Ohromující zpráva z tisku

Více než tři čtvrtiny voličů nepovažují za důležitou dosavadní činnost politických stran, které chtějí volit.

Vratislav Kuška

Co je nového v České republice

V noci z úterý na středu uniklo z olomoucké chemické továrny Farmak vadným ventilem do vzduchu několik desítek kilogramů chlorovodíku. To dočasně ohrozilo několik čtvrtí Olomouce.

Výběr textů z posledních dní:

Pokus o sebeanalýzu

Jiří Jírovec

Můj vklad do článku spočival v konstatování, že (a) je třeba mít obavu o kompetentnost ministrů a politiků ve věci Boeingu zaangažovaných a (b) že nejde o to, zda s někým spolupracovat nebo ne, ale za jakých podmínek. Tyto dvě myšlenky pak vyústily v závěr, že by se vším měla zabývat Poslanecká sněmovna, jíž vláda za svou činnost zodpovídá.

Pan inženýr mi na to poslal tento dopis (oslovení a podpis jsem nevynechal):

"Zase se pleteš do věcí, kterým nerozumíš. Nejsi ty nějaký bolševický novinář? Cituješ hlavně Rudé právo a nějakého Grégra. Jenže ten Grégr je komouš a o jeho úrovni svědčí, jak jsem si jednou všiml, že říká "menažér. "  misto manažér. Z toho plyne jednoduchý závěr, že nikdy o manažérství nic nečetl, jinak by říkal "manažér", jak se normálně píše. Vy jste to na těch marxleninských schůzích asi nemali. Hlavne, že ty hlavy máte vypraný dočista. Už toho nech ty komouši."

Četl jsem tenhle dopis několikrát a vždy jsem dospěl ke stejné otázce - kam zmizela schopnost pana inženýra číst a o čteném přemýšlet? Proč se chová jako býk před červeným hadrem? Vždyť jsem jen upozornil na to, že pokud nebude česká vláda postupovat chytře, existuje nebezpečí, že se státní dluh rozroste o nezanedbatelných 30 miliard korun (garantovaných půjček). Minulost Boeingu totiž neslibuje žádné přehnané záruky.

Pak mě ale napadlo, že chyba může být na mé straně. Co když jsem v zajetí jakési samolibé představy, že vidím, co jiným uniká, a že moje psaní nějak spasí lidstvo. Co když mně samotnému uniká to, že vláda a vůbec politikové a lidi u moci jednají velmi chytře už od sametu.

Tedy chytře ve svůj prospěch. Slíbili tržní hospodářství a privatizaci. Jenže jaký model? Spektrum je přece nesmírně široké. Známe zkorumpované režimy střední Ameriky i indonéský rodinný kapitalismus Suhartovy familie. A thatcherismus vedle skandinávsky nebo německy lidského modelu. A třeba jihokorejskou diktaturu a jihoamerické státy. Konec konců i Mafie ctí nabídku a poptávku (tedy trh) a soukromé vlastnictví je v ní svato.

V České republice se vlastně neděje nic ve světovém měřítku neobvyklého. Politikové, kteří získali po roce 1989 moc, měli na výběr celou škálu vzorů, jak uspořádat zemi do tržně-ekonomické podoby a jak vládnout. Občané důvěřující heslu "co Václavové činí, dobře činí" si nepovšimli, že převzatý model se daleko víc podobá středoamerickému než severoamerickému, natož pak západoevropskému.

Pro Klausovu stranu a vládu nemohlo být žádným problémem prosadit zákony, které by, v míře západní Evropě obvyklé, znemožňovaly korupci a tunelování podniků, finančního a pojišťovacího sektoru. Klaus, Havel a další měli morální kredit k tomu, aby mohli požádat veřejnost o podporu v případě, že by parlament nebyl ochoten takové zákony schválit. Neudělali to, protože měli zájem na tom vládnout bez kontroly a nebezpečí postihu. Vybrali si model, který jim to umožnil

Když jsem se před časem v českém tisku dočetl, že ministru vnitra Rumlovi ukradli před domem auto, které mu na "testování" půjčil nějaký dealer, připadalo mi neskutečné, že se neocitl na druhé straně mříží, jimiž jeho ministerstvo disponuje. Jenže to je "kanadský" pohled na věc. Je docela dobře možné, že ministrovo počínání bylo z hlediska praxe v jiných tržních společnostech zcela břídilské. Úspěšný ministr by to auto vlastnil a k němu vilu a ochranku - žádné trapné parkování na ulici.

Můj inženýr možná pomalu vstupuje mé hlavy a postupně z ní vytěsní můj údiv nad údivem Klause, že existuje něco takového jako konflikt zájmů. Proč by se měl někdo doma pohoršovat nad tím, že je paní Livie v nějaké v nějaké správní radě, když ve světě nikomu nevadí, že Suhartova rodina měla obhrábnutou celou Indonesii. Dojde mi třeba i praní špinavých peněz. Někdo je přece prát musí. Dovede si někdo představit, co by se stalo, kdyby se najednou zastavily dodávky všech drog třeba do USA - a všichni závislí by tam začali dělat chybné výkony?

Možná, že můj inženýr jednou učiní mojí hlavu tak prázdnou, že se mi do ní vejde pomyšlení na to dostat se taky nějak ke korytu, zvlášť když jsem nezatížen tou levicovou minulostí. A další věci, pro zbohatnutí daleko důležitější než představa, že běžný český občan nežije v pravdě, protože mu jí politikové řekli jen půl.

Jiří Jírovec

Míra profesionální zdatnosti britských lékařů bude muset být známá pacientům

Britským listům napsal včera Viktor Vereš:

Pane Culik,

co rikate tomu, jak Kavan pomahal ruskym statnim mafianum(komunistum) v oslabovani vojenske sily zapadu (vcerejsi Lidovky)?

Neodpovidejte odkazy na jeho cinnost "pro" Chartu - neni zdaleka jiste zda to nehral na obe strany.

V. Veres

A vskutku. Lidové noviny z 9. a 10. června 1998 otiskly tyto texty:

Kavan čelí podezření z prosovětské aktivity

PRAHA/OAKVILLE- Jan Kavan, senátor sociální demokracie a  stínový ministr zahraničí, se podílel v roce 1986 v jižním Ontariu na  přednáškovém turné prosovětské mírové skupiny ACT for Disarmament. Podle Stanislava Reiniše, českého exulanta v Kanadě, který se akce zúčastnil, skupina manipulovala veřejnost. Mír byl podle nich ohrožován "západními imperialisty", říká Reiniš. Finančně na  tom byli očividně velice dobře, dodává Reiniš, kterého dnes neudivuje Kavanův postoj k NATO. Senátor Kavan obvinění odmítá.

Kavan je trnem v oku pravicové emigraci, říká poslanec Dostál

PRAHA- Účast senátora ČSSD Jana Kavana na mírových shromážděních skupiny ACT for Disarmament, která měla podle svědectví v 80. letech prosovětský charakter, rozdělila představitele politických stran. Jana Zahradila, poradce předsedy ODS, tato informace příliš nepřekvapila. Potvrzuje mi to, co jsem věděl už dávno. Nominace Jana Kavana jako stínového ministra zahraničí ČSSD je sporná. Pokud by sociální demokracie dokázala nalézt jinou postavu, zlepšilo by jí to kredit, a to hlavně v zahraničí, řekl Zahradil. Nominace Kavana, kterou on sám nijak zvlášť nezpochybňuje, byla kardinální chyba, dodal. Poslanec ČSSD Pavel Dostál se domnívá, že proti Kavanovi je vedena cílená kampaň. Pochybuji, tak jak znám Jana Kavana, že by byl prosovětsky orientovaný, míní Dostál. To je součást kampaně proti němu. Pravicové emigraci je asi pan Kavan trnem v oku, řekl Dostál. Stanislav Reiniš, který byl svědkem manifestace ACT for Disarmament v jižním Ontariu, upřesnil, že se s  dalšími účastníky pokoušel Kavanovi v roce 1986 vysvětlit, na čem se podílí. Snažili jsme se mu objasnit, oč jde. Radili jsme mu, aby jel raději domů. Dnes se tedy nemůže dost dobře vymlouvat, že o ničem nevěděl, řekl LN Reiniš. Tehdy jsem se v duchu ptal, jak to, že si Kavana pozvala prokomunistická "mírová skupina" a jak na něj vůbec přišla, dodal Reiniš. Senátor Kavan LN sdělil, že se aktivity ACT for Disarmament účastnil jenom jednou, a to jako aktivista skupiny European Nuclear Disarmament, která byla v kontaktu s Chartou 77. Podle Libora Roučka, mluvčího ČSSD, se bude záležitostí zabývat páteční stranické grémium.

Co k tomu mám dodat. Že už mně neznalost historických skutečností a souvislostí, toho, co dělali čeští exulanti na Západě, spojovaná s paranoidní špionománií a účelovou snahou znemožnit politické protivníky poněkud unavuje? Že by bylo dobré, pokud někdo objeví fakta a dokáže, např. že byl Kavan agentem KGB, ať s tím vyrukuje, ale jinak ať mlčí? Že je neustále obviňování nejrůznějších politiků na základě nedovařených informací a účelově zkreslených neznalostí prostě trapné?

Na druhé straně, pokud by se stal Jan Kavan v případné příští vládě ministrem zahraničních věcí, veřejnost i novináři mají právo se dotazovat na integritu jeho osobnosti. I když by hlavně asi měli zkoumat, je-li pro takovou funkci dostatečně schopným a znalým profesionálem a jaký má jeho strana politický program.

Proč jsou uvedeny v článku v Lidových novinách zcela neinformované názory Klausova poradce Jana Zahradila? (kterého mimochodem dobře znají čtenáři Britských listů a ti, kteří se na něho nepamatují, si mohou najít jeho pozoruhodné příspěvky ve vydáních BL z léta a podzimu 1997.) Většina západoevropských zemí má dnes sociálně demokratické vlády a Jan Kavan má dlouholeté, úzké styky s nejvyššími činiteli evropských sociálně demokratických politických stran. Zda je to pro českou politiku klad nebo zápor, může být jistě otázka.

Kavan byl z Londýna po dobu dvaceti let účinným pomocníkem české disidentské komunitě, byl jedním z několika komunikačních kanálů mezi českými disidenty a Západem. Je třeba možné, jak naznačuje pan Vereš, že "to hrál Kavan na obě strany" - myslím si, že by člověk musel být schizofrenní šílenec, kdyby většinu svého času věnoval úsilí rozšiřovat na Západě informace o pronásledování českých disidentů a zbytek času pak spoluprací se sovětskou rozvědkou. Rád zveřejním, pokud to někdo dokáže - Britské listy by se však chtěly zabývat fakty, nikoliv dohady.

Na schůzi, na níž byl v Kanadě v roce 1986 pan Reiniš, jsem nebyl přítomen, a tak nevím, co se odehrávalo. Z článku v Lidových novinách ovšem vyplývá, že pan Reiniš vůbec není informován o tom, co Kavan celá léta v Londýně dělal.

Kavan zastává a zastával labouristické, tedy sociálně demokratické názory a má blízko k několika členům vedení současné britské Labouristické strany.

V osmdesátých letech působil Kavan mj. aktivně v hnutí European Nuclear Disarmament, jehož součástí byli především hodně naivní západní levicoví aktivisté, jako například ony ženy, které tábořily po dlouhé měsíce u britské základny Greenham Common a protestovaly proti rozmístění amerických jaderných cruise missiles (střel s plochou dráhou letu) na britském území. Nezapomeňme, že počátkem osmdesátých let byla celá obranná politika britské Labouristické strany v podstatě šílená: byla pro jednostranné jaderné odzbrojení.

Kavanovou zásluhou bylo, že se mu podařilo zahájit dialog mezi naivními západními ultralevicovými aktivisty a českými disidenty, a tak nasměrovat nikoli zrovna malou energii západních aktivistů, původně zaměřenou vlastně jen proti západním jaderným zbraním na pomoc českým disidentům. Do té doby, než s nimi Kavan začal diskutovat, neexistovalo v západním protijaderném hnutí větší povědomí ani o východní Evropě, ani o podstatě východoevropských totalitních systémů.

Právě zásluhou Jana Kavana vznikl dialog mezi českými disidenty a hlavními stoupenci protijaderného hnutí, jako byl levicový historik E.P.Thomson. Levicový týdeník New Statesman tiskl debatu o jaderném odzbrojení, v níž na jedné straně čeští disidenti vysvětlovali západním aktivistům pro ně nepochopitelnou věc, proč lidé v Čechách nedemonstrují proti jaderné hrozbě, a západní aktivisté na české argumenty reagovali.

Dovedu si představit, že jako člen hnutí European Nuclear Disarmament Kavan pravděpodobně požadoval, stejně jako jiní jeho členové, aby jaderně odzbrojil Východ i Západ. Tedy se bezpochyby účastnil i demostrací protijaderných aktivistů proti západním jaderným zbraním.

Nemohu se vyjadřovat k tomu, co bylo ACT for Disarmament za kanadskou organizaci, zda byla prosovětská, sověty financovaná, nebo jaká. Nevím to. Jedinému zdroji, totiž panu Reinišovi, však příliš nevěřím.

Výrok Stanislava Reiniše, že ho "neudivuje Kavanův postoj k NATO" je totiž bigotní a neinformovaný. (Pan Reiniš už o těchto věcech psal před časem tuším kdesi na internetu.) Reinišovi se nelíbí skutečnost, že před několika měsíci Kavan vznesl v českém parlamentě při přítomnosti Jacquese Santera dotaz, zda bude ČR po vstupu do NATO moci z něho případně i vystoupit. Tato otázka je přirozeně zcela legitimní a kdyby v ČR proběhla řádná diskuse o vstupu do NATO, zvažující racionálně a kriticky všechny kladné a záporné aspekty, a nikoliv někdy až hysterické, komunismus připomínající vzývání Západu, nikdo by se nad Kavanovou otázkou, vznesenou v parlamentě, nemohl pozastavovat.

Jan Čulík

Matthias Roeser

(Reakce na úterní článek v BL, "Německo: železniční neštěstí, při němž zahynulo 102 osob, zavinila drobná technická chyba. Výrazně to otřáslo sebevědomím Němců," který sepsal Jan Čulík na základě informací v britském tisku.)

Nevim, jestli se pohybuji v tech spravnych kruzich, ale ve svem okoli jsem nemohl zaznamenat zadna traumata tohoto typu, jaka jsou popsana ve vyse uvedenem clanku. Zdejsi lidi mnohem vic vzrusily treba primo zemanovske "bonmoty" noveho mluvciho bonnske vlady. Ani ve sve jinak dosti rozsahle e-mailove posty jsem nenasel zminku o  zeleznicni nehode. Az po pruzkumu mezi 6 znamymi jsem zjistil, ze tretina z nich vedla o tomto tematu nejake delsi rozhovory.

Zda se tedy, ze zurnaliste se v tomto pripade vycucli sve dalekosahle zavery z prstu. Myslim si, ze alespon cast nemecke verejnosti je si vedoma toho, ze 98 mrtvych (ne 102) se rovna poctu tech, kteri zahynou - ciste statisticky - behem ctyr dnu na nemeckych silnicich. Kupodivu to bereme uplne normalne, za cenu, kterou musime platit za nasi mobilitu.

Clanek se mi zda mimochodem priznacne pro cele zpravodajstvi v tomto pripade. Neselhala pouze technika tohoto vlaku, ale predevsim zurnaliste. To mi potvrdila valna vetsina dotazanych (5), cestnou vyjimku tvoril asi rozhlasova stanice Deutschlandfunk. Z obcas neuveritelne hloupych vyroku zurnalistu nejenom na obrazovkach, ale i v tisku bylo videt, ze vetsina z nich uz dlouha leta nejezdila vlakem. V televizi se omezovali na opakovani stale stejnych zaberu z mista nestesti (chvala za to, ze nestourali v roztrhanych telech, jak je (byvalo?) zvykem v CT), opakovane vysilali stejny rozhovor s jednou zranenou holkou a jednim nezranenym cestujicim, a  samozrejme zachytili obvykle projevy "Betroffenheit" nasich politiku. Ovsem take rozebrali i nejhloupejsi spekulace o pricinach nestesti, a to jeste v okamziku (ve stredu vecer), kdyz nebyly ani nejmensi indicie, ze  kterych bylo mozno vyvijet nejakou teorii. Proste se nemohli uspokojit s konstatovanim, ze priciny jsou zatim nezname.

Kdyz se behem ctvrtka a patku ukazalo, ze hodne nasvedcuje tomu, ze pricina byl praskly rafek, zurnaliste az na  cestne vyjimky nebyli schopni vysvetlit verejnosti ani nejjednodussi technicke souvislosti. Sam zurnalista nemusi byt technickym expertem, ale by mel vedet, kde sehnat informace, pripadne i experta, a  predevsim by mel vedet jak zprostredkovat i slozitejsi souvislosti verejnosti. Korunu tomu ovsem nasadil tiskovy mluvci Nemeckych drah, ktery v televiznim rozhovoru s jednim zurnalistou, ktery zrejme byl peclive pripraven, nebyl schopen odpovidat na nejjednodussi technicke otazky, treba i takoveho razu, ze by dokazal odpovedet na ne kazdy obcasny ctenar nektereho z zeleznicnich casopisu. Nevedel treba, cim se lisi kola pro vysokorychlostni vlaky od obycejnych, jake jsou zasadni rozdily mezi nemeckym ICE a francouzskym TGV, a proc tyto rozdily stejne nemohly mit vliv na nestesti; proc casto zesmesnovane monitorovaci system nemonitoruje kola (protoze dosud rafky se nikdy nerozpadly "z cireho nebe").

Ja osobne najizdim kazdorocne prumerne kolem 20.000 kilometru vlakem, a pres tuto nehodu budu i nadale pouzivat vysokorychlostni vlaky (kdyby jen nebyly tak drahe...), at to jsou lokomotivou tazene nebo specielni elektricke jednotky. V roce 1989 projizdel jsem nekolika mesicu eschedskym najezdem prumerne sestkrat tydne, a to i  tenkrat rychlosti 200 km/h, a presto mi dnes z toho neni spatne.

Srovnani s Titanicem vubec nesedi, a vsichni znami, ktere jsem zde na zaklade tohoto clanku vyslechl, jej stoprocentne odmitaji. Prevazuje postoj nehody byly, jsou a budou.

Mne osobne se zda byt vhodnejsi srovnani s prvnim proudovym dopravnim letounem "Comet". Velke namahani trupu tlakovou diferenci pri letu ve velkych vyskach a nasledne unaveni materialu byl neznamym jev pro inzenyry, a  tak jim spadla tri (?) letadla, nez prisli peclivym rozborem trosek na pricinu. Inzenyri na celem svete se z  toho poucili, a ted je cestovani proudovym letadlem beznou veci.

Nemecke sebevedomi zeleznicnim nestestim neotraslo, a myslim se, ze k tomu neni ani duvod. Kdyz Americanum se zritil pred nekolika lety pred New Yorkem Jumbo Jet, pycha jejich leteckeho prumyslu, take nesvadeli vinu na  "selhani americkeho naroda", ale snazili se najit konkretni technicke priciny, ktere k tomu vedli a nezatajili je ani pred ostatnim svetem.

Ovsem je to zpusob uvazovani, ktery PODLE MEHO DOJMU (aniz bych mohl jmenovat ted nejaky konkretni priklad) obcas vznika v ceskem prostredi - kdyz selze auto/letadlo/lokomotiva, vyrobeny v CR, tak se to povazuje za "nase" selhani a velkou ostudu a nikoliv selhani firmy Skoda, Aero, CKD a pod. V pripade ICE selhal rafek, mozna Nemecke drahy, ktere prilis duverovaly materialu, v nejhorsim pripade selhala firma XY, ktera vyvijela a vyrabela nebezpecne napravy.

Opravdove obavy mam mimochodem jenom na vedlejsich tratich v CR, kde clovek az prilis casto nabyva dojmu, ze se "Duskovi muzi" posiluji nejenom kolou a limonadou.

Dalsi informace (v anglictine) o ICE a nestesti - predevsim technickeho razu - najdete na  http://mercurio.iet.unipi.it/ice/ice.html.

Dále proběhla mezi Janem Čulíkem a Matthiasem Roeserem ještě tato diskuse

JČ: Chtel bych upozornit, ze nektere vase informace myslim neodpovidaji skutecnosti. Tech 102 mrtvych, nikoliv 98, vyplynulo z toho, ze po uzavreni pripadu se nasly jeste nejake obeti v jakesi vysoke trave pod naspem.

MR: Ale pak patologove provedli jeste podrobnou prohlidku a  dosli v nedeli vecer k poctu 98 - dnes rano v rozhlase dokonce rekli 95, viz i  http://www.yahoo.de/schlagzeilen/980609/kurzberichte/897408120-0000001944.html. Poznámka ze středy v 23.3%: Policie uz zase zmenila nazor na pocet obeti: Ted jich je udajne 99. http://www.yahoo.de/schlagzeilen/980610/kurzberichte/897502620-0000000735.html (M.R.)

JČ: Rozdil mezi technickym designem nemeckych a francouzskych vlaku se siroce diskutoval v britskem tisku a poukazovalo se na to i ve francouzskem a Francouzi se chlubenim svym moderneji provedenym designem a ucelove postavenymi rychlostnimi zeleznicnimi tratemi se trochu "nacionalisticky" vychloubali nad Nemci.

MR: ... a cast nemeckych medii jim naletela. Pritom prehlizeli, ze nemecti vyrobci ICE a francouzsky GEC-Alsthom (TGV) uz nejakou dobu mirove spolupracuji, napr. v soucasnosti se uchazeji spolu o zakazku pro vysokorychlostni trat "na klic" na Taiwanu. Poucili se z minulosti, kde kvuli prilisnemu soutezeni nakonec prodelali na zakazkach v Spanelsku a Jizni Koreji. Ovsem je otazka, jestli takovy monopol (japonsky Shinkansen hraje roli outsidera) je z ekonomickeho hlediska zadouci.

JČ: Řada lidi v Nemecku se vyjadrila zpusobem, ktery cituje clanek v  Observeru, totiz uvazovalo nad ecological recklessness vysokorychlostnich vlaku - mne osobne se to zda trochu pritazene za vlasy, ale povazoval jsem to za trochu typicky zapadonemeckou, "ekologickou korektnost".

MR: To je stare tema. Predevsim Zeleni odmitaji ICE a TGV s  odkazem na skutecne vysokou spotrebu energie, ale pak i  lide, kterym hrozi nova trat pres zahradu. Vetsina vsak akceptuje ICE, nikoliv vsak vysoke ceny. Rozdil vuci obycejnemu IC cini odhadem 20-30%; na nekterych tratich, treba Wuerzburg-Hannover, kde je rozdil nejmarkantnejsi, uz neexistuje moznost se vyhnout ICE a pritom dorazit v rozumne dobe. Priklad: Delka nove trasy (ICE) je 220 km, stara trasa je dlouha 360 km. Standardni jizdne ICE je 132,- DEM, na stare trase 97,- DEM. Doba jizdy ICE je 1h 55 minut, pres starou trasu (nutno dvakrat prestupovat) 5h 12 minut, v nejlepsich casech (80. leta) byval kolem 4 hodin.

JČ: Nejsou prece jen trochu rozdily ve vnimani techto skutecnosti podle toho, zda jste v zapadnim ci ve vychodnim Nemecku?

MR: Vzhledem k tomu, ze se v Drazdanech pohybuji v prostredi, ktere se sklada z poloviny ze zapadnich Nemcu, si myslim, ze mam pomerne dobry prehled o tom, cim se zabyvaji lide na obou stranach. Navic, mini-pruzkum se konal mezi Wessiky.