Co je nového v České republice

Výběr textů z posledních dní:

Vzpomínka Jana Čulíka na Miroslava Holuba je v tomto vydání Britských listů.

V dnešním čísle BL je zveřejněna na ni kritická reakce Tomáše Peciny (viz Obsah).

.

Dvě sféry, jedna doména

Jan Čulík

Miroslav Holub, který zemřel v Praze ve věku 74 let, píše v Guardianu Ewald Osers, byl podle úsudku Teda Hughese (velkého anglického básníka, JČ.) "jedním z půltuctu nejdůležitějších básníků z celého světa". Podle Al Alvareze (známý britský esejista a odborník na poezii) byl Holub "jedním z nejrozumnějších hlasů naší doby". Takové poznámky a komentáře se objevovaly znovu a znovu na seznamech publikací nejrůznějších nakladatelství a v citátech na obálkách knih. Na rozdíl od mnoha takových citátů, které bývají nabubřelou reklamou, oba tyto výroky, učiněné před mnoha lety, byly stále více pravdivé s každou další novou Holubovou knihou.

Holub se narodil v Plzni, kde byl jeho otec právníkem u železnic a maminka vyučovala jazykům. Holub byl v první řadě vědec, imunolog, a začal psát poezii teprve, když mu bylo více než třicet let. Za války byl nasazen na práci na železnici, pak vystudoval na Karlově univerzitě v Praze lékařství. Bylo mu už 35 let, když vyšla jeho první kniha. Četní novináři se Holuba ptali na tyto dvě stránky jeho osobnosti: nikdy neviděl mezi nimi rozpor. Vždycky jsem zastával názor, že je v tomto ohledu renesančním člověkem, tvůrčí individualitou, pro niž tyto "dvě kultury" nepředstavovaly dvě samostatné domény. Když Holub občas užíval vědecké terminologie, bylo to trochu, jako když John Donne (barokní anglický básník, JČ) a jeho současníci psali ve svých básních o "sférách" a "hemisférách" nebo využívali nového jazyka astronomie a námořní plavby.

Holub napsal jako imunolog obrovské množství vědeckých článků - více než 150 a jednu standardní monografii, Immunology of Nude Mice (1989) - avšak, mimo úzký kruh odborníků, byla Holubova mezinárodní pověst založena na jeho poezii. I když je tato poezie často trochu výstřední a surrealistická, dá se velmi dobře překládat. Holub není ani tak český básník, jako mezinárodní básník, který náhodou píše česky. V sedmdesátých letech vycházela jeho poezie velmi často anglicky a v 37 jazycích světa, avšak nikoliv v Československu. Když během určité oblevy vyšla v roce 1982 v malém nákladu jedna Holubova kniha, byla za jediný den vyprodána, ale nesměla "pro nedostatek papíru" vyjít v druhém vydání.

Není obtížné vidět, proč se díval komunistický režim na Holuba s podezřením anebo dokonce s otevřeným nepřátelstvím. Mnoho Holubových básní se zabývá pravdou v tom smyslu, že je to něco, co se nedá zmanipulovat ani řídit lidmi u moci. V básni "Žito kouzelník" nenamítá kouzelník proti tomu, že má bavit krále tím, že proměňuje "vodu ve víno, žáby v lokaje, brouky v biřice" a krysu v ministra. Ale když je požádán, aby vytvořil "sinus alfa větší než jedna",

Žito zbledl a zesmutněl. Je mu velmi líto. Sinus je
mezi plus jedna a mínus jedna. S tím se nedá
dělat nic.

A opouští velké královské impérium, tiše prochází
davem dvořanů, do svého domu v mušli.

(Přeloženo zpětně z angličtiny.)

Úřady měly vždycky nepříjemný pocit, že si z nich svým surrealistickým způsobem Holub dělá legraci. Když hovořil v jedné ze svých básní o "davu trpaslíků, kteří tleskají v králově paláci", pozvali si ho k jeho překvapení do úřadu cenzury. Ukázalo se, že mnoho členů ústředního výboru komunistické strany bylo docela malých a tato věta tedy musela být pozměněna.

Holub nebyl aktivním disidentem, ani otevřeným oponentem režimu, jako Václav Havel. Nebyl uvězněn a jeho pronásledování bylo na úrovni surrealistického znepříjemňování života, jaké by si býval sám dokázal vymyslet ve vlastní poezii. (Neříkám, samozřejmě, že umlčení básníka není vážná věc.) Ale poté, co byl Holub spolu s několika dalšími podezřelými osobami vyloučen z výzkumného ústavu Akademie věd, kde pracoval (a kam se po pádu komunismu vrátil) a byl poslán do méně prestižního ústavu, kde zůstal osmnáct let, směl - protože už byl "potrestán" - pokračovat ve vědecké práci. Nikdy nevstoupil do komunistické strany, ale také odmítl vstoupit do svazu spisovatelů. Proto nebyl oficiálně považován za spisovatele - a protože nebyl spisovatel, proč by mu měla nakladatelství tisknout knihy? Takže, když chtělo britské nakladatelství Bloodaxe Books vydat v roce 1984 v angličtině Holubovy Sebrané spisy, nedostalo k tomu povolení. Vydání Sebraných spisů byla čest, vyhrazená jen pro nejslavnější spisovatele, a Holub nebyl ani členem svazu spisovatelů. Ale, se surrealistickou absurdností, která charakterizovala politické zřízení, nebylo námitek proti tomu, aby Holubovo sebrané dílo vyšlo ve dvou svazcích, pokud vyšel druhý svazek (1984) před svazkem prvním (1987).

Holub byl poprvé představen anglickým čtenářům v roce 1967 (Selected Poems), které vyšly v bohužel už dávno neexistující edici nakladatelství Penguin Modern European Poetry. V roce 1971 následovala sbírka Although a v roce 1977 Notes of a Clay Pigeon. V roce 1984 vydalo nakladatelství Bloodaxe Books On the Contrary and Other Poems, v roce 1987 The Fly a v roce 1990 Poems Before and After. V tomto posledním svazku vyšla většina Holubovy poezie, která byla publikována už dříve, a některé nové básně. Soubor esejů, původně psaných pro časopis, The Jingle Bell Principle, vyšel v roce 1992 a  v roce 1996 následovala velmi pěkná pocta prózou i poezií Holubovu rodnému městu, Supposed to Fly. Nakladatelství Faber and Faber mezitím vydalo Holubovy eseje, The Dimensions of the Present Moment, 1990, Vanishing Lung Syndrome (1990) a The Rampage (1997).

Suchý humour Miroslava Holuba byl introvertní. Moc často se nesmál a ani se příliš neusmíval. Ale hovor s ním byl tak surrealistický a absurdistický jako jeho dílo: byl to ohňostroj myšlenek a originálnosti, při němž bylo někdo zapotřebí to zažít dvakrát, aby tomu člověk porozuměl. Holub byl velmi příjemný společník.

Někdy jsme spolu předčítali poezii na literárních festivalech, v Cambridgi, v Cheltenhamu, a tak dále. Vzpomínám, jak nám oba jednou jakási paní laskavě nabídla, že nás ubytuje ve své "chatě". Miroslav a já jsme očekávali, že se trapně octneme v jediném pokoji, možná že i v jediné manželské posteli. Ukázalo se ale, že je "chata" docela velký dům. Jindy jsme spolu pracovali v Praze na Holubově novém - podle dnešních měřítek velmi starém - počítači. Uhodil blesk do blízkého elektrického vedení a přišli jsme o dvě hodiny práce. Kdybych býval byl sám, strašně bych se rozčiloval. Ale Miroslav jen cosi suše poznamenal o podstatě elektřiny a řekl, že prostě budeme muset začít znovu. Byl nezapomenutelný, jako básník i jako člověk.

Byl ženat třikrát, přežila ho třetí manželka Jitka a tři děti.

Ewald Osers

Tom Paulin k tomu v Guardianu napsal:

Miroslav Holub patřil k disidentské komunitě "buditelů", jak se říkalo intelektuálům v Čechách v devatenáctém století. Holub byl inteligentní, přísný, klasický, naprosto nesobecký a bez sentimentality. Byl neúnavným buditelem cyniků a servilních slouhů. Ve veškeré své poezii a próze vyžaduje, abychom si osvojili pokoru, která dokáže čelit zkorumpovanému a zlovolnému totalitnímu státu - labyrintu, v němž Holubův oblíbený symbol - mínotaur - prochází sem a tam, zakopne a řve. Holubovy básně se vyznačují nedogmatickou otevřeností a vtipem. Zároveň mají pozbuzující disciplínu a ledabylou přísnost. Nalézáme v nich onu charakteristickou formu etické radosti, jakou se vyznačuje Aischylos.

Miroslav Holub hovořil o myšlence klasičnosti pro Evropu. Jeho postmoderní básně mají demokratickou trpělivost a skromnost, která nás posiluje a zahanbuje. Holub bere evropskou historii a podřizuje ji rigorózně skeptickému zkoumání, které odmítá mnoho sentimentálních názorů na historii a zároveň poskytuje něco víc než stoickou prázdnotu deziluze. Pro Holuba je píseň "právě tak konečná" jako život a smrt,

a je stejně bez
alegorie
bez transcendence
a bez povyku.

Holub ustavičně podminovává pompéznost a poukazuje na krutou pošetilost lidských iluzí. Vždycky odmítal představu, že jsou básně svatými nádobami nebo ikonami. Dlouho předtím, než se stalo módním hovořit o smrti autora, představoval si Holub Homéra, který nevrhá "žádný životopisný stín".

Setkal jsem se s Holubem mnohokrát. Jednou, v dlouhém rozhovoru, který jsme vedli před publikem v londýnském Institutu moderního umění, hovořil se vtipem a s oním skeptickým, ironickým nasazením o svých zážitcích z doby, kdy vyrůstal za nacismu a kdy žil v československém komunismu. Podařilo se mu dokonale zhmotnit a zpřístupnit historická desetiletí - promlouvala k nám střední Evropa v té místnosti způsobem, který nikdy nezapomenu. Holub byl hrdinskou osobností a budu oplakávat jeho smrt.

K tomu v Guardianu dodal Tim Radford:

V Holubově občasném sloupku pro přílohu deníku Guardian OnLine - který autor psal přímo anglicky, mezinárodním jazykem vědy - se nechával charakterizovat pod čarou jako autor monografie Immunology of Nude Mice. České vědě po dlouhá desetiletí dominovali kolaboranti a Holubovu vlastní vědeckou práci ztěžovaly jeho politické postoje. Charakterizoval se jako "jeden z nevěřících". Pokud však pociťoval trpkost, nevyjadřoval ji. Dokázal cítit lítost pro své české kolegy a dokonce i pro Rusy. "Najednou jsem si uvědomil, že my jsme jiní," napsal v roce 1996. "Že my jsme byli na jiné lodi, strana nestrana. Že my zvítězíme, za dva roky nebo za dvě stě let. Přestal kouřit, řekl mi jednou, protože mu bylo líto jeho vlastních makrofágů, oněch tajných policistů imunitního systému.

PřeložilAleš Zeman

Tomáš Pecina

Vážený pane Čulíku,

považuji za nutné vyjádřit svůj odstup se od názoru, který Britské listy projevily ve čtvrteční vzpomínce na Miroslava Holuba. Váš text je podle mého mínění nedostatečně objektivní a nevyvážený. Holubovy aktivity v 70. a 80. letech, včetně jeho možné spolupráce se Státní bezpečností, hodnotím podstatně kritičtěji, a nemyslím si, že Holubovo charakterové selhání v této době lze přejít mávnutím ruky, jak to činíte Vy.

Upozorňuji i na nekrolog Josefa Chuchmy v MFD (http://www.trafika.cz/mf/1998/980715/mf16798127.html).

Děkuji za zveřejnění,

T.P.

Francouzská Madame, která jde Němcům na nervy

Aleš Zeman

Na politicke scene dnesniho Nemecka se opetovne vynorila elegantni dama - blondyna, ktera je nemecke verejnosti znama nejmene od roku 1985, kdy napsala knihu o Nemcich a nemecko-francouzskych vztazich. Dotycna dama se jmenuje Brigitte Sauzayova. Vystudovala jak ve Francii, tak i v Nemecku. V  nedavne minulosti zastavala funkci oficialni tlumocnice zesnuleho francouzskeho prezidenta Francoise Mitterranda. Jako tlumocnice byla jiz cinna v dobe Valery Giscarda d'Estainga a Helmuta Schmidta. Nyni se docitame z nemeckeho tisku, ze Brigitte Sauzayova bude poradkyni pro Francii pro dolnosaskeho premiera a kandidata na funkci spolkoveho kanclere strany SPD Gerharda Schroedera v nadchazejicich zarijovych volbach.

Ve francouzstine se zminena kniha z r. 1985 jmenuje "Le vertige allemand" (Nemecka zavrat). Aby nemeckeho ctenare kniha jeste vice nepopudila, v  nemeckem prekladu byl titul pozmenen na politicky korektnejsi nazev "Die raetselhaften Deutschen" (Zahadni Nemci). Kniha se dockala nekolika vydani; to, ktere vlastnim, je ctvrte a pochazi z r. 1988. Pohled Sauzayove na Nemce poloviny 80. let nebyl zdaleka kladny. Zejmena jeji knihu podrobil prisne kritice Klaus Peter Schmidt v tydeniku "Der Spiegel".

Zurnalistu Schmidta znacne rozladily pausalizujici vety autorky o  nekulturnosti Nemcu vubec, a specificky dle Sauzayove o barbarskem chovani Nemcu ve Francii v dobe letni turistiky: "Na francouzskych dalnicich se plouzi nemecky turista v obrovskem obyvacim aute preplnenem potravinami, aby se mohl vyhnout zastavkam v restauracich. Na francouzskych plazich jsou Nemci obzvlaste nazi, obzvlaste rudi a obzvlaste hlucni. Jsou pripraveni vyhnat z plazi posledni Francouze, kteri nevydrzi jejich nemecke opilecke mejdany, na kterych hulakaji sve pivni pisne." Kdo zazil chovani nemeckych navstevniku ve zname prazske pivnici "U Fleku", asi vi, co ma Sauzayova na  mysli.

Klaus Peter Schmidt nicmene ocenil, ze Sauzayova, jazykem ponekud nevymachanym, vyslovila nazor na Nemecko a na Nemce, ktery zastava znacne mnozstvi francouzskych intelektualu, politiku a tvurcu verejneho mineni. "V kazdem pripade je dobre, ze to vse jednou bylo jasne vysloveno," napsal Schmidt.

Podle clanku v "Die Welt" (15. 7. 1998) Madame Sauzayova udeluje Nemcum chytre rady se vztycenym ukazovakem, treba na tema, ze by Nemci meli byt spise Nemci kulturni nezli ekonomicti. Rozhodne by nemeli podlehat americkym vlivum, ale spis kracet ve velkych kulturnich tradicich Nemecka doby Goethovy a Schillerovy a měli by byt narodem "basniku a myslitelu". V takovem pripade by bylo snazsi pro Francouze s nimi jednat. V knize, napsane jeste pred sjednocenim Nemecka, se tez Sauzayova plne zasazovala proti "romantickemu" znovusjednoceni Nemecka.

Mnoho tvrzeni, nejen o znovusjednoceni Nemecka, je v knize z r. 1985 prinejmensim krajne problematicke. Strana Zelenych a ekopacifiste byli pro Sauzayovou ponekud podobni nacistum v roce 1928. Tento vyrok byl zmirnen dalsim objevnym tvrzenim, ze navzdory tomu nepredstavuje strana Zelenych nebezpeci, ze by se stala diktatorskou stranou. Jen s pomoci Francouzu muze byt Nemecko zachraneno od stareho demona totalitarismu. Sauzayove pripadalo v polovine 80. let podivne tvrzeni nemeckych intelektualu, ze v dusledku rozsireni pocitacu prijde mnoho o zamestnani. Dnes zcela bezpecne vime, ze tato obava nebyla nikterak plana a ze podiv Sauzayove nad touto obavou byl naivne nemistny.

Sauzayova si patrne casem svuj dojem o Nemcich zlepsila a predokladam, ze i Nemci maji o jejich nazorech dnes lepsi mineni. Dle clanku v "Die Welt" se snazila ziskat misto u kanclere Kohla, coz se ji nezdarilo. Pozdeji ziskala prestizni misto reditelky jazykove sekce na francouzskem ministerstvu zahranici. Od doby sjednoceni Nemecka vede elegantni Francouzka spolecne s  nemeckym historikem Rudolf von Thaddenem na zamku Genshagen jizne od Berlina "Institut pro nemecko-francouzskou spolupraci v Evrope". Prednasi na namety jako: "Prusko a vychod Nemecka z pohledu Francouzu". O  pratelsko-nenavistnem vztahu mezi Bedrichem Velikym a Voltairem pravila: "Neni to nic divneho. Nakonec se vzdy panovnik pohada s intelektualy".

To, ze byla Sauzayova ziskana jako poradkyne pro nemecko-francouzske vztahy, je povazovano za diplomaticky mistrovsky kousek Gerharda Schroedera. A o nejnovejsich nazorech Sauzayove vysla nova kniha, ktera se jeste letos docka nemeckeho prekladu. Titul kazdopadne zni slibne "Noci v Berline".

Petr Jánský

V BL ze 7. července je rozhovor Jana Čulíka s Petrem Štěpánkem. Zaujala mě tato pasáž - cituji:

Je to úplně obráceně. V politickém klimatu, v němž Rada rozhodnutí přijme, jsem hájil názor, že i když je politicky neklidná doba, není nepřátelsky nastavena vůči tomuto rozhodnutí. Obecně jsem říkal, jestli se Klaus se Zemanem na něčem shodnou, je to, že ve státě má vládnout ten, kdo vyhrál ve volbách a nikoliv ten, kdo nevyhrál nic, ale má televizi. A také jsem zdůraznil, že když mluvím s lidmi z ODS, že na mě není činěn tlak, abych rozhodoval tak či onak. Tyhlety věty byly dezinterpretovány úplně obráceně. Někdo řekl, že já jsem se na zasedání měl zaštiťovat tím, že špičky ODS jsou pro zahájení správního řízení. To je nesmysl. Nikdy jsem to za čtyři roky nedělal a neudělal jsem to ani teď. Přesto byla tato zkreslená zpráva zveřejněna. Grémium ODS se naštvalo a přijalo kritické usnesení. Mezitím jsem stihl telefonovat s Benešovou a s Langrem a vysvětloval jsem jim, jak to bylo. Přesto strach, že si pohněvají v této rozbouřené době nejsilnější médium, byl větší, než loajalita k členu jejich strany. (Konec citace)

Od ledna letošního roku byla Rada (původně 9 členná) doplněna o 4 členy, které nominovala ČSSD. Jakousi podivnou shodou okolností tito 4 členové hlasují vždy s panem Štěpánkem. Protože se rozhodnutí přijímají prostou většinou (7 hlasů), potřebuje pan Štěpánek další dva členy na svou stranu.

Před hlasováním o zahájení správního řízení k odebrání licence TV NOVA se pan Štěpánek vyjádřil velmi přesně a konkrétně, že má plnou podporu ODS a V. Klause. Protože někteří členové Rady vznesli pochybnosti, upřesnil Štěpánek své tvrzení tím, že před několika minutami telefonoval s mediálním poradcem V. Klause (patrně s L. Jaklem), který prý potvrdil, že ODS za Štěpánkem stojí a že v případě komplikací z titulu zahájení správního řízení podrží nad ním ochrannou ruku. To přesvědčilo ony další dva členy Rady, aby hlasovali pro.

Jenže po jednání se někteří členové zeptali ODS, zda je pravda, co pan Štěpánek na Radě tvrdil. Ukázalo se, že nikoliv. L. Jakl v televizi prohlásil, že ačkoliv byl Štěpánek do Rady za ODS nominován, nehájí v Radě její zájmy. Nekorektní postup Štěpánka v Radě zaujal dokonce vedení ODS natolik, že hned při dalším zasedání gremia se tato otázka probírala. Zcela jednoznačný závěr pak přednesl místopředseda Beneš na tiskové konferenci - Štěpánek v Radě nehájí zájmy ODS, gremium se od jeho jednání a postojů distancuje.

Již předchozí aféra kolem dopisu L. Sumegha nevrhla na Štěpánka dobré světlo. Je na soudném čtenáři, aby si poskládal mozaiku skutků. Dá to chvíli práci, ale výsledek napoví, kdo je kdo.

Petr Jánský

Věc: Ohlas na postskriptum článku Tomáše Peciny Boj o Novu: Tragédie, nebo fraška v BL 9. 7. 1998

Dovoluji si upozornit, že plný text výroční Zprávy o stavu vysílání a činnosti Rady České republiky pro rozhlasové a televizní vysílání (1. 2. 1997 - 31. 1. 1998) je již asi čtvrt roku k dispozici na Síti na dvou adresách, a to jednak http://www.csdxc.cz, kde lze též nalézt adresář českých rozhlasových stanic VKV, dále pak na parlamentní adrese http://www.psp.cz/cgi-bin/mem1250/sqw/tisky.sqw pod číslem tisku 413/0.

Dále bych rád uvedl, že jsem zaměstnancem Úřadu Rady RTV, od jara tohoto roku pověřeným věnovat se mimo jiné i vnějším stykům Úřadu, tuzemským i zahraničním. Nejsem však tiskovým mluvčím ani Rady RTV, ani jejího Úřadu a stanoviska obou jsem schopen pouze zprostředkovat. E-mail Úřadu Rady RTV jest urad_rtv@mbox.vol.cz, fax +420.2.781.08.85, telefon +420.2.781.38.30. Mluvčí Rady Mgr. Petr Štěpánek má mobil 0602.334961.

PhDr. Pavel Barák

Frank Třešňák

Vazeny pane Culik,

je v Cesku vlastne neco co Vam jde pod Vas cteny rypak? Nebo snad trpite latentnim pripadem syndromus exulantus ktery se vyznacuje kecanim a rejpanim do vseho co se deje doma?

Pokud mate dojem, ze to dokazete delat lepe, nez ti "nemrcouchove" doma, (ostatne kazdy z nas emigrantu si to asi mysli) tak tam jedte, vyzente je od valu a ukazte jim to. Docela jednoduche, ne? Je skutecne krasne, co rekl ten anonym student o televizi, protoze Mana, (zena), kdyz proklape 56 kanalu i s BBC, tak otravene rekne " v te televizi je zase...." a jde spat. A to je pane jenom "hloupa zenska z domacnosti", v zemi ktera ma ve vsem a i v televizi vysokou profesionalitu. Tak co vlastne chcete od "zaostale" CT.

Laskave si uvedomte, ze jadro nas cechu je doma, a my at jsme kdekoliv, uz mame s cechy (nanestesti) spolecnou jen rec, a Hradcany, a kecani komukoliv do cehokoliv. Myslenim jsme uz jinde, nemyslime jako oni, prevzali jsme at pro dobre ci pro zle mistni navyky. Poskleboval jsem se kdysi Havlovi, kdyz kratce po nastoupeni na presidenta, se nabizel svetu jako novy mesias, ze urovna kdejaky svetovy problem at je kdekoliv.... Vasek z toho zrejme uz davno vyrostl, a to nema jeste titul. Jeden by si myslel, ze Vy hlava pomazana, moudra, a zkusena zivota v cizine, by mela byt prosta mesiaskeho syndromu, a zatim jak vidim, se pane chovate jak vztekla zizkovska domovnice, ktere nekdo pokalel schody.

Jako studovany a tim i vzdelany clovek by Jste mel byt moudry, tolerantni a velkodusny. Tak skutecne nevim, proc jim do toho tam doma z venku kecate - poslyste Vy filuto, nemate snad mindraky, ze Jste nebyl pozvan ke zlabu? Nebo se ted snazite "nahradit" ze Jste zdrhnul, kdyz to tam bylo o hubu? Co Vy vlastne vite o zivote tam pred listopadem, byl Jste tam, nastavoval Jste kejhak jako nekteri z nich, nebo jste v bezpeci stekal "za plotem" jako vetsina emigrantskych intelektulalu, a pilne "prcoval" na  padu komunizmu z venku? Mrzi mne, ze Jste mel smulu a nedostal Jste zrejme dissidentsky metal, jako nekteri zaslouzili bojovnici proti temnu kratce po sametarne dostali od pana presidenta.

Vy jako filozof, by jste se snad mel chovat trosku filozoficky, ne? Zijete zrejme v GB, a ta ma svoje problemy, - viz Vas reporter, a tak se divim, proc neustedrujete moudra ve Vasem novem domove, a nechate Vas byvaly domov, chvilku oddychout. Ono Vas radilu a poucovatelu z venku je plno. Mam dojem, ze si tim kecanim a radenim do ceska vetsina vas - dusevni elity, lecite sve mindraky, a spatne svedomi z toho ze Jste utekli, kdyz to tam bylo horke, a ted to okecavate dokola. . Ono se to dobre keca, kdyz clovek nenese zadnou zodpovednost, a kecat komukoliv do cehokoliv my cesi dovedeme ze vseho nejlepe, jsme narod proroku a spasitelu, a ustedrovatelu mouder, ad nauseum.

Pokud chcete reportovat z Ceska, je to od Vas hezke, delejte to stale - ale reportujte a pokud musite neco komentovat, udelejte to v prislusne robrice, ne v reportazich. Vetsina z nas, kteri umime cist, si dokazeme udelat usudek sami. Reporter pokud se nemylim ve vyznamu slova, by mel zaznamenavat udalosti bez zkresleni, a ne si k tomu dodavat svoje kranialni vypotky.

Vazeny pane Culik, nic ve zlem, ale ac ziji zde v Kanade, povazuji se stale za obcana Zizkova, a pysnim se tim, ze kdyz jsem doma, a "porazim bahna v knajpe" mne nikdo at prizvukem, ani jinak nerozezna od domorodcu. Nevim jestli pijete pivo, na to intelektualove moc nejsou, mimo toho pit ty anglicke sracky je nestesti, ale zajedte jednou do Prahy, jdete tam do hospody kde maji dobre pivo - Gambrinus - nebo Budvar, a poslouchejte cvrkot. Mozna, ze se neco dozvite.

Uprimne a pratelsky Vas zdravi,

Frantisek Tresnak

Petr Hájek

Vazeny pane Culiku

jmenuji se Petr Hajek, profesi matematik. Poslednich asi sest let travim v cizine ve snaze vydelat na zivobyti.(Zacal jsem jako grad.student) Jako vsichni v podobne situaci, i ja vidim udalosti doma ze zcela jine perspektivy nez ti co tam ziji.

Jiz nejsem ochoten tolerovat ty nase typicke male svinarny a spostotu, atd. vite o cem mluvim. Clovek si uvedomi tu myslenkovou propast ktera deli Cechy od civilizovane Evropy. Byl jsem pravidelne sokovan pri mych navratech domu jak maji i velmi chytri lide vymyte mozky nasimi sdelovacimi prostredky, lepe receno propagandou. Jak dogmaticky a mechanicky brani zcela nesmyslne postupy vlady atd. (jak si nechavaji vladnout lidmi pro nez spinave penize neexistuji) a vseobecne jak malo vlastniho usudku Cesi maji. Lidove receno, jak si nechavaji srat od vrchnosti na hlavu.

Neni potom divu ze zeme je v rozvratu a lide si to ani neuvedomuji.

Chtel bych Vam takto podekovat za Vase Britske listy, ktere podle me maji velmi dobrou uroven a ktere se evidentne snazi o probuzeni nezavisleho mysleni (a medii) v zemi. To je zcela zasadni krok bez nehoz nelze vybudovat demokracii.

Delate velmi dobrou a dulezitou praci.

Drzim palce,

Petr Hájek

From:pikalek@assoc.soc.cas.cz

Vazeni,

jiz delsi dobu ctu vase analyzy zpravodajstvi CT. Protoze jsem studentem sociologie, mam o toto tema i trochu "profesni" zajem.

V jednom vsak s Vami nemohu souhlasit: Nelze rici, ze by se v CT nic nedelo a zpravodajstvi se vracelo k predchozi urovni.

Podle meho nazoru je dnes zpravodajstvi mnohem horsi nez pred napr. 6 mesici.

Priznavam se, ze k tomuto zaveru me nevede seriozni analyza, ale pocit. Zpravodajstvi CT je dnes nesnesitelne NUDNE.

Ani Vami ocenovana Jolana Voldanova neni o nic mene nudna mez ostatni, naopak je jeste nudnejsi - ostatnim se muzeme aspon smat.

V CT zrejme povazuji nudne zpravodajstvi za profesionalni, cim nudnejsi, tim profesionalnejsi.

Vas ctenar

PS: Toho neboheho Klepetka uz tolik netrapte: Vcera (nebo predevcirem - vse je tak stejne, ze mi vsechny 21 splyvaji) jsem se koukal na 21 a on mel tremu, az se mu ruce klepaly.