!

Svym rozhodnutim de facto prohlasil, ze predchazejici tri soudci Ustavniho soudu, kteri se pripadem zabyvali jsou nekompetentni, protoze na tohle meli prijit uz davno v zakonne lhute 30 a ve slozitych pripadech do 60 dnu. Navic tak odpovedel vsem ve vlasti i v USA, aby si jen tak nemysleli, ze by se soudnictvi v CR uz vyporadalo s dedictvim po soudruzich Urvalcich.

Nezbyva nez doufat, ze "nekompetentni kolegove" soudce zpravodaje Cepla na neho ted podaji zalobu na zaklade zakona o "umyslnem poruseni moralniho chovani", anebo priznaji, ze rok nic nedelali a vrati skolne a plat.

Co cert nechtel?

Kdyz jsem posilal informaci o jednani Ustavniho soudu v Brne v pripadu protiustavni "automaticke ztraty Ceskeho obcanstvi dcery", otiskl nasledujici den, 5.unora 99, denik MF Dnes rozhovor Jany Kolomaznikove a Ludka Navary se soudci tohoto zarizeni.

Soudce Vojtech Cepl si v nem postezoval, ze Ustavni soud neni v ceskem soudnictvi bran prilis vazne a to i proto, protoze "verdikt Ustavniho soudu, podle nehoz se prutahy nedaji omluvit tim, ze soud je pretizeny a nestiha rozhodovat vcas. V nejednom pripade uz totiz Ustavni soud stezovatelum vyhovel a naridil, aby prislusny soud causu okamzite naridil a projednal".

Nemel by si Vojtech Cepl zamest nejdrive pred vlastnim prahem, nez vystoupi na verejnost? Proc Ustavni soud nebyl schopen projednat stiznost zaslanou 2.2.98 podle stejneho pozadavku na ostatni soudy v CR? Proc se vyhnul vlastni odpovednosti v otazce poruseni Ustavy Ceske republiky?

Aja Bufka

Petr Jánský

Když sněmovna zamítla zákon o vrácení majetku emigrantům, pocítil jsem lítost a stud nad tím, že se republika nedokáže se svými spoluobčany vyrovnat. Souhlasil jsem i s prohlášením Helsinského výboru. S čím však souhlasit nemohu je Tiskové prohlášení o diskriminaci Čechoameričanů podepsané pány Maříkem, Bufkou a Chroustem.

Bylo rozhodnuto - požádat o pokárání ČR - vypracovat seznam osob - prohlášena persona non grata. Toť řeč našich lidí, toť slovník demokratů. Člověku se chce poděkovat, že se drazí Čechoameričané nerozhodli Benešovou rovnou upálit.

Kdyby ti tři pánové byli důslední, museli by uvažovat takto: Benešová pracovala na ministerstvu. Asi dělala to, co jí nařídil ministr. Ministra řídí vláda - odpovědný je premier. Premiera jmenuje president, vládu schvaluje parlament. Závěr je jasný: Pro nás je nežádoucí celá ČR.

Ano, vážení spoluobčané, dobře žijící v Americe. Vypracujte si seznamy a rozdělte svět podle toho, jak se staví k vašemu občanství a restitucím. Nepohodlné nepouštějte nejen do USA, ale vůbec nikam. Stížnosti rozešlete do všech světových stran. NATO už nestíháte, ale možná zbrzdíte náš vstup do EU.

Petr Jánský

Petr Jánský

Nevím, proč si Sean Hanley vybral právě článek Adama Drdy v Lidových novinách.. Kritizuje patrně z dálky, článek je poněkud "mimo mísu", nedá se seriozně oponovat. Mohu jen konstatovat, že SH nesprávně cituje (...pokračoval útoky na presidenta Havla ..., že je ke komunistickému zlu měkký) a vyvozuje klamné závěry (Má KSČM diktátorké ambice? Nikoliv.).

Snad jen malé doplnění k argumentaci pana Drdy a větě: "(KSČM)...chytá hlavně zoufalce, kterým se špatně daří...". Špatně se daří dosti širokému spektru obyvatelstva. Kromě důchodců a rodin s malými dětmi jsou to hlavně nezaměstnaní (s rostoucím počtem absolventů škol).

Možná přínosnější pro KSČM, nežli výše uvedené sociální skupiny, jsou lidé zklamaní polistopadovým vývojem. Jak kulantně říká Stanislav Gross: Prohospodařila se důvěra voličů v pravicovou politiku.

Já to řeknu jasněji: Klausův výkon od roku 92 vybudoval nový náhon na levicový mlýn. Jedna aféra za druhou, nefunkční stát, rozkradené hospodářství, klesající životní úroveň - to je fiasko, kterému jsme možná ještě nedohlédli na dno. Proto komunisté zvedají hlavy. Není lepšího spojence, nežli neschopnost protivníka. V takové případě stačí jen počkat.

Člověk by předpokládal, že akce Čisté ruce dosáhne až k hlavě (odkud ryba smrdí), že v kampani "Klaus to Prison" dojde k potrestání hlavních viníků hospodářského krachu.

Nikoliv. V Kočkopesku se uzavřela opoziční smlouva, v Kočkopesku se rozbíhá kampaň "Klaus for president".

Jistě, obří billboard na místě sochy Stalina, rozdělení republiky bez referenda, rozvrácení ekonomiky a prohlášení, že není Bůh, to je dostatečná kvalifikace na nejvyšší státní funkci.

Klause na Hrad vynesou na ramenou komunisté.

Petr Jánský

Poznámka JČ: A potíž je, že čeští komunisté, bohužel dosti obdobně jako Václav Klaus, bohužel nemají moc ponětí, co se v dnešním světě děje a co dělat, aby se propad České republiky zastavil. Žijí v dávno minulé éře. - Já to vím, proč si asi Sean Hanley vybral článek Adamy Drdy v LN. Drda není, abych to řekl taktně, zrovna příkladem myšlenkové objevnosti a otevřenosti...

Britská vláda a především Tony Blair mají v současnosti trochu pocit frustrace. Zdá se jim, že dobré zprávy - jako například jejich pozoruhodný úspěch při snižování nezaměstnanosti mladistvých - se nedostanou do sdělovacích prostředků. Zároveň přišla vláda v poslední době o tři ministry, a noviny se intenzívně zaměřily právě na tato fiaska. Premiér Blair je zvlášť iritován, že navštívil Jihoafrickou republiku a tam pronesl velmi státnickou řeč o tom, kdy je nutno intervenovat vojensky, a jediné, na co se ho tam britští noviáři ptali, bylo, kam dal Charlie Whelana, pracovníka ministra financí, který rezignoval v souvislosti se skandálem Petera Mandelsona.

Campbell ví, že když obviňuje tisk, že se soustřeďuje jen na triviální záležitosti, že problémem jsou také čtenáři. Všichni rádi čteme zajímavé historky. A alternativy "zajímavých historek" v posledních letech v novinách odumírají. Když jsem začátkem osmdesátých let pracoval pro vysoce intelektuální politický pořad Weekend World, který vysílala komerční televize ITV (nikdo se na něj moc nedíval), existovala celá smečka specializovaných novinářů, kterých bylo možno používat. Existovali novinářští odborníci na sociální zabezpečení, na zdravotnictví, na právo, na dopravu. Dokonce existovali i odborníci na komunální správu, kteří rozuměli tomu, jak je komunální správa financována - dneska tomu nerozumí nikdo. Campbell má pravdu, když zdůrazňuje, že je zapotřebí, aby novináři byli odborníci a uměli tyto věci jasně vysvětlovat.

Avšak mohlo by mu dojít, že nynější situace Labouristická strana využívá už příliš dlouho ke svému prospěchu. Většina triviálních informací v novinách pochází od politiků. Alistair Campbell by se měl ptát sám sebe, co vlastně učinil na povzbuzení takové novinářské práce, jakou by rád viděl. Spolupracuje britská vláda skutečně efektivně se seriózními sdělovacími prostředky? Budou čelní britští politikové vystupovat častěji v seriózních pořadech? Budou vystupovat v pořadech, kde jim seriózní novináři dávají tvrdé otázky o jejich politice, anebo budou dávat přednost tomu, že budou novinářům po straně šířit drby? Poskytne vláda více podpory těm novinářům, kteří chtějí šířit seriózní politickou debatu, a méně těm, kteří ani neumějí napsat slovo "debata" bez chyby? Přijme britská vláda intelektuální výzvu, že je o politice třeba debatovat, a nikoliv jen jednoduchými prohlášeními voliče manipulovat?

Nedemokratičnost Evropské komise

Hájím článek Dušana Slugeně

Petr Vařeka

Sem nikdo z živých nezabloudí ....
Jen vzkříšen zraky mými, vstal Smutek z těchto míst
a kroky bázní ztlumenými, by bratří neviditelných ze spánku nevyrušil,
mi vyšel naproti.
(Jich oddech rytmický jsem tušil, v tvář mi zavál ledový a v světel žhavém vření
se jíní chytal jehlami na vegetace snění.)
. . . . . . . . . ..

Otokar Březina, Smutek hmoty

Cílem článku od DS, není fundovaná kritika současných kosmologických teorií. Autor není fyzik, ale biolog a chemik, jak ostatně sám uvádí.

Těžištěm jeho článku jsou hlavně otázky, které si klade každý hloubavý člověk a zdaleka nejen vědec.

Odpustme mu proto nepřesnosti při jeho exkursích do oblastí, které jsou doménou kvantové mechaniky a věnujme napřed pozornost úvodnímu odstavci, ktery lze pokládat za preambule jeho dle mého názoru velmi podnětné úvahy:

"Jedinou charakteristickou vlastnosťou vesmíru je, že naše poznanie o ňom sa stále rozrastá. Z principiálnych dovodov nikdy nebude mocť byť úplné - sme totiž jeho súčasťou. Je otvorenou nadmnožinou nielen nášho bytia, ale aj možností. ..."

Dozvídáme se v podstatě to, že náš život je neoddělitelnou součástí vesmíru, což nám znemožňuje nazřít na vesmír zvnějšku, po čemž naše poznáníchtivé ego podvědomě touží. Nemůžeme se zkrátka kousnout do vlastních zubů, podívat se do vlastních očí, povznést se do oblak tahem za fusekle.

DS se dál podrobněji zamyšlí nad procesem poznání, toho, čemu jsme si zvykli říkat "objektivní realita":

" .... Náš svet je kalibrovaný v lepšom prípade elektrónom ako najmenšou použitelnou materiálnou časticou alebo vlnovými vlastnosťami svetla - interakcia fotónov s hmotou. Ako chemik mám svoje skúsenosti s inštrumentálnymi metódami poznania. V ideálnom prípade prístroje len pomáhajú našim zmyslom - napr. mikroskop, v tom horšom bez počítačového spracovania (programu nazerania) nedostaneme použitelnú informáciu. Takže analýzy správania sa látok sú determinované subjektívne pozorovatelom, prístrojmi, a aj axiómami zachytenými v postupe spracovania informácie. Problém rozlíšenia informácie a šumu stúpa s klesajúcou koncentráciou. Informácia prístrojov obsahuje nielen šum merania ale aj šum spracovania, dokonca občas aj a šum klimatických vplyvov. Antropocentrický šum nazerania si málokto uvedomuje. ... "

Naše touha dosáhnout obzoru poznání nás vede často k tomu, že používáme naše přístroje (které lze pokládat za umělé smysly) i na hranici jejich citlivosti. K tomu je třeba připočíst i úhel nazírání; každý badatel má své metody a cíle, což se projevuje různorodostí jimi odhalených pravd. A pokud jsme na hranici rozlišovacích schopností našich přístrojů, naše závěry jsou zatíženy velkou chybou, která "rozmaže" kontury objevovaného tolik, že o  nějakém "objevu" už pak často nelze mluvit. Dá se říct, že jde o vzdálenou analogii Heisenbergova principu neurčitosti, který říká že nelze současně s libovolnou přesností měřit hybnost a polohu částic. Klasickými příklady tohoto jevu je nejistota v určování kosmologicke konstanty upravující system Einsteinovych rovnic pro složky metrického tenzoru v obecné teorii relativity tak, aby se z těchto rovnic dal vyvodit námi pozorovaný obraz světa, či Hubbleovy konstanty, jejíž převrácená hodnota je rovná údajné době, která uplynula od údajného "velkého třesku".

" ... Vedci sa snažia posúvať hranice neznámeho čoraz ďalej po kvarky a galaxie vzdialené miliardy svetelných rokov. A čo tam nájdu? - len to, s čím tam prišli - potvrdenie svojich hypotéz. ..."

Ano, co "tam" vlastně hledáme ? Jsou to odpovědi v intencích "našich" teorií, z nichž každá zplodí celou řadu otázek ještě zapeklitějších než ty, které jsme již "zodpověděli". A to vše je doprovázeno sílícím pocitem neskutečna. Veškerou kořistí našeho poznání je jen nespokojenost s dosaženými znalostmi a stále palčivější touha po nových Jednou z odpovědí by mohlo být i to, že to co "tam" hledáme není nic jiného, než my sami.

" ..... Na počiatku stvorenia bol tón. Bol to zvuk ktorý pretrhol nebytie. Už nebol tichý rast. Začala interakcia. Zvukov pribúdalo a zvuky narušovali nečinnosť. Zvuky priniesli víry a ich zápas. Z roznych vírov prevážili niektoré, a to len tie, ktoré boli v súlade s povodným tónom a zákonitosťami materiálneho sveta.

Ale nebolo ešte bytie. Bytie sa muselo kultivovať, aby dosiahlo kritickú mieru. ...

Reálny svet má svoju harmóniu, na základe ktorej možno formulovať fyzikálne zákony. Tie potrebujeme my - ludia. Odrážajú piesne, ktorým už rozumieme. Samozrejme, že sú dosial harmónie a melódie, ktorým nerozumieme. Napríklad reliktné žiarenie. Existuje a narúša teórie, rovnako úspešne odoláva svojmu vysvetleniu, resp. existuje viacero riešení, ale ani jedno nespçňajúce podmienky extrapolácie do harmonického obrazu sveta. Lenže bezrozporný obraz bude až vtedy ak sa zastaví - rozplynie v nekonečne či singularite. Dovtedy nás čaká modifikácia a a neustále prehodnocovanie piesne prírody, lebo pieseň je to čo vnímame už pred narodením a sprevádza nás celý život.

Ak ludia spievajú piesne tých druhých, aspoň emocionálne sa s nimi stotožnia a pochopia sa navzájom aj bez toho aby porozumeli slovám. A to je hodné viac, než bezrozporná teória. "

Jsou dvě pravdy; pravda matematické poučky a pravda básně, či pravda obsažená v hudbě. Žádná z nich nemá vrch. A nelze je směšovat. ...

Petr Vařeka

P.S.: Na vysvětlení: Rozhodně nejsem odpůrcem žádného bádání za hranicemi nám známých obzorů, ať už jde o teorie vzniku vesmíru, či elementárních částic - ba právě naopak si myslím, že neznáme efektivnější metodu jak se dozvědět o sobě - a o TO právě jde ! Spolu s DS pouze upozorňuji jen na samozřejmé problémy s touto činností spojené.

Miloslav Rechcigl

Spolecnost pro vedy a  umeni (SVU)
porada

ve dnech 24.-26. dubna 1999 na Minnesotske universite v Minneapolis
u prilezitosti navstevy prezidenta Vaclav Havla

zvlastni konferenci
na tema

Ceska a slovenska Amerika : Quo Vadis ?

Konference se zucastni nejenom vyznamni vedecti pracocnici z akademickeho sveta, ale i hlavni predstavitele ceskych a slovenskych komunit v Americe, jakoz i mluvci Ceske a Slovenske republiky. V diskuznim panelu o budoucich vztazich s obema republikami bude zastoupena nejen ceska vlada, ale i poslanecka snemovna a senat. Zvlastniho sympozia o ceskych a slovenskych organizacich se zucastni prezidenti nejvetsich celoamerickych organizaci.

Srdecne zveme celou ceskou a slovenskou verejnost k ucasti na teto pozoruhodne konferenci a nepochybne klicove udalosti tohoto roku. Zajemci necht se prihlasi u koordinatora konference prof. Josefa Mestenhausera, 330 Wulling Hall, Minneapolis, MN 55455, tel. (612) 624-8380, FAX (612) 624-8380, FAX (612) 624-3377, e-mail j-mest@tc.umn.edu . Registracni poplatek cini $20 pro clena SVU, $25 pro neclena, $5 pro studenta (chot zdarma), ktery laskave zaslete na  na dr .Mestehausera, s udanim Vaseho jmena, adresy a telefonu/ FAXu.

O ubytovani se hlaste primo u pi. Kirsten Helmers na Days Inn, 2407 University Ave, SE, Minneapolis, kde jsme rezerovavli pro nase ucastniky pokoje do 23. brezna, v cene $59.00 za mistnost. Jinak si muzete opatrit ubytovani v Radisson-University (tel. 612-379-8682), Holiday Inn-Metrodome (tel. 612-333-4646, Econolodge (tel.612-331-6000, Best Western (tel. 612-379-2313).

Miloslav Rechcigl predseda SVU

Predseda SVU muze byt kontaktovan na adrese 1703 Mark Lane, Rockville, MD 20852, tel. (301) 881-7222, e-mail rechcigl@aol.com