Co je nového v České republice:

Výběr textů z posledních dní:

Pokračování seznamu nejzajímavějších článků z poslední doby umisťuji zvlášť jako samostatný text, viz OBSAH dnešního čísla. (Toto pokračování se NENATÁHNE jako součástí Kompletních Britských listů, musíte si na ně v Obsahu samostatně kliknout.) Všechny články předchozích vydání od začátku Britských listů v červenci 1996 jsou k dispozici v archívu BL.

(An English version of this article is available in the Electronic New Presence magazine.)

Jsem neobyčejně tvrdohlavý a ctižádostivý člověk. Dosáhl jsem v životě mnoha věcí, na něž jsem hrdý. Tyto úspěchy často vyžadovaly hodně tvrdé práce, času a energie, avšak nic se nedá srovnávat s tím, když jsem se pokusil postavit se českému ministerstvu vnitra a zvítězil jsem!

A co bylo tímto významným úspěchem? Během akademického roku 1997-98 jsem byl hostujícím výzkumným pracovníkem na Charles University. Měl jsem oficiální státní stipendium od vlády jedné země z Evropské unie a oficiální pozvání od Karlovy univerzity. Vzhledem k tomu, že jsem velmi tvrdohlavý, rozhodl jsem se, že jako oficiální představitel jedné členské země EU, člověk, který skutečně usiluje o to, zorganizovat studentský výměnný program mezi prestižní univerzitou v jedné zemi EU a Karlovou univerzitou, člověk, který byl natolik naivní, že se domníval, že v ČR funguje spravedlnost, pokusil jsem se získat v ČR povolení k pobytu, abych mohl v republice pobývat legálně.

Někteří čtenáři se možná diví, jak jsem mohl být tak naivní, že jsem si myslel, že pouhý důkaz, že mám dostatečné množství finančních prostředků, podporu členské země Evropské unie a pozvání od nejdůležitější univerzity v ČR by stačilo k tomu, aby člověk v České republice získat dočasné povolení k pobytu. Je tenhleten dr. X nějaký hloupý Američan, který nikdy nebyl v zahraničí?

Na svou obranu musím říci, že jsem studoval čtyři roky v Berlíně (když to byl západní Berlín, demokratický ostrov, obklopený NDR). Tam jsem nikdy nepotřeboval víc než pas, dopis od otce a studentskou legitimaci ze Svobodné unvierzity. Obdobně jsem několikrát dostal dočasné povolení k pobytu v zemích Evropské unie a nikdy jsem nepotřeboval víc než pas k získání trvalého pobytu. Policie si ale také pozvala mne a mou životní partnerku na pohovor, aby zjistila, jestli skutečně spolu žijeme a jen tak nelžeme, abych dostal povolení k pobytu.

Musím se přiznat, že v minulosti jsem nikdy nepotřeboval v ČR získat povolení k pobytu. Nicméně jsem několikrát dostal vízum od Československé socialistické republiky a jednou od Československé federativní republiky. během údajně "totalitního" režimu jsem se účastnil v Československu letní jazykové školy. Na to jsem potřeboval jen pas a dopis, jímž jsem byl na školu přijat. Dostal jsem vízum za 20 až 30 minut. Když jsem si chtěl prodloužit své mnohé pobyty v Praze, šel jsem na cizinecké oddělení policie. Tam jsem si vzal číslo, vyplnil jsem žádosti (byly přeložené do angličtiny i do němčiny) a po půlhodinovém čekání jsem krátce pohovořil s policistou, který mi rychle dal do pasu razítko a prodloužil mi vízum.

Když jsem v roce 1992 strávil v Praze čtyři měsíce, potřeboval jsem jen pas a zvací dopis z Karlovy univerzity, a podepsaný dopis od majitele pražského bytu, potvrzující, že tam bydlím. Tou dobou bylo oddělení cizinecké policie v Praze uzavřeno, takže stačilo jít na místní policejní oddělení a tam jsem mohl počkat na vízum jen několik minut.

Vzhledem k těmto pozitivním zkušenostem jsem se domníval, že nyní, kdy má Česká republika větší míru zkušeností s demokracií, teď , kdy chce vstoupit ČR do Evropské unie, snad se ČR zbavuje své stalinštější byrokracie.

Nyní jsem zjistil s nevolí, že za vlády Jana Rumla jako ministra vnitra byly Leninovy portréty sejmuty se zdí, a nahrazeny obrazy Franze Kafky. Zdá se mi, že Ruml přiměl své zaměstnance, aby každé ráno citovali pasáže z Kafkova románu Proces, než začnou připravovat nové zákony ke zbyrokratizování své země.

Mělo mi dojít, že se něco v ČR změnilo, když mi přátelé a kolegové začali říkat, "opravdu se pokusíte získat povolení k pobytu?" nebo "proč se snažíte získat povolení k pobytu, když je tak lehké tady žít ilegálně"? Měl jsem být ještě víc podezřívavý, když jsem se dověděl, že Ruml obnovil cizinecké oddělení policie a že tam musím jít.

Mým dalším překvapením bylo, jak výrazně se tam od komunistické éry změnila situace.

Už tam nebyla čísla pro žadatele, aby se zamezilo předbíhání, ani pohodlné pohovky na sezení. Ne, museli jsme stát ve frontě. K dispozici nebyly ani formuláře, které by člověk mohl během čekání vyplnit.

Poté, co jsem strávil asi tři čtvrtě hodiny ve frontě s nápisem Žádosti, jsem si uvědomil, že všichni čekající v této frontě už mají své žádosti vyplněné. Ukázalo se, že musím nejprve čekat v jiné frontě - na Informace - kde se vydávají formuláře na žádosti.

(Za komunistické éry byly nápisy na cizinecké policii i v angličtině a v němčině, nyní byly jen česky.)

Když jsem v této frontě čekal určitou dobu, dospěl jsem před velmi nepřáttelského muže, který si, jak se zdálo myslel, že musím být blázen, že usiluji o povolení k pobytu. Dal mi některé formuláře, které jsem měl vyplnit, ale nezmínil se asi o polovině dokumentů, které jsem k tomu potřeboval. O tom, jaké dokumenty budu celkem k žádosti potřebovat, jsem se dověděl teprve v rozhovoru s odborníkem na tyto záležitosti na Karlově univerzitě. Také jsem si povšiml, že formuláře jsou nyní psané výlučně česky. Že by byli Klaus a Ruml daleko nacionalističtější, než jsem si myslel a bývalý komunistický režim více mezinárodně a západně naladěný, než se normálně předpokládá?

Mezi mnoha dalšími kroky, které jsem musel podniknout, byla nutnost požádat majitele mého bytu, aby podepsal papír, potvrzující, že tam bydlím. To by neměl být příliš velký problém, jenže potíž byla, že majitel bytu musel papír podepsat u oficiálního městského notáře. V osmdesáti procentech případů to znamená, že musejí cizinci lhát, protože bydlí ilegálně v bytech, které vlastní někdo jiný. Osoba, která jim pronajímá byt, je normálně Čech, který si ten byt pronajímá od komunálního úřadu. V mém případě jsem byl v ČR zcela legálně, potíž ale byla, že česká rodina, která vlastní byt, v němž jsem bydlel, žije v Evropské unii. Nedalo se očekávat, že pocestují letecky do Prahy jen proto, aby nějaký úředník podepsal nějaký papír. Tak jsem musel najít někoho, kdy by pro mě falešně svědčil, kde bydlím. Mám přátele, kteří vlastní družstevní byty, ale to zase znamená, že potvrzení musí podepsat i vedoucí bytového družstva. V tom případě by družstvo vyžadovalo, abych platil více peněz za elektřinu a plyn. Tak jsem musel najít někoho, kdo vlastní soukromý byt, kdo by podepsal potvrzení, že u něho bydlím. Policie nemohla zjistit, jestli tam skutečně bydlím nebo ne. Tak jsem měl nyní možnost buď stát se oficiálním obyvatelem domu, který jsem v životě neviděl, anebo žít v ČR ilegálně. I když bych býval rád sdělil českému státu mou skutečnou adresu, český stát pravda nezajímala, a tak jsem se rozhodl, že je lepší lhát než porušovat zákon a žít v Praze ilegálně.

Další překážkou bylo rodné číslo. Chtěli od Američana rodný list. Na to, abych mohl v Praze strávit jeden rok, požadovali dokument, který vláda západoevropské země, kde jsem žil, nikdy nepožadovala k tomu, aby mi udělila trvalý pobyt. Ani ho nepožadovala německá vláda, přestože jsem v Německu strávil více než čtyři roky.

Viděl jsem svůj rodný list jen jednou v životě - potřeboval jsem ho v roce 1982 k získání svého pasu. (Má-li Američan pas, musel ukázat americkým úřadům svůj rodný list. Proto je požadavek českých úřadů, aby byly předloženy oba dokumenty, absurdní. Ed.) Nevěděl jsem, co se stalo posléze s mým rodným listem. Možná že jsem ho poslal úřadům, abych mohl dostat pas? Zeptal jsem se na americkém velvyslanectví, jak dlouho by trvalo získat nový rodný list. Odpověděli, že 2 až 3 měsíce. Ale jako Američan jsem měl právo být v Praze bez povolení k pobytu jen 30 dní, tak co jsem měl dělat?

Předpokládal jsem, že dokonce i v Kafkově zemi musí existovat ve státní byrokracii určitá míra rozumnosti, tak jsem zašel na velvyslanectví západoevropské země, kde mám trvalý pobyt. Vzhledem k tomu, že tam mám trvalý pobyt, požádal jsem velvyslanectví, aby českým úřadům poslalo ekvivalent rodného čísla. Velvyslanectví mi dokument přeložilo.

Pak už mi chyběl jen výpis z trestního rejstříku od české policie, dokazující, že jsem v ČR nespáchal žádný trestný čin. Samozřejmě, bylo otravné muset cestovat do další pražské čtvrti jen pro hloupé razítko. Přirozeně, cizinecká policie si to mohla zjistit sama - trvalo by to jen pár vteřit, nahlédnout do jejich databáze. Ale když už jste došli tak daleko, drobné potíže navíc už tolik neznamenají.

Když jsem dorazil na policejní stanici, dáma za psacím stolem pohlédla na papíry z velvyslanectvo. Potřásla hlavou. To nestačí. Dokumentace z velvyslanectví neobsahovala informace o tom, kde se narodili moji rodiče! Představte si, že k tomu, abych mohl žít rok v České republice, potřebovali více informací o mé rodině, než potřebovala vláda země EU k tomu, aby mi poskytla trvalý pobyt.

Zadruhé, odmítli překlad z velvyslanectví. Bylo mi doporučeno, abych si našel oficiálního překladatele. Musím navštívit jiný úřad v Praze, a tam mi dají seznam oficiálních překladatelů. A co když neexistují žádní oficiální překladatelé z onoho evropského jazyka? No, to není jejich problém. Abych byl spravedlivý, policejní zaměstnanci se mnou souhlasili, že nové předpisy jsou šílené a souhlasili, že Ruml byrokratické procedury zhoršil daleko víc, než jaké bývaly za komunismu, ale co mohou dělat?

Rozhodl jsem se, že okamžitě zažádám o nový americký rodný list. Znamenalo to, že budu muset v Praze žít několik měsíců ilegálně. bylo také dost nákladné nechat si ten dokument poslat a nechat ho přeložit. Když jsem dal dohromady všechny dokumenty a šel jsem na policii, musel jsem lhát ohledně toho, kdy jsem přijel do Prahy. Měl jsem štěstí: razítkují pasy jen, když do Prahy přiletíte. Jel jsem vlakem.

Vzhledem k tomu, že ani němečtí, ani čeští pohraničníci můj pas neorazítkovali, museli mi na policii věřit.

Zdá se, že kafkovský svět je v jednom ohledu lepší než stalinský svět: byrokracie je možná horší, ale je méně totalitní. Zůstávají určité mezery.

Tak jsem nyní žil legálně v České republice, ale musel jsem lhát o své adrese i o datu příjezdu do ČR, pokud jsem měl mít možnost získat onen posvátný dokument. Celá zkušenost mě poněkud poznamenala. Například, původně jsem plánoval zorganizovat program studentské výměny mezi Karlovou univerzitou a mou domovskou univerzitou. Teď, když jsem si uvědomil, že většina studentů ze zemí Evropské unie nebude schopna získat legální povolení k pobytu, začal jsem se méně zajímat o tento projekt. Sdělil jsem těm, kteří se chtěli projektu účastnit z Karlovy univerzity, že pokud připraví dokumentaci, zkontroluju jim angličtinu na formulářích, ale že nemohu se pokoušet přesvědčovat svou univerzitu, že by taková výměna měla cenu. Bylo by totiž lepší, abych na své univerzitě nehovořil o situaci v Praze, abych je záporným způsobem neovlivnil. Ukázalo se, že moje univerzita se rozhodla se na programu studentské výměny nepodílet. Možná, že jsem to stejně nemohl ovlivnit, avšak kdybych věděl, že je možné, aby studenti ze zemí Evropské unie získali povolení k pobytu, pak bych se alespoň pokusil přesvědčit svou domovskou univerzitu, aby se na programu studentské výměny podílela.

Nyní se ukazuje, že změna vlády v ČR nevedla k ústupu kafkovských metod. Naopak. Zdá se, že je Zemanova klika rozhodnuta následovat v Rumlově linii. Nyní budou muset všichni cizinci, žádající o dočasné povolení k pobytu, také předkládat výpisy z trestního rejstříku v jejich rodné zemi. Jak na to poukázal Andrew Stroehlein, to bude znamenat, že bude pro Američany nemožné získat v ČR dlouhodobý anebo trvalý pobyt.

A co lidi jako já, kteří žili v několika zemích? Budu muset žádat o výpis z trestního rejstříku v Americe, v oné zemi Evropské unie, v Německu a také v ČR, abych dokázal, že jsem v žádné z těchto zemí nespáchal trestný čin?

Je možné, že bude ochotna rozumná osoba podstupovat všechny tyto obtíže, jen proto, aby mohla strávit v ČR pár měsíců?

Ladislav Nedbal

(Reakce na  tento článek Andrewa Stroehleina.)

An English version of this article has been published in The Electronic New Presence.

Sdílím váš hněv, týkající se nového zákona, který vyžaduje, aby každý cizinec, pobývající v ČR, dokázal, že nespáchal žádný trestný čin. Pracuji v České akademii věd a podstatná část financí pro mé projekty přichází od zahraničních institucí. Část těchto peněz jde na platy zahraničních kolegů. kteří zde pracují s námi (z Ukrajiny, z Německa, z Izraele, z Jihoafrické republiky, z USA). Jejich právní postavení v ČR je daleko tomu, co by bylo lze považovat za normální (v civilizovaném světě).

Jejich zaměstnavatel platí podstatné finanční částky na sociální zabezpečení (včetně důchodového zabezpečení), ale tito zaměstnanci nedostanou tyto peníze zpět, až z České republiky odjedou. Musejí dokázat, že v ČR nespáchali žádný trestný čin, než dostanou prodloužení pracovního povolení. Náš izraelský kolega musí žádat o nové povolení k pobytu každého půl roku, protože není jasné, jestli náhodou v ČR neexistuje nějaký nezaměstnaný český oceánograf.

Činitelé české vlády tvrdí, že USA (nyní Kanada) je jedinou zemí na světě s asymetrickými vízovými požadavky. Avšak já nepotřebuju vízum na cestu do Jihoafrické republiky, ale můj kolega odtamtud musí zažádat o české vízum, kdykoliv sem chce přijet. Můj přítel, profesor na čelné americké univerzitě, si ponechal svůj indický pas. Je to smůla, když je ve Vídni nebo v Berlíně a chce mne navštívit. V žádném případě to nejde.

Jsem tím frustrován stejně jako vy, ale, pravděpodobně na rozdíl od vás, chápu ty mechanismy. Asi to není nutně všechno xenofobie - daleko pravděpodobněji je to široce rozšířená nekompetentnost a nepořádek.

Domnívali jsme se, že nahradíme-li starou nomenklaturu novými lidmi (kteří často přišli z řad disidentů) vyřeší to všechno. Není tomu tak.

Bude to trvat dlouhé roky tvrdé práce VZDĚLÁVÁNÍ, než vznikne kompetentní a dobře kvalifikovaná generace, která tohle všechno napraví. Než k tomu dojde, VZDĚLÁVÁNÍ se bude muset stát národní prioritou. Nedospěli jsme ani do první fáze tohoto procesu obnovy. Buďte trpělivý.

Dobře vím, že tomuto procesu napomáháte svými kritickými články.

Ladislav Nedbal

Kde vlastně žije Andrew Stroehlein ?

Jiří Jírovec

Po přečtení jeho článku o nových předpisech pro povolení delších a trvalých pobytů pro cizince v ČR, bych se rovněž mohl ptát, zda náhodou nespadl s višně.

Chápu, že Andrew Stroehlein je naštván. Mohu s ním tento pocit sdílet. Kanadští podúředníci mi kdysi po dobu osmi měsíců zabraňovali v uplatnění práva (druhdy vyhlašované Svobodnou Evropou i Hlasem Ameriky za zcela základní) usídlit se v jejich zemi. Další podúředníci, pak lpěli na jakési pětileté lhůtě, během níž si oveřovali zda jsem dostatečně bezúhonný na to, abych mohl pracovat pro polovládní organizaci. Začal jsem přísahou na bibli, což jsem překousl jednak proto, že jsem podle křestního listu katolík a taky proto, že mě upozornili, že přísahat nemusím (že jsem vyplnil nějaké formuláře správně), ale pak že mohu hledat místo tam, kde se přísaha a lustrace nepožaduje. Musel jsem rovněž různě dokládat, že nejsem lhář, když tvrdím, že mám školy a ženu a děti a tak to šlo papír za papírem, dokument za dokumentem. Podle Andrewovy logiky by mě naopak měli oni dokazovat, že to není pravda.

Neobhajuji tedy byrokraty ani jejich předpisy. To ovšem neznamená, že nemohu Stroehleinovu kritiku nového předpisu označit za chabou a matoucí.

Andrew Stroehlein se široce rozepsal o nových českých předpisech, které vyžadují, aby cizinec dodal k žádosti o trvalý pobyt v ČR určité informace. Jeho text naznačuje, že se úvodem naštval (nedá se tady žít), pak učinil závěr, že nový předpis je xenofobní, populistický a nesmyslný a k tomu pak dotvořil stať v níž se v podstatě staví do role vesnické strejdy, který poprve v životě letěl letadlem - a považte, sděluje po návratu v hospodě, chtěli na něm, aby on, slušný člověk, prošel detektorem na kovy jako nějaký gangster.

S trochou ironie lze říct, že rok 1989 otevřel některým Čechům svět hned, kdežto udělovačům trvalých a dočasných povolení k pobytu to trvalo devět let než se zbavili své provinčnosti (omezenosti, xenofobie) a začali upravovat krok s jinými státy. Bude jim ještě nějakou dobu trvat než se dotáhnou na špici a tak se nikdo nemůže divit určité naivnosti, která předpis poznamenala. Například je zatím nenapadlo, že je výhodné, když cizinec podává žádosti o trvalý pobyt zvenku, prostřednictvím zastupitelského úřadu a nikoli osobně někde v Bartolomějské. Vyspělý státní úředník rovněž nevěří papíru, které si každý může napsat sám, ale zaujímá tvůrčí přístup: vy nám řeknete kdo jste a my si ověříme, co jste zač a jestli vás vezmeme, nebo ne - a pokud ne, tak vám nemusíme řikat proč.

Tedy žádný holubník, jak by mohl Andrew Stroehlein vědět ze své vlasti. Když se moji známí, Američanka a její kanadský manžel, přestěhovali do USA (on tam dostal, po rozpuštění výzkumného oddělení v našem podniku, místo na universitě) museli pracně vysvětlovat, že se nevzali proto, aby on mohl do USA za prací a že to nebyl úmysl, ale blbec na americké ambasádě v Ottawě, který způsobil, že bumážka s níž tento Kanaďan přijel, je jiná, než jaké je zapotřebí.

Je pravda, že Američan nemá rodné číslo, ale Social Security Number, kterým je jednoznačně identifikován to vyváží. V Kanadě se tento kód, původně zavedený pro účely daňové a pensijní, nazývá Social Insurance Number.

Andrew Stroehlein ve svém článku píše: "Mnoho zemí světa, například Spojené státy, vůbec nemají centrální celostátní trestní rejstřík, jaký má Česká republika, protože tyto země nejsou zeměmi nočních můr, v nichž jsou papíry a dokumenty pravidelně považovány za reálnější než realita."

To je velmi zavádějící výrok, protože vyvolává dojem, že v zemích vyvolených na nějakém tom trestu a dokumentu nesejde. Důvod proč nemají v USA jeden (tedy centrální, federální) rejstřík lidí, kteří se dostali do konfliktu se zákonem, je patrně v tom, že trestné činy spadají většinou do jurisdikce jednotlivých států a jen ojediněle pod federál. Každý stát si chrání svůj píseček a otázka jaké informace je ochoten sdílet s je choulostivá. Navíc co je trestné v jednom státě nemusí být trestné jinde (například nahrávání telefonních hovorů a lá Linda Tripp).

Prokazování totožnosti není rovněž výsadou "států nočních můr". Nedávno jsem se registroval v kanadském hotelu. Recepční zároveň obsluhovala nějakou paní, která chtěla za nocleh platit hotově. Chtěli na ní, aby platila předem, aby složila kauci ve výši poloviny ceny noclehu (pro případ, že něco ukradne) a dva doklady totožnosti (řidičský průkaz a k tomu ještě něco navíc).

Andrew Stroehlein se domnívá , že jediným důvodem pro přijetí nových opatření je vzbudit zdání, že se dělá něco proti mafiím a zločinu přicházejícímu ze zahraničí a argumentuje tím, že různých osvědčení si každý může pořídit kolik chce a že darebák si nebude dělat starost ani s falešnou přísahou. Domnívám se, že to není tak jednoduché. I nepravdivá informace má totiž svou cenu. V okamžiku, kdy je odhalena lež, lze tuto skutečnost obratem použít proti jejímu zdroji. Kanada to momentálně dělá v případě lidí podezřelých z válečných zločinů a terorismu - deportuje je na základě obvinění, že získali povolení k pobytu a případně kanadské občanství díky zatajení významných informací.

Nevím, jaký má Andrew Stroehlein vztah k American Rifle Association (mocné organizaci, jež bojuje proti jakékoli snaze omezit vlastnictví střelných zbraní v USA), ale jeho argumentace, že daný předpis postihne toliko poctivé občany, kdežto zločinec si najde zadní vrátka, jako by associaci ze xeroxu vypadla.

Je možné, že nový předpis odpovídá požadavkům EU. Nemusí tedy jít, jak se Andrew Stroehlein domnívá, o snahu vlády uspokojit babičky, které přečtouce Blesk (nebo jinou napodobeninu západních bulvárních plátků) začnou se obávat mafiánů z různých zemí. Ale i kdyby šlo o čistě populistické opatření, nevymykalo by se z toho, co se děje ve vyspělých demokraciích.

Mohu v tomto směru přidat jednu lahůdku z Ontaria. Progresivní konservativní strana, která je v něm momentálně u moci, získala část voličů tím že slibovala boj proti zločinu. Aby to zabralo, byla situace líčena v tak černých barvách, že vznikl dojem, že zločinnost v provincii vzrůstá (obviňovali tehdejší Nově demokratickou stranu, že je příliš měkká), ačkoli statistiky ukazovaly pravý opak. Tento populistický krok vyvolal v provincii psychózu strachu, takže průkumy veřejného mínění měly zcela opačný trend než údaje o zločinnosti. Přišel tedy další populistický čin (opět zaměřený na blížící se volby). Vláda uvolnila prostředky na dalších 1000 policistů. Když opozice na skutečný stav věcí upozornila, vláda odpověděla, že statistiky jsou v pořádku, ale že to obyvatelstvo vnímá jinak (tak nějak se bojí), takže vyšší pčet policajtů je nutný. No, co se dá očekávat od proviční vlády.

Jiří Jírovec

PS Osobně by mě docela zajímalo, jaké požadavky musí Američan splnit, aby mohl dostat povolení k trvalému pobytu a práci v Británii.

Osobní číslo ve Švédsku

Dalibor Štys

Vazeni,

ve Svedsku a i jinde ve Skandinavii existuje personnummer, osobni cislo, ktere je ziskavano podobnym mechanismem jako nase rodne cislo. Dokonce je z nej mozno vycist podobne informace, napriklad o miste narozeni atd. Z jeho obdrzeni jsem mel velkou radost, protoze mi zasadne zjednodusilo zivot v jednani s bankami, urady, spravci domu atd. Dnes by mne napriklad kvalifikovalo k obdrzeni e-mailove schranky na postovnim serveru. Existence nebo neexistence globalniho systemu evidence obyvatel sama o sobe nezaklada ani diskriminaci, ani omezeni osobnich svobod.

Nekdy pred Vanoci (myslim, ze to bylo ve ctvrtek 16. 12.) jsem poslouchal na BBC News v poradu hard talk rozhovor s P.J. O'Rourkem, prednim americkym novinarem a satirikem (homepage http://www.web-presence.com/mac /qotd.html). Tento pan podnikl na utraty sveho deniku cestu kolem sveta s cilem vyzkoumat proc existuji zeme velmi kapitalisticke i velmi socialisticke ktere prosperuji a naopak zeme ktere neprosperuji. Nenahla jsem si to, takze cituji jen podle pameti: "Ocekaval jsem, ze uvidim veci jako volny trh nebo soukrome vlastnictvi, ale jedina vec kterou jsem nachazel konzistentne byla vlada prava a vynutitelnost kontraktu. Pak muze fungovat i tak stupidni system, jako maji ve Svedsku."

Jinymi slovy, neni tak postatne, jestli ma hotel dvoji ceny. Je to vec meho pristoupeni ke smlouve. Koneckoncu muzu jit vedle, kde maji ceny jedny. Podstatne je jestli kdyz si zaplatim ctyrhvezdickovy hotel dostanu odpovidajici sluzbu. A kdyz ne, jestli se dovolam napravy. Ono ovsem splneni druheho pozadavku s sebou nese vetsinou i automaticke a vseobecne plneni pozadavku prvniho. Diskuse o spravnosti nebo nespravnosti urcitych postupu, ktere se odlisuji od postupu na nez jste ve sve zemi zvykli, mozna nejsou zas tak podstatne.

Mene vazne: diskuse panu Stroehleina i O'Rourka potvzuji muj dojem, ze anglosasky pohled na usporadani veci je casto mirne kolonialni. To jsem pocitoval mnohem vic ve Svedsku nez v Cesku. V Cesku si lide do urcite miry zaslouzi byt kolonizovani a dokonce si o to svymi ciny casto i rikaji. Svedsko je sebevedomy a samostatny stat, ktery si ridi sve veci podle sveho rozumu a do znacne miry uspesne. Presto muj anglicky profesor nelenil a poucoval sve podrizene a kolegy o demokracii a svobode. To vse aniz by se obtezoval naucit Svedsky.

Dalibor Štys

Jindřich Pařík

Andrew, jak uz je jeho zvykem, semlel vsechno dohromady, aby ukazal zhyralost a nevyspelost ceske letory. Dvoji ceny jsou hulvatstvi, svinstvo a vyzirkovska praktika, ktere lze snadno zamezit nejakou vyhlaskou ci jak. Jiste je, ze dvoji ceny nejsou uplatnovany pausalne vsude, ale jak pozoruji velmi omezene, zel v mistech zhusta navstevovanymi cizinci. Nemyslim si, ze dvoji ceny deklaruji statni provozovny, spise drobni ci vetsi "podnikatele" v neskonale touze co nejrychleji byti "za vodou". Mam-li navstevu z ciziny zdaleka se "dvojcenenym atrakcim" vyhnu.

Jina vec je s pozadavkem vypisu z trestniho rejstriku (vida, pro typky, jako je Andrew, postaci nejake to cestne prohlaseni). Je to pokus (dle meho malo stastny) zamezit pobytu ruznych gangsteru z Ruska, Ukrajiny, Balkanu ci odkud. Nemyslim si ze nejakym takovym opatrenim neco stat vyresi (v Corel Draw vymastim takova potvrzeni, ze me bude sam Spidla vitat na cervenem koberci). Kritizujme proto zpusob administrativniho opatreni a nikoliv ono samotne.

Mam za to, ze by britskeho imigracniho urednika v Doveru tezko Andrew osocil z xenofobie. Jelikoz jsem v UK pravidelne, vim, co pro ty hochy musim mit pripraveno a cela administrativa se zkrati na par zdvorilych vet. Pri prve navsteve (byl jsem pozvan na staz na universitu ve Warwick) jsem to nevedel a mohl bych referovat, jak britsky ourada zachazi s ceskym vysokoskolskym ucitelem. Mimoto, Britove interview vedou zasadne v anglictine, kdo neumi a je Cech ma asi pri oprijezdu peknou smulu - pokud je ourada spatne naladen. *)

Amici zase delaji kuzicky uz pri vydavani viz, sveho casu vsem prijizdejicim cizincum brali otisky (to uz je prokazatelne xenofobni praktika, nebo ne?).

Proste stat si chrani sve uzemi pred prunikem gauneru. Dela to i ten nas, ale jaksi cesky - tedy malo ucinne.

Dle meho by bylo nejlepe prijmout stejna pravidla jako plati v EU, ty "potencionalne" nebezpecne (taky krasna diskriminace, ze jo. jen proto ze jsem Bulhar jsem povazovan za mozneho lumpa) filtrovat pri vydavani viz.

Andrew tohle vsechno nevidi, nebo nechce videt. Snazi se byt kriticky za kazdou cenu a to ve vecech kterym malo rozumi. Inu, je to jen amik.

Jindřich Pařík

*) Poznámka JČ: Není pravda, že Britové vedou imigrační rozhovor zásadně v angličtině. Před časem jeli do Británie čísi čeští rodiče, kteří neuměli ale skutečně ani slovo anglicky. Byli jsme zvědavi, co se stane na hranicích. Stalo se toto: Když imigrační úředník zjistil, že angličtina ale ani slovem na české žadatele o vstup nezabírá, sklonil se k svému pultu a vyhrabal z něho desky. Na levé straně byly velkým písmem tištěné otázky v angličtině, na pravé straně v češtině. Imigrační úředník ukazoval na jednotlivé otázky a zjišťoval od Čechů podle gest, co potřeboval.

Luděk Staněk

Vážený pane Čulíku,

povazuji za velkou vymozenost Velké Britanie schopnost obejit se bez fotografii opatrených ID karet. Bohuzel, realita Ceské republiky je jina...samozrejmě díky bolsevické tradici kontroly, ale i díky tomu, že CR stále ještě leží vne dratu, oddelujicich zapadní Evropu od tech "divochu" na jihu a vychode.

Kdyz jsem pred nedavnem jel navstivit sveho pritele do Belgie (rutinni cesta, kterou podnikam rocne radove dvanactkrat) byl jsem na  hranicnim prechode Waidhaus Rozvadov konfrontovan s NUTNOSTI mit COKOLI, na cem by byla moje fotografie.

Vetsina cestujicich pravidelneho linkoveho autobusu byla totiz ceskymi a pozdeji znovu nemeckymi uredniky nucena vystoupit a v ramci velmi zvlastni individualni procedury prokazovat svoji totoznost.

(Bez toho, aniz by se urednici na obou stranach hranice namahali s  vysvetlenim).

Vzhledem k tomu, ze na me fotografii v pasu neodpovida moje delka vlasu aktualni skutecnosti (radove o 5 cm), absolvoval jsem jakousi specialni nadstavbu celeho procesu, behen niz doslo nejen na prerikavani osobnich dat zpameti (datum narozeni, r.c.), na  zkousku podpisoveho vzoru (ktery neovladam) a na predkladani dalsich dokumentu.

Kupodivu, ceskym, ale ani nemeckym, tedy zapadoevropskym urednikum nestacila moje kreditni karta (bez fotografie), ani nekolik dalsich karet vystavenych na me jmeno a ujistuji vas, ze pokud bych u  sebe neměl klasickou, starou, dobrou obcanku (tedy to, bez ceho se podle vas vsichni v Britanii obejdou), dost mozna bych byl z  Rozvadova vracen.

Kdybych mel britsky pas, asi bych podobnemu problemu necelil, ale jako obyvatel toho, cemu se nekdy s nadsazkou rika "nova Evropa", je pro mne obcanka, jak sam vidite, stale jeste nutnosti. A zdaleka ne jen kvuli tem povestnym babam na uradech, ktere vsichni tak dobre zname.

Chci tim rict jen tolik-pokud v Britanii obcanky nejsou, je to asi fajn pro vsechny tamni obcany. Ale nektere "vymozenosti" jsou aktualne neprenosne. Alespon do te doby, nez prestane byt kazdy Cech na hranicich "vyspelych demokracii" povazovan za tureckeho pristehovalce.

S pozdravem

Ludek S. Stanek

Poznámka JČ: To je ovšem v důsledku tlaku Evropské unie, která chce na své východní hranici vytvořit neprostupnou hráz. Ono se to stejně nepodaří. Otázka je, musejí-li se české úřady tak intenzívně podrobovat těmto požadavkům Bruselu. Pokud vím, např. Poláci se jim do určité míry vzpěčují.

Petr Paleta

Vazeny pane Stroehleine,

problematika dvojich cen je mnohem slozitejsi nez uvadite, neni to rozhodne pouze otazka moralky a uz vubec se nevyskytuji pouze v Ceske republice. Jeden priklad za vsechny. Letos jsem byl v Nice na technicke konferenci. V anglicke pozvance bylo uvedeno, ze konferencni poplatek cini priblizne 3000 DM. Pote jsem dostal jeste ceskou pozvanku, a tam bylo uvedeno, ze konferencni poplatek pro ucastniky z Ceske republiky a dalsich zemi Vychodni Evropy cini 750 DM. Tedy presne ten pripad, ktery jste kritizoval v tom muzeu - anglicky psany cenik mel uvedenu ctyrikrat vyssi cenu nez cenik psany cesky. Konference se konala ve Francii, organizoval ji tym puvodem z UK a poradatel byl - no hadajte kdo - americka firma Microsoft.

Myslim, ze Vas pristup ke dvojim cenam je zvlastni, a naprosto odporuje americke kulture, ze ktere pravdepodobne pochazite. Alespon pokud jsem si vsiml, Americane maji ten pristup, ze ceny (i platy) posuzuji ciste ze sveho hlediska - tolik je cena, kterou zaplatim (dostanu) zde, porovnam ji s cenou jinde a pak se rozhodnu. Co kdo nabizi nekomu jinemu, je jeho vec.

A docela by me zajimalo, jak se divate na arabskou kulturu, kde pevne ceny neexistuji a smlouva se.

Skutecne nechapu, z ceho usuzujete, ze jako cizinec mate narok na stejne ceny jako "domorodci". To prece z niceho nevyplyva! Problem by byl, kdyby meli jinou cenu treba cernosi, Cinane nebo treba zeny. Pak by se dalo mluvit o diskriminaci rasy, naroda nebo pohlavi. Ale diskriminace cizincu? Jako cizinec napriklad nemuzete kupovat nemovitosti - je i toto diskriminace cizincu?

Dvoji ceny jsou ve Vychodni Evrope (nejen u nas!) proste soucasti mistni kultury, tak jako treba chalupareni nebo rozbite silnice (nebo cerni otroci v USA pred 150 lety) a musite se s nimi smirit, pokud tu chcete zit. A samozrejme plati, ze pokud se vam dvoji ceny nelibi, muzete prece nakupovat pouze u tam, kde dvoji ceny nemaji (pokud by tohle delali vsichni cizinci, dvoji ceny by nebyly).

Pricinou dvojich cen neni, jak si mnozi mysli, rozdil v platech cizincu a nasincu. Tou hlavni pricinou je rozdil mezi cenovou hladinou u nas a v zahranici. U nas je cenova hladina temer trikrat nizsi, jinymi slovy, Cesi jsou zvykli platit za obed, hotel, muzeum a tak dale trikrat mene nez treba Nemci nebo Americane. Obchodnici nastavuji ceny podle toho, jake ceny jsou pro jejich zakazniky obvykle, a pokud maji dva druhy zakazniku, vyuziji toho, a nastavi dve cenove hladiny. A kupodivu, funguje to. Pokud by totiz cizinci odmitali ty vyssi ceny platit, obchodnici, pouzivajici dvoji ceny by proste od nich museli odstoupit, nebo by zkrachovali. A jak praxe ukazuje, vetsinou nekrachuji.

Ale nechci Vam, Americanovi, davat lekce z trzni ekonomiky. Koneckoncu, o vyhodnosti dvojich cen vas muze, jak jsem uvedl vyse, poucit i Vas krajan Bill Gates.

Petr Paleta