Šíří se (nepodložené) zprávy, že se prý na některých vysokých školách letos konaly přijímací zkoušky neregulérně (opakovaně se v této souvislosti hovoří o právnické fakultě UK). Obracíme se tedy na letošní uchazeče o vysokoškolské studium s výzvou: měli jste snad pocit, že se zkoušky konaly někde neregulérně? A pokud ano, vyšla vám vstříc fakulta, kde jste přijímací zkoušku dělali, a poskytla vám zadání testů i vaše výsledky, aby mohl váš výkon zhodnotit nezávislý odborník? Napište nám, pokud této vaší žádosti na fakultách nebylo vyhověno. Chtějí se tím zabývat i jiné sdělovací prostředky, pokud se ozvou lidé, kteří své zkušební skripty k nezávislému posouzení nedostali. Mladí lidé by se neměli bát ozvat.
Jakub Puchalský, generální ředitel ČT, píše Janu Čulíkovi: "Éra otevřenosti a korektnosti v České televizi začala, ale plnou verzi projektu reformy ČT, na jehož základě jsem byl jmenován, nezveřejním"
Motto:
Právo na informace jako základní lidské právo
7) Právo na informace je základní lidské právo, které bylo zdůrazněno precedenčním právem Evropské komise a Evropského soudu pro lidská práva v souvislosti s článkem 10 Evropské konvence o lidských právech a uznáno článkem 9 Evropské konvence o televizi bez hranic, stejně jako všemi demokratickými ústavami.
Vlastníkem práva je občan, který také má příslušné právo požadovat, aby informace předávané novináři byly sdělovány pravdivě v případě zpráv a poctivě v případě názorů, bez vnějšího zasahování veřejných orgánů nebo soukromého sektoru.
(...)
9) Česká televize vychází ze zásady, že veřejné orgány se nesmějí domnívat, že jsou vlastníky informací.
KODEX ČESKÉ TELEVIZE
Výměna dopisů
Vazeny pane Puchalsky,
mohl byste mi prosim poslat e-mailem plnou verzi vaseho projektu, s niz jste zvitezil v konkursu na funkci generalniho reditele CT?
Predem dekuju.
Jan Culik
12. července 1998
Date: Mon, 13 Jul 1998 12:00:26 +0200
Vážený pane Čulíku,
domnívám se, že pro Vaše glosátorsko- analytické potřeby jsou internetově dostupné hlavní teze projektu zcela dostačující. V těchto tezích je vše podstatné a směrodatné.
S pozdravem
Jakub Puchalský
Date: Mon, 13 Jul 1998 12:58:42 +0100
Vazeny pane Puchalsky,
nemohu delat poradnou praci, pokud nemam k dispozici radny vychozi material.
Domnival jsem se, ze vasim prichodem do Ceske televize nastala era otevrenosti.
Znovu vas zadam o zaslani textu vaseho projektu.
Nebo jsou nejake duvody, proc by mel zustat tajny?
Predem dekuji.
Jan Culik
Date: Mon, 13 Jul 1998 19:57:32 +0200
Vážený pane Čulíku,
znovu opakuji, že hlavní teze obsahují naprosto všechny programové,
organizační a strategické analýzy a z nich vyplývající doporučení, z
nichž nové vedení chce a bude vycházet. Rada ČT jako kontrolní orgán
veřejnoprávní televize akceptovala zveřejnění hlavních tezí a právě rada
je ze zákona povolána k tomu, aby průběžně posuzovala, zda - li (sic)je
projekt naplňován. Domnívám se, že vaše obavy z nedostaku otevřenosti
nejsou na místě a skromně si dovolím tvrdit, že éra otevřenosti a
korektnosti skutečně začala.
Mimochodem, docela by mě zajímalo, v jaké "pořádné práci" je Vám
bráněno.
Jakub Puchalský
Vazeny pane Puchalsky,
dekuji vam za dopis. Oba vase dopisy zitra v Britskych listech zverejnim.
Dovolte prosim, abychom posoudili sami, stejne jako ctenari Britskych listu, do jake miry se lisi shrnuti vaseho projektu, publikovane na internetovych strankach Ceske televize, od jeho plne verze.
Otazka, zda je podrobny projekt, na jehoz zaklade jste byl jmenovan do funkce generalniho reditele Ceske televize, tajny ci verejny, je, jak uznate, otazka zcela zasadni.
Doufam, ze je pravda, jak pisete, ze era otevrenosti a korektnosti v Ceske televizi skutecne nastala. Reakce pana Zdenka Samala na trinact otazek Tomase Peciny, tykajicich se zpravodajstvi CT, a mnoho jinych skutecnosti, tomu vsak zda se prilis nenasvedcuji.
Zadam vas znovu zdvorile, abyste poskytl plny text vaseho projektu, abych bylo podle neho mozno verejne hodnotit, do jake miry ho v CT postupne realizujete. Pokud to neucinite, uvedte prosim vyslovne, ze projekt, na jehoz zaklade jste byl jmenovan do vyznamne verejne funkce, je v dnesni Ceske republice tajny.
Prosim potvrdte take vyslovne - jak se zda vyplyvat z vaseho dopisu - ze pravo hodnotit realizaci projektu, na jehoz zaklade jste byl jmenovan, ma podle vaseho nazoru pouze Rada Ceske televize a nikdo jiny do toho nema co mluvit.
Predem dekuji,
Jan Culik
Česká televize, a především její v dnešním světě nejdůležitější část, totiž zpravodajství, má otevřený kontrakt s více než třemi milióny českých domácností. Právě jim je Jakub Puchalský v první řadě odpovědný za realizaci svého projektu. Ta musí být důsledně a systematicky podrobován kritické veřejné debatě. Tuto debatu musejí stimulovat nezávislí novináři.
Kromě stručného shrnutí projektu Jakuba Puchalského existuje plná verze tohoto projektu, na jehož základě vyhrál Puchalský v únoru 1998 konkurs na funkci generálního ředitele ČT.
Puchalského dokument není pokud vím ani tak ucelený projekt do budoucna, jako spíše soubor kritických připomínek k dosavadnímu fungování České televize: seznam toho, co by se dalo zlepšit.
Vzhledem k tomu, jakým způsobem hovořil Jakub Puchalský o svém projektu letos na jaře, je velmi pravděpodobné, že mnohé kritické připomínky, které vznášejí vůči zpravodajství České televize Britské listy, jsou obsaženy i v projektu Jakuba Puchalského.
Je legitimní usilovat o zjištění, jakou konkrétní kritiku praxe zpravodajské redakce ČT obsahuje podrobný projekt Jakuba Puchalského a do jaké míry bylo to, co Puchalský ve svém projektu kritizoval, za prvních sto dní jeho ředitelování napraveno - anebo zda byla alespoň tím směrem vyvinuta nějaká snaha.
Seriózní novináři, zabývající se v ČR závažnou problematikou veřejnoprávní televize by měli Puchalského projekt s nynější praxí České televize v tomto smyslu bod po bodu srovnat. Britské listy by to udělaly velmi rády, přístup k projektu však jim byl zatím odepřen. Doufejme, že ne nadlouho. Co by to signalizovalo?
Je zvláštní a v demokratických poměrech poněkud nezvyklé, že Jakub Puchalský rozhoduje, k čemu bude novinář jím poskytnuté informace asi používat, a podle toho je hodlá filtrovat.
Jak by vypadal tento přístup představit v běžné politické praxi?
Znamenalo by to, že třeba ministerstvo průmyslu a obchodu bude poskytovat podrobné informace o své činnosti Hospodářským novinám, ale méně podrobnější informace Reflexu nebo Respektu a úplně minimální informace Blesku a Špíglu. (Těm přece - rozhodne ministerský úředník - pro jejich účely jen minimum postačí.)
Předběžně se filtrovaly informace podle toho, jak úředníci uznali, že je to pro koho vhodné, v rakouském mocnářství zejména před rokem 1860.
Není to nic jiného než cenzura. (Tehdy se to taky tak jmenovalo.)
Jak se to slučuje s proklamovanou láskou ke svobodě projevu, deklarovanou v Kodexu České televize?
Jan Čulík
Proč se Britské listy často zabývají Českou televizí?
Veřejnoprávní celoplošná televize je ve vznikajících postkomunistických demokraciích neobyčejně důležitou institucí. Veřejnoprávní televize má přímý vliv na stav demokracie v České republice. Její role je životně důležitá v každé době, nejvíce však v době politické nestability a hospodářských problémů, jako je doba nynější.
Veřejnoprávní celoplošná televize by měla být nejprestižnější institucí v národě. Měli by v ní pracovat nejkvalitnější lidé a nejlepší, nejostřejší novináři. Pokud se jí zmocnila klika neumětelů, kteří se snaží skrývat nedostatek svých schopností arogantním vystupováním, byl by to velmi vážný problém, který ovlivní v České republice všechno.
Problém druhořadosti České televize je daleko závažnější než dramatický vývoj na české politické scéně, opoziční smlouva mezi donedávna silně znepřátelenými politickými oponenty, podivné výroky prezidenta Havla a další zpravodajská pěna dne.
To, jak bude plnit svou závažnou funkci veřejnoprávní celoplošná televize, bude zásadním problémem pro Českou republiku ještě dlouho poté, co nynější "dramatické" politické události budou zcela zapomenuty.
Představa, že důležité záležitosti smějí hodnotit jen odborné či parlamentem delegované instituce, a jiní lidé do toho nesmějí co mluvit, je v demokracii scestná. Je to přežitek komunistické minulosti.
Všichni, české sdělovací prostředky, česká intelektuální obec i řadoví občané by měli ve vlastním zájmu sami aktivně vyžadovat, aby se Česká televize zbavila iracionality, infantilismu a ješitnosti (viz dopis Pavla Boudy a reakce Zdeňka Šámala) a začala se chovat dospěle, racionálně a profesionálně.
JČ
Nacionalistická bigotnost a vraždy v Severním Irsku
Teroristé nesmyslně zavraždili zápalnou bombou v neděli ve čtyři hodiny ráno v Severním Irsku tři malé chlapce. Bylo to vyvrcholením dosavadních nepokojů, které vyvolávají každoročně touto dobou relativně nevýznamné extrémistické organizace. Oranžský řád, protestantská organizace se vždycky v červenci snaží na "počest" vítězství protestantů nad katolíky v roce 1690 (!) u řeky Boyne organizovat provokativní pochody katolickými čtvrtěmi v Severním Irsku, které často vedou k násilí. Letošní pochod v Drumcree vláda nechce povolit, a tak tam vzniká slepý konflikt. Příslušníci Oranžského řádu tam protestují ve snaze prosadit své "právo" na demonstraci. Proti nim stojí obrněná moc britské policie a armády." Takto o celé záležitosti psal v pondělí 13. července na deník Guardian:
Jason Quinn oslavil minulé úterý své osmé narozeniny. Maminka mu proto dovolila, aby si pozval na přespání pět kamarádů. Postavili si v dětském pokoji stan pro dva lidi a všichni nalezli dovnitř. Jedli čokoládu a bonbóny. Strašili se navzájem duchařskými historkami. Smáli se dlouho do noci, než usnuli.
Devětadvacetiletá Chrissie Quinn dala svému synovi k narozeninám peníze. Koupil si za to tenisky.
Měl je na nohách v sobotu, když běhal venku s kamarády a sbíral dřevo na velkou vatru, která se měla konat 11. července na sídlišti v Carnany. Koupili si cestou domů smažené hranolky a pak se dívali jako v transu na plameny, které šlehaly vysoko k obloze.
Jason nevěděl nic o tom, že je vatra oslavou vítězství krále Viléma III v bitvě u řeky Boyne nad katolickými jednotkami krále Jakuba II. Ani nevěděl nic o sporech mezi protestanty a katolíky a existuje mnoho daleko starších a moudřejších lidí, kteří se v tom také nemohou vyznat.
V neděli se z popele vatry ještě kouřilo. Jason byl mrtvý. Mrtví byli i jeho bratři, desetiletý Richard a devítiletý Marek. Byli zavražděni, když v noci spali.
Stali se obětí zápalné bomby, vhozené do jejich bytu ve čtyři hodiny ráno v noci na neděli. Už týden sílilo napětí poté, co bezpečnostní jednotky zakázaly pochod Oranžského řádu katolickou čtvrtí v městě Portadown. Pochod trvá patnáct minut. Kvůli němu jsou nyní tři děti mrtvé.
William Bingham, kaplan Oranžského řádu v hrabství Armagh, významný činitel protestantského hnutí, se postavil do čela požadavku, aby byly týden trvající protestní akce ukončeny. Demonstrace po nacionalistické, katolické Garvaghy Road ve stínu rakví tří malých dětí by byla Pyrrhovým vítězstvím.
David Trimble, První ministr pro Irsko a dlouhodobý stoupenec Oranžského řádu, požadoval, aby řád opustil Drumcree. Řekl prostě: "Žádná ulice nestojí za tyto životy."
Jason, podle svědectví jednoho souseda, se snažil z ohně utéci. Brečel: "Hoří mi nohy! Hoří mi nohy!"
Chrissie Quinnová, které se podařilo dostat se z domu ven, stála na ulici v zoufalém pláči s rodinnou přítelkyní, osmnáctiletou Christine Archibaldovou, která byla v domě na návštěvě. Obě byly postiženy vdechováním kouře.
Quinnová kašlala znovu a znovu tatáž slova: "Sežeňte žebřík. Sežeňte žebřík. Jsou tam moje děti. Jsou tam moje děti."
Jednatřicetiletý Raymond Craig, její nový přítel, který byl také v domě, se heroicky pokusil chlapce zachránit. Vylezl na malou verandu před domem, dostal se až k oknu a rozbil ho pěstí. Hodně se při tom pořezal a zabalil si kolem obličeje modrý ručník, ve snaze proniknout intenzívním horkem. Přišel příliš pozdě.
Hasiči běželi nahoru po schodech v obavě o život čtvrtého syna Chrissie Quinnové. Ale třináctiletý Lee byl na návštěvě u své babičky, Ireny Quinnové, jejíž dům shořel po útoku zápalnou bombou o několik dní předtím.
Chrissie Quinnová ležela včera v nemocnici. Neutrpěla kromě vdechování kouře žádné další zranění. Přála si, aby bývala zahynula spolu se svými syny. Nebyla schopna mluvit, nebyla schopna se hýbat.
Útočníci se zaměřili na dům Chrissie Quinnové, údajně na podporu práva Oranžského řádu demonstrovat v Drumcree. Zaútočili na její dům proto, že je katolička. A co bylo horší, vychovávala své syny jako protestanty.
Quinnová pochází z dlouhé linie smíšených manželství. Její otec je katolík a její matka je protestantka. A její babička z matčiny strany byla katolička, která si vzala protestanta.
Dělnické sídliště v Carnany, postavené před 22 lety, je přibližně z 90 procent protestantské. Dosud tu ale nikdy nedocházelo k sektářskému násilí. Tento týden dostalo pět katolických rodin, žijících na sídlišti, vánoční blahopřání. V každém z nich byla kulka.
Pro Chrissie Quinnovou a její syny to nebylo lehké. Před dvěma lety se museli ze sídliště vystěhovat, poté, co to Johnu Dillonovi, manželu Quinnové, nařídila organizace Ulster Freedom Fighters, Bojovníci za svobodu Ulsteru. Místní lidé říkají, že šlo o drogy.
Rodina se přestěhovala do města Portrush, o několik kilometrů dál na pobřeží hrabství Antrim, ale bylo jí nařízeno, aby se odstěhovala i odtamtud. Odjeli tedy do Anglie.
Manželství se rozpadlo a manželé se rozešli. Quinnová se vrátila s dětmi na sídliště. Nastěhovali se tam teprve minulý čtvrtek, tři dny před vraždou tří chlapců.
Na barikádě: Nemůžeme přestat, jen proto, že ti chlapci zemřeli. To by byla slabost.
Ve vzdálenosti asi jednoho sta kilometrů ležely tři mrtvé děti a oranžisté v Drumcree neuměli skrýt svůj smutek. S hlavami skloněnými, stáli před kostelem v dešti a mlčeli. Vevnitř se modlili jejich spolubratří, aby se Bůh smiloval nad dušemi právě zemřelých.
"Je to strašné, opravdu strašné, ale nemůžeme ukončit protest jen proto, že ti chlapci zemřeli," řekl devatenáctileté Dean Curry.
"Byla by to slabost a to je typická protestantská potíž. Vždycky, když jde do tuhého, ustoupíme, a dovolíme katolikům, aby pošlapali naše práva. Všichni v Anglii si myslí, že jsme všichni zlí. Nejsme, ale nemůžeme se vzdát, musíme vytrvat, nebo na nás budou katolíci dál tlačit. Irská republika bývala z 10 procent protestantská, nyní je protestantská už jen ze dvou procent. To by se stalo i tady, pokud bychom to připustili.
Katolíci bojují neustále, ale protestanti jsou daleko zaostalejší, ti ustupují. Katolíci neustupují nikdy."
"Neneseme žádnou odpovědnost za to, co se stalo. Demonstrujeme tady nenásilně. Za tu smrt těch chlapců nese vinu Tony Blair, ministryně pro Severní Irsko Mo Mowlamová a Alistair Graham, předseda komise, rozhodující o povoleních k demonstracím v Severním Irsku," řekl Marek, otec dvou dívek.
Zdravotní péče versus zájmy společnosti
Jan Čulík to všechno začal nevinnou otázkou. Ptal se, zda je pravda, že se na sněmu AV ČR mluvilo o tom zda demografové dostali za úkol zjistit, zda zvýšení spoluúčasti na zdravotní péči povede ke zvýšené úmrtnosti a tím k ušetření peněz za důchody (BL, 29.6. 1998).
Schytal to pak z několika stran, zejména od Vladimíra Wagnera z Ústavu jaderné fyziky AV ČR, který označil zveřejnění otázky za pitomost a v návalu zřejmé nespokojenosti s BL se dostal až k manažérským schopnostem Ivana Kytky a nedostatku logického uvažování Andrew Stroehleina.
BL ovšem netvrdily, že demografové danou věc studují, ale ptaly se na to, zda se o takové věci na sněmu AV (či jinde) mluvilo. Ani předmět údajné demografické studie není sám o sobě pitomý. Když totiž (citlivě) vynecháme úmrtnost a trochu název pozměníme, dostaneme politicky zcela korektní titul pro seriózní demografickou studii: Vliv zvýšení spoluúčasti (občanů) na zdravotní péči na zdravotní stav vybraných věkových skupin ČR.
Taková věc by měla vládu, která podobné opatření zamýšlí, nepochybně zajímat. Nápad zvýšit spoluúčast, případně zavést různé poplatky, je založen na představě, že lehce nemocní nebudou navštěvovat lékaře (aby ušetřili peníze) a tím se sníží celkové náklady na lékařskou péči. Důsledkem takového opatření ovšem může být to, že nemocní budou vyhledávat lékařskou péči se zpožděním a ve stavu, který může vyžadovat hospitalizaci, nákladnější léky atd., takže k žádné úspoře nejen nemusi dojít, ale celkové náklady mohou přes vyšší spoluúčasti ještě stoupnout.
Z dat, která taková studie nahromadí, se pak jistě dá odhadnout i to, zda se něco ušetří na oněch nešťastných důchodech. Domnívám se však, že otázka důchodů je v tomto kontextu podřadná. Občas se lze dočíst, že solventnost vlády (vrátit občanovi část toho, co si ušetřil na stáří) je časovaná bomba k jejímuž výbuchu v budoucnosti dojde. Není to ovšem zcela přesné, protože jde o proces pozvolný, který se dá různě ovlivňovat. Dnešní politiky tedy nemusí moc pálit, protože ke krizi nedojde zitra nebo za rok.
Ve hře jsou jsou daleko víc náklady na zdravotní péči a její dostupnost. To je oblast, která žije ze dne na den a to jak politicky tak ekonomicky. Důchodkyni "od vedle" totiž můžete dát oběd nebo kabát, když
vidíte, že je potřebná. Nemůžete ji ale vyoperovat žlučník, vyměnit kyčelní kloub nebo odsypat z pytlíku antibiotika.
Se zajištěním zdravotní péče zápolí všechny vlády světa, i ty nejbohatší. Jde o složitý komplex navzájem se prolínajících ideologických, ekonomických a psychologických problémů. Lékařská věda pokročila stejně tak jako farmakologie a přístrojová technika, takže všechno je dokonalejší, ale zároveň nákladnější. Tento vývoj na jedné straně vzbuzuje naději, že ten či onen neduh se dá vyléčit nebo zmírnit a na druhé straně obavu, že společnost nebude mít prostředky na všechno a pro všechny.
V bohatých zemích se tento rozpor dostává do kritického stadia, jehož první fází je hledání dalších zdrojů financování zdravotní péče. Sem mimo jiné patří různé spoluúčasti (user fees) pacientů, úsporná opatření jako rušení nebo slučování některých nemocnic a v neposlední řadě zkracování hospitalizace na nejmenší možnou míru. V této souvislosti stojí za zmínku, že běžné náklady na den v nemocnici nejsou příliš rozdílné od měsíčního důchodu.
Některé opatření, která vypadají dobře na papíře, se v praxi neosvědčují. Kanadské nemocnice, propouštějících rodičky do 24 hodin po porodu, například zjistily, že se matky často vracejí během krátké doby a že následná hospitalizace vymazává předcházející úspory.
V okamžiku, kdy budou finanční možnosti vyčerpány, bude nutné změnit způsob distribuce lékařské péče - tedy co, komu a kolik. Toto rozhodování zahrnuje politická, odborná a emocionální hlediska.
V Kanadě podle zákona existuje universální zdravotní péče. Dotknout se principu universálnosti je (zatím) politickou sebevraždou. Hledají se tedy cesty jak zákon obejít, aniž by to vzbudilo větší pozornost. Jedním z možných mechanismů v tomto směru je zavedení zvláštních soukromých klinik v nichž by pacienti připláceli za (možná) lepší a rychlejší služby. Na tomto místě je nutné vysvětlení. Z hlediska pacienta existuje v Kanadě bezplatební (nikoli však bezplatná) lékařská péče, která pokrývá většinu toho, co člověk potřebuje aby fungoval. Při návštěvě lékaře musíte toliko prokázat svou totožnost. Lékař pak pošle účet pojišťovně, která mu podle ceníku úkon proplatí.
Existence zmíněných soukromých klinik by vedla k upřednostňování lidí, kteří na to "mají" neboli ke vzniku dvojstupňového systému. Jejich zastánci vycházejí z názoru, že nikdo nemá právo přikazovat lidem, jak mají a mohou nakládat se svými penězi, takže chtějí-li investovat do lepší lékařské péče, tak proč ne. To je jistě pravda a taky v tom nikdo nikomu nebrání, pokud tak chce učinit mimo rámec universální lékařské péče.
Otázkou tedy je, jak se vypořádat se začarovaným kruhem v němž lpění na universálnosti vede k jejímu ohrožování. Možnosti jsou v podstatě dvě. Ta první se týká přehodnocení rozsahu základní péče a lékařských postupů s ní souvisejících. Do této kategorie spadá vyjmutí některých druhů lekařských prohlídek ze seznamu a přehodnocení potřebnosti určitých laboratorních zkoušek.
Druhá možnost je zvážit relativní efektivnost poskytované lékařské péče - v Kanadě se v této souvislosti začíná mluvit o její strukturalizaci. Pokusím se objasnit na příkladu o co jde. Představme si lékaře, před nímž jsou dva stejně těžce zranění z dopravní nehody, jeden dvacetiletý a druhý sedmdesátiletý. Okamžitý zákrok s velkou praděpodobností zachrání toho z nich, kdo přijde první na řadu. Šance druhého jsou nevalné. Lékař se tedy musí na místě rozhodnout a nejspiš se pokusí zachranit dvacetiletého, který má vlastně život před sebou. Strukturalizace v podstatě znamená převedení popsané situace do makroměřítka.
Ve zdravotním systému, který nemůže poskytnout všechno všem je nutné určit pořadí důležitosti. Problém je v tom, že rozhodnutí, která jsme ochotni akceptovat v mikroměřítku, se v makroměřítku mění na formální koncepci, jež okamžitě naráží na etická, emocionální, náboženská a konec konců i legální hlediska.
V Kanadě proběhl před nějakým časem proces v němž se matka mongoloidního dítěte soudila s nemocnicí kvůli tomu, že její syn byl vyjmut ze seznamu čekatelů na transplantaci srdce. Stanovisko lékařů bylo, že jiní pacienti byli potřebnější s lepší prognózou do budoucna (mongoloidnímu dítěti dávali i s novým srdcem asi dva roky). Reakce matky byla z emocionálního hlediska pochopitelná a protože tíseň ještě není tak velká, soud nakonec vyhrála. Z hlediska využití omezených prostředků to ovšem bylo rozhodnutí neracionální, protože stejné srdce mohlo zachránit třeba živitele rodiny.
Uvedený příklad je zřejmě protipólem starověké Sparty, kde házeli nedochůdčata se skály. Kyvadlo pokroku se na své dráze od Sparty začíná pomalu zastavovat a čím dřív se začne pohybovat zpět, tím rychleji bude třeba hledat kompromisní řešení.
Úvahy o zdravotnictví se, z pochopitelných důvodů, zabývají především lidmi, kteří lékařskou péči potřebují a tedy do značné míry lidmi starými. V této souvislosti stojí za zmínku (podle mého názoru) nový trend v přístupu ke staré pravdě "jednou tam musíme všichni". Čím dál tím víc se totiž mluví o právu jednotlivce vzít konec života do vlastních rukou. Odejít decentně v okamžiku, který si sám zvolí. V čase, kdy se život láme v přežívání neboli, jak se teď casto říká, když život ztratí svoji kvalitu.
Je pravděpodobné, že k tomuto trendu přispěl AIDS, který jakoby kondensuje proces stárnutí do velmi krátkého intervalu několika málo let. Díky tomu vidíme jako ve zrychleném filmu přechod od plného života k fyzickému úpadku. U přirozeného stárnutí se kvalita života mění tempem, které umožňuje psychické vyrovnání se změnami. AIDS naopak přináší změny rychle a tak nakonec zůstává racionálně uvažující mozek v nefungující tělesné skořápce. A právě tento kontrast, během posledních deseti let mnohokráte presentovaný sdělovacími prostředky, nepochybně vede k tomu, že lidé začínají uvažovat o tom co udělat v případě, že jejich život ztratí svoji kvalitu, a to hlavně v souvislosti s chorobami, které postupně zasahují centrální nervový systém.
V Kanadě není pomoc při sebevraždě ani eutanázie zákonná. Občan však může odmítnout léčení a dokonce sepsat legálně platný a pro lékaře závazný dokument (living will) v němž může určit, jak s ním má být naloženo, kdyby ztratil vědomí - může například předem odmítnout připojení na různé podpůrné systémy.
Není žádný důvod proč by někdo nemohl studovat třeba dopad living wills nebo eutanáze na zdravotnictví. Jistě, jde o velmi citlivé téma, které však nezmizí, když o něm nebudeme mluvit. To, že řeč byla především o kanadských poměrech nikterak neznamená, že podobné problémy neexistují nebo nebudou v dohledné době existovat v ČR a že by se neměly otevřeně studovat.
Cela dohoda CSSD s ODS by mohla byt trojskym konem
Americkym stylem: Vitez at vezme vse !
Kdo by pocital s tim, ze by vitez v nedavnych cervnovych volbach (CSSD - socialni demokracie) sestavil vlastni vladu bez pomoci kohokoliv?
S tim nepocital ani sam Milos Zeman, predseda vitezne CSSD, kdyz se snazil sestavit koalici a nabizel osmiprocentni Unii svobody navrat ministerstva zahranici jejimu vyznacnemu clenovi Josefu Zieleniecovi a i jina vyznacna mista. "Vazim si odpovednosti, otevrenosti a velkorysosti pana Zemana behem vyjednavani s nami", prohlasil Jan Ruml, predseda US, po porade 2. cervence tesne pred tim, nez zamitl Zemanuv navrh a vyjadril touhu vytvorit pravostredovou koalici sve strany (US) s ODS a s lidovci. (5. cervence ministr Vladimir Mlynar vsak naznacil, ze jeho strana US jeste uvazuje o prijeti Zemanova navrhu!)
S tim nepocital ani sam Josef Lux, predseda lidovcu (KDU-CSL), ktery byl ochoten jit do koalice s kymkoliv; tedy i se Zemanem (ktery pry mu nabizel predsednictvi ve vlade), pres odpor lidoveckych regionalu pod vedenim Jana Kasala, a klidne by vytvoril i pravo-stredovou koalici (s ODS a US) navrhovanou Rumlem. (Lux vlastne pry prohlasoval, ze se spoji s kymkoliv s vyjimkou byvaleho predsedy vlady Vaclava Klause.) Bez vlastni viny je nyni Lux jako plachetnice bez vetru.
S tim nepocital ani sam Jan Ruml, kdyz si byl tak jisty, ze pred vyjednavanim zverejnil podminky sve strany, ze kazda strana nabizene koalice (ODS-US-lidovci) musi mit tretinu vlady a zadna nesmi mit vetsinu.
Vsichni se prepocitali!
O predminulem vikendu byl Vaclav Klaus v Coloradu v USA. Teprve zde si asi uvedomil, jak funguje politika ve vyspele demokracii (USA), kde vitez bere vse. To vsak neznamena, ze by tim byla dana moznost nastoleni diktatury. Velmi casto, kdyz je v USA president zvolen vetsinou, parlament ovladne druha strana. Ale vzdyt v USA nejsou jen dve strany. Je jich mnoho. Pouze dve strany vsak jsou "vladni" pokud se tyka administrativy (president) a zastupitelstva (parlament). Heslo "Ex pluribus unum" (Z mnoheho jedno) je ve znaku USA. I kdyz jsou v Americe pouze dve vladni strany, Spojene staty jsou republika a nikoliv demokracie (neni to diktatura vetsiny mensine). Americky president (vlastne predseda vlady) i parlament zamysleji zastupovat vsechny, i ty, co se do vlady nedostali a i ty, co volby prohrali. Musite zit ve Spojenych statech, abyste tento zpusob demokraticke republiky mohli pochopit.
Tak zdaleka pres ocean si asi Pan Klaus uvedomil realitu, ze se v CR schyluje k tomu, ze by dve velke vitezne strany mely skakat, jak jim hraji mensi strany. Taktez si uvedomil, ze CSSD ve volbach zvitezila, a proto by mela dostat prilezitost vladnout alespon ctyri roky (volebni termin americkeho presidenta) a ukazat kam Ceskou republiku dovede.
Cela dohoda CSSD s ODS by mohla byt trojskym konem
Skutecnost je takova, ze vlastne byvaly premier Vaclav Klaus opousti potapejici se lod, Ceskou republiku.
Kdyz Klaus nastupoval svou vladu, CR byla zarici hvezdou na stredoevropske obloze a mela nejlepsi podminky dostat se mnohem dal, nez jeji sousedi. Nyni je vsak posledni! Je jedinou zemi v oblasti se zapornym hospodarskym rustem a se znacnym deficitem rozpoctu a zahranicniho obchodu. Prognozy CR: ekonomicky rust 1.4%, inflace 12.2%, nezamestnanost 6.2% - tedy - zeme je ve stavu hospodarske recese. Sam predseda nynejsi urednicke vlady Tosovsky predpovedel, ze obyvatelstvo ceka obtizny cas a slzy, nebot CR nebude mit zadne prostredky, jak splnit aspon zakladni minimalni zivotni podminky.
Za techto podminek Zeman a jeho vladni tym budou muset vypracovat vlastni vladni program, jak potapejici lod zachranit a pak ho splnit bez podpory.
Presny text CSSD-ODS dohody neni znamy, ale neni dulezity, at si navzajem slibi cokoliv. Jsou to protichudne strany. Nastoleni vlady CSSD nemusi ODS podporovat, pouze se muze zdrzet hlasovani. Taktez tomu bude v nasledujicich letech: vlada muze vladnout pouze podle zakonu schvalenych parlamentem. Tak v parlamente se behem ctyrech let Zemanovy vlady budou vyjednavat koalice kolem kazdeho zakona.
Presto ze se o podpore komunistu dosud nikdo nezminuje, je jasne, ze budou podporovat levicovou vladu Zemana (sveho byvaleho clena). KSCM je treti nejvetsi stranou, a proto musi byt plne respektovana jako statopravni strana az do doby, kdyby se prokazalo, ze je podvratna. Bylo by nutno prokazat, ze se snazi prevzit vladu nedemokratickym zpusobem (jak to ucinila v unoru 1948). KSCM se ke sve minulosti (oficialne) nehlasi. Prohlasuje uplny opak. Za techto podminek musi byt respektovana v parlamente i na Hrade.
Sestaveni CSSD vlady
Bude pozoruhodne sledovat, zda Zeman sestavi svou vladu pouze ze clenu sve strany, ci zda si vybere nejschopnejsi lidi odevsud bez uvazeni politicke prislusnosti (podle americkeho vzoru).
Taktez budeme bedlive pozorovat Zemanuv pomer k exilu. Osobne, vzdycky jsem se dival na soc-dem stranu jako satelita komunistu presto, ze ne vsichni jeji clenove byli ci jsou komuniste. Naopak, mnozi bojovali proti komunismu, ale tech je mensina. Z teto skupiny nekteri zaujimaji vyznamne pozice v CR (i v senatu), ale mnoho jich jeste nyni zustava v zahranici v exilu. To jsou lide, kteri maji schopnosti a znalosti, jak podporit vladu, kdyby jich Zeman vyuzil k zachraneni potapejici se lode.
Vitame vysledek voleb - vitame sestaveni vlady Zemanem
Podle naseho mineni, musime vysledek cervnovych voleb privitat . At je nase predesle mineni platne ci ne, musime schvalit, ze vitezna CSSD sestavi vlastni vladu. Tak bude teto strane dana moznost prokazat pravdivost svych slibu.
Americkym stylem, at vitez vezme vse!
