pondělí 28. září

O B S A H

Co je nového v České republice:

  • Komentovaný přehled zpráv z ČR Odkazy:
  • Přehled nejzajímavějších článků z poslední doby Prezidentské nástupnictví:
  • Má Marie "Madeleine" Korbel Albright české občanství? (Josef Schrabal) Pohled z Čech:
  • "Nejsem rasista, ale..." (Andrew Stroehlein)
  • "I'm not a racist, but..." (Andrew Stroehlein Organizace pro bezpečnost a spolupráci v Evropě:
  • Zpráva o všeobecných volbách v červnu 1998 v České republice
  • OSCE Report on June 1998 General Election in the Czech Republic (Selected Highlights) Česká televize:
  • Jeden z nejnadanějších reportérů České televize, Filip Černý, už nepracuje pro zpravodajství ČT Akce Čisté ruce:
  • Velké odhalení na ministerstvu zdravotnictví ČR (Vratislav Kuška) Václav Havel:
  • Můj prezident? (Jindřich Pařík) Americká politika:
  • Bill Clinton: za jeho potíže mohou americké feministky! (Guardian) Zahraniční vysílání BBC v krizi?
  • BBC likviduje své vysílání na Slovensko a do Německa Velká Británie:
  • "Korupce v britské policii je tak rozšířená jako v třetím světě" Sdělovací prostředky:
  • 1. října 1998 zahajuje v Británii provoz digitální televizní vysílání. Co to znamená? Novou informační éru?

    Kompletní Britské Listy


    Ikona pro Vaši stránku...

    |- Ascii 7Bit -|- PC Latin 2 -|- ISO Latin 2 -|- CP 1250 -|- Mac -|- Kameničtí -|


  • A selection of articles in English, dealing with the Czech politics and the Czech media, mostly published in the Czech internet-daily Britske listy over the past year or so, is at this address.
  • Zde je minulé vydání Britských listů.
  • Kdo je vydavatel Britských listů? Zde je životopis Jana Čulíka.
  • Adresa Britských listů je zde. Pouze když nefunguje, pište na tuto alternativní adresu.
  • (Jan Čulík má anglicko-českou stránku materiálů a hyperlinků, týkajících se ČR, zde na Glasgow University).
  • Užitečné internetové stránky pro bohemisty a specialisty na Českou republiku jsou zde.
  • Časopis Neviditelný pes, který vydává Ondřej Neff, je na adrese http://pes.eunet.cz.
  • archívu Britských listů jsou nyní k dispozici tematicky uspořádané články, zveřejněné v BL v letech 1996 - 1997.
  • Měsíčník Nová přítomnost je nyní k dispozici na síti.
  • Stránky české skupiny Amnesty International najdete na adrese http://www.amnesty.cz.
  • Stránku diskusního pořadu České televize Na hraně, věnovaného problémům a názorům mladé generace, najdete na této adrese.

    Co je nového v České republice

  • ODS v sobotu jmenovala stínovou vládu. Stínovým ministrem obrany je poslanec Petr Nečas, ministrem financí předseda poslanců ODS Vlastimil Tlustý, ministryní práce a sociálních věcí Libuše Benešová, ministrem zahraničí (Britským listům dobře známý) poslanec Jan Zahradil, ministrem vnitra místopředseda ODS Ivan Langer, ministrem zdravotnictví Miroslav Macek, ministrem dopravy a spojů Martin Říman, ministrem pro regionální rozvoj další místopředseda strany Miroslav Beneš. - Je z toho vidět, že ODS skutečně už nemá moc z čeho brát. Lidí, kterých by si bylo možno vážit jako velkých a moudrých osobností, v téhle stínové vládě moc není, ale nakonec i v sociálně demokratické vládě jsou někteří lidé, kteří ministry být asi neměli... Doufejme, že ze vzniklá konkurence povede k lepší práci vlády, jenže kalibr jmenovaných osobností to moc nezaručuje...

  • Výkonná rada ODS se usnesla, že její poslanci nepodpoří ani nebudou tolerovat schodkový rozpočet, který hodlá Sněmovně předložit vláda Miloše Zemana.

    A co je nového jinde?

  • V Německu prohrál volby Helmut Kohl a nastává éra sociálních demokratů. (To budou čeští sociální demokraté na koni. Jenže pozorovatelé konstatují, že Gerhard Schroeder je velmi nevýrazná osoba prý s nevýrazným, tradičně sociálně demokratickým programem. ) - Německý kancléř Helmut Kohl přiznal, že šestnáctileté období, v němž vládl Německu, skončilo. Hodinu poté, co televizní průzkumy veřejného mínění, pořádané u východu z volebních místností, zaznamenaly pětiprocentní náskok sociálních demokratů v nedělních všeobecných volbách přiznal Helmut Kohl porážku a odstoupil z funkce předsedy Křesťanskodemokratické strany. Šéf sociálních demokratů Gerhard Schroeder charakterizoval výsledek voleb jako generační změnu a uvedl, že je jeho povinností sjednotit a zmodernizovat Německo.Podle průzkumu veřejného mínění u východu z volebních místností, uspořádaného pro televizní stanici ARD, získali sociální demokraté 41 procent hlasů a Kohlova konzervativní Křesťansko-demokratická aliance 36 procent hlasů. Průzkum, prováděný pro stanici ZDF zaznamenal volební podporu sociálních demokratů ve výši 41 procent a křesťanských demokratů ve výši 35 procent.

  • Na Slovensku sice vyhrál volby těsnou většinou Vladimír Mečiar, ale vládu zřejmě sestaví dosavadní protimečiarovská opozice. Mečiarovo Hnutí za  demokratické Slovensko sice získalo 27 procenta hlasů a těsně předstihlo Slovenskou demokratickou koalici. Ale dosavadní protimečiarovská opozice bude mít dohromady 93 křesel, zatímco dosavadní vládní tábor jen 57. Opozice má více než třípětinovou většinu, vyžadovanou pro ústavní změny či volbu prezidenta. - Je to velmi dobrá zpráva, svědčící o tom, že zřejmě i na Slovensku se nakonec dokáží prosadit demokratické principy. Dojde-li skutečně ke změně vlády, je to velmi pozitivní vývoj. Podle předběžných výsledků HZDS získalo 27 procent hlasů, SDK 26,33, Strana demokratické levice (SDL) 14,66, Strana maďarské koalice (SMK) 9,12, Slovenská národní strana (SNS) 9,07 a Strana občanského porozumění (SOP) 8,01 procenta. Ze 150 mandátů obsadí poslanci HZDS 43 křesel (dosud 61), SDK 42, SDL 23, SMK 15, SNS 14 a SOP 13 křesel. Zatímco opoziční strany - SDK, SDL, SMK a SOP - tak mají 93 mandátů, dosavadní vládní koalice, která před čtyřmi lety měla 83 hlasů, bude mít jen 57 poslanců.

  • Mlčením zpochybňuje Česká televize svou věrohodnost. Že by bylo vedení ČT ochotno mluvit jen s těmi, kdo je chválí? Přestože ministr kultury Pavel Dostál tento postoj kritizuje, generální ředitel Jakub Puchalský utajuje svůj projekt, na jehož základě zvítězil letos na jaře v konkursu na svou nynější funkci. Tento jeho postoj schvaluje i Rada České televize, viz tento rozhovor Tomáše Peciny s místopředsedou Rady Vladislavem Kučíkem. (Viz též zde). Šéf zpravodajství ČT Zdeněk Šámal odmítl odpovědět na třináct závažných otázek, týkajících se zhoršování úrovně zpravodajství ČT a označil Britské listy za "nenávistný, téměř goebbelsovský list". - Česká televize dosud neobjasnila ani vztahy společnosti Hroch k ČT.

    Výběr textů z posledních dní:


    Jeden čtenář si stěžoval na příliš dlouhý seznam starších článků z BL na tomto místě. Proto jeho pokračování umisťuji zvlášť jako samostatný text, viz OBSAH dnešního čísla. (Toto pokračování se NENATÁHNE jako součástí Kompletních Britských listů, musíte si na ně v Obsahu samostatně kliknout.) Prosím, napište mi, co si o tom myslíte. Mnoho čtenářů se totiž často vrací ke starším textům z BL právě na základě tohoto seznamu.


    Má Marie "Madeleine" Korbel Albright české občanství?

    Josef Schrabal

    Pote, co se prezident Vaclav Havel zminil o tom, ze se by Marie "Madeleine" Korbelova Albrightova, nynejsi americka ministryne zahranicnich veci, mohla po nem prevzit funkci prezidenta Ceske republiky, objevily se v ceskem tisku namitky, ze Albrightova neni ceskou obcankou.

    Je ale mozne, ze Albrightova ceske obcanstvi ma a svet, ani ona sama o tom nevi.

    Sledujte prosim tuto argumentaci:

    Albrightova se narodila v Praze a nikde neni uvedeno, ze by ceske obcanstvi ztratila. V USA se jeji rodina usadila v roce 1949. Americke obcanstvi jeji otec dostal asi o pet let pozdeji a ona, jako nezletila, americke obcanstvi asi dostala s nim. To by bylo pred koncem roku 1957. Do teto doby bylo Ceskoslovensko oficialne ve valecnem stavu s Japonskem. Proto smlouva mezi USA a CSR z roku 1928 o automatickem ztraceni ceskeho obcanstvi pri nabyti obcanstvi americkeho byla neucinna. (V te cesko-americke dohode z roku 1928 je klauzule, podle niz se prvni obcanstvi pri ztraceni obcanstvi prvniho neztrati, kdyz je jedna z ucastnickych zemi ve valecnem stavu.)

    Posuzuji to podle sebe. Utekl jsem z Prahy po unoru 1948 a do USA jsem prisel v 1949. Americkym obcanem jsem se stal o pet let pozdeji.

    Do Prahy jsem se vratil v breznu 1990. Po rehabilitaci Syndikatem ceskych novinaru, tato organizace se snazila na ministerstvu vnitra vysetrit, jak bych mohl dostat obcanstvi CSSR. Odpoved byla takova, ze to neni mozne, protoze jsem obcanstvi nikdy neztratil. Podle jejich navodu jsem si musel opatrit policejni potvrzeni posledniho bydliste v Praze, s nim jsem sel na Narodni vybor na  Vinohradech, kde me bez jakychkoliv dotazu vystavili potvrzeni obcanstvi. S nim jsem na policii v Legerove dostal obcanku a pozdeji i cesky pas.

    Ctyricet let jsem nevedel, ze mam ceske obcanstvi a  proto je mozne, ze "Marie Korbelova", nynejsi americka ministryne zahranici, o  ceske obcanstvi take nikdy neprisla.

    Josef Schrabal


    Nejsem rasista, ale...

    Andrew Stroehlein

    Po Čechách v současnosti koluje podivné rčení. Kdykoliv začne rozhovor o Češích a o Romech, mnoho lidí v České republice, jak se zdá, často používá obratu "Nejsem rasista, ale..." a pak mluví dál a často docela rasisticky.

    Často užívají tito lidé pojem "rasista" v těchto případech ve významu "šiřitel nenávisti". Je také jasné, že jen velmi málo lidí překypuje nenávistí. Lidé zcela zjevně nechtějí, abych si o nich myslel, že jsou nenávistní, a to, že mluví s cizincem, jen zvyšuje jejich citlivost vůči této otázce.

    Jsou v defenzívě. Často slyším, "Je absurdní tvrdit, že všichni češi jsou rasisté." Samozřejmě, že je to absurdní, a jak se pravidelně snažím vysvětlovat, takový výrok by sám byl rasistický.

    Je daleko plodnější analyzovat slova a výroky a neposuzovat lidi, kteří ty výroky pronášejí. Neříkejme, že člověk je či není rasistický, říkejme, zda ten či onen výrok je či není rasistický.

    Uvádím několik rasistických výroků, které často následují po větě, "Nejsem rasista, ale..."

    1. "Nejsem rasista, ale ti cikáni prostě mají jinou mentalitu, než máme my." Tento výrok je rasistický, protože tvrdí, že mentalita určité osoby je založena na jejím etnickém původu. Filozofie typu "ten člověk se narodil jako Rom, a proto se chová určitým způsobem" je rasistický nesmysl.

    2. "Nejsem rasista, ale cikáni jsou odlišní. Jsou přirozeně daleko hudebněji nadanější než jsme my." To je rasistický výrok, protože tvrtdí, že hudební nadání spočívá v rasovém nebo etnickém základě lidské bytosti. Pokud vím, zatím nebyl objeven žádný hudební gen a jeho objevení je velmi nepravděpodobné, vzhledem k tomu, co Darwin a ostatní definovali jako zákonitosti přirozeného výběru. (Vysvětlím to na okamžik trochu odborněji: Určitá genetická tendence existuje v určité populaci jen proto, protože v té populaci existoval a existuje silný tlak, aby ta genetická tendence žila. Hudebně nadaní jedinci by museli být v rámci této určité populace geneticky úspěšnější, aby docházelo k výběru lidí s hudebním genem a k rozšíření hudebního genu v rámci té populace. Jinými slovy, hudebně nadaní lidé přece nemají o nic více dětí než hudebně nenadaní lidé.)

    3. "Nejsem rasista. Opravdu obdivuji přirozený hudební talent amerických černochů." Viz bod 2. Nikdo nemá hudební talent jen proto, že je černoch.

    Všechny tyto výroky jsou rasistické, protože jsou rasově či etnicky deterministické. Jsou předsudečná tvrzení, že jednotliví člen skupiny X má určité mentální a společenské vlastnostni prostě jen proto, že je členem té rasové skupiny. Přesvědčení, z kterého pramení takovéto výroky, se nazývá rasismus.

    Výrok "Nejsem rasista, ale..." ukazuje, že mnoho Čechů je v defenzívě a mají obavy, že "všichni lidé na Západě" považují "všechny Čechy" za rasisty. Toto přirozeně není pravda, ale ve velmi reálném smyslu nyní tito Češi na sobě pociťují bolest rasových předsudků: cítí na sobě, jaké to je, když vás druzí lidé posuzují prostě jen na základě vašeho etnického zázemí.

    Je zajímavé, že tito Češi se hájí výrokem "Nejsem rasista" úplně stejně, jako se někteří Romové hájí výroky "Já nekradu a platím činži". V obou případech se mluvčí snaží rozbít stereotyp, který byl vybudován kolem skupiny, za jejíhož člena se považuje.

    Je pozitivní, že výrok "Nejsem rasista, ale..." začíná být užíván v České republice stále častěji. Rostoucí popularita tohoto výroku ukazuje alespoň, že lidé považují rasisty za nevítané hosty. Teď ještě je zapotřebí lidem vysvětlit, co to ten rasismus ve skutečnosti je.

    Andrew Stroehlein


    "I'm not a racist, but..."

    Andrew Stroehlein

    There's an odd saying going around these days. Whenever a conversation about Czechs and Roma starts, many in the Czech Republic invariably seem to use the phrase "I'm not a racist, but..." (Nejsem rasista, ale...) and then continue speaking, more often than not uttering racist statements along the way.

    In many ways they are using the term "racist" in these instances to mean "hate-monger", and clearly very few people are boiling over with hate. People certainly don't want me to think that they are hateful, and the fact that they are speaking with a foreigner only heightens their sensitivity of the issue.

    They are on the defensive. I often hear "It's absurd to claim that all Czechs are racists." Of course it is, and I regularly try to explain, that this statement itself would be racist in character.

    It is far more fruitful to analyse words and statements rather than judge the people who make them. Let's not say a person is or is not a racist; let's say that this or that statement is or is not racist in character.

    Here are a few of the racist statements, heard after "I am not a racist, but..."

    1. "I am not a racist, but those Gypsies simply have a different mentality than we do." This statement is racist, because it is saying that a person's mentality is based upon their ethnic origin. The philosophy of "a person is born a Roma, so therefore he behaves in a certain manner," is racist nonsense.
    2. "I am not a racist, but Gypsies are different. They are naturally more musically inclined than we are." This is a racist statement, because it claims that musical ability lies in the racial or ethnic make-up of a human being. So far as I know, no music gene has ever been shown to exist ń nor is there likely to be one given what Darwin and others have shown to be true of natural selection. (To get technical for a moment: A genetic tendency only exists in a population because there has been strong pressure for its continuation within that population. The musically inclined would have to be genetically more successful within the population for there to be selection for and the spread of a music gene within the population. Genetic success here means having a greater number of viable offspring, and musical ability has never been shown to be linked to increased genetic success. In other words, the musically gifted don't have any more kids than the musically inept.)
    3. "I am not a racist. In fact, I admire the American blacks' natural musical talents." See 2. No one has musical talent simply because he or she is black.

    All of these statements are racist, because they are racially or ethnically deterministic. They are prejudiced claims that an individual member of group X will have certain mental and social characteristics simply because he is a member of that racial group. The belief that underlies such statements is racism.

     

    The phrase "I'm not a racist, but..." shows that many Czechs are on the defensive, and they are worried that "all Westerners" consider "all Czechs" to be racists. Certainly this is not true, but in a very real sense, these Czechs are now feeling the pain of racial prejudice: they are feeling what it is like when other people judge you simply according to your ethnic background.

    Interestingly, these Czechs defend themselves by saying "I am not a racist" in the same way that some Roma defend themselves by saying "I do not steal, and I pay my rent." In both cases, the speaker is trying to break the stereotype that has been built up around the group he considers himself a member of.

    On the plus side, the growing popularity of the phrase shows that at least people consider racists as unwelcome. Now, there remains the matter of getting people to know what racism actually is.

    Andrew Stroehlein


    Organizace pro bezpečnost a spolupráci v Evropě: zpráva o všeobecných volbách v červnu 1998 v České republice

    V angličtině je plný text zprávy umístěn zde. Celkově je zpráva, poznamenává Andrew Stroehlein, dosti nudná. Vybral z ní zajímavější pasáže, které do češtiny přeložil Jan Čulík:

    Organizace pro bezpečnost a spolupráci v Evropě

    Úřad pro demokratické instituce a lidská práva

    Česká republika

    Parlamentní volby

    19. a 20. června 1998

    ...

    Vyskytla se obvinění, že nedávno jmenovaný šéf zpravodajství České televize musel rezignovat po pouhých 51 dnech ve funkci, protože jeho "západní" přístup vyvedl z rovnováhy jeho kolegy i politickou elitu. To vyvolalo kritické komentáře od mnoha odborníků, ale přímý nátlak z politického establishmentu se nepodařilo prokázat. Nicméně, tento incident vyvolal znepokojení ohledně novinářské nezávislosti České televize. Kromě toho, radikální a malé strany si stěžují, že je mimo předvolební období sdělovací prostředky ignorují a někteří analytikové konstatují, že tyto stížnosti nejsou bezdůvodné. Ale navzdory všem problémům, sdělovací prostředky všeobecně fungují svobodně a nezávisle, a celkem vzato poskytují vyvážené a přesné informace. To bylo také pravda v předvolební kampani před těmito volbami.

    ...

    Vysílání České televize bylo charakterizována velmi vyrovnaným přístupem vůči všem politickým stranám. 5 až 11,7 procent bylo věnováno politickým stranám na ČT 1 a mezi 5,2 - 9,2 procenty na ČT 2. To bylo většinou důsledkem skutečnosti, že oba televizní okruhy vysílaly speciální pořady, v nichž usilovaly poskytnout všem stranám rovnou příležitost, aby vysvětlily své názory. Křesťanským demokratům a Unii svobody bylo věnováno relativně velké množství vysílacího času, protože někteří jejich vedoucí politikové byli členy Tošovského vlády. Postoj pořadů České televize byl většinou neutrální. Jediné strany, jimž ČT věnovala podstatný podíl negativního přístupu ve vysílacím čase, byla ODS a Republikáni (obojí na ČT 1). ODS byla kritizována pro svou volební kampaň (zejména v souvislosti s koncertem Lucie Bílé v Praze) a Republikáni byli kritizováni pro své postoje vůči romské menšině. Celkem poskytla Česká televize velmi vyrovnané zpravodajství co do množství i co do kvality a dala zejména malým stranám spravedlivou možnost prezentovat se voličstvu.

    ...

    Celkově, sdělovací prostředky byly úspěšné při poskytování všestranného zpravodajství z volební kampaně. Zejména Česká televize splnila svou roli tim, že poskytla všem třinácti politickým stranám rovný přístup a že její zpravodajství bylo víceméně vyvážené. Soukromé sdělovací prostředky se přirozeně soustředily více na hlavní strany. I když politické preference jednotlivých sdělovacích prostředků byly zejvné podle způsobu, jímž informovaly o předvolební kampani, nevyskytly se v podstatě žádné případy nepodloženého záporného zpravodajství. Většinou se stavěly sdělovací prostředky k politickým stranám záporně v důsledku jejich postojů v předvolební kampani a v důsledku výsledků jejich politické práce za uplynulé období. Pomluvy a difamace v předvolební kampani se v českých sdělovacích prostředcích nevyskytly. V tomto ohledu je možno považovat i vysílání soukromých sdělovacích prostředků za uspokojivé. Závěrem lze také říci, že otevřený politický tlak na sdělovací prostředky se v této předvolební kampani nestal tématem dne.

    12. Doporučení

  • Ustanovení určující nutnost politických stran registrovat se je nutno ujasnit. Mělo by být ujasněno, které strany se registrovaly pro účast ve volbách. Jenom takovým stranám by měla být poskytnuta odpovědnost i výhody registrované strany, jako např. vysílací čas zadarmo a místa ve volebních komisích.

  • ČR by měla uvažovat o zavedení struktur, jejichž prostřednictvím by mohli hlasovat ve volbách v den voleb i čeští občané, kteří se nacházejí mimo území ČR.

  • Úřad, odpovědný pro organizaci voleb, v současnosti Národní volební komise, musí dostat pravomoc vydávat závazné instrukce týkající se realizace zákona. To zajistí, že na všech úrovních organizace voleb budou všichni rozhodovat shodně.

  • Zákon by měl obsahovat jasný právní mechanismus, jak nakládat s porušením zákona. Měla by být přesně určena autorita, která se bude zabývat takovými porušeními. Zákon by měl také obsahovat tresty pro porušení zákona.

  • Zákon by měl obsahovat klauzuli o mezinárodních pozorovatelích, podle závazků, které má Česká republika jako stát účastnící se v Organizaci pro bezpečnost a spolupráci v Evropě. Právní ustanovení pro domácí pozorovatele by také posílily průhlednost volebního procesu. Všichni pozorovatelé by měli mít plný přístup ke všem aspektům volebního procesu.

  • Zákony, týkající se voleb, včetně ustanovení, která regulují, jakým způsobem mají o volbách informovat sdělovací prostředky, by měly být sebrány v ucelenějším textu, aby nebylo nutno vyhledávat tak velké množství nejrůznějších právních dokumentů.


    OSCE Report on June 1998 General Election in the Czech Republic

    The final OSCE report on the Czech elections is here.

    It is pretty dull stuff in the end. Here are the key bits: (Andrew Stroehlein)
     

    OSCE

    Office for Democratic Institutions and Human Rights

    CZECH REPUBLIC

    PARLIAMENTARY ELECTIONS

    19 AND 20 JUNE 1998

    ...

    There were allegations that the recently-appointed head of Czech Television's News and Current Affairs Department had to resign after only 51 days in office because his "Wester" approach disturbed both his colleagues and the political elite. This sparked critical comments from many experts, but direct pressure from political quarters could not be proven. Still, this incident raised concerns over CT's journalistic independence. Besides, radical and small parties alike complain that they are ignored by the media outside campaign periods, and some analysts say those complaints are not unfounded. But despite all problems, the media generally operate freely and independently, and on the whole, they provide balanced and accurate information. This was also true for the recent election campaign.

    ...

    Czech Televisions coverage was characterized by a very equitable approach towards all parties. The range of coverage was between 5.0% and 11.7% on CT1, and between 5.2% and 9.2% on CT2. This is largely due to the fact that both channels ran special broadcasts in which they aimed at giving all parties an equal opportunity to present their views. The Christian Democrats and the Freedom Union received relatively high amounts of coverage because several of their leading members were in the Tosovsky government. The tendency of coverage on Czech TV was largely neutral. The only parties to receive a significant amount of negative coverage were the ODS and the Republicans (both on CT1), the former because of their election campaign (especially in connection with the Lucie Bila concert in Prague) and the latter because of their position vis-a-vis the Roma minority. Overall, CT provided very balanced coverage both in quantitative and qualitative terms and gave small parties in particular a fair chance to present themselves to the electorate.

    ...

    Overall, the media succeeded in providing comprehensive campaign coverage. Czech Television in particular lived up to its role by providing all 13 parties with equitable access and by its largely balanced coverage. The private media naturally focused more on the major parties. Although political preferences of the individual media were apparent in the way they covered the campaign, there were virtually no cases of unfounded negative reporting. Usually, parties received negative coverage because of their campaign platforms and political records. Slander and defamation were conspicuously absent from Czech media during this campaign. In this respect, the coverage of the private media can also be regarded as satisfactory. Finally, overt political pressure on media was no issue in this campaign.
     
     

    12. RECOMMENDATIONS


     
  • The provision regulating party registration needs to be clarified. It should be made clear which parties are in fact registered to contest the election. Only these parties should be given the responsibilities and benefits of a registered party, such as free campaign airtime and positions on election boards.
     
  • A facility enabling Czech citizens outside of the country on the day of the election to vote should be considered.
     
  • The body responsible for organising the election, at present the National Election Board, needs to be given authority to issue binding instructions regarding the implementation of the law. This will ensure full conformity of decision making at all levels of election administration.
     
  • The law should include a clear legal mechanism for dealing with violations of the law, with an appropriate authority identified for dealing with such violations. In addition, the law should articulate the penalties for violations.
     
  • The law should provide for international observers, in accordance with the Czech Republics commitments as an OSCE participating State. Legal provisions for domestic observers would also enhance the transparency of the election process. All observers should be given full access to all aspects of the election process.
     
  • Laws relating to the election, including provisions regulating media coverage of the election, should be consolidated into a more comprehensive body of text, avoiding the need to refer to such a variety of legal texts.

    Jeden z nejnadanějších reportérů České televize, Filip Černý, už nepracuje pro zpravodajství ČT

    Píše organizaci Děti Země: neposílejte mi aktuální informace o ekologických problémech

    From: Filip.Cerny@czech-tv.cz
    To: dz.plzen@ecn.cz
    cc: deti.zeme@ecn.cz
    Subject: Prosba
    Date: Thu, 24 Sep 1998 11:23:56 +0200

    Dekuji Vam za aktualni informace a tiskove zpravy, ktere mi zasilate e-mailem. Dovoluji si Vas upozornit, ze jsem odesel z redakce zpravodajstvi Ceske televize a nyni pusobim v reporterskem oddeleni poradu Tady a Ted (vysilanem ve vsedni den na konci Udalosti CT).

    Venuji se tedy predevsim rozsahlejsim problemum, dlouho se vyvijejicim kauzam a trendum. Z toho duvodu mi, prosim, neposilejte Vase tiskove zpravy tykajici se konkretnich, jednorazovych akci Vaseho sdruzeni. V pripade mimoprazskych zalezitosti posilejte info na adresu zdenek.soukup@czech-tv.cz.

    Zdenek Soukup koordinuje krajske staby zpravodajstvi CT a muze tedy rozhodnout, co se bude natacet pro denni zpravodajstvi. Adresa plzenske redakce zprav. CT je: cztv.plzen@traveller.cz.

    Pokud jde o Prahu a stredocesky kraj informujte, prosim, o svych zamerech vedouciho domaciho zpravodajstvi Bohumila Klepetka bohumil.klepetko@czech.tv.cz

    Ja osobne privitam, pokud mi budete zasilat informace tykajici se ekologicke politiky z dlouhodobejsiho hlediska, zasadni pripady necitlivych zasahu do prirody, nikoliv zpravy o tiskovych konferencich, jednorazovych akcich a lokalne vyznamnych kauzach.

    Dekuji za pochopeni a tesim se na dalsi spolupraci.

    Filip Cerny, filip.cerny@czech-tv.cz
    pripadne -- tady.ted@czech-tv.cz


    Velké odhalení na ministerstvu zdravotnictví ČR

    Vratislav Kuška

    Ministr zdravotnictvi Ivan David ve ctvrtek informoval novinare, ze v ramci akce "Ciste ruce" byly odhaleny nesrovnalosti v provadeni uklidovych praci v budove ministerstva. Firma si za uklid puvodne uctovala 27.000 korun za mesic, postupne chtela az 143.714 Kc.

    A takhle to dopadne se vsim. Budou se honit desetitisice a statisice a miliony a miliardy se budou krast vesele dal. Na ministerstvu si treba urednici nepucovali na rohozkach boty a prinaseli na ministerstvo krome blata i to dalsi, co zapominaji pejskove na ulicich a naklady na uklid toho zapachajiciho rapidne vzrostly. Takze se nakonec zjisti, jako obvykle, ze slo, s prominutim, "o hovno" a pan ministr ziska povest, ze z kazdeho hovna dela aferu a priste si da pozor a nebude vytrubovat do sveta treba podezrele velke naklady na provoz nekterych nemocnic, protoze bude presvedcen, ze jde o totez.


    Můj president?

    Jindřich Pařík

    Asi každá doba přináší svoje slovní vazby - fráze. (Vlastně, houbeles doba, politici a pisálkové za to můžou, podle četnosti použití zavedených rčení lze bezpečně hodnotit kvalitu žurnalisty). Nechci ale nikoho dráždit nebo snad rozsteskňovat příklady z doby "reálného socialismusu". Všimněme si dnešní novořeči. Jak hluboce se vžilo a zdomácnělo právnicky fundované úsloví "legitimní úvaha" nebo lyrický obrat "ideologické zabarvení", půvabné je i rozhořčení nad "spikleneckým výkladem dějin" či "nálepkováním". Nevynechejme ani "bezbřehou liberalizaci", odsuďme "neviditelnou ruku trhu" a vlastně celé "tržní hospodářství bez přívlastků". Jednou s často slýchaných frází, která se objevuje v souvislosti se jménem Václava Havla je opakované tvrzení "nesporná morální autorita", časté je i jeho hodnocení jako "osoby s vysokým morálním kreditem".

    Jak to vlastně s Václavem Havlem a jeho "kreditem" je, jak moc sporná je ta nespornost?

    Hledám odpověď na tuto otázku. Jako občan, táta rodiny, majitel firmy, nebo pivní popovickej strejda. (V žádném případě však názory zde uvedené nereprezentují stanovisko stálých hostů velkopopopovické restaurace Na Stadionu - JP)

    Chci-li se poctivě dobrat výsledku, musím si položit otázku další. Jak a odkud znám Václava Havla?

    Pro odpověď se musím vrátit o pár let zpátky, do doby výjezdních doložek a výkrmu brojlerů. Přes šum krátkých vln jsem slýchal zprávy o zatčení "známého dramatika" i nepřiliš zdařilý song o paragrafu šavle. Havlova dramata jsem neznal, neznal jsem nakonec ani jeho hlas, ani jeho podobu. Havel byl pro mě jedním z těch, kteří aktivně bojovali proti komunismu - a vědělo se o něm. (Aktivní boj velkopopovického výčepního Karla Skály, který se nikdy neúčastnil bolševické volební frašky by zůstal, kdybych se o něm zde nezmínil, asi navždy historikům utajen).

    Když jsem onoho pátku sedmnáctého mašíroval s demonstranty po nábřeží, křičel jsem k ohluchnutí "Ať žije Havel" ne proto, že bych věděl, že stojím pod okny jeho bytu, ale proto, že to řvali ostatní. Nevzpomenu se, kdy jsem poprvé uviděl jak Havel vypadá, jestli to bylo na známém plakátu o lásce a pravdě, nebo snad v televizi. Ten chlápek mi byl na první pohled sympatický. Mluvil zajíkavě a nesměle a říkal přesně to, co jsem chtěl slyšet. Vystál jsem s paní Paříkovou, co tehdy vlastně ještě paní Paříkovou nebyla, frontu na hradním nádvoří abych mohl do pamětní knihy k zvolení Havla presidentem napsat: "Václave, díky!".

    Havel se pak stal hvězdou mé černobílé obrazovky. Ta obrazovka mého mládí se asi podepsala na mém vidění světa. Bylo mi, a zdá se, že i doposud je, velmi zřetelně jasné co je správné a co správné není. Že komunisté nejsou charakterní a čestní lidé, že fízlové patří za mříže, a že pozvat do vlasti cizí hordy je vlastizrada, která se oceňuje popravčí četou. Ale prrrrr. Nejsme jako oni! Udělějme tlustou čáru za minulostí!

    Nechápal jsem jak je možné, že si chartista Havel může tak dobře rozumět s exkomunistou Čalfou nebo furtkomunistou Vackem. Zato asi můžou ti presidentovi poradci. President Havel, je morálka sama, duše čistá a naivní, to oni, ti zlosyni proradní, ho manipulují. Neoblíbenost presidentových poradců té doby snad předčí jen odmítání současné "první" dámy.

    Že je president Havel odtržen od reality, mi potvrdila reportáž z jeho návštěvy na sídlišti Jižní Město. President v parka bundě, opřen o kontejner s odpadky, se překvapeně rozhlížel a udiveně se ptal domorodců: "V tomhle teda jako žijete?"

    Pamatuji se, že jsem se tenkrát strašně rozčílil. Vztekle jsem běhal jsem po obýváku 4x5 metrů a řval, "ty vole, tenhle tvůj panelovej kurník jsem stavěl svépomocí sedum let, vo sobotách vo nedělích, vo dovolený, kde to žiješ, mamlase nafoukanej" a paní tehdy již Paříková, mě uklidňovala a sama mi dokonce otevřela lahvového kozlíka první pomoci. Od té doby moje důvěra v presidenta klesala - ten "morální kredit" vybudovaný poslechem krátkých vln, však zůstával. "Ať si je Vašek jakej chce, je to statečnej chlap, co se nebál komančů."

    Pak přišel spor s Petrem Cibulkou. "Ten chlap přeci taky bojoval proti komunistům, byl zavřenej, tejranej, špiclovanej, pokořovanej. Neměl Havlův fešáckej kriminál s dopisy Olze. Proč mu to Havel dělá?".

    "Vašku, jsi prase" tenkrát zaznělo a já Cibulku chápal, měl jsem stejný pocit.

    Dosáhne-li člověk vrcholu, má v podstatě pech. Nemůže už výše, jen dolů. Havel měl medii vybudovanou pozici mravní super star. Nemohlo mu to vydržet, i kdyby se snažil sebevíc. On se však snažil málo, nebo snad vůbec, nebo nakonec snad i protisměrně.

    Omyly a pochybení vrší Václav Havel požehnaně. Deklaruje nadstranickost, zřetelně však straní, jisté jedince a partaje protěžuje. Ztratil smysl pro humor a nadsázku - soudí se se svými občany o dlouhé peníze kvůli hloupé reklamě. Moralizuje a nabádá k toleranci a lásce, připustí však ponižující rodinný spor o zděděný majetek, který přenechá pochybné firmě za podivných okolností. S podlomeným zdravím popíjí s naganskými gladiátory, aby se druhý den neomluvitelně nedostavil na dlouho připravované setkání se stařičkými hrdiny protikomunistického odboje. Z resustitačního oddělení udílí amnestie, aniž by měl šanci se s případem vůbec seznámit.

    Nakonec sám navrhuje své nástupce (prý ho "kdosi" k tomu donutil) a to tak absurdně, že o jeho soudnosti vážně pochybují i mírní polointeligenti.

    ("Prej, že jako gentleman nic neví vo věku Buzkový, tak ji teda - skorotřicítce, jako gentleman, hádá nad čtyřicet. To jseš teda gentleman, bambulo.")

    Část národa připisuje Havlovi veletoče neblahému vlivu jeho paní Dagmar, která jakoby každým svým činem chtěla dokazovat pravdivost staročeského přísloví o nákupech v apatyce. Jiní, nebo titéž, mluví o Havlově kamarile, pro další za všechno může Pehe.

    Já tvrdím, že to sám Havel je takový. Jeho obraz nám lživě vymodelovala media, uvěřili jsme jim a proto jsme zklamáni.

    Tak nějak se stalo, že president Havel, přestal být pro mě "nespornou morální autoritou" a patřím do té poloviny národa, která mu nevěří.

    Havel není můj president, ale stále je to president té druhé půlky. Je to hodně, nebo málo?

    Jindřich Pařík


    Bill Clinton: za jeho potíže mohou americké feministky!

    Zdá se to už velmi dlouho od té doby, co si Hillary Clintonová postěžovala, že je její manžel obětí "obrovského pravicového spiknutí", jehož cílem je zničit jejího muže. Všichni jsme se od té doby dověděli mnohem víc, a to v těch nejpozoruhodnějších podrobnostech, napsal v pátek 25. září list Guardian. Nicméně, tvrzení Hillary Clintonové o pravicovém pronásledování jejího manžela zůstává stále dost přesvědčivé. Kenneth Starr se skutečně na veřejnosti definoval jako puritán a jeho stoupenci - jejich hlasy slyšitelné mimo kameru - popichující a zkoumající bez milosti - jsou jako praktikové podivného nového sexuálního mccarthyismu: "Jste nyní anebo jste někdy v minulosti byl ve styku s pohlavními orgány jiné osoby?"

    Tváří v tvář tomuto nebezpečí si liberální levice, pokračuje Guardian, po určité počáteční panice a zmatku, uvědomila, na čí straně stojí. Známí světoví spisovatelé a intelektuálové - Carlos Fuentes, Gerard Depardieu, Peter Gabriel a Desmond Tutu - se postavili za Billa Clintona a v dopise, otištěném ve francouzském deníku Le Monde odsoudili Kennethe Starra jako "fanatického vyšetřovatele". Patnáct čelných amerických feministických skupin učinilo ve čtvrtek ve Washingtonu totéž. Je sice možná pravda, že prezident lhal pod přísahou ohledně svého vztahu k Monice Lewinské, šeptají jeho liberální obhájci. A samozřejmě, to bylo nesprávné. Ale - a zde je ona nová mantra - na takové otázky se ho nikdy neměl nikdo ptát.

    Potíž je, že to nebylo pravicové, republikánské, na rodinné hodnoty orientované spiknutí, které umožnilo Kennethi Starrovi ptát se Billa Clintona na zipy, doutníky a jazyky na všech možných místech. Ne, nebyla to pravice, která zlikvidovala zeď oddělující veřejné a soukromé záležitosti a které zveřejňovala další a další vlny intruzívního vyšetřování. Ne, jestliže se americkým feministickým skupinám a liberální levici nelíbí hon na čarodějnice, který byl rozpoután proti prezidentovi, měli by se podívat nejprve sami na sebe. Protože to byla levice, a zejména feminismus, které umožnil vznik Starrovy inkvizice - a nikdo jiný než Bill Clinton sám tomuto vzniku velmi napomáhal.


    Nezapomínejme, že to všechno začalo žalobou Pauly Jonesové, která obvinila prezidenta Clintona ze sexuálního obtěžování. Konstatovala, že tehdejší guvernér Clinton, její šéf, se před ní odhalil v pokoji v jednom hotelu v Arkansasu. Aby své obvinění prokázala, chtěla ukázat celou řadu dalších případů, že prý Clinton odměňoval ty zaměstnankyně, s nimiž spal, a stranou odsunoval ty zaměstnankyně, které s ním nechtěly nic mít.

    Právo Pauly Jonesové vyšetřovat další údajné objekty prezidentovy pozornosti - to nebyl pravicový výmysl Kennethe Starra. Bylo to právo, které vybojovaly americké feministky. Ty totiž trvaly na tom, že vzhledem k tomu, že se obvinění ze sexuálního obtěžování dá velmi špatně u soudu dokazovat, musí záviset na podpůrném svědectví od dalších žen.

    Jak napsal minulý týden časopis New Yorker, feministická kampaň, aby bylo u soudu v takovýchto případech připuštěno svědectví i dalších žen, dosáhla úspěchu v roce 1994, kdy Demokratický prezident Clinton se postavil na stranu feministek a změnil v této věci zákon tak, jak si to přály. Tímto jediným činem, napsal New Yorker, Clinton zřejmě nevědomky učinil obrovský krok k likvidaci vlastního prezidentského úřadu

    A ironie zde nekončí. Vzpomeňme na smutný případ republikánského senátora Boba Packwooda, který se odehrál před pěti lety. Tento republikánský senátor byl také obviněn, že opakovaně obtěžuje ženy a nakonec byl vyhnán z Washingtonu. Ve snaze dokázat, že Packwood ženy obtěžoval systematicky, Senát rozhodl, že má být zkoumán Packwoodův soukromý deník. Nebylo v něm nic tak dramatického jako ve zprávě Kennethe Starra o Clintonovi a Lewinské, nicméně tam určité podrobnosti byly - třeba o francouzácích ve výtazích amerického Senátu. Americkým levicovým liberálům tehdy ovšem narušení soukromí senátora Boba Packwooda a konfiskace a veřejné zkoumání jeho soukromých deníků nevadilo. Proti vzestupu sexuálního mccarthyismu neprotestoval tehdy nikdo, ani Bill Clinton.

    Packwood se tehdy bránil, že některé z žen, o něž se ucházel, byly svolné, že s jeho sexuálními hrátkami souhlasily. To je vyloučeno, prohlásila tehdy clintonovsko-feministická klika. Přesně podle teorií Catharine MacKinnonové, průkopnice zákona o sexuálním obtěžování, argumentovali Packwoodovi odpůrci, že mezi mocným nadřízeným mužem a podřízenou ženou, jako je senátor a jeho sekretářka, nemůže být nikdy sexuální vztah, založený na souhlasu. Nyní, když jde o prezidenta a mladou praktikantku v Bílém domě, tak se tento argument jaksi najednou rozplynul.

    Samozřejmě nepředstíráme, píše dále Guardian, že je Kenneth Starr jakýsi feminista a upřímně bojuje proti sexuálnímu obtěžování žen. Starr je zcela zjevně republikánský rottweiler a chce Clintona zkrvavit: jen využívá feministických argumentů, aby byly jeho útoky tvrdší. Ale feminismus a americká liberální levice se holt bude muset rozhodnout. V důsledku jejich právního úsilí jsou nyní smilní šéfové vystaveni v Americe každý den u soudu ostrým, ztrapňujícím otázkám, které pronikají do jejich soukromí. Bill Clinton se od nich nijak neodlišuje, jen je známější. Což vede k otázce. Buď dále budeme udržovat v zákonech sexuální obtěžování jako vážný trestný čin, v tom případě však musíme připustit, že jeho vyšetřování a souzení je trapné a traumatické - anebo zákon zrušíme a tím skoncujeme i s nynějším sexuálním mccarthyismem. Nemůžeme však mít obojí, jak to chtějí mít ony americké feministické organizace.


    BBC likviduje své vysílání na Slovensko a do Německa

    BBC je nuceno po šedesáti letech zlikvidovat zahraniční vysílání v němčině. Ušetří se tím 1,1 miliónu liber ročně, tedy cca 50 miliónů korun. Plán zlikvidovat vysílání BBC do německy mluvících oblastí Evropy je součástí škrtů v celkové finanční hodnotě 20 miliónů liber (1 miliardy Kč), které vnutilo zahraničnímu vysílání BBC britské ministerstvo zahraničních věcí. To totiž zahraniční vysílání BBC financuje. Německé vysílání BBC je poslední rozhlasovou stanicí BBC v Evropě a sleduje ho 2,1 miliónů posluchačů týdně. Loni více než zdvojnásobilo svou poslechovost mezi vlivnými Berlíňany. Během druhé světové války přiznal Josef Goebbels, Hitlerův šéf propagandy, že BBC zvítězilo v "intelektuální invazi do Evropy".

    Je pozoruhodné, že BBC také zruší vysílání ve slovenštině, v maďarštině, do Nepálu a do portugalsky mluvící Afriky. Ani prý protesty veřejnosti nezabrání nutnosti zlikvidovat alespoň některé ze 45 jazykových sekcí zahraničního rozhlasu BBC.

    Pozorovatelé usuzují, že je zahraniční vysílání BBC (BBC World Service) ve vážné krizi. V pátek na toto téma otiskl v deníku Guardian rozhněvaný článek John Tusa, generální ředitel BBC World Service v letech 1986 - 1992, který je českého původu.

    Tusa ostře kritizoval skutečnost, že minulý týden byl náhle donucen k odchodu nynější ředitel BBC World Service Sam Younger. Nebylo zveřejněno žádné vysvětlení, proč musel odejít. Na jeho místo byl jmenován Mark Byford, dosavadní ředitel regionálního domácího britského vysílání BBC, který, na dotaz novináře na tiskové konferenci, jak hodlá řídit více než 40 cizojazyčných redakcí zahraničního vysílání BBC reagoval slovy: "Jaká cizojazyčná vysílání?" a přiznal, že se "bude muset v nové funkci hodně naučit".

    John Tusa v Guardianu konstatoval, že je velmi znepokojující, že do funkce ředitele zahraničního vysílání BBC, "do nejvýznamnější funkce instituce, která zosobňuje hlas Británie šířící se do světa, byl jmenován člověk z domácího vysílání BBC, který nemá naprosto žádné znalosti ohledně zahraničního vysílání, nechápe jeho složitost, nechápe, proč ho lidé po celém světě poslouchají, nemá žádné zkušenosti z mezinárodní novinářské práce ani z praktického rozhlasového vysílání v Británii či v zahraničí."

    Tusa se zamýšlí nad tím, jaká by asi byla reakce britské veřejnosti, kdyby do funkce britského ministra zahraničních věcí byl jmenován politik, jehož jedinou zkušeností byla práce v oddělení regionální politiky na ministerstvu obchodu a průmyslu. "Léta jsem já i mí předchůdci ve funkci ředitele zahraničního vysílání BBC tvrdě vyjednávali s ministerstvem zahraničních věcí ohledně redakční nezávislosti a ohledně financování. Přece by jistě mělo ministerstvo zahraničních věcí nyní vyjádřit své znepokojení BBC, do jaké míry domácí politické priority zcela potlačují potřeby zahraničního vysílání BBC."

    Jenže, poznamenává trpce John Tusa, ministerstvo zahraničních věcí nehne ani prstem, jako neučinilo nic před dvěma lety, když byla zlikvidována redakční nezávislost zahraničního vysílání BBC a bylo včleněno do celkové struktury domácího vysílání BBC. Jde o postupnou erozi nezávislosti zahraničního vysílání BBC. "Znalosti dnes v  BBC neznamenají nic," poznamenal jeden vysoký představitel zahraničního vysílání BBC.


    Británie: "Korupce v policii je tak rozšířená jako v třetím světě"

    Podle důvěrného dokumentu, který získal britský týdeník Sunday Telegraph, je korupce v policii v Británii tak rozšířená, že dosahuje míry korupce v třetím světě. Policie je tím tak znepokojena, že uvažuje o tom, že by se měly zavést mezi jejími zaměstnanci testy pro užívání narkotik a detektory lži. Podle jiných informací však vedení jednotlivých britských policejních sil (v Británii neexistuje jednotná celostátní policie, aby se nemohla diktátorským způsobem zmocnit vlády nad zemí, existují jen decentralizované, zcela samostatné regionální policejní síly) míru korupce před veřejností utajuje, aby nedošlo k diskreditaci policie.

    Podle jednání organizace National Criminal Intelligence Service patří prý mezi "běžnou činnost" zkorumpovaných policistů krádež majetku a narkotik při prohledávání zadržených, umisťování narkotik nebo kradeného zboží u nevinných osob, které jsou pak obžalovány z trestných činů, poskytování podrobností tajných policejních operací kriminálním živlům, a ničení důkazového materiálu. Záznamy National Criminal Intelligence Service také konstatují, že "ve vážných případech páchají policisté závažné trestné činy, včetně ozbrojených loupeží a prodávání narkotik,

    Podle informací deníku Independent je vyšetřováno více než 110 policistů v sedmi jednotlivých policejních organizacích v Anglii a ve Walesu kvůli podezření, že prodávali narkotika, přijímali úplatky anebo se účastnili na loupežích.

    Ve čtvrtek byl odsouzen do vězení na pět let nepodmíněně Detective Chief Inspector Elmore Davies z liverpoolské policie za to, že prodal důvěrné policejní informace za 20 000 liber (1 milión Kč) zločineckému syndikátu.

    Situace v liverpoolské policii vyústila ve vážnou krizi, když v ghettu ve čtvrti Liverpool 8 byly dva staré ocelové kontejnery polity benzínem a podpáleny. Někdo informoval prodejce narkotik, že kontejnery používá policie jako pozorovatelny činnosti prodavačů drog.

    Stejným způsobem byla zničena videokamera, která zaznamenávala vyjednávání mezi prodejci narkotik miniaturním otvorem v okně, které bylo jinak zcela zazděno. Pro jistotu útočníci celý byt podpálili.

    Liverpoolští příslušníci narkotikového gangu spolupracovali od roku 1988 s vysokým policejním důstojníkem, Elmorem Daviesem, zástupcem šéfa oddělení liverpoolské policie pro boj proti nezákonnému šíření drog. Davies se také pokusil o osvobození syna jednoho narkotikového barona, který měl jít před soud za nezákonné vlastnictví střelných zbraní.


    1. října 1998 zahajuje v Británii provoz digitální televizní vysílání.

    Co to znamená? Novou informační éru? Nebo bude spíše zahájení digitálního vysílání pomalé a prodělečné?

    Od nadcházejícího čtvrtka 1. října se televizor navždy radikálně změní. V Británii přestává být skromným přijímačem, na němž bylo možné jen pasívně sledovat seriály, dokumentární filmy a celovečerní filmy, podle toho, jak je vysílaly televizní stanice. Od nynějška bude televizor schopen divákovi poskytnout televizní pořady a filmy podle jeho individuálních požadavků. Zároveň bude moci divák televizní přijímač používat k brouzdání po internetu a k provádění složitých finančních a obchodních transakcí.

    Všechny tyto možnosti se otvírají proto, že televizní vysílání přechází na digitální technologii. Televizní stanice začínají vysílat svůj televizní signál jako komprimovaný (stlačený) proud digitálních povelů. Proto mohou stanice vysílat více informací. Umožňuje to vznik množství nových televizních okruhů a služeb.

    Změna, k níž dochází v televizním vysílání, je tak hluboká, jako změna, která nastala v rozhlasovém vysílání, když v roce 1925 vynalezl skotský inženýr John Logie Baird televizi.

    Proč si mají lidé digitální televizi pořídit? Zaprvé má daleko kvalitnější obraz a zvuk. Vysílá v širokoúhlém formátu a zvuk má kvalitu nahrávky na digitálním cédéčku. K dispozici bude více televizních okruhů: 140 od BSkyB, 30 od firmy ONdigital a potenciálně 200 okruhů od kabelové televize. Existující terestrické televizní stanice, tedy veřejnoprávní BBC, která v Británii provozuje dosud dva okruhy, a komerční celostátní televizní stanice ITV, kulturní Channel 4 a ("mladý") Channel 5 začnou vysílat další okruhy zadarmo. Podstatně technicky zlepšený bude i teletext, který bude vypadat daleko více jako internetové stránky. Digitální televize bude nabízet elektronické programové informace a divák si bude moci předem naprogramovat, které pořady chce, aby jeho televize přijímala. Od začátku příštího roku budou všichni tři terestričtí broadcasteři nabízet interaktivní služby, jako nakupování a bankovnictví.

    Pozorovatelé poukazují na to, že technická kvalita digitální televize je podstatně lepší než dosavadní televizní obraz. Víc připomíná obraz v kině na filmovém plátně. Digitální televize je schopna dosáhnout daleko větší hloubky barev. Ideální kombinací je prý sledovat v digitální televizi staré barevné filmy, natočené systémem Technicolor, jako například film z roku 1961 Snídaně u Tiffanyho. Určitou dobu ale prý trvá zvyknout si na vnímání videonahrávek, vysílaných digitální televizí. Tradiční televizní obraz v Evropě totiž používá systém PAL, který směšuje barvy s dalšími informacemi. Digitální televizní obraz to však nedělá. BSkyB vysílá čistý červený, zelený a modrý signál aniž by k tomu využívala kódovacího formátu PAL nebo NTSC. Vzniká tak velmi měkký obraz, který může divákovi připadat zpočátku trochu nezaostřený. Největší výhoda je ta, že titulky či písmo na obrazovce nemá černé kontury jako při tradičním analogovém televizním vysílání.

    Poněkud matoucí je prý i elektronický průvodce toho, co se vysílá. Divák se totiž musí prodrat desítkami nabízených kanálů. Elektronický průvodce BSkyB seřazuje nejrůznější okruhy tematicky a aktuálně informuje o tom, jaký program právě na všech z nich běží.


    Avšak, konstatují pozorovatelé, technologický potenciál nestačí. Bude nutno přesvědčit veřejnost, že je pro ni digitální interaktivní televizní vysílání výhodné. Konec konců, televize sice byla vynalezena už v roce 1925, ale masově se rozšířila v Británii až v roce 1953, při příležitosti korunovace královny Alžběty II. Protože měla ceremonii poprvé přenášet televize, Britové si houfně pro tuto příležitost pořídili televizní přijímače.

    A to, že John Logie Baird televizní vysílání vynalezl jako první, vůbec nic neznamenalo. Bairdova technologie byla pominuta a využity byly posléze konkurenční systémy firem EMI a Marconi.

    Nyní, o půl století později, zuří v televizním průmyslu opět konflikty v důsledku konkurence rivalizujících technologií. Televizní stanice nyní budou muset investovat podstatné finanční prostředky do digitálního televizního vysílání, a není dosud jasné, že se to vyplatí.

    Průkopníkem je Murdochovo British Sky Broadcasting, jedna z nejvýdělečnějších televizních stanic této velikosti na světě.

    Murdochovi se podařilo proniknout svým satelitním televizním vysíláním do velkého množství domácností. Nyní se Murdoch rozhodl, že vsadí na digitální televizi. Je na trhu první a začíná organizovat agresívní marketingovou kampaň. Pravděpodobné zisky však budou zpočátku asi velmi malé.

    BSkyB nabízí novým zákazníkům satelitní talíř a dekodér, který se připojí k existujícímu televiznímu přijímači, obojí celkem za 199.99 liber (10 000 Kč). K tomu musí zákazník zaplatit připojovací poplatek 25 liber (1250 Kč) a musí souhlasit, že mu bude zavedena na jeden celý rok nová telefonní linka. Existující subskribenti BSkyB dostanou totéž zařízení se slevou: celkem za 159.99 liber. (8000 Kč).

    Firma British Sky Broadcasting bude muset zavádění nového zařízení tvrdě dotovat: každou instalaci zařízení v domácnosti částkou cca 100 liber (5000 Kč). Kromě toho, cena satelitního talíře a dekodéru je také dotována další částkou cca 100 liber. Znamená to, že návratnost zisků bude asi pomalá, vzhledem k tomu, že zisk z jednoho zákazníka, který si objedná základní službu poplatkové televize bude cca 3 libry (150 Kč) měsíčně.

    Terestrický soupeř BSkyB, firma ONdigital začne vysílat od listopadu. Bude pravděpodobně nabízet menší počet televizních okruhů než BSkyB, ale její výhodou bude, že digitální televizní signál bude možno přijímat prostřednictvím tradiční televizní antény. Televizní přijímače bude nutno přeladit a diváci si budou také muset koupit konvertor.

    Firma ONdigital, kterou vlastní komerční televizní stanice Carlton a Granada, konstatuje, že pokud se jí podaří získat 1,7 miliónu subskribentů, navrátí se jí všechny vynaložené výdaje, a pokud získá 3 milióny subskribentů, zaznamená zisk ve výši 100 miliónů liber (5 miliard Kč). V Británii žije cca 60 miliónů lidí a je tam asi 25 miliónů domácností.

    BSkyB je už televizní stanice, která je v Británii dobře známá. ONdigital si však bude muset získat zákazníky úplně znovu. Je paradoxní, že bude-li firma ONdigital finančně úspěšná, posílí to i podnik BSkyB. Ten totiž bude vydělávat velké částky i na dodávce programů pro firmu ONdigital.

    Kabelový televizní průmysl nabídne svým subskribentům digitální televizní konvertor zadarmo. Vzhledem k tomu, že každý takový konvertor stojí 500 liber (25 000 Kč), tyto investice budou obrovské. Jako BSkyB, i kabelová televize však doufám, že vydělá dostatečné množství zisků z interaktivního televizního nakupování a z interaktivních televizních bankovních služeb.

    Pozorovatelé v Radě pro britské komerční televizní vysílání usuzují, že by to mohlo trvat až dvacet let, než se digitální televizní vysílání řádně etabluje.

    BSkyB, ONdigital a kabelový průmysl budou financovat nové televizní okruhy, budou kupovat drahé televizní pořady a bude muset vést rozsáhlou reklamní kampaň.


  • |- Ascii 7Bit -|- PC Latin 2 -|- ISO Latin 2 -|- CP 1250 -|- Mac -|- Kameničtí -|