České imigrační předpisy
Systematický problém, nikoliv historka ze života
Viz též předchozí články k této tematice, zde a zde.
Bylo povzbuzující být svědkem toho, že Jaroslav Kopřiva, náměstek ministra vnitra, reagoval na obavy počestných cizinců, kteří žijí, pracují a studují v České republice (Slovo 7.1.1999). Je však škoda, že některé Kopřivovy výroky nebyly k věci a nesprávně prezentovaly pravou podstatu problému.
Kopřiva konstatuje, že nové předpisy pro cizince, žijící v České republice, se budou týkat pouze nových žadatelů, nikoliv zahraničních učitelů, studentů a podnikatelů, kteří zde žijí už roky. Možná má pravdu a lidé, kteří budou žádat o prodloužení svého dočasného povolení k pobytu, nebudou muset předkládat nové dokumenty, možná, že se to bude týkat jen osob, žádajících o povolení k pobytu v ČR poprvé.
Avšak náměstku ministra snad nezáleží na těchto budoucích učitelích, studentech a podnikatelích, kteří nyní uvažují, že by pracovali či studovali v zahraničí? Jakým způsobem budou tyto nové předpisy povzbuzovat tuto novou vlnu talentů a investic k příchodu do České republiky? Jaký signál vysílá Česká republika těmto lidem?
Lze si představit, že zahraniční vysokoškolské programy, které hledají partnery pro výměnu, půjdou jinam, kde je papírování jednodušší. Je lehké představit si, že si učitelé angličtiny vyberou pro svou práci v zahraničí raději Polsko nebo Maďarsko. Žádný zahraniční podnikatel nebude tolerovat další byrokratické popotahování příliš dlouho.
Kopřiva dále uvádí, že tyto nové předpisy pomohou České republice v boji proti zločinnosti. Právem netvrdí, že toto nové opatření dokáže činit zázraky. Bohužel však jasně nevysvětlil, jakým způsobem pomohou nové předpisy v boji proti zločinnosti. Je nepravděpodobné, že by někomu, českým občanům či cizincům, dokázal někdo kdy tuto otázku zodpovědět.
Dále, jestliže všichni dosavadní zahraniční zločinci nebudou muset předkládat českým úřadům novou dokumentaci, jaký mají tedy nové předpisy smysl? Už zavedení zločinci budou moci v České republice pokračovat ve své činnosti bez překážek.
Nakonec, a to je nejdůležitější, Kopřiva cituje příklad jednoho Američana, který strávil noc v Calais kvůli složitým imigračním procedurám v Británii. Tím projevil naprosté neporozumění celé základní otázce. Všichni, kdo kdy cestovali do zahraničí, mohou jistě vyprávět o tom, jak se museli potýkat s tou či onou nepříjemnou byrokracií na té či oné hranici. Snad každý má vlastní, jednorázový příběh o tom, jak vyváděl úřední šiml. Ale můj původní článek nebyl založen na takovýchto jednorázových příbězích ze života.
Argumentem článku bylo, že Česká republika SYSTEMATICKY umisťuje do cesty zahraničních občanů, kteří by se chtěli v této zemi usadit, více překážek než Velká Británie. Celý nový další dokument, který je obtížně získatelný, bude nyní požadován od každého žadatele: všichni budou muset prokázat, že mají v rodné zemi čistý trestní rejstřík.
V Británii takový předpis neexistuje. V Británii není od cizinců, žádajících o trvalý pobyt - ať už na základě sňatku, rodinné příbuznosti či jiných důvodů, jako je práce či studium SYSTEMATICKY požadováno, aby prokázali, že mají čistý trestní rejstřík.
Takže, skutečná otázka, pane Kopřivo, je toto: Proč obtěžuje zbytečnou byrokracií své zahraniční žadatele o trvalý či dočasný pobyt Česká republika více než Velká Británie, země, o níž je známo, že má ze všech států Evropské unie snad nejpřísnější imigrační zákony a předpisy, na jejichž základě se uděluje povolení k pobytu?
Slovo 7.1.99
Změna v povolování pobytu cizinců
Rozhořčený výlev Andrewa Stroehleina nad byrokratickou hydrou českého
podúřednictva (Vláda chce, aby si lidé mysleli, že něco dělá proti
zločinnosti, Slovo, 5. 1.) mě přiměl k tomu, abych ještě jednou
zopakoval, případně rozvedl, informace, které jsou jinak běžně dostupné
na internetové stránce Ministerstva vnitra. Především chci zopakovat, co
se stalo. Cizinci, kteří žádají o udělení povolení k pobytu dlouhodobému
nebo trvalému na území ČR, mohou žádosti podávat: a) v cizině u
diplomatické mise nebo konzulárního úřadu České republiky, nebo 2) na
území České republiky orgánu služby cizinecké a pohraniční policie
Policie ČR.
Okruh dokladů, kterými má být tato žádost doložena, je k
dispozici na internetové stránce Ministerstva vnitra. Jedním z nich je
doklad potvrzující bezúhonnost. Dosud se za takovýto doklad považoval
výpis z rejstříku trestů ČR, od 1. ledna je to současně výpis z
rejstříku trestů ne starší 180 dnů nebo obdobný doklad státu, jehož je
cizinec občanem, a to v originálu a jeho českém překladu. Originál bude
superlegalizován přijímacím zastupitelským úřadem ČR v cizině.
Možná
pisateli rozhořčeného článku uniklo, že tato náležitost bude od tohoto
data požadována pouze po nových žadatelích, nikoliv po těch, kteří již v
České republice žijí. To je první a vážná chyba na kráse jinak literárně
pěkně pojednaných obrazů učitelů angličtiny pracně dokazujících svoji
nevinu.
Dále je třeba si uvědomit, že rejstřík trestů je objektivním
svědectvím o spáchaném a pravomocně odsouzeném trestném činu. Ač to
možná bude znít pro někoho překvapivě, opravdu budou všichni čeští
úředníci vědět (nikoliv podúředníci - takový titul se alespoň v ČR pro
zaměstnance nepoužívá), kterých 52 států má zavedený rejstřík trestů, a
opravdu budou vybaveni tak, aby autentický dokument rozeznali. Nakonec
to patří ke klíčové činnosti pohraniční policie.
Samozřejmě, že toto
opatření je pouze jednou drobnou částí ochrany obyvatel a nepředstavuje
žádný radikální krok ke snížení zločinnosti. Umožňuje to jen důsledné
využívání stávajících zákonů a jsem přesvědčen, že s desítkami podobných
drobností lze dokázat něco většího.
O těch skutečně velkých tématech,
jako je boj s organizovaným zločinem, korupcí či pašováním lidí, bude
lépe mluvit v jiných souvislostech. A že vláda chce, aby si lidé
mysleli, že dělá něco proti zločinnosti? To není příliš objevná věta, to
chtějí všechny vlády světa. Je už pak na občanech, aby posoudili, zda
něco dělá skutečně i jak se jí to daří.
Autor končí svůj článek osobní
poznámkou, ve které uvádí, že se cítí od 1. ledna obviněn a poražen
českou byrokracií. Za příklad nám dává Británii, kde nemusí shánět
kafkovskou dokumentaci prokazující vlastní nevinu.
Rád bych proto
poskytl zajímavé svědectví zaměstnance zdejšího úřadu. Popsal mi
situaci, kdy americká občanka cestující z Evropy do Británie čekala
celou noc v přístavu Calais, než si britští imigrační úředníci ověřili,
že disponuje dostatečnou finanční částkou v britské bance, a vpustili ji
do země. Přeji panu Stroehleinovi, aby ho taková "zvůle byrokratů" nikdy
nepotkala.
JAROSLAV KOPŘIVA, náměstek ministra vnitra
(Každý si jistě udělá vlastní úsudek nad účinností argumentace pana náměstka, nechci do toho zasahovat, ale dřevěný postkomunistický jazyk státního činitele je děsný. JČ)
Co bude svět dělat, až ztratí antibiotika účinnost?
Před několika lety se vyskytla celá řada knih, které předpovídaly kolaps moderní medicíny. Obávají se apokalyptické budoucnosti, v níž budou světu vládnout superbakterie, vůči nimž budou antibiotika bezmocná.
Vědci jako dr. Martin Westwell z oxfordské univerzity považují toto nebezpečí za reálné. "V roce 1963 oznámilo americké ministerstvo zdravotnictví, že byly jednou provždy zlikvidovány infekční nemoce," konstatuje Westwell. "Nyní však má britský parlament zvláštní podvýbory, které projednávají strategie, jak bojovat proti infekcím, neboť bakterie, odolné vůči lékům, se staly v poslední době velkým problémem."
Koncem osmdesátých let bylo dokázáno, že by bakterie mohly získat odolnost vůči vancomycinu, který se někdy označuje za antibiotikum poslední šance. O několik let později se pak vyskytl jeden takový případ v Japonsku a dva v Americe. Lékaři nemohli dělat nic, než dávat těmto nemocným velké dávky antibiotik a doufat, že se jejich imunitní systém vzpamatuje.
Tito pacienti se naštěstí uzdravili a obdobné případy se zatím neopakovaly. Avšak vědci vědí, že je to jen otázka času. Jakmile začnou lékaři užívat nějaké antibiotikum, typicky je to vždy jen otázka několika let, než bakterie začnou získávat vůči němu odolnost.
"Není příliš dramatické konstatovat, že jsme na pokraji apokalypsy," vysvětluje dr. Westwell z Oxfordu. "Pokud by takto odolné bakterie pronikly do nemocnic, lidé budou proti nim zcela bezmocní. Pro zdravotnictví by to byla absolutní katastrofa. "Britské státní zdravotnictví (které má v podstatě tutéž strukturu, jakou mělo československé zdravotnictví za komunismu) zachránila antibiotika. Pacienti, když onemocněli, totiž prostě dostali příslušná antibiotika od svých obvodních lékařů. Dojde-li k tomu, že antibiotik nebude možno využívat a lidé budou muset jít do nemocnice, zdravotnictví se naprosto rozloží."
Nicméně, určitá naděje spočívá v sloučenině LY 333328, která byla nalezena v půdě na Borneu a kterou nyní podrobuje farmaceutická firma Eli Lilly klinickým zkouškám. Sloučenina LY 333328 je, jak se zdá, schopná zlikvidovat i takové bakterie, vůči nimž jsou nynější antibiotika, včetně vancomycinu, bezmocná.
Westwell a jiní mladí britští vědci zároveň usilují o to, zkonstruovat molekuly, které by dokázaly superbakterie také zlikvidovat. K tomu však bude nutno zjistit, jak přesně antibiotika zabíjejí bakterie. Nikdo to dosud přesně neví.
Nebuďte na českého ministra školství tak přísný!
Mily pane doktore,
Cetl jsem Vase pohorseni nad 'byzantsko-vychodnarskymi' mravy ceskeho
ministra skolstvi za to, ze neodpovedel panu Janu Wagnerovi ze 'Sveta
namodro'. Skutecne by me zajimalo, zdali by britsky ministr skolstvi
(nebo jineho rezortu) odpovedel kazdemu cloveku, ktery se na neho
obrati.
V Kanade, ac jsme cleny Commonwealthu, by se take ministr
neobtezoval odpovidat tomu, kdo mu posle e-mail ohledne problemu ve
skolstvi nebo ve zdravotnictvi ci v zalezitostech spravedlnosti. A nas
ministersky predseda se neobtezuje poradat tiskove konference, aby mu
tam takove otazky mohli predlozit akreditovani novinari, ne tedy nejaky
Milos Kalab nebo Jan Wagner.
Jestlize se novinari ptaji, tak vite, jake
byvaji odpovedi. Ty se vlastne dostaly z anglofonnich zemi do Ceske
republiky: 'No comments'.
Clanky, ktere pouzivaji derogativnich vyrazu
mi pripadaji jako vystrizene z 'Rudeho prava naruby' tim nemyslim zadne
skutecne noviny ale noviny pouzivajici podobny jazyk za jine situace.
Vas clanek nebyl napsan vecne, spis byl napsan 'emotivne', 'horkou
jehlou'. Toho je mi lito, protoze to neni zpusob, jak spatne veci
napravovat.
Miloš Kaláb
Poznámka JČ:
Pusobil jsem asi sest let jako reporter (neakreditovany) Svobodne Evropy v Britanii. Jiste, ze se politikove snazi novinare manipulovat. Vzdycky jsem vsak zaznamenal od britskych ministru alespon povrchni vstricnost a uctivost vuci novinarum. Pokud nebyli ochotni sami na otazky odpovidat, vzdycky me odkazali na odpovedneho namestka ci jineho cinitele ministerstva, ktery na otazky odpovedel. Nikdy jsem se nesetkal s reakci, ze "na tuto otazku ja odpovidat nebudu".
A i kdyby to tak, jak to popisujete, bylo v Kanade, neznamena to prece, ze to ma byt vzorem pro Ceskou republiku. To, ze si politikove delaji s novinari v CR, co chteji, je vazny problem a je nutno na nej poukazovat.
Miloš Kaláb:
Nechci protahovat diskusi a brat Vam cas. Ja jsem pro kritiku, mne vadil
ponekud povyseny vyraz 'byzantsko-vychodnarsky'. A nepsal jsem to proto,
abych usiloval o uverejneni, to naprosto ne. Proc bych mel chodit s kazdou
drobnosti na verejnost? Bylo to mineno spis jako pratelske upozorneni nez
vytka. A to proto, ze jsou vsude lide citlivi na prizviska.
Mne jde v
podstate o to, ze ono to neni na Zapade tak idealni, jak Vy se to obcas
snazite popisovat. Ve skutecnosti to tu ma velice daleko od citankove
demokracie.
Ziji tu 30 roku, pracuji na federalnim ministerstvu zemedelstvi
a zive se zajimam o politiku.
Proto pisi Kanadske listy.
Musim davat pozor,
abych nevybiral jen same negativni veci, prestoze bych z nich mohl sestavit
daleko vetsi vydani KL.
Nevzal jsem si za cil davat Cechum rady, ale asi
bych to delal s ohledem na jejich dosavadni mravy a pocity. Asi proto, ze mi
v mladi slouzilo hned nekolik spoluzaku 'za priklad' - 'ten chodi upraveny',
'jiny chodil do housli' a dalsi pekne zdravil 'rukulibam, milostiva pani'.
Vite, jak jsem je nenavidel? Kdybych tedy psal o 'byzantsko-vychodnarskem'
chovani Cechu, nedivil bych se, kdyby mi brzy nekdo otloukl o hlavu muj
'primitivni Divoky Zapad'. Tim bych situaci moc nepomohl.
Ja velice ocenuji
Vasi praci a nedivim se Vam, ze byste chtel, aby byla v Cesku citankova
demokracie.
Návrh dopisu, který by českému ministru školství poslal Miloš Kaláb:
"Bylo by rozumne a odpovidalo by to demokratickym zvyklostem, pane ministre,
kdybyste svuj nazor vyslovil, protoze ocekavam, ze nejaky mate. Proto jste
prijal funkci ministra. Souhlasite-li se mnou, vysvetlete prosim, co Vam
brani, abyste tento souhlas uskutecnil ve skolni praxi. Mate-li opacny
nazor, vysvetlete jej a oduvodnete, v cem a proc se mnou nesouhlasite.
Nemuzete-li to udelat osobne, poverte personal, ktery zamestnavate a ktery
je placen z mych dani, aby sdelil stanovisko, jake Vase ministerstvo v tomto
ohledu zastava. Uvedomte si, ze rada jinych obcanu se o tuto situaci zajima
a ze Vam moje otazka dava prilezitost seznamit s vasi odpovedi velky okruh
lidi...."
(Myslim, ze by to asi takhle napsal clovek britskemu ministrovi,
ktery by neodpovedel a pripadne sve nazory, ze se jedna o ministra, ktery ma
mravy nejakeho 'ostrovniho izolacionistickeho primitiva' by pisatel uz neuvedl).
Prestoze jsem tohle napsal, nemyslim si, ze by bylo uzitecne stavet tuto
verzi verejne proti Vasi. Je to 'jen tak na okraj'. Vim o Karlu Havlickovi
Borovskem, ktery psal, ze 'cesty mohou byti rozlicne...' Mejte se hezky,
zdravi Vas
Miloš Kaláb
Lidské poznávání v pojetí Stevena Saxonberga
Vazeny p. J. Culiku,
chtel bych se vyslovit k tomu z nazoru uvedenem
v prispevku Stevena Saxonberga, ktery je venovan jaderne energetice, vede
a obecne uloze lidskeho poznavani.
Nevim, jestli S. Saxonberg vybral nazev pro nabozenskou sektu Veda
"nahodne", nebo jestli opravdu vedu povazuje za jistou formu nabozenstvi.
Pokud
plati ten druhy pripad, pak se hluboce myli. Veda je ciste metoda k poznavani
objektivni reality. To, co muze byt oznaceno za nabozenskou predstavu,
je rozhodnuti, ze lidske poznavani objektivni reality ma smysl. Na to
pochopitelne muze byt nazor ruzny, ale rozhodnuti v tomto smeru uz bylo bezdecne
ucineno hodne davno v dobe, kdy nasi predkove poprve pouzili pestni klin
a ohen. V te dobe se vydali na cestu, ktera treba muze byt behem po zuzujicim
se moste. Nikdo nemuze predpovedet, kam nas tato cesta dovede. Ovsem jedinou
dalsi alternativou je navrat k nasim predvekym predkum. A to se mi zda
nejen nerealizovatelne, ale i nelidske.
Zamerne pisi o poznani a neoddeluji vyuziti techto poznatku, nebot
jedno bez druheho nemuze existovat. Jestli chci poznat, co je za morem,
musim udelat nastroje a postavit lode. Kdyz chci poznat chovani astronomickych
teles, musim mit stale dokonalejsi astronomicke pristroje. Pro dokonalejsi
sireni informaci mezi lidmi potrebuji stale dokonalejsi technologie. Tyto
technologie umoznuji pak i rozvoj kultury. Shakespeare, Leonardo, Gogol
ci Forman ke svym dilum potrebovali urcitou uroven poznani objektivni reality.
To ostatne potrebuje dokonce i libovolne nabozenstvi.
Uvedene sebou zakonite nese i nekolik dusledku:
1) Ze clovek nikdy nemuze znat vsechny dusledky jednotlivych objevu a jejich
vyuziti. To nedokazal nas predek v pripade ohne a nedokazeme to ani my napriklad
v pripade pocitacu. To, ze vyuziti informacnich technologii bude mit na rozvoj
lidsta dalekosahle nasledky, neni sporu. Ovsem reseni rizik, ktere to v rozvoji
lidske spolecnosti prinasi, lze az s pouzitim teto technologie. Ja osobne si
treba myslim, ze dopad tohoto objevu a tim i rizika s tim spojena jsou mnohem
vetsi, nez objev jaderne energie (lze-li takove veci vubec srovnavat). Nelze si
vsak rici: "Nepouziji pocitac, dokud nebudu do detailu vedet, kam tento krok
povede za 100 000 let." Nebot pak bychom jej nepouzili nikdy.
2) Jednotlive objevy musi po sobe nasledovat od "jednodussich" k "slozitejsim".
Zadnou etapu nelze preskocit. Nelze si rici: "Tak ted nebudu pouzivat kone k doprave,
protoze je to tyrani zvirat a hned zacnu s parnimi vlaky nebo, ze nepouziji tepelne
elektrarny, protoze znecistuji ovzdusi, ale rovnou postavim slunecni elektrarny
na obezne draze okolo Zeme."
3) S nejvetsi pravdepodobnosti se na teto ceste nelze zastavit. Takova spolecnost,
ktera by zastavila dalsi poznavani objektivni reality a chtela udrzet stavajici stav
ci se preorientovat jiz jen na "neracionalni poznani" by musela v konecnem
dusledku zafixovat i pomery blizke stavajicim (pocet obyvatel a kvalitu jejich zivota).
Protoze by se vsak stavajici nevratne zdroje vycerpavaly a jejich lepsi vyuziti
ci zmena na obnovitelne by se zastavila, tak by i v tomto pripade takova spolecnost
zkolabovala a radove drive nez za 100 000 let zminovanych S. Saxonbergem.
To, ze v soucasne dobe lidska spolecnost potrebuje znacne mnozstvi energie,
je nesporne. Navic je velmi pravdepodobne, ze jeji potreba bude spise stoupat.
Vzdyt jen pro vyrovnani zivotni urovne vseho obyvatelstva na uroven beznou treba
jen v soucasne Ceske republice (a to se neradime k tem nejrozvinutejsim) by prineslo
velmi radikalni zvyseni jeji spotreby.
Muzeme sice v co nejvetsi mire uplatnovat
uspory a omezit nektere konzumni rysy dnesniho zivota, ale zakladni podstatu
problemu tim nezmenime. Jestlize chceme, aby meli vsichni rovne pravo v pristupu
k informacim, potrebujeme radove vice pocitacu, a at uz budou jakkoliv uspornejsi,
tak v absolutnim cisle bude te energie celkove potreba vice.
Totez plati v pristupu
k lekarske peci, vyzive, uplatneni, vzdelani ......
K ziskani teto energie ma momentalne clovek nekolik moznosti, ale v soucasnosti
jako hlavni zdroj jsou v celosvetovem meritku uplatnitelne jen spalovani fosilnich
paliv a jaderna energie. Vsechny ostatni jsou zatim ve stadiu, kdy je nemohou
nahradit. V budoucnu se to muze zmenit, ale poznatky, technologie a samotna vyroba
zarizeni potrebnych k teto zmene bude potrebovat cas a energii prave z techto dvou
typu zdroju. To nic nerika proti tomu, aby se co nejvice s energii setrilo a
v pripadech, kdy to jde, se pouzivaly zdroje jine.
Vybrat si mezi spalovanim fosilnich paliv a jadernou energetikou pak
neni tak jednoduche. Spalovaci elektrarny produkuji obrovskeho mnozstvi
oxidu uhliku, siry a dusiku a popilku a i tezba obrovskeho objemu paliva
vede k takove ekologicke zatezi, jejiz uplna sanace by byla pravdepodobne
narocnejsi nez uplna sanace nasledku provozu jadernych elektraren.
Jaderne
maji krome problemu s jadernym odpadem i problem se sanaci nasledku tezby
uranove rudy. I kdyz v tomto pripade jsou objemy tezby i odpadu o mnoho
radu mensi. Tato volba byla pred mesicem na strankach BL jiz diskutovana,
takze nechci opakovat jiz uvedene argumenty.
Zminil bych se trochu jen o jadernem odpadu. Co bude s timto odpadem za
100 000 let lze tezko rici, ale pokud by byl i jen podle dnesnich zkusenosti
ulozen v dlouhodobych ulozistich, tak pravdepodobne nebezpeci predstavovat
nebude.
Je znam pripad prirodniho jaderneho reaktoru v Africe, ktery vznikl
pred miliony let. Dlouhou dobu "bezel" a jeho "odpad" setrval v miste a to
byl ulozen volne bez specialniho zajisteni. Daleko pravdepodobnejsi je vsak,
ze jaderny odpad bude v pomerne blizke budoucnosti vyuzit jako velmi cenna
energeticka surovina, protoze p. Saxonberg se velice plete v tomto svem
tvrzeni:
"I to nejslibnejsi reseni, ktere bylo zatim navrzeno, by jen znamenalo, ze
odpad by byl radioaktivni "jen" po dobu nekolika tisic let a nikoliv dele nez
100 000 let."
O jednom z moznych reseni likvidace (vlastne energetickeho vyuziti) jaderneho
odpadu (vlastne dulezite suroviny) jsem psal do elektronickeho casopisu
AmberZine a prispevek: "Koncepce urychlovacem rizenych jadernych transmutaci"
je mozno si precist na adrese:
http://amber.i-topp.cz/az/AWL.exe?ASCII+/AmberZine/occam/transmut.htm
Netroufnu si jako p. S. Saxonberg prognozovat situaci za 100 000 let.
Urcite by se vsak dala stejne katastroficka vize, v mnohem mensim casovem horizontu
a mnohem seriozneji napsat o vlivu kyslicniku uhliciteho a sklenikovem efektu.
Take by se dal formulovat dotaz, jestli treba dnesni protijaderne nalady
neohrozuji lidstvo vice, kdyz jej zbavuji moznosti racionalne vyuzit tohoto zdroje.
Ale to jsou zalezitosti pro seriozni a rozsahlejsi debatu s uvadenim
konkretnich faktu.
Bigotní a neinformované názory Kazi Šťastnové
Prispevek Kazi Stastnove je plny sebevedomych omylu. Jeji logika pripomina
tuto argumentaci:
"Vsichni majitele Rolls-Roycu jsou snobi. Tudiz vsichni, kdo Rolls-Royce
nevlastni, nejsou snobi."
Je pravda, ze v Americe neexistuje obcansky prukaz, ale neni to proto, ze
je Amerika demokratictejsi, ale proto, ze je v tomto smeru zaostalejsi. Vse
speje k tomu, ze jednotna identifikacni karta, ktera pravdepodobne nahradi
i pas, bude zavedena. Doba si to vynucuje.
Nasledujici citat snad nejlepe ilustruje jeji zjednodusujici mysleni,
vedouci k sebejistym, ale nespravnym zaverum:
Argument, ze clenove automobiloveho klubu ci zamestnanci konkretnich firem
maji pravo na urcite slevy, je naprosto chybny, protoze tyto slevy jsou
odmenou za to, ze jste se rozhodli zakoupit si clenstvi v danem autoklubu
anebo jsou premii ci pobidkou od zamestnavatele.
Proc by mel clovek dostavat obdobnou odmenu jen proto, ze shodou okolnosti
vlastni ceske obcanstvi, to nikdy nepochopim.
Logika "Co nechapu, neexistuje, nebo by nemelo existovat" je opravdu
obdivuhodna. Povazovat obcanstvi za neco, co se vlastni "shodou okolnosti",
a tudiz je zrejme nepodstatne, je tez zajimave.
Poznamka o clenech automobiloveho klubu ci zamestnancich konkretnich firem
dokazuje, ze Kazi Stastnova nevi nic o cestovnim ruchu v Americe a ma pouze
velice vagni, amaterske predstavy. Pokud pracovala napr. jako recepcni v
hotelu, tato zkusenost ji zcela zretelne neumoznila pochopit obchodni
politiku vetsiny americkych hotelu, at uz proto, ze obchodni politika
daneho hotelu se lisila, nebo proto, ze ji Kazi Stastnova nepochopila.
Pravdepodobnejsi vsak je, ze do styku s americkym cestovnim ruchem prisla
pouze jako obcasna zakaznice nebo jako obcasna prijemkyne jeho reklam.
Jeji uvaha naznacuje, ze zrejme ani netusi nic o zakladnich pravidlech
americkeho marketingu, ktery je kopirovan v celem svete.
Ve vetsine pripadu
(nemluvim o vyjimkach) se americky cestovni ruch ridi, tak jako americky
obchod vseobecne, zakony maximalniho zisku. Nabizeni slev ma mnoho duvodu.
U hotelu, tak jako napr. v letecke doprave (je pravdepodobne, ze Kazi
Stastnova vi vice o slevach na letenkach nez o slevach v hotelich a lepe
pochopi muj argument) jde predevsim o zaplneni nevyuzitych kapacit.
Prumerna celorocni obsazenost vetsiny americkych hotelu se pohybuje kolem
65%, t.zn. ze vetsinu roku je polovina pokoju prazdna. Budu ilustrovat
snadno pochopitelnym prikladem z praxe: pri shaneni levneho ubytovani v New
Yorku pro zajezd ze Slovenska jsem tez zdvorilostne navstivil reditele
jednoho z ctyrhvezdickovych manhattanskych hotelu. Mezi reci se me zeptal,
co prave v New Yorku delam. Odpovedel jsem, ze shanim ubytovani pro skupinu
Slovaku, ale jeho hotel ze nepripada v uvahu, ze cena za pokoj a noc nesmi
byt vyssi nez padesat dolaru a ze uz mam nabidku za ctyricet dolaru.
Reditel okamzite odvetil: " Dam Ti pokoje za dvacet dolaru za noc!" Zmatene
jsem se zeptal, jestli jde o patro, ktere je v renovaci, nebo ktere prave
vyhorelo, nebo je obzvlaste zamorene hmyzem. Odpoved byla jednoducha:
"Ne,
jde o normalni pokoje jejichz pultova cena je dvestedvacet dolaru za pokoj
a noc. Tyto pokoje by v dobe, na kterou shanis ubytovani, zustaly prazdne.
I prazdny pokoj me stoji sedesat dolaru za kazdou noc. Kdyz mi zaplatis
dvacet, prodelam pouze ctyricet dolaru za pokoj a noc, ne sedesat.
Vynasobeno sesti nocemi a dvaceti dvema pokoji, jde o castku, o ktere stoji
za to hovorit.
Podobne, ne tak nizke (chci si tez delat reklamu na
Slovensku, ktere je pro nas zcela novym, neznamym trhem) nabidky delam
casteji, ale jde samozrejme o nabidky vyjimecne, neocekavej, ze se tato
cena bude brzy opakovat."
Nechci zde reprodukovat zakladni ucebnici marketingu, vysvetlujici pruznou
cenovou politiku, umoznujici pri castecnem prodeji za maximalni ceny (napr.
v letecke doprave ti, kteri si nemohou objednat letenku mesic, nebo alespon
tyden predem a zustat minimalne tyden, jsou "diskriminovani" vyssi cenou,
ve skutecnosti vsak pouze plati cenu normalni, t.j. kolem dvou tisic dolaru
za zpatecni letenku z Ameriky do Evropy, pasazer sedici vedle, ktery si
letenku objednal predem a vyuzil maximalni slevy, muze mit letenku treba
jen za sestset dolaru), prodavat obcas letenky (hotelove pokoje) i pod
cenou nakladu (viz uvedeny priklad, obchodnik se diva na celkovy, ne na
dilci prijem!).
Takze clenove klubu, organizaci, asociaci, cirkvi a zamestnanci ruznych
podniku a uradu nedostavaji slevy v hotelich za odmenu. Slevy jsou soucasti
normalniho marketingu - cim vyznamnejsi (financnim objemem zakazek)
zakaznik, tim vetsi slevy. Lepsi prodat za mene, nez neprodat vubec.
Slevy
za odmenu mozna tez existuji (zachazime do detailu a tech mohou byt
tisice), ale Kazi Stastnova mela spise na mysli t.zv. incentive travel
(pobidkove cestovani).
Hotely (vetsinou znama rekreacni strediska nebo
hotely v popularnich mistech, napr. v New Yorku,) nabizi cast kapacit za
zvyhodnene ceny podnikum a organizacim aby jich vyuzili jako odmenu nebo
pobidku zamestnancum nebo clenum.
Duvody jsou predevsim dva:
a. zaplnit jinak nevyuzitou kapacitu
b. delat si reklamu (predpoklada se, ze mnozi se vrati, nebo hotel doporuci
znamym).
V techto pripadech zamestnanci nebo clenove organizaci dostavaji pobyt v
hotelu za odmenu ZDARMA (od podniku nebo organizace, ktere samozrejme
hotelu za pobyt plati!) vetsinou za pracovni nebo jine vysledky (nabor
novych clenu, ziskavani penez pro organizaci nebo cirkev - fund raising
atd.). To jsou "slevy", respektive spravne pobyty, za odmenu.
Slevy z
pultovych cen jsou pouhym ZVYHODNENIM urcitych skupin zakazniku, motivovane
predevsim obchodnimi duvody.
Kdyz IBM, GM nebo vlada s desitkami, mozna
stovkami tisic zamestnancu (kanadska vlada napr. nedavno propustila
ctyricet tisic uredniku a ve fungovani uradu se to nijak zretelne
neprojevilo, takze jich pravdepodobne stale dost zustalo) uzavira smlouvu o
zvyhodnenych cenach s retezcem hotelu, jde predevsim o vzajemne vyhodny
obchod.
To, ze zamestnanci mohou techto vyhod vyuzivat i pri soukromych
cestach je vyhoda navic, opet vyhodna pro obe strany - zamestnavatele to
nic nestoji a hotelum to pomaha obsazovat jinak neobsazene pokoje. Pokud by
nekdy Kazi Stastnova mluvila s nekym, kdo ma zakladni vedomosti o americkem
cestovnim ruchu (ale v podstate nyni uz svetovem, i kdyz napr. nektere
nemecke hotely, zvlaste ty drahe, zatim nezlevnuji) jiste ji toto vse
potvrdi a na jeji moznou namitku jak se hotely brani zneuziti, t.j.
vyuzivani slev v dobe, kdy je ve meste napr. velky mezinarodni kongres a
vsechny hotely jsou vyprodane, ji vysvetli, ze terminy velkych podniku jsou
znamy predem a v tyto dny, stejne jako napr. na svatek Kolumba (Columbus
Day), dikuvzdani, v New Yorku newyorsky marathon a dalsi, slevy neplati,
jde o t.zv. "cerne dny" (cerne pro hosty, v New Yorku napr. nektere hotely
v dobe marathonu uctuji az dvojnasobek pultovych cen, t.j. DISKRIMINUJI
BEZCE A JEJICH PRIZNIVCE, VCETNE STOVEK NOVINARU A TELEVIZNICH STABU! -
rika se tomu Zakon nabidky a poptavky). A i v jine dny je pouze urcite
procento kapacity vyhrazeno urcitym slevam a kdyz se kapacita v urcite
cenove kategorii (urcita sleva) vycerpa, zakaznici musi zaplatit vice
(sleva neplati, nebo plati nizsi sleva), nebo se musi pokusit zmenit dobu
navstevy nebo hotel.
Kazi Stastnova navic necte pozorne - z meho prispevku je jasne, ze rikam
totez, co rika ona, pokud jde o cenovou diskriminaci cizincu v CR.
V
Americe jde o cenove zvyhodnovani urcitych skupin zakazniku, v CR o jejich
diskriminaci. Celkovy financni efekt je tentyz - dvoji ceny, ale s naprosto
odlisnym zduvodnenim. Proto mel muj prispevek podtitulek "Kdyz dva delaji
totez, neni to totez". Stejne jako u Kazi Stastnove - oba rikame v tomto
bode totez, ale kazdy jinak.
Rozchazime se predevsim v tom, ze ona tvrdi, ze v Americe dvoji ceny
neexistuji, ja, ze existuji, nejen dvoji. Zajimava je tez uvaha, jestli
vyrok "falesna ceska tvrzeni" je u Kazi Stastnove nedostatkem jazykovym
nebo etickym (ceska verse jejiho clanku neni presentovana jako preklad z
anglictiny, jehoz autorem je nekdo jiny).
A zaverem snad jen to, ze duvod k teto diskusi v CR pomalu mizi. Stale vice
a vice podniku si uvedomuje, ze americky zpusob zvyhodnovani je lepsi nez
socialisticky zpusob diskriminovani a prechazi od systemu diskriminovani na
system zvyhodnovani.
Pokud to cini s ostychem (napr. uvadeni nizsich cen
pro domaci slovy) je to pouze znakem toho, ze jde o pro ne novou situaci,
ve ktere se zatim dobre neorientuji, ne dukazem nemoralnosti.
Ostatne,
americke hotely a jine podniky tez zatajuji mnohe slevy nebo je alespon
neinzeruji tak, aby provokovaly ty, kterych se netykaji. Ze stale dochazi v
CR v cenove politice v cestovnim ruchu k chybam a extremum je tez pravda,
zavadeni noveho se bez chyb vetsinou neobejde. Zvyhodnovani domacich vsak
chybou neni a neni vetsinou ani nemoralni.
Kdyz maji napr. v Americe
Indiani vyhody, ktere jsou v krajnich pripadech diskriminaci "bilych
tvari", proc by nemeli mit vyhody "domorodci" v CR? Domaci maji casto
vyhody, ne vzdy plati "Host do domu, Buh do domu" jak si nekteri Americane
o sobe jako hostech stale jeste mysli.
Vratislav Kuška
P.S:
Ostych pri cenovem zvyhodnovani domacich muze tez pochazet z dob, kdy mnozi
z tech, kteri v CR o cenach rozhoduji, byvali zvyhodnovani zpusobem, ktery
byl nemoralni, at uz slo o prodejny pro vybrane "kadry", ve kterych platily
tuzexove ceny a zakaznici platili v pomeru jedna ku jedne (jedna koruna
rovna se jeden tuzexovy bon, vcetne nakupu aut), vyhodne rekreace,
pridelovani mist, moznosti cestovat do zahranici, prijimani na studia,
zvlastni lekarska pece atd. V tech cestnejsich mozna zustal z te doby pocit
studu, ktery se projevuje pri zvyhodnovani urcitych skupin a vede ke snaze
zvyhodnovani zatajovat nebo alespon maskovat.
Poznámka JČ: Stejně se mi jeví, že mezi "americkými a světovými dvojími a vícenásobnými cenami", jak je popisuje Vratislav Kuška, je podstatný rozdíl. Faktorem, určujícím, jaké ceny bude zákazníkovi za hotelový pokoj účtovat americký hotel, zdá se být čas, doba, kdy si pokoj chci pronajmout. V Británii to funguje také. Existují letecké společnosti, které prodávají lety řekněme z Glasgow do Londýna (600 km) za cca 25 liber (1250 Kč). To je ovšem nejlevnější cena, kterou dostane skupina prvních zákazníků. Čím víc se blíží datum odletu a čím víc míst v letadle je prodáno, tím je cena zbývajících letenek vyšší. - Naopak jiné turistické kanceláře prodávají dosud neprodané zájezdy či letenky na poslední chvíli za radikálně zlevněné ceny. Jenže tohle není diskriminace společenských skupin, takovou radikálně zlevněnou cenu může dostat KAŽDÝ, když se umí na trhu orientovat a ví, v kterou dobu ji dostat. To je přece něco úplně jiného než když mi někdo účtuje z titulu mého PŮVODU nebo OBČANSTVÍ podstatně vyšší cenu.
Je dobře, že Evropská unie staví bariéry přistěhovalcům?
Poznámka JC: Musim konstatovat, ze cela vec je asi daleko vaznejsi nez
jakasi snaha Nemecka a Evropske unie zamezit lidem
z jinych zemi pristupu do (zapadni) Evropy.
Zajimavy argument: co vlastne opravnuje lidi, kteri se v urcite zemi
narodili, aby zakazovali jinym lidem vstup tam. (Neni v
deklaraci lidskych prav kdesi uvedeno, ze kazdy ma mit pravo zit, kde
chce?)
Ale prakticteji: obrovske hospodarske rozdily a mizeni vzdalenosti v
modernim svete povedou skutecne dost brzo asi k tomu,
ze zapadni Evropa bude zaplavena onemi milionovymi vlnami imigrantu.
Snahou ucinit hranice neprodysnymi (EU se snazi zakazovat Polakum, aby
to vychodnich polskych mest smeli jezdit ukrajinsti
obchodnici) se nevyresi nic.
Je treba globalnejsiho, dlouhodobejsiho reseni. Zapad musi usilovat o
zlepseni podminek v tech druhych zemich. Asi do nich
bude muset politicky a hospodarsky zasahovat. Novy kolonialismus?
Jaroslav Teplý napsal:
Pane Culiku, mam zase ja poznamku k vasi poznamce. Co vlastne opravnuje
lidi, kteri se v urcite zemi narodili, aby zakazovali jinym lidem vstup
tam?
Mnoho veci, napr. ekonomika. Predstavuji si, ze bydlite v domku v
Glasgove. ted si zase predstavte Vy, ze jednou vecer u Vas zazvoni na
pr. 3 Albanci, ze se rozhodli (podle Deklarace prav) bydlet s Vami.
A je
to, respektive to je ve velmi osobnim a adresnem provedeni, co se v
zapadnich statech deje. 50 tisic prislusniku naroda X se rozhodne bydlet
ve Skotsku, protoze je tam vyssi zivotni uroven. Tak se tam odstehuji
zcela bez prostredku a obcane Skotska je zacnou zivit (danemi, ktere
plati). Mame kruci tu deklaraci.
Srovnejte je treba s cernym
fotbalistou, ktery si nakopal v lize velke penize, prizpusobil se nutne
mistnimu zivotu a bude chtit zustat v GB, protoze ma zcela opravneny
pocit, ze se o sebe postara sam, plati vyssi dane nez prumerny obcan a
risiko mozneho rasismu povazuje za mensi, nez navrat do Afriky.
Dale
jsou tu jine prekazky. Treba tito pristehovalci nevedomky obohacuji vasi
kulturu tim, ze vyhazuji sve odpadky z okna a potrebuji-li penize,
prepadnou nekoho na ulici. Pak uz lze jen doufat, ze se to mistni lide
od pristehovalcu nauci.
Proste ta Deklarace byla psana pred 50 lety za
jinych podminek a pro jine lidi a potrebuje raznou aktualisaci neboli
updating. Kdyby chteli tovarnici vyrabet a obchodnici prodavat jako pred
50 lety, asi by jim to neslo, musi se trvale prizpusobovat vyvoji,
technickemu pokroku, tomu co doba prinasi, totez ovsem plati i pro
zakony a to se na Zapade jaksi prehlizi.
Dale bych rad podotkl, ze ucinit hranice neprodysnymi a usilovat o
zlepseni podminek primo v tech zemich, odkud lide utikaji, jsou opatreni,
ktera sama o sobe isolovane nejsou k nicemu.
Musi se provest najednou,
aby si ti lide uvedomili, ze utikat uz nejde a zacali se tim padem s
vsestrannou pomoci civilisovanych ci bohatych statu zajimat vice o to,
jake zmeny jejich zeme potrebuje.
Novy kolonialismus - to je docela
pripadny nazev. Puvodni kolonialisti chteli expandovat, ziskat prostor,
prirodni bohatstvi. Ti dnesni by se meli pokusit dat veci v byvalych
koloniich do poradku (pokud to vubec jde) ciste z pudu sebezachovy a to
bohuzel nepujde tak, ze se mlcky dovoli, aby se pul Afriky a kus Asie
prestehovalo do Evropy. Zdravi J.T.
Poznámka JČ: Jsem na rozdíl od Jaroslava Teplého velmi skeptický a domnívám se, že se Evropské unii asi nepodaří neprodyšně se uzavřít před ostatními částmi světa. Svět je dnes na to příliš silně provázán a příliš komunikačně i jinak propojen.
Kromě toho, hrozí i jiné nebezpečí: že budou rozvojové země světa schopny daleko efektivněji a daleko levněji vyrábět to, co dosud vyráběly za drahé peníze bohaté západní země, takže západní bohatství stejně asi časem zmizí - práce přejde do Indie a do Číny.
Nemyslím si, že je férové považovat všechny přistěhovalce automaticky za parazity a vyžírky. Je známo, že přistěhovalecké komunity jsou v zemi, která je přijala, vždycky ekonomicky nejaktivnějším a nejenergičtějším společenským sektorem. I Češi v sedmdesátých a v osmdesátých letech tvořili v západním Německu menšinu, jejíž průměrný příjem byl asi o dvacet procent vyšší než průměrný příjem německého obyvatelstva.
Skotsko možná učinilo chybu, když před přechodem Hongkongu pod čínskou správu neučinilo to, co někteří tehdy navrhovali, a neposkytlo část severoskotské pustiny k zalidnění pěti miliónům Hongkonžanů. Bylo by to velmi pravděpodobně silným oživením britské ekonomiky.
Britská společnost je v současnosti mnohonárodnostní a mnohorasová. Přispělo to k její otevřenosti i k její hospodářské úspěšnosti.