Britská média: Český velvyslanec v Londýně zvítězil nad všeobecnými volbami

Jan Čulík

Sedělo nás s Pavlem Seifterem kolem stolu asi deset, včetně až pochmurně pesimistického nestora českých bohemistů, Karla Brušáka, který vyučuje češtinu na univerzitě v Cambridgi a který je známý také svým dlouholetým vysíláním v české sekci BBC, a poněkud výstředního anglického profesora české literatury v Londýně, Roberta Pynsenta, který se záměrně soustřeďuje na ty nejprovokativnější a nejobskurnější rysy české literatury a kultury.

Schůzka byla neobyčejně věcná, pozitivní, informativní a užitečná. Bylo povzbuzující, že je nyní, po letech v Londýně český velvyslanec, který se poprvé skutečně zajímá o situaci velmi minoritních českých studií v Británii.

Na dotaz, co by české velvyslanectví mělo pro britské bohemisty dělat, jsem odpověděl, že by především mělo v Británii usilovat o publicitu pro ČR a české skutečnosti, aby vzniklo u britských občanů povědomí, že nějaká Česká republika vůbec existuje.

Netušil jsem, že bude český velvyslanec v Londýně v této věci poněkud dramaticky úspěšný už za pár dní. Udělal to ovšem - jako Milan Kundera tak, že o existenci své a své země informoval lidi v Británii prostřednictvím toho, co je zajímá. Nevím kolik Čechů mělo kdy v historii na titulní straně Timesů hned pod hlavičkou otištěnou barevnou fotografii cca 12 x 25 cm.

Když jsem si včera ráno koupil v Glasgow v trafice deník Times, detailní tvář osoby na velké barevné fotografii na titulní stránce listu mi byla nějak povědomá. Že by existoval nějaký politik, tak blízce podobný českému velvyslanci Pavlu Seifterovi?

Český obrat doleva nevyřešil krizi

Independent, 22. června 1998

Čeští voliči se obrátili doleva a poskytli sociálním demokratům ve volbách o víkendu volební vítězství. Avšak rozdíl v počtu hlasů, podporujících sociální demokraty a jejich oponenty se možná ukáže být příliš nízký na to, aby bylo možno utvořit životaschopnou vládu anebo odstranit politickou nestabilitu, která trápí Českou republiku od pádu vládní koalice pravého středu, kterou vedl Václav Klaus.

"Utrpěli jsme vítězství," konstatoval jeden sociálně demokratický poslanec. Podle neoficiálních výsledků získali sociální demokraté 32,3 procent hlasů, což je zlepšení ve srovnání s předchozími dvěma lety. Je první volební úspěch sociálních demokratů od revoluce v roce 1989.

Avšak trpcí soupeři v Klausově pravicové Občanské demokratické straně získali 27,7 procent voličských hlasů. Pro bývalého českého premiéra to byl pozoruhodný návrat na politickou scénu. Vyplývá z toho, že mnoho voličů je ochotno ignorovat hospodářskou krizi a finanční skandály, které poznamenaly Klausův poslední rok ve funkci a které vedly k jeho rezignaci koncem listopadu 1997.

Klausova strana měla ještě před třemi měsíci podporu menší než 10 procent, a tak bylo ospravedlnitelné, že Klaus charakterizoval nynější volební výsledek "jako sen".

Avšak pro prezidenta Václava Havla se volby mohou ještě proměnit v noční můru. Havel zahajuje jednání o utvoření nové vlády s šéfy čtyř demokratických stran.

Prezident Havel pravděpodobně nejprve požádá Miloše Zemana, šéfa sociálních demokratů, aby se pokusil vytvořit vládnoucí koalici. Avšak Zemanovy možnosti jsou omezené. Uvedl, že by chtěl vytvořit podle rakouského vzoru koalici s křesťanskými demokraty. Avšak volební podpora na to prostě nestačí.

Podle českého proporčního volebního systému budou mít sociální demokraté ve dvě stě členném parlamentu 74 poslanců. Křesťanští demokraté dostanou dvacet křesel, a tato koalice nepostačí na nutnou většinu. A je nepravděpodobné, že by Václav Havel přijal menšinovou vládu, která by spoléhala na mlčenlivou podporu ortodoxní komunistické strany, která získala 10 procent voličských hlasů a bude mít v novém parlamentě 24 křesel.

Pravděpodobnějším scénářem je nová verze konzervativní koalice, v jejímž čele stál Klaus po dobu pěti let.

Největším překvapením českých všeobecných voleb bylo, že se do parlamentu nedostali extrémně pravicoví republikáni, jejichž podpora nepřekročila pětiprocentní hranici, požadovanou pro zastoupení v českém parlamentu.

Guardian, 22. června 1998

Český prezident Václav Havel byl včera vržen do role tvůrce nové vlády, poté, co vyšla sociální demokracie poprvé v české moderní historii ze všeobecných voleb jako nejsilnější politická strana, avšak rozvržení sil v parlamentě je nerozhodné.

Voliči korunovali v dvoudenních všeobecných volbách v pátek a v sobotu sociální demokraty Miloše Zemana jako solidního vítěze voleb. Sociální demokraté získali 32,3 procent hlasů. Zemanovi se tím dostalo sladkého vítězství nad svým arcisoupeřem a bývalým premiérem Václavem Klausem, jehož Občanská demokratická strana dosáhla jen 27,7 procent.

Ale dohoda mezi oběma muži je nepravděpodobná a šance na stabilní většinovou koalici jsou mizivé. Budou teď následovat dlouhé týdny hašteření a odpovědnost ponese prezident Václav Havel, jehož úkolem bude dosáhnout toho, aby se České republice dalo nějak vládnout.

Od "sametové revoluce" v roce 1989 byla Česká republika nejstabilnější zemí v postkomunistické Evropě. Ale volby z minulého víkendu potvrdily, že tyto dny jsou v nenávratnu a že nastalo období křehkých vlád, nepevných koalicí a rostoucího znepokjení veřejnosti.

Havel, který se zotavuje z půldruhého roku vážných onemocnění, vyvolával kontroverzi tím že za posledních šest měsíců hrál v české politice netypicky výraznou intervencionistickou roli. Očekává se nyní, že pozve soupeřící vedoucí představitele politických stran k prvním rozhovorům o utvoření koalice, kterážto bude zřejmě zahrnovat alespoň tři strany.

Vítězství sociálních demokratů ve volbách je svého druhu výrazným historickým předělem v České republice, neboť tomu bylo poprvé od začátku demokratické éry, kdy dali voliči přednost levému středu a nikoliv pravému středu.

Výsledek voleb je takový, který se prezidentovi libí. Zastřeně, ale nicméně jasně doporučil Havel minulý týden voličům, aby hlasovali proti Václavu Klausovi, který v postkomunistickém světě zastával nejdéle místo premiéra, až do doby, kdy padl loni v listopadu v důsledku stranického korupčního skandálu. Od té doby vládla České republice prozatímní vláda pod vedením bývalého šéfa ústřední banky, Josefa Tošovského.

Havel má podle ústavy právo jmenovat kandidáta na premiéra a požádat ho (nebo ji), aby utvořili vládu. Očekává se, že tuto funkci nabídne Zemanovi. Avšak, prezident řekl minulý týden, že nemusí pověřit utvořením vlády šéfa nejsilnější strany a také dal najevo, že možná Zeman funkci premiéra nebude chtít.

Sociální demokraté získali v parlamentě, který má 200 křesel, 74 poslanců. Koalice s křesťanskými demokraty, která získala 20 křesel, a pravicovými liberály z Unie svobody (19 křesel) by dala dohromady potřebnou většinu.

Ale zatímco křesťanští demokraté prohlásili, že rádi půjdou se sociálními demokraty do koalice, Unie svobody, frakce, která se odtrhla od Klausovy strany, bude vyžadovat rozsáhlé námluvy.

Klausova nadšená podpora pro volné trhy "bez jestliže a ale" degenerovala po osmi letech u moci ve zkorumpovanou a bezohlednou podnikatelskou a politickou arénu.

Zeman přislíbil, že zpomalí privatizaci, bude regulovat trhy, udrží klíčové podniky veřejných služeb pod státní kontrolou a zahájí deficitní státní výdaje. Také si pohrával s myšlenkou drastické milionářské daně a prošetřování finančních záznamů těch občanů, kteří vlastní více než 2 milióny liber. Tito občané by museli prokázat, že získali své bohatství čistými prostředky.

I když Zeman vyloučil spolupráci s komunisty, kteří získali 24 křesel, mohl by se pokusit vytvořit levicovější koalici s mlčenlivou parlamentní podporou komunistů. Avšak takový manévr by způsobil, že by bylo téměř nemožné pro křesťanské demokraty a pro Unii svobody vstoupit do Zemanovy vlády.

Volby o minulém víkendu se v ČR konaly o dva roky předčasně. Málokteří odborníci předpokládají, že tento parlament vydrží celé čtyři roky.

Nejistý výsledek českých všeobecných voleb možná vyvolá intenzívnější debatu o parlamentním systému. Podpoří to možná ty osoby, které argumentují ve prospěch zavedení většinového systému. Ten by podle nich vytvářel stabilnější vlády a marginalizoval by extrémisty.

Po českých volbách bojuje pravice s levicí o kořist

Financial Times, 22. června 1998

Čeští vedoucí političtí představitelé se připravují na dlouhá jednání ohledně utvoření nové vlády, poté, co ve všeobecných volbách v ČR o minulém víkendu získal Václav Klaus, bývalý pravicový ministerský předseda, na poslední chvíli překvapivou podporu.

Sociální demokraté, v jejichž čele stojí Miloš Zeman, se včera stali nejsilnější českou politickou stranou. Stalo se poprvé od "sametové revoluce" v roce 1989, že získalo levicové seskupení největší podíl voličské podpory.

Ale pravicová Občanská demokratická strana, kterou vede Václav Klaus, získala ve volbách daleko větší podporu, než předpovídaly průzkumy veřejného mínění a není vyloučeno, že by mohla vytvořit příští českou vládu.

"Bude velmi obtížné vytvořit stabilní vládu," řekl Jiří Pehe, politický poradce Václava Havla, který bude pravděpodobně při vyjednávání hrát významnou roli. "Dovedu si představit, že rozhovory potrvají určitou dobu."

Klaus, který byl v ČR premiérem po dobu pěti let, než přišel o moc loni v listopadu, kdy vládu převzal prozatímní kabinet, zaznamenal pozoruhodný politický návrat. Zvýšil svou podporu z pouhých 10 procent před třemi měsíci na 27,7 procent v těchto volbách, a to hlavně tím, že využil strachu občanů z komunismu.

Je pravděpodobné, že Havel dnes nabídne Zemanovi první šanci utvořit vládu, ale vysocí představitelé sociálních demokratů pochybují, zda to bude úspěšné. Sociální demokraté získali 74 křesel v parlamentě, který má 200 křesel, a Klaus získal 63 křesel. Komunisté mají 24 křesel, křesťanští demokraté na pravicovém středu 20 křesel a Unie svobody, která také stojí v pravicovém středá, získala 19 křesel.

Dvě radikální skupiny si nezajistily minimální pětiprocentní podporu - xenofobní pravicoví Republikáni, jejichž volební podpora poklesla z 8 procent na 3,9 procent, a levicová Strana penzistů. To, že jsou tyto strany vyloučeny z parlamentu, přináší přímý prospěch pravému středu, včetně ODS.

Sociální demokraté zvýšili svou volební podporu z 26,4 procent v roce 1996 na 32,3 procent. Nepřesvědčili však středostavovské městské voliče, jádro Klausovy podpory, že se nemusejí bát levicové vlády.

Protože sociální demokraté přislíbili, že se nebudou dělit o moc s komunisty, mohou získat většinu jen s podporou křesťanských demokratů a Unie svobody. Tyto strany dříve podporovaly Václava Klause, než ho pomohly loni v listopadu svrhnout.

Tyto strany mají více společného s pravicí než s levicí, ale pro jejich šéfy by byla nutnost znovu spolupracovat s arogantním Václavem Klausem velmi nepříjemná. Koalice levého středu by měla 113 hlasů, koalice pravého středu jen 102.

Neočekává se, že budou mít výsledky velký dopad na finanční trhy, protože se nejasný výsledek českých voleb očekával. Analytikové nicméně vyjadřovali znepokojení, že kdyby se nepodařilo v ČR utvořit vládu dlouho, ochromilo by to důvěru v tu zemi.

Volební vítězství české levice zkyslo Klausovým návratem

Daily Telegraph, 22. června 1998

Je nepravděpodobné, že vítězství českých sociálních demokratů ve všeobecných volbách ukončí politickou nestabilitu, která trápí Českou republiku už dlouhé měsíce.

Ve volbách, které se po pádu Klausovy koalice pravého středu loni v zimě konaly o dva roky dříve, zaznamenal tento bývalý český premiér dramatický vzrůst podpory a volební výsledek zůstává nejistý.

I když levice získala třetinu hlasů, analytikové se domnívají, že by se hlavní proud pravice znovu mohl dostat o vlásek k moci.

Sociální demokraté, v čele s Milošem Zemanem, získali největší počet hlasů, 32 procent, a zvítězili tak nad Klausovou ODS pravého středu, pro niž hlasovalo 28 procent voličů.

Protože je politický horizont v České republice roztříštěný, málokteří pozorovatelé se domnívají, že by se sociální demokracii mohlo podařit získat dostatečné množství podpory pro životaschopnou koalici.

První to přiznali sami vítězové. Namísto aby jásali, jeden Klausův poradce shrnul skeptickou náladu slovy: "Utrpěli jsme Pyrrhovo vítězství."

Mužem, který však zaznamenal skutečný triumf, je Václav Klaus, architekt postkomunistických reforem. Navzdory rozkolu ve své straně ODS, kterou v únorových průzkumech veřejného mínění podporovalo jen 10 procent občanů, se Klausovi podařilo uskutečnit pozoruhodný návrat na politickou scénu. Získal jen o dvě procenta méně hlasů než ve volbách v roce 1996.

Dramaticky ve volbách prohráli ultrapravicoví republikáni a strana důchodců, kteří nezískali žádná křesla.

Republikáni, kteří se ostře stavějí proti začlenění ČR do NATO, měli zastoupení ve všech českých parlamentech od pádu komunismu v roce 1989.

Klausova menšinová vláda se po půldruhém roce u moci rozložila v důsledku skandálu, týkajícího se financování jeho politické strany. Od té doby vládla v České republice prozatímní vláda Josefa Tošovského.

Očekává se, že prezident Václav Havel se setká s vedoucími představiteli politických stran k jednání o vytvoření nové vlády. Bude na Pražském hradě jednat se sociálními demokraty, s Občanskou demokratickou stranou, s Křesťansko-demokratickou stranou a s Unií svobody.

Všechny tyto čtyři strany, a také komunisté, získaly křesla v českém parlamentě.

Typické reakce na volby 98

Jana Rumla do prezidentské kanceláře?

Kde vezme ČSSD důvěryhodné osoby pro budoucí vládu v této zemi?