Co je nového v České republice

Výběr textů z posledních dní:

• Co s prezidentem Clintonem? (Jiří Jírovec)

Ještě poznámka k článku Jiřího Jírovce Co s prezidentem Clintonem

Josef Schrabal

Nesmite zapomenout, kde jste podstatu cele afery Clintona cetli poprve: v techto Britskych listech pred tremi tydny, uz 21. srpna: Honba na americkeho prezidenta a doporucuji jeho znovu precteni.

Situace se od te doby vsak jeste vice zkomplikovala. Doufam, ze je kazdemu naprosto jasne, ze cela Clintonova afera je politicka akce. Ta mala smecka vedena zalobcem Starrem patri k pravicove frakci Republikanske strany, ktera chtela uz po ctyri roky zmenit vuli lidu a odstranit demokraticky zvoleneho prezidenta.

Nyni po ctyrech letech, od puvodniho vysetrovani Clintonova podnikani v oblasti realit pred dvaceti lety se presunula dlouhym retezem dalsich vysetrovani az nakonec na nynejsi prezidentovy sexualni styky.

Republikáni teď nechtějí, aby prezident odstoupil

Vysledek zpravy zvlastniho zalobce Starra vsak nedosahl toho, co ocekavali a  pres dve tretiny americkeho lidu dal podporuje Clintona. Obliba americkeho prezitenta se Starrovou zpravou nezmenila.

Vetsina republikanske strany stala v pozadi v ocekavani "co se stane", aniz by protestovala proti vydani 45 milionu dolaru, ktere s jejim souhlasem Starr utratil z kapsy danoveho poplatnika. Nyni nakonec se vsak republikani obavaji, ze kdyby Clinton odstoupil nebo byl snemovnou zbaven prezidentskeho uradu, republikanska strana by na to doplatila. Vymenili by Clintona za vice-prezidenta Al Gora, ktery ma cele sve politicke i soukrome (a sexualni) pozadi naprosto ciste. Nanejvice mu zazlivaji, ze pouzil sve oficielni kancelare i k soukromemu telefonovani, celkem asi 40 rozhovoru v cene deset centu za kazdy, tedy celkova cena $4. Z techto duvodu by bylo republikanum prospesnejsi jit do voleb proti demokraticke strane vedene zranenym a pomluvenym Clintonem, nez proti strane vedene naprosto cistym Al Gorem (mimochodem, Al se zaslouzil o zavedeni internetu pri jeho zrodu, kdyz byl jeste senatorem).

Nyni se jiz proslycha, ze vedeni republikanske strany vyjednava o jakemsi potrestani, nebo pokarani prezidenta Clintova snemovnou, misto puvodniho odvolani.

Zatimco americky senat ma pravo nalozit s obvinenymi cleny parlamentu, jak uzna za hodne, v americke ustave neni jedine slovo, aby snemovna mohla "karat" prezidenta. Otcove Spojenych statu, kteri psali ustavu teto republiky, chteli zabranit tomu, aby se prezident nestal monarchem ci diktatorem, a proto dali snemovne moc prezidenta odvolat, kdyz se dopusti velezrady, podplaceni a velkych zlocinu.

Jak tedy americkeho prezitenta "pokarat" si nyni republikanske vedeni v senate lame hlavu, aby nebylo neustavni.

Starruv pornograficka zprava za petactyricet milionu dolaru

Jak Jiri Jirovec pripomina, sexualni liceni zvlastniho zalobce je velice spatne napsane. Zde, v USA, mnozi poukazuji na to, ze za 45 milionu dolaru by spatne psana pornograficka novela mela byt doplnena alespon obrazky, kdyz to Starr nedokazal stavnate popsat.

Jini humoriste sarkasticky poukazuji na to, ze Starr byl nedbaly v tom, ze  nevypatral, zda ten doutnik, o kterem se Starr zminuje, ktere pry Clinton pouzil, pochazel z Havany. Totiz, v USA sice neexistuje zakon, ktery by zakazoval pouzit doutnik k sexualnim ucelum, ale Americane nesmeji vlastnit havanske doutniky, jejich dovoz z Havany je zakonem zakazan .

Robert Nohejl

Hodne se hovori o zahranicnim vysilani z Ceske republiky do Iranu a Iraku ze stanic RFE/RL z Prahy. President Vaclav Havel dosel k presvedceni, ze "hlas svobody" by se mel potporit,ale zapomnel, ze Americanum v roce 1968 nas naftovy Hodonin nestal za to, aby nas osvobodili; zato vsude, kde tece nafta anebo by v budoucnu mohla teci, jsou na miste prvni.

V dobe meho taboreni jsem dostal na vecerni povidani kolem meho taboroveho ohne muze, ktery byl nekolik let potapecem pro nekolik arabskych spolecnosti, a tak mne uvedl do sveta, kde ropa znamena vsechno, i utrpeni tisicu nevinnych.

Cely problem Iraku pry zacal, kdyz Sadan Husein vzdy po konferenci o cenach ropy zjistil, ze Kuwait nikdy nedodrzel umluvu a snazil se svou ropu prodavat znacne levneji a tim strhnout na sebe vetsi cast zakazniku. Druhy problem je, ze Kuwait pri rozloze 22 999 ctverecnich kilometru (Ceska republika pro srovnani ma 30 864 ctverecnich kilometru ) vytezi rocne kolem 2.3% svetove tezby ropy, coz predstavuje 63 020 000 metrickych tun (statistika z r. 1988), zatimco 19krat vetsi Irak mel v roce 1988 tezbu ropy na urovni 3.1 % svetove produkce s 84 940 000 tunami.Kdyz si predstavime malou plochu Kuwaitu a tak malem rovnocenou tezbu spolecne s Irakem, nutne se musime zeptat, zda za ty desitky roku tezby vubec nejaka ta ropa muze jeste zustavat pod tak "malou" plochou a zda Kuwait v podzemi necuca ropu ze strany Iraku - coz muj pritel u ohne mi otevrene povedel. Zduraznil, ze za ty roky, kdyby strop naleziste povolil, tak by se cely Kuwait propadl hluboko do zeme.

Jinymi slovy mi predlozil tvrzeni, ze Kuwait bohatne irackou ropou a ze vladce Kuwaitu by podle zakonu uz asi mel useknutou ruku, jak to delaji vsem, co sahnou po necem, co jim nepatri.

Kdybychom si chteli predstavu tezby upresnit za padesat let tezby - jenom pro priklad - tak dostanem cislo

3 151 000 000 milionu metrickych tun ropy.

To tam bude uz poradna dutina v zemi.

V roce 1990 byla v Iranu jmenovana americkou velvyslankyni pani April Glaspie, ktera byla informovana o potizich Iraku s Kuwaitem 25. cervence a neprodlene predala dimplomaticky dotaz do USA z Iraku; ze jestlize Irak se nedohodne s Kuwaitem, tak sahne k jinym prostredkum domluvy a jaky nahled na to bude mit Amerika, jestlize dojde k vojenskemu stretnuti. Odpovedi se Irak dockal az 2. srpna, ze je to vnitrni zalezitost arabskych zemi. (The Spectator - 26 January 1991, London)

Z jinych pramenu vyjimam tento citat v anglictine: Prior to the invasion, USA Ambassador to Iran, April Glaspie, told Saddam,"We have no opinion on the Arab-Arab conflicts, like your border disagreemants with Kuwait......The issue is not associated with America." Secretery of State James Baker's spokesman Margaret Tutweiler confirmed Ambassador Glaspie's statement that "....the US was not obligated to come to Kuwait's aid if the emirate were attacked."

O cele dva dny pozdeji asistent americkeho ministrta zahranici pro stredni a jizni Asii John H Kelly predal americkemu kongresu tutez zpravu, jakou dostal Sadam Husein, ze Amerika nema zajem na arabskych problemech a Husein si byl jist, ze ma volne ruce ztrestat vladce emiratu za okradani.

Ale, jak si vsichni dobre pamatujeme, Americani se chytli prilezitosti a veci dopadly zcela jinak - dnes je Sadam ten spatny a z Americanu se stali "osvoboditele'.

Tim bych jen chtel zduraznit,ze kdyz je nekdo mocny a velky,tak neznamena, ze je nositelem svobody a pravdy a malemu narodu, jako jsme my, se neslusi a i nevyplaci papouskovat slova a ciny mocnych.

Za "spatne" vysilani z uzemi Cech se jeden muze dockat i odplaty postizeneho, i kdyz si spatne informovany obyvatel bude myslit, ze je na spravne strane rozepre mezi mocnymi tohoto sveta, a tak jedna noc pod Jiznim Krizem mi byla ponaucenim, se kterym jsem se rozdelil dnes i s Vami, abychom se vyhnuli zivotnim omylum, do kterych lidi zene propaganda mocnych.

Pan Havel by si mel uvedomit, ze hlas mocnych nikdy v dejinach lidstva nebyl a ani v budoucnu,nebude hlasem svobody a drzet se ceskeho prislovi, ze panska liskovka nejradeji po chudakovych zadech skace, ale, jak to uz v zivote byva, jen ti, co, uz zliskani byli veri!!

Robert Nohejl - Queensland

PS. Jenže Írák i Irák jsou kruté totalitní diktatury. Nemají svobodné země jako Česká republika morální povinnosti pomáhat utlačovaným lidem? JČ

Mezinárodní finanční odborníci jsou vývojem znepokojeni a nyní vážně diskutují o příčinách krize. V Britských listech jsme se mezinárodní finanční krizí několikrát podrobněji zabývali, nejnověji zde a zde. (Shodou okolností vysílal rozhlas BBC v úterý odpoledne diskusi, jestli náhodou neměl Karel Marx při kritice "kapitalismu" přece jen pravdu.) Prostě, uvažuje se bez ideologických brýlí o všech možnostech.

V Čechách však ne: tam setrvávají mnozí i nadále v zajetí ideologických schémat. Komentáře některých deníků a týdeníků budí svou ideologickou omezeností úsměv. Přitom je světová hospodářská krize vážná věc - usuzuje se, že může ohrozit především vznikající trhy, tedy i ekonomicky nepříliš pevnou Českou republiku. Je asi neseriozní nasazovat lidem v ČR ve vážné situaci i nadále ideologické klapky na oči.

Tak jsem se pousmál nad článkem ekonomického "odborníka" z Respektu Jana Macháčka, jak ho 11. září citovaly Lidové noviny z 37. letošního čísla tohoto časopisu. Macháček píše mj.: "Hrozí nebo nehrozí globální hospodářská krize? Tato otázka ... není položena správně. ... Správně položenou otázkou spíše je, zda svět směřuje pouze do recese, která zase brzy odvane, či do opravdu hluboké krize. ... Ve vzrůstající nevíře v pozitiva globálního kapitalismu spočívá největší riziko toho, co se dnes na světových trzích odehrává." Skutečně, pane Macháček? Kde berete věcné argumenty pro tato tvrzení? Kde existují ty apriorní důkazy, že je globální finanční trh skutečně efektivnější než trh regulovaný? Jestliže si lidé začínají všímat, že neregulovaný globální finanční trh rozvoj ekonomiky ohrožuje, není to spíše důkazem, že tento systém efektivně nefunguje? Nevím, jenom se ptám.

Jenže týdeník Respekt by asi stejně nemohl otisknout žádný článek vyznačující se úplně otevřenou myslí, něčím nekonvenčním. Je to poněkud úzkoprse zaměřený ideologický orgán. Netiskne podnětné a objevné myšlenky, padni komu padni, ale zveřejňuje "pravdy", které se shodují s názory vedení redakce. Svědčí o tom i Viktor Šlajchrt citovaný v zářijovém čísle Softwarových novin. Šlajchrt se zmiňuje o tom, že na přání Martina Fendrycha, donedávna šéfredaktora Respektu, zredigoval článek Miroslava Vodrážky, argumentující, že demokratický proces je kolísavý a pomalý a nemá schopnost zvládat rychlé mezinárodní finanční toky a jiné nadnárodní proudy: informační, pracovní i kulturní. Typickým příkladem, jak podnikatelé vyzráli na vznikající českou demokracii, byl podle Miroslava Vodrážky finanční úspěch energických lidí z Motoinvestu, jejichž "třetí vlna privatizace" až dost pozdě vyburcovala k akci lenošivé české polostátní banky. Editor bez Šlajchrtova vědomí článek z čísla Respektu vyhodil a argumentoval, že "Tykače přece nemůžeme chválit, když je to takový grázl". To je pozoruhodný pozůstatek komunistického myšlení: připomíná mi to argumentaci Olgy Kopecké, vedoucí redaktorky v českém vysílání Svobodné Evropy, která tvrdila (cituji po paměti), že "posluchači berou vysílání RSE velmi vážně a my si nemůžeme dovolit vysílat jen tak všelijaké kontroverzní názory". Bez kontroverze ale není diskuse a nedojde se k ničemu novému.

"Namítl jsem," uzavírá Šlajchrt, " že by čtenáři měli vědět, jak nebezpečně rychlí jsou dnešní grázlové, ale editor trval na svém. Nehádal jsem se. V takových rozvážných novinách, ignorujících globální zrychlení, se pracuje docela příjemně."

Podívejme se, jak ignoruje globální zrychlení nejnovější číslo Respektu, které v článku Jana Macháčka analyzuje pokračující globální ekonomickou krizi.

Kdo o této věci píše kompetentněji a všestranněji, s otevřenou myslí? Pro srovnání dáváme vedle sebe článek amerického ekonoma Roberta Samuelsona, který vyšel 10. září v deníku International Herald Tribune (do češtiny ho přeložil Milan Šmíd) a článek Jana Macháčka z 38. čísla týdeníku Respekt.

Nechť spanilý čtenář sám usoudí, který autor informuje své čtenáře poctivěji a lépe.

JČ

Kdysi triumfující globální kapitalismus je nyní na ústupu

Global Capitalism, Once Triumphant, Is in Full Retreat

Robert J. Samuelson

IHT, September 10, 1998, p.8

Washington. Otřásající se světové burzy obsahují rozsáhlé, i když poněkud ztlumené poselství. Globální kapitalismus, jehož triumf se kdysi zdál být nevyhnutelný, je nyní na ústupu, možná na mnoho let.

Pokud o tom pochybujete, podívejte se na Hong Kong, baštu svobodně tržního myšlení. Dokonce i hongkongští šéfové jsou už tak unaveni globálním finančním zmatkem, že se uchýlili k vládním intervencím na trhu.

Kdo by si to kdy pomyslel? Po konci studené války globální kapitalismus nabídl mocnou vizi světové prosperity a - v konečném důsledku - demokracie. Mnohonárodní společnosti a investoři měli nechat proudit technologii a kapitál do chudších oblastí, vytvářejíce tak transnacionální masový trh konzumentů střední třídy, kteří by jezdili tojotami, sledovali CNN a pojídali velké Macy a - jen tak mimochodem by se dožadovali větší svobody.

Světový trh a investice se skutečně začaly hrnout, ale bez očekávaných výsledků. Globální kapitalismus destabilizuje hospodářství chudých zemí a způsobuje velké ztráty investorům v bohatých zemích.

Původní myšlenkou bylo otevřít trhy obchodu a zahraničním investicím, ale nyní jsou tyto trhy uzavřené. Malajsie zavedla kontrolu směnitelnosti měny, Rusko přestalo platit některé zahraniční dluhy a zastavilo směnu rublů do tvrdých měn. Co se pokazilo? V jedné rovině je odpověď jednoduchá: Země se dostaly do přílišné závislosti na zahraničním kapitálu, který poté, co sem vstoupil v obrovských objemech, se pokouší stejným způsobem dostat pryč.

V roce 1996 jižní Korea získala příliv kapitálu v hodnotě 42 miliard USD, o rok později však odliv kapitálu dosáhl celkového objemu 21 miliard USD. To, co bylo bezprostřední příčinou této změny, bylo poznání, že mnoho zahraničních peněz se rozházelo a vyplýtvalo prostřednictvím "jánabráchistického" (crony) kapitalismu nebo špatnou průmyslovou politikou.

Asie byla poseta prázdnými kancelářskými budovami a nadbytečnými továrnami. Zahraniční banky odmítly obnovit jejich půjčky. Společné investiční fondy (mutual funds) prodaly akcie a přeměnily svůj kapitál opět na dolary.

Strach z úniku kapitálu je teď živen už sebou samým, dostává se do samopohybu, a rozšiřuje se do Latinské Ameriky. Pokud se lidé budou obávat, že mexické peso bude devalvovat, promění svá pesa na dolary. Ti, kteří se toho bojí, jsou místní, nejen zahraniční investoři. Ale země potřebují tvrdou měnu, aby mohly platit za dovozy, a nemohou si dovolit, aby se vkladatelé hromadně vrhli na jejich banky.

Vysoké úrokové sazby jsou jedním způsobem, jak zastavit tento proces. Odmění lidi za to, že si svůj kapitál drží v místních měnách. Krátkodobá úroková sazba v Hong Kongu stoupla asi na 15 procent, v Mexiku na 36 procent. Potíž je v tom, že takové příliš vysoké úrokové sazby drtí místní ekonomiky.

Pokud této tísni čelí jen pár ekonomik, je to jejich problém, jestliže takovému tlaku musí čelit mnoho ekonomik, je to problém všech. A to se stalo. Hrozba úniku kapitálu donutila tolik zemí k úsporným opatřením, že to způsobuje celosvětovou depresi. A opět, tento proces se dostává do samopohybu (feeds on itself).

Pokulhávající ekonomický růst stlačil ceny surovinových exportů. Od června 1997 do srpna 1998 ceny ropy klesly asi o 30 procent (s dopadem na Rusko, Mexiko, Venezuelu, mezi jinými), ceny kávy klesly o 43 procent (Brazílie, Kolumbie), cena zlata klesla o 17 procent (Rusko, JAR).

Tyto země tím, jak vydělávají méně v zahraničí, musejí zbrzdit své ekonomiky, aby omezily dovozy. To vyvolává depresi amerického exportu a zisků mnohonárodních společností. A tak nouze Třetího světa ohrožuje prosperitu světa Prvního.

Selhání globálního kapitalismu však vyžaduje hlubší vysvětlení. O kapitalismu se předpokládá, že přese všechno vyniká při efektivní alokaci investičního kapitálu. V tomto případě se tak nestalo.

Hlubší objasnění spočívá v tom, že tržní kapitalismus není jenom ekonomický systém. Je to také soubor kulturních hodnot, které kladou důraz na poctivost soutěžení, legitimitu zisku a na hodnoty svobody. Tyto hodnoty nejsou univerzálně sdíleny.

Z toho důvodu není rozšiřování kapitalismu pouhým cvičením v ekonomickém inženýringu. Je to útok na kulturu a politiku jiných národů, který je téměř jistou zárukou kolize. I když některé země přijímají některé vnější ozdoby kapitalismu, nemusejí akceptovat ty základní hodnoty, jež způsobují, že tento systém funguje. A to se právě stalo.

Globální instituce (Světová organizace obchodu WTO, Mezinárodní měnový fond IMF) vedené Spojenými státy se snažily přesvědčit chudší země, aby se staly otevřenější obchodnímu a globálnímu kapitálu. Tyto země se pokusily maximalizovat svůj prospěch z tohoto procesu, ale minimalizovaly změny v politice a v obchodě.

Vzájemné oklamávání vzkvétalo. Země jako jižní Korea a Rusko předstíraly, že se změnily více, než tomu bylo ve skutečnosti. Američtí, evropští a japonští bankéři, ředitelé a vládní úředníci předstírali, že tato tvrzení jsou pravdivá, nebo že se pravdivými mohou stát.

Půjčky byly udělovány na základě neúplných nebo chybných finančních zpráv. Nebo byly poskytovány ve víře, že pokud by nějaká půjčka dopadla špatně, někdo (vláda, IMF) ztráty pokryje.

Globální kapitalismus se stal nebezpečným hybridem. Na jedné straně investoři dávali v sázku obrovské sumy a očekávali vysokou návratnost. Na straně druhé peníze často putovaly (prostřednictvím bankovních půjček, emisemi dluhopisů a akcií) k vypůjčovatelům, kteří se při svých operacích neřídili přísnými pravidly hospodárnosti nebo zisku a ztrát.

"Jánabráchystický" kapitalismus často znamenal korupci - kontrakty získané pomocí úplatků, upřednostňování těch, kteří měli dobré styky. Skupina s názvem Transparency International seřadila v roce 1997 korupci v 52 zemích na základě úsudku globálních manažerů a místních specialistů. Rusko se zařadilo na čtvrté místo, Indonézie byla sedmá, Thajsko čtrnácté.

Kapitál se volně přeléval a převládal optimismus a sebeklam. Banky inkasovaly úroky z půjček. Investiční fondy "nově vznikajících trhů" sílily. Zatímco se všichni těšili ze zisků, nedůvěra se odkládala. Nyní přichází poznání.

Únik kapitálu přinutil většinu rozvíjejících se zemí k pokusu podržet si vzácnou zahraniční měnu. Všechny jejich možnosti volby jsou špatné. Malajská kontrola zahraniční směny znehybněním zahraničních věřitelů riskuje ztrátu budoucích investic. Nicméně, někteří američtí ekonomové pokládají kontrolu měny za dočasný způsob, jak se vyhnout nouzi vysokých úrokových měr.

Jemnějším způsobem k dosažení stejného výsledku by bylo snížení zadluženosti. Globální bankéři by odepsali půjčky a ulehčili tak splácení dluhové zátěže. Banky však zatím o takové řešení projevily jen malý zájem.

Třetím přístupem by bylo přitáhnout nový dlouhodobý kapitál, který by nahradil kapitál krátkodobý. Něco podobného se stalo, když bylo americkým a evropským firmám umožněno zakoupit jihokorejské a thajské společnosti, které byly kdysi mimo diskusi. Ale rozvíjející země váhají s prodejem příliš velké části své hospodářské základny cizincům za výprodejní ceny.

I když nedojde k nejhoršímu, svět už nikdy nebude jakým byl dřív. Aureola neomylnosti globálního kapitalismu se nevrátí jen tak brzy. Svobodný trh a svobodný pohyb kapitálu by ve světě, v němž každý uctívá hospodárnost, efektivitu a ziskovost, mohl obohatit všechny národy. Problém je v tom, že v takovém světě nežijeme.

(Newsweek)

Robert J. Samuelson je ekonomický komentátor deníku Washington Post, kde má svoji samostatnou internetovou stránku.

RESPEKT c. 38 - 14. -- 20. září 1998

"Svobodný trh katastrofálně selhal"

Některé země chtějí kontrolovat pohyb peněz a kapitálu

Instituce jako Mezinárodní měnový fond, OECD, G-7 nebo americká vláda až dosud doporučovaly všem zemím, že nejlepší způsob, jak se bránit finančním a měnovým krizím, je otevřít hranice pohybu kapitálu a hlouběji se propojit se světovými finančními trhy. Až dosud také většina zemí tyto rady poslušně následovala. Situace se začala dramaticky měnit v posledních týdnech. Malajsie, jedna z nevýznamnějších východoasijských zemí, totiž vyhlásila přísné omezení konvertibility vlastní měny (ringgitu) a Rusko de facto zrušilo své závazky vůči zahraničním věřitelům. Důležité je, že příklad Malajsie může brzy následovat celá řada dalších států v Asii či v Latinské Americe.

Záleží pouze na tom, zda se budou otřesy na mezinárodních měnových trzích šířit stejně drasticky jako dosud. Mnozí komentátoři upozorňují na to, že se jedná o první vážný útok proti ortodoxii svobodného trhu a kapitalismu od konce studené války, a dokonce i ekonomové, kteří nejvíc odsuzují kontrolu pohybu kapitálu, předpokládají, že se podobné útoky budou ve světě šířit. Slavný americký ekonom Rudiger Dornbusch přímo tvrdí, že "kontrola pohybu kapitálu přijde znovu do módy".

Konec spekulantů v Asii

Malajský premiér Mahathir před čtrnácti dny vyhlásil, že "svobodný trh katastrofálně selhal". Jeho vláda vzápětí oznámila přísné restrikce obchodů s malajskou měnou. S ringgitem se napříště nesmí obchodovat za hranicemi státu a přísně je omezen i vývoz kapitálu ze země. Aby bylo jasno: většina zastánců nových restrikcí nemá nic proti dlouhodobým zahraničním investicím "s dobrými úmysly", ale vadí jim "spekulanti" s měnami a akciemi, které viní ze vzniku měnových krizí. Až dosud převládal názor, že by se peníze měly pohybovat po zeměkouli co možná nejsvobodněji - jedině tak může kapitál najít nejlepší šance k investicím. Pokud má pružně a hladce fungovat zahraniční obchod a také investice mezi jednotlivými zeměmi navzájem, musí existovat i svobodný obchod s dluhopisy, akciemi a měnami, zahraniční banky mají mít možnost půjčovat peníze domácím podnikům, domácí banky zase naopak zahraničním podnikům apod. Na první pohled by se mohlo zdát jednoduché povolovat jenom dlouhodobé úvěry a investice, umožnit pouze dlouhodobé úložky zahraničního kapitálu na bankovních účtech apod. V praxi je ale nesmírně obtížné rozlišit, jaké peníze opravdu "obsluhují" zahraniční obchod či investice a jaké jsou čirou spekulací.

Zavřít hranice, nebo nezavřít

Vyznavači svobodného trhu tvrdí, že neomezený pohyb kapitálu po celé zeměkouli hraje ještě jednu důležitou úlohu. Nastoluje disciplínu, protože trestá vlády za chyby a chybičky v hospodářské politice, znemožňuje populistickým politikům realizovat fantasmagorické plány apod. Žádné nadnárodní instituci by se nikdy pomocí direktiv a mezinárodních smluv podobnou disciplínu nastolit nepodařilo. Vlády se sice stále zadlužují a leckde na světě dosud populisté vládnou, ale bez otevřených finančních trhů by byla situace daleko horší.

Svobodný obchod v ohrožení

Jak již bylo řečeno, zdaleka ne všichni ekonomové jsou zastánci zcela liberálních finančních trhů. Tak například Jagdish Bhagwatí z Columbijské univerzity nedávno zveřejnil své obavy, že neblahé důsledky nekontrolovatelné spekulace s měnami mohou poškodit celou ideu svobodného obchodu. Svobodný obchod se zbožím a službami je podle Bhagwatího nade všechnu pochybnost pozitivní, protože zvyšuje životní úroveň občanů po celé zeměkouli. Svobodný obchod s měnami ale nemusí být pouze přínosem, protože s sebou nese "mánie a paniku". Wall Street prý má jasný zájem na volné mobilitě kapitálu -- tím se pro tamější investory a bankéře rozšiřuje prostor, kde vydělat peníze. Země a vlády, které věří v pozitiva volného obchodu s měnami, si ale musí uvědomit, že s sebou nesou také rizika hospodářských krizí. Bhagwatího kritiku následoval i hlavní ekonom Světové banky Joseph Stiglitz, když prohlásil, že restrikce pohybu krátkodobého spekulativního kapitálu po čínském vzoru jsou myšlenkou, která stojí za zvážení.

Omezování konvertibility měn se naopak rezolutně brání poslední číslo týdeníku The Economist. Obavy investorů z toho, že zůstanou vinou restrikcím v některé zemi uzamčeni, prý může vést k hlubokému propadu vzájemných zahraničních investic, což logicky omezí hospodářský růst. Ale i Economist propaguje přísnou regulaci alespoň v oblasti bankovnictví. Vlády a státní bankovní dohled mají údajně právo zamezit tomu, aby banky měly možnost půjčovat si krátkodobé prostředky v zahraničí zcela bezhlavě a nestřídmě.

Největší strach z podobných diskusí mají ekonomičtí historici. Připomínají, že nárůst nedůvěry v domácí i světové finanční trhy, který se později zvrhl v obchodní protekcionismus, předcházel velké hospodářské krizi v roce 1929. Uvidíme. Občané České republiky by se ale zatím svobodných finančních trhů bát neměli. Právě tyto trhy a obavy o osud koruny znemožňují socialistické vládě realizovat nejhorší populistické záměry a nekontrolovaně zadlužovat státní pokladnu.

Jan Macháček

Jiřina Fuchsová

14. zari 1998

Presne pred 61 lety, v tento den, vseobecne milovany ceskoslovensky president, evropsky intelektual a vskutku mezinarodni statnik, T.G. Masaryk skoncil svoji dlouhou a produktivni zivotni pout po teto zemi.

" Evropo, Evropo, az zvony rozhoupaji, mela bys prvni byt mezi temi, kdoz lkaji..." napsal cesky basnik, nositel Nobelovy ceny z roku 1984, Jaroslav Seifert...

Za nekolik kratkych hodin, dva muzi, dva potencialni statnici nasi doby, mozna dva nejslavnejsi, nejnadejnejsi potencialni statnici, se setkaji ve Washingtonu, D.C. ...

Svet upre miliony oci svych obyvatel na tyto dva muze, dva politiky, moderni soucasniky, tak rozdilne ve svych fyzickych zjevech, tak si navzajem podobne ve svych osobnich, charismatickych, potencialne nadejnych vlastnostech...

Setkaji se v dulezitem momente svetove historie.Jeden z nich, oslaben dlouhotrvajici, zivotne omezujici nemoci, ale plny ducha a odhodlani, mozna i zesileny zeleznou vuli pokracovat, navzdory tezkym prekazkam, jak nejlepe muze, ve sluzbe zemi, jejimz prednim predstavitelem se stal, tak dlouho, dokud jen bude lidsky mozno.

Druhy, oslabeny a ohrozeny dlouhotrvajici, dlouho zapiranou lidskou slabosti, jiz byl, na jedne strane, neschopen ovladnout, a zaroven, na druhe strane, otevrene priznat, ale soucasne posilovan nadeji a duverou, ze jeste ne vsechno je ztraceno, ze, ano, vpredu lezi, jeste jednou, dalsi cesta pro toto "comeback kid", ktere jsme poznali v letech prave minulych...

Oci celeho sveta budou upreny na nich dvou, ve chvili, kdy se opet setkaji, jak se setkavali v minulosti, za ponekud stastnejsi okolnosti pro ne oba... Miliony se na ne budou divat, nekteri souhlasne, jini nesouhlasne, nekteri s pocitem sympatii a smutku, jini s pouhym pocitem sympatii, jini pouze s pocitem smutku, nekteri, rekneme uprimne, s unavou, ktera pozoruje pouze dalsi ritualni tanec opatrne naaranzovanych prilezitosti pro fotografy, tanec, ktery jsme vsichni uz tolikrat videli...

Bill Jefferson Clinton bude pozorovan, a otazky o jeho osobni integrite, o uprimnosti jeho prohlaseni a o pravdivosti jeho zverejnenych rozhodnuti pokracovat v praci, pracovat na "businessu" Ameriky, jak pod prisahou, pred Bohem, prisahal, budou tanout na myslich pozorovatelu...

Vaclav Havel bude pozorovan, a otazky pravdivosti jeho slibu, slibu, ktere udelal svemu lidu tolikrat v prubehu, vlastne, celeho sveho zivota, jak v uloze disidenta, tak v uloze prezidenta, budou znepokojovat, mezi miliony dalsich, jeho kolegy, umelce, politiky, a podobne.

Na jeho sliby se rozpomene i 30.000 jeho ceskych spoluobcanu, v Cechach narozenych, po roce 1957 v USA naturalizovanych dnesnich Cecho-Americanu, jejichz ceske obcanstvi, jako jedine SKUPINE NA SVETE DNES V TOMTO OHLEDU DISKRIMINOVANE!, je jim doma dodnes! upirano...

Jeste je cas pro oba, pro stale-jeste-prezidenta Clintona, i pro prezidenta Havla, prekrocit onen tezko postizitelny prah, ktery kazdy verejny sluzebnik (ne sluha!), kazdy, kdo kdy touzil ci dodnes touzi vest svuj narod k lepsi budoucnosti, musi prekrocit, to jest: nahradit prazdne photo-op prilezitosti a dlouhe recicky nesene tou ci onou partaji generovanym nadsenim, pathosem a vecne prazdnymi sliby, SKUTKY...

Nahradit je SKUTKY, PRAVDIVYM OBSAHEM, skutecnym OVOCEM tvrde prace, prace, ktera by se nevycerpavala zdobenim predstiranym myslenim zkrabatelych oboci fotogenickych potencialnich statniku vadnoucimi vavriny, ale ktera by produkovala skutecne OVOCE, ovoce SKUTKU, z nichz by pramenil uzitek i pro kazdeho, byt nejposlednejsiho!, obcana zeme, kterou ten ci onen potencialni statnik kdysi prislibil V E S T ...

Presne pred jedenasedesati lety, v tento den, nejen tehdy svobodne a demokraticke Ceskoslovensko - republika, v niz vedle sebe, v  relativnim miru, zili Cesi, Slovaci, Moravane, Zide, Madari, Nemci, Sudetsti Nemci, Romove, Podkarpatsti Rusini a dalsi etnicke skupiny - ale cela demokraticka Evropa prozivala hluboky zarmutek...

Statnik, ktery s pomoci svych krajanu v USA a jinde ve svete, zalozil prvni nezavislou Ceskoslovenskou republiku, tise zemrel na svem prostem luzku radoveho vojina na zamku v Lanech... Zemrel jednoduse, stejne, jako jednoduse zil... Ale brazda, kterou vyoral pres celou mnohonarodni tehdejsi Ceskoslovenskou republiku, brazda, do niz vlozil dobra semena PRAVDY, TOLERANCE, STEJNE SPRAVEDLNOSTI P R O  V S E C H N Y , nezmizela, kdyz zhasla svetla fotoreporteru o hodine jeho smrti...

Statnik TOMAS GARRIGUE MASARYK prekrocil prah, za nimz se muz prejici si vest, stava STATNIKEM, jehoz odkaz sverenemu lidu nikdy neumira, v prubehu sveho tezkeho, narocneho, svedomiteho a produktivniho zivota, mnohokrat...

Nyni, mnoho milionu bude pozorovat odvijejici se udalosti ve Washingtonu, D.C. s velkou zvedavosti. Vsichni, a ja mezi nimi, budou bedlive sledovat toto deni, a ja, jako mnoho, mnoho jinych, si budu klast OTAZKU, ktera musi byt polozena:

Budou William Jefferson Clinton a Vaclav Havel, moji soucasnici, potencialni statnici, schopni prekrocit onen vyhranujici, narocny, tezky, ale tak dulezity prah?

Budou nas, jako politici, ( Havlovo misto v dejinach ceskeho disentu i v ceske literature je jiste), az bude vse podtrzeno a secteno, pouze kratkodobe oslnovat jako vystrazne rakety vystrelene nad Titanic naseho sveta, aby utonuly v temnote?

Nebo, jeden ci druhy, mozna oba, dorostou na skutecne muze - statniky kazdy ve sve, a mozna, Prozretelnosti, jim naposled poskytnute - CHVILI P R A V D Y?

Jirina Fuchsova, ceska basnirka, uci cesky jazyk, literaturu, dejiny a lidska prava na LOYOLA MARYMOUNT UNIVERSITY. Ceska republika ji v prubehu poslednich deviti let odmita vratit jeji ceske obcanstvi (ceske urady trvaji na tom, aby se nejprve vzdala sveho obcanstvi USA. Toto udelat odmita, jakoz i odmita o svem americkem obcanstvi lhat.)

Dnes, v USA, zije 30.000 rodilych Cechu s americkym obcanstvim, kteri jsou obetmi teze diskriminace se strany vlady Ceske republiky.

Ostudné selhání pana prezidenta

Karel Kostrouch

Vazeny pane Culiku,

uverejnil jste navrhy pana Tomase Peciny, jak by rodili Cesi bez ceskeho obcanstvi (a bez moznosti jej podle ceskych zakonu bezpodminecne ziskat nazpet) meli podnikat kroky soudni cestou a tak pomoci po snad pouze nekolika letech soudnich stani, predvolani a dalsich potahovani opravit ceske zakony. Budiz.

Dovoluji si upozornit, ze ustavni cinitele Ceske republiky maji vsak neoddiskutovatelnou povinnost zajistovat, aby pravni rad byl spravedlivy a v souladu s ustavou a s civilizovanymi, slusnymi mezinarodnimi zvyklostmi. Vlada a zakony tu jsou prece pro lidi a nikoliv naopak.

Pan president Havel ma v teto oblasti znacne pravomoci. Napriklad ma moznost podat navrhy Ustavnimu soudu na zruseni diskriminacnich klausuli. Pracuje pro nej dokonce vic nez tucet pravniku v oboru "ustavnepravnim." Proto mu byla v unoru 1998 adresovana vyzva (viz nize), zverejnena pred pul rokem i na internetu. Zadna odezva, natoz konkretni cinnost smerujici ku zlepseni situace, nebyla zaznamenana do dnesniho dne ... predvecera Havlovy oficielni navstevy v USA.

Minim, ze to je ostudne selhani pana presidenta.

S pozdravem,

Karel Kostrouch

"Ve staroveku bylo vyobcovani nejkrutejsim trestem..." (Vaclav Havel, 1991)

Cesi v USA opet pozadali presidenta Havla o podporu lidskych prav Radio Prague (Vysilani do zahranici CRo) 24.2.1998

Prezident Havel pozadal Cechoamericany o podporu

O podporu pro vstup Ceske republiky do Severoatlanticke aliance pozadal Cechoamericany prezident Vaclav Havel. V kratke vyzve, kterou zverejnil vydavatel newyorskych Americkych listu Petr Bisek, prezident upozornil, ze prijeti CR do NATO znamena jeji definitivni navrat do rodiny svobodnych narodu. "Vzdy jsem s respektem sledoval, jak mnohym z vas ani desitky let pote, co jste spojili svuj zivot se svym novym domovem, neni lhostejne deni ve vasi stare vlasti, cehoz dukazem je ostatne i existence tohoto casopisu (Americkych listu). Proto take verim, ze i vam zalezi na spojenectvi, o kterem bude nyni rozhodovat americky Senat, a ze v teto chvili svou starou vlast podporite," uvadi Vaclav Havel v listu.

Cesi v Americe k tomu konstatuji toto:

Jiz pet let je plne v pravomoci presidenta podat podnet Ustavnimu soudu v Brne na zruseni podminky obcanstvi v tzv. restitucnich zakonech c. 87/1991 Sb. a 229/1991 Sb., nebot tato podminka je protipravni, poskozuje jiz mnoho let zcela nevinne lidi v jejich zakladnich pravech a svobodach a markantne porusuje mezinarodni zavazky, ktere Ceska republika dobrovolne prijala.

Rovnez je pet let plne v presidentove pravomoci prispet ku zlepseni zakonu o obcanstvi tim, ze poda navrh Ustavnimu soudu:

V techto dnech by cesti obcane vsude na svete uvitali, kdyby president vyjadril pred ceskou verejnosti svou jiste silnou podporu pro novelu volebniho zakona, ktera umozni korespondencni ucast na volbach pro obcany zdrzujici se v den voleb v zahranici. (Toto prave, snad nikoliv v reakci na tuto petici, cesky parlament znemoznil. JC) Pobytem ci navstevou v zahranici jiste neztratili volebni pravo a prakticke vyreseni moznosti toto pravo uplatnit by plne odpovidalo ustanoveni Ustavy (Hlava druha, cl. 18), ze pravo volit do Poslanecke snemovny a Senatu je vseobecne, rovne a prime. Vykonani volebniho prava v zahranici usnadnuji skoro vsechny demokraticke staty sveta a prakticke zalezitosti davno vyresily i velmi chude zeme jako napr. Ghana. Bohuzel i osm let po padu komunistickeho rezimu je valne vetsine rodilych Cechu v USA, byvalym uprchlikum, dosud upirana moznost mit bez vydirani a lhani ceske obcanstvi, takze volit nesmeji, ani kdyby se do sve vlasti dostavili.

Oficialni reakce na tyto podnety budou vzdy vitany a bezodkladne uverejneny k lepsi informovanosti Cechu t.c. docasne nebo trvale v USA o pomeru ceske vlady k nim a jejich rodinam:

Americke listy: americke-listy@worldnet.att.net
Ceskoslovenske noviny: johnkr@worldnet.att.net
More Things Czech: jfuchs@sprynet.com
Newyorske listy: schrabal@columbia.edu
Novy domov: novydom@interlog.com
Satellite: satellite@wclub.com

Z tiskové besedy politického hnutí Nezávislí 14.9.1998

Republiková rada NEZ zhodnotila výsledky jednání s dalšími politickými subjekty a rozhodla o samostatné účasti NEZ ve volbách do Senátu. Kandidáty na senátory představí NEZ postupně na tiskových besedách.

Jako první byl představen Petr Miller, který kandiduje za NEZ ve volebním obvodu č. 31 - Ústí nad Labem. Důvodem je snaha o zlepšení situace v severních Čechách, kde NEZ dlouhodobě prosazuje oživení průmyslu a předkládá návrhy na využití vybudovaných zařízení. V souvislosti s tím je nutné prosadit dokončení dálnice D8 Praha - Berlín, připravit koridory pro vysokorychlostní tratě a zlepšit plavební podmínky na Labské vodní cestě.

Dalším důvodem je snaha definovat podmínky celého sociálního systému a navrhnout sociální a důchodové zajištění občanů tak, aby byl zohledněn i technický rozvoj. Východiskem je racionalizace výroby, která přinese pokles cen. Česká republika je průmyslově vyspělý stát a musí počítat s opačným trendem. Lze očekávat pokles počtu pracovních míst a pravděpodobně bude nutné připravit podmínky pro předčasný odchod do důchodu a podmínky pro rodiny s dětmi. V každém případě je nezbytné navrhnout propopulační opatření jak v oblasti ekonomické, tak v oblasti společenské.

Pro rozvoj ekonomiky je nezbytné podpořit ta odvětví, která nevyžadují vysoké investice, na příklad služby spojené s cestovním ruchem a ze zisku financovat odvětví, která vyžaduje větší investice. Současný pokles hrubého domácího důchodu, který se ve druhém čtvrtletí zvýšil na 2,4 %, je důsledkem nejenom nefungující ekonomiky, ale i nedostatečné ochrany seriózního podnikání. Proto je nezbytné zabránit různým způsobům podvodného podnikání. K tomu je nutné stanovit časovou prodlevu mezi konkursem a založením nového podniku a stanovit odpovědnost za dluhy pro všechny podniky stejného vlastníka, nebo společníka.

Pro volby do zastupitelstva hlavního města Prahy byla vytvořena volební strana s názvem Dohoda pro Prahu. Je to Sdružení politického hnutí Nezávislí, Strany Zelených, České strany národně sociální, Občanské koalice-Politického klubu, Klubu angažovaných nestraníků, Pravého bloku, Demokratů 92, Masarykovy demokratické strany a nezávislých kandidátů. Plné kandidátky byly podány ve všech volebních obvodech.

NEZ 14.9.1998

Dopis Alexandru Stichovi

(K přednášce Tři jazyky v jedné zemi)

Kterýžto dopis v řeči české, dědičce to řeči pračeské aneb praslovanské sepsán jest, kterážto řeč za liturgický jazyk samotným papežem druhdy byvše uznána, může tedy býti v této pro Čechy a Moravu tak přetěžké době outěchou jejich, neb přeci nelze mocí úřední ni z rozhodnutí vrchnosti světské ni církevní potlačena ve spisku vpravdě katolicky zbožném a nikterak se otcům církevním neprotivícím býti, tak jako ona bezbožná lutherská literatura, právem v ohni spalovaná, kteréžto právo samotná nebesa zastoupená naší nejsvětější matkou církví posvětila.

Baroko české - skvělé, v zemi české
Habsburským domem okradené, rozvrácené.
Shakespeare, Moliére, Swift, Racine, Goethe a jiní, jiní
shlížejí tu na nás v jednom velikánů šiku...:

K čertu s nimi!
My máme Herren Stich und Rosa, modlicí knížky
a Dráchovského gramatyku.

Vážený pane profesore Stichu,

i když se pokouším chápat Vaše snahy, nikterak Vám nerozumím. V Německu, Rakousku a Švýcarsku byly a jsou desítky dialektů, neslyšel jsem však, že by Čech usiloval o znovuvzkříšení např.Platten-Deutsch a objevování literárních velikánů píšících v této řeči před 300 lety v její tehdejší podobě, i za cenu, že by šlo o rukopisy téměř nikdy nikým nečtené a písemné přípravy na kázání či lidové náboženské knížky pro stěžígramotné obyvatelstvo. A to vše na úrovni největší university v zemi.

Jazyk český není a nebyl dialekt Čechů pro dorozumění s Moraváky, není zapotřebí. Ani spisovná němčina není dialekt, ač bez ní by se Tyrolák s Hamburčanem asi nedorozuměl a lze tedy svým způsobem o ní jako o dialektu s kodifikovanými pravidly mluviti (Ostatně základem je prý Prager-Deutsch).

Islandsky psané dílo od Němce není německou literaturou, právě tak jako latinský spisek židovského autora není židovskou literaturou. Židovskou literaturu na českém území Židé zmapovali, ale nevnucují se s tím a doufám, že Vás nepotřebují..

Češi zmapovali českou literaturu a také Vás doufám, nepotřebují. Kdo Vás potřebuje, jsou Němci, ale pak nechápu proč děláte bohemistiku a ne německou jazykovědu a literaturu na českém území. Jestli Vás ovšem jako odborníka na českou literaturu nepotřebují právě někteří němečtí a někteří čeští katolíci. Ale to už je spíše o politice.

Takže se nenechám otrávit a půjdu k volbám místo do lesa. Krom toho bych se rád zmínil, že německá gramatika zná ve větě podstatné jméno Es rodu středního jako podmět nahrazující podmět věty předešlé, bez ohledu na rod tohoto podmětu. Respektujte prosím rod podstatného jména z předešlé věty. a dle něj používejte - ten, ta to, ti, ty, ta. Českou mluvnici jako disciplinu moc neznám, tak moje vysvětlení nemá úroveň vysokoškolskou.

Mezdříč

PS. Před chvílí k  Vám dorazil Mezdříčův dopis. Je půlka září. Co víme vlastně o vzniku "polského legionu" a jeho zapojení do bojových operací v Polsku v září 1939 a co víme o vzniku československé jednotky na území Francie v roce 1939? Nepřibývají panu Orwellovi nové stránky v jeho spisech sepsané naší blbostí? Vím toho málo, můžu jen poslat nepatrný extrakt, až přijdu 18.9. do práce.Mám k disposici jen pop-věd. spis Ericha Kulky (orientováno více na čsl. Židy v armádě) a něco o letcích - ale to je o čsl. letcích v Británii. Naši novináři rádi o letcích - pomáhali Britům, ale ne víc. Čsl.jednotky za II.sv.války - pomáhali jsme sami sobě, ale "dyž to byli samí židáci a komunisti... a Němci u nás zavedli pořádek" -jak pravil jeden dobrý muž mnoho let po II.vatikánském koncilu. Co tedy víme (nebo nevíme - nechceme, či se bojíme?).