V nynějších volbách v ČR "nehlasovali voliči, ale členské základny soupeřících stran"

J. Němec

(Adresa autora je známa, nejsem si jist, zda ji máme zveřejňovat, neboť je podniková.)

Vážený pane Čulíku,

četl jsem váš názor ná výsledky právě proběhlých voleb v České republice. Z vašeho postřehu vyplývá, že očekáváte od české politické scény poněkud jiné kvality, než si zaslouží.

Váš podiv nad vítězstvím ODS a jejího předsedy není na místě, pokud někdo pozná hlouběji podstatu českého politického systému a situace v zemi.

Vysvětlení je celkem jednoduché a logické - politické strany se nespoléhají na obyčejného voliče, představitele člověka z ulice. Pokud někdo pozoroval kampaň, která předcházela těmto volbám, nemohl si nepovšimnout její nedůraznosti, bezbarvosti a nepřínosnosti.

Opravdovým záměrem této kampaně bylo právě to, aby odradila běžné lidi od účastni ve volbách a tím došlo výlučně k souboji členských základem jednotlivých stran. Touto záměrně nevýraznou kampaní došlo k efektivnímu vyloučení širší veřejnosti na základě jejího znechucení s politickou scénou a jejími výsledky.

Skutečný výsledek voleb byl tedy pouze soubojem mezi existujícími stranami, a tak výsledkem schopnosti organizací těchto stran donutit co nevíce svých členů k odevzdání hlasů, a tím zajistit potřebný počet hlasů ve svůj prospěch.

Tyto volby, jak lze snadno usoudit z celkové (ne)účasti široké veřejnosti, odrážejí pouze stav beznaděje, který v názoru občanů této země převládá. Dávat tedy nějaký hlubší smysl do výsledků těchto voleb by bylo naivní. Protože se jedná jen o souboj stran, mohlo by být daleko přínosnější se pokusit důsledněji analyzovat jejich motivace.

J. Němec

17. listopadu 1939 - Den studentstva

17. listopad - Den studentstva

Vyroci popravy deviti predaku ceskeho studentstva nacisty 17. listopadu 1939 v ruzynskych kasarnach vzpomneli ceskoslovensti studenti ve Francii slavnostni schuzi v nedeli 14. listopadu 1948 v Parizi.

Zucastnili se ji mimo jine byvaly ministr docent dr. Hubert Ripka, velvyslanec dr. Jan Papanek, vyslanec dr. Zdenek Formanek a rada poslancu a zastupcu vsech demokratickych politickych stran.

Hlavnim recnikem byl byvaly ministr vnitra dr. Josef Cerny, ktery vyzdvihl velky politicky vyznam 17. listopadu a obeti dr. Josefa Matouska a jeho osmi kolegu, jejichz jmena se doma komuniste snazi zamlcovat.

Dale promluvil poslanec Pavel Planovsky a univerzitni profesor dr. Vratislav Busek, ktery pripomnel souvislost 17. listopadu s 28. rijnem. Taktez shromazdeni pozdravil zastupce francouzskych studentu Roger Labat.

Vedouci predstavitele ceskoslovenskych studentu v zahranici Emil Ransdorf a Jan Renner zduraznili vudci ulohu studentu v historii ceskeho naroda a vzpomneli soucasneho utrpeni ceskych a slovenskych studentu doma, zejmena Felixe Uhla, vyznamenaneho v roce 1946 presidentem republiky dr. Eduardem Benesem za odbojovou cinnost proti nacistum valecnym krizem a nedavno odsouzeneho lidovym soudem ke 20 letum nucenych praci.

Internetová stávka je důsledkem selhání zvolené cesty privatizace SPT Telecom

Stanovisko IT pracovní skupiny ČSSD

(Z časopisu Pražský demokrat, měsíčník pro politiku, který vydává ČSSD.)

Jako důvod pro vstup strategického partnera do společnosti Telecom byly uváděny tři důvody:

1. Kapitálové posílení

2. Zapojení do nadnárodních aliancí

3. Přínos know how v oblasti technologie a marketingu.

Jako nástroj pro prosazení těchto cílů byly společnosti TelSource smluvně poskytnuty rozsáhlé pravomoci v řízení společnosti, které jsou daleko větší, než odpovídá jejímu vlastnictví 27 procent akcií - např. většina (tři z pěti členů) v provozním výboru, rozhodující slovo v tarifikaci, aj.

Jaké jsou výsledky:

1. Kapitálové posílení v rozsahu odpovídajícím zhruba jednoročním investičním nákladům nebylo z valné části dosud využito a jako finanční zdroj investic jsou používány téměř výhradně půjčky.

2. SPT Telecom jako celek dosud není členem žádné nadnárodní telekomunikační aliance.

3. Transfer technologického know how probíhá spíše opačně - od českého partnera k zahraničnímu. Současná neschopnost společnosti pro pružné zavedení oddělení tarifikace pro internet demonstruje totální selhání know how v marketingu. Chování strategického partnera a  vrcholného vedení společnosti do budoucna hrubě poškozuje pověst a obchodní jméno SPT Telecom a obrací vniveč rozsáhlé investice do reklamy a do vytváření pozitivního image.

Situace, která vyústila v protestní petici dnes již téměř osmdesáti tisíc uživatelů internetu je především přímým důsledkem selhání zvolené cesty privatizace Telecomu a z toho vyplývajících, pro českou stranu nevýhodných smluv, které uzavřela koaliční vláda premiéra Klause a kterými je bohužel dodnes vázána i současná vláda ČSSD. Před třemi lety sociální demokracie proti uzavření pro českou stranu nevýhodných smluv protestovala, nyní vláda ČSSD bude muset řešit důsledky.

Jiří Kofránek

předseda pracovní skupiny pro informatiku a telekomunikace ČSSD

Komentář mluvčího V pravé poledne...

V komentáři k tomuto prohlášení už lze jenom říci, že je opravdu paradoxní, když v nedělním pořadu V pravé poledne předseda ODS Václav Klaus mluvil opět o všespasitelné roli trhu při řešení problémů občanů se zdražením telefonních poplatků. Byla to jeho vláda, která uzavřena tak nevýhodné smlouvy, byli to jeho ministři, kteří se podepsali pod privatizační rozhodnutí. V tomto případě trh opravdu nevyřeší nic do té doby, dokud nebude na pořad dne nastolena demonopolizace telekomunikačního trhu tak, aby občan nemohl být monopolisty vydírán a nemusel se bránit pomocí individuální vzpoury - bojkotu či organizováním peticí. Pak lze teprve hovořit o roli trhu...

Role volného trhu v monopolním prostředí je velmi omezená a měla by být nahrazena důslednou kontrolou oprávněnosti jakéhokoliv cenového pohybu.

Svou roli zde musejí sehrát regulační mechanismy státu. Považujeme protoza rozumné, aby stát, prostřednictvím svých zástupců v řídících strukturách SPT Telecom přiměl tuto společnost, aby vzala v úvahu technicky proveditelné a hospodářsky výhodné alternativy tak, aby se pouze spokojený zákazník stal pro SPT Telecom kritériem pro její rozhodování. I o tak sociálně citlivých a závažných otázkách, jakými bezpochyby zvyšující se tarify jsou. Pak by se nemohlo stát, že přijde vniveč snaha společnosti o opravdu přátelský vztah se svými zákazníky a nebude mít SPT Telecom proti sobě stojících již skoro 80 000 právem nespokojených lidí.

Jako strategické řešení tohoto problému však považujeme urychleně práci na přípravě liberalizace telekomunikací, která příchodem dalších operátorů na bouřlivě se rozvíjející se telekomunikační trh zlevní příslušné poplatkly a učiní tak nejen internet, ale i další telekomunikační služby závislé na telefonním připojení obecně dostupnými, tak, aby se mohla naplnit snaha ČSSD o všeobecné dostupnosti informací a vzdělání pro všechny občany. Tak, aby např i informace generované státem (v rámci připravovaného projektu informačních systémů veřejné správy) byly obecně dostupné (přes obecně dostupný internet) na poště či radnici v poslední podhorské vesnici.

Veškeré tyto snahy by přišly vniveč, pokud by si občané z cenových důvodů NEMOHLI DOVOLIT TAKTO KOMUNIKOVAT. V tom tkví dnes odpovědnost ČSSD i její vlády. Ne vůči 80 000 rozzlobeným uživatelům internetu. Vůči všem občanům této země.

Protest proti Telecomu

Okrádačská Británie

V Británii je daleko dráž než v jiných zemích. Obchodníci mají příliš velké zisky na úkor zákazníků, a britská labouristická vláda proto připravuje efektivnější zákon o podnikatelské konkurenci

Podle oficiálních údajů britského ministerstva financí je Velká Británie v příjmu na jednoho obyvatele na jedenáctém místě mezi členskými zeměmi Evropské unie.

Avšak, jak upozorňuje týdeník Sunday Times, v Británii jsou v mnoha hospodářských sektorech v obchodech nejvyšší ceny v Evropě.

Sunday Times se v posledních měsících podrobně ukazoval, jak výrobci automobilů uměle udržují ceny automobilů v Británii na vysoké úrovni tím, že dovolují dovoz automobilů ze zahraničí jen autorizovaným prodejcům. V oblasti elektrického průmyslového zboží se ukázalo, že výrobci v podstatě sami určují, za jakou cenu se zboží má prodávat, protože rozhodne-li se nějaký obchod je prodávat levněji, výrobci jim odmítnou dodávat zboží. Vyšlo také najevo, že čtyři velké potravinové supermarkety v Británii účtují svým zákazníkům daleko vyšší ceny než jak je tomu jinde v Evropě a v Americe.

Údaje z Organizace pro hospodářskou spolupráci a rozvoj uvádějí, že Britové platí o 56 procent více za nábytek a za koberce a 54 procent více v hotelích a v restauracích.

Britští motoristé si sice mohou koupit nový automobil Volkswagen Beetle, ale pouze pokud jsou ochotni zaplatit o 6000 liber (300 000 Kč) více než Američané a o 4000 liber více než Němci. Ceny automobilů v Británii jsou typicky o dvacet až šedesát procent vyšší než v kontinentální Evropě.

Nyní se tohle všechno zřejmě v důsledku zásahů britské vlády změní. Nedávná analýza britského ministra financí přiznala, že částečně způsobují vyšší spotřebitelské ceny v britských obchodech vyšší obchodní daně. Americké firmy také dokáží lépe využívat tzv. economy of scale, ekonomičnost výroby ve velkém množství a lépe využívají nižších nákladů. Ale největším důvodem pro vysoké ceny v Británii je to, že mají obchodníci prostě příliš velké zisky. Jediným způsobem, jak se to dá změnit, uvedlo labouristické ministerstvo financí, je zavést do obchodování ostřejší konkurenci.

Úřad pro férové obchodování, který vyšetřuje trh s novými automobily a ceny ve čtyřech největších britských supermarketech, má dostat v novém Zákoně o konkurenci, který připravuje vláda, větší pravomoci. Ministr financí dokonce uvažuje o tom, že jeho ministerstvo zveřejní na internetu, kde se dají v Británii koupit automobily a potraviny nejlevněji.

John Bridgeman, ředitel Úřadu pro férové obchodování, překvapil nedávno parlament výrokem: "Kdyby si všichni kupovali nová auta v Belgii, ceny automobilů v Británii by poklesly." Jaksi mu nedošlo, zdůrazňuje Sunday Times, že britští prodejci automobilů učiní všechno, co je v jejich silách, právě aby si britští občané nemohli volně nakupovat automobily v Belgii.

Británie potřebuje velmi silnou instituci, která by prosazovala práva zákazníků, která by radikálně zabránila příliš velkým ziskům při obchodování a zajistila, že okrádačská Británie už nebude existovat, argumentuje týdeník Sunday Times.

Uplynul jeden rok od vraždy sudánského studenta Hassana Elamina Abdelradiho

Dokumentační středisko pro lidská práva
Poštovní schránka 70, 149 01 Praha 415, tel/fax (02)22 52 20 83
Dokumentační středisko pro lidská práva je občanská iniciativa vystupující proti porušování lidských a občanských práv nejen v České republice.Identifikační číslo organizace je 64935761.

Před rokem 8. listopadu 1997 napadli dva skinheadi okolo 2:30 na diskotéce v ulici Biskupcova na Praze 3 Súdánce. Křičeli rasistická hesla a vyhrožovali mu zabitím. Súdánec se před nimi běžel schoval na VŠ koleje Jarov, kam ho jeden ze skinů pronásledoval. V areálu VŠ kolejí dostihl skinhead druhého, studenta VŠE ze Súdánu, kterého bodl dvakrát do břicha. Súdánský student na následky zranění zemřel. Druhému skini přeřezali šlachy na ruce.

Hlavní pachatel byl vyšetřovatelem týž den obviněn z rasově motivované vraždy dle § 219/2g tr. zákona. O den později byl obviněn i druhý z trestného činu dle § 196/2 tr. zákona. Oba byli stíháni vazebně. Druhého pachatele propustil soud na svobodu. Městský soud v Praze uložil dne 23. března 1998 hlavnímu viníkovi trest odnětí svobody na 14,5 roku ve věznici s ostrahou a druhému. 7,5 měsíce nepodmíněně. Oba obžalovaní se odvolali.

Po skončení soudního jednání byl druhý obviněný napaden při odchodu z restaurace Juve, která se nachází v areálu kolejí VŠE. Byl obstoupen skupinou asi šestnácti skinheadů, kterého tloukli pěstmi do hlavy, kopali do břicha a poté odjeli. Mladík byl převezen do FN Královské Vinohrady s lehkým zraněním. Při výslechu napadený řekl, že ho napadli punkeři a Sharpskini. Odvolací soud dne 9.9.1998 zmírnil hlavnímu obžalovanému trest o jeden rok a druhému odložil vynesený trest podmíněně na zkušební dobu tři roky.

Od násilné smrti sudánského studenta Hassana Elamina Abdelradiho bylo zaznamenáno 242 rasově nebo ideologicky motivovaných případů z toho 185 násilných. Ze zaznamenaných případů vyplývá, že bylo fyzicky napadeno nejméně 203 lidí. Pachatelů těchto případů, kteří se mnohokrát opakovali, bylo nejméně 357. Tento počet není zdaleka úplný, ze zkušenosti víme, že se o mnoha případech dozvíme i po několika letech.

Další nejméně dva lidi přišli o život

Dne 15.února 1998 ve Vrchlabí hodinu před půlnocí nejméně dva skinhheadi napadli šestadvacetiletou romskou ženu, matku čtyř dětí, Helenu Bihariovou. Skini ji uráželi slovy "černá svině", "černá kurvo" a "smradlavá špíno". Po krátkém pronásledování ji srazili na zem, bili jí a kopali a potom ji srazili do Labe. Topící se ženě skočila na pomoc osmačtyřicetiletá novinářka. Napadená se asi po dvacetiminutovém zápase s vodním živlem utopila. Žena byla po dvou dnech intenzivního pátrání nalezena mrtvá. Reportérka Českého rozhlasu, která se snažila ženě pomoci a skočila pro ní do řeky, skončila na JIP.

Vyšetřovatel den po činu obvinil tři podezřelé z trestných činů ublížení na zdraví s rasovým motivem. Všichni tři byli vzati do vazby. Třetí byl po několika dnech propuštěn s tím, že se na trestném činu nepodílel. Osm dní po činu bylo obvinění překvalifikováno na vraždu s rasovým motivem. Dne 23. června 1998 obžaloval státní zástupce oba obviněné z trestných činů vydírání s následkem smrti dle § 235/1,3 tr. zákona, výtržnictví dle § 202/2 tr. zákona a to jako spolupachatele.

Dne 29. září 1998 odsoudil Krajský soud v Hradci Králové prvního obžalovaného k 8,5 letům vězení a druhého k 6,5 rokům vězen.

Druhý případ smrti se stal 17.5.1998 Orlové - Lutyni, kde skupina skinheadů ve věku šestnáct až dvacet let napadla nejprve slovně a poté i fyzicky tři Romy, kteří se vraceli dvacet minut po půlnoci z restaurace U Málky. Romové se snažili utéct. Čtyři ze skupiny mladíků se za nimi rozběhli a napadli údery a kopy čtyřicetiletého Roma Milana Lacka. Rom zůstal ležet uprostřed silnice a několik minut poté ho přejelo nákladní auto, jehož řidič ujel. Za dalších pět až deset minut ho přejelo druhé auto. Romský muž zůstal ležet na silnici mrtev.

Okresní soud v Karviné odsoudil 26. října 1998 mladíky pro tr. čin pokus o lehké ublížení na zdraví a výtržnictví k podmíněným trestům.

V naprosté většině se pachatelé sami hlásí ke skinheadům. V mnoha případech jsou zapojeni v některé organizované skupině jako jsou např. Bohemia hammer skins, Vlastenecká fronta. Útoky jsou prováděny většinou ve větších skupinách proti jednomu či dvěma lidem. V mnoha případech proti ženám a malým dětem. V nejméně 4 případech byli pachatelé policisté nebo vojáci.

Nejvíce zaznamenaných útoků bylo vedeno proti občanům romského původu nebo na ty, kteří za ně jsou útočníky považování: Jedná se o 107 případů, z nich 23 směřovalo proti domovům romských rodin. V nejméně 3 případech byla útočníky použita zápalná lahev. Nejméně v 18 případech byl útok směřován na cizince. Ze zaznamenaných případů vyplývá, že útočníci v nejméně 6 případech použili střelnou zbraň a v nejméně 7 případech napadeného pobodali nožem.

Nejméně deset případů útoků ze  strany skinheadů bylo motivováno ideologicky. Je zaznamenáno 5 případů útoků proti těm, kdo byli útočníky označeni za Židy. V nejméně 6 případech zaútočili skinheadi ve velkých skupinách na protirasistické demonstrace. Je zaznamenáno 8 případů útoků, kdy pachatelé nejsou skinheadi a útok je směřován proti Romům z toho nejméně ve dvou případech se střelnou zbraní.

Bylo zaznamenáno rasově motivované násilí mezi dětmi nejméně v 7 případech.

Jsou zaznamenány případy kdy byli Romové samotní pachatelé, a to ve 22 případech, z toho v 8 případech jsou postižení policisté. V nejméně 3 případech došlo k hromadné rvačce mezi skiny a Romy.

Bylo zaznamenáno 13 výhružek zabitím nebo jiným krutým zacházením. Nejméně ve 3 případech nebyli Romové nebo cizinci vpuštěni do restaurace kvůli své barvě pleti.

V minimálně 20 případech pachatelé propagovali veřejně rasismus nebo fašismus a nikoho fyzicky nenapadli. V České republice proběhlo nejméně 18 velkých neonacistických nebo rasistických srazů nebo koncertů, kterých se účastnilo mnohdy i několik stovek skinů.

Policie zahájila vyšetřování v souvislosti s vydáváním nejméně 7 tiskovin propagující nenávist k jiným národnostem, rasám nebo skupinám obyvatel.

Ministerstvo spravedlnosti v roce 1995 vydalo pokyn pro Státní zastupitelstva, ze kterého vyplývá povinnost vytvářet pravidelné zvláštní zprávy o trestných činech motivovaných rasovou a národnostní nesnášenlivostí. Poslední zvláštní zpráva která byla vypracována v květnu letošního roku (sp. zn. 1 Spr 118/98) obsahuje za období od 1.ledna do 18. května letošního roku 93 případů.

Dokumentační středisko pro lidská práva zaznamenalo za stejné období o 54 případů víc.

Policie nezasáhla (až na jeden případ), proti organizátorům a dalším účastníkům neonacistických srazů. V případu zákroku proti účastníkům srazu v Kolešovicích na rakovnickém vlakovém nádraží je trestně stíhán ředitel rakovnické policie za trestní čin zneužití pravomoci veřejného činitele.

Vláda, Parlament i Senát vzali počátkem tohoto roku zprávu Ministerstva vnitra ČR o postupu státních orgánů při postihu trestních činů motivovaných rasismem a xenofobií nebo páchaných příznivci extremistických skupin na vědomí i když tato zpráva je nepřesná v mnoha věcech zkreslující a analýza je zjevně vytvářena na základě neúplných informací.

Návrhy kroků, které by měl realizovat Úřad vlády ČR v této oblasti

Volební zpravodajství v českých televizích

Dříve než dokončil sbor pro zřízení Narodního divadla svůj hlavní velký úkol (jeho znovuotevření 18. listopadu 1883 - poznámka JJ), dán byl v lůně jeho podnět k nové činnosti do budoucnosti. Německá strana v Praze hleděla žárlivým okem na blížící se dokončení českého Národního divadla, bojíc se právem, že může valně ublížiti divadlu německému.

Německé divadlo předstihovalo dosud české ne sice povždy uměleckými výkony, ale prostornou dvojí budovou - Zemské divadlo na Ovocném trhu a divadlo Novoměstské - lepší výpravou kusů a hojnější návštěvou. Strana německá poznala také z působení divadla českého, jakou ohromnou důležitost mají divadla v Praze na zdejší poměry národní. Vidouc nyní, že české divadlo hrozí za krátko předstihnouti divadlo německé, chtěla včas postaviti se proti českému divadlu ještě jinou, a sice nádhernou budovou, která by zabránila odchod valné části obecenstva do divadla českého, jednak vábila samo obecenstvo české do divadla německého. Agitace pro nové divadlo německé mělo se zároveň použíti ku všeobecné agitaci německé.

Odstoupením ministerstva Auersperkova a povoláním k k vládě ministerstva Taaffova zbaveni jsou Němci panování a uvedeni na sněmě českém a na říšské radě v menšinu, ačkoli vláda státu i celá jeho správa nadále zůstávala německou. Chtějíc opět vlády dobyti, zařizovali političtí vůdcové němečtí nejobsáhlejší agitaci ku znepokojení německého lidu, hlásajíce při tom hlavně boj proti živlu českému.

Nové německé divadlo mělo jim býti v Praze prostředkem obranným a zároveň útočným. Napodobíce tedy skutek národa českého, usnesli se stavěti v Praze nové divadlo, zaříditi pro ně spolek, který by měl za účel divadlo vystavěti a pak je stále provozovati, a zavedli pro ně sbírky. Z počátku se sbírkám dařilo, ale později začaly valně ochabovati. Upisovaliť sice němečtí boháči značné sumy, ale v lidu německém obětovnosti znáti nebylo. Jemu zůstávalo zbytečné divadlo německé v Praze cizí.

Tu nechtěla více strana německá spoléhati na sbirky další, nýbrž usnesla se, že se obrátí ku sněmu se žádostí, aby věnoval na toto německé divadlo - které se mělo stavěti na místě divadla Novoměstského - 800.000 zl. Sněmovna byla ochotna darovati k tomuto účelu straně německé 500.000 zl. a zajisté by později darovala i zbývajících 300.000 zl. i všechny další sumy, jejichž by prodlením stavby se ukázala potřeba. Vystavění nového něměckého divadla bývalo by v tom případě nejdéle do dvou let pojištěno.

Takovéto nové konkurence, která by proti divadlu českému a národnosti české se prováděla na útraty země, tedy ze dvou třetin na útraty národa českého bylo nutno se vyvarovati. (Sbor pro výstavbu ND dostal v roce 1876 od sněmu subvenci 300.000 zl., která jej nepochybně zachránila před bankrotem. Rozhodnutí sněmu způsobilo ve spolku rozpor mezi Mladočechy, kteří se na věc dívali pragmaticky a Staročechy, kteří subvenci považovali za ponižující - poznámka JJ.) Státi se tak mohlo buď přímým zřízením druhého velkého divadla českého rovněž na náklad země, v němž by se hrálo za ceny levné, aneb alespoň tím, že by se Němcům ponechalo zříditi druhé divadlo vlastním nákladem a veliká subvence česká že by se zamezila.

Práva k ní strana německá neměla: byloť v uplynulých letech od země dáno na první divadlo německé více, nežli na české divadlo Národní a na české divadlo vůbec. K návrhu F.A. Šuberta usnesl se tedy výbor sboru dne 30. dubna 1883 jednomyslně, že se má ke sněmu podati žádost za subvenci 800.000 zl. na stavbu druhého českého divadla v Praze. Stalo se tak a tím byla věc prozatím rozhodnuta: sněm nechtěje vydati sumu více než půl druhého milionu zlatých, byl nucen zamítnouti prozatím žádosti obě. Dosaženo tedy aspoň prvního předběžného cíle: zamezeno rychlé vystavění druhého konkurenčního divadle německého.

Národní divadlo v Praze, Čásť III. Znovuzřízení Narodního divadla. Str 330.

Citováno z výpravné publikace vycházející v sešitovém vydání v letech 1881-1883. Autorem je F.A. Šubert.

(Zaslal Jiří Jírovec.)

Soudruhu Jírovče, jak si dovolujete psát o automobilech?