Ruml by mohl fungovat v koalici se sociálními demokraty jako "velká brzda proti radikálním levicovým změnám"
Předvolební analýzu pod jménem Vratislav Novák napsal pro Britské listy také Andrew Stroehlein.
(Volební výsledky jsou např. na na adrese www.volby.cz a na adrese http://www.czech-tv.cz/volby.)
(Zasláno též do deníku Slovo.)
O všeobecných volbách, které se v ČR konaly v minulých dnech, by se dalo říci hodně, ale skutečné možnosti pro budoucnost jsou vlastně dosti omezené. Pohlédněme nejprve na důsledky minulého víkendu.
Zdá se, že tyto volby poněkud zjednodušily politickou mapu České republily. V parlamentě bude jen pět stran, a nikoliv očekávaných sedm. Důchodci pro životní jistoty a republikáni byli voliči odmítnuti, a to je nutno přivítat.
Důchodci pro životní jistoty je hnutí, které jasně vyjadřuje nespokojenost, kterou mnozí dnes pociťují, ale nemá absolutně žádnou představu o tom, čeho by chtělo dosáhnout u moci. To vyšlo jasně najevo v různých televizních rozhovorecvh, kde představitelé hnutí důchodců odmítli konkrétně odpovídat na konkrétní otázky. Nakonec voliči neuvěřili jejich prázdným slibům.
To, že jen asi 4 procenta voličů byly ochotny koupit to, co jim nabízel Sládek, je také důležitý krok pro českou politickou scénu. Podle údajů z tohoto víkendu 100 000 lidí, kteří hlasovali před dvěma lety pro republikány, tentokráte poskytly své hlasy ČSSD. Tato skutečnost by neměla být zneužita k útokům na Zemana, o což se jistě mnozí pokusí. Taková změna v politické krajině České republiky nemá nic společného s tím, že by se Zeman býval snažil vyrovnat se Sládkově nacionalistické rétorice - dělaly to do určité, minimální míry všechny strany - změna má ale daleko větší význam a naznačuje něco daleko hlubšího.
Mandát pro změny
Lidé v těchto volbách hlasovali pro změny. Ze všech soutěžících politických stran hájila stoprocentně jen ODS vývoj posledních šesti let, a 72 procent českých voličů hlasovalo proti tomu. Všechny ostatní strany si přály do určité míry změnu. Je zjevné, že ČSSD a KSČM zosobňují touhu po silné změně, ale i zbývající dvě strany lze považovat za strany, které mají mandát pro změnu.
Ruml hovořil o změnách v tom smyslu, že by měla vzniknout etická pravicová strana. Křesťanští demokraté hovořili o různých problémech a chybách minulosti a navrhovali, jak by se tyto chyby měly napravit. Takže, i když jsou tyto dvě strany jasně spojené s minulými vládami, jejich úmyslem zcela zjevně není pokračovat po volbách stejně jako předtím. Jejich mandát je udělat něco nového, něco jiného.
A právě proto je důležitý hromadný přesun voličů od SPR-RSČ k ČSSD. Těchto 100 000 voličů hlasovalo pro změny v roce 1996 i v roce 1998, ale tentokrát tito voliči nehlasovali pro změnu systému, ale pro změnu uvnitř systému. ČSSD samozřejmě sice představuje změnu, ale nenabízí revoluci, a české voličstvo je sice nespokojené, ale není natolik nespokojené, aby hlasovalo pro radikální řešení. Tak jako všude nyní v Evropě i v Americe, lidé se stále méně zajímají o ideologii a hledají praktická řešení pro problémy, jimž čelí. Dá se říci, že do určité míry prochází i česká společnost ústupem od touhy po radikálních řešeních.
Samozřejmě, radikálněji orientovaná nespokojenost stále existuje. Sládek dostal 4 procenta hlasů a DŽJ dostali asi tři procenta. Jedenáct procent pro KSČM bylo také hlasem pro radikální změnu, zdá se ale, že establishment bude nadále blokovat tuto parlamentní stranu. Prezident pozval jen čtyři z pěti parlamentních stran k povolebním diskusím Tak Havel respektuje rozhodnutí občanů ve volbách jen do určité míry - přesně řečeno jen z 89 procent./b>
18 procent hlasů, pro KSČM, DŽJ a SPR-RSČ je stále ještě velmi podstatný počet českých voličů a nemělo by se na něj zapomínat. Politikové budou jednat moudře, jestliže se budou snažit existenci těchto 18 procent nespokojených občanů pochopit a budou-li se snažit ho zredukovat. Je velmi dobře, že Josef Lux řekl něco v tomto smyslu v nedělním pořadu Sedmička v televizi Nova.
Hlasování pro změny - ale pro jaké změny?
Hlasování pro změny v ČR nebylo jednomyslné. Dvaasedmdesátiprocentní mandát pro změny má mnoho proudů. To, že nechtějí všichni tytéž změny možná ale nebude tolik vadit.
Pokud se dohodnou, že všichni chtějí udržet Klause v opozici, bude to stačit jako základa pro vytvoření nové vlády.
Je nyní pochybné, zda by pro ČSSD byli komunisté k něčemu jako "tichý souhlas" pro vládu ČSSD - KDU-ČSL, protože minoritní vláda jen s 94 křesly, s "tichým souhlasem" nebo bez něho, je prostě příliš nestabilní. Kdyby to bylo 98 nebo 99, tak možná, ale pouhými 94 křesly se celá situace dostává na úplně jinou úroveň. Takže přechází rozhodnutí na dva nynější kingmakery, tvůrce vlády.
Lux a Ruml se mohou rozhodnout udělat jednu ze dvou věcí. Buď mohou vytvořit se Zemanem protiklausovskou koalici, anebo mohou spolknout svou hrdost, zapomenout na minulost a spojit se znovu s Klausem. To je rozhodnutí, které musí učinit KDU-ČSL i Unie svobody. Mluví se o jejich sloučení, a je to v současnosti daleko více, než jen pouhá nepodložená zpráva. Sloučit by se obě tyto strany mohly v obou koalicích. Nejdůležitější bude, co se Luxova a Rumlova strana rozhodnou učinit společně.
Pro Luxe je to přirozeně lehčí. Jeho ochota spolupracovat s oběma velkými stranami je zjevná. Rumlovo rozhodnutí bude obtížnější, protože jeho strana se definovala jako silně protisociálně demokratická. Nevyrovnala se sice protibolševickou rétorikou ODS, ale Ruml se přesto rád pořád sám považuje za obránce bílé pravice proti rudému klínu.
Rumlovým řešením, a řešením patové situace, by mohlo být, kdyby prostě nově definoval poslání své strany v povolební situaci. Mohl by říci, že vstoupí do koalice s ČSSD a KDU-ČSL jako "velká brzda" proti radikálním levicovým změnám. Jeho ospravedlněním by mohlo být, že kdyby v koalici se sociálními demokraty nebyl, Česká republika by se posunula radikálně doleva. Mohl by se bránit tím, že by uvedl, že spolupracuje se Zemanem, aby se ujistil, že Zeman žádným způsobem nespolupracuje s komunisty.
To se zdá být pro Rumla a pro Českou republiku realistickým východiskem.
Ruml může říci otevřeně, že se mu toto řešení příliš nelíbí, ale že je ochoten v zájmu státotvornosti udělat kompromis.
Neděle 21. června 1998, 16.00 hodin.
Výběr textů z posledních dní:
Co skutečně pomůže naší vědě (Jaroslav Král)
Neschopní klepetkové v ČT bez rozhledu a kritičnosti vás občany stojí peníze: konkrétní příklad z kapitálových trhů (Autorovo jméno je známo)
Husákovská normalizace v České televizi pokračuje - pánové Klepetko, Šámal a spol. budou příčinou, proč vy lidé, žijící v ČR, asi zchudnete (Jan Čulík)
Vysoké školy do příštího tisíciletí (Jan Sokol) a další příspěvky k debatě o osudu českého vysokého školsteví v tomto čísle BL
Český helsinský výbor znovu protestuje proti policejní brutalitě za nedávných pražských demonstrací
Tipy pro českého voliče - anonymní bloudění předvolební zemí - PODROBNÁ, VELMI PODNĚTNÁ
ANALÝZA ČESKÉ PŘEDVOLEBNÍ SCÉNY
Korupce v České televizi a bezelstný Ota Černý: "Oťas, neblbni, nebo Klaus nepřijde" (Tomáš Pecina)
K diskusi o českém školství: Hrozí české společnosti nadbytek vzdělaných lidí? (Tomáš Pecina)
Spojené státy se rozhodly rozhlasem podvracet Irák Saddáma Husajna z České republiky. Bude česká rozvědka schopna čelit případným Saddámovým odvetným teroristickým akcím?
Hořlavá past českých paneláků (Alex Kelin)
Dopis Michalu Prokopovi, členu mediální komise českého parlamentu: Proč jste dopustili vytunelování firmy CET 21, držitele licence TV Nova?
Dva dopisy Jana Sokola, českého ministra školství, o koncepci vysokých škol
Pokus o sebeanalýzu - asi to dělám špatně, když chci, aby lidi samostatně mysleli (Jiří Jírovec)
Volby v ČR: Můžete přijít o hlasovací právo (Andrew Stroehlein)
Británie: Míra profesionální zdatnosti chirurgům bude muset být známá pacientům, aby se rozhodli, do které nemocnice jít. A co ČR? (Jan Čulík)
Umakartová jádra českých paneláků - smrtící past
Pořad "Živím se svým tělem" TV Nova: Kontroverzní Áčko - sex o páté (Tomáš Pecina)
Boeing, který kupuje české Aero a dostává k tomu od české vlády obrovské finanční záruky, likviduje nyní svou továrnu v Torontu se 2000 zaměstnanci (Jiří Jírovec)
Jak je v porovnání s ostatními středoevropskými zeměmi připravena ČR na vstup do EU? (Independent on Sunday)
Firma SDC International, která má údajně převzít Tatru, je jen prázdnou slupkou
Televize Nova: Peter Kršák vede proti Železnému malé soudní procesy, ale kam se poděly Kršákovy stamilióny korun?
Původní rozhovor pro Britské listy s ing. Vavřincem Fójcikem, předsedou parlamentního Podvýboru pro národnosti: "Romové by měli být pozitivně diskriminováni"
Měla Nova vysílat důvěrnou poznámku Václava Havla Vladimíru Mlynářovi? (Petr Jánský, Jan Čulík)
Svět a spravedlnost: Bude ustaven mezinárodní trestní soudní dvůr?
Předvolební pořad "21" v České televizi (Tomáš Pecina)
Slova - spolehlivý nositel obsahu? aneb Chápání demokracie po Česku ("Ondráš")
Jak z dnešních politických průšvihů? (Ondřej Hausenblas)
Jaké byly "Události" České televize 22. května 1998? (Jan Čulík)
"Jednadvacítka" ČT 22.5.: Daniela Drtinová byla jako moderátorka pěkně ubohá (Jan Čulík)
Věda, politika a komunikace - o financování české vědy (Jan Konvalinka)
Vůli voličů je třeba v demokracii projevit respekt, i když hlasují pro odporné strany - polemika pražského tisku s Andrew Stroehleinem - význam kritičnosti (Jan Čulík)
Chabá ochrana soukromých osobních dat v dnešním světě - Databáze (Jiří Jírovec)
Pořad Kotel televize Nova - výhodný propagandistický nástroj pro politiky (Jan Čulík)
Česká televize: Jakub Puchalský: "Pakliže bude potřeba a prostor, budeme problémy pojmenovávat" (Tomáš Pecina)
Shrnutí: Ohrožuje Česká televize svou druhořadostí svou budoucnost? (Jan Čulík)
Rozhlasová debata o České televizi: Jakub Puchalský, Michal Prokop, Milan Kruml, Jan Čulík, moderátor Jan Pokorný (27.5.1998)
Americký Kongres kritizuje rasovou nesnášenlivost v České republice
Debata o financování vědy: Věda v ČR a hlupáci (Jiří Jírovec)
Český helsinský výbor: K protiprávnímu zacházení policistů s předvedenými účastníky pochodu Globální pouliční slavnosti 16. května 1998 a k odpovědnosti státu za týrání těchto osob
Prvomájové nepokoje v Berlíně: "Už nikdy Německo!" (Jakub Camrda, redaktor Nové přítomnosti)
"Normalizace" v České televizi: Čím se hájí obhájci vypuzení Ivana Kytky (Jan Čulík)
Je Česká televize nezávislá? (Tomáš Pecina)
Výzva: podpořte stížnost na protidemokratický zvrat v České televizi, zaslanou Úřadu pro demokratické instituce a lidská práva Organizace pro bezpečnost a spolupráci v Evropě
Vítězství druhořadosti v české státní televizi (Jan Čulík)
Psal Ivan Kytka analýzy pořadů ČT tajně pod jménem Jana Čulíka?
Ivan Kytka "rezignoval" na funkci šéfa zpravodajství České televize - pozoruhodný výběr zpráv ČTK k této věci
"Zrada v první osobě číhala skutečně tak blízko" - zážitky z četby záznamů Stb o vlastní osobě (Iva Drápalová, Los Angeles Times)
Čím museli projít čeští a slovenští Romové, v Británii označovaní za parazity (The Independent)
Jak byly ukradeny Zemědělské noviny
Dokument: 27. března 1991: Petr Pithart se dopisem ministru zemědělství Kubátovi přimlouvá za ukradení Zemědělských novin
Výzva českým vědcům: Pište před volbami politickým stranám, aby zvýšily financování české vědy! Jde o ekonomické přežití národa
The Drudge Report: Podvratný americký internetový časopis, který čte 6,5 miliónů lidí měsíčně a kterého se bojí prezident Clinton
Pavel Dostál, ČSSD: Rudé právo nebylo ukradeno tak, jak byla ukradena Mladá fronta
Co mohli dělat Ukrajinci za druhé světové války, v lisu mezi Rusy a Němci (Peter Potichnyj)
Situace v České televizi: Ivan Kytka, šéf zpravodajství ČT, se pokusil umlčet Andrewa Stroehleina, když poukázal na vydírání ČT ze strany mluvčího MNO
Ministerstvo obrany ČR vydírá Českou televizi: Konkrétní případ (Andrew Stroehlein, reakce mluvčího MNO Milana Řepky)
Volá si mediální komise českého parlamentu Puchalského a Kytku na kobereček? Původní rozhovor s Pavlem Dostálem (ČSSD)
Ještě k Havlově kontroverzní "milosti" pro útočníky na Sládka: Litera a duch zákona (Jiří Jírovec)
Tragédie krála Havla: Chyby českého prezidenta jsou symbolem obecnější české tísně (Sunday Times)
K Havlově kontroverzní "milosti" pro útočníky na Sládka: Tvoření českého státu (Jiří Jírovec)
Bydlení: Platil jsem v Praze za podnájem 92 procent svého platu! (Jan Lipšanský)
Zadluženost třetího světa: britští poslanci a charitativní organizace požadují, aby státy skupiny G8 nejchudším zemím energicky pomohly
Cena bydlení a jeho sociální souvislosti (Tomáš Kostelecký)
Špatní moderátoři a špatné formáty pořadů v ČT: Je to Debata nebo V pravé poledne? (Jan Čulík)
Velká Británie: Je ospravedlnitelné vyvážet zbraně do zahraničí za účelem svržení diktátora? Puč Robina Cooka v Sierra Leone
Uvnitř České televize (Andrew Stroehlein)
Havlova blesková milost pro útočníky na Sládka je karikatura demokracie (Jiří Jírovec)
Studie provozního prostředí České televize (Coopers and Lybrand, květen 1998)
Stalinova bomba: Jak Rusové v Československu drancovali uran (Zbyněk Zeman)
Pozadí jaderné bomby (Vladimír Wagner)
Pražský deník (Andrew Stroehlein)
Hrozí Brnu záplava radioaktivním kalem?
Vandalismus evropského formátu: kostel svatého Michaela Archanděla na Staroměstském náměstí je přestavován na disneyovskou multimediální show
Události bez událostí: reforma zpravodajství České televize - pokus o první analýzu
Věnec sonetů (Jaroslav Seifert) - báseň, vyjadřující úzkost z komunistického útlaku, kterou autor vydal v Praze r. 1956
Zde je poslední, t.j. páteční vydání Britských listů.
Adresa Britských listů je zde. Pouze když nefunguje, pište na tuto alternativní adresu.
(Jan Čulík má anglicko-českou stránku materiálů a hyperlinků, týkajících se ČR, zde na Glasgow University).
Týdeník o nových knihách a o literatuře "Knihy online" má adresu http://knihy.internet.cz
Časopis Neviditelný pes, který vydává Ondřej Neff, je na adrese http://pes.eunet.cz.
V archívu Britských listů jsou nyní k dispozici tematicky uspořádané články, zveřejněné v BL v letech 1996 - 1997.
Měsíčník Nová přítomnost je nyní k dispozici na síti.
Stránky české skupiny Amnesty
International najdete na adrese http://www.amnesty.cz.
Stránku diskusního pořadu České televize Na hraně, věnovaného problémům a názorům mladé generace, najdete na této adrese.
Ve volbách zřejmě zvítězil Josef Lux a jeho KDU-ČSL
Rozhodování závisí na Luxovi a Rumlovi
Neděle, zveřejněno poprvé v 1.30 ráno, posléze mírně aktualizováno. Jan Čulík
(Volební výsledky jsou např. na na adrese www.volby.cz a na adrese http://www.czech-tv.cz/volby.)
Prezident Havel prý jako prvního požádá o sestavení vlády Miloše Zemana, neboť ČSSD má nejvíce křesel ve sněmovně. "To ovšem neznamená, že jej jmenuje premiérem," řekl v sobotu v podvečer Jiří Pehe. Teprve kdyby se Zemanovi nepodařilo sestavit stabilní vládu, bude sestavovat vládu někdo jiný, zřejmě ODS. Havel zahájí vyjednávání v pondělí a bude si zvát šéfy politických stran v pořadí, v jakém se umístili ve volbách. Rozhodné slovo bude mít tedy Josef Lux, viz níže. JČ
Z předběžných výsledků českých všeobecných voleb jak se zdá vyplývá, že největší moc bude mít především Josef Lux, předseda KDU-ČSL, který totiž zřejmě bude rozhodovat, jestli se dá do koalice se sociálními demokraty anebo s ODS. Bude hrát onu roli jazýčka na váze, jakou po určitou dobu hrál v předchozím parlamentě známý poslanec Wagner. Je přirozeně celá řada neznámých. V noci ze soboty na neděli vypadá počet křesel různých seskupení takto: KDU-ČSL + ČSSD = 94 křesel. KDU-ČSL + ODS = 83 křesel. KDU-ČSL + ODS + US = 102 křesel. ČSSD + KSČM = 98 křesel.
Jak předpovídal v analýze Britských listů Andrew Stroehlein (pod pseudonymem Vratislav Novák), velmi významnou roli hrají v povolební konstelaci právě lidovci a Josef Lux.
Zajímavé je, že voliči opustili "extrémní" strany a svůj protest proti pravicovým stranám, které v ČR vládly do listopadu 1997, vyjádřili přechodem k civilizované opozici, totiž ČSSD. Přibližně 100 000 voličů přešlo od republikánů k sociálním demokratům.
(Ondřej Neff to v Neviditelném psu vyjádřil poněkud neumělou formulací, že by bylo možno k takovémuto volebnímu výsledku "voličům gratulovat". Je to pozoruhodná komentátorská arogance. V zavedenějších demokraciích komentátoři nekritizují, ani nechválí, jak voliči volili, v demokracii je totiž voličské rozhodnutí základním zákonem, spíše se snaží analyzovat, JAK volili.)
Poněkud nepříjemným a do určité míry znepokojujícím rysem proporčního volebního systému je, že voliči sice hlasují, ale o tom, kdo v zemi bude vládnout, pak rozhoduje tajné hašteření mezi představiteli politických stran v kuloárech. Ve většinovém volebním systému sice se takto nevyjednává - vládu přebírá strana, která získala ve volbách největší množství hlasů - jenže nedostatek většinového systému je, že volební podpora největší strany je často malá - tak v Británii vládli konzervativci po dobu osmnácti let jen s podporou ani ne kolem 40 procent voličů - více než 60 procent voličů bylo proti. S obdobně malým mandátem tam nyní vládnou i labouristé.
V proporčním volebním systému, kde se zřejmě dostalo do parlamentu pět stran, je volební výsledek 32 procent pro ČSSD zjevně dost velkým úspěchem.
I když, vznikne-li vláda "pravicových" stran se 102 křesly, opozice ČSSD + komunisté bude mít cca 99 křesel. V podstatě bude rozhodování v parlamentě záviset jen na menšině tří hlasů. Nejsou to příliš dobré vyhlídky na to, že bude parlament moci skutečně radikálně pracovat.
Vzniká celá řada otázek. Jan Ruml konstatoval, že Unie svobody podpoří jen tu vládu, která bude pokračovat v "transformaci a privatizaci a usilovat o zařazení ČR do EU a do NATO." To konečně bude dělat každá česká vláda, kteeré vzejde z těchto voleb. Česká republika je natolik svázána smlouvami s Evropskou unií a s NATO a tlakem mezinárodních finančních kruhů, že jakákoliv vláda bude muset provádět v podstatě tutéž politiku.
Ruml ale dodal, že US bude zároveň požadovat, že vládní strany budou muset souhlasit s vyšetřením všech finančních a politických skandálů. Znamená to snad, že podmínkou Rumlovy spolupráce s Klausem bude, že ho bude Ruml umravňovat a neutralizovat jeho případné výstřední chování, jaké Klaus projevoval například v posledních dnech předvolební kampaně?
Mnozí se obávali, že ČSSD půjde do koalice s komunisty. Myslím, že je to v nynější situaci vyloučeno. Koalice ČSSD - KSČM by měla jen 98 křesel a vytvořením takovéto koalice by Zeman zahnal Luxe do náruče pravicových stran a dal by jim obrovskou motivaci k vytvoření pravicové koalice se 102 křesly.
Je tedy dvojí možnost, buď pravicová koalice se 102 křesly, anebo koalice ČSSD + KDU ČSL plus Unie svobody ze 102 křesly. Koalice jen ČSSD + KDU ČSL by měla jen 94 křesel a asi by nebyla dostatečně stabilní.
Vznikne-li pravicová koalice, bude rozdíl ve sněmovně mezi vládou a opozicí velmi těsný, jen 3 křesla (tj. pravicová koalice 102 křesel, soc. dem budou zatlačeni do spolupráce s komunisty 99 křesel) kdežto v druhém případě byl rozdíl mezi vládou a opozicí výraznější: vzhledem k tomu že ODS by měla jen 59 křesel. Byl by to parlament, který by mohl pracovat.
Rozhodování tedy závisí na Luxovi a Rumlovi.
Je možné, že se sociální demokraté budou chovat stejně indolentně ve vládě, jako se chovali politikové z ODS, KDU-ČSL a Unie svobody. Jenže velkým přínosem by bylo, kdyby se v ČR změnila vláda. Přechod vládnoucí strany do opozice a opozice do vlády je nutný, má-li česká demokracie dozrát. Lidé totiž musejí poznat na vlastní kůži, že nejde a nepůjde o návrat ke komunismu. Naopak je pozůstatkem komunistického myšlení lpění na vládě jediné strany, popř. koalice. Podstatou demokracie je neustálá změna, střídání politických garnitur, nikoliv opakovaný návrat těchže lidí k moci.
V sociální demokracii jsou některé proudy, které představují levici starého, řekněme francouzského jospinovského typu. Jsou tam ale také silné blairovské proudy. Velmi zajímavé bude, která část ČSSD převládne. Vznikne-li koalice pravicových stran, ČSSD bude zřejmě zatlačena v opozici více ke spolupráci s komunisty, a to bude víc podporovat její starší myšlení. Pokud naopak by vznikla koalice ČSSD s KDU-ČSL, popř. s Unií svobody, znamenalo by to, že by byla ČSSD přitažena více doprava, k západní modernizaci. Zároveň by měla zpětně asi ČSSD umírňující vliv i na KDU-ČSL a na US a snad by tyto strany blairovské vlivy v ČSSD dokázaly zbavit jejich poněkud "jihoamerických" představ o tom, co je demokracie. Více by se v ČR projevila asi blairovská sociální demokracie, což by bylo velmi moderní a pro ČR dobré.
V ČR je asi jedno, jaká "ideologie" bude u moci, ideologie je stejně už v dnešním globalizovaném světě zastaralá. Důležité je, aby byli u moci lidé inteligentní, předvídaví a schopní. To musejí zajistit kritičtí novináři, v důsledku velmi záporného vývoje v České televizi v nedávných týdnech a velmi nízké úrovně ostatních sdělovacích prostředků se to ale asi bohužel nestane. Byl jsem šokován, jak primitivní byla povětšinou povolební debata v některých českých sdělovacích prostředcích.
Vyplývá z ní mimo jiné, že v ČR stále mnozí občané do velké míry zápolí s traumatem komunistického dědictví.
Připomíná mi to, jak po roce 1918 se československá vláda natolik bála Rakouska a možnosti obnovení habsburské monarchie, že československá rozvědka sledovala milostné aféry různých habsburských šlechtičen a úplně jí uniklo, že se v Německu dostává k moci nacismus.
Velmi důležité je v současné situaci předvídat. Rozčilování nad komunisty nevyřeší problém, jak oživit české hospodářství a přivést ho od ostudného jednoho procenta ročního růstu k výraznějšímu rozkvětu.
Čeští voliči dali ODS téměř 28 procent voličských hlasů, přestože je ODS strana, která zavinila onen děsivý, minimální hospodářský růst a prokázaně se provinila velmi vážnými finančními skandály. Nekritizuji to, ale bylo by zapotřebí řádně rozebrat motivaci českých voličů v této věci.
Co znamená to, že v Praze dali voliči velkou podporu ODS? Kromě relativní prosperity Prahy, znamená to snad, že v Praze žije z Čech daleko největší množství lidí, jimž nevadí prokázané podvodné praktiky Klausovy strany a kteří jsou inspirování jeho jednoduchou, vizí dnešního světa?
Proč hlasovala pro ČSSD hlavně Morava? Je to důsledkem její chudoby? Je to důsledkem dosud nevyřešených loňských povodní? Je to důsledkem velké nezaměstnanosti? Nebo je to proto, že Moravu, tedy venkov, který byl nejsilněji vystaven za totality komunistické propagandě, hlasováním pro ČSSD požaduje, aby v ČR začala vládnout sociální demokracie starého, "předblairovského" typu, která zvyšuje daně a státními výdaji zakrývá neřešení problémů? Chtějí toto Moravané, zatímco Pražáci si přejí Klausovu jihoamerickou "demokracii"?
Už jsme psali v Britských listech několikrát, že se o zásadních zahraničně politických otázkách v české předvolební kampani vůbec nemluvilo, ani o vstupu do NATO, ani o vstupu do EU, i když to budou v následujících letech záležitosti zcela určující. Jak napsal Vratislav Novák, je vlastně jedno, kdo bude vládnout v ČR, protože domácí politiku bude určovat Brusel a světové finanční trhy.
V této souvislosti je velmi varující, že pokračující finanční a hospodářská krize v Japonsku může velmi vážně ohrozit ekonomiku Spojených států - protože Japonci mají v USA rozsáhlé investice - a to by mohlo v následujících týdnech či měsících vést k dramatické světové hospodářské krizi. Co by to udělalo se slabými ekonomikami, jako je ekonomika česká, je hrůzné pomyslet.
Je pozoruhodné, že se o této hrozbě v ČR dosud vůbec nemluví, ani se o ní neví. Co proti ní budou dělat nově zvolení čeští politikové?
Heslem budoucích týdnů a měsíců, ať je u moci v ČR kdokoliv, musí být předvídat, být ostražitý, inteligentně a moudře jednat. Svět není v zostřující se konkurenci, která bude stále silněji ovlivňovat poměry v ČR, v současné době příliš pohodlné místo.
Bohužel k tomu příliš nepřispívají nejnovější výroky českých politiků, z nichž jak se zdá vyplývá, že nehodlají jednat o vytvoření koalice na základě věcnosti a neosobních politických programů, ale na základě osobních nenávistí a antipatií. V této souvislosti promluvil Václav Klaus v neděli doslova jako pětiletý kluk, když uvedl žalobnicky "lidovci pošťuchují nepřetržitě". Je to výrazem Klausovy frustrace nad Luxovou obrovskou mocí, která vzešla z těchto voleb, a nad naléháním lidovců, aby Klaus a jeho ODS opustili své dosavadní petrifikované postoje.
Jan Čulík