pátek 29. ledna

O B S A H

Co je nového v České republice:

  • Komentovaný přehled zpráv z ČR Odkazy:
  • Přehled nejzajímavějších článků z poslední doby Z britské soudní síně:
  • Microsoft ustoupil ve sporu o ochrannou značku Česká politika:
  • Nejistota motivace Palachovy oběti (Jiří Jírovec) Finančnictví:
  • Proč vypadla libra z evropského směnného mechanismu (Petr Paleta) Varování:
  • Viagra prý způsobuje impotenci Asylové právo:
  • Romští uprchlíci v Londýně žádají o pomoc Velká Británie:
  • Zveřejníte-li podvody a nepravosti v zaměstnání, dostanete neomezené odškodné Pokrytectví politiků:
  • Evropská komise nemá být "příliš otevřená", praví oficiální memorandum Historie a dnešek:
  • Tajnůstkářství v britské vládě Znovu k Janu Palachovi:
  • Odboj skupiny Jana Palacha (Petr Jánský)
  • Nad dopisem Dannyho Novotného (Jindřich Pařík) Děti Země:
  • Kolik bude Liberec stát kandidatura na MS 2005?
  • Ekologové doporučili výjimku na dálnici D8 neudělit

    Kompletní Britské Listy


    Ikona pro Vaši stránku...

    |- Ascii 7Bit -|- PC Latin 2 -|- ISO Latin 2 -|- CP 1250 -|- Mac -|- Kameničtí -|


  • Czech media, Czech politics and Czech culture: A selection of English language articles, published in Britske listy over the past year or so. (Selected Britske listy articles in English now appear in the new electronic pages of the journal "The New Presence"). - Zde je měsíčník Nová přítomnost.
  • Tady je minulé vydání Britských listů.
  • Kdo je vydavatel Britských listů? Zde je životopis Jana Čulíka.
  • Adresa Britských listů je zde. Pouze když nefunguje, pište na tuto alternativní adresu.
  • (Jan Čulík má anglicko-českou stránku materiálů a hyperlinků, týkajících se ČR, zde na Glasgow University).
  • Užitečné internetové stránky pro bohemisty a specialisty na Českou republiku jsou zde.
  • Časopis Neviditelný pes, který vydává Ondřej Neff, je na adrese http://pes.eunet.cz.

    Co je nového v České republice

    Jedna historka o černém hněvu

    Toto je materiál, zveřejněný v BL v pátek dopoledne:

  • Kdy pronikne do Neviditelného psa pluralita? Navrhl jsem Ondřeji Neffovi, vydavateli Neviditelného psa, aby si NP a BL vyměňovaly automatickou upoutávku.

    Dostal jsem od Ondřeje Neffa tento dopis:

    Promin, ale nemyslim, ze by bylo vhodne, aby BL nesly upoutavku tak casto jimi napadaneho media, jako je NP. Nestydis se, ze mi neco takoveho vubec navrhujes? Ne, nestydis. To ja vim.

    Neminim v teto debate pokracovat a proto povazuj vec za vyrizenou.

    Sbohem

    Ondrej Neff

    Ondřej má samozřejmě právo zveřejňovat či potlačovat v Neviditelném psu, co chce. Jenže jakou hodnotu má médium, o němž víme, že zveřejní jenom něco a některé věci potlačuje? Zaráží mě ten úporný hněv, onen nedostatek tolerance, jemuž nerozumím. Znamená to, že když někoho kritizuji, nebo když někdo kritizuje mě, že ho musím začít nenávidět na smrt a přerušit s ním všechny styky? Nevím, ale normální přece je se navzájem kritizovat, přesto však spolu udržovat slušné styky. Nebo všechno musí být skutečně založeno na principu jánabráchismu? Nekriticky se obdivujeme a jsme si vzájemně zavázáni různými službičkami, které jsme si pro sebe navzájem udělali, a když se někdo tomuto pletivu protislužeb vymkne, uvrhneme ho s černým hněvem do vyhnanství? Znamená to, že jakmile nějaký sdělovací prostředek uveřejní o určité firmě reklamu či informaci, nesmí ji už nikdy kritizovat, protože by se pomstila ostrakizací? Cením si ale právě takových lidí, institucí a sdělovacích prostředků, které jsou schopny zveřejnit a přijmout i názory, které je kritizují, a považovat je pro sebe za přínos. Právě tito lidé, instituce a sdělovací prostředky jsou schopni pružného vývoje, podle měnících se okolností. JČ

    Ondřej Neff ještě napsal:

    Hahah - tohle je klasicka ukazka culikovsko-pecinovske demagogie. Ty samozrejme muzes co chces a ja nic nepotlacuju, presto jiste uz ted ze sebe potis blabol na tema "neff potlacuje nazory". Ja proste odmitam delat nekomu reklamu zadarmo. S mobilem a i-dnesem reklamu bartruju, protoze to jsou uspesne a velmi navstevovane weby. tot vse a uz mi nepis, opravdu nehodlam marit cas s clovekem, o jehoz dusevnim zdravi mam vazne pochybnosti.

    neff

    Před nedávnem mi podíval jeden pražský mediální odborník, jak už v ČR skoro všichni pozorovatelé sdělovacích prostředků dávají pozor jen na sledovanost či počet prodaných výtisků a absolutně ignorují jakékoliv obecnější principy kvality. Tím ovšem vzniká začarovaný kruh, který do sebe nepřipouští cokoliv nového. Je-li to, čeho si žádá lidová většina (zábavu nejnižšího společného jmenovatele) automaticky označeno za kvalitu, protože je to nejpopulárnější, budou se přece neustále omílat tytéž konvenční postupy a myšlenky. Aniž bych proboha chtěl nyní soudit jakékoliv konkrétní servery či sdělovací prostředky, sledovanost nemůže být automaticky jediným měřítkem úspěšnosti a kvality - Nemám s Ondřejem Neffem žádný osobní spor. JČ.

    A další dopis od Ondřeje Neffa zní:

    Tak jsem se nemylil: skutecne to nemas v hlave v poradku. je to jako kdybys nekoho ustavicne pomlouval a soucasne se mu cpal do kuchyne, aby ti tam dali obed. prekrocil jsi rozumnou mez a proto rusim odkaz na blisty (veru vhodne voleny nazev) odkaz.

    o. neff

    Zaujalo mne, jak nemá Ondřej Neff porozumění pro prospěch obce a redukuje všechno na individuální prospěch. JČ


    K výše uvedenému přišel v sobotu tento dopis od Ivana Vágnera:

    Dobry den,

    bylo to opravdu desive cteni ta Neffova korespondence. Myslim si, ze se u nej uz delsi dobu projevuje jeden ze syndromu moci - v danem pripade jim prijate role opinion leadera. Pravdepodobne tam budou i dalsi duvody, snad i potlacovane rozmrzeni, ze jeho novinarina je uznavana podstatne vice, nez literarni texty a mozna i dlouhodobe prepracovani.

    Ale v danem pripade (byt je jeho projev pro nej osobnostne devastujici) bude mit jiste i on sve zastance. A to je to, proc Vam pisi: dozvedel jsem se o Vasi debate totiz nejprve z odkazu na technicistnim serveru Sveta namodro, kde vas odsoudili vicemene za to, ze zneuzivate citace z dopisu.

    A v tom jim musim priznat dil pravdy: ty citace, jak jdou pod sebou opravdu vypadaji, jako kdyz jeho citujete presne, ale ne sebe. Pokud to z Vasi strany byly opravdu az dodatecne komentare, nebylo to rozhodne koser.

    Pokud byste byl jednoznacne uvedl, ze i ve Vasich textech jde o citace, nebylo by co resit. Takto je ale Neffovo chovani sice hulvatstvi primadony, ale ti, kteri ho u(vy)znavaji z duvodu emotivnich, budou videt predevsim onu "obalku" sporu a nikoli jeho obsah.

    Mozna by nezaskodilo v BL duslednejsi vyuzivani uvozovek pri citacich, i kdyz se zda, ze je to z kontextu nebo jinak graficky zrejme (kurziva, odkaz atd.).

    s pozdravem

    ivan vagner

    Tak ještě jednou:

    Průběh páteční korespondence Neff-Čulík byl přesně tento:

    Date: Fri, 29 Jan 1999 08:36:43 +0000
    To:neff@login.cz
    From:jcu2@cableol.co.uk (Jan Culik)

    Ondreji,

    nechces si s BL vymenit automatickou upoutavku, jako mas s Mobil serverem?

    Viz

    http://www.britskelisty.cz/prehled.html

    Cau,

    Honza


    Date: Fri, 29 Jan 1999 09:51:48 +0100
    From: Ondrej Neff neff@login.cz
    Reply-To: neff@login.cz To: Jan Culik jcu2@cableol.co.uk
    Subject: Re:
    Promin, ale nemyslim, ze by bylo vhodne, aby BL nesly upoutavku tak casto jimi napadaneho media, jako je NP. Nestydis se, ze mi neco takoveho vubec navrhujes? Ne, nestydis. To ja vim.

    Neminim v teto debate pokracovat a proto povazuj vec za vyrizenou.

    Sbohem

    Ondrej Neff

    Date: Fri, 29 Jan 1999 09:42:50 +0000
    To:neff@login.cz
    From:jcu2@cableol.co.uk (Jan Culik)
    Subject:Re: Re:

    tvemu uvazovani nerozumim.

    Ty skutecne potlacujes nazory, ktere te kritizuji? Proc?

    Diky.

    JC


    Date: Fri, 29 Jan 1999 11:11:46 +0100
    From: Ondrej Neff neff@login.cz
    Reply-To: neff@login.cz
    X-Mailer: Mozilla 3.01 (Win95; I)
    To: Jan Culik jcu2@cableol.co.uk
    Subject: Re:

    Hahah - tohle je klasicka ukazka culikovsko-pecinovske demagogie. Ty samozrejme muzes co chces a ja nic nepotlacuju, presto jiste uz ted ze sebe potis blabol na tema "neff potlacuje nazory". Ja proste odmitam delat nekomu reklamu zadarmo. S mobilem a i-dnesem reklamu bartruju, protoze to jsou uspesne a velmi navstevovane weby. tot vse a uz mi nepis, opravdu nehodlam marit cas s clovekem, o jehoz dusevnim zdravi mam vazne pochybnosti.

    neff


    Date: Fri, 29 Jan 1999 17:22:44 +0100
    From: Ondrej Neff neff@login.cz
    Reply-To: neff@login.cz
    X-Mailer: Mozilla 3.01 (Win95; I)
    To: Jan Culik jcu2@cableol.co.uk
    Subject: od neffa

    Tak jsem se nemylil: skutecne to nemas v hlave v poradku. je to jako kdybys nekoho ustavicne pomlouval a soucasne se mu cpal do kuchyne, aby ti tam dali obed. prekrocil jsi rozumnou mez a proto rusim odkaz na blisty (veru vhodne voleny nazev) odkaz.

    o. neff


    Vysvětlení Jana Čulíka, sobota dopoledne

    Je mi jasné, že nekritické obdivovatele Ondřeje Neffa nepřesvědčím, bude mít pro ně vždycky pravdu a kdokoliv se pokusí jakkoliv kritizovat, bude zločinec. Znovu zdůrazňuji, že osobně proti Ondřeji Neffovi nic nemám, upozorňuju na způsob jednání, Neffovu osobu nekritizuju. (Nekritizuju vlastně vůbec nic, předkládám jen dokumentární materiál k obecnému úsudku.)

    Píšu o tom proto, že tento způsob reakce není typický pro Ondřeje, přichází (zdaleka nejen vůči mně) od celé řady lidí v ČR, kterým se nelíbí nějaké údajné zpochybnění jejich práce a autority.

    Píšu o tom proto, že s tímto přístupem se podle mého názoru nedá konstruktivně jít do budoucnosti, je velmi zkostnatělý. Neměli bychom jakoukoliv kritiku okamžitě považovat za útok na samou podstatu naší existence a reagovat černým hněvem.

    Jsem si vědom, že nekritičtí obdivovatelé Ondřeje Neffa budou hledat všechny možné podružnosti, nějaký nedostatek prezentace tohoto problému, aby mou argumentaci na těchto podružnostech zdiskreditovali. Vždyť tak se to v ČR běžně dělá. Odkazuju na přehled chyb logické argumentace od Aleše Zemana.

    Pokud někdo případně namítá, že jsem učinil chybu, že jsem zveřejnil Ondřejovu "soukromou korespondenci", musím takové námitky rázně odmítnout.

    Ondřej Neff je veřejná osoba a publikace těchto textů je ve veřejném zájmu. Představa, že si každý může dělat, co chce, a že to má být jakýmsi způsobem chráněno rouškou soukromí, je zcestná. Toto není zdaleka první případ tohoto "černého hněvu" a nebyl vždy zaměřen jen vůči Janu Čulíkovi.

    Ujasnil jsem si na případu Ondřeje Neffa toto, a proto mu děkuji. Má to myslím obecnější význam:

    Osoby, které reagují takovýmto černým hněvem, vědí moc dobře, že nemají pravdu a že by to ve věcné, racionální diskusi, zřejmě vyplynulo najevo. NECHTĚJÍ však své chování či postoje změnit. Jediná reakce, která jim zbývá, je tedy se nekřesťansky vztekat, případně označit kritika za blázna.

    Kritiku změní kritizovaná osoba v mocenský boj. Už to není rovná soutěž přístupů a myšlenek, ale úporná bitva, kdo vyhraje. Jinými slovy, nejde o zjišťování, kde je pravda, která by nám pomohla v orientaci ve skutečnosti, ale jde o mocenské, totalitní vnucení určitého postoje jiným. "Já tvrdě prosazuju tento názor a postoj, a kdo se mnou, s námi nesouhlasí, je blázen." Potíž je, že i když třeba krátkodobě člověk s takovýmto mocenským postojem vyhraje, v dlouhodobé perspektivě v konfliktu se skutečností prohraje. Sovětský svaz se přece nakonec rozložil. Člověk nemůže dlouhodobě ignorovat realitu a vnucovat ji svá, zjednodušená řešení, protože mu to v dané chvíli připadá pohodlné. Jediným způsobem, jak přežít, je neustále realitu zkoumat střetáváním protikladných kritických myšlenek.

    Zdůrazňuju, že mi naprosto nejde o osobu Ondřeje Neffa, která se mi zdá podružná, ale o způsob jednání a uvažování, který je podle mého názoru nekonstruktivní a škodlivý, pokud jde o dlouhodobější prospěch české komunitě.

    Jan Čulík


  • Dosud největší bankrot v ČR, krach společnosti Chemapol Group, postihne desítky podniků, které nashromáždil Václav Junek. Některé snad budou mít jiné vlastníky, jiné budou uzavřeny. Je hezké, jak si některé české sdělovací prostředky mnou ruce nad tím, že "konečně máme v ČR pořádný bankrot", "konečně začínají krachovat někdejší nevýkonné státní podniky" - jakto, že nikomu příliš nevadí, že přijdou zřejmě tisíce lidí o zaměstnání? Podle některých odborníků byl českých chemický průmysl původně po roce 1989 jedním z nejprodejnějších českých hospodářských sektorů. Jak je možné, že to s Chemapolem dopadlo takto špatně? Přestali prodávat své výrobky? Nedokázali inovovat či čelit zahraniční konkurenci? Zdražila se ropa? Existuje snad padesát otázek v této věci, které si čeští novináři nepoložili a nepokusili se na ně odpovědět. - Konkursu se stále snaží zabránit hlavní akcionář Radim Masný, který stále vyjednává s věřiteli, ČSOB a bankou Credit Lyonnais.

  • Vláda ve středu odvolala Karla Vulterina z funkce ředitele Bezpečnostní a informační služby proto, že svým jednáním porušil zákon o zpravodajských službách. Tím vzrostlo bezpečnostní riziko pro ČR a riziko poškození některých jejích zahraničních zájmů, řekl vicepremiér Pavel Rychetský.

  • Vulterin byl prý odvolán proto, že vládě zatajil informace o údajné přípravě atentátu na  Rádio Svobodná Evropa - Rádio Svoboda. S odvoláním na nezávislé zdroje to uvedly televize Prima a ČT. Atentát měl prý zorganizovat irácký konzul v České republice, který počátkem roku uprchl na Západ. Bezpečnostní informační služba se měla o údajném atentátu na na Rádio Svobodná Evropa-Rádio Svoboda dovědět od britské tajné služby, vládu ale neinformovala. Generální konzul iráckého velvyslanectví Džábir Sálim byl prý důstojníkem irácké rozvědky, který z ambasády v Praze řídil špionážní akce v ČR, v Polsku a na Slovensku. Poté, co česká vláda schválila vysílání Svobodné Evropy z Prahy do Iráku, dostal Sálim za úkol provést nebo zorganizovat teroristický útok proti sídlu vysílání. Na tento úkol obdržel 50 tisíc dolarů, což označil za nedostatečné, takže Irák poslal dalších 100 tisíc dolarů. Akce, jejíž přípravy BIS monitorovala, se nakonec neuskutečnila a Sálim z České republiky počátkem ledna uprchl, uvedla ČT.

  • Korupce v Radě českého rozhlasu? Funkce člena Rady Českého rozhlasu se vzdal její předseda Vladimír Poštulka, prý kvůli obvinění sdělovacích prostředků, že v novém pořadu Českého rozhlasu 2 "Kulinářský lexikon" propaguje časopis Labužník, jehož je z 20 procent spolumajitelem. - Upozorňujeme na nedokončenou polemiku mezi generálním ředitelem Českého rozhlasu Vlastimilem Ježkem a z nejasných důvodů z ostravského rozhlasu propuštěným novinářem Miroslavem Hruškou, viz zdezde. Podle Miroslava Hrušky se Rada Českého rozhlasu ani nezabývala jeho opakovanou stížností na situaci v ostravském rozhlase, podle Vlastimila Ježka byl Hruška propuštěn, protože byl "stará struktura", nikoliv proto, že poukázal na pochybné finanční praktiky v ostravském rozhlase. Rada Českého rozhlasu však nereagovala a přípis Vlastimila Ježka není bez příloh dostatečně průkazný.

  • Viagra do českých lékáren. Tento pátek v podvečer bude Viagra v prodeji ve vybraných pražských lékárnách, od následujícího pondělí bude k dostání v lékárnách po celé republice. Viagra je lékem proti impotenci, nebude však jak se zdá v ČR k dispozici na lékařský předpis, lidé si ji budou muset kupovat. (Znamená to, že české zdravotnictví neléčí impotenci jako nemoc, a že si musejí lidé určité základní léky pro svou terapii kupovat? - V Británii, do třetice připomínám, se kolem Viagry rozpoutala kontroverze, neboť se britský ministr zdravotnictví pokusil v jejím případě odebrat lékařům právo předepisovat pacientům pro jejich uzdravení takový lék, jaký uznají sami pro něho za nejvhodnější.) Cena pětadvacetimiligramové pilulky Viagry se bude pohybovat kolem 320 korun, padesátimiligramové 370 a stomiligramové 440. Pozor na varování britského tisku, že u mladších mužů prý Viagra může způsobit trvalou impotenci, viz toto číslo BL.

  • Britské listy rozšiřované e-mailem. Na žádost čtenářů, zda by nebylo možno rozšiřovat BL i e-mailem, je nyní tato služba laskavostí Internet Servisu a Jiřího Gallase k dispozici. Podívejte se na adresu http://www.britskelisty.cz/blpostou.html.

  • Záhadné posilování České spořitelny - Otázka pro české novináře a ekonomy. V poslední době vydala ČTK několik zpráv o České spořitelně. Podle těchto zpráv může "maximální výše vyvedených úvěrů dosáhnout až 60 miliard korun" (ČTK 17.12.98), z čehož je přibližně "35 miliard nekrytých úvěrů" (ČTK 17.12.), restrukturalizace aktiv má být "převážně na komerční bázi"(ČTK 18.1.99), kapitál banky byl zatím před koncem roku 98 "posílen o 5,5 miliardy korun" (ČTK 18.1.) a do Konsolidační banky byly zatím "vyvedeny klasifikované úvěry za 10,4 miliardy korun"(ČTK 18.1.). - Zprávy bohužel neuvádějí, jak se toto záhadné posilování a vyvádění prakticky dělá. Nikde jsem se nedočetl, kolik který z akcionářů Spořitelny na toto přispěl. Očekával bych, že akcionáři přispěli proporcionálně k jejich podílům, a že podobně proporcionálně přispějí ještě v dalších kolech. Například při předpokládaném "vyvedení sociálně zvýhodněných úvěrů z bilance banky(18.1.)" a plánovaném zvyšování základního jmění před koncem roku 1999. Neočekávají přece, že je budou tak obrovskými částkami subvencovat čeští daňoví poplatníci. Vždyť užitek z této restrukturalizace jde především do kapsy těchto akcionářů. - Proto má otázka: Můj odhad je, že například akcionář BERD (Evropská banka pro obnovu a rozvoj), vlastník 11,8% akcií České spořitelny, by měla přispět na toto financování asi 5 miliardami korun, něco přes 550 korunami na každou akcii, pokud si chce zachovat nezměněný podíl v rekonstruované České spořitelně. Předpokládám, že přesná čísla jsou každému v České republice přístupná. Mohl by mi je prosím některý z ekonomů nebo novinářů poslat? František Nepil, 20. ledna 1999.


  • Britské listy nyní mají novou automatickou každý den aktualizovanou upoutávku. Je na adrese http://www.britskelisty.cz/prehled.html. Obracím se na ty čtenáře-příznivce tohoto časopisu, kterým je význam Britských listů jasný a vědí, že je rozumné povědomost o tomto časopise rozšiřovat, aby upoutávku případně umístili na své internetové stránky. JČ.

  • Preji Vam krasny den (noc), rad bych Vas informoval, ze prave vyjela z vozovny druha letosni linka nasi Tramvaje, píše Zdeněk Fekar, šéfredaktor literárního časopisu Tramvaj Načerno.

    Výběr textů z posledních dní:


    Pokračování seznamu nejzajímavějších článků z poslední doby umisťuji zvlášť jako samostatný text, viz OBSAH dnešního čísla. (Toto pokračování se NENATÁHNE jako součástí Kompletních Britských listů, musíte si na ně v Obsahu samostatně kliknout.) Všechny články předchozích vydání od začátku Britských listů v červenci 1996 jsou k dispozici v archívu BL.

    Americký gigant Microsoft Corporation ustoupil britské firmě Inner Workings ve sporu o ochrannou značku

    Ve funkci "Help" softwarového balíku "Office 2000", který přijde na prodej letos v březnu, užívá firma Microsoft postavičku tzv. Rocky the Dog. Je v softwaru defaultovou verzí sponky na papíry. Rocky the Dog je velmi podobný postavičce "Lemon Dog" glasgowské firmy Inner Workings, která je chráněna platnou ochrannou značkou firmy Inner Workings.

    Microsoft Corporation plánovala široce využít postavičky Rocky the Dog jako významného "zlidšťovacího" prvku ve své marketingové kampani pro Office 2000, ve snaze přiblížit počítačový software uživatelům.

    Rocky the Dog však nebyl registrován jako obchodní značka.

    Firma Inner Workings konstatovala, že přílišná podobnost Rockyho postavičce Lemon Dog je porušením její ochranné značky a zažádala u edinburského soudu Court of Session o vydání tzv. interdiktu, který by zakázal prodej výrobku firmy Microsoft Office 2000 podle skotského zákona nejprve ve Skotsku, pak ve Velké Británii a postupně na všech ostatních územích světa, až do vyřešení problému.

    Ve čtvrtek 28. ledna 1999, těsně před ukončením soudního jednání v Edinburku a těsně před vyhlášením rozhodnutí soudce vystoupili právníci firmy Microsoft s návrhem mimosoudní dohody.

    Firma Microsoft se zavázala, že "nikdo z podniku Microsoft ani nikdo s pravomocemi podniku Microsoft nebude žádným způsobem využívat postavičky "Rocky the Dog"

  • od 29. ledna 1999 na žádném balení svých výrobků,

  • od 29. ledna 1999 při žádné reklamě ani v žádných reklamních akcích

  • od 29. ledna 1999 v žádném marketingovém ani inzertním materiálu

  • od 29. ledna 1999 v žádné dokumentaci ani reklamním materiálu k dispozici v prodejnách a na prodejních místech

  • a od 8. února 1999 odstraní postavičku Rocky the Dog ze všech svých internetových stránek.

    Pozorovatelé to považují za podstatné vítězství firmy Inner Workings, která tímto případem chtěla zkoumat, zda je právní registrace jejích ochranných značek skutečně platná, i v případě, kdy se stane odpůrcem největší korporace na světě. Výsledkem sporu to bylo, jak se zdá, potvrzeno.

    (Jan Čulík je členem správní rady firmy Inner Workings.)


    Nejistota motivace Palachovy oběti

    Jiří Jírovec

    K napsání poznámky o Palachovi mě přivedl čtenář, který připouští, že byl víc zasažen fotografií hořícího budhistického mnicha než smrtí Jana Palacha a pak článek Danny Novotného, kterému je rok 1968 evidentně na obtíž.

    Danny Novotný je hrdý na to, že patří ke generace roku 89, která podle jeho mínění zbavila svět studené války a komunismu. Jenže rok 89 nezpůsobila náhlá chrabrost jeho generace. Šlo o výsledek dlouhodobého procesu, který začal Churchill, když projevem v americkém Fultonu rozštípl válkou trochu sjednocený svět, procesu, který přinesl uvolnění v šedesátých letech, utužení v letech sedmdesátých, a zase uvolnění v letech osmdesátých. Nechtít vidět historické souvislosti není příliš moudré. Navíc je možné, že za jednu, dvě generace se bude na rok 1989 hledět jako na katastrofální omyl vedoucí k narušení světové rovnováhy. Vývoj v Rusku tomu začíná nasvědčovat.

    Tvrdit, že od roku 1966 do roku 1968 bylo dost času na rasantní kroky k přechodu k západní demokracii, je dosti odvážné. Je jistě možné diskutovat o tom, zda se věci mohly dostat dál, kdyby síly, které tehdy rozhýbaly společnost, měly více citu pro to, co je a co není v rozděleném světě dosažitelné - tedy nikoli rasantní kroky ale promyšlené manévrování. 21. srpna nešlo o víc než o potvrzení suverenity SSSR nad územím, které USA a jejich spojenci uznaly za jeho píseček, kde si může udělat svůj pořádek (stejně tak jako ony na svém). Ostatně Moskva předem informovala svoje globální partnery o zásahu a ujistila je, že masový přesun vojsk v těsné blízkosti západoněmeckých hranic není nepřátelským aktem proti státům NATO.

    Domnívám se, že tuto skutečnost je třeba mít na mysli i při hodnocení činu Jana Palacha, stejně tak jako to, že (při vší úctě ke ztraceným životům) zásah "spřátelených vojsk" měl v podstatě happenningový charakter. Půlmiliónová armáda pokoušející se obnovit částečné zmizelé kolíky vymezující jejich "claim" v zemi potomků Švejka. Tak to, troufám si generalizovat, viděla moje generace, které bylo tehdy necelých třicet let.

    Jan Palach se upálil v době, kdy lidé žili poměrně poklidným životem. Hranice byly stále otevřené (vydané výjezdní doložky byly an blok zrušeny někdy na přelomu října a listopadu 1969). Otřes noci z 20. na 21. srpna pomalu dozníval, do pádu Dubčeka chybělo ještě několik měsíců a okupační plátek Zprávy, považovaný mnohými za doplněk Dikobrazu, těžko vzbuzoval nějaké obavy.

    Z tohoto hlediska bylo Palachovo časování stejně nečekané jako nepochopitelné a proto první reakcí byl všeobecný a nepředstíraný šok znásobený následným upálením Jana Zajíce (na něj si těžko někdo vzpomene).

    Pamatuji se na výzvy politiků a umělců v nichž se mísila oslava činu, který na okamžik dopřával národu pocit, že se přece jen umí nepříteli postavit, s obavou, že sebevraždy budou upálení bude opakovat (budou další pochodně, předpovídal Palach).

    Domnívám se, že tato prohlášení, z lidského hlediska pochopitelná, převedla Palachův čin z roviny cíleného odporu proti (západem odklepnutému) ukončení tak zvaného obrodného procesu do roviny smíření se situací (nemá cenu mařit další životy). Navíc (z mého hlediska nešťastné) Palachovo křestní jméno nabídlo paralelu s Husem. Toto spojení - dva Janové kvůli pravdě v plamenech - odsunulo Palacha takměř okamžitě do historie.

    Ještě slavný pohřeb (s připomenutím jiného Jana) s akademickými funkcionáři v čele (mnohým z nich to za krátký čas prověrkové komise omlátily o hlavu), pocit vítězství díky dočasnému přejmenování Náměstí krasnoarmějců na Palachovo náměstí a obdiv k tramvajákům, kteří po návratu původních cedulí zpět ještě nějakou dobu ohlašovali zastávku jako Palachovu.

    Narod však měl během krátké doby jiné, lidštější hrdiny. Bojovali "za nás" proti utlačitelům zbraněmi uznávanějšími - hokejkami - se známými výsledky 2:0 a 4:3.

    Palachův čin šokoval národ, ale tím víceméně skončil. Nezapadal do obrazu událostí, neodpovídal české mentalitě (potomci Švejka přece bojují tak, aby se mohli sejít po válce na pivu), byl poměrně rychle zastíněn jinými událostmi a pak vymazáván z historie po výměně Dubčeka Husákem.

    Nevím do jaké míry Jan Palach ovlivnil myšlení a jednání lidí a zda se někdo touto otázkou seriózně zabývá nebo zabýval. Nemám na mysli oficiální linii, kterou lze shrnout jako napřed věnce, pak dlouho nic a teď už zase věnce (s poněkud trpkou příchutí, že Palach vlastně bojoval za socialismus s lidskou tváří), zajímala by mě odpověď "normálních" lidí a jejich činy.

    Již zmíněný výrok čtenáře BL, že ho více zaujal hořící budhistický mnich než Jan Palach mi připadá významný. Naznačuje totiž nejistotu ohledně Palachovy motivace. Mnichova oběť se zdá být (v jejím nábožensko filosofickém kontextu) pochopitelná. Palachův akt (v kontextu politické situace) nikoli. Je dojemný, ale ne přesvědčivý. Je založen na předstírání (že jde o organizovanou skupinu) a je rozmělněn výzvami, aby to už nikdo neopakoval, protože je přece hrozné umírat v bolestech.

    Musím připustit, že se mi v souvislosti s Palachem vtírá píseň Karla Kryla o neznámém vojínovi a postava Jaromilův otec, z knihy Milana Kundery Život je jinde. Zmíněný literární otec byl Kunderou zlidštěn tím, že v boji proti okupantům nepadl s obnaženou hrudí vystavenou na pospas kulkám z kulometu, ale kvůli prošvihnuté návštěvě židovské milenky odsunuté do Terezína.

    Jiří Jírovec

    Poznámka JČ: Nejsem si jist, zda pád železné opony po druhé světové válce zavinil v první řadě Churchill.

    K vypadnutí libry z Evropského měnového systému

    Petr Paleta

    Ve předvčerejším čísle Britských listů diskutovali pánové Čulík a Ferdinand o okolnostech vypadnutí libry z Evropského měnového systému v roce 1992 (doufám, že si ten rok pamatuji správně). Pokud je mi známo, situace proběhla trochu jinak, než popisuje pan Ferdinand.

    Evropský měnový systém spočíval v tom, že byl stanoven pevný vzájemný "střední kurs" evropských měn a kolem něj pásmo (myslím plus mínus sedm a půl procenta, bez záruky), ve kterém se kurzy těchto měn mohly volně pohybovat (tzv. fluktuační pásmo). Jakmile se některá měna vychýlila mimo toto pásmo, byly centrální banky všech členských zemí povinny intervenovat ve prospěch nebo proti této měně tak, aby se do tohoto pásma vrátila. Němci si vymínili podmínku, že pokud by intervence některé centrální banky ohrožovala její vlastní měnu, intervenovat nemusí. Hlavním cílem tohoto mechanismu bylo zabránit prudkým měnovým turbulencím, žádná společná ekonomická politika stanovena nebyla.

    Vzájemné střední kursy měn se několik let nezměnily, ovšem každý z členských států měl svůj vlastní ekonomický vývoj, odlišnou míru inflace, rozdílné úrokové míry a odlišný státní dluh. Díky těmto faktorům měla zejména lira a libra tendenci oslabovat a marka tendenci růst.

    Výměna východních marek za západní v kurzu 1:1 neměla na západoekonomickou ekonomiku žádný vliv, protože pro tuto výměnu existovaly limity. Nejvíce marek bylo vyměněno v kurzu 1:3, což sice bylo pro východní němce hodně výhodné, ale západnímu Německu z toho (zatím) nevznikly žádné větší přímé problémy. Ovšem do východních zemí bylo třeba hodně investovat, za roky 90-91 tam nateklo několik set miliard marek. To odčerpávalo peníze ze západní části Německa a úrokové sazby na finančním trhu začaly růst. Zároveň začala, mimo jiné i díky levně získaným markám a platům uměle zvýšeným vysoko nad úroveň produktivity na východě růst inflace. Německá centrální banka je zcela nezávislá a vždy razantně bojuje proti inflaci, a proto přes naléhání politiků úrokové sazby ještě zvýšila (tedy ne proto, že se bála oslabení marky, to nehrozilo).

    Díky tomu začali obchodníci kupovat aktiva v markách, na která získávali prostředky prodejem ostatních evropských měn. Ostatní země mohly reagovat také zvýšením úrokových sazeb, ovšem zejména Itálie a Británie si tak vysoké úrokové sazby prostě nemohly dovolit, díky tomu že prožívaly recesi. Navíc byly jejich měny považovány za nadhodnocené a jejich kursy byly příliš blízko dolního povoleného limitu. Itálie si to včas uvědomila a ve prospěch své měny neintervenovala, což bylo to nejlepší, co mohla udělat. Britský ministr zahraničí několikrát naléhal na šéfa německé centrální banky a ministra financí, aby snížili úrokové sazby. Šéf banky řekl několikrát ne a ministr financí mohl jen krčit rameny.

    Nebylo to tedy tak, že by ostatní země vyšší úroky přijali a to mělo vliv na jejich hospodářství, ale naopak. Oni nemohli úrokové sazby zvýšit, aby nepoškodili hospodářství. V britském případě k tomu ovšem přistupovala ideologie konzervativní vlády, která nechtěla úrokové sazby zvýšit ani krátkodobě prostě z principu, a nechtěli ani vystoupit z měnového systému. Rozhodli se libru bránit, a to i přesto, že je německá centrální banka odmítla podporovat.

    To byla voda na mlýn měnových spekulantů, zejména Sorose, který velmi dobře odhadl, že Británie měnu neudrží. Kdyby se o to Británie ani nepokoušela, Soros by pravděpodobně nevydělal zdaleka tolik. Aby vydělal, musel by si vypůjčit velké množství liber za vysoký kurs a vrátit je za kurs nízký. Ovšem kdyby libru nikdo nedržel, snaha vypůjčit si velké množství liber by vedla ke stejnému výsledku jako prodej liber - tedy k pádu kursu, a Soros by si tedy nestihl vypůjčit významné množství liber za vysoký kurs. Jak známo, britská vládou řízená centrální banka libru neudržela. Mimo jiné i proto, že ji sami britové nevěřili, kupovali zahraniční měnu a vlastně šli proti ní. Tvrzení, že britský ministr financí věnoval nějakých dvacet liber z každého brita měnovým spekulantům, je tedy ve své podstatě pravdivé. Je otázka, zda by mu ovšem britové odpustili, kdyby svou měnu nebránil.

    Později se dostal do podobné pozice francouzský frank. Jeho problém byl více psychologický než ekonomický, došlo k tomu poté, co média citovala údajný výrok šéfa německé centrální banky, že devalvovat budou i další měny (ten tento výrok vzápětí popřel, ale už bylo pozdě). Francouzská a německá centrální banka společně sice zabránily drastickému poklesu, nicméně nakonec bylo rozšířeno fluktuační pásmo, což fakticky znamenalo konec evromského měnového systému (a to i přesto, že se obě vytlačené měny poměrně brzy vrátily do rozšířeného fluktuačního pásma).

    My to všechno známe z vlastní zkušenosti. Měnová krize české koruny v roce 1997 měla za příčinu také nadhodnocenou měnu, na kterou zaútočili spekulanti. Centrální banka měnu bránila deset dní a prohrála (čistá ztráta činila deset miliard korun, tedy tisíc korun na každého Čecha - prohráli jsme více než britové!). A podobně jako libra, i koruna poměrně brzy posílila na svou původní hodnotu, které se v podstatě drží dodnes.

    Jaké je z toho poučení? Centrální banky by neměly bránit měnu proti útokům spekulantů, nemá to smysl. Spekulanti vydělávají právě na tom, že centrální banka prodává své devizové rezervy "pod cenou". Je možné, že když nebude taková obrana měny, ubudou spekulativní útoky. Spekulanti nemohou kurs měny srazit dlouhodobě, pokud si ostatní ekonomické subjekty nemyslí, že je měna nadhodnocena.

    Evropské státy v důsledku této měnové krize urychlily práci na společné měně. Ovšem přijaly velmi přísné podmínky pro přistoupení k této měně, ona známá "maastrichtská kriteria". Tato kriteria by měla zaručit, že státy, které je splňují, by měly velmi podobný vývoj měny v případě, že by si ponechaly měnu vlastní - a proto nemusí mít ostatní obavu z jejich přistoupení k měnové unii.

    A ještě bych se vrátil k tomu, zda a jak je koruna závislá na německé marce. Rozhodně není s markou pevně spjatá, jak by to snad mohlo vyplývat z tvrzení pánů Čulíka a Ferdinanda (mimochodem, dnes je "marka" ekonomicky naprosto totéž co "euro", "frank" nebo "lira", jejich kurs je navěky pevný). Česká koruna byla a je naprosto nezávislá měna, její kurs je určován tržně a není na nic vázán (bývalé fluktuační pásmo koruny bylo dávno zrušeno). Naše úrokové sazby jsou na německých v principu naprosto nezávislé, vždyť donedávna jsme je měli poměrně vysoké, dnes už jsou nižší, i když nesrovnatelně vyšší než markové (zejména díky vyšší inflaci). Je určitým zvykem zveřejňovat kurs koruny vůči marce, ale ten se jak známo mění, je to víceméně otázka zvyku.

    Tedy, ne tak úplně. Žádná pevná vazba sice neexistuje, ale Německo je náš největší obchodní partner, a proto mají výkyvy jeho ekonomického cyklu a jeho měny významný vliv na českou ekonomiku, to je zcela přirozené (například na základě německé úrokové míry jsou úročeny dluhy českých podniků u německých bank). Naše ekonomika je dvacetinou ekonomiky německé, takže jak že je to s tím psem a ocasem?

    Tvrzení o Německem sjednocené evropě podle mého názoru není vůbec na místě. Německo je sice ekonomicky nejsilnější stát EU (a to díky počtu obyvatel i vysoké ekonomické úrovni), ovšem na hrubém domácím produktu eurozóny se podílí jen o něco více než čtvrtinou. Němci měli od padesátých let daleko nejlepší měnovou politiku na světě, a je tedy přirozené, že ve vznikající měnové unii hraje jejich Bundesbanka hlavní roli. My to možná z našeho pohledu tak nevidíme, ale velmi významnou ekonomickou roli v evropské unii hraje také Francie, ze které se stala světová technologická velmoc číslo dvě. Jako argument uvedu snad jen několik názvů - TGV, Arianne, Minitel, Airbus, Mirage, Phoenix (ten bohužel nedávno zavřeli) nebo Concorde. Dokonce i Itálie, kterou často podceňujeme, je ekonomicky velmi silná a velmi často jedná ve shodě s Francií. Myslím, že právě tyto dvě země (pokud pomineme trochu stranou stojící Británii) prostě německou ekonimckou dominanci nedopustí, a Němci to dobře vědí, takže o nějaké "Čtvrté říši" nemůže být ani řeč.

    Petr Paleta


    U mladých mužů prý Viagra způsobuje impotenci

    Jeden britský lékařský odborník varoval, že by mladí muži neměli léku Viagra, který odstraňuje impotenci, užívat "pro rekreační účely". Viagra totiž podle něho může u mladých mužů vyvolat priapismus, dlouhodobou a bolestivou erekci. Konstatoval to Roger Kirby, urolog v londýnské nemocnici St. George Hospital. Priapismus, který občas vzniká v důsledku různých terapií proti impotenci, se prý dost často vyskytuje u mužů ze Západní Indie. V některých případech utrpěli pacienti bolestivou erekci, trvající několik hodin a museli být léčeni v nemocnici. Trvá-li erekce déle než šest hodin, může omezit přísun krve k hladkému svalstvu uvnitř penisu, které napomáhá vzniku erekce. Může to vést k trvalé impotenci.

    Jedna britská charitativní organizace, která bojuje proti šíření drog, konstatovala, že je Viagra nyní v hudebních klubech mezi mládeží módou a prodává se na černém trhu za 10 až 12 liber za jednu pilulku.

    Urolog Kirby konstatoval v časopise Student British Medical Journal: "Neexistují žádná data, z nichž by vyplývalo, že by Viagra zlepšovala normální erekci nebo že by pozměňovala pocity při orgasmu. Vyskytují se případy priapismu u mladých mužů, kteří použili Viagry jako rekreačního léku.

    Letos v lednu konstatovala pojišťovna Primary Direct, že dvanáct britských mužů se muselo předčasně vrátit z dovolené s "trvalou" erekcí poté, co si koupili Viagru v Amsterodamu a v Thajsku.

    Mluvčí farmaceutické firmy Pfizer, která Viagru vyrábí, uvedl, že se celosvětově vyskytlo méně než dvacet případů priapismu a že neexistují důkazy, že Viagra způsobuje toto onemocnění.


    Romští uprchlíci v Londýně žádají o pomoc

    Britský bulvární tisk křičí už dva roky o tom, jak "falešní" romští žadatelé o asyl přijíždějí do Británie. Neonacisté demonstrovali v anglickém přístavu Doveru.

    Avšak mimo rasistickou hysterii a přehánění sdělovacích prostředků se dosud těžce snaží mnoho romských žadatelů o asyl zůstat v Británii a vyhnout se tomu, aby byli deportování zpět do České a Slovenské republiky. Loni v létě byla založena asociace Roma Refugee Organization, která zastává práva 2800 romských uprchlíků, kteří jsou v současnosti v Británii.

    V malé kanceláři v Archway, v severním Londýně dělají Vojtěch Sliška, Monika Figurová a Ladislav Baláž pro romské uprchlíky všechno, co je v jejich silách. Ve středisku pro styk s uprchlíky pomáhají Romům se žádnostmi o podporu, nacházejí pro ně vstřícné právníky, kteří prosazují jejich žádosti o asyl a o to, aby byla ukončena internace romských příchozích.

    Vojtěch je velmi dobře se vyjadřující český Rom, který žije v Británii už 5 let a je nyní bez státního občanství, protože země, z níž vycestoval, Československo, se rozdělilo na Českou a Slovenskou republiku. Nemá pas, a tak nemůže nikam cestovat z Británie a vzhledem k tomu, že jeho žádost o asyl dosud nebyla vyřízena, nemůže v Británii ani začít nový život. Setrvává v byrokratické "zemi nikoho" a tráví své dny pomocí ostatním Romům s jejich žádostmi o asyl. "Největší problém, jemuž čelíme," konstatuje Vojtěch, "je rasistický postoj britské vlády, která usoudila, že všechny žádosti o asyl od Romů jsou 'falešné', protože pocházejí od Romů. Britská vláda odmítá přijmout mezinárodní zprávy respektovaných mezinárodních organizací pro lidská práv, týkající se o pronásledování Romů. Takové zprávy vydaly organizace jako Amnesty International Helsinki Watch a European Roma Rights Centre."

    V České republice došlo od roku 1991 k více než 20 rasovým vraždám. Nikdo nebyl za vraždu uvězněn. Průzkum časopisu The European, uspořádaný v roce 1995, zjistil, že 91 procent Čechů konstatovalo, že by odmítli cikána jako souseda.

    Romské rodiny, které prchají před rasismem a útlakem ve východní Evropě, čelí v Británii nejisté budoucnosti. Rodiny jsou systematicky rozdělovány. Muži jsou často zadržováni ve vězení a ženy a děti jsou umístěny do péče místních úřadů. Mnoho těchto lidí žije z nedostatečné sociální podpory a nemá právo hledat si práci. Ti, kterým je odepřena sociální podpora, se někdy dávají na cestu zločinnosti. Ti, kteří nejsou z Británie okamžitě deportováni, se přidají do fronty 51 000 žadatelů o asyl, kteří se snaží v současnosti dostat povolení k pobytu v Británi. Systém, který sama britská vláda charakterizuje jako "ostudný" se pak skládá z čekání, často po mnoho let, na počáteční rozhodnutí a následná odvolání.

    Dobrá práce, kterou dělá v Londýně Roma Refugee Organisation, bude brzo pravděpodobně k ničemu, pokud bude přijat nový návrh zákona britské vlády, nazvaný "Fairer, Faster and Firmer: A Modern Approach to Immigration and Asylum" - "Spravedlivější, rychlejší a tvrdší: Moderní přístup k asylu a k přistěhovalectví". Britská vláda navrhuje odebrat všem žadatelům o asyl sociální podporu a chce zavést zjednodušený proces, který bude asi znamenat násilnou deportaci mnoha Romů. Je možné, že zákon bude přijat začátkem letošního roku.

    Vojtěch konstatuje: "Potřebujeme rychle pomoc, máme-li zabránit deportaci tisíců romských uprchlíků z Británie. Mnozí z nás tady stejně nechtějí žit, ale je to lepší než vracet se do České nebo Slovenské republiky. Slyšeli jsme že kanadská vláda má daleko otevřenější přístup k romským žadatelům o asyl než vláda britská. Rádi bychom se spojili s romskými skupinami v Kanadě, které by nám pomohly, jak se tam dostat."

    Vojtěch by také rád viděl daleko větší množství kontaktů mezi romskými uprchlíky a britskými Romy a kočovníky. Souhlasíme, že ti, kdo jsou stejné krve, by si měli pomáhat.

    Roma Refugee Organisation, Romská organizace pro uprchlíky, naléhavě potřebuje peníze a praktickou pomoc. Můžete se s ní spojit na této adrese:

    Roma Refugee Organisation 1b, Waterlow Road London N19 5NJ Tel: 0171 267 8198 Fax: 0171 209 2669

    Přeloženo z internetových RomNews

    RomNews is published by the Roma National Congress on a Non- commercial basis

    European Central Office:

    Simon von Utrechtstr. 85

    D - 20359 Hamburg, Germany

    Phone: ++ 49 40 319 42 49

    Fax: ++ 49 40 31 04 75

    URL: http://www.romnews.com

    Emergency Hotline ( Phone ): ++ 49 171 8931 831

    Emergency Hotline ( Fax ): ++ 49 171 8910 702

    Emails:

    Editorial Office: editorialoffice@romnews.com

    Send News to: news@romnews.com

    Comments: comments@romnews.com

    PLEASE ACKNOWLEGDE ROMNEWS NETWORK / RNC WHEN QUOTING.


    Británie: zveřejníte-li podvody a nepravosti v zaměstnání, dostanete neomezené odškodné

    Zaměstnanci britských podniků, kteří prozradí korupci v zaměstnání anebo pracovní praktiky, které ohrožují život, budou mít nárok na neomezené finanční odškodné podle charty, kterou nyní připravuje britská vláda.

    Stephen Byers, britský ministr průmyslu a obchodu se rozhodl poskytnout takovýmto zaměstnancům zákonnou výjimku z maximálního limitu odškodného osobám, které byly neprávem propuštěny. Tyto osoby budou mít podle nového zákona právo na odškodné ve výši 12 000 - 50 000 liber (600 000 - 2,5 miliónů Kč).

    Ministr Byers rozhodl, že zaměstnanci, kteří zveřejní nepřípustné pracovní praktiky, si zaslouží větší ochranu než ostatní zaměstnanci. "Jsou to odvážní lidé, kteří tím, že o těchto věcech promluví veřejně, riskují svou celou kariéru," konstatoval Byers.

    Nové nařízení bude ochraňovat zaměstnance před pomstou zaměstnavatelů v těch případech, kdy zaměstnanci jednali v dobré víře a ve veřejném zájmu a prozradili, že dochází k nepřípustným pracovním praktikům, anebo vyjádří-li podezření, že k nim dochází.

    Zaměstnanci budou chráněni v takových případech, kdy osoba, činící odhalení, získala "rozumné přesvědčení", že došlo k trestnému činu anebo že byla porušena spravedlnost anebo se takový čin chystá, anebo že bude porušena povinnost, daná zákonem.

    V případech "výjimečně vážných činů" nebude zaměstnanec povinován na čin nejprve upozorňovat interně uvnitř podniku, ale bude mít právo přímo předat tyto informace třetí straně, např. sdělovacím prostředkům.

    Britský Institute of Directors konstatuje, že osoby, které prozradí nekalé praktiky uvnitř podniku, jsou v současnosti v 80 procentech případů propuštěny, když je vedení podniku dokáže identifikovat.

    Analytici poukazují na to, že jen finanční podvody v britských podnicích dosahují výše přibližně 15 miliard liber ročně - to je pět procent obratu.

    Známé případy osob, které šly s obviněním na veřejnost

    Stanley Adams

    Pomohl v roce 1973 odhalit kartelovou cenovou dohodu mezi výrobcem a distributory, kterou praktikoval jeho zaměstnavatel, multinacionální farmaceutická firma s ústředím ve Švýcarsku, Hoffman La Roche. Jeho anonymní svědectví vedlo k tomu, že byla firma Roche pokutována u Evropského soudu částkou 215 000 liber. Stanley Adams byl obžalován podle švýcarských zákonů z prozrazení hospodářských tajemství cizí mocnosti, propuštěn na kauci a uprchl do Anglie. Evropské společenství mu posléze vyplatilo odškodné.

    Paul van Buitenen

    Holandský auditor, který pracuje pro Evropskou komisi, tvrdil letos v lednu, že se Brusel pokusil zakamuflovat obrovské podvody v hodnotě mnoha miliónů liber a že zamezují vyšetřování finančních podvodů, týkajících se obrovských finančních částek od daňových poplatníků. Byl suspendován po dobu čtyř měsíců za to, že údajně porušil předpisy Evropské komise tím, že tyto informace zveřejnil. Plat mu byl po tuto dobu snížen na polovinu.

    Stephen Bolsin

    Dr. Stephen Bolsin odhalil vysokou úmrtnost u nemluvňat, která podstoupila v nemocnici v Bristolu srdeční operaci. Z 53 nemluvňat, která byla operována dvěma chirurgy v letech 1988 - 1995 29 zemřelo a 4 utrpěla poškození mozku. Chirurgové James Wisheart a Janardan Dhasmana byli posléze shledáni vinnými ze spáchání vážných opominutí v odborné praxi. Dr. Bolsin se odstěhoval do Austrálie.

    Ian Hopkins

    Tento šéf finančního a rizikového oddělení v bance Barings v době, kdy udělala v roce 1995 bankrot, protože Nick Leeson, její makléř v Singapuru způsobil bance ztráty ve výši 800 miliónů liber, svědčil před parlamentním výborem Dolní sněmovny v roce 1996, že opakovaně varoval své nadřízené, že může dojít v této věci k vážným problémům, ale ti ho neposlouchali.


    Evropská komise nesmí být "příliš otevřená"

    Tento týden byl jmenován tým odborníků, kteří mají vyšetřovat údajnou korupci v Evropské komisi, avšak přitom došlo k poněkud trapnému faux pas.

    Tiskové oddělení Evropské komise omylem zveřejnilo interní memorandum, které požaduje určitou míru "pokrytectví" a vyhýbavosti při jednání se sdělovacími prostředky.

    Evropská komise by neměla přehánět myšlenku "otevřenosti", praví se v memorandu. "Je zapotřebí naučit se, jak skrývat určité rysy informací, kteeré by mohly vyvolat nesprávné interpretace."

    Memorandum vypracoval mluvčí Edith Cressonové, komisařky Evropské komise, která je nejvíce v podezření z protekčních praktik.

    Mluvčí předsedy Evropské komise Jacquese Santera se pokusila bagatelizovat toto memorandum jako osobní příspěvek ke snahám změnit mediální strategii komise.

    Omyl, při němž bylo toto trapné memorandum zveřejněno, vypovídá podle britského listu Times mnoho o nynějším chaosu v Evropské komisi, které čelí obviňováním ze zatajování podvodů a z toho, že je celé bruselské ústředí silně tajnůstkářské.


    Tajnůstkářství v britské vládě

    David Vincent, The Culture of Secrecy: Britain 1832 - 1998, Oxford University Press, 25 liber

    Neformální uspořádání britské vlády, píše deník Independent, se tradičně považuje za záruku proti kontinentálním despotickým vládám, avšak daleko spíše je už po staletí toto uspořádání obranou před demokracií. Nyní jsme svědky toho, že nás toto tajnůstkářství nedokáže ochránit před špatnou vládou a odpírá nám práva a povinnosti občanství.

    Všechny režimy jsou založeny na utajování, pokračuje Independent, ale v Británii dosahuje podle tohoto deníku utajování naprosto nejvyšší míry. Nakonec i odmítnutí napsat anglickou ústavu na kus papíru - to tvoří největší státní tajemství. Vicentova studie zákonů, vládních struktur a postojů, se snaží pochopit celkový přístup britského vládního utajování.

    Nemůžeme však být tak filozofičtí jako autor, pokračuje Independent. Vláda, která odepřela veřejnosti plné informace o BSE, nemoci šílených krav, utajovala pravidla určující chování minstrů až do devadesátých let a která cenzuruje sdělovací prostředky tajnými jednorázovými směrnicemi, o čem se nesmí psát, takové vládě se musíme vysmívat a takovou vládu musíme odsoudit.

    Vincent konstatuje, že Margaret Thatcherová byla v oblasti komunální politiky průkopnicí otevřenosti, posmívá se úsilí britského ministerstva vnitra v devadenáctém století, které otevíralo soukromé dopisy ve snaze zabránit pronikání pornografie do Británie a neodsuzuje premiéra Asquithe, že prozrazoval kriticky důležité informace o první světové válce v milostných dopisech mladé ženě - přestože to mohlo stát tisíce lidí život.

    Celkově Vincent dospívá k názoru, že je praxe britského státu systematicky pořád stejná. Jejím ideologickým klíčem bylo to, že v roce 1850 bylo rozhodnuto dát nové meritokratické třídě státních zaměstnanců etos, který se podobal etosu odumírající aristokracie. Byl to etos "gentlemana", který byl schopný, důvěryhodný a dokázal jednat vskrytu.

    Toto "čestné tajnůstkářství" neznamenalo, že se musí o všem mlčet. Účelem oficiálního utajování bylo ve vlastním zájmu státu zvládat obrovské množství informací, které měl stát k dispozici. Čelní politikové a čelní státní úředníci měli právo prozradit, co chtěli, když to uznali za vhodné, nikoliv však jejich podřízení. Teprve když podřízení začali prozrazovat určité skutečnosti, přikročilo se v Británii k vytvoření zákona na ochranu státních tajemství. Nechvalně známý Asquithův Zákon na ochranu státních tajemství z roku 1911 byl prezentován jako ochrana před cizími nepřáteli, ve skutečnosti bylo jeho účelem umlčet nepřátele uvnitř státní služby.

    Britské vlády se praxe utajování vzdávají velmi neochotně - je pro ně pohodlná. Jenže společenské podmínky devatenáctého století, v nichž toto utajování vzniklo, jsou už dávno pryč. Veřejnost má lepší vzdělání a je méně uctivá vůči politikům. V poslední době se prozrazuje skoro všechno.

    Politický sňatek kompetentnosti, důvěryhodnosti a tajnůstkářství byl s konečnou platností rozbit. Lidé v Británii už nejsou přesvědčeni, že nynější způsob vlády je efektivní, a ztratili důvěru v politiky.

    Potvrdila to zpráva soudce Scotta o vývozu britských zbraní do Iráku, využívání tajnůstkářství státními úředníky i ministry, kteří uzavřeli spiknutí k tomu, aby dodávali zbraně tyranovi, který usmrcuje plynem, vraždí a utlačuje vlastní občany.

    Odboj skupiny Jana Palacha

    Petr Jánský

    V souvislosti s výročím smrti Jana Palacha mě překvapila nesprávná interpretace této historické události. Protože se jí dopustila i Libuše Koubská, Pražačka a Palachova vrstevnice, tedy novinářka, která by měla mít nejen informace, ale i zážitky "z první ruky", pokusím se uvést věci na pravou míru.

    Vyslovím-li jméno Palach, pak jedním dechem musím říci Zajíc. Nešlo o zoufalý čin jedince, ale o promyšlenou a dlouhodobou akci skupiny studentů. Každý měsíc se měl jeden student sebeobětovat. Všechna jména nedávno opakovala v televizi MUDr. Moserová. Pakliže mluvíme o třetím odboji, pak na předním místě to byl odboj skupiny Jana Palacha.

    KSČ odboj rozhodně nepodcenila. Rozpoutala mediální kampaň s cílem zlehčovat, dezinformovat. Rudé právo psalo o "studeném plamenu". Tribuna označila Palacha za bláhového člověka, který byl sveden řečmi dobrodruhů z pravicově-oportunistických kruhů, atd.

    Příčinou smrti obou studentů byla vlastizrada soudruha Dubčeka a ostatních signatářů "moskevských protokolů". I když proti tankům mongolských hord jsme neměli šanci, nemuseli jsme podepisovat. To srazilo národ na kolena, to zahltilo lidi pocitem bezmocnosti, který přešel v lhostejnost, otupělost, zabělost.

    Mnoho lidí se domnívalo, že smrt studentů byla zbytečná. Ne! V těžkých chvílích národa to byly pochodně pravdy, ke kterým jsme upírali zrak. Pochodně, před kterými jsme se styděli. Pochodně, které nedovolí zapomenout!

    Petr Jánský

    Poznámka Jana Čulíka: Ještě byli další: mimo Jana Zajíce např. také Evžen Plocek


    Nad dopisem Dannyho Novotného

    Jindřich Pařík

    Jan Čulík se nemýlí. Měli bychom číst texty, jako napsal Danny Novotný. Nejen číst, měli bychom se pokusit pochopit co si lidé roku 89' myslí o lidech z roku 68'. Místo triviálního poučování o tom "že neexistují jednoduchá řešení"nebo nadávání do "komsomolců" či snad vnucování představy, že snad volá po "silné ruce vůdce" slyšet, co Danny říká.

    A on to říká jasně a zřetelně.

    Máme už dost těch ubrečených osumašedesátníků, těch ukřivděných demokratů s rudou průkazkou, nedoceněných budovatelů socialismu s lidskou tváří. Zmizte už konečně do dějin, vy polepšení aktivisté let padesátých, vy romantičtí komunisté, vy straničtí papaláši, co jim Brežněv vypálil rybník.

    Otravujete. Jsem vzteky rudozelený jak vláda Spolkové republiky, vidím-li v bedně ty falešné kladeče věnců, a slyším ty prolhané nářky.

    Jan Palach svým činem před lety tyto lidi k něčemu vyzval. Byť třeba jen k tomu, aby se narovnali a vydrželi vzpřímení. Tito lidé tenkrát tu jeho zběsilou výzvu buď přeslechli, nepochopili nebo ignorovali.

    Zaslechla ji až generace Dannyho. Je na to hrdý a právem.

    Ano, výročí Palacha je důvodem k zamyšlení. Pro nás - mladé.

    Je to ale také důvod k hlubokému studu pro ty, co v té době už měli svoje roky. Honza uhořel a oni se schovali, ohnuli nebo zdrhli. Lze to pochopit.

    Nelze však pochopit, že dnes raději nedrží hubu - alespoň pokud jde o Palacha.

    28.1.99

    Jindra Pařík


    Dva omyly Jindry Paříka

    1. Žádná generace roku 1968 neexistuje a nikdy neexistovala. Komunisté vždycky byly jen relativně malé procento národa. Češi a Slováci, kteří se v roce 1968 pokusili o osvobození své země, drtivou většinou nebyli komunisté a komunismus nechtěli. To malé procento z nich, kteří v komunistické straně byli a odčiňovali svou hloupost z padesátých let, se v druhé polovině šedesátých let nechovalo jako komunisté a brzy po okupaci na to doplatili: pak se většinou tito lidé chovali tak hrdinně jako málokdo předtím nebo potom v Československu.

    2. Generace roku 1989 ničeho nedosáhla a nic nevybojovala. V listopadu 1989 už o nic nešlo. Kdyby se postavila proti komunismu o dva tři roky předtím, mohla být hrdá na to, že svou zemi aktivně osvobodila. V roce 1989 se československý komunistický režim rozložil vlivem mezinárodních poměrů. Češi se až do poslední chvíle chovali pasívně. Vždyť, proboha, bylo 17. listopadu už mnoho dní po pádu Berlínské zdi. Nemytologizujte roli lidí v tzv. "sametové revoluci". Mnozí Češi byli pádem komunismu v roce 1989 právě tak zaskočeni jako Slováci.


    Kolik bude Liberec stát kandidatura na MS 2005?

    Děti Země

    Pri neuspesne kandidature mest a obci Liberecka a Jablonecka na poradani MS v klasickem lyzovani v roce 2003 si Svaz lyzaru vzal pujcku od Ministerstva financi na slozeni kauce. Kandidoval Liberec, ale pujcku ve vysi 6 milionu Kc na Ministerstvu financi vyridil byvaly predseda Penicka jmenem Svazu lyzaru CR. To byl jeden z duvodu, proc se Svaz lyzaru dostal do nezavidenihodne situce, kdy se loni na podzim jeho dluhy pohybovaly okolo 10 milionu Kc a  Svaz lyzaru byl nucen omezit cerpani penez pro pripravu lyzaru.

    Zrejme proto bude pri skladani kauce souvisejici s opetovnou kandidaturou Sdruzeni Ski letos situace o neco slozitejsi. Castku ve vysi 150 000 svycarskych franku bude muset uhradit Sdruzeni Ski 2005, a to pravdepodobne z pokladen kandidujicich mest a obci. Zajimave bude sledovat, jak se k teto zalezitosti postavi clenove jednotlivych zastupitelstev. Ti dosud o aktivitach souvisejicich s novou kandidaturou nevedi temer nic. Hlavnimi "tahouny" teto opetovne kandidatury jsou totiz senator MUDr. Premysl Sobotka a byvaly primator Liberce, soucasny poslanec Parlamentu CR ing. Jiri Drda.

    Senator Sobotka dokonce z vlastni iniciativy svolal v minulem tydnu schuzku, ktere se zucastnilo 8 zakonodarcu zastupujicich budouci Liberecky kraj. Ti na setkani vyjadrili svoji podporu opetovne kandidature Liberce, Jablonce n. N., Janova a Bedrichova na usporadani MS, tentokrat v roce 2005, to vse bez vedomi zastupitelstev kandidujicich mest a obci.

    Slozenim kauce vsak otazka financovani tohoto kontroversniho projektu teprve zacina. Kolik bude stat usporadani samotneho sampionatu neni zrejme v tuto chvili nikdo schopen rici. Do vybudovani skokanskeho arealu na Jestedu jiz Liberec vlozil nemale financni prostredky. Zhruba 7 milionu korun navic si vyzadala take sanace borticiho se svahu v tomto arealu, ktere bylo zrejme zapricineno nedostatecnym geologickym pruzkumem.

    Sdruzeni Ski bude proto zrejme pozadovat po Vlade CR, aby spolu s podporou teto myslenky uvolnila i financni prostredky potrebne na kryti MS. Pritom pri minule kandidature se objem financnich prostredku potrebnych pro tuto akci menil az neuveritelnym zpusobem a to od pocatecnich nekolika miliard korun ke konecnym 678 milionu Kc. I tato skutecnost svedci o tom ze  Sdruzeni Ski 2003 nepracovalo zdaleka idealne. To priznal i byvaly primator Drda , ktery uznal ze hospodareni Ski 2003 nebylo optimalni, propagace a prace s verejnosti byla temer nulova a naklady na zahranicni cesty neodpovidaly vysledkum misi.

    Zatim se tedy zdaleka nezda, ze by Sdruzeni Ski, at se jiz jmenuje 2003 ci 2005 neco menilo na stylu sve prace.


    Ekologové doporučili výjimku na dálnici D8 neudělit

    Děti Země

    Obcanska sdruzeni Deti Zeme a Pratele prirody jako ucastnici spravniho rizeni na udeleni vyjimky ze zakona c. 114/19992 Sb. pro pruchod dalnice D8 pres CHKO Ceske stredohori odeslaly minuly tyden ministrovi zivotniho prostredi Milosi Kuzvartovi rozsahla vyjadreni, v nichz mu doporucily, aby neudeleni vyjimky odborem ochrany prirody MZP CR ze dne 20.11.1998 potvrdil.

    Obe sdruzeni ve svych vyjadrenich odmitly zadost peti ucastniku spravniho rizeni z celkovych dvanacti (Reditelstvi silnic a dalnic, mesta Lovosic a obci Velemin, Sulejovice a Chotimer), aby ministr vyjimku ze zakona o ochrane prirody a krajiny udelil. Podle jejich nazoru ani pri tomto druhem rizeni tito ucastnici neprokazali, ze verejny zajem na predlozenou trasu dalnice vyrazne prevazuje nad zajmem ochrany prirody.

    Vedouci sekce Za ekologicky cistou dopravu Deti Zeme Miroslav Patrik k tomu rekl: "Udivuje me, ze zastanci dalnice D8 ve svych rozkladech vubec nepochopili rozdil mezi pojmem verejny zajem, ktery je nutne pri stavebnim rizeni vzdy zkoumat, a verejne prospesna stavba, kterou se napr. vyhlasila uzemni ochrana koridoru dalnice v zavazne casti uzemniho planu Litomericka. Tento rozdil se prakticky napr. projevi pri vyvlastnovacim rizeni ci nucenem omezeni prav k pozemkum pro stavbu dalnice, kdy je bezpodminecne nutne splnit obe podminky soucasne."

    Predseda Pratel prirody - Obcanska spolecnost Marian Palenik k tomu dodava: "Rozhodnuti o neudeleni vyjimky take chapeme jako castecne odskodneni a napravu drivejsich pochybeni ministerstva zivotniho prostredi z obdobi, kdy byl ministrem Frantisek Benda."

    Vyjadreni proti udeleni vyjimky zaslaly take obec Rehlovice, Sprava CHKO Broumovsko a jedenact ekologickych organizaci (napr. Hnuti DUHA, Cesky svaz ochrancu prirody, Spolecnost pro trvale udrzitelny zivot, Dopravni klub atd.). Konecne rozhodnoti ministra lze ocekavat zacatkem brezna 1999.


  • |- Ascii 7Bit -|- PC Latin 2 -|- ISO Latin 2 -|- CP 1250 -|- Mac -|- Kameničtí -|