Předseda Českého parlamentu Václav Klaus si nechává soukromě platit za přednášky v Americe?
Internetový týdeník Electronic New Presence poukazuje v tomto článku na to, že Václav Klaus často jezdí do Spojených států a přestože zastává v ČR významnou státní funkci, nechává se soukromě hostit zahraničními institucemi a dokonce si zřejmě za přednášky nechává soukromě platit. (To dělal i v době, kdy byl premiérem. Pro držitele vysoké státní funkce je to naprosto nepřípustné. Psal jsem o tom už v roce 1995 - příspěvek pro Svobodnou Evropu na toto téma však tehdy zakázala redaktorka Olga Kopecká. Uvádím ho níže.)
Proč tyhle věci nezkoumá místo vytváření nových znělek, nákladné a zbytečné přestavby newsroomu nebo přátelských gest moderátorů z obrazovky vůči posluchačům třeba Česká televize?
Electronic New Presence konstatuje, že Klaus pořádal koncem září a začátkem října přednášku na Kongresu pro světový hospodářský vývoj ve Washingtonu (neměl nic společného s Mezinárodním měnovým fondem) a v Nezávislém institutu v San Francisku.
Electronic New Presence má tyto otázky:
1. Jaký soukromý honorář dostává tento státní úředník za svá vystoupení:
2. Proč nepřipadá nikomu v České republice nevhodné, že předseda dolní komory českého parlamentu dostává kromě svého státního platu ještě i soukromé honoráře?
3. Proč zvou tyto americké instituce Klause, aby v nich přednášel o ekonomice, když si je Západ nyní široce vědom, že Klausova politika vážně poškodila české hospodářství?
Časopisu Electronic New Presence se podařilo získat alespoň částečnou odpověď na první otázku. Pracovníci World Economic Development Congress sdělili ENP, že někteří účastníci dostali za své přednášky zaplaceno a někteří nikoliv. Odmítli sdělit, kdo zaplaceno dostal, ale to, že vedle Klausovy fotografie na internetu je umístěn znak firmy Black and Veatch (je to stavební firma) vyvolává určité podezření.
Co se týče Klausovy přednášky v San Francisku, je to jasnější. Mluvčí Nezávislého institutu sdělil ENP, že Klaus je osobním přítelem institutu, a tak mluvil zadarmo. Ale Klausovi zaplatil Nezávislý institut let z Washingtonu i ubytování v San Francisku. Letěl-li Klaus první třídou a byl-li ubytován v San Francisku ve slušném hotelu, dar Institutu Klausovi dosáhl přibližně částky 1500 - 2000 dolarů. Nezdá se to jako příliš mnoho peněz, až na to, že průměrný měsíční plat v České republice je jen asi 400 dolarů a průměrný poslanec dostává měsíčně cca 1000 dolarů.
O Václavu Klausovi: Je etické, aby politikové ve funkci přijímali peníze za své projevy?
Níže uvedený příspěvek z léta 1995 byl odmítnut jedním sympatizujícím kolegou z RSE, který potvrdil, že je dobrý, ale že se příspěvek odvysílat neodváží, neboť je vůči Klausovi příliš kritický. A také se týká vlastně jen britské praxe.
Zavolal jsem tedy americkému zpravodaji RSE Karlu Jezdinskému. Zmínil jsem se, že mám potíže především u paní zástupkyně šéfredaktora Olgy Kopecké. Jezdinský na to na druhé straně aparátu do telefonu vykřikl: "Á, cenzura! S tím mám zkušenosti." Vykládal mi, jak se jemu také z příspěvků ztrácejí celé odstavce a jak se snaží k české skutečnosti ve svých reportážích z Ameriky nenápadně vést paralely, aby si toho v redakci nevšimli a nevyškrtli to!
Karel Jezdinský potvrdil, že i pro amerického prezidenta by bylo naprosto nepřípustné přijímat ve funkci soukromé honoráře. Byl ochotný v tomto smyslu k mému britskému příspěvku připsat a natočit několik minut, aby bylo jasné, že nejde pouze o britskou zvyklost.
Poslal jsem v tomto smyslu fax do pražské redakce. Zazvonil telefon a vedoucí pracovnice RSE na mě vykřikla, "Pane Čulík, co nám to zase děláte za rozbroje? Vy si hrajete na velkého novináře a nám seberou licenci!"
Příspěvek nebylo možno odvysílat.
Zdálo se mi docela zábavné, že RSE, která měla šířít v postkomunistických zemích povědomí o demokracii, se bojí odvysílat příspěvek, že americký prezident nesmí během doby, kdy zastává funkci, pobírat soukromé honoráře. A bojí se to odvysílat, protože Václav Klaus takové honorář přijímá.
Zde je text příspěvku, který posléze otiskly listy Svobodné slovo a Práce. A nic se nestalo. (JČ)
Každé pondělí mezi třináctou a šestnáctou hodinou může občan v poslanecké sněmovně na pražském Starém Městě nahlédnout do písemných přiznání o příjmech a daních poslanců a členů české vlády. Volně přístupné jsou tam informace například i o příjmech českého ministerského předsedy Václava Klause. Je tam uvedeno, že od loňského léta do začátku letošních prázdnin (tj. 1995) dostal premiér Václav Klaus za odborné přednášky, přednesené v cizině, zapaceno 624 351 českých korun, za literární a vědecké honoráře z tuzemska pak ve stejném období dostal 355 591 korun.
Zajímalo mě, jestli britský premiér John Major také dostává honoráře za přednášky, články a veřejná vystoupení, zatímco působí v úřadě ministerského předsedy. Zavolal jsem proto na tiskové oddělení úřadu britského ministerského předsedy v čísle 10 v londýnské ulici Downing Street. Na otázku, zda John Major přijímá honoráře za svá veřejná vystoupení, jsem dostal tuto stručnou odpověď: "No, he does not accept anything. He does not accept any money while he is in office." - "Ne, nic nepřijímá. Nepřijímá žádné peníze, pokud zastává úřad britského ministerského předsedy. Není to jeho osobní rozhodnutí, je to praxe, kterou respektují všichni britští ministerští předsedové.
Zeptal jsem se, proč britský premiér nepřijímá žádné soukromé honoráře. Odpověď zněla: "Because he is a public official, he cannot be paid twice for doing the same job." - "Protože je John Major veřejný činitel, nemůže dostat dvakrát zaplaceno za vykonávání téže práce. Nemůže dostávat plat ministerského předsedy a pak ještě přijímat honoráře za veřejná vystoupení. To by nebylo korektní. Nepřijímá honoráře za přednášky a články v tisku, protože to patří mezi jeho normální povinnosti. Protože lze argumentovat, že veškerá pozvání na přednášky a veřejná vystoupení a žádosti o články přicházejí proto, že je John Major ministerským předsedou.
Jenže český premiér Václav Klaus možná dostává honoráře za svá odborná vystoupení, která nijak nesouvisejí s jeho funkcí ministerského předsedy. Zavolal jsem proto ještě na tiskové oddělení úřadu britské vlády a zeptal jsem se, jestli britští ministři přijímají honráře za svá odborná vystoupení. Odpověď zněla: "Ministers do not accept fees. When the become ministers, the tradition is that they resign directorships of any companies they are directors of." - "Ministři nepřijímají honoráře. Když se stanou ministry, tradicí je, že odejdou ze všech poradenských nebo ředitelských míst, která dosud zastávali.
Jenže jestli je britský čelní vládní představitel považován za odborníka v nějakém vědeckém oboru, naléhal jsem, může být přece pozván, aby někde na nějaké univerzitě přednesl odbornou přednášku. To za to nemůže přimout honorář? Řekněme, že by britský ministr financí Kenneth Clarke byl požádán, aby přednesl na nějaké americké univerzitě přednášku o evropském směnném mechanismu. Přijal by za to honorář?
Odpověď tiskového mluvčího úřadu britské vlády zněla: "No, ministers are not allowed to accept payment for speeches such as the example you gave me." . "Ne, ministři nesmějí přijímat honorář za takové projevy, jaký jste uvedl ve svém příkladu."
Takže argument, že ministr přece smí vystoupit soukromě, jako odborník, není v britské vládě přijatelný? zeptal jsem se. Tiskový mluvčí odpověděl: "As long as Kenneth Clarke is the Chancellor of the Exchequer, no speeches that he would be giving on the economy would be as Chancellor of the Exchequer, and therefore ministerial." - " Pokud je Kenneth Clarke britským ministrem financí, veškeré veřejné projevy o ekonomice jsou projevy ministra financí a jsou tedy oficiální. Ministr by za ně nesměl přijmout honorář. Pochybuji, že by britský ministr financí v úřadě přednesl třeba na nějaké univerzitě přednášku jen jako soukromý odborník, nikoliv z titulu své politické funce. A v žádném případě by za to nepřijal honorář."
(Poznámka: Napadlo mě, jestlipak když před několika dny hovořil Václav Klaus na jedné pražské vysoké škole o tom, že ČR musí mít rozpočtový deficit, neboť to je dáno polohou republiky, nechal si za to taky zaplatit honorář - v dolarech, jak bývalo jeho zvykem?)
Jan Čulík
Zemanova volba ministrů: byla zaměřena proti ženám?
Když představil Miloš Zeman svou vládu, Češi i svět byli překvapeni, že v ní nebyla zastoupena žádná žena. To jde proti trendu západoevropských sociálně demokratických stran, které podporují větší rovnoprávnost mezi pohlavími. Například polovina ministrů v v sociálně demokratické vládě ve Švédsku jsou ženy. Nevedlo to k žádným stížnostem ohledně kvality. Naopak, ministryně jsou většinou populárnější než ministři. Ve Švédsku dokonce koloval vtip o vysoce nepopulárním ministru školství, že byl jmenován do vlády jen proto, aby se naplnila kvóta mužů.
Zemanovo tvrzení, že chce "uchránit" ženy ve své straně od účasti v "sebevražedné vládě", nikoho nepřesvědčilo. Mnoho komentátorů od té doby zdůraznilo, že ženy jsou schopny páchat sebevraždu stejně dobře jako muži. Kromě toho, zvláštní zacházení se ženami se většinou odsuzuje jako takzvaný "sexismus".
Osud Buzkové je dokonce ještě více překvapující, protože patří už dlouho k nejpopulárnějším českým politikům a byla intenzívně využívána v předvolební kampani sociálních demokratů. Na rozdíl od předvolebních plakátů ODS, které znovu zdůrazňovaly, že Klaus rovná se ODS, plakáty ČSSD znázorňovaly Zemana s Grossem a Buzkovou na každé straně. Vzhledem k tomu, že tito dva mladí lidé hráli tak významnou roli v předvolební kampani, je podivné, že se nestali členy Zemanovy vlády. Pravděpodobně hlasovalo mnoho českých voličů pro ČSSD právě proto, že na plakátě byli tito mladí lidé a ne jen tupá zemanovská výplň uprostřed. Na druhé straně, to, že do vlády nebyla jmenována ani Buzková, ale ani Gross, ukazuje, že Buzková nebyla pominuta pouze proto, že je žena.
Proč Zeman do vlády nejmenoval tyto populární mladé sociálně demokratické politiky? Vycházíme-li z jeho poznámek o sebevražedné vládě, očekává, že se nynější vláda stane nepopulární a tak chce mladou generaci sociálních demokratů uchránit před voličským hněvem v příštích volbách. Je to velmi pošetilá strategie. Znamená to, že Buzková a Gross riskují, že budou odsunuti na okraj politické scény a že na ně voliči zapomenou. Kromě toho, jejich největší problém u voličů je jejich nedostatek zkušeností. Obyčejně se voliči při volbách nejvíce obávají toho, když hlasují pro změnu vlády, že budoucí ministři nebudou mít dostatečné množství zkušeností, aby mohli převzít vládní funkce. Jedním z důvodů, proč Němci hlasovali pro rudozelenou většinu bylo to, že všichni budoucí ministři ze strany Zelených mají zkušenosti z ministerských postů na úrovni jednotlivých spolkových zemí a prokázali, že jsou schopni převzít odpovědnost a řídit státní byrokracii.
Jestliže se sociální demokraté stanou nepopulárními, jak to zjevně Miloš Zeman očekává, a prohrají příští volby, nebude existovat nová generace zkušených sociálně demokratických ministrů, která by mohla později převzít moc.
Nejlepším řešením pro sociální demokraty by bývalo, kdyby učinili Grosse a zejména nejpopulárnější ženu v ČR, Buzkovou, členy vlády, ale kdyby je jmenovali do nekontroverzních vládních funkcí. Zeman pravděpodobně očekává, že jeho vláda selže, protože nezíská parlamentní většinu pro svůj hospodářský program. Zemanova vláda také musí čelit záporným důsledkům toho, že řídí hospodářství, které začalo upadat už předtím, než se sociální demokraté dostali k moci. Například, podle nedávných zpráv se očekává, že nezaměstnanost v ČR dosáhne 9 procent. Je tedy logické, že budou asi ministři financí a zaměstnanosti nepopulární. Ale co například ministr kultury? Pokud by nezavedla cenzuru komunistického typu, Buzková by zůstala populární. Často by se objevovala ve sdělovacích prostředcích na kulturních akcích, při otevírání divadel a tak. I kdyby sociálně demokratická hospodářská politika selhala, Buzkové by se to nemuselo dotknout.
Je Zeman natolik neschopný porozumět dobré politické taktice, že ho něco takového nikdy nenapadlo, anebo je jeho chování motivováno jinak? Neznám na tuto otázku odpověď. Mou největší obavou je, že se Zeman chce stát druhým Jelcinem, který bude propouštět ministry, jakmile se dostanou do obtížné situace. Zeman by v takové situaci mohl obvinit ministry nynější vlády, že jsou odpovědni za všechny problémy České republiky, a nahradit je členy mladé generace, jako je Buzková nebo Gros. Jiná možnost je, že se Zeman obává popularity těchto dvou osob. Dává přednost slabší vládě, kterou dokáže uřídit, než vládě silnější, kde by ho zastínily mladší hvězdy. Tyto alternativy jsou obě možné, ale nedává to smysl. Pokud byl Zeman ochoten nechat Josefa Luxe, aby byl premiérem, proč by se bál Buzkové a Grosse a jak byl mohl mít vzor v Jelcinovi? Takže, možná, je to jen jednoduchý případ hlouposti, kombinovaný s náznakem diskriminace žen.
Steven Saxonberg má doktorát z politologie Uppsalské univerzity a specializuje se na středoevropskou politiku. Žije ve Švédsku, kde je nyní po narození dítěte na otcovské (=mateřské) dovolené.
Zeman's Choice of Ministers: Sexist or More than So?
When Miloš Zeman presented his cabinet, both Czechs and the world were surprised that no women were included. This goes against the trend among West European social democratic parties to promote greater gender equality. For example, in Sweden half of the ministers in the social democratic cabinet are women. It has not led to any complaints about a drop in quality. On the contrary, the female ministers are generally more popular than the male ministers. In fact there was a joke about the highly unpopular minister of education, that he was merely chosen so that there would be an equal number of men.
Zeman's claim that he wanted to "protect" the party's women from the "suicide government" have not convinced anyone. Many commentators have already pointed out that women are just as capable as men of committing suicide. Moreover, the special treatment of women certainly meets any definition of sexism.
Buzková's fate is even more surprising, since she has long been one of the country's most popular politicians and she featured so prominently in the party's election campaign. In contrast to the ODS election posters, which again made it clear that Klaus is the party, the CSSD posters showed Zeman sandwiched between Gros and Buzková. Since these two young people played such important roles it is puzzling that there were included in the cabinet. There were probably many social democratic voters, who voted for the party because of these two young bread slices than for the thick Zemanite filling on the inside. On the other hand, the fact that Gros was not either included in the cabinet shows that it was not merely sexism that kept Buzková outside of the decision-making center.
What could the reason be for Zeman's decision to keep Gros and Buzková outside? Judging from his comments on the suicidal government, he expects the present government to become unpopular and thus, he wants to save the younger generation from the wrath of voters in future elections. This is an extremely unwise strategy. It means that Buzková and Gros risk being marginalized and forgotten by the voters. In addition, their biggest problem among the voters is their lack of experience. Usually, the voters' biggest fear when voting for a change of government, is that the future ministers will not have the experience necessary for running their posts. One of the reasons why the Germans voted for a red-green majority was that the future green ministers have all been ministers at the provincial (Bundesland) level and, thus, shown that they are capable of taking responsibility and administering the state bureaucracy. If the social democrats become unpopular, as Zeman apparently expects them to be, and they lose the next elections, there will not be a new generation of experienced social democratic ministers waiting to retake power.
The best solution for the social democrats had been to make Gros and especially the country's most popular women, Buzková, both ministers in the government, but to give them uncontroversial posts. Zeman probably expects the government to fail because it will not be able to get a parliamentary majority for its economic program. It will also face the negative consequences of presiding over an economy that had already begun deteriorating before they came to power. For example, recently reports came out that predicted that unemployment will reach 9%. So it would be logical to expect the ministers of finance and labor to become unpopular. But what about, for instance, the cultural minister? As long as she does not reinstate communist-type censorship, Buzková could remain popular and appear often in the media by attending cultural events, presiding over the opening of new theaters, etc. Even if the social democratic economic policy fails, she could remained unscathed.
Is Zeman so incapable of understanding sound political tactics that he never thought of this possibility or are there other motives behind his behavior? I do not know that answer to this. My worst fear is that Zeman wants to be another Yeltsin, who fires his ministers as soon as he runs into trouble. He could then blame the ministers for all the country's ills and replace them with members of the younger generation, such as Buzková and Gros. Another possibility is that he is afraid of these two persons' popularity. He would rather have a weaker government that he controls than a stronger one in which he is overshadowed by the younger stars. These two alternatives are both possible, but it does not make sense. If Zeman was willing to let Lux become prime minister, why would he be afraid of Buzková and Gros and how could he have Yeltsin as his role model? So perhaps, it is a simple case of stupidity combined with a touch of sexism?
