úterý 9. února

O B S A H

Co je nového v České republice:

  • Komentovaný přehled zpráv z ČR Odkazy:
  • Přehled nejzajímavějších článků z poslední doby Státní správa, zpravodajské služby a média:
  • Znovu MI6, Kavan a BIS (Jan Čulík) Česká politika:
  • Co má Havel za lubem? (Jiří David) Česká ekonomika a politika:
  • Komárek po deseti letech (Steven Saxonberg) Zahraničí:
  • Africké peklo - děti a AIDS Sdělovací prostředky:
  • Poznámky ke zpravodajství televize Nova a České televize (Zdeněk Jungwirt) Věda:
  • Potravinářská mikroskopie: Vesmír, dinosauři a jídlo (Miloš Kaláb) Vesmír:
  • Ještě jeden chybný výrok v diskusi o vesmíru (Vladimír Wagner) Katolická církev:
  • Ještě jednou katolická církev a pojem ďábla (Vladimír Durec) Reakce:
  • Kde je Boží dobrota v případě zhoubných chorob u dětí?
  • I zvířata mají svobodnou vůli (Jaromír Křepelka) Demokratická unie:
  • Prohlášení čtyřkoalice - stát a církve

    Kompletní Britské Listy


    Ikona pro Vaši stránku...

    |- Ascii 7Bit -|- PC Latin 2 -|- ISO Latin 2 -|- CP 1250 -|- Mac -|- Kameničtí -|


  • Czech media, Czech politics and Czech culture: A selection of English language articles, published in Britske listy over the past year or so. (Selected Britske listy articles in English now appear in the new electronic pages of the journal "The New Presence"). - Zde je měsíčník Nová přítomnost.
  • Tady je minulé vydání Britských listů.
  • Kdo je vydavatel Britských listů? Zde je životopis Jana Čulíka.
  • Adresa Britských listů je zde. Pouze když nefunguje, pište na tuto alternativní adresu.
  • (Jan Čulík má anglicko-českou stránku materiálů a hyperlinků, týkajících se ČR, zde na Glasgow University).
  • Užitečné internetové stránky pro bohemisty a specialisty na Českou republiku jsou zde.
  • Časopis Neviditelný pes, který vydává Ondřej Neff, je na adrese http://pes.eunet.cz.

    Co je nového v České republice

  • Ladislav Špaček a jeho pojetí demokracie. Dnes se setkává prezident Havel se zástupci českých politických stran - nikoliv však s komunisty. Mluvčí prezidenta to vysvětloval dnes ráno v Českém rozhlase. Špaček uvedl, podle zpráv, něco v tom smyslu, že prý jedná prezident důsledně a že se s komunisty nebude stýkat, dokud nezmění svou politiku. - Můžeme zastávat jistě názor, že KSČM má trapnou, zastaralou a nepříliš inteligentní politiku, avšak tím, že se Havel odmítl se zástupci této parlamentní strany setkat, těžce uráží deset procent českého národa, občany, kteří hlasují pro komunisty a mají na to v demokracii přirozeně právo, stejné právo mají, aby jejich politické názory byly respektovány tak jako názory ostatních lidí. Voliči KSČM mají právo na to, aby strana, které dali demokratickou legitimitu byla respektována českým prezidentem stejně jako strany ostatní. Co to je za demokracii, v níž prezident nerespektuje názory voličů?- Bude příště Ladislav Špaček třeba argumentovat, že se prezident "nesetká s představiteli ODS, dokud tato strana nezmění svou politiku"?

  • Se zaměstnáváním cizinců v souvislosti se vstupem České republiky do Evropské unie souhlasí jen 20 procent Čechů. 45 procent lidí nepovažuje zaměstnávání zahraničních pracovníků za nutné. Více než třetina dotázaných nezaujala stanovisko. Vyplývá to z lednového průzkumu Institutu pro výzkum veřejného mínění. Za důležité zaměstnávat cizince pro dobrý chod českých firem pokládá 24 procent občanů, více než polovina dotázaných to považuje za zbytečné a 18 procent neví. Pro zaměstnávání cizinců i přes dostatek českých pracovníků se vyslovilo devět procent respondentů. Oproti tomu se 77 procent lidí domnívá, že je to zbytečné a 14 procent neví.

  • Téměř polovina občanů ČR je přesvědčena, že situace v České republice zasluhuje označení krize, ale pouze 22 procent chce nyní nové parlamentní volby. Zjistila to v lednu organizace Středisko empirických výzkumů. Podle průzkumu veřejného mínění hodnotí 16 procent občanů situaci jako krizi a přeje si ji řešit novými volbami, šest procent občanů si přeje nové volby, i když nynější stav za krizi nepovažuje. Situaci jako kritickou vnímá 31 procent dotázaných, kteří si volby nepřejí, 47 procent respondentů krizi nepociťuje a nechce jít ani znovu volit.

  • Bývalý ředitel civilní kontrarozvědky Stanislav Devátý podle místopředsedy vlády Pavla Rychetského prý porušuje zákon o utajovaných skutečnostech svými komentáři k současné aféře kolem BIS. Devátý vyjádřil názor, že mlčet musí pouze o věcech, se kterými se seznámil během výkonu své ředitelské funkce a mezi to komentování současných událostí nepatří.

  • Podnět Radě pro rozhlasové a televizní vysílání, aby prošetřila, zda televize Nova porušila zákon, když zveřejnila jméno a adresu rezidenta britské tajné služby, podal ministr Jaroslav Bašta Uvedl to premiér Miloš Zeman. Řekl, že zveřejnění uvedených informací považuje za neprofesionální. "Musím trvat na tom, že opravdu profesionální, byť komerční, televize v demokratické zemi by se nikdy nedopustila toho, aby její reportér uvedl jméno a dokonce bydliště údajného rezidenta spřátelené zahraniční zpravodajské služby," uvedl premiér. - Připomeňme však, že, jak se zdá, neexistují v této věci v ČR jasné předpisy ani konsensuální dohoda sdělovacích prostředků a vlády o utajování životně důležitých skutečností, jaká existuje v Británii. A to, že neexistují, je především vina politiků. - Zeman dodal, že inspekce Bezpečnostní informační služby podala trestní oznámení na neznámého pachatele. ve věci prozrazení utajovaných informací televizi Nova.

  • Pokud ODS odmítne účast na jednání šéfů politických stran, které plánuje Václav Havel, tato schůzka se podle mínění předsedy Unie svobody Jana Rumla neuskuteční. Šéf unie je rovněž přesvědčen, že případná aktivita k jednáním o většinové vládě musí vzejít od ODS či ČSSD, tedy signatářů tzv.opoziční smlouvy, která podle něj blokuje české politické prostředí. Neblokuje ho tedy sám Jan Ruml. Představitelé ODS dnes naznačili, že se předseda ODS Václav Klaus schůzky předsedů parlamentních stran na Hradě spíše nezúčastní. Podle ODS je řešení situace v uplatňování "standardních politických mechanismů", v každodenních, jednáních představitelů politických stran.


  • Britské listy rozšiřované e-mailem. Na žádost čtenářů, zda by nebylo možno rozšiřovat BL i e-mailem, je nyní tato služba laskavostí Internet Servisu a Jiřího Gallase k dispozici. Podívejte se na adresu http://www.britskelisty.cz/blpostou.html.

  • Britské listy nyní mají novou automatickou každý den aktualizovanou upoutávku. Je na adrese http://www.britskelisty.cz/prehled.html. Obracím se na ty čtenáře-příznivce tohoto časopisu, kterým je význam Britských listů jasný a vědí, že je rozumné povědomost o tomto časopise rozšiřovat, aby upoutávku případně umístili na své internetové stránky. JČ.

  • Preji Vam krasny den (noc), rad bych Vas informoval, ze prave vyjela z vozovny druha letosni linka nasi Tramvaje, píše Zdeněk Fekar, šéfredaktor literárního časopisu Tramvaj Načerno.

    Výběr textů z posledních dní:


    Pokračování seznamu nejzajímavějších článků z poslední doby umisťuji zvlášť jako samostatný text, viz OBSAH dnešního čísla. (Toto pokračování se NENATÁHNE jako součástí Kompletních Britských listů, musíte si na ně v Obsahu samostatně kliknout.) Všechny články předchozích vydání od začátku Britských listů v červenci 1996 jsou k dispozici v archívu BL.

    Znovu MI6, Kavan a BIS

    Včerejší článek zabývající se především rolí televize Nova, ale i nynějším stavem české rozvědky a české státní správy byl zastaralý hned o několik hodin poté, co vyšel. V pondělí ráno totiž zveřejnila Mladá fronta Dnes další vysvětlující informace. Jsou od nejmenovaných pracovníků Bezpečnostní informační služby a dále potvrzují rozklad této organizace.

    Informace vyvolávají dojem, že je poskytli pracovníci BIS Mladé frontě Dnes za určitým konkrétním účelem - totiž obhájit Karla Vulterina, organizaci BIS i sama sebe proti nynější sociálnědemokratické vládě. Zdá se, že se pracovníci BIS hájí proti nařčení z neprofesionality, které považují za nespravedlivé, a to tím, že sdělovacím prostředkům poskytují další podrobnosti. Tím však bohužel dokazují neprofesionalitu své organizace.

    Možná jsem na české sdělovací prostředky příliš přísný, nemyslím si však, že by novináři TV Nova či MFD byli natolik znalí a zkušení, že by dokázali vyšťourat nové informace z vlastní iniciativy. Mám spíše dojem, založený na předchozí zkušenosti, že se v českých sdělovacích prostředcích objeví utajované informace tehdy, když s nimi do médií přijdou osoby, jimž záleží na jejich zveřejnění. Tak to přece bylo i v případě finančních skandálů týkajících se ODS na podzim roku 1997.

    Podle informací, které zveřejnila Mladá fronta Dnes a které znějí autenticky, i když lze jen těžko určit, co do nich snad bylo přibarveno, aby se Bezpečnostní informační služba ukázala v dobrém světle, kdežto vláda spíše ve špatném - (nemáme údaje z několika různých nezávislých zdrojů) se stalo toto:

    Konzul iráckého velvyslanectví v Praze Džábír Salím byl dvojím agentem - pracoval zároveň i pro iráckou i britskou rozvědku. Pro západní Spojence byl cenným zdrojem informací o zbrojních programech Iráku i o tom, jak zamýšlí Saddám Husajn nakupovat zbraně v postkomunistických zemích střední a východní Evropy.

    Českému ministru zahraničních věcí Janu Kavanovi kdosi - zřejmě v Británii - sdělil informaci, že v České republice pobývá arabský terorista, který měl spáchat atentát na sídlo rozhlasové stanice Svobodná Evropa.

    "Kdo přesně ministra informoval, není tak důležité," píše Mladá fronta Dnes.

    Domníváme se naopak, že je to velmi důležité. Pokud totiž informace o arabském teroristovi v ČR získal Jan Kavan oficiálně řekněme od nějakého člena britské vlády, měl si asi být vědom, že tuto informaci je třeba utajovat a neměl ji vybreptat třeba i jen neformálně českým novinářům, snad aby ukázal, jak je schopný a co všechno, pane ví.

    Jiná věc je, že po dvaceti letech pobytu v Británii byl Kavan zvyklý na to, že řekne-li novinářům, že je určitá informace off the record, novináři ji neotisknou. Jenže Kavan mohl vědět, že čeští novináři jsou ještě daleko nevycválanější smečka než novináři britští. Kromě toho musel vědět, že v ČR neexistuje žádný systém dobrovolné autocenzury (systém D-Notices), jakého se přidržují britské sdělovací prostředky, jde-li o záležitosti státního zájmu a o utajované skutečnosti.

    Jestliže se Jan Kavan informaci o arabském teroristovi v ČR naopak dověděl jen nezávazně kdesi v hospodě, pak snad může být do jisté míry omluven, že si nebyl vědom její závažnosti.

    Na druhé straně, ministr zahraničních věcí by mohl vědět, že neuváženým rozšiřováním takovýchto informací uvede v nebezpečí života případné prozápadní špióny v irácké diplomatické službě. Nejsou vysocí činitelé české vlády podrobováni školení v utajování takovýchto zásadních skutečností?

    A to se právě stalo. Džabír Salím, irácký diplomat, působící v Praze a  pracující pro britskou rozvědku, se octl po vyzrazení této informace v nebezpečí života. Uprchl do Londýna, kde se o něho postarala britská rozvědka.

    Zuřila, že přišla "zásluhou" nekompetentnosti českých úřadů o svého nejlepšího protiiráckého agenta.

    Je to ovšem do určité míry taky vina samotné MI6. Měla zajistit při sdělování informace o arabském teroristovi v ČR, českým činitelům, aby si byli vědomi, že je to informace přísně důvěrná, neboť může dojít k ohrožení operativců britské rozvědky. To, že to neučinila, lze kvalifikovat jako selhání MI6.

    Britská tajná služba pověřila svého pracovníka na britské ambasádě v Praze, Christophera Hurrana, aby o celé události sepsal zprávu a předal ji ministrovi odpovědnému za bezpečnostní služby Jaroslavu Baštovi a vedení BIS. V reakci na tuto zprávu vláda odvolala šéfa Bezpečnostní a informační služby Karla Vulterina, který odmítl za skandál přijmout odpovědnost.

    Bezpečnostní informační služba se za propuštění Vulterina odplatila tím, že předala televizi Nova jméno a adresu Christophera Hurrana. Ta tyto informace bez skrupulí zveřejnila, neboť přece "smí dělat v zájmu svých zisků cokoliv". Britská rozvědka přišla o druhého agenta.

    V Čechách se nic neutají. V tomto případě však, jak argumentuji výše, selhala do určité míry i britská rozvědka. Nejednala pro české poměry dostatečně připraveně.

    Vidím, že jsou v současnosti Američané asi docela nadšeni, že se rozhodli umístit protisaddámovské vysílání Svobodné Evropy do Iráku právě do České republiky.

    Jestlipak, když to dělali, věděli, že tím Západ přijde o vynikajícího protisaddámovského agenta?

    Televize Nova poskytla české vládě vítanou záminku, proč do určité míry omezit svobodu informací v České republice. Veřejnost by měla sledovat velmi bedlivě, že se to vláda nepokusí udělat a že bude usilovat jen o to, aby bylo zpravodajství televize Nova vyvážené, objektivní a kompetentní, na vládě však nezávislé.

    Jan Čulík


    Co má Havel za lubem?

    Jiří David

    Prezident republiky uspořádal na počátku roku několik politických jednání s nejvyššími představiteli státu a s předsedy politických stran zastoupených v českém parlamentu. Posléze oznámil, že by rád všechny (ovšemže s výjimkou komunistů) sezval ke společnému setkání. Reakce na tuto Havlovu nabídku přicházejí zatím jen velmi pomalu a kromě Unie svobody se nikdo s pozvaných s určitostí prozatím nevyjádřil. Z čeho vyplývá tato nečekaná laxnost, která, jak se zdá, zaskočila i samotného hostitele, českých politiků? Obzvláště jsou-li obecně proslulí svou posedlostí takovými pojmy jako "komunikace", "vzájemná výměna názorů", a "obecný zájem"? Politické strany jsou ve svých činech motivovány především efektivitou - tím, co ony nebo jejich voliči z případné účasti na nějakém politickém aktu získají. Takže otázka, která by nám nad Havlovým nápadem měla vytanout na mysli je, jaký cíl si vlastně prezident může klást a co z toho může vytěžit česká politická scéna, resp. její jednotlivé části.

    Pokud bychom si pozorně prošli prezidentovy výroky o současné politické situaci v Česku, vyplynuly by nám přibližně tři okruhy problémů, jimiž se Václav Havel intenzívně zabývá a které tedy mohou stát na pozadí jeho výzvy ke společnému jednání. Nelze samozřejmě vyloučit, že Havel usiluje o projednání všech níže uvedených námětů, ani možnost, že jednání nebude ani o jednom z nich. Prezidentovo vyjadřování v celé věci je příliš nejasné a veřejnosti prezentované závěry z předcházejících sólosetkání s předsedy stran byly příliš vágní na to, abychom si mohli udělat představu o jejich obsazích. S jistou licencí přesto lze na tři možné okruhy témat usoudit.

    1) Hlava státu se v posledních týdnech několikrát zmínila o opoziční smlouvě jako o nešťastném a nesmírně vysilujícím způsobu vládnutí - menšinová vláda musí ad hoc hledat parlamentní podporu, což ji výrazně omezuje. Prvním tématem oné schůzky by tudíž mohl být způsob, jak současné vládě zajistit většinu, nebo jak tuto vládu rekonstruovat, případně nahradit jinou tak, aby byla zajištěna její parlamentní převaha.

    2) Prezident se vytrvale vyjadřuje v tom smyslu, že aktéři české politické scény jsou dlouhodobě neschopni věcné debaty, přičemž příčinu spatřuje v přílišné ideologizaci politiky. Patrně proto byla předcházející setkání s jednotlivými politiky interpretována jako Havlova snaha vědět, "co je ve stranách nového". Pokud je toto hlavní motiv prezidentovy schůzkové aktivity, mohla by být druhou variantou důvodu svolání šéfů parlamentních frakcí snaha o obnovení vzájemné komunikace.

    3) Posledním výrazným motivem objevujícím se v prezidentových veřejných vystoupeních je opakované poukazování to, že politika se stala nástrojem k prosazování dílčích osobních, stranických či jinak okrajových zájmů, zatímco zájmy obecné stojí v pozadí. Pokud připustíme, že Václav Havel tímto konstatováním nechce nepřímo útočit na pakt mezi ČSSD a ODS (opoziční smlouvu je možno jako zosobnění cesty k vítězství partikulárních zájmů opravdu chápat), nabízí se jako třetí téma setkání špiček české politiky prezidentova snaha připomenout existenci nějakých vskutku obecných zájmů a demonstrovat veřejnosti, že souhlas s nimi jde napříč celým nekomunistickým stranickým spektrem.

    Který z těchto problémů bude ležet na jednacím stole? Pokud použijeme analogie, jednal Havel s představiteli několika politických stran najednou pouze v jediné situaci - při sestavování vlády a hledání podpory pro ni. Tímto způsobem asi návrh dešifrovala ODS, když její výkonná rada prohodila cosi o pokusu zásadním způsobem zasáhnout do ustálených tradic české politiky.

    Zdá se ovšem, že ODS se ve svém závěru ukvapila - domněnka, že prezident chce začít rokovat o nové vládě, je nepravděpodobná. Jednak si je vědom, že skutečně nejsme v povolební situaci a že regulérní vládu máme, jednak sám několikrát prohlásil, že jemu nepřísluší zabývat se nabouráváním současného způsobu vládnutí. A pak - těžko by si při takovémto zadání k setkání pozval zástupce všech parlamentních stran. Tím by jednání o případné nové vládní koalici jen zkomplikoval. Kdyby o podobný cíl usiloval a měl pro něj podporu stran klíčových pro jeho uskutečnění, byla by patrně celá věc hotova už při předcházejících schůzkách a summit by byl zbytečný.

    Stejně problematická je možnost, že motivem Havlova sezvání stranických předsedů má být překonání jejich (příliš) ideologických rozporů a neexistence komunikace. Prezident si musí být vědom, že minimálně jedna z pozvaných partají, totiž ODS, si nejen myslí, ale i veřejně říká, že opravdovou politiku bez od jiných zásadně odlišného ideologického zakotvení provozovat nelze a že bavit se s každým o čemkoli je v podstatě ztráta času.

    Když tedy Jan Ruml o chystaném sezení hovořil jako o příležitosti pročistit komunikační kanály, řekl větu, která nic neznamená, protože nemá žádný reálně představitelný obsah. Jak vypadá takové pročišťování? Pokud nebude o konkrétních tématech (a o těch nebude, protože jejich hodnocení je nutně odvozeno od ideových východisek jednotlivých účastníků), může být už jen o metodě, jak by strany mohly obnovit, případně vůbec zavést vzájemné kontakty. To je ale definice kruhem - k čemu vůbec nalézat metodu komunikace, když debatování každého s každým o čemkoli nemá valného smyslu?

    A pak: i kdyby všichni zúčastnění na takový typ jednání přistoupili, nutně by se dříve nebo později došlo k důvodům, proč tolik opěvovaná komunikace nefunguje, případně proč fungovat přestala. Tedy kdo je tím vinen. Prezident by musel vystupovat jako soudce nad jednotlivými stranami. Právě on by musel ukázat prstem na hlavního viníka. Ačkoli tato role není Havlovi příliš cizí, jak sám několikrát prokázal, pochybuji, že k něčemu takovému může dnes dojít.

    Podobně tomu je i s posledním vydedukovaným zadáním prezidentova všestranického dýchánku. Pokud by šlo o hledání nějakého obecného zájmu České republiky, na němž se všichni musí shodnout, Havel by se pasoval do role oceňovatele stranických programů podle jejich participace na pomyslném obecném prospěchu. Nehledě už na to, že není jisté, odkud lze způsob poměřování obecného zájmu získat. A jestli už je nalezen a spočívá v takových tématech, jakými jsou např. začlenění do NATO a do Evropské unie?

    Potom se nabízí otázka, proč mají být právě nyní deklarativně připomínána: zpochybnil snad někdo z přizvaných náš vstup do NATO pár dnů před jeho uskutečněním? Revidovala snad některá ze stran svůj už dávno vyřčený zájem přivést Česko do EU?

    Největší problém Havlovy schůzky je zjevně v tom, že není vůbec jasné, o čem má být. I tak velký příznivec prezidentova vstupování do každodenního politického dění, jakým je lidová strana, ústy Jana Kasala nedokázala podat jediný příklad užitečnosti takového setkání kromě naléhavého volání, že musí být "perfektně připraveno". To je sice chvályhodné, ale co se má tak perfektně připravit?

    Jak to celé dopadne, nemá-li Václav Havel v rukávu nějaký doposud tajený trumf, je jednoduché odhadnout. Jestliže se neví, k čemu má hradní jednání směřovat, nebude mít nikdo z účastníků výslovný mandát svých stran k přistoupení k tomu či onomu závazku. Současně ale nikdo pozvání neodmítne: nestojí přece o to být zlým mužem nepřejícím bohulibé komunikaci a přátelskému naladění v politice. Vznikne nic neříkající prohlášení, které bude buď brzy zapomenuto, nebo naopak do něj účastenské strany vloží vlastní naděje a očekávání, aby se o pár týdnů mohly šermovat protichůdnými interpretacemi.

    A to vše proto, že žádný z předsedů nemá odvahu říci: Jaký to má vlastně smysl, pane prezidente? Zůstaňte raději u role, kterou vám vymezuje Ústava!

    Tento článek vyjde 10.února také v internetovém týdeníku Metropolitan 2/1999 (http://mujweb.atlas.cz/www/metropolitantydenik).


    Komárek po deseti letech

    Steven Saxonberg

    An English version of this article is available in the current issue of Electronic New Presence.

    Během prvních měsíců po československé demokratické revoluci v roce 1989 se soustřeďovala velká debata na protichůdné představy o hospodářské transformaci. Soupeřili spolu ministr hospodářství Komárek a ministr financí Klaus. Komárek si přál pomalou transformaci. Argumentoval, že by měl stát nejprve průmyslové podniky restrukturalizovat a teprve pak je odprodat. Byl přesvědčen, že by stát dostal více peněz za restrukturalizované podniky než za zastaralé firmy. Rychlý prodej znamenal odprodej státního majetku za výprodejní ceny. Klaus naproti tomu argumentoval, že by se transformace měla uskutečnit co nejrychleji.

    Na první pohled byl Klausův argument přesvědčivější. Proč by měl stát vědět lépe než případní budoucí soukromí majitelé, jak restrukturalizovat podniky? Pokud by stát nerestrukturalizoval firmy podle přání budoucích, dosud neznámých kupců, vždycky existovalo riziko, že stát bude restrukturalizovat podniky jiným způsobem, než si budou přát budoucí vlastníci. Tím by se vlastně mohla snížit hodnota firem. Jednoduchý příklad: Naši sousedé se snažili několik let prodat svůj dům. Chtěli za něj dvakrát tolik, než kolik jsme my zaplatili za náš dům, protože ho nedávno zrenovovali. Avšak většina zájemců o dům chtěla odstranit většinu renovací, protože se jim nelíbily. Renovace tedy vlastně snížily hodnotu domu pro případného kupce, protože je obtížnější renovovat nově zrenovovaný dům než nezrenovovaný dům.

    Klaus brzo debatu vyhrál a převzal řízení hospodářských reforem. Tento muž si říkal konzervativec, prosazoval tržně liberální politiku a založil novou liberálně konzervativní politickou stranu, ODS. Po volbách v roce 1992 se stal Klaus do roku 1997 ministerským předsedou.

    Ze zpětného pohledu je zjevné, že Klausova politika byla v mnoha ohledech bližší Leninovi než klasickým liberálním nebo konzervativním stranám. Často se argumentuje, že jeho kupónová privatizace nevedla k žádné skutečně privatizaci, ale že vedla k množství korupce. Klaus tvrdil, že je tržní liberál, a prosazoval to tím, že odmítal regulovat kapitálové trhy. Vznikly však vztahy, které se podobaly daleko více nadřízenecko-podřízeneckým vztahům, jaké existovaly ve stalinském režimu či v diktaturách v třetím světě. Několik fondů rychle ovládlo skoro celý trh. Mnoho těchto fondů přitom vlastnily státní banky. Jiné fondy byly sice v soukromých rukou, avšak zbohatly prostřednictvím styků s příslušnými ministerstvy, která jim poskytla dostatečné množství interních, výlučných informací o tom, jaké firmy se budou prodávat - přirozeně za určitou cenu. Úplatkářství a podpora politických stran byly téměř nutností pro získání vlivu nad státními firmami.

    Dvě jasná volební vítězství poskytla vládnoucí koalici takovou velkou sebedůvěru, že si začala rozdělovat mezi sebou sféry vlivu. Například, křesťansko-demokratický ministr Výborný zdaleka výborný nebyl. I když byl silně kritizován ze Severoatlantického společenství, že je nekompetentní, nebylo možno ho propustit, neboť ministerstvo obrany "patřilo" křesťanským demokratům. Bylo jedním z hlavních zdrojů jejich příjmů (totiž úplatků). Podobným způsobem i nejmenší strana vládnoucí koalice, ODA, získala největší množství finančních příspěvků na politické účely, protože ovládala ministerstvo privatizace a průmyslu. A i největší vládnoucí strana, ODS, shledala, že je velmi obtížné oddělit od sebe zájmy strany a státu. Pro tuto stranu bylo přijímání nezákonných příspěvků a úplatků normální činností. ODS založila ve Švýcarsku na některé tyto peníze tajné bankovní konto. Tak strana, stát a hlavní průmyslové podniky začaly srůstat, tak, jako tomu bylo za komunistického režimu. Jistě, za předchozího režimu ovládala komunistická strana všechna ministerstva (s krátkou výjimkou Pražského jara), a nyní byla ministerstva rozdělena mezi tři politické strany. Princip byl však velmi podobný.

    Klaus se také poučil u Lenina o tom, jak je důležité ponechat banky pod státní kontrolou. Šéf bolševiků kdysi nazval banky "velícím vrcholem ekonomiky" a ani Klaus si je nehodlal nechat vyklouznout z rukou. Banky jsou zároveň hlavními vlastníky investičních fondů, které zase vlastní většinu nejvýznamnějších českých podniků. Jinými slovy, je to pořád v podstatě státní hospodářství.

    Dalo by se argumentovat, že Klausův "kapitalismus divokého Západu"ostře kontrastuje s pevnou státní kontrolou komunistického režimu. To je pravda, ale korupce a absence právních norem, za něž nese Klaus odpovědnost, se podobají předchozímu režimu. Například, nyní je požadováno pro získání víza větší papírování než za komunistického režimu.

    A navíc, vzhledem k tomu, že neexistuje fungující právní systém, trest je stále často založen na politických hlediscích. Například, jeden můj starý přítel se stal náměstkem ředitele nové banky. Začal mít podezření, že v bance dochází k nějaké nekalé praxi, tak z podniku odešel. Ukázalo se, že majitel platí úplatky křesťanským demokratům a ODA. Přirozeně, vláda nechtěla trestně stíhat tu osobu, která jí dávala peníze, ale jakmile se jednou skandál dostal na veřejnost, potřebovala obětního beránka. Přítel se pro to bezvadně hodil. Už přece projevil nedostatek loajality tím, že z banky odešel. Byl okamžitě zatčen a strávil půl roku ve vězení, než bylo proti němu vůbec vzneseno obvinění. Bylo mu dovoleno, aby ho navštěvovala manželka jen jednou za tři týdny a žádní jiní návštěvníci kromě právníka k němu nesměli. Prokurátor ho nechtěl propustit na kauci, protože byl prý přítel mohl "zastrašovat" svědky. Za dalšího půl roku se konečně konal soud. Proti mému příteli nebyla vznesena absolutně žádná obvinění, proces byl krátký a přítel byl shledán nevinným. Avšak škoda se už stala - přítel strávil celý rok ve vězení a dosud za to neobdržel žádné odškodnění.

    Mezitím byl syn ředitele televize Nova odsouzen za znásilnění. Vzhledem k tomu, že je Nova nejvýznamnější soukromou televizní stanicí v ČR a měla tedy dobré styky s vládními místy, ředitelův syn nemusel jít do vězení. A tak odsouzený násilník může zůstat na svobodě, protože je synem politicky významného člověka, zatímco poctivý člověk, který odstoupí, aby se nenamočil do politické korupce, je potrestán za to, že se choval vůči systému neloajálně. Lenin i Stalin se v hrobě musejí usmívat.

    Teď když se dostala k moci nová sociálně demokratická vláda, otázka je: co dál. Vláda nyní hovoří o tom, že bude nutné restrukturalizovat průmysl, než bude odprodán. Když jsem se setkal s činiteli ministerstva zahraničních věcí a ptal jsem se jich, o čem se bude hovořit během jednání s Evropskou unií, mnozí z nich se zmiňovali o nutnosti získat finance ze strukturních fondů EU, aby bylo možno restrukturalizovat průmysl. Jinými slovy, o deset let později jsme se vrátili ke Komárkovi. Možná měl či neměl pravdu. Bývalo by ale asi lepší realizovat jeho myšlenky před deseti lety, než čekat do dneška, než bude zahájena "skutečná" transformace.

    Steven Saxonberg


    Africké peklo - děti a AIDS

    Vysoko na kraji nádherného údolí v Keni, na mýtině mezi bujnými banánovníky, sedí muž na zápraží domorodé chatrče a dívá se, jak jeho rodina připravuje večeři. Na kolenou mu sedí nemluvně, jeho jiní malí synové si hrají nedaleko pod avokadovým stromem. Dcera seká dříví a její bratr přináší pytel čerstvě umleté kukuřice, z níž se bude vařit keňské národní jídlo. Je to obraz jak z časopisu National Geographic. Avšak idyla skrývá skutečný stav věci, napsal nedávno britský deník Times.

    Muž, sedící na prahu své chatrče, umírá na AIDS. Je tak silně nemocen, že skoro vůbec nemůže chodit a často propadá bolestivým záchvatům kašle. Jeho druhá manželka a matka těchto dětí zemřela na AIDS před dvěma lety. Muž, jménem Joseph, bude žít nejdéle ještě půl roku. Až zemře, bude se o svých pět bratrů starat jeho dcera Mary. Bude se starat o tom, aby měli co jíst, aby se slušně chovali a aby chodili do školy. Tak, jako to dělá už nyní. Mary je 13 let.

    V současné době je ve východní a jižní Africe katastrofa způsobená AIDS tak velká, že v každé desáté rodině zemřeli rodiče a žijí v ní jen děti. Charitativní organizace odhadují, že v následujících deseti letech se situace ještě zhorší: tento počet sirotků se zdvojnásobí. Za deset let bude každá pátá africká rodina bez rodičů.

    Podle údajů Světové zdravotnické organizace žilo v roce 1998 v Evropě 8700 sirotků pod čtrnáct let, jejichž rodiče zemřeli na AIDS.

    V subsaharské Africe žije 7 800 000 sirotků, jimž zemřeli rodiče na AIDS. Tisíckrát víc dětí než v Evropě.

    V důsledku této statistiky vyhlíží AIDS jako virová genocida. Je to ovšem genocida, kterou Západ nemá zájem zkoumat.

    V nejchudších zemích světa jsou nejzanedbanější děti světa zbavovány i svého dětství i nejtypičtějších rysů afrického života - totiž života v rodině.

    V Keni, kde je hlavním průmyslem turistika a křesťanská církev je tam hlavní silou, nese AIDS stále ještě stigma. Málokdo přizná, že tu nemoc má. Oficiální statistiky úmrtí na AIDS konstatují, že prý v Keni umírá na AIDS méně než každý desátý občan. Ve skutečnosti uvádějí konzervativní odhady, že na AIDS v Keni umírá každý šestý občan.

    Dopad AIDS na Afriku je daleko zhoubnější než hladomor či válka. Paradoxně však nemoc AIDS přiměla mnohé Afričany, aby se začali otevřeně zabývat nejpotlačovanějšími tabuovými záležitostmi - totiž sexualitou a rolí žen.

    Joseph měl mnoho žen. Dlouhá léta byl přesvědčen, že AIDS je kletba místního afrického medicinmana. Nevěřil tomu, co slyšl o AIDS, dokud nezačali umírat přátelé kolem něho.

    Třináctiletá Mary se odpoledne navrací z pole, kde okopává s jedenáctiletým bratrem Godfreym zeleninu. Sedmiletý Peter se stará o čtyřletého Alberta a o nemluvně.

    Před chatrčí stojí žlutý dvacetilitrový kanistr na vodu. V Africe se považuje donášení vody za ženskou práci, i když britská reportérka listu Times plný kanistr neuzvedla. Hned ráno s ním byla Mary u pumpy pětkrát pro vodu - ušla pětkrát k pumpě vzdálenost půldruhého kilometrů a zpět - a přinesla denní zásobu vody pro rodinu a na zalévání pozemků. Od šesti hodin ráno, kdy bratrům uvařila čaj, neměla ani ona ani oni nic k jídlu. Pak seká dříví, vaří vodu, krájí zeleninu, rozdmychává oheň, vaří kaši a volá oknem na bratry, aby nezlobili. Před jídlem myje malým bratrům ruce. Jsou tři hodiny odpoledne. Sociální pracovnice západní charitativní organizace chválí Mary, že je velmi dobrá kuchařka, a konstatuje, že se stará o svých pět bratrů po celou dobu už dva roky, od té doby co jim zemřela maminka.

    Jakou mají tyto děti budoucnost? "Když se dítě stará o rodiče, který umírá na AIDS, přestane být dítětem a vidí věci, které nemá vidět. Jejich traumatu je nezbavíte, ale je potřeba jim ukázat, že má někdo zvenku zájem. Děti někdy utečou, ale nikdy svým nemocným rodičům neudělají nic zlého. Mary má své bratry velmi ráda a neopustí je. Ale žije hodinu od hodiny, den ode dne. Přišla o své dětství," konstatuje sociální pracovnice.


    Poznámky ke zpravodajství televize Nova a České televize

    Zdeněk Jungwirt

    V souvislosti s aférou kolem agenta MI6 a českou tajnou službou jsem si znovu uvědomil, jak často se objevuje na obrazovce TV NOVA bývalý ředitel BIS Stanislav Devátý. Můžeme jej vidět a slyšet téměř v každé reportáži redaktora Tomáše Smrčka v Televizních novinách.

    Vždy je připraven odpovědět na aktuální otázku a většinou nezapomene vytknout chyby svým následovníkům.

    Až se divím, proč na svém ředitelském postu nesetrval, když je tak dokonalý. Ale o to ani tak nejde.

    Spíš je k zamyšlení, jak se Tomáš Smrček dostává k mnohdy utajovaným informacím, a proč povětšinou jako protistranu nechává hovořit Stanislava Devátého. Pokud mne zrak a sluch neklame, tak žádný jiný reportér TV NOVA podobného oblíbence nemá.

    Bez důkazů nemohu soudit, ale někdy se nemohu ubránit podezření, že oba zmínění pánové vyrábějí různé aféry a aférky společně.

    Ještě zmínka k České televizi. Její pondělní přímý přenos z pohřbu jordánského krále byl další ukázkou chybějící profesionality. Dvojice redaktorů v pražském studiu žvatlala mnohdy nesmysly, jen aby něco pověděla.

    Několikrát se stalo, že jeden redaktor řekl informaci, a vzápětí druhý pronesl totéž. Jako kdyby každý z nich seděl někde jinde. Jedině komentáře přizvaného odborníka na muslimský svět odpovídaly povětšinou vážnosti přenášeného dění.

    A mimochodem, český prezident Václav Havel se při smutečním ceremoniálu v objektivech kamer, které zachycovaly státníky klanící se vlajkou zahalené rakvi se zesnulým králem, mihnul jen na pár sekund.

    Nebylo to také tím, že na rozdíl od ostatních státníků kráčel v královském paláci sám bez doprovodu ? Mám dojem, že jej kameramani považovali spíš za člena doprovodu jiné delegace. Proč jej na pohřbu nikdo nedoprovázel ? Kde zůstali jeho přátelé ?

    Zdeněk Jungvirt

    Poznámka JČ. Je velmi nepravděpodobné, že by reportáž z pohřbu jordánského krále Husajna natáčely kamery České televize, a jordánská režie přenosu z pohřbu těžko považovala Václava Havla za čelného světového státníka, kterého by kamery měly sledovat dlouhou dobu. - O přátelství reportéra TV Nova Smrčka s politiky svědčí autobiografie Martina Fendrycha Jako pták na drátě. Fendrych měl se Smrčkem v době, kdy zastával funkci náměstka ministra vnitra, dosti přátelské styky, které, aspoň jak o tom svědčí sám Fendrych, víceméně přesahovaly normální korektnost styků mezi novinářem a politikem. Recenze Jana Čulíka Fendrychovy knížky je zde.


    Vesmír, dinosauři a jídlo

    Miloš Kaláb

    Těší mě občasná vědecká debata na stránkách Britských listů. Věci, které jsou nám vzdáleny jak v prostoru (daleké světy ve vesmíru) tak i v čase (předchůdci člověka, dinosauři) přitahují pozornost velkého počtu lidí. Během svého života jsem se ale věnoval tělem i duší něčemu docela jinému a proto o vesmíru ani o dinosaurech nemohu diskutovat, aniž bych ukázal mezery ve svých znalostech. Předmět mého studia je při tom na dosah každému člověku - potraviny. Nemusím dávat druhým lidem ani příliš obtížné otázky, abych zjistil, jak málo o potravinách vědí. Nemyslím na obsah bílkovin, cukrů a tuků, minerálních látek a vitamínů, ale jak si představují vnitřní stavbu potravin. Mnoho lidí se přece vyzná ve struktuře vesmíru, společnosti i atomu.

    Téměř 30 roků jsem studoval mikrostrukturu potravin - zejména mléčných výrobků - pomocí elektronové mikroskopie. Se studiem jsem začal díky řediteli, který mi dal úplnou svobodu bádání, což by na mnoha jiných pracovištích bylo nepředstavitelné. Vždyť jsem byl v té době nedávným přistěhovalcem z Československa a to dokonce z úplně jiného oboru, než v jakém jsem si v Kanadě našel místo.

    Předešlý ředitel mi dal za úkol vyvinout párky ze sušeného mléka. Nikoliv jakožto členu nějaké výzkumné skupiny, ale jako osamělému vědeckému pracovníkovi, pro kterého dosud nenajal laboranta. Nevypadalo to s těmi párky a tedy ani se mnou moc nadějně. Povrchovým vzhledem a vůní se moje mléčné gely podobaly párkům a mohly snad sloužit za atrapy. V ústech chutnaly otřesně - jako špatný sýr. Čím to bylo? Co bych viděl pod mikroskopem? Bylo to neuvěřitelné - elektronový mikroskop ukázal v mých 'párcích' droboulinké kuličky - kaseinové micely, kdežto v těch opravdových byla svalová vlákna, tukové kuličky a za studena zrosolovatělá želatina, která se ohřátím měnila na 'šťávu'. Ty obrazy mě zaujaly natolik, že jsem jako 'novopečený' potravinář propadl elektronové mikroskopii, kterou jsem se rychle učil.

    Na počátku 70. let byla v potravinářství určitě luxusem. Koho by zajímalo, jak a proč se od sebe liší struktura jogurtu a sýra? Bylo třeba vůbec znát, jak vypadají bílkoviny v mléku? Jsou tak malé, že je není vidět pod optickým mikroskopem a je nutné použít elektronové mikroskopie. Postupně, jak přibývalo mikrografií a vědeckých prací, podařilo se mi pro tento nový obor získat další kolegy a nakonec založit vědecký časopis. Velké potravinářské firmy, které mi jakožto začínajícímu mikroskopistovi nedovolily návštěvu svých laboratoří, se začaly vybavovat elektronovými mikroskopy a zvaly mě, abych pořádal přednášky pro jejich výzkumné pracovníky o svých výsledcích. Platily mi letenky, hotely i diety.

    Výroba potravin se industrializovala. Už se nejednalo o malovýrobní přípravu na základě dosavadních 'kuchyňských' znalostí. Objevila se potřeba vědět, co ovlivňuje strukturu potraviny. Ta určuje, jaký pocit máme v ústech, jíme-li párek, sýr, roštěnku nebo pečený brambor. Tyto pocity jsou totiž pro oblibu určitých potravin často důležitější než vědomí, že to, co žvýkáme, má nízký obsah tuku, cholesterolu či sodíku. Průmysl vyvinul náhražky tuků, když se zjistilo, že tuky zlepšují pocit v ústech. Odtučněné mléko chutná skoro jako voda, sýr bez tuku (pokud se nejedna o olomoucké tvarůžky) vrže mezi zuby a zmrzlinu bez tuku si v Americe snad ani nedovedou představit. Vida, chutnal jsem ji, neměla ani 1% tuku a přece dělala stejný dojem jako zmrzlina se 16% tuku. Elektronová mikroskopie ukázala 'mikropartikulovanou' vaječnou a mléčnou bílkovinu podobných velikostí a tvarů, jaké má tuk ve smetaně. Náš jazyk se dá totiž ošálit - částečky mající v průměru 1 mikrometr dělají na nás dojem, že máme v ústech tuk.

    Populárně vědecké časopisy v Kanadě i USA se bránily a dosud brání informacím o tom, jak vypadají potraviny pod mikroskopem. Programová ředitelka místní televizní stanice mi jasně řekla, že nebude ukazovat žádné baktérie ani v jogurtu ani v sýru, protože by její stanici mohl soudit mléčný průmysl, kdyby vinou zveřejněných informací poklesl zájem o tyto potraviny. Přece jsem však byl pozván promluvit do celokanadského rozhlasu CBC o tom, proč a jak studuji puchýře na pizze. Toto byla malá epizoda v mé kariéře zaviněná tvrdou konkurencí mezi výrobci pizzy - kdo ji upeče rychleji. Vyhrávají ti, kteří zvedají teplotu trouby téměř na hranici teploty ocelářské pece. Jenže tím se pálí sýr a vznikají černé puchýře. Průmysl pizzy obvinil výrobce sýrů z nedostatečné jakosti jejich výrobků. Byl jsem pozván tento problém objasnit. Puchýře na pizze se zdály rozhlasu mnohem zajímavější než symbiotické laktobacily a termofilní streptokoky v jogurtu - jak si zřejmě myslel moderátor rozhlasového pořadu. Já jsem naopak této situace využil k tomu, abych svůj projev o pizze uvedl vysvětlením, jak vypadá sýr. Pro moderátora Petra Gzowského to byla strašná 'novinka', že i v sýru jsou mikroorganismy. Na mou otázku, zdali pije pivo, odpověděl záporně. Tak tedy víno? Ano, víno pije. Měl jsem ještě několik málo minut k tomu, abych mu vysvětlil, že by bez kvasinek nebylo ani pivo ani víno, ani chléb či kyselé zelí a bez plísní žádný sýr Camembert nebo Roquefort. Snad to sem nepatří, ale zažil jsem i velké překvapení: v r. 1988 mě pozval přednášet o mikrostruktuře potravin v Bratislavě a v Praze tehdejší československý místopředseda vlády a ministr zemědělství Miroslav Toman. Moje odsouzení ke 3.5 rokům vězení ve druhé nápravné skupině za ilegální opuštění republiky po její invazi bylo zrušeno a já se po 22 letech opět setkal se svými bývalými českými a slovenskými kolegy. Domníval jsem se, že některé získám ke spolupráci - po celou dobu svého redigování časopisu Food Structure jsem jej posílal do Prahy zdarma. Probíhající 'sametovou revoluci' v Československu o rok později jsem s manželkou sledoval v japonských novinách, když jsem byl díky stipendiu japonské vlády pozván přednášet o mikrostruktuře potravin v Cukubě, Tokiu a Sapporu.

    Mám představu o černých dírách ve vesmíru, o neutronových hvězdách i o quasarech a neutrinech a také vím, že dinosauři kladli vejce a starali se o svá mláďata i to, že ty býložravé požírali draví dinosauři. Současně jsem si ale vědom toho, že je zatím stále ještě v Kanadě riskantní ptát se, zdali mají lidé představu třeba o tom, že jsou v pšenici, bramborech i v kukuřici škrobová zrna, která nám spolu s jinými složkami těchto potravinářských surovin dávají chuť chleba, bramborové kaše nebo pufované kukuřice. Tak, jak byly donedávna obrazy z nitra hmoty či z hlubin vesmíru tajemné a neobvyklé, tak jsou zatím většině lidí neznámé pohledy elektronovým mikroskopem do šálku mléka nebo do křehkého steaku. Jestliže se populární časopisy i televize těchto informací dosud bojí, našel jsem fórum, kam dávám 'necenzurované' články i snímky. Je jím Internet a základ těchto informací je na stránce nazvané Potraviny pod mikroskopem. Jsou tam početné odkazy na příbuzné obory. Přestože jsem v penzi, pracuji stále u mikroskopu a přibírám další vědecké pracovníky, jimž dávám místo na své stránce, aby ukázali, čím oni přispívají k poznání podivuhodného světa mikrostruktury potravin.

    Miloš Kaláb


    Ještě jeden chybný výrok v diskusi o vesmíru

    Vladimír Wagner

    Vazeny p. J. Culiku,

    nechci byt puntickar, ale ve svem uvodu k diskuzi o clanku "Vesmir se dale rozpina" jste se dopustil chybneho vyroku:

    "... jejimz prostrednictvim se mu podarilo vyfotografovat ve vzdalenych galaxiich 48 ruznych supernov, a tak zjistit, ze alespon v dobe, kdy se od techto vybuchu k nam vydalo jejich svetlo na cestu zpet se vesmir rozpinal rychleji nez do te doby."

    V dane praci (i jinych) je provedeno toto. Zmeri se vzdalenosti galaxii a jejich rychlosti vzdalovani pro co nejvetsi pocet ruznych vzdalenosti (tedy i ruznych casu). Tato data se doplni o spolehliva drivejsi mereni a pak se vynesou do grafu, kde je na jedne ose vzdalenost galaxie a na druhe rychlost jejiho vzdalovani. Blizke galaxie se vzdaluji pomalu a vzdalenejsi stale rychleji. O "obrovske rychlosti" vzdalovani lze hovorit az pro dostatecne velke vzdalenosti. Protoze vzdalenost je zaroven udajem o case, lze s takoveho grafu odecist zmenu rychlosti vzdalovani galaxii v prubehu casu. Proto zminovani astronomove mohli urcit prubeh rozpinani od soucasnosti smerem do minulosti az po tu nejvzdalenejsi (nejstarsi) galaxii. Uvadi, ze zjistili, ze dnes je vzdalovani rychlejsi nez v te minulosti a tedy rozpinani se zrychluje. Co bylo "do te doby" nez se k nam vydalo svetlo nejvzdalenejsi galaxie ve ktere pozorovali supernovu, nemohou nic rici. Nemaji moznost to zmerit. Tedy nemohli zjistit, ze "v dobe, kdy se svetlo od tech supernov vydalo na cestu k nam, se vesmir rozpinal rychleji nez do te doby".

    V tomto popisu je obsazena i namitka ke komentari Petra Molika:

    "Pravda je, ze vsechna pozorovani, z nichz astronomove usuzuji na rozpinani vesmiru, se tykaji objektu, od nichz k nam svetlo letelo nekolik stovek milionu az nekolik miliard svetelnych let, takze poskytuji informace o tom, co se delo prave v takto vzdalene minulosti."

    Jestlize mame pokrytu skalu od milionu az po miliardy let. V prubehu tohoto celeho obdobi probiha rozpinani Vesmiru. Tento jev se projevuje az na  dostatecne velke vzdalenosti (casova obdobi) a pochopitelne nemohu vyloucit, ze se treba pred milionem let rozpinani nezastavilo. Nemohu pochopitelne ani vyloucit, ze treba uz milion let probiha smrstovani Vesmiru. Pokud by toto smrstovani melo priblizne stejnou hodnotu, jako rozpinani, tak se zatim nemohlo nami meritelnym zpusobem projevit. Ovsem v obou pripadech by se jednalo o skokovou nespojitou zmenu. Tedy objeveni se nejake nove sily, ktera tu drive nebyla a ktera se jinak neprojevuje. To take pochopitelne nelze vyloucit. Jako nelze vyloucit zadny "zazrak". Ale pokud projev takove sily nebudem pozorovat i na jinych jevech, ci prislusne zastaveni rozpinani nenamerime, je prirozene (Occamova britva) predpokladat, ze rozpinani Vesmiru probiha i v soucasnosti.

    Dale mam k poznamce Petra Molika jeste jednu poznamku. Ve svem prispevku neoddeluje "Velky Tresk" a "soucasny model prubehu Velkeho Tresku". To, ze nase cast Vesmiru vznikla z horkeho a husteho stavu "Velkym Treskem" je prokazano radou experimentalnich faktu (reliktni zareni, primordialni nukleosynteza, rozpinani Vesmiru ....). Jinou veci je, ze nas soucasny model Velkeho Tresku neni schopen vysvetlit jina pozorovana fakta (temnou hmotu ve Vesmiru, baryonovou asymetrii, ....) a o popis techto faktu se snazi prave zminovane inflacni modely (ty ovsem v sobe obsahuji Velky Tresk take). Kosmologicke hypotezy bez Velkeho Tresku nejenze nedokazi objasnit pozorovaci fakta, na kterych si standartni model prubehu Velkeho Tresku lame zuby, ale odporuji i pozorovacim faktum, ktere plne teorie Velkeho Tresku objasnuje. Take Robert L. Oldershaw sdili patrne nazor, ze Velky Tresk je pravdivou teorii. Jen je treba mit neustale na pameti, ze soucasny model jeho prubehu je jen urcitou "aproximaci", ktera nedokaze vysvetlit vsechna pozorovaci fakta a bude se v budoucnu vylepsovat a pozmenovat. Na takto mnou prezentovany nazor R. L. Olderswawa usuzuji z clanku Janus-faced cosmology, kterou zminuje Petr Molik a kterou lze nalezt i  na internetu:

    http://www.amherst.edu/~rlolders/JANUS.HTM

    Citoval bych z neho tuto vetu:

    "The characteristics of the microwave background radiation, the apparent expansion of our galactic scale environment, and abundances of light elements suggest that the Big Bang model is a good approximation, far better than many previous models."

    Dalsi kontext doporucuji precist.

    Vladimir Wagner


    Ještě jednou katolická církev a pojem ďábla

    Vladimír Durec

    Vážný pán Čulík,

    nerád, ale musím sa vrátiť k  problematike vzťahu katolíckej cirkvi k existencii diabla. V dnešných BL ste sa opäť venovali tejto otázke.

    Bulvární pokleslost Mladé fronty Dnes. Na rozhodnutí katolické církve přestat považovat koncept ďábla za důležitý (viz tento článek v Britských listech) reagovala MFD v dnešním vydáním pozoruhodně pokleslým článkem s bulvárním titulkem "Mnich se ujal vymítání ďábla a vydržel to pouhý rok". Prosím srovnejte článek v BL na toto téma s článkem v dnešní MFD a učiňte vlastní závěr. Doporučuju také psát protestní dopisy šéfredaktorovi MFD, protože ten snad nemůže předpokládat, že takto bezostyšně primitivní manipulaci mu čtenáři, pokud mají pocit určité vlastní lidské důstojnosti, budou tolerovat. Nehorázností pro bezostyšné vydělávání peněz už snad bylo dost. JČ.

    Nečítal som článok v MFD, ale viem si približne predstaviť, v akom duchu sa nesie. Čo ma však zarazilo je skutočnosť, že sa odvolávate na predchádzajúci článok v  BL (aj keď ste zmiernili termín "odmietanie" za "nedoležitosť"). Nehnevajte sa, ale mne (a nielen mne) sa aj ten zdal silne "šmrncnutý" bulvárom, nehovoriac o  vyložene lživom názve. Možno Vás bude zaujímať článok, ktorý k inkriminovenej problematike vyšiel vo včerajších slovenských Katolíckych novinách . Stiahol som ho z tejto internetovskej adresy KN

    http://www.savba.sk/logos/news/kn/data/kn6.html

    a posielam Vám ho.

    S pozdravom

    Vladimír Durec

    Novy obrad exorcizmu

    Vatikan vydal novy obrad exorcizmu, ktory zodpoveda poznatkom mediciny a psychiatrie. Zbierka modlitieb, litanii, pozehnani a formula vyhanania diabla, ktoru predstavil 26. januara kardinal Jorge Arturo Medina Estevez, prefekt Kongregacie pre Bozi kult a disciplinu sviatosti, ma devatdesiat stran a nahradza stare vydanie z roku 1614.

    Obrad, ktorym sa Cirkev z poverenia Krista snazi vytrhnut posadnuteho z moci Zleho, smie vykonavat len kompetentny knaz s vyslovnym povolenim miestneho biskupa, zdoraznil kardinal Medina.

    Novy text v podstate vychadza zo starej verzie, ale je triezvejsi v jazyku.

    V kazdom pripade musi exorcista s najvacsou starostlivostou preverit, ci naozaj ide o pripad posadnutosti diablom. V pripade pochybnosti by sa mal poradit s odbornikmi z oblasti mediciny, z psychiatrie.

    Pripady skutocnej posadnutosti nie su caste. Zly duch sa castejsie pokusa vykonavat svoj vplyv inym sposobom. Novy obrad velkeho exorcizmu (maly exorcizmus sa vykonava napriklad pri krste na odvratenie zlych mocnosti) sa zacina pokropenim pozehnanou (svatenou) vodou ako znamenim ocistenia v krste.

    Nasleduju litanie privolavajuce Boziu pomoc a prihovor vsetkych svatych, za ktorymi moze exorcista pridat niektore zalmove modlitby.

    Potom sa precita uryvok z evanjelia, po ktorom knaz na dotycneho polozi ruky a privolava moc Ducha Svateho. Nasleduje vyznanie viery alebo obnova krstnych slubov so zrieknutim sa zleho ducha.

    Exorcista ukaze postihnutemu kriz, pozehna ho a vyslovi vlastnu formulu exorcizmu. Ta pozostava z dvoch casti: zaprisahavajucej a prikazujucej casti. Prva cast je prosbou k Bohu, druha je priamy rozkaz diablovi v Kristovom mene, aby opustil choreho.

    Tato druha cast, ako predpoklada obrad, sa moze vypustit. Obrad konci dakovnou modlitbou.

    "Exorcizmus vychadza z viery Cirkvi v existenciu diabla a inych demonov, ktori sa pokusaju odvratit cloveka od cesty spasy a vytrhnut ho spod vplyvu Boha," povedal kardinal Medina pri prezentacii noveho obradu. Demoni su padnuti anjeli, ktori boli pre svoje hriechy odvrhnuti a disponuju urcitou mocou, avsak nie neohranicenou. Vplyv Zleho sa prejavuje najma v zavadzani, lzi, podvode a zmatku.

    KAP/TK KBS

    P.s. Možem byť trocha jedovatý? Čo poviete na tú poslednú vetu?!


    Kde je Boží dobrota v případě zhoubných chorob u dětí?

    Autor je znám.

    Vazeny pane Culiku,

    zajimalo by me, jak katolicka cirkev resi otazku Bozi dobroty v pripade zhoubnych chorob. Jak je pojednano nelidske utrpeni treba malych deti, trpicich temito nemocemi? Priznava katechismus svobodnou vuli i kazdemu viru, bakterii a mutaci v genu?

    Deje v prirode jsou mnohdy hodne krute. (Housenky pozirane zaziva lumky, hry kocky s mysi - prikladu mozno uvest bezpocet.) To je take rizeno Bozi dobrotou? Je snadnejsi pochopit slepou evoluci.

    PS Temito otazkami a tvrzenim, ze Buh je zly, jsem trapila svoji katolickou babicku. Pro malou holku je tezke prijmout, ze Buh projevuje v jejim pripade svoji nekonecnou dobrotu hnusnymi vyrazkami a opuchnutim vsech sliznic. O Jobovi jsem slysela mockrat, ale nepresvedcilo me to. Dar viry nemam, nechci ale urazet jinym lidem jejich viru v Boha...


    I zvířata mají svobodnou vůli

    Jaromír Křepelka

    Nemohu souhlasit s  tvrzenim Vladimíra Durece, ze "Odpoved pre veriaceho je v bozom dare slobodnej vole, ktorá odlisuje cloveka od zvierat. Zvierata konaju pudovo", uvedenym v BL v prispevku pod nazvem "Ako je to s popieraním diabla katolíckou cirkvou?".

    Muj nazor je ten, ze clovek i zvirata jednaji jak pudove, tak rozumove, pouze se odlisuji mirou takoveho konani. Vychazim z pozorovani napriklad psu, s nimiz sdilime domacnost, a nemohu jim odeprit "dar slobodnej vole".

    Zkusenost mi rika, ze se svymi vlastnimi komunikacnimi prostredky snazi prosadit svou svobodnou vuli. Nazor o nadrazenosti cloveka nad ostatnimi prislusniky ziveho sveta, od kterych se biologicky lisi jen nepatrne, nema podle mne racionalni jadro.

    Zdravi

    Jaromir Krepelka


    Prohlášení čtyřkoalice - stát a církve

    Demokratická unie

    Posledni vyvoj udalosti kolem obsazeni vladni komise pro reseni vztahu mezi statem a cirkvemi nas velmi znepokojuje. Svedci o nedostatku dobre vule ze strany soucasne socialne - demokraticke vlady po dustojnem dialogu, ktery povazujeme pro reseni problemu za rozhodujici.

    Odmitave stanovisko Ceske biskupske konference k ucasti zastupce KSCM v teto vladni komisi plne podporujeme a zadame vladu, aby v zajmu zahajeni potrebneho dialogu zastupce teto strany do vladni komise nejmenovala.

    Povazujeme za velmi nestastne interpretace ruznych expertnich stanovisek o tom, zda je cirkev vlastnikem, nebo jen uzivatelem cirkevniho majetku. Nelze prece pripustit, aby demokraticke instituce priznavaly v teto zalezitosti mene prava, nez instituce totalitni, ktere navic nikdy vlastnictvi cirkvi nepoprely, ani tento majetek nezestatnily.

    Vyzyvame vladu, aby problem vratila tam, kam patri, tedy do roviny pravniho vztahu, ktery je obecne platny pro jakykoli majetkovy spor. Obecne pravni principy musi zustat zachovany a nesmi v zadnem pripade podlehat manipulaci podle momentalniho politickeho zajmu.

    Z uvedenych duvodu jsme pripraveni v dialogu s ostatnimi subjekty konstruktivne hledat funkcni podobu vladni komise, ktera by prispela ke spravedlivemu a dustojnemu vyreseni vztahu statu a cirkvi.

    Za:

    KDU-CSL: Jan Kasal,

    Unii svobody: Jan Ruml

    ODA: Daniel Kroupa

    DEU: Ratibor Majzlík.

    V Praze, 4. unora 1999


  • |- Ascii 7Bit -|- PC Latin 2 -|- ISO Latin 2 -|- CP 1250 -|- Mac -|- Kameničtí -|