středa 25. listopadu

O B S A H

Co je nového v České republice:

  • Komentovaný přehled zpráv z ČR Odkazy:
  • Přehled nejzajímavějších článků z poslední doby Česká televize:
  • Neviditelná revoluce na Kavčích horách (Tomáš Pecina) Britská televize:
  • Britská Rada pro komerční televizní vysílání ITC podlehla komerčnímu tlaku: povolila komerční televizi ITV zrušit hlavní večerní zprávy ve 22 hodin - diskuse v britském tisku Česká televize a televize v Kanadě
  • K diskusi o ČT (Jiří Jírovec) Rozhovor s Janem Jirákem:
  • "Rozhovor s Janem Jirákem: Nezbývá než se naučit komunikovat mimo masmédia" (časopis Konfrontace) Jaký je svět:
  • Ušlechtilé mravy ve světě nevítězí - intelektuální diskuse nemaji cenu (Jiří Nezval) Další stanovisko IT komise ČSSD k tarifům SPT Telecom:
  • Nedopusťme informačně segregovanou společnost!

    Kompletní Britské Listy

    Ikona pro Vaši stránku...

    |- Ascii 7Bit -|- PC Latin 2 -|- ISO Latin 2 -|- CP 1250 -|- Mac -|- Kameničtí -|


  • Czech media, Czech politics and Czech culture: A selection of English language articles, published in Britske listy over the past year or so. (Selected Britske listy articles in English now appear in the new electronic pages of the journal "The New Presence"). - Zde je měsíčník Nová přítomnost.
  • Tady je minulé vydání Britských listů.
  • Kdo je vydavatel Britských listů? Zde je životopis Jana Čulíka.
  • Adresa Britských listů je zde. Pouze když nefunguje, pište na tuto alternativní adresu.
  • (Jan Čulík má anglicko-českou stránku materiálů a hyperlinků, týkajících se ČR, zde na Glasgow University).
  • Užitečné internetové stránky pro bohemisty a specialisty na Českou republiku jsou zde.
  • Časopis Neviditelný pes, který vydává Ondřej Neff, je na adrese http://pes.eunet.cz.
  • Stránku diskusního pořadu České televize Na hraně, věnovaného problémům a názorům mladé generace, najdete na této adrese.

    Co je nového v České republice

  • Poté, co Britské listy jako první přinesly v neděli informaci, že brněnský Výzkumný ústav veterinárního lékařství sdělil domnělým obchodníkům z Maroka, ve skutečnosti však novinářům z týdeníku Sunday Times, že je jim ochoten prodat smrtící bakterie botulinum, a posléze, na základě pondělního rozhovoru s listem Sunday Times, že mají britští novináři tuto ochotu potvrzenou faxem (jak jsme informovali ve včerejším vydání BL, které vyšlo v pondělí o půlnoci), zveřejnila tuto informaci a citaci z faxu na základě rozhovoru s týmž pracovníkem reportérského týmu Insight Davidem Leppardem, s nímž hovořily v pondělí BL, v úterý odpoledne i ČTK. Ve faxu z brněnského ústavu se praví: " "V odpovědi na Váš fax ze dne 17.11. 1998 ohledně možnosti získat některé mikroorganismy ze Sbírky živočišných patogenních mikroorganismů jsou k dispozici následující mikroorganismy." V seznamu nabízených látek jsou i  baktérie botulinum. Cena ampulky obsahující 0,2 ml kultury je 50 DM. "Upřesněte, prosím, velikost zakázky," faxovali pracovníci brněnského ústavu do Británie. Uvedli také bankovní spojení a číslo účtu, kam má být částka poukázána před vyřízením zakázky. Jak už jsme informovali, fax se nezmiňuje o potřebě vývozního povolení. Fax je podepsán jinou osobou, než je profesor Karel Hruška, ředitel ústavu, který se zprávu Sunday Times pokusil dementovat Britským listům už v neděli večer. David Leppard sdělil ČTK, stejně jako v pondělí Britským listům, že si brněnský ústav zájemce nijak neprověřoval, a změnil svůj postoj k nim teprve minulý pátek, když mu zájemci oznámili, že nejde o kupce, ale o novináře ze Sunday Times. - Zdá se, že při nejmenším vládne v brněnském výzkumném ústavu při styku s veřejností určitá míra chaosu. - V Británii je za normální okolností nelegální nahrávat si telefonní rozhovory bez souhlasu účastníka rozhovoru na druhé straně. V tomto případě však lze praxi Sunday Times obhájit poukazem na veřejný zájem. V takových případech se to smí, ale rozhodnutí musí - v televizi - učinit nejvyšší ředitel. I v redakci Sunday Times se nahrávání telefonů v tomto případě konzultovalo prý s šéfy.

  • Česká poslanecká sněmovna zahájí ve středu odpoledne jednání o novém návrhu vládního rozpočtu.

  • Kolik se toho změnilo od komunismu? Je zima a v Praze je vážná smogová situace. (Nikoliv však prý kritická, tak se zatím doprava omezovat nebude.) Emisní limity oxidů dusíku byly v tříhodinových průměrech překročeny na 11 měřicích stanicích ze 13. Rekord podle Kedera zaznamenala stanice Mlynářka, kde bylo naměřeno 648 mikrogramů oxidů dusíku v půlhodinovém průměru. Limit 350 mikrogramů, který je nutný k vyhlášení regulace dopravy, překročilo pět stanic.

    Český volební zákon. Včera jsme se na tomto místě zmínili o tom, že zprávička ČTK o "ovlivnění voleb Pražáky v Krompachu", kterou zveřejnily mnohé deniky i ČT 1, Nova i Prima, byla evidentním porušením volebního zákona. Tomáš Pecina připomíná, že volební zákon nemá sankce, takže to porušení nelze potrestat.

  • Češi se nebojí AIDS. Nebezpečí infekce HIV při pohlavním styku ignoruje více než polovina sexuálně aktivních občanů, přičemž při milování o tomto viru neuvažuje téměř nikdo. Vyplývá to z průzkumu, který zveřejnila agentura GFK Praha. Obava z nákazy virem HIV nezpůsobila žádnou změnu v pohlavním životě u 51 procent občanů. 98 procent respondentů o AIDS při milování vůbec neuvažuje. Kondom při každém pohlavním styku používá 21 procent mladých ve věku od 18 až 25 let a tři procenta Čechů mezi 40 až 45 lety. Jen deset procent Čechů vzhledem k nebezpečí AIDS snížilo počet sexuálních partnerů.

  • Nedívejme se na svět tak černě! Výhodou komentování české situace z (relativně) zavedené demokracie, jako je Velká Británie je to, že člověka neutahají a nezdeprimují věčné skandály, podvodnost, druhořadost a nestabilita, šířící se v ČR - jak to napsal ve svých memoárech Martin Fendrych - jako lepkavá, mazlavá černá hmota. Zavedená demokratická společnost je totiž komentátorovi, který stojí mezi oběma společnostmi, britskou a českou, bezpečnou pevninou, něčím jako maják. Komentátor ví, zažívá to na vlastní kůži, že všeobecná situace celosvětově není tak chaotická, destabilizovaná a všeobecně špatná, jak se může jevit, díváme-li se na ni z Prahy. Dnešní číslo Britských listů přináší dva pochmurné příspěvky: Jiří Nezval se domnívá, že veškerá "intelektuální" diskuse nemá cenu, neboť na světě vítězí vždy nakonec jen hrubá síla. Mohu pana Nezvala ubezpečit, že tomu tak skutečně není - jistě, že "síly zla" jsou mocné, ale na světě je mnoho dobrých lidí, kteří prostě činí dobro, protože to považují za správné. (Včera jsem četl v Guardianu o padesátém výročí založení tzv. Scottova trustu. Před padesáti lety se obával majitel deníku Guardian, že po jeho smrti bude existence tohoto nezávislého listu ohrožena, protože jeho akcie, které převážnou většinou vlastnil, by byly drasticky zdaněny dědickou daní a list by byl zlikvidován. Proto se on sám i všichni členové jeho rodiny vzdali tohoto majetku a z akcií v hodnotě mnoha miliónů liber utvořili samostatný, nezávislý trust. Proto může tento list existovat dodnes.) Je známo a prokázáno, že nejvíce podnikatelsky úspěšné jsou ve světě poctivé, eticky jednající firmy. - Britské listy dnes přinášejí také pochmurný rozhovor s Janem Jirákem, předsedou Rady České televize. Tento člověk má skutečně pozoruhodně negativní a bezmocný postoj vůči sdělovacím prostředkům. Domnívá se, že média jsou ve společnosti dnes "stabilizační prvek", jsou zprostředkovatelem všeho konformního, obyčejného stereotypního, pochlebují hlavnímu, střednímu bezmyšlenkovitému proudu a zcela se stávají obětí podnikatelství a reklamy. - Tak například britská média jsou často ve společnosti burcujícím prvkem. (Vzpomínám na nedávné billboardy týdeníku Spectator, které obsahovaly fotografie svých komentátorů a hrdý nápis: "Toto jsou naši nejprovokativnější komentátoři - Čtěte Spectator!") - Jistěže existují ve světě všechny tendence, které v rozhovoru s časopisem Konfrontace popisuje Jan Jirák, dosud však tak deprimujícím způsobem, jak to on sám charakterizuje, zdaleka nezvítězily. Dokazují to mimo jiné i britské mediální reakce na likvidaci zpráv ve 22 hodin v britské komerční televizi ITN, viz též dnešní vydání BL. Navrhuje-li šéf Rady České televize, který by se efektivní regulací měl zasazovat o to, aby ČT fungovala alespoň tak dobře, jako třeba BBC či ITV, že je nutno vytvářet "alternativní struktury mimo sdělovací prostředky", je to tedy, abych to řekl anglicky, "a bit rich", dost velké selhání vlastní práce. JČ

  • Nepříliš velká serióznost týdeníku Respekt. Praxe týdeníku Respekt trochu připomíná praxi komunistického Rudého práva. Vzpomínáte, jak když informovala západní média kriticky o něčem, týkajícím se Československa, Rudé právo o tom sice objektivní informaci nepřineslo, ale rozepsalo se buď o tom, jak tento problém v československém komunistickém ráji buď neexistuje, anebo se propagandisticky rozhovořilo o něčem jiném, aby západní informaci tím zahltilo. Teď něco podobného dělá Respekt. V minulých dnech zveřejnil v Britských listech dlouholetý kritik Jana Kavana, londýnský překladatel a autor Benjamin Kuras, Kavanovi omluvu. Šlo o to, že buď Kuras nebo Respekt nesprávně citovali ze seznamu skartovaných dokumentů Stb, který byl součástí Kavanova svazku, a to tak, že citace neprávem vytvářela dojem, že Kavan pracoval pro Stb v sedmdesátých letech. (Z rozsáhlého seznamu více než třiceti položek, z nichž bylo zjevné, že jde o zprávy, které na Kavana podával Stb nasazený agent, citoval článek v Respektu jen čtyři položky, které navozovaly vytržením z kontextu dojem, že pro Stb naopak pracoval Kavan.) Respekt se nejenže Kavanovi za tuto skutečnost neomluvil, ale v článku Jaroslava Spurného v nejnovějším čísle celou věc zbagatelizoval, a aby omluva neměla žádný veřejný efekt, zaútočil znovu na Kavana dalšími pochybnými insinuacemi. Že prý z policejního svazku jednoho českého exulanta vyplývá, že o něm při výsleších Kavan hovořil. (Kolik lidí bylo zváno na výslechy na policii a kolik lidí napovídalo ve dvaceti nebo míň letech svého života policistům zbytečně mnoho informací? Co to prokazuje? Kromě toho, odkdy jsou svazky Stb průkazným materiálem? Nelze přece ani dokázat, že to, co je o nějaké osobě v policejním svazku napsáno, je pravda, nebo policejní socrealistická fikce. Opět je tu porušována presumpce neviny. Buď Kavanovi jeho údajné estébáctví už jednou nezvratně dokažte, nebo mlčte.) Autor článku Jaroslav Spurný má Kavanovi za zlé, že prý pořád říká, že s Stb nespolupracoval vědomě, že měl za to, že jsou to diplomaté. V dubčekovské éře, kdy nebylo přehledné, kdo je kdo, a zvláště u dvacetiletého Kavana, je toto nynější Kavanovo vysvětlení - ať se Respekt nezlobí - docela pravděpodobné. - Proti Kavanovi bojují mnohé české sdělovací prostředky už skoro celé desetiletí, a pořád se jim nepodařilo vytasit se proti němu s přesvědčivými důkazy, že pro Stb pracoval. Britské listy by je rády uveřejnily, pokud je někdo má. Tato posedlost Kavanem vyvolává u nezávislého pozorovatele dojem, že jsou časopisy jako Respekt mírně manipulativně zaujaté - sledují - nakonec to dělaly vždycky - svou vlastní agendu, žijí se ve vlastním černobílém světě. Asi je dost zavádějící časopisy jako je Respekt kupovat. Aby nebylo mýlky, vůbec nebráním Kavana, bráním slušnost. Někomu se možná zdá, že útočná, manipulativní, nevybíravá propaganda jsou jen neškodná slova, že to nevadí. Není tomu tak. Neetické insinuace vždycky působí zlo. Vždycky nakonec teče krev a jsou obětovány lidské životy. JČ

  • Česká televize. Jedna čtenářka píše v souvislosti s nedávnými články v MFD a Reflexu o České televizi: Divim se, ze jste neupozornil na krasne otevrene priznani Z. Samala, proc preferuje mlade lidi: "Daji se tvarovat." Inzenyr novinarskych dusi Samal ma bud v hlubokem podvedomi leninske uceni o vychove noveho cloveka (k tomuto ucelu se nejlepe hodi lide bez znalosti a bez zkusenosti) nebo se k temto myslenkam dopracoval sam. Nechapu, proc maji byt lide, kteri nikdy zadne prorezimni clanky nepsali, diskriminovani jen kvuli veku, pripadne vzdelani, ktere jim umoznuje provadeni kvalifikovane oponentury. Bude to hezke. Nejdrive novinare nauci analytickemu mysleni profesorka Osvaldova, pak je bude tvarovat Z. Samal. Asi si jeste nejakou dobu televizi nekoupim.

  • Česká televize: Vedoucí zpravodajství Zdeněk Šámal umlčel Janu Bobošíkovou. Moderátorka Jana Bobošíková poskytla 23. října 1998 Britským listům rozsáhlý a závažný rozhovor. Svědčí v něm znepokojujícím stavu redakce zpravodajství této veřejnoprávní instituce a vysvětluje, proč se rozhodla odejít. Odvetou za její vystoupení v BL i v jiných sdělovacích prostředcích jí Zdeněk Šámal zakázal vstup na obrazovku."Vážený pane Čulíku, možná by vás zajímalo, že mám písemný zákaz moderovat, natáčet šoty a chodit na porady, podepsaný panem Šámalem. To vše pro mé názory v tisku," napsala nám J.B. 27. 10. 1998.

  • Přestože ministr kultury Pavel Dostál tento postoj kritizuje, generální ředitel Jakub Puchalský utajuje svůj projekt, na jehož základě zvítězil letos na jaře v konkursu na svou nynější funkci. Tento jeho postoj schvaluje i Rada České televize, viz tento rozhovor Tomáše Peciny s místopředsedou Rady Vladislavem Kučíkem. (Viz též zde). Šéf zpravodajství ČT Zdeněk Šámal odmítl odpovědět na třináct závažných otázek, týkajících se zhoršování úrovně zpravodajství ČT a označil Britské listy za "nenávistný, téměř goebbelsovský list".

    Výběr textů z posledních dní:

    Pokračování seznamu nejzajímavějších článků z poslední doby umisťuji zvlášť jako samostatný text, viz OBSAH dnešního čísla. (Toto pokračování se NENATÁHNE jako součástí Kompletních Britských listů, musíte si na ně v Obsahu samostatně kliknout.) Všechny články předchozích vydání od začátku Britských listů v červenci 1996 jsou k dispozici v archívu BL.

    Neviditelná revoluce na Kavčích horách
    Časopis Reflex o České televizi

    Jedním z pozoruhodných článků, které se začaly po vystoupení Jany Bobošíkové objevovat v českém tisku, je analýza Tomáše Baldýnského v posledním čísle Reflexu. Překvapivý je sám fakt, že text vyšel právě v týdeníku, který si vybudoval pověst svým provokativním, živým, někdy až polobulvárním stylem, rozhodně ne analytickým přístupem ke zpracovávané tematice, zatímco Týden, kde bychom podobný materiál očekávali spíš a kde byl takový článek dokonce Milanem Krumlem přislíben, od začátku září loajálně mlčí.

    Autor se snaží o vyvážený pohled jak na bývalého, tak na nového generálního ředitele České televize, a dospívá k závěru, že hlavní vinu na současných problémech ČT nese Jirákova Rada České televize. Ta jmenovala ředitelem mladého a nezkušeného Jakuba Puchalského, jemuž prý bude trvat ne sto dní, ale nejméně tři roky, než svou funkci zvládne (ano, zdá se, že pan Baldýnský má opravdu vytříbený smysl pro humor).

    Obávám se, že je to jen malá část pravdy o dění kolem České televize. Je třeba se ptát, zda česká společnost 90. let, zejména její politické špičky, má na to mít nezávislou veřejnoprávní televizi. Ta otázka je mnohem méně akademická, odtažitá a intelektuálská, než by se zdálo: existence nezávislých veřejnoprávních médií totiž předpokládá, že poslanci, kteří mají v rukou kohoutky k penězům do televizního a rozhlasového rozpočtu a kteří určují nebo spoluurčují složení dozorčích rad, této moci nezneužijí a nebudou ovlivňovat, co se o nich a o jejich stranách smí vysílat. K takové míře tolerance a "demokratické uvědomělosti" však stěží dospěje parlament sám o sobě - je na veřejném mínění a na celkové náladě společnosti, aby si nezávislá veřejnoprávní média na svých volených zástupcích vynutily. V zemích, kde je vliv veřejného mínění slabý a občané snadno podléhají manipulaci, nemohou tyto instituce přežít a po čase se přemění na média de facto státní (varovným příkladem budiž osud slovenské STV).

    Tomáš Baldýnský se mýlí, jestliže hledá původ současných potíží České televize v osobě nového generálního ředitele. Skutečným a zásadním problémem je složení Rady ČT.

    Do podobných orgánů se v tradičních demokratických zemích jmenují lidé zasloužilí, požívající vysoké společenské prestiže, často daleko za zenitem vědeckého, spisovatelského nebo novinářského života, a taková volbá má velmi dobrý důvod: tyto osoby nebudou ve své činnosti pro radu hledat naplnění společenských nebo dokonce politických aspirací a svou široce přijímanou autoritou zaručí nezávislost instituce, na niž dohlížejí.

    Současná česká realita je jiná: protože komunistická elita je vesměs diskreditována a nová elita se dosud nestačila ustavit a zestárnout, obsadili mediální rady relativně mladí a ambiciózní lidé, kteří ve svém působení vidí šanci, jak se zviditelnit, a práce v radách je pro ně především prostředkem k cestě vzhůru. Politická ambice Petra Štěpánka porazit mocného ředitele TV Nova tak připravila v nedávné době o prestiž Radu RTV a mnohé nasvědčuje tomu, že stejným směrem se vydala Jirákova Rada ČT. Silný ředitel televize, jakým byl Ivo Mathé, dokázal Radu zvládnout a vykázat ji tam, kam patří, tedy do mezí dozorčího, nikoli řídicího orgánu. Ctižádostiví mladí mužové a ženy, kteří doposud vesměs stáli na spodních příčlích společenské hierarchie a toužili prodrat se ke slunci, bezesporu pociťovali takové postavení jako nedůstojné a málo nadějné pro realizaci vlastních aspirací. Proto sáhli při únorové volbě po tvárném a neprůbojném Jakubu Puchalském. Ten asi stěží tušil, že v instituci, do níž přichází, má sehrát toliko roli maňáska na cizí ruce (a posléze obětního berana; nicméně nepředbíhejme událostem).

    Po 1. září, kdy měly být realizovány první z Puchalského záměrů, došlo k nečekané komplikaci: veřejná kritika začíná sílit a zdá se, že Rada ČT přece jen přestřelila a vybrala pro své loutkoherecké číslo protagonistu až příliš poddajného a nesamostatného. Některá vystoupení členů Rady naznačují, že můžeme být svědky dalšího přemetu, a "moudrá" rada nám s největší lítostí oznámí, že nový ředitel se neosvědčil, a začne se hledat další hlupák, s vyváženějším poměrem slabost : neschopnost.

    Je zajímavé, že Baldýnský nenašel na novém řediteli jediné pozitivum, vyjma pochybné přednosti jeho mládí a odvahy. Bývalému šéfovi Kavčích hor je naopak vytýkána "pevnost v kramflecích", snaha vše řídit a být "pavoukem uprostřed pavučiny", tedy vlastnosti, které ke schopnostem dobrého manažera přirozeně náležejí. Připusťme, že zde pan Baldýnský rychleji psal než přemýšlel, a podívejme se na ředitelské působení Iva Mathé ve výše popsaném kontextu.

    Posuzujeme-li mathéovskou ČT výhradně na základě jejích výstupů, narazíme na evidentní rozpor mezi velmi dobrou a trvale se zlepšující veřejnou službou ve většině žánrů, solidním finančním managementem (který se navenek projevil mimo jiné kvalitou přejímaných pořadů a úspěšnými koprodukcemi) a otřesným, servilním a neprofesionálním zpravodajstvím.

    Existují dvě vysvětlení, proč tomu tak bylo. Je možné, že Ivo Mathé zpravodajství nerozumí a navíc vybral do čela této redakce inkompetentního Petra Studenovského, který na víc než na produkované zpravodajské utrpení v přímém přenosu neměl. Druhá možnost předpokládá, že Mathé přesně chápal své politické limity, tedy že zpravodajství a publicistika odrážely reálné možnosti české veřejnoprávní televize v daném období. ČT zašla právě tak daleko, kam mohla, aniž by si vysloužila nelibost politických stran a následnou hmotnou nouzi, eventuálně zánik v privatizaci. Češi zkrátka dostávali takovou veřejnoprávní televizi, jakou jejich establishment snesl. Pro toto druhé vysvětlení svědčí, s jakou rychlostí a snadností se - i za cenu skandálu - dokázali politici zbavit nekonformního Kytky (mimochodem, Baldýnského zdůvodnění je samo o sobě půvabné: Ivan Kytka se prý provinil tím, že zpravodajství ČT opomnělo referovat o zasedání výkonné rady ODS).

    Nezdá se, že by současný stav na Kavčích horách poskytoval mnoho důvodů k optimismu. Místo Kytkovy reformy dostala zelenou Šámalova - jak trefně píše Baldýnský - "neviditelná revoluce", nejschopnější lidé odcházejí nebo už odešli, ostatní si uvědomili, že za daného stavu se neoceňuje kvalita, ale poslušnost, a resignovaně se podvolili nízkému standardu.

    Praha, 23.11.1998

    Tomáš Pecina
    http://web.telecom.cz/cleose/tompecina1.html

    Britská Rada pro komerční televizní vysílání ITC podlehla komerčnímu tlaku: povolila komerční televizi ITV zrušit hlavní večerní zprávy ve 22 hodin

    V minulých dnech měl šéfové britské komerční televize (která se skládá z šestnácti mezi sebou konkurujících regionálních televizních studií, takže komerční televize není v Británii takový monolit, jako je v ČR televize Nova) velkou příležitost k jásotu.

    Podařilo se jim po letech přesvědčit Radu pro komerční televizní vysílání, aby jim povolila zrušit vysílání hlavních půlhodinových večerních zpráv, které se po dobu posledních jednatřiceti let vysílaly pravidelně ve 22 hodin.

    Pro komerční televizi to ale byla velká potíž, protože nemohla dost dobře vysílat celovečerní filmy. Začínat s jejich vysíláním v 19.30 nebo ve 20 hodin, to je pro Británii příliš brzo. Veřejnoprávní BBC má hlavní večerní zpravodajství v 21 hodin, a od 21.30 může bez potíží do programu zařazovat celovečerní filmy.

    ITV lobovala pro odstranění News at Ten už dlouhou dobu, avšak dosud bezúspěšně. Pokud byli v Británii u moci konzervativci, premiér John Major se osobně zasazoval o to, aby půlhodinové Zprávy ve 22 hodin existovaly na ITV i nadále. Zdůvodňoval to tak, že je potřebné, aby měli občané pluralitní srovnávání mezi televizním zpravodajstvím z dvou hlavních, nejsledovanějších terestrických stanic, veřejnoprávní BBC a komerční ITV. (Komerční kulturní celostátní okruh Channel Four sice vysílá v 19.00 hodin samostatné padesátiminutové zprávy, ale tuto stanici sleduje jen asi 10 procent obyvatelstva, kdežto BBC i ITV sleduje obojí více než 30 procent diváků.)

    (Mimochodem, zpravodajství pro komerční televizi ITV vyrábí v zájmu plurality úplně samostatné studio, Independent Television News, které nemá s televizí ITV jinak vůbec nic společného. Tak by to mělo jistě být i v České republice, kde by mělo být zpravodajství televizi Nova odejmuto a Nově by ho měla prodávat úplně samostatná zpravodajská instituce, třeba Reuters.)

    Tentokrát však, 19. listopadu, po bouřlivém jednání rozhodla Rada pro britskou komerční televizi Independent Television Commission komerční televizi dovolit, aby zrušila dlouholetou celostátní instituci - jednatřicet let staré News at Ten.

    Podmínkou je, že ITV bude muset vysílat během večera dvojí zpravodajství, jedno v 18.30 a druhé ve 23.00 hodin a ve 22.00 hodin se bude muset na ITV vysílat, v přestávce pro reklamy, třeba uprostřed celovečerního filmu, stručný přehled zpráv.

    Proti rozhodnutí zrušit News at Ten ostře protestovali premiér Tony Blair i ministr kultury Chris Smith. Výbor britského parlamentu pro sdělovací prostředky vydal zprávu, která ostře odsoudila tuto změnu. Avšak Independent Television Commission konstatovala, že i když je prý pravda, že jsou politikové "právem znepokojeni", televizi ITV by mělo být umožněno, aby novou strukturu vysílání vyzkoušela.

    Mnozí politikové reagovali na rozhodnutí zrušit News at Ten neobyčejně hněvivě. Gerald Kaufman, předseda parlamentního výboru pro kulturu, média a sport, konstatoval: "Zaznamenali jsme další mezník na cestě zprimitivňování Británie."

    Bývalý premiér John Major vyjádřil názor, že jde o vážnou chybu, která povede k degradaci vysílacího programu stanice ITV. Nezávislý poslanec a bývalý reportér BBC z války v Bosně Martin Bell uvedl: "Znamená to, že zpravodajství je odsunováno stranou, ať říkají cokoliv. Nejde jim o nic jiného než o peníze a o sledovanost."

    Před rozhodnutím o této záležitosti obdržela britská Rada pro komerční televizní vysílání ITC velké množství dopisů od veřejnosti. Z 1806 dopisů, které Rada obdržela, se vyjádřilo 82 procent pisatelů, že si přeje zachování News at Ten.

    Mimochodem, zpravodajství britské komerční televize se jen velmi málo odlišuje od zpravodajství veřejnoprávní BBC.

    Přínášíme výběr názorů k této záležitosti z britského tisku.

    Proč by špatné zprávy z ITN měly znepokojit nás všechny

    Následující článek, jehož autorem je Fergal Keane, mimořádný zpravodaj televize BBC, vyšel 21. listopadu v deníku Independent.

    Existuje jedna otázka, kterou si klade každý zpravodaj BBC, jakmile dorazí do cizí země z domácí základny a vydává se za natáčením zpráv. Vždycky jde vlastně jen o tři slova. Tři velmi důležitá slova. Je tady ITN? A jestliže jsou skutečně na místě přítomni reportéři ze zpravodajského studia komerční televize, reportérovi BBC se okamžitě zvýší tep a velmi se zostří vnímání jeho smyslů.

    Naposledy jsem to zažil v Indonésii během lesních požárů, které tam letos tuto zemi vážně poničily. Dorazil jsem do Indonésie a byl jsem ujištěn místními kontakty, že "opozice" na místě není. Tak jsem si pronajal vrtulník a vydal jsem se s kameramanem natáčet hořící lesy. Byl jsem přesvědčen, že máme exkluzívní zprávu.

    Navrátili jsme se s dramatickým zpravodajským materiálem. Pak jsem upíjel studený drink v hotelovém foyeru a promýšlel jsem si scénář. Vzhlédl jsem od stolu a uviděl jsem otrhanou a zablácenou postavu Marka Austina, reportéra ITN, za nímž se vláčel obdobně špinavý kameraman. Moje samolibé uspokojení okamžitě vyprchalo. To, že vypadají tak strašně, musí přece nutně znamenat, že byli na nějakém děsném místě. Austin mi nic neřekl, kameraman na mé otázky pokrčil rameny a šel si dát pivo. Zmocnil se mě starý známý nepokoj.

    Mark Austin je mým dlouholetým přítelem a konkurentem. Několik let jsme spolu pracovali na Dálném Východě. Neznám lepšího člověka, v jehož společnosti se člověk může večer napít a najíst v nějakém zapadlém koutě světa. Ale Austin je také velmi tvrdý, je to konkurence, kterou musíte pořád sledovat. Austin je jedním z nejlepších reportérů ITN.

    Jeho reportáž jsem neviděl, ale jsem si jist, že byla velmi dobrá, plná tradiční energičnosti ITN. Přirozeně, dávám přednost zpravodajství BBC a mám velkou radost, když se nám podaří ITN přetrumfnout. Ale musím přiznat, že v ITN jsou prvotřídní novináři a jen pošetilý reportér BBC by se je snažil ignorovat.

    V nejlepších případech produkuje ITN velmi profesionální práci, která je vzorem srozumitelnosti a přístupnosti. Nejlepší reportéři ITN mají přirozený instinkt pro to, co dokáže zaujmout představivost veřejnosti. Jsem také přesvědčen, že existence ITN je velmi dobrá pro zpravodajství BBC. Potřebujeme víc seriózní konkurence. Víte-li že s vámi soutěží vynikající novináři, jaké má ITN, dáte si velký pozor, aby vám nevyfoukli exkluzívní zprávu. Vědomí, že lidi budou srovnávat mezi zpravodajstvím BBC v 21 hodin a zpravodajstvím ITN ve 22 hodin způsobuje, že si velmi zdravě dáváte pozor na to, co natáčíte.

    Možná si přestavujete, že novináři BBC nad rozhodnutím zrušit News at Ten nějak jásají. To by dělali jen hlupáci. Smrt News at Ten je špatnou zprávou pro veškerý britský televizní žurnalismus. Rada pro komerční televizní vysílání vytvořila deprimující precedens: když se rozhoduje mezi nejslavnějším zpravodajským pořadem a sledovaností, vítězí sledovanost.

    Je pravda, že sledovanost všichni potřebujeme. Vysílat vynikající pořady, na které se nikdo nedívá, je jen plýtváním. Avšak News at Ten měla stále ještě obrovskou diváckou obec a obrovskou loajalitu veřejnosti.

    Signál že sledovanost je dnes důležitější než žurnalismus vysílaný v hlavním vysílacím čase, musí nutně šokovat všechny, kteří chtějí zachovat to, aby televize poskytovala všem rozsáhlý a rozmanitý přístup k informacím. Představa, že dramatické rozhodnutí, k němuž večer dospěje parlament, se neobjeví v News at Ten, ale v jakémsi pohřebním zpravodajství ve 23 hodin, kdy většina národa už šla spát, je deprimující.

    Úsilí o zachování kvalitní novinářské práce při klesající sledovanosti je vážným problémem pro vedoucí pracovníky televizních stanic všude na světě. Americké televizní stanice tento problém většinou vyřešily zprimitivněním zpravodajství. Zpravodajství se tam sice stále vysílá v hlavním vysílacím čase, ale obsahově je špatné, protože se snaží americké zpravodajské pořady dosáhnout vysoké sledovanosti. Výsledek je často zábavný, náročný či provokující k myšlení však málokdy.

    V nejhorším případě vznikají v tomto systému katastrofy, jako údajný skandál "Tailwind", který vyvolal vážnou krizi v CNN. CNN totiž odvysílala falešnou informaci, že americká armáda používala ve Vietnamu nervový plyn. Způsobil to špatný research a honba za vyšší sledovaností.

    V současné Americe je zaměřován seriózní žurnalismus na malé, specializované publikum. To přirozeně znamená menší rozpočet na zpravodajství. Jedním důsledkem byl dramatický pokles zpravodajství ze zahraničí v americké televizi. Americká veřejnost, která nebyla nikdy příliš dobře informována o zahraniční politice, je ponechávána ve stavu nevědomosti a nechápe nic, když americká vláda zahajuje zahraničně politické iniciativy, o nichž jim jejich televizní stanice neřeknou nic.

    V Británii to tak dosud zdaleka není. Ale se sílící konkurencí od satelitní a digitální televize, tradiční televizní stanice jsou pod tlakem. Neexistuje lehké řešení. Mělo by ale být možné vyrábět takové zpravodajství, jaké produkujeme, na něž se stále budou chtít dívat milióny lidí. Mládež nikdy nebude zpravodajství tolik vzrušovat jako Leonardo di Caprio nebo Kate Winslettová. Ale to neznamená, že bychom tu práci měli úplně přestat dělat.

    Jednoho dne bude neexistence News at Ten dobrou zprávou...

    napsal Jon Snow, moderátor ITN padesátiminutové zpravodajské relace "Channel Four News" v týdeníku Independent on Sunday:

    News at Ten usmrtila milá stará paní Thatcherová, ze svého politického hrobu. Navzdory tomu, že měla ráda moderátora Sira Alistaira Burnetta a celý tým, právě ona zahájila pochod televize ITV od principů veřejné služby do tržního prostředí. [Slavný dokumentární film ITV, kritizující zmasakrování údajných teroristů IRA britskými tajnými agenty v Gibraltaru] Death on the Rock nebyl v pojetí Thatcherové žádnou veřejnou službou.

    Thatcherová ITV výrazně zrestrukturalizovala, a to znamenalo, že minulý čtvrtek neměla Rada pro komerční televizní vysílání šanci, aby udržela existenci News at Ten. Kdyby se komerční televizní okruh ITV znovu pokusil jít proti trhu, nakonec by to znamenalo finanční katastrofu.

    Představitelka ITC Jane Thanová řekla Jeremy Paxmanovi v pořadu Newsnight, že ITC chce regulovat komerční televizi "jenom volně". To je hezký eufemismus. Odstranění News at Ten bylo od samého začátku dohodnuté předem a všichni v News at Ten to věděli. Jednání Rady pro komerční televizní vysílání byla jen potěmkinovská přetvářka.

    Slavné a známé osobnosti se přirozeně za zachování News at Ten postavily, ale vždycky je to podezřelé, když hodně mužů ve večerních šatech bojuje proti změnám v televizi. Loni se pokusil John Major využít svého premiérského úřadu k tomu, aby oslabil dopad reforem Thatcherové a aby donutil Radu pro komerční televizní vysílání nechat News at Ten tam, kde jsou. Tentokráte informovaní lidé věděli, že to už nepůjde. Dnes už v podstatě není ITV televizní stanice veřejné služby, je to plnokrevná, komerční entita a vzhledem k režimu, který vytvořila Margaret Thatcherová, má plné právo se chovat komerčně. Jen se podívejte, kam se poděly pořady ITV proškoly, pro děti, co se stalo s jejími dokumentárními filmy - a nyní přišla řada na zprávy.

    Avšak v ITV nyní zavládl nový duch - ředitelé jsou mladší a vědí, čeho chtějí dosáhnout. Tlustá auta BMW, v nichž jezdili jejich předchůdci, už jsou pryč. Tito ředitelé obědvají v kantýně. Tito lidé se nezajímají o chválu odborníků ani politiků: chtějí dělat televizi, na kterou se budou občané dívat, a která bude hodně vydělávat. Vítejte v nové Británii!

    Je možná načase, aby začala poctivá debata o tom, co se děje v oblasti televizního vysílání veřejné služby. Každý druhý týden začíná vysílat další sada digitálních televizních okruhů. Co přesvědčí lidi v příštím století, že je koncesionářský televizní poplatek ospravedlnitelný? Je to tvrdá daň, která ostře dopadá na chudé lidi. Proč by neměla mít právo BBC, hlavní televize veřejné služby, vysílat sama reklamu? To jsou tabuová témata - skoro tak tabuová, jako podporovat přesun týmu zpráv News at Ten do budovy ITN.

    Ale já se musím přiznat, že ten přesun podporuju, částečně z vlastního zájmu - Channel Four News bude mít jedině zisk, bude-li posílena kultura sledování zpravodajství v podvečer. Ale jde taky o něco jiného. Komerční zpravodajské studio ITN a Channel Four se rozhodly společně investovat 10 miliónů liber (500 miliónů Kč) do renovace zpravodajské relace Channel Four News - od ledna 1999 budou mít tyto zprávy nové studio, novou technologii. ITV taky bude usilovat o to, aby její nové zprávy v 18.30 byly úspěšné. Ne z důvodu povinností televize veřejné služby, ale v důsledku komerčních instinktů investuje ITV rozsáhlým způsobem do zpravodajství. Trh diktuje, aby ITV zahajovala večer se silnou sledovaností - a proto musí ITV investovat do zpravodajství - do investigativní novinářské práce, do dobrých moderátorů, do zpráv, které jsou vyráběny a prezentovány lépe, než to dokáže kdokoliv jiný.

    Guardian: Zprimitivňování televizního zpravodajství: ITV činí digitální chybu

    Důsledkem likvidace hlavních večerních zpráv News at Ten bude oslabení televizního vysílání veřejné služby a je docela dobře možné, že se ukáže, že zrušení News at Ten bylo chybou i z komerčního hlediska. ITV ztrácí ve 22 hodin sledovanost, a chce si ji udržet vysíláním populárních filmů, i když 5,5 miliónu Britů, kteří sledují News at Ten, je obrovská divácká obec, která daleko přesahuje čtenářskou obec jakéhokoliv denního listu.

    Pokud to bude znamenat, jak je pravděpodobné, že více než dva milióny britských občanů přestanou pravidelně sledovat seriózní zpravodajství, občané budou daleko méně informováni. Povede to k podstatnému zbulvárnění vysílání, které je v rozporu s povinnostmi veřejné služby, které má komerční televize ITV vůči občanům.

    Independent: Smutná zpráva

    Likvidace zpráv News at Ten je důvodem k celonárodnímu smutku. Litujeme toho, protože se nám tyto zprávy líbí a protože je to škoda - zrušení News at Ten povede k oslabení významu zpravodajství v televizním vysílání.

    Avšak televize se mění a nemá smysl přidržovat se paternalistické vize "poučující demokracie", v níž jsou masy krmeny tím, co je pro ně dobré, a obalí se to do čokolády zábavných trivialit.

    Ve vznikající digitální éře si lidé sami zvolí, zda se budou chtít dívat na filmy nebo na zpravodajství nebo na něco jiného a programová struktura televizní stanice bude mít vliv jen na minimální zájmovou diváckou oblast. Na roztříštěném trhu si sami budeme moci zvolit, zda chceme program kvalitní nebo primitivní.

    Věk, v němž se celý národ díval v televizi na jedinou věc, už míjí. Je to možná škoda, ale je to nevyhnutelné.

    K diskusi o ČT

    Jiří Jírovec

    V MF Dnes a Reflexu vyšly dva články, které, jak se zdá, dále prohloubily skepsi Jana Čulíka pokud jde o schopnost českých novinářů analyzovat situaci ČT obecně a jejího zpravodajství zvlášť. Rozbor těchto článků (BL, 23.11. 1998) vychází z nostalgie po Havlíčkovi, tedy novináři, který měl mozek a díky shodě okolností jej mohl nezávisle používat.

    Jan Čulík má pravdu, že nejde o analytické články. Jenže i jeho analýza je poněkud jednostranná, zaměřená víc na profesionální schopnosti autorů, než na okolnosti, za nichž jejich články vznikají. Existuje přece ediční politika diktovaná zájmy vlastníků jednotlivých sdělovacích prostředků, propojenost nejrůznějších zájmů, i prostá lidská obava o zdroj obživy - novodobá forma censury, chcete-li.

    Celá věc má ovšem ještě další rozměr: proč by měly soukromé sdělovací prostředky publikovat analýzy, které by, nedej bože, třeba povzbudily ČT k lepším výkonům. To mohou dělat nezávislé Britské listy, ale ne lidi, jimž je veřejnoprávní sdělovací prostředek stejně pouhým trnem v oku.

    Je zajímavé, jaká pozornost se stále věnuje tomu, kolik sedících nebo stojících moderátorů má být ve studiu a před jakým pozadím. Nejde snad především o to, jakou informaci divák dostane? Je docela dobře možné, že móda newsroomu vznikla tak, že začínající TV společnost najmula nejlevnější prostory, které mohla sehnat, a napchala všechny lidi do jednoho prostoru, čímž vzniklo "high-tech" pozadí. A ostatní teď vyhazují peníze za dodatečné vytvoření iluse modernosti, která je divákovi stejně šumafuk. Co kdyby ČT přišla s něčím originálním?

    Pokud jde o počet moderátorů je zjevně základním kriteriem jejich cena a status (možná, že ne v ČT). Moderátorské hvězdy jsou drahé, takže nedává smysl, aby ve studiu sdílely svůj čas a dostávaly stejnou odměnu za poloviční vytížení - ledaže jde o velmi bohatou společnost a kombinaci moderátorů, která potenciálně přitahuje diváky. Hlavní (večerní) zpravodajství kanadské CBC mělo před časem dva moderátory Petera Mansbridge a Pamelu Wallin a fungovalo to velmi dobře. Pak přišla úsporná opatření a zůstal Mansbridge, kdežto Wallin, po nějakých soudních tahanicích, nakonec dostala vlastní program a zase to funguje, protože ti dva mají co říct.

    V některých diskusních pořadech jsou ve studiu dva moderátoři, jeden pravicový a druhý levicový (v USA Demokrat a Republikán), každý podporující hosta svého zaměření (pravice a levice půl na půl). Ve společnosti CNN to je třeba pořad "Capital Gang" nebo "Crossfire" (povšimněme si jak jména odrážejí realitu USA - v prvním případě jde o novináře (proč gang?), kteří se zabývají politikou vlády ve druhém o tasení koltů, byť pomyslné.) Kanadská CBC má pro podobný pořad, kde levici zastupuje dáma představující kombinaci životem umírněné feministky a sociální demokratky kanadského stylu. Zbytek politického spektra representuje pěkně oblečený pán, který se trochu podobá Pavlu Tigridovi. Protože Kanada je víc na hokejky než na kvéry, pořed se jmenuje "Face off" (vhazování).

    Situace je poněkud jiná v ranních zpravodajských pořadech jejichž moderování je odrazovým můstkem pro další kariéru. (Obecně se dá říct, že čím větší hvězda, tím déle může ráno spát.) Vzhledem k relativní láci těchto moderátorů je běžným zvykem, že vystupují ve dvojici až trojici. Jeden na hlavní zprávy, druhý na počasí a třetí na sport. Jjejich počet, způsob projevu (vsunují mezi svoje oficiální vstupy odlehčovací konversaci) a rekvizity (kafáč na stolku) mají navodit představu, že jste si zrovna zasedli ke kávě, třeba cestou do práce v bystru, a  posloucháte, co vedle u stolu říkají lidé, které znáte od vidění.

    Toto aranžmá ovšem vyhovuje pouze v případě, že divák nemusí ráno zběsile vyrážet z domu. Jan Jirák má pravdu, když tvrdí, že "Ne každý má po ránu chuť dívat se na párek rozjásaných mladých lidí, kteří se na obrazovce chovají rozjíveně, mluví nespisovně, jedí a pobíhají po studiu." Tito moderátoři, respektive jejich projev ovšem odráží základní trend doby - podstatné není sdělení, ale obal. Je-li televisní program v rukách zastánců této bezmyšlenkovité modernosti, je snadno možné, že zmíněná povrchnost začne odpuzovat.

    Pokud jde o řazení zpráv, nemyslím si, že Jana Bobošíková má absolutní prravdu, když se pozastavuje nad tím, že "Místo odložení hrozícího útoku na Irák, což je informace důležitá pro celou veřejnost, se hned za první zprávou o sporu církve s vládou dozvíme už po několikáté cosi o moravské akademii. A v situaci, kdy už po třetí za týden jsou zhanobeny židovské hroby a hoří ku-klux-klanový kříž by bylo potřeba, aby ČT tyto příhody komplexně zpracovala a vyhodnotila. Místo toho je presentována zpráva o spadlém vrtulníku, která už běží týden."

    Domnívám se, laicky ovšem, že význam zprávy, v daném případu o Iráku, určuje to, co vlastně chce editor divákovi sdělit. Jde-li o informaci ve stylu "osmistého padesátého třetího dalšího vážného varování" poslaného kdysi Čínou Taiwanu, pak může být cosi o moravské akademii vskutku důležitější. Něco jiného by bylo, kdyby stejná zpráva byla provázena analýzou postojů jiných zemí a situace vůbec, aby si posluchač mohl svobodně vytvořit vlastní názor a pak, obrazně řečeno, vyrazit k Americké ambasádě buď s pruhovanou vlajkou nebo s molotovovým koktejlem.

    Pokud jde o rasismus, tak komplexní vyhodnocení těchto událostí je snad (proboha) náplní práce ministerstva vnitra. Samozřejmě, že by to měli novináři rozebírat a donutit vládu, aby agendu týkající se projevů rasismu neodsouvala do pozadí. Není snad vláda, která nevystupuje důsledně proti rasismu, sama rasistická. Zase, jde o to, co je do vysílání povoleno a co ne. Troufnou si Puchalský se Šámalem "poškozovat" zájmy republiky v době, kdy potřebuje vypadat spořádaně, aby Evropa ještě nakonec neucukla. V době, kdy to konečně trochu utichlo s Romy? Proč by měli být havelštější než Havel, moralizovat a předstírat, že nějaký skinhed, zabitý cikán nebo poničený židovský hrob opravdu nedá celé společnosti spát.

    Vrtulníky padají i v Kanadě. Zrovna nedávno se jeden rozpadl ve vyduchu. Tato událost vzbudila daleko větší ohlas než oportunistické manévrování Clintona a Blaira kolem Iráku, protože je vnitropoliticky důležitější. Proto se znovu a znovu mluví o oné tragedie, ale postupně v nových souvislostech (stav výzbroje kanadské armády, špatná udržba, nedostatek náhradních dílů atd). Původní zpráva se samozřejmě opakuje už několik týdnů, ale každé opakování ji doplňuje o nový rozměr. Úroveň ČT je taková, jakou ji chtějí politikové mít. V článku Jany Ciglerové jsou v pasáži o nové krvi v ČT dva zajímavé výroky. Jakub Puchalský uznává, že ve zpravodajské redakci pracuje mnoho lidí,kteří nemají odpovídající zkušenost a potřebné znalosti. "Ale jsou talentovaní, a rychle se učí", podotýká. Jenže co když to samé platí o něm samotném. Co když se rychle učí ne vlky odhánět, ale výt s nimi. Co se líbí Zdeňkovi Šámalovi u jeho personálu ("dá se tvarovat") se stejně tak může zamlouvat politikům u současného vedení ČT.

    Ještě malou poznámku na závěr. Škoda, že se profesorky Osvaldové nikdo nezeptal, kolikrát na nedostatky v práci ČT kdy upozornila, a jak svoji analýzu používá v pedagogickém procesu. Dá se totiž předpokládat, že řada těch "tvárných" zaměstnanců "bez potřebných znalostí" přichází právě z její katedry.

    Jiří Jírovec

    Rozhovor s Janem Jirákem: Nezbývá než se naučit komunikovat mimo masmédia

    Tento rozhovor zprostředkoval Britským listům časopis Konfrontace.

    Jan Jirák (40) přednáší na Katedře masové komunikace Fakulty sociálních věd University Karlovy, šéfredaktor časopisu KMIT který se věnuje médiím, předseda Rady České televize, překladatel.

  • I když si mediální krajinu omezíme jen na tradiční masová média - tisk, rozhlas a televizi - tedy média, kterým v Konfrontaci říkáme "oficiální" - načínáme široké téma. Co se na začátku pokusit definovat ideální funkci médií?

    Nevím, jestli existuje něco jako ideální funkce médií. Fakt je, že by média mohla dělat spoustu věcí, aby se nám lépe žilo, zprostředkovávat nám informace o nás samotných, ať už lokálně nebo globálně, abychom lépe rozuměli světu, ve kterém žijeme. V tržním prostředí to však dělají ve velmi omezené míře. Z jednoho prostého důvodu - sice na to jsou technicky a organizačně uzpůsobena, nejsou však k tomuto účelu zřízena. Jsou to přece normální ekonomické subjekty, jejichž účelem je zajistit obživu a zbohatnutí těm, kteří si je založili.
    Je to jako s lokomotivou - v ideálním případě by tahala stromky na výsadbu, jenže taky může tahat kanóny nebo chemický odpad. A to dělá častěji.

    Takže jsme u negativního vlivu tržních mechanismů...

    Neužíval bych slovo negativní. Zde není potřeba sahat k hodnotícím termínům. Když se pohybujeme v režimu společnosti založené na úponu trhu a zisku, tak se média jen chovají úměrně kontextu.
    0 negativním vlivu můžeme hovořit až ve chvíli kdy začneme uvažovat o tom, co by média měla dělat a v čem by měla společnosti prospívat. Například když si myslíme, že by média měla být výrazem veřejné sféry, fórem, na kterém se mohou projevovat a prosazovat různé názory, různé úhly pohledu. V tu chvíli můžeme přijít s kritikou, že v médiích je obsažena schizofrenie již od začátku. Ona se sice mohou tvářit jako prvek občanské společnosti, ale ve skutečnosti jen oslovují skupiny konzumentů. Zatím co občana by bylo třeba informovat, konzumenta je třeba bavit.
    A dnes lze celosvětově pozorovat velmi silný posun od vytváření fóra směrem k tomu konzumentství.

  • Laik by namítl, že vždy pozná reklamní sdělení od redakčního.

    Pak by žil v omylu. Například u časopisů životního stylu je tahle hranice úplně setřena a postupně mizí i v těch nejserioznějších médiích. Inzerenti zjistili, že jejich reklama bude daleko účinnnější, nebude-li jako reklama prvotně vnímána. To si pochopitelně záhy uvědomily i subjekty veřejného života, například politické strany, a v celém euroamerickém světě se rozvinulo obrovské odvětví, kterému se říká public relations. To je kromě jiných funkcí zřízeno k tomu, aby na objednávku bylo schopno ovlivnit obraz a informace zadavatele mimo reklamní stránky.

    Zpět k chování samotných médií. Je-li určujícím faktorem jejich existence obchodování s  předpokládanou pozorností, musí se to jistě projevit i na jejich obsahu...

    Aby mohla médiu obchodovat efektivně, musí předpokládané příjemce, tedy čtenáře, divácky a posluchače, nějakým způsobem zestejnit, pokusit se setřít jejich jedinečnost, převést na společného jmenovatele. Tím zpravidla bývá skutečná či sugerovaná touha po uspokojení nějaké potřeby.

  • A jsme u mainstreamu, onoho "hlavního proudu"...

    Ano. Tento termín co nejjednoduššeji řečeno vystihuje fakt, že v každé společnosti existuje nějaká sada převažujících zvyků, postojů a názorů a potom nějaké sady alternativní. Z podstaty věci má mainstream obrovskou gravitaci, má tendenci se neustále rozviřovat a pohlcovat do sebe alternativy a čim víc roste, tím je přitažlivější. Zůstává určitá naděje, že se při dosažení nějakého kritického objemu nakonec zase rozpadne.

    Všechno, co plave v tom hlavním proudu, má tendenci být si podobné až stejné a tohle zjištění má velký vliv na fungování médií. Chce-li být médium masové, nezbývá mu než všímat si toho, čeho si všímají ostatní média. Následkem toho je ve všech médiích prakticky totéž.

  • Na první pohled tomu tak není.

    Ale je. Od jednoho břehu k druhému je sice určitá vzdálenost, v podstatě je ale agenda úplně stejná. Jedno médium může být kritičtější v komentáři, druhé se může specializovat na soukromé aféry a třetí třeba pitvat státní rozpočty, ale stále se pohybujeme ve vymezeném poli a rozdíly jsou spíše okrajové. Proto se i veřejný politický život zestejňuje. Toto chování médií však není třeba démonizovat, je zcela logické a předvídatelné.

  • Ale vždyť třeba deníky si čtenáře, přestože k nim přistupují coby mase konzumentů, rozdělily podle ideologického schematu. Nebo ne? Jeden deník bývá nazýván levicovým, druhý středovým...

    Nejsem si úplně jist, zda funguje ono rozdělení podle ideologického schématu, spíše bych sázel na jiná kriteria příjem, vzdělání, místo bydliště, věk...Ač by to noviny nerady přiznávaly, je naprosto evidentní, že se politická vyhraněnost mainstreamových médií stírá. Zcela logicky, politickou definicí vzniká uzavřená skupina s malou šancí se rozrůstat. Tím přestává být zajímavá pro inzerenty.

  • Co se ale děje s aktivitami mimo hlav ní proud? Existuje nějaká cesta, například profesní pravidla, jak masově prezentovat i názor zvnějšku?

    Ale vždyť to po médiích nikdo nechce! Obecně vzato, média hlavního proudu mají tendenci přehlížet, zmenšovat nebo negativně exponovat coby kuriozitu nebo něco marginálního vše, co se mainstreamu vzdaluje. Koneckonců to nemusí být jen referování o alternativních politických náhledech, to platí třeba u sportu. Například fotbal je hrán jako vážná věc a v případě mezistátního utkání se ocitá na titulní stránce. Když budete hrát lakros, budete mimo dohled.

  • Jenže pro hráče lakrosu je primární samotný sport, referování o něm je na druhém, třetím místě. Politické aktivity neexistují samy pro sebe, maJí ambice vyjadřovat se navenek a cítí právo být slyšeny.

    Pak alternativním skupinám nezbývá než své aktivity médiím přizpůsobit. Musí však počítat s tím, že kdo vstupuje do médií, stává se pouťovou atrakcí: médiím nepůjde o to, prezentovat jeho názory, nýbrž využít ho k udržení pozornosti, tedy ho učinit zábavným. Stabilizovat rebely a tak je učinit samozřejmými.

    Ano, teď mluvíme třeba o nevládních ekologických organizacích, které pořádají různé pseudoakce, happeningy pro objektivy kamer. Co ale skupiny, které na hru přistoupit nechtějí? Když se budeme bavit konkrétně - co jste se z médií dozvěděl o Global Street Party?

    Síla médií je v opakování, takže se mi okamžité vybavila rozbitá výloha ve Vodičkově ulici, tu jsem viděl snad desetkrát. Ale když mě budete zkoušet z toho, co jsem se z médií dozvěděl o motivech, které vedly organizátory ke svolání, oč tam vlastně šlo, tak mě dostanete do úzkých. Tady se ten výsledný obraz rozjel. Účastníci nám chtěli řici něco jiného, než co nám média prezentovala, což média dělají zcela automaticky.

  • Jak tedy mají skupiny, které chtějí měnit zavedený společenský řád, nakládat s médii? Brání média společenské změně?

    Pochopitelně, média jsou stabilizující prvek. Pomineme-li výjimečné historické situace, kdy se média stávují nositeli změny, tak média fungují jako stabilizátory. Jak nakládat s médii? Odpovím vám otázkou - na co ta média potřebujete?

  • Šíření názorů? Nebo si myslí jen bláhovec, že tu jsou média od toho?

    To, co řeknu, je možná naivní a  bláhové. Myslím, že nejlepší cesta, jak překonat determinanty médií masovost, podřízenost tržním mechanismům - je pokoušet se vybudovat veřejnou sféru mimo média. Média veřejnou sféru degradovala a my se musíme naučit spolu komunikovat bez médií. Surově řečeno - jakákoliv záležitost, která se bude vymykat myšlenkové výseči dané hlavním proudem - proč o ní k čertu potřebujete informovat nějaké masy spotřebitelů? Podléháte pasti, když máte pocit, že skrz masová média mluvíte k občanské společnosti. Mluvíte ke konzumentům, média si je tak definují!

  • Takže když pomineme snahu o odstranění těch determinantů, nezbývá nám než po vzoru ruských revolucionářů minulého století obléknout kazajky a vyrazit mezi lid? Nevěřit v oslovení přes média a radši třeba tisknout letáky?
    A proč o tom mluvíte s despektem? Teoretici po celém světě si začínají všímat odklonu od masových médií. Souvisí to s internetem, souvisí to s tím, čeho si všímá poslední dobou sociologie - roste hlad po autentickém styku s živým člověkem. Jako by lidé začínali mít dost všech moderátorských figurek a uvědomovat si hodnotu setkání s tím druhým. A to může být pozitivním prostředím k šíření idejí, které by se do velkých médií nedostaly.

  • To nebyl despekt, to byl smutek. Když se vrátím k té lokomotivě - my jsme ji zkonstruovali a teď budeme muset nosit stromky ručně. Zbývá to poslední. Co s lokomotivou, která veze kanóny a neustále nám kříží cestu?

    Ve vašem vlastním zájmu vám mohu doporučit počkat mimo koleje, než přejede. Má tu blbou vlastnost, že je velká a tvrdá.

    S Janem Jirákem rozmlouval v říjnu Jan Křeček.

    Ušlechtilé mravy ve světě nevítězí - intelektuální diskuse nemaji cenu

    Jiří Nezval, Praha

    Vazene damy a panove,

    dovolte nekolik slov k vymene nazoru na intelektualy, elitarstvi, ovlivnovani behu sveta a zebriccich hodnot. Reaguji hned, bez dlouheho uvazovani, nebot pozdeji bych uz nepsal. Zajimava diskuze, nicmene - dle meho soudu - nesmeruje k jadru veci. Co mam na mysli ?

    Nuze. Svet prece kracel, kraci a bude vzdy kracet s v o u cestou - zcela nezavisle, a naprosto minimalne ovlivnovan nejakym salonnim povidanim. Ne uslechtile slovo, mrav, ideal, - ale nejruzneji motivovana, nejruzneji odivana hruba sila urcovala vzdy beh sveta. O tom se neustale presvedcovali ti z nejvetsich a nejmoudrejsich v prubehu celych lidskych dejin, kteri nakonec vzdy volili rezignaci a posleze vetsinou odchazeli do uplne izolace (nekdy dobrovolne, nekdy nasilne). Ano, tam pak vznikala nejcasteji nesmrtelna dila (-ona pycha lidskeho ducha), která vsak, bohuzel, ovlivnovala a ovlivnuji beh sveta prevazne jen na univerzitach a v jiz zminenych salonech.

    Snaz jen se byt cisty v nitru svém
    a řádit nech svet vnejsi,
    cim vic se citis clovekem,
    tim jsi bohu podobnejsi

    JWG

    Je to samozrejme smutne, tragicke. Komu se to vsak zda nespravedlive a pokorujici, necht si polozi otazku co se stane s intelektem a mravem napr. v okamziku k r i t i c k e h o  nedostatku nafty, a to uz nemluvim o pitne vode, dychatelnem vzduchu ci obyvatelnem prostoru. Pujde intelekt ruku v ruce s humanitou ? A pokud ano, kudy pujde v takovych situacich humanita ? Nepomohou humanite v této trapne a obnazujici chvili zase jako vzdy - hlavne jeji svaly, vcetne svalu intelektualnich ? Pripoustim, uvadim extremni pripady, ale neslo v z d y a nejde snad stále o hrubsi ci jemnejsi modifikace tehoz ?

    Nikdo at mi netrne
    nad sprostotou světa,
    ver mi poutniku ci ne,
    v ni je cil, v ni meta

    JWG

    Snad prece jen nejsou vselijaka intelektualska diskuzni fora zcela zbytecna. Jenom nevim co mohou diskutujici jeste dodavat k tomu co bylo jiz davno receno ? Hrubsi ci jemnejsi modifikace tehoz. Ale to prece muze stejne dobre i vzdelany venkovsky ucitel ci bohatym zivotem zkuseny muz (treba Peer Gynt navrativsi se domu) v zapadle hospudce.

    Jen jestli jsem to ale nezamotal ?

    Dekuji za statecnou pozornost. Hodne zdaru.

    Jiří Nezval

    Nedopusťme informačně segregovanou společnost!

    Další stanovisko IT komise ČSSD k tarifům SPT Telecom

    Štěpán Kotrba

    ČSSD prosazuje a podporuje diferenciaci služeb při zachování prorůstového charakteru telekomunikací. Multiplikační efekt dynamicky se rozvíjejícího trhu služeb na poli telekomunikací je zárukou, že Česká republika nebude zaostávat za ostatními vyspělými zeměmi a neprohospodaří svou pozici země, v níž progresivní technologie výrazně urychlují ekonomický rozvoj.

    Oceňujeme ty kroky, které vedou k nápravě alespoň nejkřiklavějších chyb SPT Telecom v novém konceptu tarifikace, pokud jsou myšleny vážně. To, co nám na cenové politice stále ještě monopolního operátora vadí zásadně, je sociální necitlivost.

    Ta postihne ty skupiny obyvatel, které se přitom účinně bránit nedokáží. Čeští důchodci, invalidé a  další sociálně handicapované skupiny obyvatelstva pocítí (aniž by používaly služeb Internetu, ISDN či jiných vymožeností digitálních ústředen) zdražení nejvíce. Ti jsou ale odkázaní na častější a někdy i životně nezbytné telefonní spojení. Nejen se svými blízkými, ale i s lékařem či ošetřovatelem. Zvláště pro invalidní a slabozraké spoluobčany je telefonní styk někdy jejich jediným sociálním kontaktem. Těžko pochopí, proč jim dává Telecom k dispozici službu Telecom Box, o kterou nežádali a kterou neumějí mnohdy ani obsluhovat, když jejich, beztak již hubená peněženka při placení telefonního účtu opět více zhubne.

    Jedinou cestou k nápravě je opravdová diferenciace nabízených služeb podle hesla dceřinné společnosti SPT - Eurotelu "Různé produkty pro různé lidi". Pročpak to, co je běžné v dnes již nemonopolní telefonii mobilní, není možno doposud v celém spektru telekomunikačních služeb?

    Pokud jedinou cestou k prozření SPT Telecom a jeho strategického partnera Telsource je změna ve vedení společnosti, pak je to cesta správná a my podpoříme veškeré snahy ministra dopravy o dosažení vlivu státu v SPT.. . Pokud stávající management nechápe, že český stát, který je dosud majoritním vlastníkem SPT Telecom, má také svá práva, nehájí tento management zájmy společnosti jako celku, ale bohužel jen zájmy jednoho - minoritního akcionáře, jehož jediným zájmem dnes může být dosažení zisku v co nejkratším čase. Třeba i za jakoukoliv cenu.

    Stávka uživatelů internetu a aktivity Internet proti monopolu ukázaly jasně, že politika monopolu zde není pro lidi, ale proti nim, že dialog mezi vládou, podnikatelskou sférou a občany se musí dostat na novou, vyšší úroveň. Tak, aby spokojeni byli všichni. Jsme rádi, že ministři se postavili k problému čelem a zavázali se k jeho řešení. Co však protest uživatelů internetu nedokázal obhajovat, jsou zájmy sociálně slabých uživatelů obyčejných telefonů. Pokud SPT Telecom myslí dialog s veřejností vážně a svou roli odpovědně, pak by měl zohlednit jak sociální hlediska tak i význam Internetu pro vzdělávání a činnost státní správy (to je služba státu pro všechny své občany) a rozlišovat občanské a podnikatelské telekomunikační tarify.

    Nabízený balík produktů by měl např. vypadat takto:

    Sociální segment

    1. Internet pro školy všech stupňů, veřejné knihovny, zdravotnická zařízení a organizace invalidů nazvaný třeba "Internet GRATIS" za minimální paušální poplatek, který by zohlednil pouze náklady za přivedení a údržbu kabelu s možností zvýhodněné sazby za hlasovou službu. (možno zahrnout do nákladů v účetnictví pouze v taxativně vyjmenovaných organizacích).

    Odlišná tarifikace pro datové připojení

    2. "Sociální tarif 2000" pro hlasovou službu i digitální připojení pro důchodce, invalidní důchodce a další imobilní jedince kteří jsou držiteli průkazů ZTP, TP, P, handicapované občany, jejichž roční vedlejší příjmy nepřesáhnou nezdanitelnou částku. (nemožno zahrnout do nákladů v účetnictví).

    Odlišná tarifikace pro datové připojení

    Neziskový a občanský segment

    3. Občanský tarif "SPT 2000" pouze pro hlasovou službu (nemožno zahrnout do nákladů v účetnictví).

    4. Tarify "Internet Start 99" pro fyzické - nepodnikatelské uživatele Internetu a nevýdělečnou sféru, státní správu a samosprávu s možností zvýhodněné sazby za hlasovou službu (možno zahrnout do nákladů v účetnictví pouze v nevýdělečných organizacích a ve státní správě a samosprávě).

    Odlišná tarifikace pro datové připojení

    Ziskový segment

    5. Podnikatelský tarif pro hlasovou službu "SPT PRO 2000" - (možno zahrnout do nákladů v účetnictví jako položku nutnou k dosažení a udržení zisku).

    6. Podnikatelský tarif pro připojení na Internet "Internet PRO 99" (možno zahrnout do nákladů v účetnictví jako položku nutnou k dosažení a udržení zisku).

    Odlišná tarifikace pro datové připojení

    Krom těchto základních tarifů by moderní operátor pro podnikatelskou sféru mohl nabízet i další spektrum tarifů - např. podnikatelský tarif pro hlasovou i digitální službu, pro připojení velkých ústředen "SPT Professional Conect obsahující řadu dalších služeb včetně zákaznicky definované tarifikace jednotlivých čísel apodŠ.

    Politika telekomunikací by měla zohledňovat reálné možnosti jednotlivých segmentů spotřebitelského trhu tak, aby nedocházelo nejen k omezování dalšího rozvoje Internetu, ale i k diskriminaci nízkopříjmových skupin obyvatelstva či handicapovaných osob. Jen takováto cenová politika může v dlouhodobém horizontu přispět k masivnímu rozvoji telekomunikací a pozici České republiky uprostřed sjednocující se Evropy.

    Dr. Jiří Kofránek

    předseda pracovní skupiny pro telekomunikace a informatiku ČSSD

    Štěpán Kotrba

    tiskový mluvčí, člen pracovní skupiny pro telekomunikace a informatiku

    		•

    |- Ascii 7Bit -|- PC Latin 2 -|- ISO Latin 2 -|- CP 1250 -|- Mac -|- Kameničtí -|