Je realistické uvažovat o začlenění Británie a střední Evropy do Severoamerické zóny volného obchodu ?
Jan Čulík
Tomáš Janeba včera napsal:
Chtel bych Vas poprosit,jestli byste se mohl vyjadrit v BL k clanku Tani
Zajicove "Mame na to ?"
Článek vyšel na zahraniční stránce Neviditelného psa. Zajícová v něm informuje o už několikrát vznesené argumentaci některých nejostřejších euroskeptiků, že by Británie měla přestat usilovat hrát roli v Evropském společenství a přičlenit se v podstatě jako další stát k USA - že by měla vstoupit do Severoamerické zóny volného obchodu (North American Free Trade Agreement, NAFTA). Zajícová tentokrát cituje Johna O'Sullivana, který napsal v časopise National Review, že by NAFTA měla spolu s Británii přijmout i středoevropské země, jako je Česká republika, Polsko a Maďarsko. Měla by zapomenout na nedemokratickou a nepružnou Evropskou unii.
Myšlenka je to jistě zajímavá a pro některé lidi v ČR možná i nosná, vzhledem k tomu, že v České republice v současnosti převládá obrovská servilita vůči Spojeným státům - politikové, včetně prezidenta Václava Havla, si USA trochu pletou s někdejším Sovětským svazem a domnívají se, že musejí Americe projevovat tutéž bratrskou "vřelost" jako kdysi projevovali SSSR.
Článek Táni Zajícové je trochu manipulativní. Je stejný jako příspěvky Táni Zajícové v Neviditelném psu či na různých internetových Fórech. Obsahuje zajímavé, věcné jádro, je však tvrdě jednostranně politicky zaujatý. Chybí mu vyváženost. Zajícová cituje výlučně své oblíbené pravicové či ultrapravicové politiky a neuvádí, že jde o představitele pouze jedné části politického spektra. Tak Newt Gingrich je podle ní "jeden z významných amerických politiků, profesor historie a hlava sněmovny reprezentantů" v USA. Zajícová už neuvádí, že Gingriche mnozí považují za velmi výrazného představitele dosti pravicového směru v Republikánské straně, a to často za představitele kontroverzního, proslulého různými skandály. Ale nevšímejme si osobního zázemí tohoto politika - mějme jen na paměti, že existuje dost lidí, kteří nepovažují jeho výroky za vrchol veškeré inteligence. - Bývalo by myslím od Zajícové férové uvést, že je Gingrich pravicový politik, stejně jako měla charakterizovat tiskového magnáta Conrada Blacka, vlastníka britského konzervativního deníku Daily Telegraph jako silně přesvědčeného představitele pravice. Stejně tak charakterizuje Zajícová "National Review" jen jako "americký časopis", a zapomíná uvést, že je to časopis s výraznou pravicovou pověstí.
Takže Zajícová nejenže necituje jiné než pravicové nebo ultrapravicové zdroje, ale ani o nich neuvádí, že jsou pravicové. Připomíná to trochu komunistickou propagandu - když Rudé právo blahé paměti tisklo tzv. "názory západního tisku", citovalo taky jen komunistický Morning Star či L'Humanité a předstíralo, že jiné noviny neexistují. (Už samotný titulek článku Táni Zajícové, "Máme na to?" je mobilizační, údernický, stachanovský...)
Celkově chci nechat téma, zda je rozumné vůbec uvažovat o přičlenění středoevropských zemí místo do Evropské unie jen do Severoamerické zóny volného obchodu, Andrewovi Stroehleinovi, který má jako Američan podrobnější znalosti o situaci ve Spojených státech. Sám si dovolím jen vyjádřit skepsi, zda by Severoameričané o začlenění podvyvinutých, chudých středoevropských zemí do NAFTA stáli. Neznamenalo by to, že by se země jako ČR staly obětí dravého amerického průmyslu, který je daleko výkonnější, zkušenější a průraznější než průmyslové podniky středoevropské (viz případ televize Nova) - protože české podniky by neuměly konkurovat? Možná by americká ekonomika přinesla do ČR, Polska a Maďarska blahobyt - nevím. Možná by jich také využívala jen k prodeji svých výrobků jako do třetího světa. Česká vláda vůbec není tak silná jako vláda japonská, která už léta omezuje americký dovoz do Japonska a nutí Američany k recipročním dovozním a vývozním dohodám. (Američané na japonský trh vlastně příliš nepronikli, svědčí o tom neustálá frustrace americké vlády, že totiž Japonci vyvážejí do USA daleko více výrobků než USA vyváží do Japonska.) - Je ovšem možné, že se středoevropské země stanou po vstupu do EU především jen odbytištěm ekonomik západní Evropy - takže je to možná prašť jako uhoď , zda má vládnout v ČR Brusel či Washington. (Jenže ovšem, Brusel bude výslednicí zájmů mnoha členských zemí, a ty zájmy se do určité míry budou neutralizovat - z Washingtonu však bude projevovat vliv jediná americká vláda.)
Je pravda, že je Evropská unie byrokratická, že arogantně plýtvá finančními prostředky a že je mnohdy nedemokratická. (Sice nevím, co je tak demokratického na pravidelné výměně dvou velkých politických amerických stran u moci, nebo co je demokratického třeba na nynějším vyhánění amerického prezidenta z úřadu, kdy si jedna americká politická strana tolik přeje ho zničit, že možná vážně ochromí i samotný americký prezidentský úřad - a už celosvětově zdiskreditovala i samotné Spojené státy - ale budiž. Snad je známo, že velké procento amerických občanů je nynějším stavem "demokratického procesu" v USA tak rozčarováno, že vůbec nejdou k volbám.)
Napadlo mě ale něco jiného: Že by Táňa Zajícová ve své ultrapravicové předpojatosti brojila euroskepticky proti Evropské unii právě proto, že v poslední době ve všech významných západoevropských zemích zvítězili ve volbách sociální demokraté, a že tedy v Evropě převládly politické postoje, které jsou jí nepříjatelné? Je to trochu jako postoj, který zavládl, když se Klaus a Mečiar rozhodli - ke škodě obou národů - rozbít v roce 1992 Československo. Ve volbách v každé části země zvítězila - jak se tehdy zdálo - diametrálně odlišná (ve skutečnosti, jak se posléze ukázalo, však zase ne tak moc odlišná) strana, čeští a slovenští politikové rozhodli, že se přece nemohou dohodnout na kompromisu, a tak Československo zlikvidovali. Obdobným způsobem odepisuje snad nyní Táňa Zajícová celou Evropu, protože v ní vítězí sociální demokraté?
Toto vítězství je zvláštní věc, kterou je záhodno zkoumat. Je totiž zjevné, a neustále se o tom píše, že tvrdý, podnikatelský, gruenderský americký duch je duch neevropský. Evropané mají prý jinou mentalitu. Chtějí žít v civilizované kapitalistické společnosti, jejímž nejtypičtějším příkladem "sociálního tržního hospodářství" je zejména Německo.
Donedávna se argumentovalo, že země s ochranářskou politikou a velmi pohodlným sociálním zabezpečením jako Německo se stane obětí hospodářské globalizace, protože železný zákon konkurence je donutí, aby předaly své pracovní příležitosti do jiných, ekonomicky liberálnějších, chudších, zemí, kde bude výroba téhož pro menší sociální výdaje výhodnější. Jenže, jak někdo kdosi v minulých týdnech vypočítal, hospodářský růst velkými sociálními dávkami sešroubovaného Německa byl v poválečných desetiletích v podstatě stejný jako hospodářský růst ekonomicky liberálních Spojených států. Takže, možná, všechno je v dlouhodobé perspektivě jinak. A dále, v důsledku nerozumného nastrkání miliard dolarů do neregulovaných finančních trhů vznikajících ekonomik na Dálném východě a v Rusku je nyní vážně ohrožen i celý světový liberální ekonomický systém - tak si budeme muset počkat, jaká hospodářská filozofie je vlastně nosná.
Z nedorozumění, které vzniklo, tím, že západní bankéři považovali země jako Rusko či Jižní Koreu či Japonsko za země stejné jako je USA nebo Británie, a jak se říká anglicky, "házeli do nich peníze" , vyplývá taky jiná velmi důležitá věc.
Ukazuje se nyní, že každá jiná část světa má dosti podstatně odlišnou civilizační kulturu. Je velkou chybou vnucovat jednu kulturu neústrojně kultuře druhé. Možný je vždycky jen pozvolný vývoj. Násilné přizpůsobování jedné společnosti jiné většinou nakonec dopadne špatně.
Centralizační a byrokratické tendence Evropské unie se mi nutně nezdají příliš atraktivní. Na druhé straně však existuje dosti reálná možnost, že budou struktury Evropské unie, zejména pod vlivem britských labouristů a pak také pod vlivem velkých nových členských zemí, hlavně Polska, které už nyní velmi razantně prosazuje v Bruselu svůj hlas, podstatněji demokratizovány. Zdá se mi, že mentalita a civilizace střední Evropy je daleko bližší mentalitě Evropy západní, se všemi jejimi klady i zápory, a americké civilizaci je Evropa poněkud vzdálena. Proto se mi zdá myšlenka včlenění středoevropských zemí do Severoamerické zóny volného obchodu nerealistická. Opakuji: v představách ultrapravicových aktivistů, jako je Táňa Zajícová, Evropa zklamala, protože se dává sociálně demokratickou cestou. Tak se středoevropské země, drahé jejímu srdci, Zajícová snaží z Evropy vytrhnout a přičlenit je k něčemu, co považuje za zdroj skutečné pravicovosti. Nevím zda by to fungovalo.
Jaké jsou politické preference v Británii?
Začal jsem tento článek původně psát nad informacemi o nejnovějším průzkumu veřejného mínění ve Velké Británii.
Jednou docela směšnou věcí na článku Táni Zajícové je totiž také to, jak vážně bere britský konzervativní euroskeptismus a hledá jeho paralely u amerických pravicových novinářů a politiků.
Potíž je, že v Británii je nyní Konzervativní strana naprosto okrajovou organizací a euroskeptismus se stal v této okrajové organizaci okrajovou frakcí. Tento týden se koná v anglickém městě Bournemouth výroční kongres Konzervativní strany. Při příležitosti Kongresu bylo uspořádáno několik průzkumů veřejného mínění. Z nich vyplynulo, že noví čelní politikové Konzervativní strany za posledního půldruhého roku, co prohráli volby, zcela zapadli a britská veřejnost je nezná.
Z jiného průzkumu veřejného mínění vyplývá, že se Nové labouristické straně Tonyho Blaira podařilo stroprocentně obsadit střed britského politického spektra. Úspěšně se zbavila levicového stigmatu, i když průměrný volič stále považuje labouristy sice za centristickou stranu, ale přece jen velmi mírně nalevo od středu.
Konzervativní strana je nyní považována za jasně pravicovou stranu. V tom ale spočívá pro ni velký problém. Konzervativci se vždycky definovali jako strana středu. Jestliže je nyní Blairova Labouristická strana zatlačila daleko doprava, znamená to pro ně volební porážku.
Podle nejnovějšího průzkumu veřejného mínění se totiž jen 5 procent britských voličů definuje jako pravicoví. Třiašedesát procent britských voličů nyní konstatovalo, že se britská Konzervativní strana "nachází napravo od jejich vlastního politického přesvědčení". Ukazuje to asi na to, jak silný je nyní údajně v oné "nejproameričtější" evropské zemi, totiž v Británii, onen Zajícovou zřejmě proklínaný "sociáldemokratismus".
To zdá se poněkud narušuje argument Táni Zajícové a jejích pravicových komentátorů, že by totiž snad Velká Británie mohla přivést do Severoamerické zóny volného obchodu i středoevropské země. Za nynější situace to totiž vypadá, že se Británie stane významným členem Evropské unie - a britští voliči v této politice vládu Tonyho Blaira podporují. Nikoho naprosto nezajímá, co si myslí Conrad Black.
Jan Čulík
