Cizinci a exulanti, kteří nasákli západní demokracií, nebo dokonce ti, kteří už po listopadu 89 prošli západními školami, svou otevřeností a sebevědomím dohánějí "naše" lidi často k nepříčetnosti. (Mám naprosto podobné zkušenosti šest let staré z jedné periferní vysoké školy a myslím, že mladí důstojníci - absolventi západních vojenských škol, kteří dnes údajně často opouštějí armádu, by mohli hodně vyprávět, kdyby jim v tom nebránila stavovská čest, jejíž smysl také pochopili až venku.)
Souhlasím s tvrzením, že nejde o národní charakter zpozdilých Čechů, ale převážně o chyby konkrétních osob. A právě těch, kteří se deklarovali nebo byli deklarováni jako Mesiáši pozitivní změny. Ti ostatní, nevýrazní, nekonfliktní, hodní a milí, byť často nepříliš bystří, by se v případě koordinovaného a promyšleného postupu přizpůsobili nebo odešli sami. Pan Puchalský měl vědět, že vynucený odchod Ivana Kytky bude počátkem konce změn, které téměř nezačaly. Měl položit svou funkci na stůl proti Kytkově setrvání nebo, když neuspěl, měl okamžitě rezignovat sám. K čemu takový mladý synek v čele televize, když ztratil téměř všechny páky k řízení, se kterými přišel? Není již dnes jen loutkou v rukou těch ostatních, nevýrazných, nekonfliktních, hodných a milých, byť často nepříliš bystrých, kteří se dokázali tak dokonale spojit, když byli ohroženi?
Spory, které údajně trvají i po odchodu pana Stroehleina, už nejsou spory koncepčními, ale žabomyšími spory a pozice, peníze či bůhví co.
Jaká byla Jednadvacítka ve středu 29.7.?
Jana Bobošíková interviewovala především ministra kultury, poslance za ČSSD Pavla Dostála, jednak o tom, jak chce financovat kulturu, jednak o jeho stížnosti Radě České televize na pondělní film o Janu Kavanovi v pořadu Nadoraz. (Zajímavé je, že si Pavel Dostál nestěžuje žádné komisi na systematické nepravdy, které o případu Kavan šíří televize Nova.)
Úvodní reportáž Jednadvacítky informovala o možných alternativních zdrojích financování kultury, včetně financování pomocí loterie. Jako obvykle, reportáž byla uspěchaná, příliš rychlá, reportér četl svůj text, jako by ho někdo honil.
Není zrovna od sociálních demokratů neseriózní zavádět loterii, a tedy novou skrytou daň?
Dostál se skutečně v rozhovoru zmiňoval o tom, že chce prozkoumat možnost, jak částečně financovat kulturu z nové loterie. Zjevně se tím inspiruje britským příkladem, britská vláda (zavedli to nejprve konzervativci) dotuje různé kulturní a sportovní podniky z výnosů soukromé celostátní loterie už několik let.
Potíž ovšem je, že v loterii většinou hrají nejchudší občané. Loterie se považuje za dodatečnou nepřímou daň. Bobošíková se Dostála nezeptala, jak je možné, že sociální demokracie, která má svým údajně "levicovým" programem spíše pomáhat chudším členům společnosti, bude jim neseriózně tahat loterií poslední peníze z kapsy, aby uspokojila jejich v podstatě nesplnitelnou touhu po rychlém zbohatnutí. (Nejvíc touží po zbohatnutí právě nejchudší lidé.)
Dostál také uvedl, že uvažuje o malém zdanění určitých předmětů kulturní potřeby. Bohužel se Bobošíkové nepovedlo vypáčit z Dostála nic konkrétního, kterých předmětů se tobude týkat. Existuje totiž paradox: Dostál bude financovat kulturu zdaňováním kulturních předmětů, ale tím bude naopak lidi od užívání těchto kulturních předmětů odrazovat. Tento argument v Jednadvacítce nezazněl. Dostálův názor, že navrhovaná daň bude jen malá, že je prý nakonec jedno, jestli kniha stojí 100 Kč nebo 101 Kč, nikdo nezpochybnil.
Případ Jana Kavana
V další části se zabývala Jednadvacítka - stále ještě s Pavlem Dostálem - pondělním pořadem Nadoraz o Janu Kavanovi. Je dobře, že se ČT odhodlala k diskusi vlastní práce na vlastní televizní obrazovce. (Mohla by ale třeba taky někdy věnovat několik Jednadvacítek nynějším rozhádaným a relativně nesnesitelným poměrům ve zpravodajství ČT. Mohla by analyzovat, co je příčinou toho, že je atmosféra ve zpravodajské redakci ČT v současnosti tak dusná.)
Pořady Nadoraz České televize jsou dost dobře známé nepořádnou a povrchní investigativní prací. Týkalo se to už například Zemanova bamberského skandálu, který nebyli redaktoři pořadu Nadoraz schopni řádně vyšetřit a získat o něm řádné informace (skutečný skandál si na základě neumělého pořadu ČT svou reakcí vytvořil posléze až Miloš Zeman sám), týkalo se to i nynějšího pořadu ČT o Kavanovi.
Charakteristický pro naprostý nedostatek právního vědomí v ČR byla jedna reakce čtenáře Britských listů, který po odvysílání pořadu Nadoraz jásal na Fóru BL (cituju po paměti): "To byl moc dobrý pořad, počkejte, oni tomu Kavanovi tu spolupráci s Stb ještě dokážou!!"
Na tom výroku je nejtristnější právě to, že pořad Nadoraz tuto spolupráci ani pro tohoto poněkud bigotního, proti Kavanovi zaujatého čtenáře dosud nedokázal. Přesto však redaktoři neváhali a natočili reportáž na základě dohadů. Nikdo se nad tím v ČT nepozastavil.
Nejsrozumitelnější je, když se sami postavíme do kůže postiženého. Jak by se asi výše zmíněnému čtenáři BL - anebo redaktorům pořadu Nadoraz - líbilo, kdyby o nich vysílala nějaká televizní stanice natolik nepodložené filmy, že by o nich kdesi na jejich základě jásal nějaký občan: "počkejte, oni mu ten trestný čin ještě dokážou!" Co kdyby třeba někdo o Luboru Kohoutovi, redaktorovi zmíněného pořadu Nadoraz, natočil film, že "údajně" znásilňuje malé děti a na základě pořadu se radoval, že to tomu Kohoutovi jistě jednou bude dokázáno.
Pozoruhodné bylo, jak i hovor v Jednadvacítce o pořadu Nadoraz o Kavanovi zůstal na povrchu a nešel k meritu věci.
Ať se díváme na Kavanův případ jakkoliv, bylo zajímavé, jak malý respekt má Česká televize před zákonem. V Kavanově případě rozhodl soud, že nelze prokázat obvinění, že byl spolupracovníkem Stb.
Pokud nevyjdou najevo nové informace, žádný sdělovací prostředek by si v civilizované zemi nedovolil soudní rozhodnutí ignorovat a dokumentárním pořadem je zpochybňovat. Je to pohrdání soudem a to je třeba v Británii trestný čin. Jiná věc je, kdyby televizní pořad shledal na soudním rozhodnutí, které Kavana očistilo, nějaké nedostatky, kdyby třeba zjistil, že existují přesvědčivé důkazy proti Kavanovi, které soud pominul.
Podle zákona jsou v České republice svazky, které udržovala Stb o českých občanech, utajovány, neboť není v žádném případě zaručeno, do jaké míry jsou směsicí bájek a skutečností. Zajímavé je, že pořad Nadoraz toto zákonné rozhodnutí nerespektuje a vysílá si vytrhané záběry a citáty z dokumentů, které jsou považovány podle zákona za nespolehlivé.
V Británii existuje utajovací pravidlo, podle něhož nesmějí být zveřejňovány tajné státní dokumenty po dobu třiceti let. Jednak se k nim samozřejmě novináři nedostanou, dokud dokumenty nejsou po třiceti letech oficiálně zveřejněny, ale i kdyby se nějakým způsobem nějaká britská televize k takovému dokumentu dostala, nikdy by ho nezveřejnila, protože by riskovala přísný soudní trest.
Tyto otázky, ani otázky k meritu kauzy Kavan Bobošíková nevznesla. Všechny sdělovací prostředky informují o Kavanově případu povrchně a znovu a znovu omílají v této složité kauze věci bez souvislostí. Není divu, že lidi už z toho mají zmatek a docházejí k podivným závěrům, které neodpovídají skutečnosti.
Lubor Kohout, redaktor pořadu Nadoraz, relativizuje všechno a ve své bohorovnosti se soudů v ČR nebojí. Když mu Dostál vznesl námitku, že porušil zákon, hovořil Kohout o tom, že se prý nová sociálně demokratická vláda snaží sdělovací prostředky cenzurovat!
Kéž by někdo takto býval "cenzuroval" sdělovací prostředky i loni na podzim, kdy média rozpoutala kauzu ohledně zřejmě nelegálního financování ODS, jenže ani tuto kauzu nebyla schopna doložit řádně zjištěnými fakty.
Jedním z důvodů, proč v dubnu Ivan Kytka jako šéf zpravodajství chtěl zahájit rychle reformy a zvýšit kvalitu zpravodajství, pokud vím bylo, že mu zůstalo na stole od jeho předchůdce v důsledku nekompetence členů zpravodajské redakce určité množství žalob na špatné reportáže České televize. Podle zákona odpovídá za práci redakce osobně šéfredaktor: oprávněně se obával, že pokud bude nekvalitní práce pokračovat, ponese sám soudní odpovědnost za odvysílané chyby svých podřízených.
Vzhledem k tomu, že ve středu podal žalobu na pořad Nadoraz o Kavanovi Petr Uhl, nezdá se, že by tato Kytkova obava bývala zcela neopodstatněná. K zlepšení práce redakce ovšem nedošlo, a tak se s takovýmito žalobami bude muset Česká televize a šéf zpravodajské redakce Zdeněk Šámal nějak vyrovnat. Doufejme, že ho prohrané případy nebudou stát osobně příliš mnoho peněz.
Jan Čulík
Chtěl bych podotknout, že Právo zůstalo i po Listopadu výrazně a programově levicově orientovaným deníkem. Jeho "levicovost" se projevuje řadou znaků:
Vazeny pane Culiku,
nikoli zcela v souladu s mym predsevzetim se pomalu stavam pravidelnym prispevatelem BL. Ale Vaši mili kolegove (pan Pecina pise, bez nadsazky, jinak moc pekne) mne neprimo donutili. Nabizim Vam proto ke zverejneni nasledujici text.
S pozdravem
Ivo Mathé
Zpět do civilizace, prosím, raději evropské !
Tomas Pecina neodolal vabeni napsat pro BL vtipnou crtu vyvolanou z kontextu vytrzenym srovnanim obludne citace z komunistickeho zakona o Ceskoslovenske televizi s vetou z nyni platneho Statutu Ceske televize.
Jako původni autor Statutu se musim vzdat stejne efektni repliky (proboha, co je SNS za evropskou strukturu ? - za takovou domnenku se snad vyhazuje od zkousky z narodohospodarske geografie) a rad podavam vecne vysvetleni obsahu kritizovaneho "zaclenovani ...do evropskych struktur".
EvropskŽmi strukturami jsem minil evropske normy, hnuti, sdruzeni a korporace, bez nichz jsou geopoliticke vyhledy Ceske republiky nemyslitelne, zejmena (ovsem nejenom) evropsky legislativni ramec, kodifikovany (zatim) Evropskym spolecenstvim. Jde o udrzeni kontaktu s trendy v mezinarodnich konvencich, v oblasti ochrany lidskych prav, autorskych prav, dusevniho vlastnictvi, v komunikačních technologiich atd.
Ceska republika je clenem Rady Evropy a ma sve poslance v Evropskem parlamentu. Bohuzel, Ceska republika jeste nepristoupila ani k direktive o "televizi bez hranic" (coz je v oblasti TV vysilani zasadni "evropska struktura"), otevrene prosazovane Ceskou televizi coby dťlezita pespektivni smernice.
Krome toho je Ceska televize (za Ceskou republiku) aktivnim clenem EBU (European Broadcasting Union), DVB apod., ktere (za mne) povazovala za "evropske struktury", v nichz nesmi Ceska republika ze stovky dobrych důvodů chybet.
O EU, pres oficialne deklarovany zajem Ceske republiky o vstup (ve vysilani CT byl relativizovany), a o jiz ceskym parlamentem schvalenem clenstvi v NATO (take "evropska struktura", jak jiz z adjektiva North Atlantic vyplyva, na povazenou), neni ve Statutu CT explicitne ani zminka (např. na rozdil od prejudikovaneho vztahu BBC k problemu Severního Irska - viz BBC Producer's Guidelines). Neni pochyb, ze by vstup do EU civilizoval i medialni situaci v Ceske republice, vcetne mozne ucasti v projektech typu MEDIA II (tez "evropska struktura"), jichz se ke skode verejnosti cesti audiovizualni producenti zatim nemohou ucastnit.
Statut Ceske televize tudiz nevyhlasuje zadne politicke priority nad ramec demokratickych zasad, Statut neni "hlasnou troubou" zadne vladni garnitury a ve Statutu decentne deklarovany "vstup do Evropy" uz vubec nelze zjednodusovat na NATO (ktera bude pravdepodobne od dubna 1999 soucasti kolekce ceskych zakonů, kterymi se ridi i CT) ci na EU. Pokud jsem mel vliv na Ceskou televizi, jeji Statut spolecne se Strategii a Kodexem přes jednoznacne proevropskou orientaci netabuizoval v praxi zadnou legitimni otazku, natozpak na evropskou integraci Ceske republiky.
Komentar k soucasnemu stavu dodrzovani Statutu Ceske televize si musim nechat pro sebe, ale objektivne doslo k jiz k poruseni Statutu (napr. clanku IV/1 na str. 9) i Strategie (napr. bod 25 strategickych cilu na str.33 ci Programove koncepce - na str. 39 "pravidelne a kvalifikovane hodnoceni..." a Technicke koncepce - na str. 50 "...rozsirovat do televizn'ch studii."). Bez povsimnuti odborniku ci clenu Rady CT.
Ivo Mathé
Milý pane Mathé,
vím velmi dobře, že SNS je struktura euro-asijská (nebo, chcete-li, eurasijská) a NATO struktura euro-americká (nikoli, jak uvádějí hloupí novináři, euro-atlantická, neboť Atlantis, pokud vím, dosud o vstup nepožádala), ale to činí formulaci statutu ještě podivnější.
Kdyby nebyla Česká republika tak chudá, nebo kdyby měla vstupem do EU přijít o něco svébytného, jak tomu bylo v případě zmiňované Velké Británie, věřte mi, že diskuse o vstupu by byla velmi živá a ihned po publikaci Vašich stanov by se strhla mediální ofenzíva, jak je možné, že nezávislá veřejnoprávní televize straní jedněm a potlačuje práva druhých.
Mimochodem, Český rozhlas se ve svém statutu bez této formulace docela dobře obešel.
S pozdravem,
T.P.
Od Jana Čulíka:
Vazeny pane Mathe,
Chtel bych ale upozornit, ze jakkoliv chvalyhodna byla vase snaha, demokraticka televize nemuze mit sve poslani takovouto formulaci omezeno. CT prece musi Evropskou unii taky kritizovat. Napriklad co jednotna zemedelska politika, Common Agricultural Policy, kterou kritizuje v zapadni Evrope mnoho lidi?
Z vasich statutu zda se vyplyvat, ze treba byste nemohli odvysilat rozhovor s Normanem Tebbittem, byvalym celnym ministrem britske vlady, blizkym spolupracovnikem Margaret Thatcherove a ostrym odpurcem Evropske unie.
Konec koncu reportaze pana Boudy z Bruselu (zrejme castecne financovane EU) se dost casto blizi oslavnym socrealistickym odam.
Obavam se, ze uz z podstaty mentality pana Boudy (snad jste cetl jeho pozoruhodny dopis, adresovany BL) by mohl sam z vlastni iniciativy projevovat vyrazneji vstricnou tendenci vuci EU, jen proto, ze ma tu striznu od nich zadarmo. Rad bych videl konkretni dukaz ze se pan Bouda nebude zdrahat strihat v te zdarme strizne ostre kriticky prispevek o EU. Mne by to teda osobne bylo velmi trapne, neco takoveho udelat. BBC ovsem, kam jsem telefonoval, vyjadrila naproste zdeseni, ze by meli v Bruselu vyuzivat techniku nejake jine instituce. Ale BBC je bohata, jiste.
JC
Portrét Eriky Steinbachové: Slabý je jen levý malíček
Mily pane Culiku:
posilam Vam preklad clanku o "zelezne dame" nemecke politiky. Pred casem pronesla vyrok o tom, ze Cesi v dobe Protektoratu "pod nemeckou nadvladou temer vubec netrpeli" a nemecko-ceskou deklaraci z roku 1997 oznacila za "neuveritelnou posetilost" (Sueddeutsche Zeitung, 30. kvetna). Castecne kvuli temto vyrokum cesky velvyslanec v Nemecku Frantisek Cerny odrekl pozvani Franze Neubauera zucastnit se letosnich Sudetonemeckych dnu v Norimberku.
Srdecne Vas
Portrét Eriky Steinbachové: Slabý je jen levý malíček
Predsedkyni "Svazu vyhnancu" (Bund der Vertriebenen) Erice Steinbachove se jako "zelezne dame" (Hardlinerin) vyhyba i Spolkove ministerstvo zahranici - politicce Krestansko-demokraticke unie (CDU) se vsak tato role zamlouva
(Sueddeutsche Zeitung, 22. 7. 1998)
Frankfurt, 21. cervence - V drivejsi dobe, v predpolitickem zivote, byla Erika Steinbachova nadanou houslistkou, ktera se vdala za dirigenta. Nejradeji by se nastalo venovala hudbe, ale pokriveny malicek na leve ruce ukoncil jeji karieru, drive nez plne zacala. Jako mnoho hudebniku ma i Steinabachova talent na matematiku, a tak presedlala na informatiku. Ale to ji nestacilo. Nakonec skoncila v politice. Rozhodnym impulsem vymenit noty a cisla za slova bylo setkani s lidmi, kteri stali na druhe strane politickeho spektra: "Kdyz studenti sedeli na tramvajovych kolejich a protestovali, rozzlobilo me to, protoze jsem se nedostala domu. Byl to egoisticky projev na ukor nezucastnenych, ktery me bezmezne rozcilil."
Mezitim se situace obratila: je to ona, ktera bezmezne rozciluje jine. A temer se zda, jako by to politicku CDU tesilo. Jako kdyby se rada stavala tercem zurivych vycitek. Drive, pravi frankfurtsky krestansky demokrat Michel Friedmann, ktery kdysi byval jejim mistnim politickym souputnikem, byla Steinbachova liberalni a uvolnena. "Ale nyni nosi masku. Na nejkrajnejsim pravicovem okraji obsadila misto, na kterem se hodla profilovat. Libi se ji to." Od pocatku tohoto roku, kdy se nacionalne konzervativni politicka stala predsedkyni "Spolku vyhnancu" (Bund der Vertriebenen, BdV), stala se jednou z nejvice nenavidenych zen Nemecka. Rika, ze ji to zanechava chladnou.
Klaus Kinkel ji odepira udelit audienci v nove roli predsedkyne BdV. Z ministerstva zahranici se proslycha, ze Kinkel nevi, o cem by mel "s touto zenou" diskutovat. A neni to kvuli nedostatku temat: zastupkyne vyhnancu si Kinkela definitivne znepratelila, kdyz prohlasila, ze k rozsireni EU muze dojit jen tehdy, kdyz Polsko a Ceska republika materialne odskodni ty Nemce, kteri po valce museli opustit svoji domovinu v techto zemich. To ale odporuje provazolezeckemu aktu politiky usmireni s Prahou a Varsavou, kterou jiz po desitileti provozuje ministerstvo zahranici a v ktere pozadavky vyhnancu se vynoruji jen drobne tistenym pismem.
S tim by mel nyni byt konec. Pokud bude podle Eriky Steinbachove, pak je "elementarni pravo naseho naroda, aby vykonane bezpravi bylo tez fakticky odcineno". Zajit tak daleko a tak nahlas se jiz dlouho neodvazil zadny funkcionar BdV. A tez deklarace Spolkoveho snemu k politice vyhnancu z kvetna tohoto roku odpovida zpusobu mluvy sebejiste zastupkyne vyhnaneckych zajmu: "Po vstupu obou zemi do EU musi tez pro vyhnance z Polska a Ceske republiky platit svoboda trvaleho pobytu." To sice vlastne vyplyva samo sebou z pravnich predpisu EU, ale plakatove napadna rezoluce je beztoho spise zamerena na Nemecko nezli na Evropu; blizi se 27. zari (den voleb do Spolkoveho snemu v SRN, pozn. prekl.) a BdV muze mobilizovat az 3 procenta hlasu pro ci proti vladni koalici.
Studený úsměv
Text z Bonnu promptne vyvolava prudky hnev: polsky parlament rezoluci rozhorcene odmita. Nyni dochazi k omezovani skod na nejvyssi urovni: jak polsky prezident Alexander Kwasniewski, tak i Klaus Kinkel pobourene varuji, ze takovyto valecny pokrik poskozuje dobre vztahy mezi Polskem a Nemeckem. Eriku Steinbachovou to vse netrapi. V jejim dome ve frankfurtske ctvrti Eckenheim, ktery pusobi dojmem male pevnosti, dik tmavym tapetam, tezkemu nabytku a tlustym zaclonam, sedi u caje znacky Earl Grey. Jeji zivot je perfektne zorganizovan mezi kratkymi zaznamy, prospekty volebni kampane a spisy, mezi pozvankami na setkani spolku senioru a nemecko-izraelske spolecnosti a na schuzi okresniho predstavitelstva CDU. A nemuze zakryt sve poteseni z nynejsi debaty. "Nejsme zadni utopiste", pravi a urovna si bezvadne padnouci modry kostymovy kabatek. V kazdem pripade Helmut Kohl se po jeji audienci v uradu kanclere nedistancoval od jejich vyroku. "Kdo mlci, souhlasi," rekne a usmeje se svym studenym usmevem.
Dnes je tolerantnejsi nezli drive, tvrdi Erika Steinbachova, cemuz uvnitr i mimo jeji stranu stezi mohou verit ti, kteri ji za jeji vyroky o kriminalnich cizozemcich a zneuzivani azylu oznacuji jako "damu s ocelovou helmou" (Stahlhelmerin). Opet se studene zasmeje a pravi, ze to si proste vizualne nedovede predstavit. "Ja se zbrani pod pazi - ne, tato sablona se na me nehodi." Nepratelske vypady proti sve cinnosti zaznamenava jako uspech; konecne obraz nepritele poskytuje jen ten, kdo ucinne zastava sve pozice.
Kritiku populistickych argumentu shledava posetilou. "Nazor nesmi zaniknout. Tez popularita strany Zelenych vdeci faktu, ze sve pozadavky dovedli dramaticky artikulovat." A porazky netecne odsunuje z cesty tim, ze je vydava za vitezstvi. Kdyz oznacila spornou vystavu o Wehrmachtu, usporadanou Institutem pro socialni vyzkum v Hamburku, jako "stvavou vystavu", a chtela ve svem volebnim obvodu zorganizovat protivystavu, ztroskotala na hlasovani frankfurtske CDU. "Dobrovolne jsem to vzdala, protoze jsem nechtela zostrit napeti ve strane; nikdo v CDU by me k tomu nebyl prinutil", tak zni dnes jeji verze. Stranicky pritel Michel Friedmann shledava jeji cinnost znepokojujici: "Na rozdil od ultrapravicaku jako Heinrich Lummer clovek nevnima agresi v jejich vyrocich, jelikoz nikdo by zene s takovymto andelskym oblicejem agrese tohoto druhu ani neprisuzoval."
Ve skutecnosti Erika Steinbachova krome spornych nazoru vykazuje i opetovne uspechy. Bylo to predevsim jeji vehementni vystoupeni na sjezdu CDU v r. 1995, ktere zabranilo Helmutu Kohlovi, aby zavedl ve strane kvotu pro zeny. Se svoji politikou tykajici se vyhnancu jeste zesilila jeji povest "zelezne damy". I ona pochazi z rodiny vyhnancu. Vzpominky se sice vztahuji jen na dobu prozitou ve Slesvicko-Holstynsku, kde jako male a ostychave devcatko po uteku ze Zapadniho Pruska sdilela jedinou postel s dvema sourozenci. O stare vlasti ale pozdeji matka nikdy mnoho nehovorila. Sebevedomi a jistotu ji nedodal puvod nebo cit pro rodinu, to vse ji poskytly toliko housle. "Pomoci nich jsem byla schopna se vyjadrit". Zapadni Prusko bylo rychle daleko pryc, tez jeji matka tam jiz nikdy nebyla. Presto mluvi Erika Steinbachova o "psychicke zabrane" si misto sveho narozeni nazorne predstavit. Nejak musi prece byt pro to city, rekne a pak se radsi venuje principalnim otazkam. "Zde se jedna predevsim o lidska prava, prava narodu, prava mensin. Jde o zasadni uvazovani."
Pozoruhodná srovnání
Svet Eriky Steinbachove je svet zasad, ktere nerada vidi rozredene, i kdyz kompromisem by mohly byt prekonany politicke prikopy. Evropa je spolecnosti hodnot, pravi svym pevnym, jako sklo jasnym hlasem, a proto nemuze byt Evropa vybudovana tak, ze neuzna prava mensin jako jsou vyhnanci. Obrati se kvuli tomu na vybor EU. A po spriznenych statech, ktere se divaji na rozsireni EU kriticky. Namitku, ze zeme jako jsou Spanelsko a Portugalsko, ktere na rozsireni EU smerem na Vychod pohlizeji kriticky z ekonomickych duvodu, stezi potahnou za jeden provaz s revansistickymi argumenty nemecke pravice, smete se stolu nasledujici zasadou: "Demokracie, ktere chteji do EU, musi se pomerovat demokratickymi meritky."
K zasadam je snadne uvest historicka srovnani. Naroky male casti zhruba 12,5 milionu vyhanych Nemcu na navrat do Slezska a Vychodniho Pruska haji predsedkyne BdV argumentem, ze konecne i Zide bojovali 2000 let o svuj stat. A ve svetovych dejinach neni zadna udalost srovnatelna s vyhnanim z nemeckych vychodnich uzemi. Jelikoz tuto tezi ve skutecnosti neni mozne zastavat, dodatecne ji opatrne poopravi: "To, ze narod proti sve vuli musel opustit svou vlast, muze jinak platit nanejvys pro Palestince." Nemci a Palestinci - ojedinele obeti dejin? "No jo", rekne ponekud bezradne a zachyti se dalsi zasady, "rana se muze toliko zahojit, kdyz je vycistena."
Jen zridka je za nepriblizitelnosti a temer zeleznou disciplinou videt tu zenu, kterou rozcilily v sede stavkujici spoluzaci a ktera byla smutna ze svalove ochablosti sveho malicku. Na konci dlouheho dne plneho schuzek ve svem volebnim obvodu pospicha pi. Steinbachova jeste na zasedani predsednictva CDU ve "Frankfurter Kolpinghaus". Tam pije plnymi dousky psenicne pivo (Weissbier) a klabosi jako skolacka se sousedkami. Kdyz je napomenuta - "damy, prosim tiseji", nahle na chvili zrudne. Ale takove vykyvy se dostavuji zridka. Obvykle, jak sama potvrdi, je velmi "pozorna". Tento image ted vyuziva. Na plakatu pro volby do Spolkoveho snemu, v kterych by po vitezstvi nad Joschkou Fischerem (mluvci frakce Buendnis 90/Zeleni ve Spolkovem snemu - pozn. prekl.) po treti s primym mandatem se dostala do parlamentu, si nechala vytisknout, jak se sama vidi: "Tvrda, ale srdecna".
(Prelozil Ales Zeman)
Matematická logika a manipulace veřejného mínění.
Jiřímu Jírovcovi se nedávno v Britských listech podařil pozoruhodný výkon, totiž zkonstruovat tvrzení, keré z čistě logického hladiska popřelo samo sebe. Nevěříte?
Jeho závěr sám o sobě zní logicky - totiž že veřejným míněním vládnou prostřednictvím masmédií a moderní technologie šikovní manipulátoři. Ten závěr si nevymyslel jen tak, opřel jej o film (Vrtěti psem, v originálu Wag a Dog) , a ten film obsahuje řadu argumentů které přinejmenším znějí velmi logicky. Až sem je to OK.
Vtip je v tom, že film je také médium. Takže pokud média lžou, zůstává výše uvedené tvrzení bez podpory, a pokud média mluví pravdu, tak si zase protiřečí. Řeknu to ještě jinak - pokud vám ve filmu (rozhlase, televizi) tvrdí, že s vámi film (rozhlas, televize - pochopitelně konkurenční) manipuluje, je třeba počítat že i toto tvrzení je manipulací. Raději těch vývodů nechám včas, než se mi zauzlí mozkové závity a sám se do toho zapletu.
Vypadá to jako neškodná hříčka potrhlého matematika? Proč ne. Vezměte to tak, že se vám matematik snaží naznačit, že problém nezačíná u manipulace veřejného mínění médii, ale u jedinců, kteří jsou ochotni dobrovolně se obklopit mediální alias virtuální realitou. A u toho, že jich je strašně moc.
Ferdinand
