středa 26. srpna

O B S A H

Co je nového v České republice:

  • Komentovaný přehled zpráv z ČR Bezpečí v České republice:
  • Hudba bez policistů (Andrew Stroehlein)
  • Music without Cops (Andrew Stroehlein) Clinton, Lewinská a raketové útoky:
  • Irák měl spojení se súdánskou továrnou (Times)
  • Nejnovější zpráva o stavu supervelmocí: Spojené státy udělaly morální bankrot, Rusko, udělalo jen bankrot (Guardian) Život v ČR za komunismu:
  • Poznámky k článku Jiřího Jírovce "Život kolem Pražského jara" (Aleš Zeman)
  • Příčiny zdrženlivosti kolem Pražského jara (Jiří Jírovec) Aréna České televize:
  • Hlasování po telefonu zavádějící a navádějící (Ferdinand) Dopisy Janu Halvovi:
  • Učení nenávisti aneb holubi v prdeli (Jan Mezdříč)
  • Nenávistný přístup Britských listů (Vojtěch Polák)
  • Dopis pana Halvy a pan Bouda z ČT (Pavel Trtík)
  • Poznámka na okraj (JČ)

    Kompletní Britské Listy

    Ikona pro Vaši stránku...

    |- Ascii 7Bit -|- PC Latin 2 -|- ISO Latin 2 -|- CP 1250 -|- Mac -|- Kameničtí -|


  • Zde je minulé vydání Britských listů.
  • Kdo je vydavatel Britských listů? Zde je životopis Jana Čulíka.
  • Adresa Britských listů je zde. Pouze když nefunguje, pište na tuto alternativní adresu.
  • (Jan Čulík má anglicko-českou stránku materiálů a hyperlinků, týkajících se ČR, zde na Glasgow University).
  • Týdeník o nových knihách a o literatuře "Knihy online" má adresu http://knihy.internet.cz
  • Časopis Neviditelný pes, který vydává Ondřej Neff, je na adrese http://pes.eunet.cz.
  • V archívu Britských listů jsou nyní k dispozici tematicky uspořádané články, zveřejněné v BL v letech 1996 - 1997.
  • Měsíčník Nová přítomnost je nyní k dispozici na síti.
  • Stránky české skupiny Amnesty International najdete na adrese http://www.amnesty.cz.
  • Stránku diskusního pořadu České televize Na hraně, věnovaného problémům a názorům mladé generace, najdete na této adrese.

    Co je nového v České republice

  • Protesty obyvatel jablonecké městské části Vrkoslavice způsobily, že se tam neusadí kazašští Češi. "Nemá cenu, abychom tam naše krajany umisťovali přes odpor obyvatelstva," řekl Petr Dyneš z Nadace Člověk v tísni, která ubytování Čechů z Kazašska zajišťuje. "Je to poprvé, co se lidi proti Čechům ze zahraničí takto vzbouřili," dodal Dyneš, podle něhož nadace v Čechách zajistila za dobu své existence ubytování již zhruba 130 rodinám Čechů z Kazachstánu. Obavy Vrkoslavických ze zvýšení kriminality jsou podle Dyneše zbytečné a pramení z neinformovanosti lidí. Protestovalo asi osmdesát občanů, bydlících v blízkosti budoucího azylového domu, kteří zaslali městskému úřadu protestní petici. Upozorňují v ní, že pokud bude dům pro azylanty zřízen, udělají vše pro odtržení Vrkoslavic od Jablonce a vybaví se střelnými zbraněmi pro osobní obranu.

  • Nejvyšší kontrolní úřad prověří jen minimální počet privatizačních projektů.Uvedl to místopředseda vlády Pavel Rychetský. Rychetský poukazuje na to, že "prověřování privatizačních caus je dnes velmi obtížné, neboť u řady případů se ztratily, nebo dokonce vůbec nebyly pořízeny podrobné spisy." Zákon o velké privatizaci z roku 1991 navíc podle místopředsedy vlády nestanovil přesná pravidla, a tak případné nezákonnosti je možné prokázat jen v případě korupce či zfalšovaných privatizačních podkladů. "Větší úspěch než u velké privatizace očekávám v případě prověřování státních zakázek a dotací," uvedl Rychetský. Kontrola se proto podle něj zaměří například na mnohamiliardové dotace, poskytované ministerstvem zemědělství, či na obrovské vojenské zakázky v resortu ministerstva obrany. - Hovořil jsem o tom s českým ekonomem žijícím v Londýně Františkem Nepilem. Usmál se a řekl: "To je bezvadné, takže kdyby mi Anglická banka omylem převedla na mé soukromé konto milión liber, tak si je mohu nechat, protože pro takovéto případy nebyla stanovena přesná pravidla?"

  • Sociálnědemokratického místopředsedu vlády Egona Lánského, který v neděli odpoledne cestoval s u Vladimírem Laštůvkou do Rakouska, podezírali celníci na hraničním přechodu v Dolním Dvořišti, že jedou ukradeným autem a podrobili je důkladné prohlídce. Škoda Octavia, kterou jeli, totiž patří do kategorie aut, které se často kradou a dělají se s nimi i pojišťovací podvody.

  • Zahraniční investice do ČR vzrostly za první půlrok 1998 o dvacet pět procent, jenže jsou to investice převážně do peněžnictví a pojišťovnictví, nikoliv do výrobního sektoru. Josef Schrabal k tomu dodává: Na Wall Street 24.srpna skoncil jediny uzavreny fond Oppenheimer CRF (Czech Republic Fund) skoncil minimem $9.188. Byl ustaven pred 3 roky v cene $15.

  • Ministr životního prostředí Miloš Kužvart je proti likvidaci dalších sveročeských obcí kvůli těžbě uhlí.

  • Ministr financí Ivo Svoboda odvolal svého mluvčího Václava Erbena, protože Erben minulý týden prozradil, že Svoboda odmítl poskytovat Mladé frontě Dnes informace a odpovídat na dotazy. Erben je nyní Svobodovým tajemníkem na půl úvazku, sdělila nová ministerská mluvčí.

  • Unie svobody by chtěla do pondělka podepsat koaliční smlouvu s KDU-ČSL, ODA a DEU. Uvedl to Jan Ruml, který se zjevně poté, co po volbách v důsledku své neprozíravosti a tvrdohlavosti umožnil vytvoření tzv. "opoziční smlouvy mezi ODS a ČSSD", chytá nyní posledních stébel.

  • Miroslav Sládek půjde znovu před soud, protože Městský soud v Praze zrušil lednový rozsudek Obvodního soudu pro Prahu 1, jímž byl Sládek zproštěn obžaloby z podněcování rasové a národností nenávisti při podpisu česko-německé deklarace. Městský soud nebyl spokojen s tím, jak Obvodní soud vyhodnotil důkazy předložené státním zástupcem.

  • Na sobotní Global Street Party v Praze nasadí policie minimálně tisíc mužů. Budou mít k dispozici i vodní děla. Akce je legalní a počítá se s účastí dvou tisíc osob, takže jeden policajt bude na dva účastníky.

  • Přestože ministr kultury Pavel Dostál tento postoj kritizuje, veřejnoprávní Česká televize se i nadále skrývá za informačním embargem, které kryje i Rada České televize, viz tento rozhovor Tomáše Peciny s místopředsedou Rady Vladislavem Kučíkem. (Viz též zde). Generální ředitel Jakub Puchalský utajuje svůj projekt, na jehož základě zvítězil letos na jaře v konkursu na svou nynější funkci. Zřejmě to dělá proto, aby nevyšlo najevo, že jsou v nynější situaci, po revoltě druhořadých pracovníků ČT s výrazným politickým vlivem, jeho reformy nerealizovatelné. Rada České televize utajování projektu schvaluje. Jakub Puchalský odmítá poskytnout Britským listům rozhovor, šéf zpravodajství ČT Zdeněk Šámal odmítl odpovědět na třináct závažných otázek, týkajících se zhoršování úrovně zpravodajství ČT a označil Britské listy za "nenávistný, téměř goebbelsovský list". - Česká televize dosud neobjasnila ani vztahy společnosti Hroch k ČT, ani, jakou zahraniční institucí je financováno zpravodajství Pavla Boudy z Bruselu, který podle svých slov prý reportáže o EU a NATO natáčí "zdarma".

    Výběr textů z posledních dní:

    Hudba bez policistů

    Andrew Stroehlein

    Jen v důsledku neuvěřitelné náhody jsme byli v městě, kde na rockovém festivalu hrála jedna naše oblíbená skupina. Byli jsme na návštěvě u přátel a když jsem se dověděli, že tam budou ten večer hrát Mnaga a Zdorp, rozhodli jsme se po prvé v životě jít na jejich koncert.

    Rockový festival byl už v běhu deset hodin a když jsme tam dorazili, nikdo už dávno nekontroloval vstupenky. Méně známé skupiny si už odehrály svoje a teď byla na jevišti celostátně známá skupina. Byl to docela normální koncert pod širým nebem: někteří lidé tancovali a pohybovali se v rytmu hudby před jevištěm, jiní seděli stranou, a jen tak uvolněně poslouchali. Bylo tam hodně lidí, kteří zřejmě pili nebo kouřili příliš a leželi v trávě bez smyslů. Ale jedna věc tam chyběla. Na koncertě nebyla žádná viditelná bezpečnostní opatření. Na rockovém festivalu bylo v davu 400 - 500 lidí, ale nebylo vidět ani jednoho bezpečnostního činitele. Nebyl tam ani jeden policista, ani jeden černý anděl. Přiznávám se, že jsem přišel na festival pozdě, a možná tam byly nějaké bezpečnostní složky na začátku. Nicméně však na jevišti teď hrála v ČR velmi známá skupina a byl to vrchol festivalu. Přítomen byl dosti velký dav poloopilých lidí a potenciál pro násilné nepokoje, dalo by se říct, byl přítomen.

    Zajímavé ale bylo, že, jak se zdá, žádných bezpečnostních opatření nebylo třeba. Někteří lidé byli trochu opilí a někteří byli dokonce trochu agresívní, ale neviděl jsem, že by vznikly nějaké rvačky. Absence oficiálních bezpečnostních opatření, zdálo se, byla ospravedlněna pokojností davu. Toto všechno by bylo ve Spojených státech či v Británii nemyslitelné. Na koncertě, kde by byl přítomen takto velký dav, by organizátoři museli poskytnout bezpečnostní opatření na vlastní náklady. Vyžadovala by to pojišťovna. Kromě toho by byla na festivalu po celý den velmi viditelně přítomna policie a dalo by se očekávat, že během čtrnáctihodinového festivalu budou její služby několikrát denně zapotřebí.

    Člověk dnes slyší v ČT časté bědování, že česká společnost - a hlavně prý kultura mladých lidí - je prý agresívnější než ještě před několika lety a dá se jistě říci, že celkem vzato (ve srovnání s životem v policejním státě) je to skutečně pravda. Ale je uspokojující být svědkem toho, že agresivita nedosáhla oné chronické úrovně, jako ve Spojených státech a v Británii, kde jsou soukromá bezpečnostní opatření (stráže a všudypřítomné videokamery) tak slibně se rozvíjejícím průmyslovým sektorem. Je dobře být svědkem toho, že se v ČR může sejít 500 lidí a bavit se, aniž by u toho musela být uniformovaná policie na ochranu veřejného pořádku.

    Andrew Stroehlein

    Music without Cops

    Andrew Stroehlein

    Just by an incredible stroke of exceedingly good luck, we happened to be in a town where one of our favourite bands was playing ot a small rock festival. We had been visiting friends at the weekend, and when we heard that Mnaga a Zdorp would be in town that night, we decided to take the opportunity to see them for the first time.

    The rock festival had already run ten hours, and the ticket takers were long gone by the time we got there. The lesser known bands had already played, and now the nationally known group was up on stage. It was a pretty normal outdoor concert scene: people dancing and bouncing to the music in front of the stage, some people sititing off to the side a bit to relax and listen. There were plenty of people who had had too much to drink or smoke and were passed out in the grass. But one thing was missing. There was no visible security at the concert. There were perhaps 400-500 people all crowded together at a  rock festival, but not one security person could be seen. Not one policeman, not one private security agent. Admittedly, I came late to the festival, and maybe some security had been there earlier. But still, this was a well known band in the Czech Republic, and it was the pinnacle of the festival. There was a good-sized crowd of semi- intoxicated people, and the potential for trouble, one would have thought, was ever-present.

    The interesting thing is that no security actually seemed to be needed. Sure some people were a bit drunk, and some of them were even a bit aggressive, but I didn't see any fights break-out. The lack of official security seemed justified by the peacefulness of the crowd. All of this is simply unimaginable in the US the UK. At a concert with a crowd of this size, the organisers would have to provide private security. Their insurance company would demand it. In addition, the police would maintain a very visible presence throughout the day, and one would expect their services to be required several times in the course of a fourteen-hour festival.

    One often hears the lament these days that Czech society -- especially youth culture -- is somehow more aggressive than a few years ago, and I suppose that, in general (and in comparison to life under a police state) this is true. But it is comforting to see that such agressivity has not reached the chronic stage one sees in the US and UK, where private security (guards and surveillance video-cameras) are such a  major growth industry. It is great to see that 500 people can get together and have a good time without the need for uniformed peace- keepers.

    Andrew Stroehlein

    Irák měl spojení se súdánskou továrnou

    Podle západních rozvědek byla továrna na léčiva Ashifa, která se nacházela v severovýchodní části Chartúmu a byla minulý čtvrtek zničena americkými raketami s plochou dráhou letu, postaven s pomocí iráckých techniků, napsal v úterý deník Times.

    I když ani Británie, ani Spojené státy nezveřejnily žádné další informace na vysvětlenou, proč se stala tato továrna terčem útoku, britský deník míní, že Američané továrnu zničili ze tří důvodů.

    Zaprvé bylo zjištěno, že výstavbu továrny financoval Osama bin Laden. Vzhledem k tomu, že je známo, že bin Laden organizuje terorismus, vyvolalo to podezření, že se v továrně asi nevyrábějí jen léčiva.

    Zadruhé, existovaly důkazy, podpořené informacemi od spřátelených vlád na Blízkém Východě, že iráčtí technici se podíleli na výstavbě továrny proto, aby rozptýlili iráckou technologii na výrobu biologických zbraní.

    Existuje už léta znepokojení, že Irák pomáhá režimu v Chartúmu s vývojem chemických zbraní, které pravděpodobně zamýšlí súdánská vláda užít proti Súdánské lidově osvobozenecké armádě na jihu země. Od války v Perském zálivu v roce 1991 se Chartům a Bagdád dost sblížily.

    Zatřetí, když bylo po šetření inspekčního týmu OSN zjištěno, že Bagdád tajně vyrobil alespoň čtyři tuny nervového plynu VX, americká a britská rozvědka se začala soustřeďovat na jiné země, se styky s Irákem, aby se ujistily, že technologie na výrobu těchto zbraní nebyla přenesena do dalších zemí.

    Existovalo podezření, že Irák odeslal součástky balistických střel do Sýrie, aby je nenašli inspektoři OSN. Informace americké rozvědky ze Súdánu zdá se naznačují, že byla továrna Ashifa určena k výrobě komponentů pro nervový plyn VX.

    Podle pondělního deníku New York Times prý Američané získali před několika měsíci před továrnou Ashifa vzorek půdy, kontaminované biologickými zbraněmi. Odmítají ho však vydat ke zkoumání.

    Výroby nervového agentu VX prý nevyžaduje speciální zařízení, které by bylo možno rozeznat zvenčí. Jako při všech chemických syntézách se používají jednoduché chemikálie, z nichž se vyrábějí složitější. Děje se to zahříváním, ochlazováním, mícháním, destilací, kondenzací a čištěním. Tyto procesy jsou stejné, vyrábí-li se nervový plyn anebo antibiotika.

    Súdán oficiálně protestoval v Radě bezpečnosti OSN proti americkému raketovému útoku na továrnu v Chartúmu, ale zjistil, že má v Radě bezpečnosti jen minimum přátel, píše dále deník Times.

    Členové Rady bezpečnosti se sešli za zavřenými dveřmi, aby jednali o tom, zda by měla být vyslána do Súdánu komise, který by vyšetřovala tvrzení, že zničená továrna Ashifa vyráběla komponenty pro nervový plyn.

    Diplomaté v OSN však konstatují, že je velmi nepravděpodobné, že by Rada bezpečnosti vyslala do Súdánu komisi. Vyžadovalo by to souhlas Spojených států. "Súdán má tak špatnou pověst v Radě bezpečnosti ohledně terorismu, a toto je pro Američany tak emotivní otázka, že si nemyslím, že k čemukoliv dojde," konstatoval jeden diplomat. Na Súdán už byly uvaleny sankce OSN, protože je podezříván, že se účastnil nedávného neúspěšného pokusu zavraždit egyptského prezidenta Mubaraka. Dva súdánští diplomaté byli také zapleteni v roce 1993 do atentátu na Světové obchodní středisko v New Yorku.

    Nejnovější zpráva o stavu supervelmocí: Spojené státy udělaly morální bankrot, Rusko, udělalo jen bankrot

    Před padesáti lety odstartovala americká letadla se zásobami pro obklíčený Berlín a americké peníze plynuly velkým proudem do západní Evropy na výstavbu ekonomik poškozených válkou, napsal včera deník Guardian. Harry Truman, udělal, co bylo v jeho silách, protože byl přesvědčen, že je to nejlepší způsob, jak zachránit to, co považoval za nejvýznamnější - svobodu a demokracii - před sovětským totalitarianismem.

    Minulý týden odstartovaly americké střely s plochou dráhou letu proti údajným teroristickým cílům v Afghánistánu a v Súdánu, zatímco američtí finančníci kritizovali ruskou vládu, že devalvovala rubl a že neplatí své zahraniční dluhy. Stejně jako Truman, Bill Clinton, první americký prezident z období po ukončení studené války, byl přesvědčen, že to byl nejlepší způsob, jak zachránit to, co považoval za nejvýznamnější - své místo.

    Žijeme v znepokojujících dobách. Naprosto nenastal konec historie. Devadesátá léta jsou plna etnického napětí, chudoby, terorismu a finanční nestability. Světová ekonomika je blíže depresi než kdykoliv od třicátých let, avšak tam, kde býval poválečný bipolární mezinárodní systém, je dnes mocenské vakuum. Řečeno jednoduše: Spojené státy udělaly morální bankrot, Rusko, udělalo jen bankrot.

    Toto všechno je dost velkým šokem pro stoupence nového světového pořádku. Koncem posledního desetiletí tohoto milénia se očekávalo, že Západ vyveze do vzdálených konců všech kontinentů rostoucí prosperitu, mír a demokracii. Svět, neochromovaný alternativním sovětským modelem, měl šťastně žít v éře hojnosti po ukončení všech konfliktů.

    Do konce tohoto milénia zbývá už ani ne 18 měsíců. Octli jsme se uprostřed globální finanční krize, v Rusku je anarchie a odehrává se Válka o Clintonova ptáka.

    Ruská ekonomika explodovala směrem dovnitř a mocenské vakuum, vzniklé rozkladem centralizovaného státu vyplňují feudální váleční magnáti. Rusko importovalo ekonomiku volného trhu bez přívlastků a zdá se, že ji zase vyveze do světa, proměněnou v nejnovější etapu finanční krize, která začala před rokem v Thajsku.

    Problémy Spojených států jsou jiné (i když vzhledem k tomu, že USA má obchodní deficit ve výši 15 miliard dolarů měsíčně, taky nejsou vlastně Spojené státy schopny zaplatit své výdaje).

    Jen 72 hodin oddělovalo vystoupení Billa Clintona v televizi v pondělí večer, kdy se předvedl jako sexuální deviant, který se částečně kaje, a přiznal, že lhal o svém špinavém vztahu k Monice Lewinské, a jeho vystoupením před kamerami ve čtvrtek, kdy jako vrchní velitel amerických branných sil oznámil, že byly odpáleny rakety do Afghánistánu a do Chartúmu.

    Normálně by svět nad tvrzením súdánské vlády, že továrna, kterou zničili Američané, vyráběla léčiva a ne chemické zbraně, pokrčil rameny jako nad něčím, co státy poskytující útočiště teroristům vždycky tvrdí, když vyjde najevo, co dělají.

    Ať už Pentagon má či nemá přímé důkazy o tom, že továrna vyráběla zbraně hromadného ničení - a trvá mu to pozoruhodně dlouho vytasit se s těmito údajně nezvratitelnými důkazy - nejdůležitější je první dojem.

    A první dojem je ten, že člověk, který klidně nechá popravit mentálně postiženého vraha, aby se dostal do Bílého domu, a který se sníží k nejnižší formě sofistiky, ve snaze vysvětlit své špinavé sexuální chování, aby mohl v Bílém domě zůstat, nebude mít žádné výčitky svědomí nad zničením část města, které by 99 procent Američanů stejně nedokázalo najít na mapě.

    Je možné se na celou věc dívat dvěma způsoby. Jeden způsob je, že na tom všem vůbec nezáleží a že ve věku, kdy jsou naše očekávání už jen minimální, nepotřebujeme ideologický kompas. Už se nemusíme znepokojovat tím, co je správné a co je špatné, stačí se zajímat jen o to, co přináší výsledky a co nám může projít. Takže, jestliže Clinton umí zvyšovat zaměstnanost a způsobovat růst ekonomiky, na ničem jiném už nezáleží. Je to morální relativismus? Vůbec ne, je to příklad nového realismu a kultury pragmatismu. Takže, jestliže na americká vyslanectví zaúčotí teroristé, Amerika má právo zaútočit raketami na Afghánistán a Súdán. Že by to bylo zneužití moci? Vždyť pouze děláme, co je nutné, abychom v poideologické éře docílili žádoucích výsledků.

    Je však velmi důležité, že tento druh argumentace předpokládá, že nový světový pořádek bude skutečně schopen splnit své sliby a že nynější nahromadění problémů je pouze malou překážkou na cestě do zaslíbené země. Předpokládá to, že se prokáže, že americké raketové útoky jsou přínosem a nikoliv ochromením boje proti mezinárodnímu terorismu, že hlavní příčina terorismu - totiž neřešený konflikt mezi Izraelci a Palestinci - se už blíží vyřešení a že Rusko se zázračně proměňuje šokovou terapií volného tržního obchodu ve vysoce úspěšnou ekonomiku.

    Pohlédneme-li na skutečnosti jinak, zjistíme, že se děje něco docela podstatného a že nedostatek státnického vedení na globální úrovni je hluboce znepokojující.

    Podíváme-li se na dnešek z tohoto hlediska, velmi významná podobnost nynější situace konce devadesátých let se situací v polovině sedmdesátých let začíná vypadat jako něco vážnějšího než jen nová verze starého filmu.

    I když si to nikdo tehdy neuvědomil, čtyřnásobné zvýšení cen ropy koncem roku 1973 ukončilo dlouholetý poválečný hospodářský rozkvět. Také to ukončilo platnost doktrín spojených s tím rozkvětem - intervencionistické hospodářské politiky, redistribuce, ovládání kapitálu.

    Snad skoro žádná grandiózní řešení pokeynesovské éry nebyla realizována. Hospodářský růst nebyl rychlejší - byl pomalejší. Nezaměstnanost není nižší, je vyšší. Politický život nebyl očištěn, proměnil se v žumpu.

    Optimisté sice říkají, že všechno nakonec dopadne dobře, pesimisté ale argumentují, že pád Ruska do ekonomiky výměnného obchodu a světem se šířící finanční krize se nedá lehce bagatelizovat jako jen drobná maličkost.

    Optimisté patrří spíše mezi bohaté a mocné lidi - osoby, které většinou vydělaly na méně rovnostářských a více deflačních letech od roku 1973. Pokud mají pesimisté pravdu, svět bude potřebovat státníky, aby nalezl cestu blížící se velkou vlnou. Posledně jsme měli Keynese a Trumana, Marshallův plán a kontrolu kapitálových toků. Nyní však stojí v čele Spojených států cizoložník - recidivista a podle vlastního přiznání lhář a v čele Ruska kdosi, kdo vyvolává dojem, že mu jaksi o dvě červené řepy chybí boršč. Není to kombinace, která by vyvolávala důvěru či respekt.

    Nepolemické marginálie k článku Jiřího Jírovce "Život kolem Pražského jara"

    Aleš Zeman

    Zcela souhlasim s tvrzenim Jiriho Jirovce, ze "komunisticky rezim...mel priciny sveho vzniku, postupny vyvoj a zanik". Doufam, ze bude souhlasit se mnou, ze nazev jeho zajimaveho a rozsahleho textu, ktery mi laserova tiskarna vytiskla na 13 (!) strankach severoamerickeho formatu 8 x 11 palcu, by se mel spise jmenovat "Zivot za komunismu 1945-1977" nezli "Zivot kolem Prazskeho jara".

    Jak jiz vyslovne uvedeno, nasledujici neni polemika. Jiri Jirovec napsal jiste zamerne text subjektivne se spoustou zajimavych postrehu a osobnich vzpominek. Dobre vystihuje, jak se komunismus behem casu promenoval. Je to namet na obsirnou dejepisnou a sociologickou studii. Nevim o zadne ceske knize, ktera by se timto nametem pro me uspokojive zabyvala. Snad nejzdarilejsi podobny pokus pro jine, castecne se prekryvajici, casove obdobi jsou rozsahle pameti Vaclava Cerneho, v nichz je mnoho cenneho. Ale je prospesne se obeznamit, co o jeho nekterych tvrzenich napsal treba s  plnym opravnenim Ferdinand Peroutka a mnoho dalsich. Ctive "Pameti" Vaclava Cerneho jsou velmi dobrym dokladem pasti memoirove literatury. A to mluvim o dile, ktere bude asi patrit mezi podobnou ceskou literaturou k nejlepsim z nejlepsich.

    Me poznamky se zamerne omezi pouze na padesata leta a nebudu opakovat to, co jiz bylo receno. Tez ja jsem chodil do hodin nabozenstvi, coz vsak za  nekolik let po r. 1948 zcela zahynulo na ubyte. Nabozenstvi se komunistum nelibilo a mnozi katolici a evangelici byli pronasledovani (za mnoho jinych pripadu umuceni farare Toufara v pripadu Cihostsky zazrak).

    Jiri Jirovec uvadi, ze politicke procesy na pocatku padesatych let byly zamereny predevsim proti clenum KSC. To se vsak da rici jen o antisemitskem monstrprocesu se Slanskym a ostatnimi obzalovanymi. Vetsina velkych politickych procesu 50. let, a to treba zduraznit, byla zamerena proti nekomunistum. Odkazuji na informativni knihu Karla Kaplana "Nekrvava revoluce". Vlastnim pouze paperback vydany v Publishers 68 manzelu Skvoreckych a vskutku doufam, ze tato kniha byla znovu vydana po r. 1989. Podobna kruta likvidace nejstatecnejsich predstavitelu naroda jako napr. generala Heliodora Piky ci dr. Milady Horakove se nikdy jiz v dejinach ceskeho komunismu neopakovala. Utrpeni tisice dalsich nevinnych, kteri nesdileli komunisticke nadseni, neznalo mezi a toto je znovu a znovu treba pripominat.

    Ve svem dopise Janu Culikovi jsem se snazil naznacit atmosferu stalinismu. Nejde to v nekolika vetach a nezdari se mi to ani tentokrat. To naivni nadseni, z ktereho vsak logicky vyplyvalo ono hrozne popreni demokracie, ze  "kdo nejde s nami, jde proti nam", jachymovske uranove koncentraky a  politicke popravy na kterych se podileli sovetsti poradci. O deset let pozdeji jiz krome stranickych funkcionaru u koryta nikdo nadseni let stalinismu nesdilel. Do stalinismu treba zahrnout zdevastovane pohranici; opustena, vyplundrovana a zdemolovana kdysi malebna staveni a cele vesnice sudetskych Nemcu. Hromadne devastace hrbitovu sudetskych Nemcu a jiste tez opustenych hrbitovu ceskych. Zrizovani kasaren a niceni baroknich klasteru s cennymi architektonickymi pamatkami, budovani zelezne opony pomoci ostnatych dratu a zakazanych pasem. Neucta ke krajine, tradicim, vsemu, co se vymykalo komunistickemu zivotnimu nazoru.

    Nekdy v lete roku 1949 jsem pobyval s rodici v Nejdku u Karlovych Var. Vzpominam, ze  jsme tam byli s ceskymi rekreanty, zapalenymi komunisty, kteri na sve deti mluvili toliko rusky. Jedna rodina vylepsila svuj prazsky byt vanocni vyzdobou tradicniho stromecku s rudou peticipou hvezdou na  spici. V obyvaku visel na zdi portret "strycka Stalina" hned vedle vanocniho stromku. Otec rodiny, ktera takto svuj byt "vyzdobila", byl urcite vysokoskolsky vzdelan a pokud me pamet nemyli, mel i titul akademika. A tak dale, mnoho pametniku by mohlo dodat podobna svedectvi, od malych detailu az k otresnym zlocinum.

    Nejlepsim dokladem "ducha doby" one sklicujici doby stalinismu jsou pomniky a dila, ktera za sebou tato zanechala. Nadsene plakaty upozornujici na  nasazeni mandelinky bramborove americkymi skudci, hesla "Volha-Don si postavili, wallstreetovce napalili", "Se Sovetskym svazem na vecne casy" atd. Olejova platna "mistra" Cumpelika a dalsich socialistko-realistickych "maliru-mazalu" oslavujici vitezstvi delnicke tridy a porazku burzoasie. Oslavne ody na Stalina a jine ideologicke basnicke "skvosty", ktere byly pred lety vydany panem Brouskem pod nazvem tusim "Podivuhodni kouzelnici". Pobavi to svoji blbosti, ale zaroven je to i udesne, ze neco takoveho mohlo byt vytvoreno v ramci ceske kulturni tradice. Jeden muj pritel doporucoval, aby piedestal zbouraneho Stalinova pomniku na Letne byl vyuzit na zrizeni "Pamatniku ceske blbosti". A duch doby jiste vystihuje i  vezickove monstrum hotelu Internacional v Praze-Podbabe.

    Posledni cestne misto v teto naprosto neuplne a nedostacujici vzpominkove mozaice na cesky stalinismus vyhradim hrbitovu v Dablicich, vezenskym hrbitovum, prostym krizkum na nemeckem uzemi tech, kterym se nezdarilo uprchnout do emigrace a mnohym neznamym mistum, kde spocivaji ostatky nevinnych obeti komunistickeho nadseneho pokusu vytvorit lepsiho cloveka zitrka.

    Příčiny zdrženlivosti kolem Pražského jara

    Jiří Jírovec

    Britské listy přinesly 20.8. 1998 krátkou zprávu o francouzském kolokviu k výročí Pražského jara 1968. Jeho účastníci žasnou nad tím, že Češi se k tomuto období příliš nevracejí. Politolog Francois Fejto tento jev vysvětluje (podle agentury AFP) takto: "Hanba (Čechů), že se nechali zastrašit, že kolaborovali, vede k tomu, že připomínat tuto dobu je nepohodlné." Podle zprávy BL se týž politolog zmínil o tom, že jen 1500 Čechů z deseti miliónů se v čele s Havlem otevřeně přihlásilo k boji za lidská práva.

    Ačkoli nejsem politolog, troufám si nabídnout poněkud přirozenější vysvětlení. V souvislosti s uvedenými čísly bych chtěl dodat, že až do konce komunistické vlády existovalo Československo, takže zmíněná kolaborace se týkala patnácti miliónů Čechů a Slováků. Pražské jaro a šedesátá léta vůbec nejsou z paměti lidí vytlačovány nějakým vnitřním pocitem viny jednotlivce, ale systematickým působením dvou režimů, které se vystřídaly po roce 1968.

    Husákovský režim se formálně zaměřil na období od Novotného pádu do dubna 1969. O šedesátých letech, respektive o konci vlády Novotného, se mluvilo spíš nepřímo, jako o době slabosti, která vedla k uvolnění kontrarevolučních sil a ohrožení socialismu v Československu. Po dobu dalších zhruba deseti let byla šedesátá léta tabu a teprve v osmdesátých letech se toto období dočkalo velmi částečné rehabilitace (nikoli samotný rok 1968). Povědomí veřejnosti o šedesátých letech pomáhala udržovat hlavně exilová nakladatelství a domácí samizdat.

    Režim nastoupivší po roce 1989 zaujal velmi černobílé stanovisko a celé období 1948-89 označil za viceméně zločinecké. Tedy s mnoha pragmatickými výjimkami. Mezi ně patří tolerování Dubčeka, který i po dalších dvaceti letech pasivnosti byl v roce 1989 dostatečně populární na to, aby zaštítil sametovou revoluci, a řady komunistů, kteří si včas vzpomněli na osvedčenou výmluvu mladické nerozvážnosti jejich stejně prospěchářských předchůdců let padesátých a s trochou popela na hlavě včas opustili KSČ. Konec konců i samotná komunistická strana dostala prostor pro svůj přerod.

    Nechť si čtenář povšimne, jak zásadově se se zločineckostí komunistické strany vyrovnávali Martin Fendrych a Jan Ruml (to je onen politik s nálepkou člověka tak čestného a pravdomluvného, že se do politiky snad ani nehodí) - citát je převzat z Čulíkovy recenze Fendrychovy knihy (BL, 13.8. 1998): "Dohaduji s Honzou R. (tedy Rumlem, poznámka JJ) co s podáním k Nejvyššímu soudu, jež navrhuje zrušení komunistické strany. Zrušit bolševickou partaj je vždy přínosem, alespoň v těchto krajinách. Jenže máme KAMPAŇ! Proč vůbec byli komundírové právě vnitrem (taky kým jiným, poznámka JJ) zaregistrováni? Ovšem vysvětlení je legislativní, jinak to nešlo, nebyl důvod, atd. A najednou je kampaň a důvod je. A přišel s tím Vláďa Zeman, můj kolega, náměstek, jehož úřad je zaregistroval, kterej udělal tak málo pro to, aby registrováni nebyli. Kruh. A Honza v tom lítá jak nudle v bandě. Jeho nejhlubším přesvědčením je, že po tom všem tady nemají co dělat, zločinci. Je dobré tyto padlé anděly dělit. Jen ať je takových stran víc, ať se nenacpou do jedný." Pragmatismus není nic nového, i president Bush ponechal Saddáma Husejna u moci kvůli rovnováze.

    Po přechodném vzkříšení knih a filmů z období šedesátých let nastala v devadesátých letech éra účelového zapomnění. Politickým kredem se stalo nedat předcházejícímu režimu kredit za nic a navíc hodit sociální demokracii do jednoho pytle s komunisty. Z hlediska udržení se u moci se to dá pochopit. Odbourání levice (a jsem přesvědčen, že rozpad Československa s tím souvisel) dávalo ODS vyhlídku na praktický monopol moci či, v nejhorším případě její sdílení s jinými pravicovými stranami.

    Jsem přesvědčen, že tato politika byla silně krátkozraká. Neochota objektivně hodnotit předcházející vývoj negativně ovlinila schopnost posuzovat přítomnost. Negace minulého období měla postavit, a na čas skutečně postavila, novou moc do příznivého světla - vše co činí, dobře činí, protože proti komunismu je všechno pokrok. Proto třeba Vladimír Mlynář ještě v roce 1995 prohlašuje (v diskusi k přednášce Jana Čulíka "Dluhy českých vzdělanců"): "Tahle země je v situaci clocharda, který se čtyřicet let válel u popelnic. Teď vstal a leze do toho baráku kde bydlej ty, kteří se tam prostě myjí, jedí příborem. On je špinavý, smrdí a pořád tam buší na ty dveře, aby ho tam vzali". A v trochu jiné souvislosti dodává: "Tady jsme pět let po válce."

    Domnívám se, že není pravda, že českému člověku je nepohodlné připomínat si minulost, protože jím mlátí hanba o zem. Minulost byla a patrně stále ještě je českému člověku odpírána politiky, kteří chtějí, aby zapomněl, aby neměl srovnání. Je to nepochybně pokračování dobře zavedené české tradice.

    Jiří Jírovec

    PS Gustáv Husák kdysi na adresu občanů řekl: "Vždyť vy ani nevíte, co tady máte." V kontextu jeho projevu měl tento výrok vyvolat vděk za činnost (jeho) strany a vlády. Obávám se však, že se mu v obecné rovině podařilo charakterizovat situaci, která přetrvává desetiletí. Co víme o minulosti, o době současné, o sobě, o tom, jak se to, co tady máme (z Kanady bych spíš měl napsat, co tam máte) porovnává se světem a potřebami lidí.

    Hlasování po telefonu zavádějící a navádějící.

    Opět se rozhořela polemika okolo hlasování v Aréně. Nerad bych, aby zapadlo (podle mého názoru) nejzávažnější selhání v historii tohoto pořadu.

    Vzpomínáte si na dubnovou Arénu s Václavem Klausem? Několik mých přátel se na ni pečlivě připravovalo s odhodláním investovat třeba celé kapesné, ale nenechat Klause vyhrát. Můžete si představit, jak se jejich překvapení měnilo v úžas a posléze v zuřivost, když v kolonce PRO nezadržitelně naskakoval bod za bodem a oni se stále nemohli dovolat na číslo PROTI. Můžete si o nich myslet své ale pokud bydlíte na Ostravsku, v Plzni či na Kladně, tušíte oč tu běží.

    Okamžitě se po vysílání se objevily pochyby o regulérnosti hlasování. Vysvětlení, které se den poté objevilo v Právu Graf v TV Arene vyvadel psi kusy lze shrnout takto: Telefoní hlasování neprovozuje ČT ale soukromá firma Český Audiotex. Ta v předtuše zvýšeného diváckého zájmu přidala ke standardním třiceti linkám dalších třicet linek, zapůjčených od nejmenované firmy. Celé spojení nebylo na takový nápor vyzkoušeno a v průběhu pořadu došlo k zahlcení modemu, přenášejícího část výsledků hlasování (shodou okolností hlasy proti).

    Vše se zdá být uzavřeno. Vinu nesla soukromá firma, viník byl identifikován, omluvil se, problém se neopakoval. Opak je pravda. Toto vysílání totiž jasně ukázalo nedostatek profesionality, odvahy a obyčejné slušnosti v týmu, který Arénu připravuje.

    Náhodný divák mohl přehlédnout, jak málo se vyskytlo hlasů v neprospěch Václava Klause. Ne však tým lidí, který vysílá pořad podle shodného schématu léta. Porovnejte ýsledky hlasování vybraných minulých kol: Jiří Grygar březen 1996, 4987 ku 5036; Miloslav Výborný, leden 1998, 9500 ku 5500. A proti Václavu Klausovi bylo napočítáno pouhopouhých 2500 hlasů.

    Nejpozději v tomto okamžiku měl profesionál zpozornět. Všechno se nechalo zachránit - stačilo předstoupit před diváky a prohlásit: "Hlasů proti Václavu Klausovi bylo tolik, že nám zahltily modem". Samozřejmě by se pak v tisku druhý den neobjevily takové ohlasy jako tento v Neviditelném Psovi:

      Klaus ve skvělé formě Ve středu vysílala ČT 1 Arénu, kde se Václav Klaus utkal s Jičínským, Exnerem, Svobodou a nějakými nešťastníky, kteří zapadli ve víru debaty.Ukázalo se, jak děsivě převyšuje tento muž formát jeho protivníků - je to ovšem i Klausova tragedie, že nemá partnera, natož pak soupeře. Exner se vskutku zesměšnil, když tvrdil, že jsme v roce 1989 byli na úrovni Itálie, ten člověk se opravdu snad pomátl, když mohl něco takového říci. Výsledky diváckého hlasování 7400 proti 2250.
    Takové vystoupení by vyžadovalo obrovský kus profesionality, dovahy a předvídavosti. Nikdo z přítomných ji neměl. V zájmu objektivity dodávám, že je možné, že selhání telekomunikační techniky bylo komentováno jindy a jinde, natolik pozorně TV nesleduji. V tomto případě se tvůrcům Arény omlouvám ale stále trvá původní výtka: proč se tak nestalo okamžitě?

    Tady dovolte malou technickou odbočku. Telekomunikační zařízení se obvykle chovají podobně jako východ z kina - za normálních podmínek , kdy kapacita stačí poptávce, jsou diváci během minuty venku. Pokud u východu vypukne tlačenice, trvá to několikanásobně déle. Stejným způsobem se stane, že na číslo, na které volá více lidí se jich dovolá méně. A hlasovací paradox je na světě. Je to samozřejmě jen můj názor na příčinu celého jevu, dokázat to nemohu. Problémy s kapacitou linek však provázejí Arénu po celou dobu její existence. Proč někdo průběžně obsazenost linek nekontroloval?

    V zájmu objektivity bych dále rád dodal, že nesouhlasím zcela s názorem pana Čulíka. Aréna nemá renomé pořadu pro výzkum veřejného mínění. Je to napínavý souboj na telefony. Souboj mezi zastánci a odpůrci nějaké myšlenky, častěji pak jedné strany či politika. Vzpomeňme zde arénu s Miroslavem Sládkem. I v souboji však je slušností aby duelanti bojovali rovnými zbraněmi.

    Ferdinand

    Dopis panu Halvovi do BL: Učení nenávisti aneb holubi v prdeli

    Drahý pane Halvo, počnu těmi holuby, jde o anekdotu.

    V Benátkách odháni Benátčan holuby se slovy "Jděte do pr...!" Kolemjdoucí jeptiška praví - "Ne tak ošklivě milý synu." a počne odhánět holuby se slovy "Kšá, milí holoubci, kšá". Náhle holubi vzlétli (Bůh ví proč) a odlétli. Jeptiška praví - "Vidíš milý synu, už jsou v prdeli." Ať drsně či něžně odháníte holuby, stejně na Vás kálejí a odlétnou - Bůh ví kdy. A jeptiška z anekdoty se sprostým slovům nevyhýbá - jen ráda poučuje druhé,- drobet pokrytec jedna... Benátčan v anekdotě a Jan Čulík v realitě nemají kálení holubů rádi. A snaží se jim zabránit v kálení. A nyní od anekdoty k realitě.

    Vnímaje bláboly některých českých novinářů usilujících přesvědčit čtenáře, jaký je to zlosyn ten Jan Kavan, jsem si vzpomněl na obdobné bláboly o zlosynech-chartistech. Hodně kálení, žádná objektivně podaná fakta, a už vůbec ne hlas druhé strany. Slyším-li či čtu o ideologii nenávisti (prý ji hlásá V. Klaus) či nenávistné novinařině (J.Čulík), nemohu nevzpomenout na jistého člověka, který tvrdil, že marxismus je učení nenávisti.

    Dotyčný sice nerozeznal marxismus K. Marxe od leninismu, ale to mu nevadilo. Důležité pro něj bylo, že věci tohoto světa by mohly býti uspořádány dle jeho představ posvěcených hlubokou zbožností a narušení těchto představ realitou vezdejšího světa mohl způsobit leda ďábel.(Od těch dob vím, že v řeči jistého malého okruhu českých obyvatel je učení, ideologie či dílo nenávisti označením pro dílo ďáblovo.)

    Pan Čulík hájí a prosazuje v BL demokracii, a demokracie zaručuje svobodu vyznání, nikoli povinnost. Budete mít pane Halvo něžnost v duši v množství, které bude dané mírou akceptace jinosti pana Čulíka a BL, nikoli hledáním nenávisti tam, kde není. Ale to dá fušku.

    25.8.1998
    Jan Mezdříč

    Nenávistný přístup BL

    Vojtěch Polák

    Vazeny pane Culiku,

    jiste jste mel nejaky duvod ke zverejneni dopisu pana Halvy, ale at se namaham jak chci, napada me jen to, ze snad obsahuje jednu ci dve docela zajimave myslenky. Podstatnejsi mi ale pripada, ze demonstruje typicky nesvar nasi publicistiky - neschopnost diskuse nedodrzovanim zakladnich pravidel. V tomto pripade jde o pouziti dvou destruktivnich praktik:

  • rozebirani pocitu a vnitrnich pohnutek oponenta namisto vecne argumentace (pouziva se zejmena pokud argumenty chybi, cilem je znevazit oponenta)

  • vydavani vlastnich pocitu za nazory (tedy vydavani neoduvodneneho nahledu za nahled konfrontovany s fakty, coz da praci a casto se stane, ze pocit neobstoji)

    Mozna, ze bych objevil jeste dalsi triky, ale priznam se, ze uz nechci dal hledat (napr. oni neumi klast otazky, ale Vy take ne !!!). Takto se casto diskuse vice ci mene obratne prevadi na zapas gladiatoru pro poteseni obecenstva. Myslim, ze zde chybi rozhodci, ktery by bdel nad dodrzovanim pravidel a nemilosrdne vyloucil toho, kdo se o destrukci diskuse pokusi. V novinach a v televizi mozna nevedi, ze diskuse ma nejaka pravidla nebo proste plni poptavku obecenstva po krvi.

    S jakymi pocity a z jakych pohnutek pisete je ciste Vas problem a nikomu do toho nic neni. Jake pocity ma ctenar je zase jeho problem. O pocitech a motivech se ma mluvit s fararem nebo psychologem a psat v odbornych casopisech. Do publicistiky toto soukrome tema nepatri (zvlast pokud pisatel neni odbornikem na dusi, ale ten to neudela). Napsat, ze Vase kritika je motivovana nenavisti, ktera prameni z nepochopeni je podle meho jasne na cervenou kartu.

    Vecne vytky v diskusi rovnocennych partneru je nutne zvlast peclive dolozit na konkretnich prikladech. Zde doslo jen obcas k velmi zbeznym odkazum, takze nejde o nazory, ale zustalo u pocitu. Pokud ovsem jde o pripad, kdy Autorita zjevuje sve Nahledy, byl by takovy pozadavek opovazlivou urazkou Majestatu. Zavery srovnani panu Culika, Peciny a Stroehleina jsou jiste zajimave. Skoda jen, ze nevime, jak k nim autor dospel. Tady bych dal kartu zlutou. I kdyz ta kanibalska nadsazka je skutecne trefna.

    Rozdil mentalit je opravdu propastny. Napr. moje zena pri cteni Vasi prednasky Zpravodajstvi v Ceske televizi prohodila, ze jste na tu Bobosikovou moc prisny (navic jste se dopustil nepresnosti - pan Klaus vyslovne nerekl, ze chce interpelace zrusit, kupodivu to nic nemeni na smyslu Vaseho komentare). A jestli pry bych ja tak pohotove reagoval. Odvetil jsem, zda vi, co mluvi. Ja se (narozdil od moderatorky) timto nezivim! A jsme u toho. Profesionalni vykon u nas je na amaterske urovni. Pak slysim od manazeru, ze spatne rozhodnuti je lepsi nez zadne a podobne. Proste mentalita dobre adaptovanych obcanu vertikalne (polovojensky) strukturovane spolecnosti po desetiletich samovolne degenerace systemu. V tomto prostredi je mimoradne obtizne podat skutecne profesionalni vykon (nepratelstvi shora i zdola). Uz jsem videl prilis mnoho inteligentnich a schopnych lidi totalne rezignovat. Ale to uz je trochu jine tema.

    Take ja na zaver dekuji za BL. Pro me jsou oazou v pousti, i kdyz nekdy rozdiraji stare rany.

    S pozdravem BL zdar!

    Vojtěch Polák

    Dopis pana Halvy a pan Bouda z ČT

    Pavel Trtík

    Vcerejsi dopis pana Halvy mne donutil k tomu, abych si sedl k pocitaci, a vyjadril svuj nazor.

    Rozhodne se nechci zabyvat otazkou, jestli jsou BL nenavistne ci nikoli. O tom si kazdy z ctenaru musi udelat svuj vlastni obrazek. Zaujaly mne jine veci, ktere pan Halva nakousnul.

    Musim totiz s panem Halvou naprosto souhlasit v kritice panu Culika a Stroehleina v otazce, zdali se fundovanost projevuje schopnosti se vyjadrit. Jiz nekolikrate jsem v BL narazil na myslenku, ze dobry politik je ten, ktery umi slozity myslenkovy pochod vyjadrit pokud mozno "dvema a pul slovy", ze bankovni urednik asi nebude ten nejfundovanejsi, kdyz se nedokaze jasne vyjadrit, ze podplukovnik armady bude asi docela mizerny dustojnik, kdyz mu rec nejde hladce pres jazyk. Mam pocit, ze redaktori BL podlehli jakesi profesionalni deformaci novinaru v hypermedialni dobe. Ano, maji mozna pravdu v tom, ze volby na konci dvacateho stoleti nemuze vyhrat politik-kokta, presto si myslim, ze to nerika nic o tom, jestli by tento clovek byl dobry statnik. Ale urcite nemaji pravdu v tom, ze clen bankovni rady CNB-kokta nemuze byt dobry urednik.

    Druhou veci, kterou musim okomentovat, je nazor, ze je dobre, ze BL jiz upustily od komentaru Udalosti a jedenadvacitek CT. Pry to pusobilo groteskne. Pokud bych mel rici, za co by si BL zaslouzily metal, tak je to aktivita hlidaciho psa nad tim, co se deje v ceske verejnopravni televizi. A jsme u merita veci, byly to prave (dle Vas nenavistne) rozbory vyse jmenovanych poradu CT, ktere se zaslouzily o odhaleni velmi nebezpecne levarny v chodu CT.

    Pouziji-li, pane Halvo, Vase slova, pak to byl Jan Culik, ktery svou nenavistnou kapkou jedu primel pana Boudu se pochlubit s tim, ze vyroba temer vsech materialu, co z Bruselu vysila, nestoji ceske koncesionarske poplatniky ani korunu. K tomu, ze se timto pan Bouda Britskym listum pochlubil, mam jedine vysvetleni. Je to hlupak. Kdyby se prorekl nekde u piva, tak to jeste pochopim, protoze clovek miva obcas kratkodobe stavy choromyslnosti. Jenze pan Bouda to neprokecl; on to napsal, opravil, odeslal a pozadal o zverejneni.

    To, ze na toto tema nedostavame od CT zadne vysvetleni, se zda byt potvrzenim faktu, ze zpravodajstvi CT z Bruselu neni de facto nicim jinym nez reklamni plochou pro kampan kohosi, kdo nechava pana Boudu zdarma vyrabet veskere vysilane materialy. Mimochodem, trochu levna reklamni plocha, nemyslite?

    Nemohu tedy s Vami, pane Halvo, souhlasit v tom, ze je dobre, ze BL opustily od komentovani zpravodajskych poradu CT. Myslim si, ze je to velka skoda. Kdo vi, treba bychom se diky přeKlepetknutim nejakych dalsich zamestnancu CT, dozvedeli dalsi velmi zajimave veci. Ba naopak, byl bych BL vdecny za komentare vsech prispevku pana Boudy ve zpravodajstvi CT.

    Co napsat zaverem, snad jen to, ze pripad Bouda dokonce "zabiji dve mouchy jednou ranou". On totiz i svym zpusobem potvzuje muj nazor z prvniho odstavce; schopnost vyjadrit se ma maloco spolecneho s fundovanosti ci intelgenci. Jak si pana Boudu z obrazovek CT pamatuji, tak mluvival docela plynne.

    Z Paisley zdravi

    Pavel Trtík

    Par drobnych poznamek pro pana Halvu

    1. "Nenavistnost Britskych listu". Myslim, ze nechapete podstatu a roli kritiky. Jestlize se vysoky cinitel nejakeho ministerstva vyjadruje jako hlupak, nema v te funkci co delat. Je to vec preziti a nepreziti zeme. Prave ostra kritika vede k naprave a k pokroku. Mnozi ctenari BL vedi, ze je kritika BL konstruktivni.

    2. Pripad Jana Kavana. Nekolikrat jsem napsal, ze v dusledku nabourani aut v Mostecke se Kavan nemel stat ministrem zahranici. Vracim se opakovane k te veci v jeho kauze, kterou ceske sdelovaci prostredky v rozporu s fakty zkresluji. Opakuji, ze rad zverejnim veskera fakta. Nikdy jsem nenapsal, ze je Jan Kavan "vynikajici clovek", napsal jsem, ze ma povest chaotika.

    3. Mesic stara analyza Udalosti vysla v BL jen jednou ci dvakrat, od te doby vychazeji analyzy poradu CT z predchoziho dne. Porady CT i Novy budu i nadale systematicky rozbirat, neni nic dulezitejsiho nez zpusob, jimz rozbira realitu televize dane zeme.

    4. Pan Stroehlein zil v CR ctyri roky. Nyni shodou okolnosti zije take v Praze, od kvetna, a bude tam pravdepodobne nejmene dva roky. Je vykonnym redaktorem anglicke verze casopisu Nova pritomnost. Jeho postrehy o CR jsou cenne. Stroehleinovy analyzy vychazeji z obecne mezinarodne prijimanych politologickych a sociologickych postoju. Prezenu-li to, Ceska republika se bude muset prizpusobit stroehleinovskym postojum, ma-li vstoupit do sveta. Etos CR je skutecne velmi odlisny nez v zapadoevropskych zemich a je dobre, ze na to lide jako Stroehlein poukazuji.

    Jsem rad, ze ctete BL a zamyslite se nad nimi, prestoze vam vadi jejich "agresivita".

    JČ

    		•

    |- Ascii 7Bit -|- PC Latin 2 -|- ISO Latin 2 -|- CP 1250 -|- Mac -|- Kameničtí -|