Co je nového v České republice?

Výběr textů z posledních dní:

• Předseda parlamentu Václav Klaus si nechává soukromě platit za přednášky v zahraničí?

Pokračování seznamu nejzajímavějších článků z poslední doby umisťuji zvlášť jako samostatný text, viz OBSAH dnešního čísla. (Toto pokračování se NENATÁHNE jako součástí Kompletních Britských listů, musíte si na ně v Obsahu samostatně kliknout.) Všechny články předchozích vydání od začátku Britských listů v červenci 1996 jsou k dispozici v archívu BL.

Petr Paleta

S velkým zájmem jsem sledoval diskusi o případné účasti České republiky v Severoatlantické zóně volného obchodu. Tato svěží myšlenka má jednu vadu - zóny volného obchodu se neuzavírají z politických, ale především z ekonomických důvodů. Hlavními obchodními partnery České rpeubliky jsou Německo a Slovensko, dále ostatní státy Evropské unie, Polsko, Maďarsko a Rusko. Proto celní unie se Slovenskem přežila Mečiarovo panování, proto máme zónu volného obchodu s ostatními východoevropskými státy a proto také Německo tolik podporuje náš (a hlavně polský) vstup do Evropské unie.

Naše obchodní výměna se státy NAFTA nepředstavuje významnou položku ani pro nás, natož pro ně. Díky geografické vzdálenosti bychom ani nemohli výhody volného obchodu využít tak jako třeba Mexiko. Navíc by to značně zkomplikovalo obchod s našimi největšími obchodními partnery, kteří by se členy NAFTA nestali. Z těchto důvodů nemá žádný smysl, aby se Česká republika o členství v NAFTA ucházela.

Dále bych rád zareagoval na některé formulace uvedené v článku paní Zajícové. Obdivuji její otevřenost, se kterou prezentuje své, jak sama hrdě říká, pravicové názory. Připomíná mi sice některé ideologické fráze prezentované autory české neúspěšné ekonomické reformy, ta ale selhala spíše díky chybám reformistů než jejich idejí. Ovšem věty typu "...tím déle bude [Evropa] v nezáviděníhodné ekonomické situaci" nebo "Proč má Česká republika vstupovat do předem prohrané bitvy Evropské unie?" si o korekci skutečně říkají. Kdyby pravicová ekonomická politika prezentovaná paní Zajícovou byla o tolik efektivnější než ekonomická praxe Evropské unie, musela by být ekonomická úroveň Spojených států daleko vyšší než v Evropě a Británie by po osmnáctileté vládě konzervativců prožívala přímo ekonomický ráj.

To však není pravda. Vezmeme-li jako měřítko ekonomické úrovně hrubý národní produkt na osobu v dolarech (a to je američany preferované kriterium!), ukáže se, že Spojené státy se 27 tisíci dolary na osobu (údaje podle Světové banky za rok 1996) zhruba odpovídají hlavním evropským státům, zejména Německu (27,5 tis.) a Francii (25 tis.). Velká Británie je s 18,7 tisíci dolarů hodně pozadu, těsně za Itálií (19 tis.). Výrazně lépe než Spojené státy je na tom Japonsko (39,6 tis.) a Švýcarsko (40,6 tis.), lépe jsou na tom i skandinávské země proslulé svou vyspělou sociální politikou - Norsko a Dánsko (31,2 tis., resp. 29,8 tis.). Pro srovnání: Česká Republika 3,9 tis., Maďarsko 4,1, Chile 4,2 a Slovinsko 8,2 tis.

Srovnání podle hrubého domácího produktu na osobu měřeného podle parity kupní síly (evropské kriterium) ukazuje daleko vyšší vyrovnanost evropských zemí, jak by se dalo mezi zeměmi společného trhu očekávat, a o něco favorizuje Spojené státy (a Českou republiku). V porovnání podle výše průměrné mzdy v dolarech zase bodují Evropské země. Ve prospěch hlavních evropských zemí hovoří také posílení kurzu jejich měn vůči dolaru za posledních osmnáct měsíců o více než deset procent, což vylepšuje výše uvedená data v jejich prospěch.

Z těchto čísel jasně vyplývá, že ekonomický úspěch jednotlivých zemí nezávisí na tom, zda je jejich ekonomická politika "pravicová" nebo "levicová", ale zda je dobrá nebo špatná. Ekonomické zákony poskytují poměrně malou volbu politikům, pokud chtějí udržet své země ekonomicky konkurenceschopné. Z toho vyplývá oslabení důrazu na "pravicovost" a "levicovost", což již několikrát vysvětloval pan Čulík. Ovšem určitá volba stále existuje, jak ukazuje naprosto rozdílná sociální politika Spojených států a Německa při stejné ekonomické úrovni.

Výše uvedená čísla také ukazují, že ekonomická převaha Spojených států nad Evropou není nic jiného než mýtus. Americký mechanismus vlastnictví firem daleko více motivuje jejich management k expanzi než u firem evropských, a proto o amerických firmách v Evropě slyšíme více než naopak. V jejich prospěch hovoří i velký naprosto homogenní vnitřní trh, který jim dává lepší podmínky při mobilizaci kapitálu potřebného pro expanzi. Mimochodem, v zatím největší průmyslové fúzi nekoupila americká firma (Chrysler) evropskou (Daimler-Benz), ale naopak. A největší ziskovou marži při vývoji softwaru nemá Microsoft nebo Oracle, ale německá firma SAP.

Tím jsme se dostali k dalšímu zajímavému bodu, a sice údajné technologické převaze Spojených států nad Evropou. Ani zde není situace tak jednoznačná, jak se tvrdí. S výjimkou informačních technologií drží Evropa se Spojenými státy krok ve všech důležitých odvětvích. V některých má dokonce výrazně navrch - jaderných technologiích, mobilních telefonech, rychlodrahách, bankovnictví, meteorologii a v poslední době se na její stranu začíná dokonce mírně obracet i automobilový a letecký průmysl, vzhledem k tomu, že vývoj těchto oborů začíná kopírovat donedávna evropské priority - bezpečnost, hospodárnost a šetrnost k životnímu prostředí.

Ani tvrzení o neefektivnosti evropské ekonomiky není zcela správné. V Evropě jsou vyšší platy než ve Spojených státech nebo ve třetích zemích, kde se výrobky amerických firem často vyrábějí a evropské standardy ochrany životního prostředí jsou výrazně přísnější než americké. Pokud odečteme tyto "nadbytečné" sociální a ekologické náklady, zjistíme, že evropské firmy ve skutečnosti vyrábějí docela efektivně. Nemůžeme se pak divit, že nechtějí pouštět na své trhy výrobky, v jejichž ceně nejsou tyto náklady zakalkulovány (toho se ovšem často zneužívá, a ČR s tím má bohaté zkušenosti). Není přece správné, aby například papírna vypouštějící škodliviny přímo do řeky vytlačila díky nižší ceně z trhu firmu, která postavila drahou čističku. Že je ta první papírna v rozvojové zemi, kde se takové barbarství "smí", přece není žádná omluva.

A nakonec, americký trh není tak svobodný, jak americká propaganda tvrdí. Jeden příklad. Americké letecké společnosti prakticky nepoužívají evropská letadla, zatímco evropské aerolinky (dokonce i státní Air France!) mají ve svém leteckém parku velmi vysoké procento boeingů. Že by byla tato letadla výrazně lepší než airbusy? Ale proč se potom na třetích trzích prodávají obě značky zhruba stejně dobře!? Nebude to spíše tím, že airbusy získají bezpečnostní osvědčení ve Spojených státech až zhruba po dvou letech, i když mají (o malinko) lepší bezpečnostní statistiku než americká letadla? (Tady musím dodat, že podobně nefér se hraje i na druhé straně).

Proto netuším, co paní Zajícová nazývá "předem prohranou bitvu Evropské unie". Má-li tím na mysli často kritizovanou měnovou unii, rád bych připomněl, že ačkoliv byl její oficiální start ohlášen na začátek příštího roku, ve skutečnosti je již téměř půl roku realitou. Kurzy evropských měn tvořících "eurozónu" se navzájem zcela kopírují, což je přesně to, k čemu má dojít od prvního ledna nařízením shora. A kupodivu, k žádné katastrofě nedošlo. Naopak, v současné světové finanční krizi představuje Evropa jediný pevný bod.

Evropská unie má samozřejmě spoustu problémů, které musí řešit. Evropské firmy se zatím nevyrovnaly s globalizací tak dobře, jako firmy americké. Extrémně štědrý sociální systém je také třeba modernizovat. Tomu však velký trh s jednotnou měnou může jedině pomoci - a doufám, že se co nejdříve staneme jeho součástí.

Petr Paleta

přiznávám, že jsem trochu zmatený. Mohu Vás laskavě požádat o osvětlení postojů US a venkoncem vlastně všech států NATO vůči Srbsku? Josef Zlámal

Ať už letadla Severoatlantického společenství budou či nebudou příští týden bombardovat Srbsko, hrozba leteckých útoků proti Srbsku podstatně posunula hranice přijatelnosti západní vojenské intervence v období po ukončení studené války.

Historie vojenských intervencí Západu po ukončení studené války začala v roce 1991 válkou v Perském zálivu, v jejímž čele stály Spojené státy a jejímž účelem bylo vyhnat Saddáma Husajna z Kuvajtu, napsal v rozsáhlejší analýze, kterou zde shrnuji, včera deník Guardian.

Poprvé nyní hodlá Severoatlantické společenství zasáhnout vojensky proti zcela nezávislému, i když vzdorně se chovajícímu státu. K leteckým útokům má dojít bez souhlasu všech permanentních členů Rady bezpečnosti OSN. K útokům má dojít, protože srbská vláda organizuje státní násilí proti lidem na vlastním území. Klíčová rezoluce Rady bezpečnosti týkající se Kosova pouze slibuje, že se bude "uvažovat o dalších akcích", pokud požadavek, aby Srbsko i albánští nacionalisté ustoupili od vojenských akcí, bude ignorován. To se praví v rezoluci Rady bezpečnosti OSN č. 1199 z 23 září 1998.

Žádné z precedentů, k nimž došlo od té doby, co americký prezident George Bush hovořil po pádu sovětského komunismu o vzniku "nového světového pořádku" se dost dobře nehodí na případ Kosova, píše Guardian. Po válce v Perském zálivu vnutily západní mocnosti Iráku bezletové zóny a další omezení, částečně proto, aby ochránily Kurdy a šiitské muslimy před pomstou Saddáma Husajna.

Ale to byla opatření, která byla přijata po irácké invazi a okupaci jiného nezávislého státu. Humanitární pomoc OSN Somálsku byla zorganizována až poté, co se v tomto východoafrickém státě zcela rozložila ústřední vláda. K západní intervenci v Bosně došlo v kontextu rozkladu federální jugoslávské státní správy. I když je možno přijmout argument, že Kosovo mělo v bývalé Jugoslávii svého času téměř statut republiky, a tedy má vlastně právo na to vyhlásit svou nezávislost,. všechny velké mocnosti i nadále považují tento albánsky hovořící region za součást srbského území.

Krize v Kosovu nicméně umožnila objasnit pravidla hry pro budoucí západní vojenské intervence. Diplomacie leteckých útoků, která napodobuje dřívější tzv. "gun-boat diplomacy", diplomacii ozbrojených člunů, je nyní pevně etablována jako oblíbená forma ozbrojeného nátlaku, v jehož čele stojí Spojené státy.

Severoatlantické společenství se stává nezpochybnitelným nástrojem intervenční politiky. K tomu se využívá jakéhokoliv konsensu, jehož lze v dané chvíli dosáhnout v OSN, aby se vytvořil dojem "mezinárodního souhlasu", přestože Rusko a Čína jsou nechotné podílet se na angloamerických strategických iniciativách.

Spojené státy stále více využívají svou vojenskou a technologickou nadřazenost jako prostředek politického a diplomatického nátlaku. Letecké útoky a hrozby útoku střel s plochou dráhou letu se nyní využívají jako otevřený nástroj zahraniční politiky.

Rusko žádné střely s plochou dráhou letu vůbec nemá. Od příštího roku je však bude mít britské námořnictvo. Tím dojde ještě k užšímu propojení mezi britskou a americkou zahraniční politikou. Američané mezitím vyvíjejí laserové zbraně, které budou umět útočit na balistické střely. Spojené státy tak získají novou moc prosadit se rychle a efektivně vojensky kdekoliv na světě.

Autoritativní americký časopis Aviation Week and Space Technology přinesl ve vydání z 12. října 1998 důkazy o tom, že vojenské cíle jsou v současnosti vybírány z politických, nikoliv z vojenských důvodů. Prý si stěžují činitelé americké armády, že atmosféra v Pentagonu prý nyní připomíná válku ve Vietnamu, kdybyly také vybírány cíle vojenských útoků a zbraně pro ně nikoliv z vojenských, ale z politických důvodů.

Letecké útoky, užívané z politických důvodů, nejsou účinné, jak dokazují nedávné příklady ze Súdánu, z Afghánistánu a z Iráku. Poté, co Spojené státy léta vyhrožovaly Iráku leteckými útoky, nakonec tiše instruovaly inspektory OSN, aby se z Iráku stáhli. V Bosně donutila Srby nakonec vyjednávat přítomnost západních pozemních spojeneckých vojsk, nikoliv letecké útoky.

V období po ukončení studené války existují tři druhy západní vojenské intervence. První představuje tradiční americké rozhodnutí (které se datuje od Monroeovy doktríny z 19. století) přivést teroristické anebo ideologicky zaostalé státy na západní polokouli k poslušnosti. Americké invaze do Panamy či na Haiti jsou součástí tohoto modelu.

Druhým typem západní vojenské intervence je letecký nálet, který se provádí jako odplata pro státem organizovaný terorismus, ať už skutečný nebo jen předpokládaný. Do této kategorie patří útoky střelami s plochou dráhou letu proti Súdánu a Afghánistánu letos v srpnu, kdy byly údajné důkazy, zdůvodňující tyto útoky, vysoce kontroverzní, stejně jako precedens z roku 1986, kdy Spojené státy letecky zaútočily na Libyi.

A třetím typem jsou nynější nové intervence, jako v Bosně a v Kosovu (jimž předcházel Irák) - kde se západní koalice, vedené Spojenými státy snaží rekonstruovat rozkládající se státní systémy a zároveň omezit vliv a moc regionálních mocností, nepřátelských vúči USA.

Avšak v mnoha konfliktech na světě Západ vůbec neintervenuje - nemá zájem?

Stejně výmluvné jsou případy destabilizujících konfliktů, státního teroru a regionálních krizí, které Západ neodsuzuje, v nichž se diplomaticky neangažuje, ani nevyhrožuje vojenskými útoky.

Například existuje jen velmi malý rozdíl mezi tím, jak jedná Miloševičova armáda vůči Kosovské osvobozenecké armádě a tím, jak v polovině devadesátých let zasahovala ruská armáda proti čečenským separatistům.

Západ nijak nepodpořil demokraticky zvolenou vládu v Angole v roce 1992, když rebelové z organizace Unita odmítli přijmout výsledky voleb, na něž dohlížela OSN a zahájili krutou válku.

Při největší humanitární katastrofě devadesátých let - při genocidě v Ruandě v roce 1994 jedinou západní intervenci sponsorovali Francouzi, a ti v podstatě podporovali jednotky, které páchaly masakry.

Západ nedal dohromady žádnou intervenci na vynucení rezolucí OSN týkající se anexe Východního Timoru Indonésií, odmítajících invazi Turecka na východní Kypr a izraelskou okupaci západního břehu Jordánu a Libanonu. Ve všech těchto případech jsou pachatelé činů proti mezinárodnímu právu západní spojenci.

Americké priority v období po rozložení sovětské supervelmoci byly poprvé jasně definovány v plánovacím dokumentu Pentagonu, který byl začátkem devadesátých let prozrazen listu New York Times. Je citován v deníku International Herald Tribune z 9. března 1992.

Hlavním americkým strategickým cílem je, argumentovali vojenští plánovači, udržet si svou globální nadvládu hájením zájmů ostatních vyspělých průmyslových zemí a "odradit je, aby se snažily stavět se proti našemu čelnému postavení či zvrátit existující politický a hospodářský pořádek".

Této strategie bylo velmi přesně využito v bývalé Jugoslávii, argumentuje Guardian, kde Spojené státy systematicky využívaly ve svůj prospěch rozpory mezi evropskými státy existují v důsledku jejich navzájem neslučitelných zájmů a uspokojily zvláštní zájem Německa v regionu tím, že ho označily za "zájem mezinárodního společenství" - i když v poslední době prý vznikají rozpory mezi americkou CIA a německou zpravodajskou službou BND kvůli tomu, že Německo otevřeně podporuje Kosovskou osvobozeneckou armádu.

Vzhledem k tomu, že americko-německá aliance ve východní Evropě je zjevně zaměřena proti možnosti, že by Rusko znovu nabylo síly, je tedy velmi nepravděpodobné, že by bylo Rusko ochotno podpořit západní vojenskou koalici, který byla vytvořena na tomto základě, argumentuje dále Guardian.

NATO mezitím zoufale hledá novou roli. Mělo by poskytovat bezpečnost pro rozšířenou Evropu, měla by vzniknout mentalita "evropské bezpečnostní pevnosti", na níž by se podílely i Spojené státy. Program "partnerství pro mír" má zároveň zaangažovat bývalé země Sovětského svazu.

Počátkem tohoto roku, píše dále Guardian, naléhala skupina bývalých britských ministrů a veřejných osobností - včetně lorda Healyho, bývalého ministra obrany, Sira Arthura Hockadaye, bývalého náměstka generálního tajemníka NATO, Sira Johna Killicka, bývalého britského velvyslance u NATO a generála sira Harryho Tuza, bývalého náměstka vrchního velitele spojeneckých sil v Evropě, aby britská vláda zablokovala rozšiřování Severoatlantického společenství.

Argumentovali, že plány Severoatlantického společenství přijmout příští rok do NATO Polsko, Maďarsko a Českou republiku nejsou v nejlepším zájmu Evropy, ale jsou motivovány strachem z nestabilního Ruska. "Přijali jsme tři bývalé satelity Sovětského svazu z jakého důvodu?" ptali se tito činitelé. "Zcela jasně to signalizuje, že se bojíme, že se na nás Rusko někdy zase rozhněvá, a tak pro ten případ připravujeme proti němu velmi silnou pozici."

Jan Zářícký

Vazeny pane,

vzhledem k zavaznosti obsahu dopisu-faxu a jeho citelnosti, posilam doslovny opis k pripadnemu zverejneni. Dekuji.

Srdecne zdravi

Jan Zaricky

(dopis je adresovan znamym, kteri se z Australie vratili do republiky, zatim nedostali svuj dum zpet, i  kdyz maji obcanstvi CR - pripad lezi u Evropskeho soudniho dvora- a nyni se zase vraceji do Australie, protoze se tam, jak pisi, neda zit! pozn.J.Z.)

Dopis je od Ministerstva financi Ceske republiky a je datovany v Praze 10. zari 1998

Letenska 15, Praha 1, Telefon 5704 1111 Fax 5704 2788 c.j.223/24203/96

Vec: Nalez Ustavniho soudu CR c.153/1998 Sb., kterym byl pozmenen zakon c.87/1991 Sb., o mimosoudnich rehabilitacich, ve zneni pozdejsich predpisu - zadost o financni nahradu za veci movite

Referent: N. Dimova, tel. 5704 3244

Vazena pani, vazeny pane,

Vracime se k Vasi zadosti o poskytnuti financni nahrady za veci movite, kterou jsme byli nuceni zamitnout s ohledem na nesplneni podminky uplatneni naroku v zakonem stanovene lhute.

Vase zadost byla podana na zaklade nalezu Ustavniho soudu CR c. 164/1994 Sb. Fyzicke osoby, ktere jsou obcany Ceske republiky a ktere nemely na jejim uzemi trvaly pobyt, nemohly sve naroky doposud s uspechem uplatnit, protoze nalezem zustalo nedotceno ust.par.13 odst. 3 prvni cast zakona c.87/1991 Sb.

Dnem 8. cervence 1998 nabyl ucinnosti nalez Ustavniho soudu CR ze dne 3. cervna 1998, publikovany ve Sbirce zakonu pod c. 153 (dale jen "nalez").

Nalezem byl odstranen nedostatek dosavadni pravni upravy, spocivajici v nemoznosti uplatnit "vcas" naroky na financni nahradu za veci movite, zalozene zakonem c. 87/1991 Sb.,kde opravneni k uplatneni naroku vyplyvalo z nalezu Ustavniho soudu c. 164/1994 Sb.

Nalez c. 153/1998 Sb. tim, ze zrusil cast ustanoveni par. 13 odst. 3 prvni cast zakona c.87/1991 Sb., o mimosoudnich rehabilitacich, ve slovech "ode dne ucinnosti zakona", zavedl do zakona tuto chybejici lhutu a zalozil tak moznost naroky na financni nahradu uspesne uplatnit.

Nova lhuta je rocni, zacina bezet dnem ucinnosti nalezu 8.cervence 1998 a konci dnem 8.cervence 1999.

Lhuta upravena nalezem dopada vyhradne na osoby, jejichz opravneni uplatnit narok zaklada az nalez US c. 164/1994 Sb. Za teto podminky lze narok uplatnit vzdy, pokud jde o pripady, opirajici narok o ustanoveni par 13 odst.2 zak.c.87/1991 Sb. (poskytovani financnich nahrad za veci movite) a to I v pripadech, kde jiz byla zadost do ucinnosti tohoto nalezu Ministerstvem financi zamitnuta.

Pro informaci uvadime, ze tento postup se vztahuje tez na veci nemovite, pouze vsak na ty, kde nelze uvazovat o jejich vydani (nemovitost je ve vlastnictvi fyzickych osob, ktere nejsou az na urcite vyjimky osobami povinnymi k vydani veci, popripade jine duvody v zakone c.87/1991 Sb. uvedene).

Doporucujeme Vam seznamit se s nalezem Ustavniho soudu c.153/1998 Sb. (castka 53 Sbirky zakonu) s tim, ze nyni sami zvazite, zda podle neho budete postupovat a podate u Ministerstva financi novou zadost o poskytnuti financni nahrady.

S pozdravem

Ing.Libuse Pechata, v.r.
vedouci oddeleni
mimosoudnich rehabilitaci

Za spravnost: ponekud necitelny podpis, ale snad je to Dimova (jak uvedeno nahore referent)

Za spravnost opisu ruci Jan Zaricky

Nemoralni a diskriminacni zakon 87/91 Sb. se tedy zase meni a hodne postizenych se tato zmena, bohuzel, nebude zase dotykat. Dozvedel jsem se o teto uprave pouze nahodou a jsem si skoro jist, ze hodne okradenych (pokud si nekupuji a nebo usilovne nesleduji Sbirky zakonu) a to at uz ziji v CR a zejmena venku jsou na tom stejne. Domnivam se, ze ustavni cinitele, vladni zmocnenci a jejich zastupci I v zahranici, media a v neposledni rade pravni zastupci okradenych by meli mit zajem na tom, aby nejen klienti, ale I siroka verejnost se o  zmenach zakonu vcas vhodnym zpusobem dozvedela a to zejmena, kdyz jsou upravy zakonu casove omezene!

Praxe, kdy dochazi k "tichym" a nekoordinovanym zmenam zakonu a dusledkem je casto propadnuti lhut pomaha k tomu, ze zlociny zustavaji nepotrestany a ani ta minimalni nahrada od statu se nedostane k obeti. Tady nemam na mysli ty nespocetne vyhlasky, vnitrni zakony, predpisy a regule, ktere maji ovlivnovat postupy soudcu, pravniku a pod. a ktere jsou casto jen v rukach "povolanych" a na jejich data bazi a ani postizeni se o tech zasadnich vecech vetsinou nedozvi, ale mam na mysli napr. restitucni zakony, ktere zasadnim zpusobem, aspon podle drivejsich proklamaci, maji odstranovat komunisticke bezpravi. Maji, ale neodstranuji !!

Prijate restitucni zakony 87 a  229 (maji v podstate stejnou konstrukci) diskriminuji hodne postizenych komunistickym bezpravim, legalizuji minule zlociny - jsou to zakony konfiskacni - maji na svedomi zlociny dalsi. Dosavadni vyklad restitucnich zakonu u vetsiny soudu od jejich vydani v roce 1991, vcetne nerespektovani nalezu Ustavniho soudu ani Ustavnim soudem samotnym a spolu se zpusobem zverejnovani pozdejsich zmen v techto zakonech jiz zpusobily nedozirne moralni a hmotne skody. Zakony 87 a 229 se jako ruda cara tahne diskriminacni podminka obcanstvi a ze zakona nutnost dokazovani okradeneho drziteli (vetsinou se jedna o predstavitele komunisticko-estebacke mafie), ze kradena vec byla ukradena pri poruseni tehdy platnych zlocinnych komunistickych zakonu, a stoji za zminku, ze nektere z tech komunistickych zakonu plati do dnesnich dnu! (nenarusena kontinuita komunistickeho prava-komunistickeho bezpravi). Takto konstruovane restitucni zakony, krome toho, ze odporuji prijate ustave a Listine, jsou take vysmechem komunistu mnoha zalarovanym, mucenym a umucenym obetem, lidem, kteri vhledem ke svym nazorum trpeli a byli postaveni na okraj spolecnosti, kteri byli nasilne vystehovani a zbaveni obcanstvi, lidem v exilu.

Zakony, ktere rozdeluji okradene podle toho zda v soucasne dobe maji nebo nemaji ceske obcanstvi jsou hluboce nemoralni a jasne porusuji prijate mezinarodni principy a normy. Zlociny kradeze a I jine zlociny byly vetsinou napachany na prislusnicich naroda, na lidech zijicich v republice I mimo ni, a to v dobe, kdy meli ceske obcanstvi! Kradez zustane vzdy kradezi, zlocin zustane vzdy zlocinem bez ohledu na to, zda byl zlocin spachan na nositeli jednoho, vice obcanstvi a nebo na tech co byli a nebo jsou nyni jenom nositeli ciziho statniho obcanstvi.

V teto souvislosti nemuze obstat ani ucelove tvrzeni panu Rychetskeho, a Jicinskeho, co tyto zakony napachali, a do jejich preambuli uvedli, ze ucelem restitucnich zakonu neni odstraneni vsech napachanych krivd, ze tyto zakony mohou odstranovat pouze nektere krivdy, ale uz nikdy neuvedli, co se ma skryvat pod pojmem "nektere krivdy" nikdy ho nedefinovali. Hodne zakonodarcu, odpovednych cinitelu ve vlade, prezident (prezidentska kancelar) a parlamentni politicke strany vetsinou zneuzily a dodnes zneuzivaji tohoto tvrzeni k tomu, aby mlzili, odrazovali, a pokud mozno, odstrelovali vsechny spravedlive naroky restituentu, pokud se tito na ne obratitili, treba jen se zadosti o vysvetleni a nebo se ztiznosti na postup jinych organu.

Ve skutecnem pravnim state nemohou restitucni zakony obsahovat diskriminacni podminku obcanstvi, soudni moc musi byt nezavisla na moci vykonne a musi dodrzovat vlastni ustavu jako zakona nejvyssiho a nadrazeneho ostatnim zakonum. Skutecny pravni stat musi bezpodminecne dodrzovat prijate civilizovane normy, coz se v republice nedeje. Existuje hodne dukazu k tvrzeni, ze Ceska republika je stale bezpravni (post)komunisticka dzungle.

Jan Zářícký

Aleš Mueller

Článek p. Jírovce se ptá, zda velmi vysoká liberalizace obchodu a zapojení do obchodních je vhodné i pro ČR a zda bychom neměli více dbát na svůj prospěch. Zároveň odpovídá, že bychom měli být velmi obezřetní, ale bohužel neříká jak a na kolik, čímž svoje doporučení deklasuje do ideologické, nikoliv do věcné polohy. Na řadě zajímavých případů ukazuje jak jsou tyto zóny, uskupení, dohody využívány či zneužívány pro úzké zájmy, pro omezování, v podstatě proti hlavní myšlence ve které vznikly.

Dovolím si vyjádřit poněkud jiný názor.

Pokud se někdo ptá, "Je to dobré pro ..... ?" a jmenuje nějakou skupinu obyvatelstva - židy, černovlasé, chudé, bohaté, důchodce, pracující, oceláře, výrobce provázků, producenty jablek, privatizátory státních podniků apod., tak již tato otázka je nesmyslná, špatně položená a dříve nebo později dovede autora na zcestní. Dovolím si dokonce říci, že je SPROSTÁ.

Je v ní zahrnut necitlivý egoismus, snaha uspokojit své já bez ohledu na ostatní, bez ohledu na náklady které ponese někdo jiný, na budoucí následky.

Správně položená otázka zní "Pokud udělám to a to, neublížím tím někomu ?"

Právě za způsobem myšlení "Je to pro mne dobré" se skrývá největší ekonomický, kulturní, sociální a kdoví ještě jaký egoismus a sprostota.

Kupříkladu pro Evropany by bylo velmi dobré nyní zabrat naleziště ropy, vyhnat jejich majitele do pouští a nechat zahynout. Pro muslimy by bylo nejlepší zlikvidovat USA, které představují civilizaci, ze které mají strach, které nerozumí a které se obávají. Pro Stalina či Hitlera bylo dobré nasadit teror, ale pro 99 % obyvatel to bylo strašné. Pro americké osadníky bylo dobré vyvraždit indiánské obyvatele kontinentu. Pro španělskou korunu bylo (krátkodobě) dobré zmocnit se říší Aztéků, Inků a vyvést všechno zlato stříbro.

Mám pokračovat ve správných odpovědích na otázku "Bylo by to pro mne dobré" ? Vidíme tu strašnou spoušť, která následovala po kladné odpovědi.

Dnes, kdy globalizace trochu zamotává hlavy elitám (politickým, obchodním, kulturním, intelektuálským) se zdá, jako by přibrždění tohoto trendu bylo žádoucí, jakoby globalizace přinesla víc potíží než užitku. Řada rádců radí dívat se na své zájmy, sledovat jen svůj prospěch. Mohou mít pravdu, neboť některé trendy globalizace přinášení potíže, dosud nepoznané problémy.

Podívejme na jiný příklad. Holanďané se asi také vždy ptali co je pro ně dobré a  odpovídali si také kladně, ale všimněte si, že úplně jinak reagovali. V podstatě obráceně než jak radí p. Jírovec. Obchodovali, nechali proudit kapitál do své země, stavěli lodě, přístavy, dali jméno burze, používali akciových společností již několika stoletími (a netunelovali je), snažili se vycházet se svými sousedy.

Neměli vždy na růžích ustláno, prožili si mnoho válek, prožili si nadvládu, byli hospodářsky vždy slabší než vedlejší Anglie, Francie, nebo dnešní Německo, ale jsou hrdým, prosperujícím státem. Mimochodem, 70 % národního bohatství (myšleno ekonomické subjekty i soukromé vlastnictví) Holandska je v cizích rukou.

Tím neobhajuji myšlenku "ty po mne kamenem, já po tobě chlebem". Nikoliv, stát si na  svých pozicích, respektovat své zájmy, je správné a nutné, ale je to zároveň nutno provést tak, aby při jednání, nebo konfliktu došlo ke vzájemně výhodné dohodě. V businessu se tento princip označuje Výhra / Výhra. Najít to co je výhodné pro obě strany tak, aby nedošlo k negativním pocitům ani jedné strany je velmi těžké, ale vždy je výhodné se o to pokoušet, podstatně výhodnější než trucovat a lítostivě se utěšovat, či vítězoslavně halekat o porážce druhého. Zároveň se dívat do budoucna, na dlouhodobé přínosy je podstatně rozumnější než uplakaně sčítat vlastní náklady.

Např. problematické dovozy dotovaných potravin ze zemí EU do ČR. Loni si ministr Lux udělal velkou ostudu nejprve se zákazem jablek a za několik měsíců se zrušením tohoto zákazu. Neznám všechny rozměry tohoto problému, ale není mi jasné, proč naši analytici nespočítali velikost přímých i nepřímých dotací do potravin jak v zemích EU, tak v ČR. Ukázat na přesnějších číslech rozměr tohoto problému je podstatně lepší řešení, než každý rok odrážet rozhněvané zemědělce, kteří se cítí být ohroženi dovozem, kteří požadují úlevy, dotace, zelené nafty a další lobistické výhody. Takto analyticky vyzbrojeni by naši vyjednávači jistě dosáhli lepších výsledků, než podivným trucováním zaměřené jen na  "vlastní zájmy" a možná bychom překvapili druhou stranu. A také bychom přesně znali velikost tohoto problému sami pro sebe.

Otevření se a zapojení do světových struktur přinese rozhodně lepší výsledky než taktizovaní, které (zřejmě) doporučoval p. Jírovec. Toto otevření ale nese pochopitelně i  náklady, nutnost změn, nutnost nových pohledů na problém a někdy i potíže, ztráty, zklamání, strach.

Myslím že je pro ČR mnohem lepší následovat příkladu Holandska, než se zabalovat do svých malých lokálních zájmů.

Ing. Aleš Müller
Praha, 14.10. 1998
amis@icom.cz

PS. Omlouvám se p. Jírovcovi že opět reaguji jen na jeho článek, je to náhoda, věřím, že jindy si budeme navzájem notovat.

Re: Na zamyslenou

Otazka zní: Co byste radili všem účastníkům takové hry, aby vtéto situaci udělali:

(Repetitiorum: Televizni divak je postaven pred tri garaze, v jedne z nich je auto. Po oznaceni dveri, za kterymi se podle toho divaka ukryva kyzene auto, jsou komentatorem, ktery vi, kde se auto nachazi, otevreny dvere s prazdnou garazi a bujary komentator se pote taze voliciho divaka, zda na sve volbe (zbyvaji dve garaze) trva, nebo jestli ji zmeni - sanci jeste ma...)

Pan Pinkava nabizi tri moznosti, jak se zachovat:

1. Vždy trvat na svém

2. Vždy změnit volbu

3. Vždy si hodit korunou

Vazeny pane Pinkavo,

Vase logisticka hadanka je opravdu zajimava, ale domnivam se, ze jeji reseni nema obecna pravidla - tato jsou podle meho silne sociopoliticky determinovana. Pokusim se popsat, jak bych se jako modelovy divak postaveny pred tri garaze obsahujici jedno auto, v nekterych geopolitickych situacich zachoval:

1. Tradicni demokraticke systemy, jako je vetsina zemi na zapad od Ceska a na severu Americkeho kontinentu: Tam bych si hodil korunou (spise svedskou nez ceskou), protoze bych (mozna naivne) predpokladal, ze pravdepodobnost, ze onen komentator je grazl anebo spise, ze Grazlova je ona televizni spolecnost, je asi tak pul-na-pul.

2. Kuba: Tam prece televize nemaji ?! I Vy sibale, zase jste me dobehl...

3. Severni Korea: Tam snad, Vy kujone, zase nemaji auta, vidte?

4. Ceskoslovenska socialisticka republika (CSSR):

Jakozto radne vylosovany televizni divak, ve studiu pritomen s ostatnimi cleny Jednotneho zemedelskeho druzstva "Rudy soumrak" - drziteli Rude standardy za prekroceni planu vykrmu vepru, bych tuto vyhru obdrzel bez techto ponizujicich otazek. Pred zacatkem vysilani bych byl reziserem radne poucen, jak se chovat, az budu coby vyherce soudruhem hlasatelem vyvolan a po jeho skonceni (vysilani, ne rezisera), kde vyhrane auto odevzdat.

5. Ceska reublika (CR):

Tady se musi rozlisit, zda se jedna o televizi verejne-pravni nebo soukromou.

5.1. Zacneme televizi soukromou. Poloodena hosteska by mi predala trpytici se klicky s logem televizni stanice a po skonceni vysilani by mi zastupce reditele televize poblahopral k JEJICH vyhre.

5.2. Verejne-pravni televize: Po obdrzeni klicu by odkudsi kdosi pribehl se zpravou, ze se vymenilo vedeni a ze prave probihajici porad neni zarazen do noveho vysilaciho schematu a ze uz s nim stejne odjel namestek...

Takze na otazku pana Pinkavy, co poradit ucastnikum odpovidam, ze radsi nic, protoze v pripade vice nez jasne prohry by eventualni raditel mohl dostat do cuchometru, aby to vsecko bylo tak nejak po nasom.

Milan Hubacek

hubacek@gol.com

http://www2.gol.com/users/hubacek/

Václav Pinkava

Hádanku, kterou jsem popsal nedávno, jsem si nevymyslel. Je určitou variantou problému, který se dávno ujal jako hazardní hra na britských ostrovech, pak byl zakázán a zapomenut. Místo aut a garáží šlo o obrácené karty, z nichž jen jedna byla královna, a hra se nazývala "find the lady". Tato hra byla zakázána, protože lidský mozek na ni nestačil, a byla považována za nebezpečnou, (protože doběhla i chytré, a tudíž bohaté a vlivné lidi.) V osmdesátých letech se problém objevil i s auty v americkém tisku, o kterém referoval britský tisk. Došlo k zajímavému objevu. Věhlasní profesoři statistiky si začali vzájemně oponovat a ztrapňovat se veřejně . Potud informace z doslechu.

Vybrat správné řešení je otázka pravidel pravděpodobnosti a strohého, logického uvažování. Bohužel i profesoři nejsou schopni ze svého myšlení vypustit ješitnost a zásadovitost a tím se dopustit omylu.

(Ponechejme stranou pravděpodobnost, že kdyby se zmíněná televizní hra odehrávala v 'Česku', divák-uchazeč auto nevyhraje vůbec, protože garáž, kde se podle moderátora ještě před chvílí auto nacházelo, zeje prázdnotou a čerstvě vykopaný tunel svědčí o moderátorově pravdomluvnosti a tudíž čestnostiŠ)

Následují fakta:

Auto je za  jedněmi dveřmi určitě, jistota nálezu (100% neboli 1), se dělí počtem dveří, abychom zjistili pravděpodobnost jednotlivých dveří. Pravděpodobnost, že se divák trefí napoprvé do správných dveří je tedy 1/3 (Z toho vyplývá, že se ve 2/3 případů mýlí)

Po odhalení jedněch z nevybraných dveří se tato situace nezměnila, protože výběr se již konal a má svou šanci na úspěch a neúspěch stále stejnou. Pokud otočíme výběr, otočíme i  pravděpodobnosti. Sázíme proti sobě.
Pokud si v této fázi hodíme korunou, volíme načisto, mezi dvěma možnostmi, s šancí na úspěch 1/2

Zlatá medaile: vždy změnit názor = 2/3 šance

Pokud jste se nechali nachytat (takto emotivní reakce, že ano), a  vysvětlení vám nestačilo, představte si, že při otevření irelevantní garáže se tato slučuje s tou druhou která zbude = do jakési dvojgarážeŠ Těm (všem?) z vás, kterým to stále připadá nelogické dále navrhuji stejný scénář, ale 1000 garáží, podle principu reductio ad absurdum. Po odkrytí 998 z nich vám zbývá buď setrvat u první volby, kde je mizivá šance 1/1000 nebo sázet proti sobě s pravděpodobností úspěchu 99,9%. Nebo si pro mne za mne hoďte korunou = padesát procent je taky lepší než jedno promile.

Pokud máte stále pocit jistoty, že je dobře trvat na  svém, a chcete bránit svou lidskost proti logice, vstupte do jedné z větších politických stran a kandidujte na  předsedu.

V případě bezradnosti nebo trvalé víry ve Štěstěnu si házejte korunou i na malé straně.

Pokud jste se trefili, a ne jen uhodli, čeká vás kariéra hodná George Sorose. Na opčních trzích se takovéto rozumové a nezásadovité uvažování vyplácí. Říkají mu hedging, po česku bych přeložil jako křováctví.

Tak, a honem do hospody se třemi kartami, než si kamarádi přečtou BL, a než to nějaké čisté ruce zakážouŠ

Václav Pinkava

P.S.

Tento problém jsem mnohokrát vyzkoušel na chytrých lidech. Všichni to spletli, i já. I přes pozdější intelektuální náhled se mi řešení dodnes zdá podezřelé. Tento problém tedy odhaluje Achillovu patu lidského uvažování. Vypovídá o  tom, že zkušenost dělá člověka zkušenějším, nikoliv moudřejším.Měl by být povinnou zkouškou pro návrháře jaderných elektráren.

Cela vase argumentace vychazi z predsudku a neznalosti, ktere bych oznacil jako obecne tradovane nesmysly. Podle me jde zde jina osoba, ktera ma jiste komplexy. Vidte? No k  tematu:

a) Nevim co si presne predtavujete pod pojmem "kolonizovani cikanu". Mozna jste mel na  mysli jejich asimilaci. K te vsak v minulem rezimu opravdu dochazelo (sterilizace romskych zen, nasilne stehovani do sidlist, zakazu romske kultury ci to, ze  roce 1958 se pokusil komunisticky rezim o striktni a rychlou asimilaci Romu vydanim zakona o trvalem usidleni kocujicich osob (cca 5% Romu v cele CSSR!), ktery zakazoval potulovani a kocovani a  ukladal narodnim vyborum povinnost zajistit kocovniku zamestnani a ubytovani. V praxi vsak tento zakon umoznoval policii urezavat kola maringotkam, odebirat kocovnym Romum kone a Romove museli zacit bydlet v miste, kam byli prideleni jako pracovni sila, bez ohledu na to, ze se tim napriklad rozdelila rodina.) Docela by me zajimalo jak by se to libilo vam??? Ze to neni cesta dokazuje i napr. sidliste Chanov (tak hojne uzivany dukaz "cikanske neprizpusobivosti") a dalsi pokusy ala Stalin nasilne rozptylit Romy po republice, popripade je vystehovat za mesto. Zeptejte se pana Macka ci Hrusky ti na to maji "maturitu".

b) Nevim, kde jste vzal, ze "cikani si zvykli na to, ze se na ne plati a ze jsou beztrestni" - uvedte mi prosim konkretni priklady koho mate na mysli?

c) Vase zaverecna poznamka o dobrych Albancich strilejich zle Cikany jen dokresluje muj pohled na ubohost vaseho nazoru.

S pozdravem

Petr Klimeš

Vladimír Wagner

Vazeny p. J. Culiku, mam dve poznamky k Vasemu prispevku: "Predseda Ceskeho parlamentu Vaclav Klaus si nechava soukrome platit za prednasky v Americe?". Je opravnene diskutovat o tom, jestli je spravne, aby si politik nechaval platit honorar za prednasky, ktere nejsou spojeny primo s jeho pracovni naplni. Mohou byt ruzne nazory na toto tema a netroufam si rozhodnout, ktery je spravny. Avsak zpusob jakym to cinite ve svem prispevku porusuje nekolik zasad novinarske prace i etiky.

Uz uvod je absurdni a velice zavadejici:

"Internetovy tydenik Electronic New Presence poukazuje v tomto clanku na to, ze Vaclav Klaus casto jezdi do Spojenych statu ....." Po jeho precteni jsem si pomyslel, ze redakce daneho tydeniku takto hodnoti prislusnou vec. Pak jsem vsak nahledl do prislusneho clanku a situace je uplne jina. Jedna se o soukromy nazor Andre Stroehleina. A protoze nazory A. Stroehleina a J. Culika jedno jsou, jde vlastne v podstate o samopotvrzovani. Jeste bych dodal, jak by takovy uvod napsal seriozni autor:

"Andre Stroehlein ve svem prispevku v internetovem tydeniku Electronic New Presence poukazuje na to, ze Vaclav Klaus casto jezdi do Spojenych statu ....."

Ja jen poznamenavam, ze clanek je typicky produkt A. Stroehleina, ve kterem klasicky sve soukrome nazory vydava za nazory obecne. Napriklad otazkou:

"3. Proc zvou tyto americke instituce Klause, aby v nich prednasel o ekonomice, kdyz si je Zapad nyni siroce vedom, ze Klausova politika vazne poskodila ceske hospodarstvi?"

Abych predesel dezinterpretaci, tak svym poukazem nehodnotim vliv Vaclava Klause na ceske hospodarstvi. Hodnotim jen zobecnovani vlastniho nazoru Andre Stroehleina na cely Zapad. Mely by podle Andre Stroehleina americke university zvat jen ty ekonomy, kteri se libi jemu a ktere on schvali?

A ted jeste druha poznamka k prispevku J. Culika. Zachazi v nem az tak nizko, ze hraje na struny malomestacke zavisti. Zvlast extremni je to v casti: "Co se tyce Klausovy prednasky v San Francisku, je to jasnejsi. Mluvci Nezavisleho institutu sdelil ENP, ze Klaus je osobnim pritelem institutu, a tak mluvil zadarmo. Ale Klausovi zaplatil Nezavisly institut let z Washingtonu i ubytovani v San Francisku. Letel-li Klaus prvni tridou a byl-li ubytovan v San Francisku ve slusnem hotelu, dar Institutu Klausovi dosahl priblizne castky 1500 - 2000 dolaru. Nezda se to jako prilis mnoho penez, az na to, ze prumerny mesicni plat v Ceske republice je jen asi 400 dolaru a prumerny poslanec dostava mesicne cca 1000 dolaru." Jestize me nekdo pozve jako pozvaneho recnika, tak mi pochopitelne zajistuje cestu a ubytovani. A nazyvat to darem, je absurdni a  v danem pripade bych rekl bulvarni. Hrazeni cestovneho a ubytovani prednasejicimu je zakladni podminkou v civilizovanem svete a  existuji pro to presna pravidla. Tedy mohl bych treba kritizovat, kdyby zaplatili nekomu prvni tridu, zatimco jiny prednasejici ma na stejnou vzdalenost narok jen na druhou, ale je absurdni kritika, ze mu cestu zajisti. Obcas jedu na experiment ci prednasim a to co zaplati prislusny ustav za cestovne a ubytovani casto prevysuje nekolikanasobne vysi meho mesicniho platu. Ale mluvit o tom, jako o daru pro me je hloupost. Z tech penez pochopitelne nevidim nic a nevim, jestli cesta autobusem, vlakem ci letadlem a prespani v nejakem hotelu neco prinasi (pokud to neni poprve). Myslim, ze daleko vetsim darem jsou znalosti prednasejiciho a to, ze o ne prislusna instituce stoji, doklada jeji pozvani. Bylo by spis absurdni, kdyby rekla, tak my chceme aby jste k nam prijedel prednaset, ale ubytovani a cestu si zaplatte sam.

Vladimír Wagner

dekuji vam za vas nazor, ale nemate pravdu.

Celny politik se nemuze nechavat zvat soukromymi institucemi. Dovedete si predstavit, jaky by to byl skandal, kdyby si nechal Tony Blair, Bill Clinton či Newt Gingrich zaplatit letenku pres pul Ameriky od jakehosi "pratelskeho" institutu? To je jak financovani bruselskych reportazi CT Evropskou unii.

Andrew Stroehlein je sefredaktorem casopisu Electronic New Presence i jeho tistene verze. Nevim, zda research v teto veci delal on nebo nekteri jeho spolupracovnici.

Nevim, proc bych mel zavidet Klausovi let pres Ameriku.

Normalne se skutecne nezvou na prednasky k vysvetleni, jak se delala vychodoevropska privatizace, lidi, kteri zpusobili negativni rust HNP. Snad si to neuvedomujete, ale negativni rust HNP je opravdu vazna rana hospodarstvi.

Muzete i nadale povazovat vyse uvedene nazory za culikovsko-stroehleinovske podivnosti, mate na to prirozene pravo.

Dekuji

S pozdravem

JC