pátek 16. října

O B S A H

Co je nového v České republice:

  • Komentovaný přehled zpráv z ČR Odkazy:
  • Přehled nejzajímavějších článků z poslední doby Rozhovor s předsedou Rady České televize:
  • Jan Jirák: "Britské listy jsou předpojaté" (rozhovor vedl Tomáš Pecina) Ivo Mathé reaguje na články v BL:
  • Pokus o korektní odpověď Britským listům Odpověď Táně Zajícové:
  • Hospodářství dnešního světa je má složitější problémy, než černobíle nabízí levice či pravice (Jiří Jírovec) Život v Čechách:
  • Svědectví autora, jehož jméno a adresa jsou známy Jindřich Pařík útočí na ČSSD:
  • Můj ministr (plus poznámka JČ a Jiřího Vančury) Ještě k hlavolamu Václava Pinkavy:
  • Hádanka: úplný blábol Václava Pinkavy (VladimírWagner)
  • Poznámka k hádance (Václav Pinkava) Ekologie:
  • Spalovna v Malešicích: nová a drahá, zastaralá a předimenzovaná (Děti Země)

    Kompletní Britské Listy

    Ikona pro Vaši stránku...

    |- Ascii 7Bit -|- PC Latin 2 -|- ISO Latin 2 -|- CP 1250 -|- Mac -|- Kameničtí -|


  • The weekly English-language electronic NEW PRESENCE, edited by Andrew Stroehlein, is here.
  • Zde je minulé vydání Britských listů.
  • Kdo je vydavatel Britských listů? Zde je životopis Jana Čulíka.
  • Adresa Britských listů je zde. Pouze když nefunguje, pište na tuto alternativní adresu.
  • (Jan Čulík má anglicko-českou stránku materiálů a hyperlinků, týkajících se ČR, zde na Glasgow University).
  • Užitečné internetové stránky pro bohemisty a specialisty na Českou republiku jsou zde.
  • Časopis Neviditelný pes, který vydává Ondřej Neff, je na adrese http://pes.eunet.cz.
  • V archívu Britských listů jsou nyní k dispozici tematicky uspořádané články, zveřejněné v BL v letech 1996 - 1997.
  • Měsíčník Nová přítomnost je nyní k dispozici na síti.
  • Stránky české skupiny Amnesty International najdete na adrese http://www.amnesty.cz.
  • Stránku diskusního pořadu České televize Na hraně, věnovaného problémům a názorům mladé generace, najdete na této adrese.

    Co je nového v České republice

  • Zemanova vláda v Parlamentu s návrhem rozpočtu neuspěla. Poslanci jej v prvním čtení odmítli a kabinet má nyní třicet dní času na vypracování nové verze. Parlament neschválil vyšší odvody na  na sociální pojištění. Vláda má několik možností: snížit navrhovaný rozpočtový schodek a seškrtat rozpočty ministerstev, nebo trvat na vyšším deficitu, který jí však nedává velkou šanci u opoziční parlamentní většiny. Prý asi vláda předloží nižší schodek, ve výši cca 18 miliard korun. - Podle některých finančních odborníků byl navrhovaný rozpočet ČSSD příliš zaměřen na spotřebu a dostatečně nestimuloval rozvoj ekonomiky. Odborníci dodávají, že opatření stimulující růst hospodářství nemusí být pouze rozpočtová. Jako účinnější doporučují uvolnění monetární politiky snížením úrokových sazeb nebo snížením povinných minimálních rezerv. Dalším nezbytným opatřením je privatizace bank, zvýšení vymahatelnosti práva a zlepšení podmínek pro bezpečné fungování vztahů mezi dlužníky a věřiteli.

  • Při restrukturalizaci ostravsko karvinských dolů má být propuštěno 2500 lidí z devětadvaceti tisíc, které OKD zaměstnávají. Podle člena nové skupiny vlastníků OKD V. Koláčkabude muset opustit podnik v rámci restrukturalizace dva a půl tisíce technicko-hospodářských pracovníků. Zaměstnanci se bojí, že budou z podniku vyhozeni, a tak raději mlčí.

  • Sociálním demokratům a komunistům se podařilo včera v parlamentě uskutečnit proti vůli ODS, KDU-ČSL a US první krok pro přijetí zákona o referendu. Dva návhry zákona podal Zdeněk Jičínský (ČSSD) a Vojtěch Filip (KSČM).

  • Německo: Souhlas o zakonu o obcanstvi Vcera v noci se Socialne demokraticka strana a Strana zelenych shodly v zatim poslednim kole koalicnich rozhovoru o sestaveni vlady na planech, ktere se tykaji zasadni reformy nemeckych zakonu o obcanstvi. Ucelem je zlepsit integraci cizincu a vyslovne povolit dvoji obcanstvi (nationality). Pro odhadovanych 7 milionu cizincu zijicich v Nemecku, vcetne vice nez dvou milionu osob tureckeho puvodu, by tyto reformy znamenaly vyznamny krok kupredu. Take se chysta oficialni uznani vztahu paru stejneho pohlavi. - Financial Times, 15. rijna 1998 - Přeložil Vít Novotný

  • Tomáš Pecina poznamenává k předvčerejší Jednadvacítce: Ve včerejších BL jsem se zmiňoval o exposé premiéra Zemana, který divákům "21" vysvětlil, že podle jeho názoru by český premiér neměl diskutovat se zástupcem SdL. Když jsem se na pořad podíval po půlnoci ještě jednou, povšiml jsem si další podivnosti: Přestože tématem bylo projednávání státního rozpočtu ve sněmovně, Zeman byl jediným hostem ve studiu, takže nikdo jeho výroky neanalyzoval, ani nezpochybnil (od rozklepaného a přeuctivého Stanislava Brunclíka, který v této pozici začíná, se odpor vůči prominentovi samozřejmě nedal čekat). Proč se ČT nepokusila přizvat k debatě kupř. Vlastimila Tlustého nebo Ivana Pilipa, eventuálně - pokud moderátor "21" této oblasti nerozumí - některého novináře v ekonomii zběhlejšího? Byla nepřítomnost oponenta explicitní podmínkou Zemanovy účasti anebo šlo o iniciativní krok České televize ve snaze zavděčit se? T.P.

  • Vážení přátelé, pokouším se touto cestou najít zloděje, kterého jsme nafilmovali při činu. Informace o  tom je na adrese http://www.mujweb.cz/www/lupic. Chtěl bych se obrátit na vás, jako často navštěvovaný server s žádostí o pomoc při hledání tím způsobem, že uveřejníte odkaz na tuto stránku na Vašem serveru. Doufám, že tato cesta by mohla mít větší úspěch, než hledání policie, které je zatím bezúspěšné. Pro psavce by to třeba mohl být i námět na článek a  úvahu na toto téma. Výše uvedené stránky jsem se raději z bezpečnostních důvodů rozhodl nepodepsat a jako odpovědní adresu založit novou schránku (co kdyby se někdo náhodou poznal?). V případě uveřejnění odkazu prosím o  akceptování tohoto. Vzhledem k tomu, že je však celá akce míněna vážně, tak tento dopis podepisuji plným jménem a na tel. čísle jsem k dispozici. Pisatelovo jméno, adresa i telefonní číslo je známo. JČ

  • Přestože ministr kultury Pavel Dostál tento postoj kritizuje, generální ředitel Jakub Puchalský utajuje svůj projekt, na jehož základě zvítězil letos na jaře v konkursu na svou nynější funkci. Tento jeho postoj schvaluje i Rada České televize, viz tento rozhovor Tomáše Peciny s místopředsedou Rady Vladislavem Kučíkem. (Viz též zde). Šéf zpravodajství ČT Zdeněk Šámal odmítl odpovědět na třináct závažných otázek, týkajících se zhoršování úrovně zpravodajství ČT a označil Britské listy za "nenávistný, téměř goebbelsovský list".

    Výběr textů z posledních dní:

    Pokračování seznamu nejzajímavějších článků z poslední doby umisťuji zvlášť jako samostatný text, viz OBSAH dnešního čísla. (Toto pokračování se NENATÁHNE jako součástí Kompletních Britských listů, musíte si na ně v Obsahu samostatně kliknout.) Všechny články předchozích vydání od začátku Britských listů v červenci 1996 jsou k dispozici v archívu BL.


    Jan Jirák: Britské listy jsou předpojaté
    Rozhovor s předsedou Rady ČT

    Tomáš Pecina

  • Pane Jiráku, v jednom z Vašich posledních prohlášení pro tisk se zmiňujete, že nový generální ředitel ČT pan Puchalský je velice komunikativní, že vládne oboustranná spokojenost. Nový ředitel je prý odbojnější, ale lépe komunikuje. Můžete rozvést, v čem je Česká televize otevřenější než dřív a vůči komu či vůči čemu je pan Puchalský komunikativní?

    (údiv) To nemůže být moje prohlášení! Na nic takového si nevzpomínám, to musí být nějaká mýlka.

  • Mohl byste tedy zhodnotit, v čem je rozdíl mezi bývalým a novým vedením České televize z hlediska otevřenosti a komunikace?

    Pokud jde o komunikaci mezi Radou a generálním ředitelem, došlo podle mého názoru k určitému posunu k lepšímu. Jakkoli jsem se zarazil, když jste mi předložil to údajné prohlášení, sám za  sebe určitý posun k větší otevřenosti cítím.

  • A co se týče komunikace ředitele a ČT jako celku navenek?

    I tady dochází k určitému posunu. Česká televize věnuje větší pozornost doprovodným informacím, jako je např. Internet.

  • Zkušenost Britských listů je trochu nestandardní. Kontaktovali jsme z České televize mimo jiné Zdeňka Šámala, šéfredaktora zpravodajství. Pan Šámal podmínil rozhovor tím, že mu předem pošlu otázky, a když jsem sepsal třináct věcných otázek, dozvěděl jsem se, že jsme "goebbelsovský plátek" a že pan Šámal se s námi nebude bavit...

    Ty otázky znám a znám i Šámalovu odpověď. Na jedné straně profesionál v tak významném postavení by měl zachovávat klid a šarm tváří v tvář jakýmkoli otázkám...

  • Podle Vás byly ty dotazy impertinentní?

    O impertinenci se nemluvilo, ale ze své profese člověka, který se zabývá analýzou mediálních obsahů ale musím přiznat, že určitá forma předpojatosti v těch otázkách obsažená byla.

  • Mám odlišný názor, ale Vaše mínění respektuji. U pana Šámala se projevily i jiné komunikační zkraty, třeba když označil ruského diplomata za lháře. Podle mě to tak úplně neharmonizuje s tím, co říkáte o zlepšené komunikaci ČT navenek. A co se týká osobně pana Puchalského, abych získal vyjádření ke kauze společnosti Hroch, poslal jsem bezvýsledně tři dopisy a nakonec jsem musel pohrozit stížností Radě ČT. Tisková mluvčí slečna Elhenická s námi nekomunikuje vůbec. Vy tvrdíte, že došlo ke zlepšení komunikace, ale my máme úplně jiné zkušenosti. Není to selektivní otevřenost - pouze k těm, kdo práci nového vedení chválí?

    To nevím, a podotýkám, že i tuto Vaši otázku považuji za  poněkud předpojatou. Nevím, jaká je konkrétní komunikace mezi vedením ČT nebo jeho oddělení P.R. a jedním konkrétním listem, notabene listem dost exkluzívního charakteru...

  • Ten list má jednu zvláštnost: na rozdíl od všech ostatních Českou televizi kritizuje. Česká televize byla v palbě mediální kritiky po řadu let a tato palba s příchodem pana Puchalského ustala.

    Vnímám celou řadu kritických úvah v jiných médiích. Možná nemáte čas je sledovat. Když se podíváte do Týdne, do Literárních novin...

  • V Týdnu vyšel jediný článek v prvním vydání v září a jedinou kritickou zmínku Týden převzal z Britských listů.

    To je zajímavá informace. Ale aby mezi námi nevzniklo zbytečné napětí: Je fakt, že Britské listy se kriticky věnují médiím a soustřeďují se na jedno veřejnoprávní médium, a to je obecně vzato v prostředí, kde prakticky neexistuje mediální kritika, velmi pozitivní. Je to činnost průkopnická, prospěšná a historicky významná.

  • Děkuji za kompliment, ale k věci. Můžete mi tedy vyjasnit tu diskrepanci svého prohlášení? Vy hovoříte o větší otevřenosti, o lepší komunikaci České televize, já uvádím, že minimálně v případě našeho listu tomu tak není.

    Hovořil jsem spíš o prezentaci, ne o komunikaci...

  • Můžeme se zabývat odděleně formou komunikace a jejím obsahem. Z hlediska BL nejsem spokojen ani s jedním. Pokud tisková mluvčí na dopisy neodpovídá a na jiný dopis přijde odpověď za tři měsíce, je to, jak jistě uznáte, závada formy. Zabývá-li se odpověď něčím jiným než otázka, je to chyba obsahu.

    Máte právo na takové hodnocení.

  • Pomiňme tedy Vaše údajné prohlášení, já prověřím, jak nedorozumění vzniklo, a naše čtenáře o tom budu informovat.

    Podívejme se na jinou věc: Nezávislost veřejnoprávní instituce ja zajišťována poměrně komplikovaným mechanismem. Veřejnost zvolí své zástupce do parlamentu, poslanecká sněmovna jmenuje z nezávislých odborníků dozorčí radu, tato rada stanoví ředitele instituce a až ten má nad institucí pravomoc. Britské listy se domnívají, že v případě České televize došlo na dvou místech tohoto řetězce k oslabení ochranného mechanismu. Za prvé nejsme přesvědčeni, že lidé jmenovaní do mediálních rad, především do Rady ČT, jsou tak nestraničtí a tak nezávislí, jak by tomu mělo být. Dále se domníváme, že mezi Radou ČT a generálním ředitelem ČT došlo k takovému intimnímu porozumění, že to vyvolává vážné obavy o nezávislost média.

    Jak je to podle Vás s nezávislostí Rady ČT na politických stranách?

    Myslím, že jednu pojistku jste vynechal, totiž že navržené kandidáty musí akceptovat Parlament jako celek.

  • Veřejnosti je známo, že k jmenování členů Rady dochází na  základě stranického klíče, čímž se zabezpečuje plenární přijatelnost kandidátů. Pokud nejde o vyloženě kontroverzní osobnost, stranický klíč zajišťuje, že kandidát projde.

    (údiv) V případě Rady ČT o žádném stranickém klíči nevím.

  • To by bylo skvělé, ale obávám se, že s tímto názorem jste osamocen. Dokázal bych ke každému členu Rady přidat za jméno do závorky informaci, kterou politickou stranu v Radě hájí.

    Opakuji, že mě zatím nikdo nepřesvědčil, že Rada ČT je koncipována na  základě stranického klíče. Jako člověka, který se médii zabývá, mě zajímá, jak by se stávající stav dal vylepšit. Podle mého názoru by např. bylo dobré, kdyby se do Rady volila pouze část členů, což by podle mého názoru posilovalo tradici a vědomí nezávislosti Rady.

  • Druhý problém vidíme ve vztazích mezi Radou ČT a generálním ředitelem. Symptomy jsou mimo jiné dva: Pan Puchalský utajil projekt, s nimž vyhrál konkurs na místo generálního ředitele, a Rada ČT přestala někdy v květnu zveřejňovat výstupy ze svých jednání.

    Začnu tím, co je mi nejméně příjemné. Fakt, že výstupy z našich jednání nevisí na Internetu, jsme se dozvěděli až na základě upozornění z vaší strany a promptně jsme věc napravili a omluvili se.

    Pokud jde o projekt: Jakub Puchalský nás postavil do situace, ve které nás požádal, abychom dali k dispozici pouze materiál, který nazval Hlavní teze projektu. Poradili jsme se a došli k závěru, že nám nezbývá než jeho postup akceptovat. Osobně bych byl rád, kdy se pan Puchalský odhodlal zveřejnit celý projekt. Z některých poznámek generálního ředitele soudím, že se takového kroku obává, ale Rada ČT učinila v tomoto směru maximum...

  • Exemplární případ dobré komunikace s veřejností...

    Projekt pana Puchalského není jen tak nějaký dokument, ale jde o projekt, na jehož základě je celé televize řízena. Jak vysvětlíte veřejnosti, že Rada souhlasila s jeho utajením? Rada by přece mohla přimět generálního ředitele ke zveřejnění projektu, to velice dobře víte.

    (žádná reakce)

  • Domníváte se, že je to jakýsi periferní dokument, který nemá zásadní význam pro řízení České televize?

    To se rozhodně nedomnívám, ale na druhou stranu jsem přesvědčen, že Hlavní teze jsou kvintesencí všeho podstatného z předloženého projektu.

  • Vy se domníváte, že veřejnosti mají stačit zcela obecné Hlavní teze a samotný projekt může zůstat intimní záležitostí mezi Radou a ředitelem?

    Rada České televize nakládá s Tezemi a vzala na vědomí, že ředitel Puchalský komunikuje s veřejností, ergo i s Radou, na základě Hlavních tezí.

  • Takže pan ředitel není povinen ve své práci reflektovat, s čím vyhrál konkurs?

    Ja jsem řekl, Hlavní teze jsou kvintesencí projektu.

  • To není odpověď na mou otázku. Pan Puchalský nevyhrál konkurs Hlavními tezemi, ale celým projektem.

    (žádná reakce)

  • Proč se Rada nepostarala, aby pan Puchalský byl nucen svůj projekt zveřejnit?

    Rada ctí fakt, že projekt je duchovní vlastnictví pana Puchalského.

  • Projekt na řízení veřejné instituce, pokud to není armáda, nemůže být duševním vlastnictvím svého autora. Veřejnoprávní televize je financována z veřejných peněz a pokud se utají projekt, veřejnost ztrácí jeden ze základních mechanismů, jak může tu instituci kontrolovat.

    Z hlediska zákona se kontrola veřejnoprávního média neodvíjí od projektu. Tento pojem zákon nezná.

  • To je jistě pravda, ale je to dokument, na jehož základě vyhrál pan Puchalský konkurs a představuje určitý plán práce pro další období. Domníváte se, že může být interní věcí mezi panem Puchalským a Radou?

    Naprosto ctím tento Váš přístup, rozumím mu a chápu ho. Moje poznámka o neexistenci projektu v legislativní struktuře byla vyvolána Vaší poznámkou o tom, jestli Rada může donutit generálního ředitele ke zveřejnění projektu. Podle mého soudu by to bylo nekorektní.

  • Rada generálního ředitele jmenuje. Existuje několik mechanismů, jak toho dosáhnout. Rada mohla už při zadání konkursu stanovit požadavek, že vítězný projekt bude zveřejněn. Rada může pohrozit generálnímu řediteli, že své rozhodnutí změní, pokud projekt nebude zveřejněn. Nemůžete tvrdit, že Rada nemá příslušnou pravomoc, tomu naši čtenáři neuvěří.

    Jen jsem Vás upozornil, co zákon říká a neříká.

  • Pane Jiráku, rozhodně jste mě nepřesvědčil, že ono intimní porozumění mezi Radou ČT a novým generálním ředitelem, jak o něm mluví třeba pan Mathé, neexistuje, a jsem si jist, že tento stav možná ulehčuje komunikační praxi uvnitř České televize, ale České televizi globálně neprospívá. Nechme na čtenářích tohoto rozhovoru, aby si udělali obrázek sami.

    Podívejme se na konkrétnější věc. Britské listy se věnují - snad až příliš - zpravodajství a publicistice. Po jedenapadesáti dnech ve funkci byl odvolán nový šéfredaktor zpravodajství Ivan Kytka. Rada ČT se sice za zákona nezabývá jednotlivými personálními otázkami...

    ...ano, Rada České televize vždycky zdůrazňuje, že personální záležitosti nejsou a nemohou být předmětem jednání Rady.

    ...pan Mathé přesto obviňuje Radu, že vydává personální doporučení a pan Puchalský tato personální doporučení akceptuje...

    Po mém soudu je to naprosto nesprávná informace.

  • To nemůžeme posoudit, hovořili jsme o tom, že kolem Rady a generálního ředitele vznikla neprostupná informační slupka, nicméně ty změny se netýkaly jenom osoby pana Kytky, ale byly dalekosáhlé. Odešel pan Streohlein z Jedenadvacítky, na obrazovce se už téměř neobjevuje paní Bobošíková, došlo i k dalších přesunům. Domníváte se, že tyto - nazvěme je třeba komplexní personálně-koncepční - změny jsou krokem tím směrem, jak by se zpravodajství ČT podle soudu Rady ČT mělo vyvíjet?

    Na tuto otázku neumím odpovědět. Není to uhýbání, ale pokud se Rada ČT zabývá personálními posuny, vždy je posuzuje na základě toho, co se objevuje na obrazovce. Mezi stavem a vývojem zpravodajství a mezi personálními změnami, o nichž slyším, nenacházím hlubší vztah. Víc k tomu v tuto chvíli nemohu říct.

  • A fakt, že Ivan Kytka byl vyměněn už po padesáti dnech, považujete za běžnou, standardní praxi?

    Ke mně se tato informace donesla v podobě, že nebyl vyměněn, ale že odstoupil.

  • Ivan Kytka se k tomu sám vyjádřil v Britských listech...

    Myslím, že je to velmi neběžný postup a není to šťastný postup. Pokud jsem to zvenku správně pochopil, nové vedení ČT si tento postup nezvolilo, ale ocitlo se v něm okolnostmi. Tím to ale neomlouvám ani nevysvětluji, jsem od těch věcí příliš daleko.

  • Pokud pod dramatickými okolnostmi máte na mysli jednání parlamentní mediální komise, to bylo skutečně velmi nestandardní...

    Ano, velmi nestandardní. Celá ta akce se mě vnitřně silně dotkla.

  • Zajímavé a zvláštní je i to, že k této personální změně došlo téhož dne, ještě před jednáním. Vzniká obava, že tady existuje příčinná souvislost, a zda to není nebezpečným indikátorem, že poslanci mají v tuto chvíli, za daného složení Rady ČT a s daným generálním ředitelem, sílu zbavit se nepohodlného šéfredaktora zpravodajství.

    Ta obava je velmi legitimní. Nejen jako členu Rady, ale i jako občanu této země mi totéž přišlo na mysl. Vznesli jsme na ředitele dotaz, aby nám situaci vysvětlil aspoň do té míry, jak nám přísluší. Dostalo se nám ujištění, že Ivan Kytka odstoupil, jelikož nahlédl fakt, že se mu nepodařilo pro svůj projekt získat morální kapitál a podporu uvnitř redakce zpravodajství. To mě nesmírně mrzí, protože ten projekt jsem měl možnost projít a považuji ho dodnes za  velmi inteligentní a velmi dobrý.

  • Pane Jiráku, byli bychom naivní, kdybychom si neuvědomili, že morální podpora nestačí. Pro každý projekt v instituci, která interaguje s mocnými tohoto světa, potřebujete také podporu mocenskou. Vzniká obava, že existuje politický tlak a Ivan Kytka neměl podporu mocných, přičemž někteří jeho oponenti (mluví se třeba o panu Klepetkovi) tento politický backing měli. Domníváte se, že tato obava je důvodná?

    Nevídím důvod, kde se taková obava bere.

    Jistě víte, že Kytka pro pana Klepetka neměl [okamžitě, pozn. redakce] místo na obrazovce, kdežto ihned po Kytkově odchodu pan Klepetko získal manažerskou pozici a nyní je na obrazovce každý druhý týden. Hovoří se o vazbách pana Klepetka na poslance Dostála a pokud si vzpomínáte, právě Pavel Dostál vystoupil na oné komisi s kritikou České televize. Opět jde o obranné mechanismy. Myslím si, že tady obranné mechanismy nezafungovaly a Rada České televize by se měla snažit tyto mechanismy posílit. Rozhodně by neměla dopustit, aby se takové věci opakovaly a nezávislost ČT byla tímto způsobem kompromitována. Jako zástupce veřejnosti se na celou kauzu dívám jako na ohrožení nezávislosti veřejnoprávního média.

    Jsem přesvědčen, že tato Vaše úvaha je konstrukce. Ubezpečuji Vás, že kdyby se ke mně dostal náznak poznání, že Ivan Kytka byl donucen odejít, že by dotazy vůči vedení televize směřovaly tímto směrem.

  • Asi nejste dobře informován, Britské listy publikovaly rozhovor s panem Kytkou, kde se o tom otevřeně hovoří.

    K poslední věci: Co mají Britské listy udělat pro to, aby k nim byla Česká televize informačně vstřícnější? Nyní jsme v naprosté klauzuře.

    Pokud odpovím jako mediální odborník, trvám na tom, že to, co děláte, je velmi záslušné, protože rozvíjíte něco, co tu není, tj. mediální kritiku. Nechám stranou, že z mé pozice člověka, který se snaží médiím věnovat, ji rozvíjete trochu chaoticky a měli byste být metodičtější a systematičtější. Ale tím, že jste v mediální kritice sami a to, co je okolo, je útržkovité a ještě daleko méně systematické, vás dostává do nevýhodného světla, protože jste najednou strom vyrostlý v trávě. Obrovský krok dopředu, k tomu, abyste nebyli, jak říkáte, v klauzuře, by bylo např. to, kdybyste uměli svou metodu formulovat a zveřejnit, aby bylo jasné, na jakém principu pracujete, co je jádrem té činnosti.

    Pokud jde o samotné komunikování s Českou televizí, máte-li pocit zavřených dveří, nezbývá než novinářský postup, známý z Marka Twaina - na ty dveře se musí bušit.

  • Tohle ovšem musíte říkat vyloženě jako mediální odborník, protože kdyby předseda Rady ČT doporučoval médiím, která se chtějí kriticky zabývat institucí, na niž on sám dohlíží, aby víc bušila na dveře, bylo by to naprosto skandální. Kdyby něco takového řekl předseda Rady ČT, svědčilo by to o tom, že ve své funkci nemá co dělat. Mohl byste tu diskrepanci nějak uvést na pravou míru?

    Rada České televize televizi neřídí, ani jako celek, ani její dílčí části, natož pak neformuluje mediální politiku České televize. Vaši poznámku beru jako velmi vážný signál, že v nějakém ohledu se jednomu médiu zdá, že komunikace České televize s veřejností, respektive s médii, není dostačující, a požádám Radu ČT, aby schválila možnost požádat generálního ředitele o předložení pravidel komunikace ČT s médii.

    Pane Jiráku, děkuji Vám za rozhovor.

    Praha, 15.10.1998

    Tomáš Pecina
    http://web.telecom.cz/cleose/tompecina1.html

    Pokus o korektní odpověď Britským listům

    Ivo Mathé

    (Toto je mj. odpověď na článek Jana Čulíka "Ivo Mathé argumentuje nekorektně. JČ)

    Já opravdu chci přerušit participaci na BL. Vzrušená (není to i péčí JČ o kontinuitu atraktivní slovní potyčky?) reakce hned tří kmenových autorů BL mne donutila k jednomu, doufám, z posledních příspěvků.

    Celá řada nedorozumění je způsobena povrchním čtením textů. Přiznávám, že někdy nejsem dost důkladný a nečtu BL opakovaně. Někdy je nepochopení způsobeno (to se asi týká nejčastěji mých článků) i vyjadřovací neobratností pisatele. Naprostá většina výtek JČ pak platí vice versa (i já protestuji proti zkreslování informací, obcházení faktů a zavádějícím, podpásovým a emocionálním insinuacím!), navíc odmítám účelovou demagogii a projevy animozity (JČ v BL 28.8.). Proto bude skutečně lepší co nejdříve naplnit slib obsažený v první větě.

    BL nemohou mít rozsah ani charakter soudního spisu a proto jsem doufal, že určitá míra licence je součástí nepsané dohody účastníků diskuse v periodiku, které nemá zajít na grafomanii.

    Pokusím se na výtky (všech tří) odpovědět heslovitě s nadějí, že čtenář byl pečlivější, pamatuje si víc než včerejší BL a ví, co napřeskáčku replikuji.

    Stroehlein v mé paměti uvízl jako autor citovaného výroku. Podle mého názoru jednoho z nejoriginálnějších. Téma "demokracie znamená akceptovat komunisty a republikány jako rovnocenné politické síly" by vyžadovalo spíš diskusi než konstatování (JČ).

    Jméno autora osočení BL z "informační pornografie" sdělím mailem JČ. Myslím, že pochopí, proč existuje víc důvodů zabraňujících mi v jeho zveřejnění. Mimochodem, nazval jsem svůj příspěvek odlišně, titul obsahující pojem "informační pornografie" dodal JČ (což respektuji; je majitel, šéfredaktor, vydavatel, korektor BL).

    Oba JČ jmenovaní byli členy KSČ.

    Bohužel i mezi velmi vzdělanými lidmi z celého světa panuje značný deficit znalostí historie a geografie střední a východní Evropy. Účastnil jsem se možná desítek prestižních mezinárodních konferencí, abych dobře věděl, že Česká republika není pupek světa takového významu, o jakém jsme my Češi přesvědčeni. Moje věta o možných záměnách států byla mnohem méně nadsázkou než bych si přál a vycházela z kruté zkušenosti.

    Slečna Fuchsová vyprávěla on-screen i off-screen hlouposti. "BL několikát napsaly, že pochybují o inteligenci veřejných reakcí Dity Fuchsové" (JČ). V některých pokračuje. Jednalo se se nebo nejednalo o dobrý důvod k přeřazení redaktorky PR (!) pracující mohutně a přednostně "na sebe" na post, kde musela pracovat spíše pro instituci a méně pro svůj osobní věhlas? (Což je navíc důkaz, že s Ditou F. bylo jednáno v rukavičkách.)

    Bylo ztrátou důvěry nebo nadšením z otevřenosti zjištění, že jiný pracovník PR (!) měl vlastní s nikým neprojednanou strategii spočívající ve zveřejňování těch nejdůvěrnějších informací, ke kterým se dostane, a navíc bez ověření? Že stojí jednou nohou v instituci, od které dostává plat, a druhou nohou mezi přáteli, před nimiž chce být zajímavý a budovat si pozici "vždy lépe informovaného"?

    Příklady racionálně utajovaných záměrů a kroků veřejnoprávní televize již jsem v BL (2.10.) uvedl. Takže ještě jednou a jinak: nemyslím si, že by např. dnes měla Česká televize veřejně oznámit, jak daleko jsou jednání o nákupu Saving Private Ryan, od jakého distributora, v jakém "balíku", za kolik a na jaké licenční období. Česká televize se neprofilovala jako konkurent TV Nova, ale kolega Železný v ní (do konce března t.r. jistě) konkurenci viděl. Znamená snad zcela odlišné poslání a programový profil nabídku indiskrétní informovanosti privátních vysílatelů? Co jim rovnou svěřit akvizici? A posílat v předstihu k nahlédnutí přihlášky do vlastního vysílacího schématu, aby si mohli svobodně vybrat slibné projekty? Co propojit zpravodajství? Nebo umožnit každodenní prohlídku stolu generálního ředitele ČT?

    Neduhy (negativní informace) veřejnoprávní instituce lze jistě zveřejnit (jinak by byla popřena existence tiskových konferencí, kterých jsme absolvovali desítky a na nichž řadu novinářů zajímalo jen vše záporné - nahlédněte do Kašparové!). Ale uvážlivě a pravdivě, nikoli na základě svévolného rozhodnutí a v interpretaci jednoho subalterního redaktora PR, který měl přísun neověřených a povrchních informací.

    Poslední čtyři odstavce se týkaly "neférově" propuštěného JL...

    ...jenž kvalitu svých pracovních výsledků hodnotí spokojeností novinářů (třeba byl oblíbený právě za zprávy "ze zákulisí"?). Obecně se pro činnost pracovníka PR, před nímž by všichni kolegové museli zvažovat každé slovo či sdělení (např. "asi se s tím Ebenem dohodneme, ale on uvažuje o omezení aktivit v ČT"), aby se druhý den neocitlo anonymně v nějakém periodiku (v podobě např. "Eben nechce spolupracovat s ČT"), opravdu jen těžko hledají slova chvály a pochopení. Sebestřednost a sobectví bývají špatnou výbavou personálu PR (týká se DF i JL).

    Zpět k JČ. Několikrát jsem se i v BL pokoušel zopakovat názor, že komplexní problematiku televize nelze subjektivně redukovat jen na vybraný diskusní pořad a vybrané zpravodajství (v případě ČT Debatu, Události a někdy "21", v případě BBC Newsnight) a jen celkovým porovnáním úrovně služeb poskytovaných veřejnosti je nutno hodnotit profesionalitu a standardy různých vysílatelů. Z takového pohledu pak nemá ČT zdaleka takový kvalitativní odstup od žádné "zavedené" televize (od BBC až třeba po RAI) jako je Česká republika zpožděna ekonomicky (HDP), legislativně, sociálně a strukturálně za státy, v nichž uvedené stanice vysílají. To považuji, opakovaně a neskromně, za jedinečný úspěch České televize dosažený v televizně kraťoučkém období let 1992 až 1998. Náskok BBC (7.10. V BL) před ostatními pak převažuje v tradici a prestiži (ne všude, ve Skandinávii jsou hluboce respektovány SVT, NRK, YLE a DR), nikoli v kvalitě či šíři služeb. (Chybí jiný příklad škobrtnutí zpravodajství BBC? 1.10. BBC2 Nine O'Clock News, reportáž o konci příprav konference Labour Party v Blackpoolu se zabývala především tanečním večírkem delegátů.) Podobně vytržený příklad z praxe ČT by však znamenal motiv k drtivé kritice (druhořadosti, podprůměrnosti a podobným urážkám).

    Proč vydržel Ota Černý moderovat nedělní polední diskusní pořad jsem vysvětloval již mnohokrát (včetně faktu, že jsme jej se Studenovským v roce 1993 odvolali, aby cestou nezávislého intendanta zpravodajství ČT2 v moderování resuscitovaného Co týden dal pokračoval). Pak už jsme energii k zrušení pořadu, jenž týden co týden sledovalo 12% až 15% populace starší 15 let, nenašli, tak jako by ji těžko hledala většina televizních šéfů na světě. Někdy až vášnivá kritika Černého beroucí si na mušku hlavně jeho vybavenost tělesnou i intelektuální však vzala za své zavedením pořadu V pravé poledne. Nová ambaláž, nový název, kratší stopáž, stejní hosté, stejné otázky a odpovědi, moderátor vybraný komisí složenou z členů Rady ČT a nejlepšího českého novináře (dle JČ) dopadl u JČ (BL 14.5.) stejně špatně, ne-li hůř než Debata s Černým. Byla-li Debata důvodem vyhnání Studenovského Radou ČT, pak se tak stalo podle práva, ale nikoli spravedlivě. Pro zavilé kritiky Debaty mezi potencionálními diváky ARD doporučuji v neděli v poledne sem tam zkusmo přepnout.

    Ke stručnému TP: opravdu nevím, jak usoudil z mého obdivného hodnocení jeho otázek, že se jich bojím. Naopak, já jsem TP viděl poprvé v životě a projevil jsem mu tolik důvěry, že nyní ani nemohu vědět, rozsekal-li mé odpovědi jako do salámu nebo udělal-li z nich jen výběr a mixáž. Jen mne zarazil styl dodatečné veřejné obhajoby TP.

    Závěrem reaguji na insinuaci JČ o spojení novinářů ČT s politiky. Existovalo-li "prokazatelně" v "mé éře", naléhavě žádám JČ, aby zveřejnil propojené páry, trojice či čtveřice (nebo celá družstva) novinářů a politiků. Tvrzení (BL 8.10.) jinak zůstává obyčejnou sprosťárnou.

    Leda, že by JČ měl na mysli mne. Já jsem byl úzce spojen s Klausem, Zemanem, Luxem, Kalvodou, Kasalem, Prokopem, Buzkovou, Petrovou-Marcovou, Lánským, Marvanovou, Kočárníkem, Čermákem, Mackem, Hromádkovou, Grebeníčkem, Koženým, Železným (pardon, už se mi to plete víc než JČ)....a firmou Hroch.

    Budu existenci České televize v letech 1992 až 1998 hájit. Byla totiž dobrá, nikoli bezchybná, a dnes mohla být ještě lepší.

    Ivo Mathé

    Poznámka JČ: Nine O'Clock News se nevysílají na BBC 2. Reportáž o tanečním večírku Labouristické strany jsem neviděl: někdy mívají takové reportáže mírný ironický podtext. - Jen namátkou: O propojení politiků s novináři psal mj. Ota Černý ve svých memoárech ("Oťas, neblbni, nebo Klaus nepřijde"), o tom, jak ministerstvo vnitra se samo podílelo na připravování otázek pro Jana Rumla pro pořad Aréna psal Martin Fendrych v knize "Jako pták na drátě", Praha Torst 1998.)

    Odpověď Táně Zajícové:

    Hospodářství dnešního světa je má daleko složitější problémy, než černobíle nabízí levice či pravice

    Jiří Jírovec

    Škoda, že Táňa Zajícová nečte Britské listy pečlivěji. Z mého článku "K diskusi o volném obchodování" (BL, 12. 10. 1998) si totiž vybrala jednu větu a tu ještě zkrátila, aby citát zapadal do její s odpuštěním pravicové rétoriky.

    Napsal jsem, že "Existence stejných podmínek pro všechny je samozřejmě nereálná, jak z hlediska geografického, tak i kvůli tomu, jak je v současné době rozděleno moc a bohatství ve světě". Paní Zajícová nepovažuje geografické podmínky za příliš významné a tak je vynechala a raději rozvinula (vlastní) hrůznou asociaci: nerovnoměrné rozdělení bohatství - snahy o jeho přerozdělení - levice - boj proti jejím zrůdným názorům.

    A tak bojuje (cituji z jejího článku v BL, 14.10.1998): "Levice nemá žádnou víru v lidskou vynalézavost a inteligenci řešit problémy. Levice nevěří ve schopnost člověka překonávat překážky, které život přináší a tím ospravedlňuje obludný státní aparát prorostlý do všech odvětví lidské činnosti, který "moudrým" zajišťuje moc a "malým" lidem "pomáhá", ať chtějí nebo nechtějí. Zachování takového přebujelého státního aparátu totiž vyžaduje to, co odporuje ekonomickému rozvoji. Vysoké daně, státní regulace, protekcionismus. To vše dusí ekonomický růst a to je dnešní Evropa a její socialistický welfare state."

    Zmíněný citát je jen přepisem toho, co lze běžně slyšet z úst určité skupiny politiků v USA a Kanadě. Tato retorika se ovšem vztahuje na severoamerické poměry, které mají k "evropskému socialistickému welfaru" dosti daleko. Je vypočítaná na to zavděčit se uchu posluchače. Komu by nedělalo dobře, když mu druhý říká, že věří v jeho inteligenci, vynalézavost a schopnost řešit problémy. Běda ovšem, když se začnete řečníků ptát na jejich vlastní řešení. Táně Zajícové uniká rozdíl mezi majetkem a bohatstvím. Každá společnost vytváří určité bohatství (wealth), které se různými cestami a v různé míře dostává k jejím jednotlivým členům. Majetek jednotlivce pak je výslednicí jeho podílu na bohatství a schopnosti s tímto podílem nakládat. Jedním z velkých problémů současnosti je právě to, jak najít onu míru. Není bez zajímavosti, že současná kanadská vláda (teoreticky umístěná do politického středu) je odviňována jak zprava (Progresivní konservativní stranou), tak zleva (Novými demokraty), že její politika vede k tomu, že se chudí stávají ještě chudšími a bohatí ještě bohatšími.

    Jak daleko se může zmíněná nerovnováha posunout uvnitř jednotlivých států i mezi státy navzájem, aniž by došlo k sociální explozi, je těžko předpovědět.

    Svobodný kapitalistický trh není závislý na osobní svobodě jednotlivce a míře demokracie v té které zemi. Nutnou a postačující podmínkou je, aby ti, s nimiž se uzavírají obchody, měli věci pod kontrolou. Bohaté státy velmi úspěšně obchodovaly a obchodují (a bohatnou) i s těmi demokraticky nejzaostalejšími zeměmi a ještě si dají pozor (jako Kanada v případě bývalého indonéského presidenta Suharta), aby se diktátorů nějak nelibě nedotkly.

    Daně, státní regulace a protekcionismus - jako brzdy vývoje - patří mezi oblíbená témata, která zabírají na voliče. Míň toho všeho a bude nám hej! Ale zase jen do té doby, než dojde na konkrétní problémy a jejich řešení.

    V Ontariu je u moci (pravicová) konservativní strana, která vyhrála volby částečně proto, že mělo ve svém programu snižování daní. Součástí volebního sloganu bylo, že extra peníze v kapsách daňových poplatníků vytvoří extra joby. Ke snížení provinční daně z příjmu skutečně došlo a tak by se zdálo, že všechno je v pořádku. Jenže pro nízké a střední příjmy je bylo snížení relativně malé a navíc střední příjmy byly současně zatíženy jakýmsi vyrovnávacím poplatkem na zdravotní péči, takže rozdíl je takměř neznatelný. Vláda navíc změnila způsob financování školství a silniční sítě, a tak je řada lidí zatížena dodatečnou daní na místní úrovni, což ovšem vládu tolik nepálí, protože ona "pravicově správně" snížila daně.

    Ani se státní regulací to není tak jednoduché, jak se může zdát. Severoamerický pravicový trend v tomto směru, tedy sebekontrola a uvědomělost, vychází z představy, že výrobce se sám ohlídá a nebude na nějaký ten dolar koukat, protože nejlíp ví, co a jak se sluší a patří. Jenže jak zkušenost ukazuje (doprava, farmaceutický průmysl, životní prostředí) mnohdy je nutné, aby dodržování regulí kontrolovala na výrobci zcela nezávislá instituce.

    Opět poslouží příklad z Kanady. Federální vláda kdysi plně financovala laboratoře, které vyhodnocovaly nové léky a uvolňovaly je pro použití. V rámci vládního šetření byl původní systém změněn na finanční spoluúčast výrobce na testování. Jelikož však výrobce přispívá do rozpočtu laboratoře přímo, vzniká nebezpečí, že testování bude ovlivněno existenční závislostí laboratoře na výrobci. V současné době se například vyšetřuje obvinění, že manažéři laboratoří ovlivňovali vědce, aby censurovali některé nepříznivé výsledky.

    Jiným příkladem je deregulace letecké dopravy v USA. Po řadě leteckých nehod (mohou a nemusejí souviset s omezením role Federal Aviation Association - FAA) se volá po zpřísnění předpisů pro inspekci a údržbu letadel - tedy po předcházejícím stavu.

    Státní regulace je ovšem velmi často výsledkem činosti různých zájmových skupin, které vyžadují zásah proti tomu či onomu. Do kategorie kuriozit patří stažení žaluzií, vyrobených z plastického materiálu, který obsahoval stopové množství olova. Prý představovaly zdravotní riziko pro děti, kdyby je náhodou napadlo olízat je odshora až dolů.

    Zvláštní kapitolou je regulace emisí znečistujících životní prostředí. Tato opatření "dusí" ekonomiku do té míry, že korporace vyhledávají takové země, které jsou ochotny přimhouřit oko nad nedodržováním předpisů o životním prostředí, nebo takové předpisy vůbec nemají. Stejné platí pro regulaci pracovních podmínek a dětskou práci.

    Protekcionářství znamená ochranu vlastních zájmů. Ačkoli toto slovo má hanlivý nádech, je nutné podotknout, že jde o věc naprosto běžnou, kterou má v popisu práce každá vláda - možná kromě bývalé Klausovy, protože Češi mají sklon k tomu být papežtější než papež. Není samozřejmě nic snazšího než posunout protekcionářství do roviny ekonomické ideologie a odtud je uznat jako naprosto škodlivé. Jenže tento přístup neodstraňuje reálné problémy a nutnost jejich řešení.

    Kanadská CBC rozebírala 13. října 1998 situaci farmářů v Saskatchewanu. Jsou nuceni prodávat prasata pod výrobní cenou, protože cena vepřového masa na světových trzích silně poklesla. Snaží se dostat zpět alespoň něco z vynaložených nákladů, aby vůbec přežili. Nikdo jistě nepochybuje o tom, že to jsou ochotně a tvrdě pracující lidé, kteří nemohou nikterak ovlivnit vývoj na světových trzích. Je v zájmu Kanady, aby přežili? Jistě ano. Ostatně cenový výkyv může trvat rok, dva a pak bude chov prasat opět ziskový. Jenže kanadská vláda se podle CBC zdráhá, protože taková podpora by mohla přilít olej do ohně v jiném sporu, který bude řešit arbitráž (američtí farmáři se snaží blokovat obilí a hovězí dobytek z Kanady). Tato hra na "fair play", podle pouček o volném trhu jistě košer, vypadá směšně, jakmile si uvědomíme, že před několika dny se v USA přes noc našly tři miliardy federálních dolarů na podporu investičního fondu, který je v trablu vinou špatně naprogramované chamtivosti. Podpořit farmáře nebo je nechat padnout? A co pak s nimi?

    Stavět proti sobě tržní hospodářství a státem řízenou ekonomiku způsobem vylučujícím existenci "třetí cesty" je jistě možné, zvlášť když chceme použít nálepku prošlého socialistického zboží.

    Jenže poslední vývoj naznačuje, že třetí cestu hledají, zatím velmi bezradně, politikové a ekonomové jak vyspělých, tak rozvojových zemí. Nikoli jen Tony Blair. Volný trh je nepochybně jen jedním z možných řešení. Po období jeho zbožňování přichází období obav - u bohatých o majetek, u chudých o ještě větší mizerii.

    Paní Zajícová mě označuje za jednoho z moudrých. Chvíli jsem si myslel, že to je pochvala, ale pak jsem zahlédl uvozovky. Nicméně nejsem rozezlen, protože nepíšu, abych šířil moudro, ale abych se sám dozvěděl. Mám bohužel pocit, že mi v tom autorka uvozovek moc nepomáhá.

    Jiří Jírovec

    PS Doufám, že paní Táňu potěším závěrečným konstatováním, že i mně je proti mysli přebujelý byrokratický aparát. Například mít na třicet miliónů obyvatel jedenáct premiérů a s nimi jdoucích ministrů a dalších ouřadů mi připadá zu moc, jak říkala moje česká teta, co měla německé školy.

    Život v Čechách

    Jméno a adresa autora jsou známy, nezveřejnit je rozhodl redaktor BL.

    Na clanek o  zkusenostech s ceskou uredni a soudni klikou to asi nevyda.

    Neni to ani fejeton , jen souhrn par dat, na ktera jsem si vzpomnel.

    1/ Behem prvniho obdobi navraceni majetku ma pritelkyne pozadala o navraceni domu a  statku v Rezi u Prahy. Byvaly vlastnik, pribuzny byl za zahadnych okolnosti v 50. letech nucen statek velmi levne prodat. Kupcem byl redaktor Rudeho prava. Pripad se pripravoval, pravnik bral penize a cas plynul. Zakon o restituci byl usit s casovym a dalsimi omezenimi, jako by bylo pravo jen docasnou zalezitosti a  vysadou pro vyvolene. Behem uredniho jednani stale neco schazelo. Nakonec uplynula zakonna lhuta a redaktor statek prodal. Nakradl si dvakrat. Pravnik take, jednou od klienta, podruhe za  upozorneni. Nemohu se ubranit presvedceni, ze za vykladem prava stoji pouze lide a na kazdem z nich zalezi, jak bude spolecnost vypadat.

    2/ Bratr dlouho nebydlel ve vlastnim. Tato situace trvala neco pres 19 let, zmenu neprinesl ani rezim novych vlku. Vsechno to vlastne zacalo pred lety ve vyzkumaku v Praze. Za okovanymi dvermi sedel zastupce pro zvlastni ukoly, p. Vendl. Bylo ho videt delat jen o  subotnicich. Obcas nekoho pocastoval svou navstevou, verboval do strany a domobrany. Trikrat u meho bratra neuspel. Navstevy nabyvaly na razanci a prisel po ctvrte. Narazil na odpor s kterym se nesetkaval. Nakonec pochopil ze  neuspeje, tak alespon jasne oznamil, jake jsou celkove vyhlidky na karieru a dalsi leta. Nebylo to nic noveho. Byl pozadan, aby zavrel dvere z druhe strany. A bylo.

    Leta utikala a  bratr se vypravil na Mestsky urad v Praze 6. Byl tam novy radni a mel osobne na  starosti bydleni. Napoprve z  jednani seslo, po sedme to vyslo. Meli jsme s sebou magnetofon. Debata byla kratka. Radni Timl? vykrikoval, ze  se ted bydlenim radnice nazabyva, ze tam byl instalovan stranou. A strana si nepreje o tom hovorit. Stranicke zajmy jsou vyssi nad jeho uredni funkci. Zeptal jsem se, kterou stranu mysli a odvetil, ze  ODS. Zaznam je ukazkou dnesni doby. Naposledy, co jsem byl v Praze, tak radni stale sedel ve svem urade. Povazuji za zvlastni reseni problemu to, ze se problemem zkratka nezabyvame. Pres casovy odstup se mne zda takove zachazeni s  lidmi neprijatelne. Ale je bezne. Osobe toto nepovazuji za otevrenou spolecnost. Pokud se zase nekdo bude divit, ze do zeme neplynou investice, tak at vice premysli.

    Hlas lidu: Můj ministr

    Jindřich Pařík

    Mám rád ty bodré chlapíky. Vesničany, co oblékají stejné sako málokdy více než třikrát do roka - na svatbu, pohřeb, půlnoční mši nebo na hasičský bál. Líbí se mi jejich humpolácká neohrabanost, nevadí mi ani drsná a jadrná mluva druhdy maskující toporný stud. Zvykl jsem si na obhroublé žertíky, drobné zlomyslnosti, špatně utajovanou závist i nezištnou obětavost.

    Vídávám je, jak se odule kulatí poblíž vyčepního pultu, zčervenalými bambulatými nosy nasávají hořkou vůni Fernetu, polozubými dásněmi laskají nasládlou hopsinku a dychtivě noří neholené brady do piva. “Na Lenina, pijem na Lenina" povykují, když je pak vytáhnou s plnovousem z bílé pěny. Přihlouple se smějí a otáčejí další rundu. Jindy na mě dobrácky mávají od stolu štamgastů, “pojď, Helmute, dej si pivko, musíš bejt z toho Reichu pěkně vyschlej", úlisně se pitvoří, zatímco mi strkají pod zadek napínáček.

    Mají prostě v sobě přátelskou zlomyslnost, chuť pobavit se, taky proč ne, na něčí úkor. Známe se léta. Taškařici nekazím, na připínáček si klidně sednu. Bylo by to sobecké, připravit je o tu legraci. Kromě toho není to tak dávno, co jsem sám pečlivě rozlepoval sáčky s cukrem do kávy a obsah nahrazoval šumákem. Sranda holt musí bejt, i kdyby na chleba nebylo.

    Proč tedy, když jsem tak tolerantní k škodolibosti a shovívavý k hlupáctví, proč, když chápu náklonnost ke sklence a neodsoudím pokrytecké lhaní, proč k čertu mi tolik vadí naše “vláda sebevrahů"?

    Nelze snad oblá souvětí stejně oválného Egona Lánského, který v první větě vysloví myšlenku jen proto, aby ji v poslední větě téhož souvětí popřel, považovat za šibalské čtveráctví? Není to Baštovo chlapácké řvaní na zlolajného žurnalistu jen onen drsný projev tajené náklonnosti? Neměl by mě být sympaticky hlubšími znalostmi hospodářských problémů nezatížený úsudek Grégrův, ktery navrhuje vybudovat další jadernou elektrárnu na Ostravsku, zatímco dostavba stávajícího kolosu v Temelíně vázne? Lze pochybovat o smyslu pro humor lékaře-ministra Davida, který souhlasí s tím, že ze státních zdrojů lze financovat mnohem méně zdravotní péče než dosud, odmítá ovšem jen pomyslet, že by si snad pacient měl hradit více než Mattoniho kyselku?

    Chce to jen chtít rozpoznat čímanství vlády, která posílá ministra - usvědčeného lháře, aby pohrozil Radiu Svobodná Evropa, že jim bude cenzurovat vysílání. Když to totiž u veřejnosti zákonitě neprojde, lze se snadno schovat za pláštík dvojího nebo trojího výkladu, ktery má onen ministr po ruce pro jakoukoliv příležitost - od kořalky za volantem po populární tajné svazky. Lidé si u tohoto pána zvykli na poněkud nezvyklá vysvětlení. Zdá se, že z ostudy kabát nehřeje méně než norkový kožich, jen jej umět hrdě nosit.

    Impozantní je i nezkrotná statečnost ministra bez portfeje. Jediný jak topol smělý stojí v čele anonymní vládní komise pro čisté ruce: “Hle tu jsem, tak střílejte, zbabělci! Jeden Kristus světu málo? Tak prosím, křižujte. Ani o píď zpátky, ruce budou čisté! Mě neošulíte!" Práce pro bezdětného sirotka. Ach ta odvaha státi za pravdou, od dob Mistra Jana v českých zemích nespatřená.

    Mužná je i neholená tvář ministra sociálních dávek. Špidlovné rovným dílem všem, špidlovné potřebným i bohatcům, špidlovné jednotně, soudruzi, říkám hlavně jednotně. Kdo vybočí z řady bude řešen Felixem Edmundovičem Baštou!

    Nesobecká je i snaha nepřenášet tíživou zodpovědnost mimo nejužší okruh vládních sebevrahů. Nepodaří-li se rozdělit si úkoly přímo v rodině, jako se poštěstilo ministru Peltrámovi, přidělí se nezáviděníhodné posty vůdců karavan ploužících se spálenou zemí stranickým kolegům.

    Tak ksakru, proč ta vláda sebevrahů, tak málo nepodobná těm mým oblíbeným hospodským strejcům, mi tak krutě nejde pod fousy?

    Že by to bylo tím, že připíjí Vladimíru Iljiči povážlivě často nebo tím, že mi klade napínáčky pod zadek až trapně opakovaně?

    Kdo ví. Já v této vládě prostě svého ministra nemám. Vy ano?

    Jindra Pařík 15.10. 1998

    K Janu Kavanovi

    Poznámka redaktora BL: Vzhledem k množství věcných informací, které přinesly Britské listy, a které se týkají složitého případu Jana Kavana, považujeme Paříkovu charakteristiku J.K. jako "usvědčeného lháře" za nepodloženou a odsuzujeme ji - vzhledem ke všem v Britských listech zveřejněným faktům - jako neetickou.

    K věci citujeme historika Jiřího Vančuru, signatáře Charty 77 skutečného gentlemana a za doby komunismu aktivního disidenta, bojujícího proti komunismu, jakým byl i Jan Kavan: Poznámka J.V. vyšla v Listech č. 5/1998:

    Když se Bill Clinton provinil proti sedmému a pak zřejmě i proti devátému přikázání, nikdo u nás mu "křivé svědectví" nevytýkal. Plná ústa "křivopřísežníka" měli jen kritici Kavanovi. Kritici? Kampaň to byla. Kolik licoměrného zděšení nad budoucí prestiží české zahraniční politiky při tom zaznělo! Nabízela se příležitost, které Česká televize nevyužila? Ani nad ujetou hladovkou londýnského Tomina se tam kriticky nezamysleli, ale dvakrát ji vložili do hlavních zpráv.

    Není důvod opakovat zde, co už bylo jinde, zpravidla podrobněji a lépe vypsáno. Jen jediné:

    Také se hlásím k těm, kdo by na Kavanově místě a v oné době "křivě přísahali". Tehdejší "nevím", "nepamatuji se" nebo odpověď zcela bludná byly povinné. V Praze i ve svobodném Londýně, který od centrály Stb nebyl oddělen čínskou zdí. Zákaz vtáhnout kohokoli do perzekučního procesu byl zřetelně napsán na první stránce opozičního slabikáře.

    Vědí to mnozí, také lidé obecně známí, jimž Kavanovo ostouzení není proti mysli, a tak se chovají jako mrtví brouci. Raději ponechávají volné pole mravokárcům, vyprávějícím příběh z vlaku, v němž nikdy nejeli.

    Čímpak to asi bude, že disidenti, kteří se podíleli na protikomunistické činnosti a jimž Kavan ze zahraničí pomáhal, a to i ti, kteří strávili po zadržení Kavanova kamionu v roce 1981 v Československu rok ve vězení, svědčí o jeho bezúhonnosti...? Jejich hlas ovšem není příliš slyšen, česká média mají jiné priority. JČ

    Hádanka: úplný blábol Václava Pinkavy

    Václav Wágner

    Vazeny p. Vaclave Pinkavo,

    bud jsem vubec nepochopil, co jste ve svem prispevku chtel rici, ale pokud jste ho mysle vazne, tak je Vase uvazovani zcela scestne jak vysvetlim. Uvadite nasledujici:

    " Nasleduji fakta:

    Auto je za  jednemi dvermi urcite, jistota nalezu (100% neboli 1), se deli poctem dveri, abychom zjistili pravdepodobnost jednotlivych dveri. Pravdepodobnost, ze se divak trefi napoprve do spravnych dveri je tedy 1/3 (Z toho vyplyva, ze se ve 2/3 pripadu myli)

    Po odhaleni jednech z nevybranych dveri se tato situace nezmenila, protoze vyber se jiz konal a ma svou sanci na uspech a neuspech stale stejnou. Pokud otocime vyber, otocime i  pravdepodobnosti. Sazime proti sobe.

    Pokud si v teto fazi hodime korunou, volime nacisto, mezi dvema moznostmi, s sanci na uspech 1/2

    1) Zlata medaile: vzdy zmenit nazor = 2/3 sance

    2) Stribrna medaile vzdy si hodit korunou = 1/2 sance

    3) Bronzova medaile: vzdy trvat na svem = 1/3 sance "

    Zasadni chyba ve Vasich uvahach je ta, ze vubec neberete v uvahu otevreni jednech vrat. Tak jak vy popisujete, by se choval bud spatne naprogramovany robot nebo slepy clovek, ktery nevidi, ktera vrata byla vlastne otevrena. Vy uvazujete, ze clovek, ktery vzdy meni nazor ho nemuze zmenit na jiz otevrenou garaz (coz je spravna uvaha) a naopak clovek vzdy trvajici na svem, zustane u nej i pri vyberu jiz otevrene garaze (coz je blbost). V realne situaci to vypada takto:

    1) Clovek, ktery meni nazor uz nevybira novou volbu ze tri moznosti ale ze dvou a jeho pravdepodobnost vyhry je 1/2. (V pripade, ze puvodne volil jiz otevrenou garaz, voli nyni jednu ze zbyvajicich. V pripade, ze volil na pocatku jednu ze zbyvajicich, tak ma nyni pravdepodobnost 1/2, ze si zmenou pokazi a stejnou 1/2 sanci ze si polepsi vyber)

    2) Clovek, ktery si vzdy hodi korunou voli ze dvou moznosti (proto je hozeni korunou vhodne - jinak by se musel vybrat jiny zpusob nahodne volby) a  ma jak jste spravne ukazal 1/2 sanci.

    3) Clovek, ktery trva na svem pochopitelne trva na svem jen v pripade, ze si na pocatku nevybral jiz otevrenou garaz. Jinak pochopitelne svuj nazor meni. Takze pri puvodnim vyberu otevrene garaze nazor meni a ma 1/2 sanci spravneho vyberu. Pri puvodnim vyberu zatim neotevrene garaze zustava u sveho vyberu a zase ma sanci 1/2, ze tam bude auto.

    Vidite, ze v normalni situaci (clovek neni slepy .......) maji vsechny tri typy lidi stejnou sanci na spravnou volbu. Tedy 1/2. Zasadni chyba Vasi uvahy je a proto se dostavate k logickemu sporu, ze nemate rovne podminky. V pripade rovnych podminek mate dve moznosti:

    1) Tedy bud clovek menici nazor vybira s prislusnou pravdepodobnosti i jiz otevrenou garaz a clovek zustavajici u sveho vyberu u nej zustane i v pripade, ze vybral jiz otevrenou garaz. V tom pripade je u vsech tri Vami uvedenych pripadu sance na vyhru 1/3. Uvadeni faktu otevreni vrat je vsak v tomto pripade zbytecne.

    2) Oba lide (vzdy menici i nemenici) nazor koriguji svuj nazor na zaklade faktu otevreni garaze. V tom pripade je sance ve vsech trech pripade 1/2.

    Stejne to plati i pro tech 1000 garazi. V pripade 1) je sance pro vsechny tri pripady 1/1000 a v pripade 2) pak 1/2.

    Pokud jste chtel vyjadrit Vasim prispevkem nejakou skrytou symboliku, tak se omlouvam, ze jsem ji nepochopil. Pokud jste ho myslel Vazne, tak to je nesmysl a tvrzeni:

    "Tento problem tedy odhaluje Achillovu patu lidskeho uvazovani. Vypovida o tom, ze zkusenost dela cloveka zkusenejsim, nikoliv moudrejsim. Mel by byt povinnou zkouskou pro navrhare jadernych elektraren." S pozdravem

    je uz uplny blabol. S pozdravem Vladimir Wagner E_mail: WAGNER@UJF.CAS.CZ

    Poznámka k hádance

    Václav Pinkava

    Pane Wagnere,

    Vasi polemiku jsem predal panu Culikovi. Doufam ze souhlasite, aby ji zverejnil. At vase uvahy posili sebevedomi jinych.

    Doporucuji vam overit si svuj nazor zkusmo, pomoci treba tri krabicek od sirek a desetikoruny, pokud mate nejakeho kamarada, ktery by hral roli moderatora. Pak staci zapisovat si kolikrat jste vyhral a  kolikrat ne, a za pul hodiny vam vyjde jasny vysledek bez nejakeho Pinkavy.

    Ten problem jsem si nevymyslel - jen jsem jej popsal. Nijak mne neprekvapuje, ze vam jeho podstata unika, protoze predpokladam, ze  jste clovek. Ja taky. A chybovat je lidske, obzvlast v tomto problemu.

    S veskerou uctou

    Václav Pinkava

    Spalovna v Malešicích: nová a drahá, zastaralá a předimenzovaná

    Děti Země, 15. října 1998

    Dnes ma byt slavnostne spustena do trvaleho provozu spalovna odpadu v Malesicich. Zprovozneni spalovny jeste pred komunalnimi volbami bude jiste vhodnou prilezitosti "blysknout se" - predevsim pro politiky, kteri se o dokonceni malesickeho kolosu zaslouzili.

    Vystavba malesickeho pozirace odpadu prisla na 2,8 miliardy Kc a mesto Praha se zavazalo ji po patnact let provozovat.

    Diky tomu, ze je spalovna pro potreby hlavniho mesta predimenzovana, povlaci ji od dnesniho dne mesto jako vezenskou kouli, ktera bude skrtit progresivnejsi a efektivnejsi programy nakladani s odpady, protoze na ne proste nezbydou penize. Mame na mysli napriklad kompostovani bioodpadu.

    Pripousti to svym zpusobem i studie firmy E.I.C. z 10. kvetna 1998. Konstatuje, ze puvodni predpoklady trzeb z provozu spalovny, konkretne z prodeje tepla, se minuly s realitou o 290 Kc/t spaleneho odpadu. Zakonite se to odrazi v drazsich sazbach za odpad pro obyvatele anebo v nutnosti vyssich dotaci na provoz spalovny z mestskeho rozpoctu.

    Stale tedy plati zakladni vyhrady Deti Zeme vuci spalovne:

  • bude neunosne znecistovat zivotni prostredi

  • je predimenzovana

  • prostrednictvim ekonomickych vazeb bude branit v efektivnejsim a ekologicky vhodnejsim nakladani s odpady v Praze.

    Studie, byt delane na zakazku Prazskych sluzeb, tyto vyhrady v posledni dobe spise potvrzuji, nez vyvraceji.

    Vratme se k prikladu rozptylove studie firmy Agnos (ing. Vlastimila Bilka). Ta sice dochazi k zaveru, ze umisteni spalovny je vhodne a okoli zatizeni skodlivymi latkami, vcetne dioxinu, unese. Na druhe strane vsak priznava prekroceni tzv. nejvyssich pripustnych koncentraci dioxinu jen samotnym provozem spalovny na nekolika mistech, a to po dobu od sesti do deviti dnu z roku. Tento fakt ignoroval i Prof. Jaroslav Kotulan, ktery hodnotil zdravotni rizika uvedeni spalovny do provozu. Na zaklade jeho studie pak prazsky hygienik prestal trvat na dodrzeni emisniho limitu pro dioxiny na urovni 0,1 ngTEQ/m3, bezne pozadovane v zemich zapadni Evropy.

    Se spuštěním malešické spalovny zahajujeme provoz na internetu

    I kdyz nase obcanske sdruzeni vzniklo teprve nedavno, podarilo se nam u prilezitosti slavnostniho spusteni malesicke spalovny zprovoznit informovani o spalovne na Internetu.

    Nove stranky venovane spalovne maji adresu: http://www.ecn.cz/malesice. Obsahuji zatim predevsim odkaz na uplne vysledky mereni emisi vypoustenych spalovnou do ovzdusi. Umistili jsme na ne take zajimavy dokument z brezna 1990 nazvany "Prazska rada Obcanskeho fora k malesicke spalovne".

    DOPLNUJICI INFORMACE:

    Obcanska komise pro kontrolu malesicke spalovny vznikla z obcanskych sdruzeni, odborniku a poslancu zastupitelstev na schuzce 1. rijna 1998.

    Zakladnimi cili tohoto sdruzeni jsou zejmena :

  • ziskavani a zcela otevrene sireni informaci o vlivu malesicke spalovny na zivotni prostredi a zdravi obyvatel vcetne lidi pracujicich v ni,

  • zadavani a zpracovavani studii zamerenych na nakladani s odpady v Praze, predevsim pak studii zamerenych na problematiku souvisejici se spalovnou odpadu v Praze - Malesicich,

  • propagace ekologicky unosneho nakladani s odpady v Praze, aniz by byla vazana na prosazovani nektereho z pravnickych subjektu v teto oblasti podnikajicich,

  • spoluprace se zastupitelstvy mestskych casti Prahy a Zastupitelstvem hl. m. Prahy pri sireni informaci o vlivu malesicke spalovny na zivotni prostredi a pri hledani setrneho zpusobu nakladani s odpady,

  • ucast ve spravnich rizenich tykajicich se predchozich cilu tam, kde obcanskym sdruzenim takovou ucast zakony umoznuji,

  • prijeti emisnich limitu doporucovanych EU pro spalovny v co nejkratsi dobe,

  • kontrola dusledneho dodrzovani limitu prijatych nasi legislativou.

    Projekt "Obcanska kontrola malesicke spalovny" financne podporil program "Pravo na informace" Nadace Partnerstvi z financi venovanych WWF Norsko.

    Jindrich Petrlik
    Deti Zeme, Chlumova 17, 130 00 Praha 3
    telefax p.: 02-22 78 00 52, tel.d.: 02-232 53 79
    E-mail: jindrich.petrlik@ecn.cz
    URL: http://www.ecn.cz/detizeme

    		•

    |- Ascii 7Bit -|- PC Latin 2 -|- ISO Latin 2 -|- CP 1250 -|- Mac -|- Kameničtí -|