pátek 17. července

O B S A H

Co je nového v České republice:

  • Komentovaný přehled zpráv z ČR Západní tisk o zemřelém Miroslavu Holubovi:
  • Dvě sféry, jedna doména. Tři nekrology věnované Holubovi, které vyšly 16.7. 1998 v deníku Guardian.
  • Píseň schizofrenního kosa (Sueddeutsche Zeitung, 15.7.1998)
  • Charakterové selhání Miroslava Holuba (Tomáš Pecina) Německo-francouzské vztahy jako obdoba česko-německých vztahů:
  • Francouzská Madame, která jde Němcům na nervy (Aleš Zeman) Rada pro rozhlasové a televizní vysílání:
  • Mluví místopředseda Rady pro rozhlasové a televizní vysílání pravdu? (Petr Jánský)
  • Věc: Ohlas na postskriptum článku Tomáše Peciny Boj o Novu: Tragédie, nebo fraška v BL 9. 7. 1998 (Pavel Barák, Rada pro rozhlasové a TV vysílání) Reakce čtenářů:
  • Pane Čulíku, je něco, co vám jde pod Váš ctěný rypák? (František Třešňák)
  • Britské listy dělají dobrou práci (Petr Hájek)
  • Nechte už ubohého Klepetka, vždyť se mu v Jednadvacítce třesou ruce!

    Kompletní Britské Listy


    Ikona pro Vaši stránku...

    |- Ascii 7Bit -|- PC Latin 2 -|- ISO Latin 2 -|- CP 1250 -|- Mac -|- Kameničtí -|


  • Zde je minulé vydání Britských listů.
  • Bylo znovu zprovozněno Fórum Britských listů.
  • Adresa Britských listů je zde. Pouze když nefunguje, pište na tuto alternativní adresu.
  • (Jan Čulík má anglicko-českou stránku materiálů a hyperlinků, týkajících se ČR, zde na Glasgow University).
  • Týdeník o nových knihách a o literatuře "Knihy online" má adresu http://knihy.internet.cz
  • Časopis Neviditelný pes, který vydává Ondřej Neff, je na adrese http://pes.eunet.cz.
  • archívu Britských listů jsou nyní k dispozici tematicky uspořádané články, zveřejněné v BL v letech 1996 - 1997.
  • Měsíčník Nová přítomnost je nyní k dispozici na síti.
  • Stránky české skupiny Amnesty International najdete na adrese http://www.amnesty.cz.
  • Stránku diskusního pořadu České televize Na hraně, věnovaného problémům a názorům mladé generace, najdete na této adrese.
  • Před volbami se konala na internetu debata na téma Informace a informační technologie ve společnosti. Záznam je zde.

    Co je nového v České republice

  • Prezident Václav Havel přijal návrh členů vlády, který mu ve čtvrtek předložil předseda ČSSD Miloš Zeman. Ten mj. potvrdil, že prezident ho jmenuje ministerským předsedou v pátek v 19.35 hodin a ostatní členy vlády pak 22. července. Ústřední výkonný výbor bude Zemanův návrh vládního kabinetu schvalovat na uzavřeném zasedání v sobotu 18. července. Zeman uvedl: "Prezident má zákonnou povinnost, kterou plně respektuji, aby prověřil bezúhonnost těchto uchazečů podle platného lustračního a dalších zákonů," odpověděl Zeman.

  • Prezident Václav Havel počítá s tím, že ustavující schůze Poslanecké sněmovny skončí v pátek, což mu umožní ve stejný den přijmout demisi vlády Josefa Tošovského a jmenovat nového premiéra.

  • Ruml a Lux společně ve čtvrtek vyvraceli, že není pravda, že vznikají v důsledku přechodu jejich stran do opozice v KDU-ČSL a v US roztržky, že tyto spekulace prý šíří ČSSD a ODS ve snaze tyto strany ochromit. Paranoia sílí?

  • Soud, který v Praze rozhodoval o případu Jana Kavana, mu zřejmě řádně neporozuměl. Deník Mladá fronta Dnes se podle čtvrtečního rozsudku Vrchního soudu v Praze musí omluvit senátoru Janu Kavanovi (ČSSD) za tvrzení v článku z loňského května s názvem Příliš kontroverzní stíny, že Kavan je nežádoucí osobou ve Velké Británii. Senát dal však autorovi článku za pravdu v tom, že Kavan, jenž je kandidátem na post ministra zahraničních věcí, "je v ostrovním království usvědčeným lhářem", protože"křivě přísahal" v případu kamiónu samizdatové literatury odhaleném bývalou Státní bezpečností. Jenže Kaval křivě nepřísahal, komise pro komerční televizní vysílání, kde si stěžoval, není soud. Kdyby spáchal křivou přísahu, byl by v Británii odsouzen do vězení! Český tisk šíří také nepřesné informace, že v Kavanově kamiónu se zakázanými knihami, který které Kavan poslal v roce 1981 z Londýna českým disidentům, byly i nálepky s jejich jmény a adresami. To je nepřesné. Balíky knih byly označeny kódy, které Stb nikdy nešifrovala. Kromě toho však v kamiónu bylo i množství stránek samolepek s adresami náhodně vybranými z českých telefonních seznamů, adresou Gustáva Husáka a i některých disidentů. Náhodnost tohoto seznamu nemohla být využita policií k důkazu, že mají čeští disidenté s Kavanem v Londýně styky. Nikdo na základě nálepek nebyl zatčen, ale byli ohroženi na základě neodpovědné reportáže britské komerční televize, která poskytla chybějící "důkaz" propojením českých disidentů a zásilek knih s Kavanem v Londýně. Kavan poté podal britské komisi pro sdělovací prostředky stížnost, v níž existenci nálepek zamlčel. V roce 1992 komise uznala, že ji tím Kavan uvedl v omyl. Městský soud v Praze Kavanovu žalobu na deník před časem zamítl v celém rozsahu, senátor však ve čtvrtek předložil soudu jako nové důkazy přátelské dopisy od britského ministra zahraničí Robina Cooka a ministra obrany George Robertsona. Britští představitelé v nich popírají, že by v jejich zemi byl nežádoucí osobou a naopak uvádějí, že byl dlouhá léta aktivním členem Labouristické strany. Proto soud nakonec tuto část Kavanovy žaloby přijal. Britské listy přinesly podrobnosti už na jaře roku 1997, (viz tento linktento blok). Daleko vážnější než tato účelová bouře ve sklenici vody je Kavanovo letošní nabourání tří automobilů v Mostecké ulici v Praze pod vlivem alkoholu. Toto zkratkovité jednání bylo prý motivováno vztekem z toho, že Kavanovi několikrát vykradli auto. Nesvědčí nutně o tom, že bude - navzdory svým dlouholetým těsným stykům se západními politiky - Kavan nutně uvážlivým ministrem zahraničních věcí.

  • Další informační blokáda? Ministr vnitra Cyril Svoboda nebude odpovídat na otázky, které mu v souvislosti s policejním zásahem při Global Street Party v Praze veřejně položil Český helsinský výbor. Svoboda svou reakci na kritické otázky neustále odkládal. Nyní tvrdí, že Tošovského kabinet se již zprávou zabývat nebude, a proto by měl výboru odpovědět až nový ministr. Svoboda se tak vyhnul též výzvě výboru, aby jako ministr a právník opravil svá opakovaná nepravdivá tvrzení o tom, že demonstrace musejí být povolovány.

  • Veřejnoprávní Česká televize se skrývá za informačním embargem, které kryje i Rada České televize. (Viz též zde). Generální ředitel Jakub Puchalský utajuje svůj projekt, na jehož základě zvítězil letos na jaře v konkursu na svou nynější funkci. Zřejmě to dělá proto, aby nevyšlo najevo, že jsou v nynější situaci, po revoltě druhořadých pracovníků ČT s výrazným politickým vlivem, jeho reformy nerealizovatelné. Rada České televize utajování projektu schvaluje. Jakub Puchalský odmítá poskytnout Britským listům rozhovor, šéf zpravodajství ČT Zdeněk Šámal odmítl odpovědět na třináct závažných otázek, týkajících se zhoršování úrovně zpravodajství ČT a označil Britské listy za "nenávistný, téměř goebbelsovský list". - Je situace v České republice tak špatná, že tyto skutečnosti budou novináři ignorovat a žádný nebude vyžadovat nápravu?

  • Andrew Stroehlein byl propuštěn z České televize. Andrew Stroehlein, americký politolog, novinář a odborník na střední Evropu byl jmenován od 1. května 1998 v rámci reforem bývalého šéfa zpravodajství ČT Ivana Kytky redaktorem-dramaturgem pořadu Jednadvacítka. Účelem bylo zprofesionálnit a zostřit úhel pohledu tohoto televizního pořadu za spolupráce odborníka, dobře obeznámeného s neúplatnou, nezávisle kritickou novinářskou praxí anglosaských zemí. Reforma České televize radikálně selhala, poté co byl 21. května po pouhých šesti týdnech vypuzen z funkce šéfa zpravodajství České televize Ivan Kytka, údajně pro manažerskou neschopnost. Po jeho odchodu bylo Stroehleinovi odebráno rozhodovací právo nad Jednadvacítkou. Nový šéf zpravodajství Zdeněk Šámal argumentoval, že "redakční vedení Jednadvacítky by měl mít přece jen Čech". Posléze byl v redakci Andrew Stroehlein izolován a někteří zaměstnanci televize mu otevřeně vyjadřovali hlubokou nenávist, dokonce na něho i hystericky řvali. Stroehleinovo opakované upozorňování, že není pracovně vytížen, vedlo k tomu, že mu Zdeněk Šámal, bez jakékoliv předchozí komunikace, vydal písemnou důtku, v níž ho obvinil, že se Stroehlein dopustil hrubého porušení svých pracovních povinností tím, že se nedostavil do směny. Nikdo Stroehleina ovšem neinformoval, že by měl v nějaké směně nastoupit. Důtka varovala, že pokud se fiktivní poklesek bude opakovat, bude Stroehlein propuštěn. Byla Šámalovým neumělým pokusem vytvořit právní důvody pro Stroehleinovo vyhození z  televize. Jak tehdy konstatoval jeden pracovník České televize v telefonním rozhovoru s Janem Čulíkem: "Na Andrewa Stroehleina jsou tady v televizi lidé tak sprostí, že se opravdu stydím za český národ." Na Stroehleina byl činěn nátlak, aby sám rezignoval, posléze došlo k oboustranné dohodě o odchodu mezi Stroehleinem a generálním ředitelem Jakubem Puchalským. Stroehlein odešel z České televize koncem června 1998. Žádné důvody jeho odchodu nebyly udány. - Těžko se televize bude vymlouvat, že podobně jako v Kytkově případě se Stroehlein provinil "manažerskou neschopností". ČT nedokázala přijmout otevřené, neúplatné a nezávisle kritické Stroehleinovy principy a reforma České televize skončila. Podrobný reformní projekt Jakuba Puchalského byl uložen k ledu a je nyní tajný, takže není možno ani veřejně debatovat o tom, jakým způsobem je či není realizován. Rada České televize, která má kontrolovat realizaci tohoto projektu, jeho utajování před veřejností schvaluje. Viz rozhovor Tomáše Peciny s místopředsedou Rady ČT Vladislavem Kučíkem v tomto vydání BL. Ze zpětného pohledu je tedy nepochopitelné, proč se letos Rada České televize vzchopila k jmenování nového generálního ředitele ČT, když svůj reformní pokus posléze spektakulárním způsobem opustila. - Andrew Stroehlein jasně vyjádřil své pojetí novinářské práce v článku Uvnitř České televize. Jeho vyhozením byly popřeny právě tyto principy. Nejde o osobní osud jednoho člověka, který se přestěhoval z Británie do Prahy v dobře míněné snaze pomoci. Je na místě zamyšlení, co to znamená tento vývoj pro budoucnost demokracie v České republice. (Citát z dopisu z České televize z 15. 7. 1998: "Divíte se, proč se [televizní pracovníci] chovají jako malí? Oni jsou totiž strašně mladí a nezkušení a nemají se od koho učit.") - Stroehlein byl mezitím jmenován výkonným redaktorem anglické mutace měsíčníku Nová přítomnost New Presence, která bude mít brzo vlastní středoevropské zpravodajství na webových stránkách, poskytovaných firmou Internet Servis.

    Výběr textů z posledních dní:

  • Veřejnoprávní televize je řízena na základě neveřejného projektu, podle Rady ČT je to však v pořádku: Rozhovor s místopředsedou Rady ČT Vladislavem Kučíkem (Tomáš Pecina)
  • Jaká byla Klepetkova Jednadvacítka 15. července 1998? (Jan Čulík)
  • Význam a zhodnocení: Miroslav Holub (Jan Čulík)
  • Jaké byly Události ČT dne 14. července 1998? (Jan Čulík)
  • Jakub Puchalský píše Janu Čulíkovi: "Éra otevřenosti a korektnosti v České televizi začala, ale svůj projekt, jímž jsem vyhrál konkurs na funkci šéfa ČT, NEVYDÁM"
  • Třináct otázek Tomáše Peciny Zdeňku Šámalovi a Šámalova odpověď: "Britské listy jsou téměř goebbelsovské"
  • Základní problémy zpravodajství ČT - rozbor dopisu Pavla Boudy, zpravodaje ČT v Bruselu (Jan Čulík)
  • První stránka nové knihy: význam dohody ČSSD - ODS (Andrew Stroehlein)
  • Klaus nastražil Zemanovi skvostně zabalenou otrávenou pralinku (Tomáš Pecina)
  • Prvních sto dní Jakuba Puchalského (Jan Čulík)
  • Namátková kontrola: Jak vypadaly Události a Jednadvacítka 12. a 19. 6. 1998 (Jan Čulík)
  • Boj o Novu: tragédie nebo fraška? (Tomáš Pecina)
  • Zamyšlení pro Vojtěcha Kmenta: Ještě jednou o kolektivní vině nad memoáry právníka Viktora Knappa (Jan Čulík)
  • "Budeme mluvit, jen když budeme chtít": jak britská labouristická vláda manipuluje sdělovací prostředky
  • Posmrtný život? Tajný experiment v jedné britské nemocnici
  • Rozhovor s Petrem Štěpánkem: Proč zahajujete řízení proti televizi Nova?
  • O nesmyslných Havlových soudních procesech: Vážné boty (Andrew Stroehlein)
  • O přípravě strategie pro zapojení školství ČR do systému EU "České vzdělání a Evropa" (Sdružení pro vzdělávací politiku)
  • Havel chce jednat s komunisty: Velká změna? (Andrew Stroehlein)
  • Praha: Senzační bonboniéra. Jenže uvnitř nejsou žádné bonbóny (The Guardian)
  • Čím může být lekce z Kosova poučná pro ČR? (Jiří Jírovec)
  • Obraz českého vzdělávání v mezinárodním srovnání - významná analýza (Ondřej Hausenblas)
  • Proč je pro mladou demokracii v ČR nevýhodné opustit systém poměrného zastoupení (Andrew Stroehlein)
  • Havárie francouzského autobusu: Je lepší problémy odstraňovat, anebo usoudit, že se nedá dělat nic? (Vratislav Kuška)
  • Co s dětmi, které nejsou akademicky nadané? (Jan Sokol, ministr školství)
  • České volby: Nepouštějte k moci Václava Klause! (Financial Times)
  • Anheuser-Busch a Budvar: "Je to moje značka, chlapče!!" Češi a Američané spolu vedou pivní válku (Observer)
  • Kolaps japonského bankovního systému vážně ohrožuje celou světovou ekonomiku
  • Co skutečně pomůže naší vědě (Jaroslav Král)
  • Husákovská normalizace v České televizi pokračuje - pánové Klepetko, Šámal a spol. budou příčinou, proč vy lidé, žijící v ČR, asi zchudnete (Jan Čulík)
  • Vysoké školy do příštího tisíciletí (Jan Sokol) a další příspěvky k debatě o osudu českého vysokého školsteví v tomto čísle BL
  • Český helsinský výbor znovu protestuje proti policejní brutalitě za nedávných pražských demonstrací
  • Korupce v České televizi a bezelstný Ota Černý: "Oťas, neblbni, nebo Klaus nepřijde" (Tomáš Pecina)
  • K diskusi o českém školství: Hrozí české společnosti nadbytek vzdělaných lidí? (Tomáš Pecina)
  • Spojené státy se rozhodly rozhlasem podvracet Irák Saddáma Husajna z České republiky. Bude česká rozvědka schopna čelit případným Saddámovým odvetným teroristickým akcím?
  • Hořlavá past českých paneláků (Alex Kelin)
  • Dopis Michalu Prokopovi, členu mediální komise českého parlamentu: Proč jste dopustili vytunelování firmy CET 21, držitele licence TV Nova?
  • Dva dopisy Jana Sokola, českého ministra školství, o koncepci vysokých škol
  • Británie: Míra profesionální zdatnosti chirurgům bude muset být známá pacientům, aby se rozhodli, do které nemocnice jít. A co ČR? (Jan Čulík)
  • Umakartová jádra českých paneláků - smrtící past
  • Pořad "Živím se svým tělem" TV Nova: Kontroverzní Áčko - sex o páté (Tomáš Pecina)
  • Boeing, který kupuje české Aero a dostává k tomu od české vlády obrovské finanční záruky, likviduje nyní svou továrnu v Torontu se 2000 zaměstnanci (Jiří Jírovec)
  • Jak je v porovnání s ostatními středoevropskými zeměmi připravena ČR na vstup do EU? (Independent on Sunday)
  • Firma SDC International, která má údajně převzít Tatru, je jen prázdnou slupkou
  • Televize Nova: Peter Kršák vede proti Železnému malé soudní procesy, ale kam se poděly Kršákovy stamilióny korun?
  • Původní rozhovor pro Britské listy s ing. Vavřincem Fójcikem, předsedou parlamentního Podvýboru pro národnosti: "Romové by měli být pozitivně diskriminováni"
  • Svět a spravedlnost: Bude ustaven mezinárodní trestní soudní dvůr?
  • Jak z dnešních politických průšvihů? (Ondřej Hausenblas)
  • Věda, politika a komunikace - o financování české vědy (Jan Konvalinka)
  • Chabá ochrana soukromých osobních dat v dnešním světě - Databáze (Jiří Jírovec)
  • Pořad Kotel televize Nova - výhodný propagandistický nástroj pro politiky (Jan Čulík)
  • Česká televize: Jakub Puchalský: "Pakliže bude potřeba a prostor, budeme problémy pojmenovávat" (Tomáš Pecina)
  • Shrnutí: Ohrožuje Česká televize svou druhořadostí svou budoucnost? (Jan Čulík)
  • Rozhlasová debata o České televizi: Jakub Puchalský, Michal Prokop, Milan Kruml, Jan Čulík, moderátor Jan Pokorný (27.5.1998)
  • Americký Kongres kritizuje rasovou nesnášenlivost v České republice
  • Debata o financování vědy: Věda v ČR a hlupáci (Jiří Jírovec)
  • Český helsinský výbor: K protiprávnímu zacházení policistů s předvedenými účastníky pochodu Globální pouliční slavnosti 16. května 1998 a k odpovědnosti státu za týrání těchto osob
  • Je Česká televize nezávislá? (Tomáš Pecina)
  • Vítězství druhořadosti v české státní televizi (Jan Čulík)
  • Jak byly ukradeny Zemědělské noviny
  • Dokument: 27. března 1991: Petr Pithart se dopisem ministru zemědělství Kubátovi přimlouvá za ukradení Zemědělských novin
  • Role vzdělanců v chaosu české společnosti (přednáška Jana Čulíka)
  • Ostře odmítavá i souhlasná diskuse k výše uvedené přednášce Jana Čulíka (Vladimír Mlynář, Milan Uhde, Jiří Vančura, Zdeněk Pinc, Sylvie Richterová, Eduard Goldstuecker, Milan Horáček, Milan Hauner a další)
  • Naléhavá výzva vědcům: je třeba vytvořit silnou lobby pro vědu (ČEŠTÍ BIOLOGOVÉ)
  • Kosovo: Poznámky z jednoho londýnského semináře o tom, co skutečně rozděluje Evropu
  • Krásné sny. Kolaborace už není v ČR jediným způsobem, jak udělat kariéru, je to však způsob nejvýnosnější. (Sunday Times, 22.3. 1998)
  • Češi v Americe a Češi doma: "Kdo nechtěl odejít, nemusel? Otevřený dopis do Čech (Michal Málek)
  • Silnice E 55: tam jsou dnešní česko-německé vztahy (Andrew Stroehlein)
  • Havel? Jistě, ale... (Václav Žák)
  • O dvojích cenách: Hostinský z Milína (Jiří Jírovec)
  • Můžete přijít o hlasovací právo! (Andrew Stroehlein)
  • Kultura zbabělství: co dělat, aby si lidi i v dnešní době zachovali svobodu projevu. Argumentace Timothy Gartona Ashe, velmi aktuální i pro novináře v ČR
  • Ukradené Fronta, ukradené Právo (Jiří Vančura, Listy č. 1/1998)
  • Britská vláda usiluje o stimulování vzdělávací revoluce, aby země ekonomicky přežila. Co vláda česká? (Jan Čulík)
  • Prestiž BBC pramení z neposkvrněné historie a jasné vize (Ivan Kytka
  • Dvojí ceny pro domácí a pro cizince: Jděte do muzea (Andrew Stroehlein)
  • Zástupné jásání nad hokejovým vítězstvím v  Naganu (Jan Čulík)
  • Děláme něco proti krizi české identity v dnešním světě? (Ivan Kytka, Česká televize)
  • SEBEVĚDOMÍ JE ZÁKLAD SVOBODY. Významná diskuse o roli sdělovacích prostředků a školství při pěstování kritického myšlení, vysílaná Svobodnou Evropou. Ivan Kytka, Ondřej Hausenblas, Jan Čulík
  • Bigotnost a xenofobie v ČR potvrzeny? 82 procent Čechů si nepřeje, aby Češi v zahraničí směli hlasovat v českých volbách (JČ)
  • Film Titanic překonává všechny rekordy. Proč? (Jan Čulík)
  • Je či není pořad České televize Aréna bulvární? (a předchozí části této diskuse)
  • Severní Amerika jako zaslíbena země - mluví se tu jenom o sexu (Jiří Jírovec)

    Dvě sféry, jedna doména

    Úmrtí básníka Miroslava Holuba široce zaznamenal britský denní tisk. Na ukázku přináším překlad tří nekrologů, otištěných v britském deníku Guardian ve čtvrtek 16. července 1998 - je to text na půl stránky velkého formátu - s velkou Holubovou fotografií.

    Snad mohou tyto texty alespoň trochu sdělit, jaký význam má Miroslav Holub, český básník a imunolog, pro světovou kulturu, a do jaké míry si ho ve světě lidé cení.

    Autorem prvního nekrologu je Ewald Osers, v Británii žijící dnes již alespoň osmdesátiletý básník a překladatel české literatury do angličtiny, který přeložil několik Holubových sbírek.

    Vzpomínka Jana Čulíka na Miroslava Holuba je v tomto vydání Britských listů.

    V dnešním čísle BL je zveřejněna na ni kritická reakce Tomáše Peciny (viz Obsah).

    .

    Dvě sféry, jedna doména

    Jan Čulík

    Miroslav Holub, který zemřel v Praze ve věku 74 let, píše v Guardianu Ewald Osers, byl podle úsudku Teda Hughese (velkého anglického básníka, JČ.) "jedním z půltuctu nejdůležitějších básníků z celého světa". Podle Al Alvareze (známý britský esejista a odborník na poezii) byl Holub "jedním z nejrozumnějších hlasů naší doby". Takové poznámky a komentáře se objevovaly znovu a znovu na seznamech publikací nejrůznějších nakladatelství a v citátech na obálkách knih. Na rozdíl od mnoha takových citátů, které bývají nabubřelou reklamou, oba tyto výroky, učiněné před mnoha lety, byly stále více pravdivé s každou další novou Holubovou knihou.

    Holub se narodil v Plzni, kde byl jeho otec právníkem u železnic a maminka vyučovala jazykům. Holub byl v první řadě vědec, imunolog, a začal psát poezii teprve, když mu bylo více než třicet let. Za války byl nasazen na práci na železnici, pak vystudoval na Karlově univerzitě v Praze lékařství. Bylo mu už 35 let, když vyšla jeho první kniha. Četní novináři se Holuba ptali na tyto dvě stránky jeho osobnosti: nikdy neviděl mezi nimi rozpor. Vždycky jsem zastával názor, že je v tomto ohledu renesančním člověkem, tvůrčí individualitou, pro niž tyto "dvě kultury" nepředstavovaly dvě samostatné domény. Když Holub občas užíval vědecké terminologie, bylo to trochu, jako když John Donne (barokní anglický básník, JČ) a jeho současníci psali ve svých básních o "sférách" a "hemisférách" nebo využívali nového jazyka astronomie a námořní plavby.

    Holub napsal jako imunolog obrovské množství vědeckých článků - více než 150 a jednu standardní monografii, Immunology of Nude Mice (1989) - avšak, mimo úzký kruh odborníků, byla Holubova mezinárodní pověst založena na jeho poezii. I když je tato poezie často trochu výstřední a surrealistická, dá se velmi dobře překládat. Holub není ani tak český básník, jako mezinárodní básník, který náhodou píše česky. V sedmdesátých letech vycházela jeho poezie velmi často anglicky a v 37 jazycích světa, avšak nikoliv v Československu. Když během určité oblevy vyšla v roce 1982 v malém nákladu jedna Holubova kniha, byla za jediný den vyprodána, ale nesměla "pro nedostatek papíru" vyjít v druhém vydání.

    Není obtížné vidět, proč se díval komunistický režim na Holuba s podezřením anebo dokonce s otevřeným nepřátelstvím. Mnoho Holubových básní se zabývá pravdou v tom smyslu, že je to něco, co se nedá zmanipulovat ani řídit lidmi u moci. V básni "Žito kouzelník" nenamítá kouzelník proti tomu, že má bavit krále tím, že proměňuje "vodu ve víno, žáby v lokaje, brouky v biřice" a krysu v ministra. Ale když je požádán, aby vytvořil "sinus alfa větší než jedna",

    Žito zbledl a zesmutněl. Je mu velmi líto. Sinus je
    mezi plus jedna a mínus jedna. S tím se nedá
    dělat nic.

    A opouští velké královské impérium, tiše prochází
    davem dvořanů, do svého domu v mušli.

    (Přeloženo zpětně z angličtiny.)

    Úřady měly vždycky nepříjemný pocit, že si z nich svým surrealistickým způsobem Holub dělá legraci. Když hovořil v jedné ze svých básní o "davu trpaslíků, kteří tleskají v králově paláci", pozvali si ho k jeho překvapení do úřadu cenzury. Ukázalo se, že mnoho členů ústředního výboru komunistické strany bylo docela malých a tato věta tedy musela být pozměněna.

    Holub nebyl aktivním disidentem, ani otevřeným oponentem režimu, jako Václav Havel. Nebyl uvězněn a jeho pronásledování bylo na úrovni surrealistického znepříjemňování života, jaké by si býval sám dokázal vymyslet ve vlastní poezii. (Neříkám, samozřejmě, že umlčení básníka není vážná věc.) Ale poté, co byl Holub spolu s několika dalšími podezřelými osobami vyloučen z výzkumného ústavu Akademie věd, kde pracoval (a kam se po pádu komunismu vrátil) a byl poslán do méně prestižního ústavu, kde zůstal osmnáct let, směl - protože už byl "potrestán" - pokračovat ve vědecké práci. Nikdy nevstoupil do komunistické strany, ale také odmítl vstoupit do svazu spisovatelů. Proto nebyl oficiálně považován za spisovatele - a protože nebyl spisovatel, proč by mu měla nakladatelství tisknout knihy? Takže, když chtělo britské nakladatelství Bloodaxe Books vydat v roce 1984 v angličtině Holubovy Sebrané spisy, nedostalo k tomu povolení. Vydání Sebraných spisů byla čest, vyhrazená jen pro nejslavnější spisovatele, a Holub nebyl ani členem svazu spisovatelů. Ale, se surrealistickou absurdností, která charakterizovala politické zřízení, nebylo námitek proti tomu, aby Holubovo sebrané dílo vyšlo ve dvou svazcích, pokud vyšel druhý svazek (1984) před svazkem prvním (1987).

    Holub byl poprvé představen anglickým čtenářům v roce 1967 (Selected Poems), které vyšly v bohužel už dávno neexistující edici nakladatelství Penguin Modern European Poetry. V roce 1971 následovala sbírka Although a v roce 1977 Notes of a Clay Pigeon. V roce 1984 vydalo nakladatelství Bloodaxe Books On the Contrary and Other Poems, v roce 1987 The Fly a v roce 1990 Poems Before and After. V tomto posledním svazku vyšla většina Holubovy poezie, která byla publikována už dříve, a některé nové básně. Soubor esejů, původně psaných pro časopis, The Jingle Bell Principle, vyšel v roce 1992 a  v roce 1996 následovala velmi pěkná pocta prózou i poezií Holubovu rodnému městu, Supposed to Fly. Nakladatelství Faber and Faber mezitím vydalo Holubovy eseje, The Dimensions of the Present Moment, 1990, Vanishing Lung Syndrome (1990) a The Rampage (1997).

    Suchý humour Miroslava Holuba byl introvertní. Moc často se nesmál a ani se příliš neusmíval. Ale hovor s ním byl tak surrealistický a absurdistický jako jeho dílo: byl to ohňostroj myšlenek a originálnosti, při němž bylo někdo zapotřebí to zažít dvakrát, aby tomu člověk porozuměl. Holub byl velmi příjemný společník.

    Někdy jsme spolu předčítali poezii na literárních festivalech, v Cambridgi, v Cheltenhamu, a tak dále. Vzpomínám, jak nám oba jednou jakási paní laskavě nabídla, že nás ubytuje ve své "chatě". Miroslav a já jsme očekávali, že se trapně octneme v jediném pokoji, možná že i v jediné manželské posteli. Ukázalo se ale, že je "chata" docela velký dům. Jindy jsme spolu pracovali v Praze na Holubově novém - podle dnešních měřítek velmi starém - počítači. Uhodil blesk do blízkého elektrického vedení a přišli jsme o dvě hodiny práce. Kdybych býval byl sám, strašně bych se rozčiloval. Ale Miroslav jen cosi suše poznamenal o podstatě elektřiny a řekl, že prostě budeme muset začít znovu. Byl nezapomenutelný, jako básník i jako člověk.

    Byl ženat třikrát, přežila ho třetí manželka Jitka a tři děti.

    Ewald Osers


    Tom Paulin k tomu v Guardianu napsal:

    Miroslav Holub patřil k disidentské komunitě "buditelů", jak se říkalo intelektuálům v Čechách v devatenáctém století. Holub byl inteligentní, přísný, klasický, naprosto nesobecký a bez sentimentality. Byl neúnavným buditelem cyniků a servilních slouhů. Ve veškeré své poezii a próze vyžaduje, abychom si osvojili pokoru, která dokáže čelit zkorumpovanému a zlovolnému totalitnímu státu - labyrintu, v němž Holubův oblíbený symbol - mínotaur - prochází sem a tam, zakopne a řve. Holubovy básně se vyznačují nedogmatickou otevřeností a vtipem. Zároveň mají pozbuzující disciplínu a ledabylou přísnost. Nalézáme v nich onu charakteristickou formu etické radosti, jakou se vyznačuje Aischylos.

    Miroslav Holub hovořil o myšlence klasičnosti pro Evropu. Jeho postmoderní básně mají demokratickou trpělivost a skromnost, která nás posiluje a zahanbuje. Holub bere evropskou historii a podřizuje ji rigorózně skeptickému zkoumání, které odmítá mnoho sentimentálních názorů na historii a zároveň poskytuje něco víc než stoickou prázdnotu deziluze. Pro Holuba je píseň "právě tak konečná" jako život a smrt,

    a je stejně bez
    alegorie
    bez transcendence
    a bez povyku.

    Holub ustavičně podminovává pompéznost a poukazuje na krutou pošetilost lidských iluzí. Vždycky odmítal představu, že jsou básně svatými nádobami nebo ikonami. Dlouho předtím, než se stalo módním hovořit o smrti autora, představoval si Holub Homéra, který nevrhá "žádný životopisný stín".

    Setkal jsem se s Holubem mnohokrát. Jednou, v dlouhém rozhovoru, který jsme vedli před publikem v londýnském Institutu moderního umění, hovořil se vtipem a s oním skeptickým, ironickým nasazením o svých zážitcích z doby, kdy vyrůstal za nacismu a kdy žil v československém komunismu. Podařilo se mu dokonale zhmotnit a zpřístupnit historická desetiletí - promlouvala k nám střední Evropa v té místnosti způsobem, který nikdy nezapomenu. Holub byl hrdinskou osobností a budu oplakávat jeho smrt.

    K tomu v Guardianu dodal Tim Radford:

    V Holubově občasném sloupku pro přílohu deníku Guardian OnLine - který autor psal přímo anglicky, mezinárodním jazykem vědy - se nechával charakterizovat pod čarou jako autor monografie Immunology of Nude Mice. České vědě po dlouhá desetiletí dominovali kolaboranti a Holubovu vlastní vědeckou práci ztěžovaly jeho politické postoje. Charakterizoval se jako "jeden z nevěřících". Pokud však pociťoval trpkost, nevyjadřoval ji. Dokázal cítit lítost pro své české kolegy a dokonce i pro Rusy. "Najednou jsem si uvědomil, že my jsme jiní," napsal v roce 1996. "Že my jsme byli na jiné lodi, strana nestrana. Že my zvítězíme, za dva roky nebo za dvě stě let. Přestal kouřit, řekl mi jednou, protože mu bylo líto jeho vlastních makrofágů, oněch tajných policistů imunitního systému.


    Píseň schizofrenního kosa

    K úmrtí českého básníka Miroslava Holuba

    (Sueddeutsche Zeitung, 15. 7. 1998)

    K vecem se priblizoval jako vedec. Pozoroval svet pod mikroskopem, vyrabel patologicke snimky, opevoval "vecerni zatisi s protoplazmou" a psal kardiologicke basne. Slavny basnik a ve sve zemi nemene slavny lekar a  imunolog Miroslav Holub byl do jiste miry Gottfriedem Bennem ceske poezie - ovsem s jednim velkym rozdilem: mel humor.

    Ke konci diktatury, ktera obcas potlacovala jeho texty, zkoumal "syndrom Vaclavskeho namesti". Na namesti objevoval ve "smogu ticha", v "sodikovem svetle" - stale to mnozstvi staroprazskych prizraku a neskutecnosti. Rovnez tak "schizofrenniho kosa", ktery v prosinci na nedaleke lipe "mocne zpiva v zime prazskou pisen jara". Temer o dvacet let drive bylo Vaclavske namesti taktez scenou Holubovy basne s nazvem "Praha - mesto Jana Palacha". Basen priradila mladeho studenta, ktery se v lednu 1969 na protest proti sovetske okupaci upalil, do stejne podivneho jako i cestneho chovani: Jan Palach vedle Hamleta, dona Quijota a bratru Karamazovych. Ale brzo nato vladlo opet ticho. Proc? Jelikoz prilis mnoho lidi "v podstate drzelo hubu".

    Miroslav Holub, jehoz prva sbirka basni ("Denni sluzba") se objevila v roce 1958, patril k tem mladym autorum, kteri zapocali literarni obnovu v  pocinajicim "pocasi oblevy" po smrti Stalina. Citili se sprizneni se starsi generaci basniku, za ktere Jaroslav Seifert v roce 1956 konstatoval: "Byli jsme po cele ty roky jiz ne svedomim milionu, a dokonce uz ani ne svedomim nas samych." Holub pozadoval ve svem nejznamejsim manifestu prechod od typickeho ke konkretnimu. "Nas vsedni den je nasi pevninou", tak znela jeho bitevni vyzva, ve ktere doporucoval svym kolegum basnit pro "potreby dneska". K tomu bezesporu musi byt pripocitano prani cloveka byt doma ve svete, ktery je podrizen vede a technice. A tak brzo zacal psat basne o  raketach, televizorech a samocinnych pocitacich. Ale nebyly to futuristicke basne, ktere by opevovaly s nadsenim pokrok techniky, ale prave naopak antifuturisticke , ktere povzbuzovaly kazdeho jednotlivce k sebevyjadreni a  k sebejistemu zachazeni s pristroji pokroku.

    Jelikoz takoveto poeticke podani ruky bylo prijimano jak na Vychode, tak i  na Zapade, nemuze prekvapit, ze Holub v poslednich desetiletich patril k  nejprekladanejsim ceskym basnikum. Zemrel v pondeli 13. cervence v Praze. Bylo by mu 13. zari 75 let.

    (Pozn.: prekladatel se omlouva, ze citaty z Holubovych basni nejsou ceske originaly)

    PřeložilAleš Zeman


    Charakterové selhání Miroslava Holuba

    Tomáš Pecina

    Vážený pane Čulíku,

    považuji za nutné vyjádřit svůj odstup se od názoru, který Britské listy projevily ve čtvrteční vzpomínce na Miroslava Holuba. Váš text je podle mého mínění nedostatečně objektivní a nevyvážený. Holubovy aktivity v 70. a 80. letech, včetně jeho možné spolupráce se Státní bezpečností, hodnotím podstatně kritičtěji, a nemyslím si, že Holubovo charakterové selhání v této době lze přejít mávnutím ruky, jak to činíte Vy.

    Upozorňuji i na nekrolog Josefa Chuchmy v MFD (http://www.trafika.cz/mf/1998/980715/mf16798127.html).

    Děkuji za zveřejnění,

    T.P.


    Francouzská Madame, která jde Němcům na nervy

    Aleš Zeman

    Na politicke scene dnesniho Nemecka se opetovne vynorila elegantni dama - blondyna, ktera je nemecke verejnosti znama nejmene od roku 1985, kdy napsala knihu o Nemcich a nemecko-francouzskych vztazich. Dotycna dama se jmenuje Brigitte Sauzayova. Vystudovala jak ve Francii, tak i v Nemecku. V  nedavne minulosti zastavala funkci oficialni tlumocnice zesnuleho francouzskeho prezidenta Francoise Mitterranda. Jako tlumocnice byla jiz cinna v dobe Valery Giscarda d'Estainga a Helmuta Schmidta. Nyni se docitame z nemeckeho tisku, ze Brigitte Sauzayova bude poradkyni pro Francii pro dolnosaskeho premiera a kandidata na funkci spolkoveho kanclere strany SPD Gerharda Schroedera v nadchazejicich zarijovych volbach.

    Ve francouzstine se zminena kniha z r. 1985 jmenuje "Le vertige allemand" (Nemecka zavrat). Aby nemeckeho ctenare kniha jeste vice nepopudila, v  nemeckem prekladu byl titul pozmenen na politicky korektnejsi nazev "Die raetselhaften Deutschen" (Zahadni Nemci). Kniha se dockala nekolika vydani; to, ktere vlastnim, je ctvrte a pochazi z r. 1988. Pohled Sauzayove na Nemce poloviny 80. let nebyl zdaleka kladny. Zejmena jeji knihu podrobil prisne kritice Klaus Peter Schmidt v tydeniku "Der Spiegel".

    Zurnalistu Schmidta znacne rozladily pausalizujici vety autorky o  nekulturnosti Nemcu vubec, a specificky dle Sauzayove o barbarskem chovani Nemcu ve Francii v dobe letni turistiky: "Na francouzskych dalnicich se plouzi nemecky turista v obrovskem obyvacim aute preplnenem potravinami, aby se mohl vyhnout zastavkam v restauracich. Na francouzskych plazich jsou Nemci obzvlaste nazi, obzvlaste rudi a obzvlaste hlucni. Jsou pripraveni vyhnat z plazi posledni Francouze, kteri nevydrzi jejich nemecke opilecke mejdany, na kterych hulakaji sve pivni pisne." Kdo zazil chovani nemeckych navstevniku ve zname prazske pivnici "U Fleku", asi vi, co ma Sauzayova na  mysli.

    Klaus Peter Schmidt nicmene ocenil, ze Sauzayova, jazykem ponekud nevymachanym, vyslovila nazor na Nemecko a na Nemce, ktery zastava znacne mnozstvi francouzskych intelektualu, politiku a tvurcu verejneho mineni. "V kazdem pripade je dobre, ze to vse jednou bylo jasne vysloveno," napsal Schmidt.

    Podle clanku v "Die Welt" (15. 7. 1998) Madame Sauzayova udeluje Nemcum chytre rady se vztycenym ukazovakem, treba na tema, ze by Nemci meli byt spise Nemci kulturni nezli ekonomicti. Rozhodne by nemeli podlehat americkym vlivum, ale spis kracet ve velkych kulturnich tradicich Nemecka doby Goethovy a Schillerovy a měli by byt narodem "basniku a myslitelu". V takovem pripade by bylo snazsi pro Francouze s nimi jednat. V knize, napsane jeste pred sjednocenim Nemecka, se tez Sauzayova plne zasazovala proti "romantickemu" znovusjednoceni Nemecka.

    Mnoho tvrzeni, nejen o znovusjednoceni Nemecka, je v knize z r. 1985 prinejmensim krajne problematicke. Strana Zelenych a ekopacifiste byli pro Sauzayovou ponekud podobni nacistum v roce 1928. Tento vyrok byl zmirnen dalsim objevnym tvrzenim, ze navzdory tomu nepredstavuje strana Zelenych nebezpeci, ze by se stala diktatorskou stranou. Jen s pomoci Francouzu muze byt Nemecko zachraneno od stareho demona totalitarismu. Sauzayove pripadalo v polovine 80. let podivne tvrzeni nemeckych intelektualu, ze v dusledku rozsireni pocitacu prijde mnoho o zamestnani. Dnes zcela bezpecne vime, ze tato obava nebyla nikterak plana a ze podiv Sauzayove nad touto obavou byl naivne nemistny.

    Sauzayova si patrne casem svuj dojem o Nemcich zlepsila a predokladam, ze i Nemci maji o jejich nazorech dnes lepsi mineni. Dle clanku v "Die Welt" se snazila ziskat misto u kanclere Kohla, coz se ji nezdarilo. Pozdeji ziskala prestizni misto reditelky jazykove sekce na francouzskem ministerstvu zahranici. Od doby sjednoceni Nemecka vede elegantni Francouzka spolecne s  nemeckym historikem Rudolf von Thaddenem na zamku Genshagen jizne od Berlina "Institut pro nemecko-francouzskou spolupraci v Evrope". Prednasi na namety jako: "Prusko a vychod Nemecka z pohledu Francouzu". O  pratelsko-nenavistnem vztahu mezi Bedrichem Velikym a Voltairem pravila: "Neni to nic divneho. Nakonec se vzdy panovnik pohada s intelektualy".

    To, ze byla Sauzayova ziskana jako poradkyne pro nemecko-francouzske vztahy, je povazovano za diplomaticky mistrovsky kousek Gerharda Schroedera. A o nejnovejsich nazorech Sauzayove vysla nova kniha, ktera se jeste letos docka nemeckeho prekladu. Titul kazdopadne zni slibne "Noci v Berline".


    Mluví místopředseda Rady pro rozhlasové a televizní vysílání pravdu?

    Petr Jánský

    V BL ze 7. července je rozhovor Jana Čulíka s Petrem Štěpánkem. Zaujala mě tato pasáž - cituji:

  • Ale vy jste se ODS v minulých dnech zaštiťoval?

    Právě, že taky ne.

  • Tak jak to bylo?

    Je to úplně obráceně. V politickém klimatu, v němž Rada rozhodnutí přijme, jsem hájil názor, že i když je politicky neklidná doba, není nepřátelsky nastavena vůči tomuto rozhodnutí. Obecně jsem říkal, jestli se Klaus se Zemanem na něčem shodnou, je to, že ve státě má vládnout ten, kdo vyhrál ve volbách a nikoliv ten, kdo nevyhrál nic, ale má televizi. A také jsem zdůraznil, že když mluvím s lidmi z ODS, že na mě není činěn tlak, abych rozhodoval tak či onak. Tyhlety věty byly dezinterpretovány úplně obráceně. Někdo řekl, že já jsem se na zasedání měl zaštiťovat tím, že špičky ODS jsou pro zahájení správního řízení. To je nesmysl. Nikdy jsem to za čtyři roky nedělal a neudělal jsem to ani teď. Přesto byla tato zkreslená zpráva zveřejněna. Grémium ODS se naštvalo a přijalo kritické usnesení. Mezitím jsem stihl telefonovat s Benešovou a s Langrem a vysvětloval jsem jim, jak to bylo. Přesto strach, že si pohněvají v této rozbouřené době nejsilnější médium, byl větší, než loajalita k členu jejich strany. (Konec citace)

    Od ledna letošního roku byla Rada (původně 9 členná) doplněna o 4 členy, které nominovala ČSSD. Jakousi podivnou shodou okolností tito 4 členové hlasují vždy s panem Štěpánkem. Protože se rozhodnutí přijímají prostou většinou (7 hlasů), potřebuje pan Štěpánek další dva členy na svou stranu.

    Před hlasováním o zahájení správního řízení k odebrání licence TV NOVA se pan Štěpánek vyjádřil velmi přesně a konkrétně, že má plnou podporu ODS a V. Klause. Protože někteří členové Rady vznesli pochybnosti, upřesnil Štěpánek své tvrzení tím, že před několika minutami telefonoval s mediálním poradcem V. Klause (patrně s L. Jaklem), který prý potvrdil, že ODS za Štěpánkem stojí a že v případě komplikací z titulu zahájení správního řízení podrží nad ním ochrannou ruku. To přesvědčilo ony další dva členy Rady, aby hlasovali pro.

    Jenže po jednání se někteří členové zeptali ODS, zda je pravda, co pan Štěpánek na Radě tvrdil. Ukázalo se, že nikoliv. L. Jakl v televizi prohlásil, že ačkoliv byl Štěpánek do Rady za ODS nominován, nehájí v Radě její zájmy. Nekorektní postup Štěpánka v Radě zaujal dokonce vedení ODS natolik, že hned při dalším zasedání gremia se tato otázka probírala. Zcela jednoznačný závěr pak přednesl místopředseda Beneš na tiskové konferenci - Štěpánek v Radě nehájí zájmy ODS, gremium se od jeho jednání a postojů distancuje.

    Již předchozí aféra kolem dopisu L. Sumegha nevrhla na Štěpánka dobré světlo. Je na soudném čtenáři, aby si poskládal mozaiku skutků. Dá to chvíli práci, ale výsledek napoví, kdo je kdo.

    Petr Jánský


    Věc: Ohlas na postskriptum článku Tomáše Peciny Boj o Novu: Tragédie, nebo fraška v BL 9. 7. 1998

    Dovoluji si upozornit, že plný text výroční Zprávy o stavu vysílání a činnosti Rady České republiky pro rozhlasové a televizní vysílání (1. 2. 1997 - 31. 1. 1998) je již asi čtvrt roku k dispozici na Síti na dvou adresách, a to jednak http://www.csdxc.cz, kde lze též nalézt adresář českých rozhlasových stanic VKV, dále pak na parlamentní adrese http://www.psp.cz/cgi-bin/mem1250/sqw/tisky.sqw pod číslem tisku 413/0.

    Dále bych rád uvedl, že jsem zaměstnancem Úřadu Rady RTV, od jara tohoto roku pověřeným věnovat se mimo jiné i vnějším stykům Úřadu, tuzemským i zahraničním. Nejsem však tiskovým mluvčím ani Rady RTV, ani jejího Úřadu a stanoviska obou jsem schopen pouze zprostředkovat. E-mail Úřadu Rady RTV jest urad_rtv@mbox.vol.cz, fax +420.2.781.08.85, telefon +420.2.781.38.30. Mluvčí Rady Mgr. Petr Štěpánek má mobil 0602.334961.

    PhDr. Pavel Barák


    Pane Čulíku, je něco, co vám jde pod Váš ctěný rypák?

    Frank Třešňák

    Vazeny pane Culik,

    je v Cesku vlastne neco co Vam jde pod Vas cteny rypak? Nebo snad trpite latentnim pripadem syndromus exulantus ktery se vyznacuje kecanim a rejpanim do vseho co se deje doma?

    Pokud mate dojem, ze to dokazete delat lepe, nez ti "nemrcouchove" doma, (ostatne kazdy z nas emigrantu si to asi mysli) tak tam jedte, vyzente je od valu a ukazte jim to. Docela jednoduche, ne? Je skutecne krasne, co rekl ten anonym student o televizi, protoze Mana, (zena), kdyz proklape 56 kanalu i s BBC, tak otravene rekne " v te televizi je zase...." a jde spat. A to je pane jenom "hloupa zenska z domacnosti", v zemi ktera ma ve vsem a i v televizi vysokou profesionalitu. Tak co vlastne chcete od "zaostale" CT.

    Laskave si uvedomte, ze jadro nas cechu je doma, a my at jsme kdekoliv, uz mame s cechy (nanestesti) spolecnou jen rec, a Hradcany, a kecani komukoliv do cehokoliv. Myslenim jsme uz jinde, nemyslime jako oni, prevzali jsme at pro dobre ci pro zle mistni navyky. Poskleboval jsem se kdysi Havlovi, kdyz kratce po nastoupeni na presidenta, se nabizel svetu jako novy mesias, ze urovna kdejaky svetovy problem at je kdekoliv.... Vasek z toho zrejme uz davno vyrostl, a to nema jeste titul. Jeden by si myslel, ze Vy hlava pomazana, moudra, a zkusena zivota v cizine, by mela byt prosta mesiaskeho syndromu, a zatim jak vidim, se pane chovate jak vztekla zizkovska domovnice, ktere nekdo pokalel schody.

    Jako studovany a tim i vzdelany clovek by Jste mel byt moudry, tolerantni a velkodusny. Tak skutecne nevim, proc jim do toho tam doma z venku kecate - poslyste Vy filuto, nemate snad mindraky, ze Jste nebyl pozvan ke zlabu? Nebo se ted snazite "nahradit" ze Jste zdrhnul, kdyz to tam bylo o hubu? Co Vy vlastne vite o zivote tam pred listopadem, byl Jste tam, nastavoval Jste kejhak jako nekteri z nich, nebo jste v bezpeci stekal "za plotem" jako vetsina emigrantskych intelektulalu, a pilne "prcoval" na  padu komunizmu z venku? Mrzi mne, ze Jste mel smulu a nedostal Jste zrejme dissidentsky metal, jako nekteri zaslouzili bojovnici proti temnu kratce po sametarne dostali od pana presidenta.

    Vy jako filozof, by jste se snad mel chovat trosku filozoficky, ne? Zijete zrejme v GB, a ta ma svoje problemy, - viz Vas reporter, a tak se divim, proc neustedrujete moudra ve Vasem novem domove, a nechate Vas byvaly domov, chvilku oddychout. Ono Vas radilu a poucovatelu z venku je plno. Mam dojem, ze si tim kecanim a radenim do ceska vetsina vas - dusevni elity, lecite sve mindraky, a spatne svedomi z toho ze Jste utekli, kdyz to tam bylo horke, a ted to okecavate dokola. . Ono se to dobre keca, kdyz clovek nenese zadnou zodpovednost, a kecat komukoliv do cehokoliv my cesi dovedeme ze vseho nejlepe, jsme narod proroku a spasitelu, a ustedrovatelu mouder, ad nauseum.

    Pokud chcete reportovat z Ceska, je to od Vas hezke, delejte to stale - ale reportujte a pokud musite neco komentovat, udelejte to v prislusne robrice, ne v reportazich. Vetsina z nas, kteri umime cist, si dokazeme udelat usudek sami. Reporter pokud se nemylim ve vyznamu slova, by mel zaznamenavat udalosti bez zkresleni, a ne si k tomu dodavat svoje kranialni vypotky.

    Vazeny pane Culik, nic ve zlem, ale ac ziji zde v Kanade, povazuji se stale za obcana Zizkova, a pysnim se tim, ze kdyz jsem doma, a "porazim bahna v knajpe" mne nikdo at prizvukem, ani jinak nerozezna od domorodcu. Nevim jestli pijete pivo, na to intelektualove moc nejsou, mimo toho pit ty anglicke sracky je nestesti, ale zajedte jednou do Prahy, jdete tam do hospody kde maji dobre pivo - Gambrinus - nebo Budvar, a poslouchejte cvrkot. Mozna, ze se neco dozvite.

    Uprimne a pratelsky Vas zdravi,

    Frantisek Tresnak

    P.S. protoze Vas pane vubec neznam je mozne, ze se mylim o Vasi minulosti, a pokud Jste byl jeden z aktivnich DOMACICH chartistu, tak mi prominte. ( Osobne si vsech chartistu vazim, ale jak ted uz vsichni vime, byla to heroicka, ale zbytecne snaha).


    Britské listy dělají dobrou práci

    Petr Hájek

    Vazeny pane Culiku

    jmenuji se Petr Hajek, profesi matematik. Poslednich asi sest let travim v cizine ve snaze vydelat na zivobyti.(Zacal jsem jako grad.student) Jako vsichni v podobne situaci, i ja vidim udalosti doma ze zcela jine perspektivy nez ti co tam ziji.

    Jiz nejsem ochoten tolerovat ty nase typicke male svinarny a spostotu, atd. vite o cem mluvim. Clovek si uvedomi tu myslenkovou propast ktera deli Cechy od civilizovane Evropy. Byl jsem pravidelne sokovan pri mych navratech domu jak maji i velmi chytri lide vymyte mozky nasimi sdelovacimi prostredky, lepe receno propagandou. Jak dogmaticky a mechanicky brani zcela nesmyslne postupy vlady atd. (jak si nechavaji vladnout lidmi pro nez spinave penize neexistuji) a vseobecne jak malo vlastniho usudku Cesi maji. Lidove receno, jak si nechavaji srat od vrchnosti na hlavu.

    Neni potom divu ze zeme je v rozvratu a lide si to ani neuvedomuji.

    Chtel bych Vam takto podekovat za Vase Britske listy, ktere podle me maji velmi dobrou uroven a ktere se evidentne snazi o probuzeni nezavisleho mysleni (a medii) v zemi. To je zcela zasadni krok bez nehoz nelze vybudovat demokracii.

    Delate velmi dobrou a dulezitou praci.

    Drzim palce,

    Petr Hájek


    Nechte už ubohého Klepetka, vždyť se mu v Jednadvacítce třesou ruce

    From:pikalek@assoc.soc.cas.cz

    Vazeni,

    jiz delsi dobu ctu vase analyzy zpravodajstvi CT. Protoze jsem studentem sociologie, mam o toto tema i trochu "profesni" zajem.

    V jednom vsak s Vami nemohu souhlasit: Nelze rici, ze by se v CT nic nedelo a zpravodajstvi se vracelo k predchozi urovni.

    Podle meho nazoru je dnes zpravodajstvi mnohem horsi nez pred napr. 6 mesici.

    Priznavam se, ze k tomuto zaveru me nevede seriozni analyza, ale pocit. Zpravodajstvi CT je dnes nesnesitelne NUDNE.

    Ani Vami ocenovana Jolana Voldanova neni o nic mene nudna mez ostatni, naopak je jeste nudnejsi - ostatnim se muzeme aspon smat.

    V CT zrejme povazuji nudne zpravodajstvi za profesionalni, cim nudnejsi, tim profesionalnejsi.

    Vas ctenar

    PS: Toho neboheho Klepetka uz tolik netrapte: Vcera (nebo predevcirem - vse je tak stejne, ze mi vsechny 21 splyvaji) jsem se koukal na 21 a on mel tremu, az se mu ruce klepaly.


  • |- Ascii 7Bit -|- PC Latin 2 -|- ISO Latin 2 -|- CP 1250 -|- Mac -|- Kameničtí -|