středa 3. června

O B S A H

Co je nového v České republice:

  • Komentovaný přehled zpráv z ČR Česká politika:
  • Jak z dnešních politických průšvihů? (Ondřej Hausenblas) Zpravodajství České televize:
  • Jaké byly Události České televize (Jan Čulík)
  • A jaká byla Jednadvacítka (Jan Čulík) K debatě o České televizi v Radiofóru:
  • Poslanec Michal Prokop píše Janu Čulíkovi Česko-německé vztahy:
  • Projev Franze Neubauera v Norimberku (Aleš Zeman) Česká politika:
  • Audit nejen forenzní - nemělo by se kontrolovat, zda skutečně mají politické strany členy a ne jen mrtvé duše? (Miroslav Jandora) Etika sdělovacích prostředků:
  • Havel: "Jsem otrávenej" - směly o tom sdělovací prostředky informovat? (Jiřina Fuchsová, Jan Čulík)

    Kompletní Britské Listy


    Ikona pro Vaši stránku...

    |- Ascii 7Bit -|- PC Latin 2 -|- ISO Latin 2 -|- CP 1250 -|- Mac -|- Kameničtí -|


  • Zde je včerejší vydání Britských listů.
  • Adresa Britských listů je zde. Pouze když nefunguje, pište na tuto alternativní adresu.
  • (Jan Čulík má anglicko-českou stránku materiálů a hyperlinků, týkajících se ČR, zde na Glasgow University).
  • Týdeník o nových knihách a o literatuře "Knihy online" má adresu http://knihy.internet.cz
  • Časopis Neviditelný pes, který vydává Ondřej Neff, je na adrese http://pes.eunet.cz.
  • archívu Britských listů jsou nyní k dispozici tematicky uspořádané články, zveřejněné v BL v letech 1996 - 1997.
  • Měsíčník Nová přítomnost je nyní k dispozici na síti.
  • Stránky české skupiny Amnesty International najdete na adrese http://www.amnesty.cz.

    Co je nového v České republice

  • Následkem týrání zemře v ČR ročně asi 50 dětí. V loňském roce bylo zaznamenáno na území ČR 151 případů týrání dětí.Statistiky uvádějí, že fyzicky i psychicky týráni jsou více chlapci než dívky, a to ve věku od tří do 15 let. Mezi prvním a třetím rokem života jsou zanedbáváni chlapci i dívky stejně. Neustálý strach je v ČR součástí každodenního života 25 až 50 tisíc dětí.

  • Česká národní banka by podle premiéra Tošovského měla při určování inflačních cílů spolupracovat s vládou. Původně tento návrh přednesla ČSSD. Vláda a ČNB by podle Tošovského měla vést dialog o dlouhodobější strategii, jak zvyšovat ceny, "napravovat cenové deformace". - (Zajímavé je, že britští labouristé naopak hned po získání moci ústřední banku od politických zásahů vlády okamžitě osvobodili. Zbavili se tím odpovědnosti za politicky nepopulární zvyšování úrokových měr, které vede ke zvyšování hypoték za domy a byty a snižuje občanům životní úroveň.)

  • Tošovský pro budoucnost ČR slibuje "pot a slzy". České podniky musejí projít restrukturalizací a ta přinese i zdražování a růst nezaměstnanosti. Česká ekonomika stojí na křižovatce a ve směru do EU ji čeká nepohodlná cesta do prudkého kopce. Proto nelze uvolnit rozpočtovou politiku, je nutno omezovat růst mezd a držet na uzdě výdaje. Podnikatelé proto nemohou počítat se zlevněním úvěrů a zaměstnanci se zvyšováním reálných mezd. "Potřebujeme se koupat ve studené vodě," pokračoval Tošovský v podivuhodné akumulaci metafor. O tom, kdo nebo co za nezáviděníhodné hospodářské poměry ČR může, ani o tom, bude-li mít vláda aktivní politiku zaměřenou na oživení hospodářství, nemluvil.

  • Rada pro zpravodajskou činnost, které předsedá Josef Tošovský, konstatovala, že Bezpečnostní informační služba dala ministru Vladimíru Mlynářovi informace o soukromé firmě AGPI Písek v souladu se zákonem. Pražští advokáti Oldřich Choděra a Bronislav Šerák naopak tvrdí, že Mlynář svým dotazem na informace o soukromé firmě AGPI Písek zákon o BIS porušil.

  • Pokud Volkswagen (VW) na páteční valné hromadě nezíská britskou automobilku Rolls Royce, je rozhodnut postavit nový závod, ve kterém by vyráběl luxusní vozy střední velikosti, a to buď v Německu, ale prý možná i v Mladé Boleslavi. - Britové se na poslední chvíli vzchopili a chtějí do pátku sebrat dostatečné množství peněz na to, aby zůstala automobilka Rolls Royce v britských rukou.

  • Bývalá herečka a předsedkyně představenstva Skloexportu Regina Rázlová, byla včera v podvečer zadržena na česko-slovenském hraničním přechodu v Lanžhotě. Vyšetřovatel Rázlovou obviňuje ze zneužití informací v obchodním styku a z pokusu způsobit podniku Skloexport škodu za 1,2 miliardy korun.

  • Sociální demokrati žádají Ústřední volební komisi, aby Václav Havel nevystupoval 18. června ve 20.00 večer v televizi Nova ve speciálním předvolebním diskusním pořadu s Jacquesem Rupnikem. Bojí se, že by tím Havel nebo jeho hosté mohl "nepřípustně ovlivnit výsledky voleb".


  • V březnu 1998 četlo Britské listy prý 24 000 čtenářů týdně. Kromě toho prý Britské listy "již někdy četlo" 65 000 osob. Vyplývá to z předběžného dotazníkového průzkumu čtenosti některých českých internetových periodik, který v březnu 1998 na základě dotazování 1237 respondentů ve věku od 14 do 79 let, reprezentativních z hlediska kraje, velikosti bydliště, věkové kohorty, pohlaví a vzdělání provedla firma Gabal, Analysis and Consulting. (Dalo se předpokládat, že BL čte více lidí z počítačových print-outů než na obrazovce počítače.) - Vzorek je ovšem jen relativně malý a může být prý až o 30-40 procent nepřesný. Výsledky nového průzkumu, založeného na vzorku 5000 obyvatel, budou k dispozici zanedlouho.

    Výběr textů z posledních dní:

  • Věda, politika a komunikace - o financování české vědy (Jan Konvalinka)
  • Vůli voličů je třeba v demokracii projevit respekt, i když hlasují pro odporné strany - polemika pražského tisku s Andrew Stroehleinem - význam kritičnosti (Jan Čulík)
  • Chabá ochrana soukromých osobních dat v dnešním světě - Databáze (Jiří Jírovec)
  • Pořad Kotel televize Nova - výhodný propagandistický nástroj pro politiky (Jan Čulík)
  • Česká televize: Jakub Puchalský: "Pakliže bude potřeba a prostor, budeme problémy pojmenovávat" (Tomáš Pecina)
  • Shrnutí: Ohrožuje Česká televize svou druhořadostí svou budoucnost? (Jan Čulík)
  • Rozhlasová debata o České televizi: Jakub Puchalský, Michal Prokop, Milan Kruml, Jan Čulík, moderátor Jan Pokorný (27.5.1998)
  • Americký Kongres kritizuje rasovou nesnášenlivost v České republice
  • Debata o financování vědy: Věda v ČR a hlupáci (Jiří Jírovec)
  • Český helsinský výbor: K protiprávnímu zacházení policistů s předvedenými účastníky pochodu Globální pouliční slavnosti 16. května 1998 a k odpovědnosti státu za týrání těchto osob
  • Prvomájové nepokoje v Berlíně: "Už nikdy Německo!" (Jakub Camrda, redaktor Nové přítomnosti)
  • "Normalizace" v České televizi: Čím se hájí obhájci vypuzení Ivana Kytky (Jan Čulík)
  • Je Česká televize nezávislá? (Tomáš Pecina)
  • Výzva: podpořte stížnost na protidemokratický zvrat v České televizi, zaslanou Úřadu pro demokratické instituce a lidská práva Organizace pro bezpečnost a spolupráci v Evropě
  • Vítězství druhořadosti v české státní televizi (Jan Čulík)
  • Psal Ivan Kytka analýzy pořadů ČT tajně pod jménem Jana Čulíka?
  • Ivan Kytka "rezignoval" na funkci šéfa zpravodajství České televize - pozoruhodný výběr zpráv ČTK k této věci
  • "Zrada v první osobě číhala skutečně tak blízko" - zážitky z četby záznamů Stb o vlastní osobě (Iva Drápalová, Los Angeles Times)
  • Čím museli projít čeští a slovenští Romové, v Británii označovaní za parazity (The Independent)
  • Jak byly ukradeny Zemědělské noviny
  • Dokument: 27. března 1991: Petr Pithart se dopisem ministru zemědělství Kubátovi přimlouvá za ukradení Zemědělských novin
  • Výzva českým vědcům: Pište před volbami politickým stranám, aby zvýšily financování české vědy! Jde o ekonomické přežití národa
  • The Drudge Report: Podvratný americký internetový časopis, který čte 6,5 miliónů lidí měsíčně a kterého se bojí prezident Clinton
  • Pavel Dostál, ČSSD: Rudé právo nebylo ukradeno tak, jak byla ukradena Mladá fronta
  • Co mohli dělat Ukrajinci za druhé světové války, v lisu mezi Rusy a Němci (Peter Potichnyj)
  • Situace v České televizi: Ivan Kytka, šéf zpravodajství ČT, se pokusil umlčet Andrewa Stroehleina, když poukázal na vydírání ČT ze strany mluvčího MNO
  • Ministerstvo obrany ČR vydírá Českou televizi: Konkrétní případ (Andrew Stroehlein, reakce mluvčího MNO Milana Řepky)
  • Volá si mediální komise českého parlamentu Puchalského a Kytku na kobereček? Původní rozhovor s Pavlem Dostálem (ČSSD)
  • Ještě k Havlově kontroverzní "milosti" pro útočníky na Sládka: Litera a duch zákona (Jiří Jírovec)
  • Tragédie krála Havla: Chyby českého prezidenta jsou symbolem obecnější české tísně (Sunday Times)
  • K Havlově kontroverzní "milosti" pro útočníky na Sládka: Tvoření českého státu (Jiří Jírovec)
  • Bydlení: Platil jsem v Praze za podnájem 92 procent svého platu! (Jan Lipšanský)
  • Zadluženost třetího světa: britští poslanci a charitativní organizace požadují, aby státy skupiny G8 nejchudším zemím energicky pomohly
  • Cena bydlení a jeho sociální souvislosti (Tomáš Kostelecký)
  • Špatní moderátoři a špatné formáty pořadů v ČT: Je to Debata nebo V pravé poledne? (Jan Čulík)
  • Velká Británie: Je ospravedlnitelné vyvážet zbraně do zahraničí za účelem svržení diktátora? Puč Robina Cooka v Sierra Leone
  • Uvnitř České televize (Andrew Stroehlein)
  • Havlova blesková milost pro útočníky na Sládka je karikatura demokracie (Jiří Jírovec)
  • Studie provozního prostředí České televize (Coopers and Lybrand, květen 1998)
  • Stalinova bomba: Jak Rusové v Československu drancovali uran (Zbyněk Zeman)
  • Pozadí jaderné bomby (Vladimír Wagner)
  • Pražský deník (Andrew Stroehlein)
  • Hrozí Brnu záplava radioaktivním kalem?
  • Vandalismus evropského formátu: kostel svatého Michaela Archanděla na Staroměstském náměstí je přestavován na disneyovskou multimediální show
  • Události bez událostí: reforma zpravodajství České televize - pokus o první analýzu
  • Věnec sonetů (Jaroslav Seifert) - báseň, vyjadřující úzkost z komunistického útlaku, kterou autor vydal v Praze r. 1956
  • Američané objevili dvě bílkoviny, které v součinnost likvidují rakovinové nádory, zatím u myší
  • Velká Británie a případ etiky a spravedlnosti: pronásledování dětské vražedkyně Mary Bellové
  • Otevřený dopis Ivanu Kytkovi (Jiří Jírovec)
  • Jaro 1968 na Západě: studentské bouře: co to bylo, proč se to dělo a jaký to mělo dlouhodobý dopad (Neal Ascherson, účastník, nyní známý britský novinář, The Observer)
  • Václav Havel v  roce 1968 (Financial Times)
  • V Británii byla vyrobena vakcína proti zubnímu kazu
  • Ekonomický vývoj ve světě: Budoucnost zaměstnanosti - nebude žádná?
  • Rakovině způsobované kouřením dokáže prý zabránit jediný gen
  • Vysoký činitel ČT byl po volbách v roce 1996 nucen chodit na výslechy na policii - je nezávislost veřejnoprávní ČT skutečně zajištěna? (Jan Čulík)
  • Nacházející volby v ČR: Nerozhodní voliči jsou nadějí české politické scény (Andrew Stroehlein)
  • Zneužívání antibiotik hrozí vyústit v epidemie nevyléčitelných chorob
  • Předvolební blues v ČR (Andrew Stroehlein)
  • Británie: Znovu se hovoří o třetí cestě - je ČR na takovou debatu připravena? (Andrew Stroehlein)
  • Konečně rozumný přístup: EU odmítla sudetoněmecké radikály (Andrew Stroehlein)
  • Čeští poslanci: nechodíte-li do práce, očekávejte, že zaměstnání přijdete (Andrew Stroehlein)
  • 23. dubna, světový den knihy: Počítače nikdy nezvítězí nad knihami, jejichž popularita je věčná! (The Times)
  • Miroslav Holub v Glasgow a Pražské jaro (Jan Čulík)
  • Klaus o Mlynářovi (Andrew Stroehlein)
  • VÝZVA: sbírka peněz na pomník českým pilotům, padlým za druhé světové války
  • Ještě jednou Tunisko - je ho možno hodnotit podle měřítek evropských zemí (reakce Jana Čulíka na článek Vojtěcha Kmenta)
  • Trest smrti: je nemorální a zbytečný (Andrew Stroehlein)
  • České privatizační fondy budou donuceny k odprodávání akcií (Financial Times)
  • Jak se vyrovnat s totalitní minulostí (Jiří Jírovec)
  • Ještě jednou Boeing a Aero (Ondřej Zvěřina)
  • Rozhovor s Ivanem Kytkou, šéfem zpravodajství ČT: Je zpravodajství ČT nyní ještě horší než dřív?
  • Tunisko: život v socialismu? (Jan Čulík)
  • Tunisští "Všichni dobří rodáci" - stalinistické praktiky. Úryvek z románu Mustafy Tliliho "Lví hora"
  • Co by měl český prezident učinit po volbách (Andrew Stroehlein)
  • Jak se psalo na jaře roku 1968: Obrodný proces v Semilech (Ludvík Vaculík, Literární listy 27. června 1968)
  • Kanadská mlékárna, občanská společnost a Aero Vodochody (Jiří Jírovec)
  • Manifest, který způsobil sovětskou invazi v roce 1968: DVA TISÍCE SLOV (Ludvík Vaculík, Literární listy 27. června 1968)
  • Lži, zatracené lži a statistiky (Andrew Stroehlein)
  • Pozapomenutá kultura: česká literatura v exilu za komunistické éry (Jan Čulík)
  • Koupíte si v dražbě auto za 100 000 Kč, zaplatíte plnou cenu, ale auto nedostanete a za tři roky nevysoudíte nic. Otřesné poměry v českém podnikatelství a soudnictví. KTERÉ NOVINY BUDOU USILOVAT O NÁPRAVU?
  • Den, kdy zemřel Kristus. K velikonočnímu zamyšlení
  • Angličtina světově vítězí jako lingua franca - učme se rychle anglicky! (FT)
  • Český stát na prahu třetího milénia (Michal Janata, časopis Prostor)
  • Ještě Boeing a Aero Vodochody: nezodpovězené otázky: Kdo se bude smát celou cestu do banky? (Jiří Jírovec)
  • Jak bojovat proti nacionalistickým mýtům? (Jan Čulík)
  • Paul Johnson: Co způsobuje, že jsou národy ekonomicky úspěšné
  • Deset let vězení za jedinou noc, strávenou v pražském hotelu (Observer)
  • Udělá Boeing s firmou Aero Vodochody totéž, co učinil s podnikem de Havilland? (Jan Čulík)
  • Povědomí o demokracii: Pohraniční stařenka (Jiří Jírovec)
  • Andrew Stroehlein zase znovu - o mně (Jiří Pehe)
  • Reakce na poznámky Jiřího Peheho (Andrew Stroehlein)
  • PROJEKT REFORMY ZPRAVODAJSTVÍ ČT IVANA KYTKY: Zpravodajství ČT - poslání pro příští tisíciletí a principy k jeho naplnění (Ivan Kytka, nový šéf zpravodajství ČT)
  • PROJEKT REFORMY ZPRAVODAJSTVÍ ČT IVANA KYTKY: Plán naléhavých operačních, taktických a strategických změn ve zpravodajském týmu (Ivan Kytka)
  • Změna volebního systému v ČR problémy neodstraní (Andrew Stroehlein)
  • POZOR: PRECEDENS: Boeing a Aero Vodochody: Boeing už jednou převzal jednu menší (kanadskou) leteckou firmu a za pár let ji vládě zase za drahé peníze vrátil (Jiří Jírovec)
  • Finanční dary pro politické strany? Není problém, pokud víme přesně, kdo to platí (The Guardian)
  • K petici biologů na záchranu české vědy: Vědecký omyl (Jiří Jírovec)
  • Media in the Czech Republic: the current state of affairs (Jan Čulík)
  • Dvojí občanství: Jsou dva pasy lepší než jeden? (Wall Street Journal 25.3.1998)
  • Role vzdělanců v chaosu české společnosti (přednáška Jana Čulíka)
  • Ostře odmítavá i souhlasná diskuse k výše uvedené přednášce Jana Čulíka (Vladimír Mlynář, Milan Uhde, Jiří Vančura, Zdeněk Pinc, Sylvie Richterová, Eduard Goldstuecker, Milan Horáček, Milan Hauner a další)
  • Naléhavá výzva vědcům: je třeba vytvořit silnou lobby pro vědu (ČEŠTÍ BIOLOGOVÉ)
  • Kosovo: Poznámky z jednoho londýnského semináře o tom, co skutečně rozděluje Evropu
  • Krásné sny. Kolaborace už není v ČR jediným způsobem, jak udělat kariéru, je to však způsob nejvýnosnější. (Sunday Times, 22.3. 1998)
  • České sdělovací prostředky publikují jen názory, které jsou v linii (Emanuel Mandler, vyšlo v MFD)
  • Češi v Americe a Češi doma: "Kdo nechtěl odejít, nemusel? Otevřený dopis do Čech (Michal Málek)
  • Prostituce: Praha, středoevropský Bangkok (Andrew Stroehlein)
  • Václav Havel a "kmenový stát" (Andrew Stroehlein)
  • Vývoz zbraní z ČR: Praha, Alžír, Brusel (Andrew Stroehlein)
  • Ukradená Fronta, ukradené Právo (Jiří Vančura, Listy č. 1/1998)
  • Prestiž BBC pramení z neposkvrněné historie a jasné vize (Ivan Kytka
  • Děláme něco proti krizi české identity v dnešním světě? (Ivan Kytka, Česká televize)
  • SEBEVĚDOMÍ JE ZÁKLAD SVOBODY. Významná diskuse o roli sdělovacích prostředků a školství při pěstování kritického myšlení, vysílaná Svobodnou Evropou. Ivan Kytka, Ondřej Hausenblas, Jan Čulík


    Jak z dnešních politických průšvihů?

    Ondřej Hausenblas

    Milé Blisty,

    dlouho jsem Vás nečetl a vidím, jak jste vyrostly a přiostřily se! Není divu, když se i domácí situace přiostřuje - asi jako rozbité okno je ostřejší než celé.

    Nemohu komentovat nic, protože se věnuji opravdu jiným než dnešním záležitostem (tomu zatracenému vzdělávání, a to je věc zítřka a doby za dvacet až čtyřicet let, až vymřou milovníci nesvobody).

    Ale zdá se mi, že naprosto nepříčetný zmatek, anebo zase totální impotence jak v politice, tak v médiích nesvědčí ani tolik o lidech a problémech samých, jako o tom, že se nám známé a dostupné prostředky sebeorganizace (české) společnosti nějak vyčerpaly. Možná však jenom, že ty prostředky, jako jsou svobodná mediální debata, zastupitelská demokracie, běžná slušnost ap., nestačí na vyřešení nebo vyléčení malérů, do kterých se národ dostal svou kolaborací (i tou pasivní) s komunismem. Prostě se rozložily hodnoty a mechanismy, které předtím pomaličku zrály stovky let, a v to počítám i "omyly" předchozích civilizačních kroků, jako byly různé krutosti a hlupáctva (z dnešního pohledu).

    Upalování čarodějnic na samém konci středověku bylo také jednak příznakem právě rozpadu středověkého obrazu světa, a nikoli typickým příkladem ani samozřejmým důsledkem náboženského světa. Jednak však se tehdy leckomu hodilo někoho upálit, aby zchramstl jeho majetek, a jednak se také při rozpadu křesťanských hodnot zase zdvihla už potlačená přírodní tendence lidské society k pověrám, k magickému chápání světa. Tyhle tlaky dohromady pak vydaly výsledek - obviňování a upalování čarodějnic.

    Píšu to tady proto, že dnešní nehoráznosti v televizi, politice, hospodářství, vůbec v životě společnosti mohou být taky hlavně projevem rozpadlých hodnot a mechanismů, a možná se to nedá poslepovat.

    Je tedy vůbec nějaké východisko? Zdá se mi, že civilizace si vždy hledá nějaké alternativní cestičky v maléru: na divošské kmeny na začátku starověku platilo svazování jejich pudů skrze rituály, mýty, docela zbytečné předpisy, při jejichž dodržování nezbýval prostor k divokým akcím meziosobním nebo skupinovým. Pak se rituály pomalu proměňovaly v kulturu ve smyslu "estetizovanou kulturu" - důležité příkazy se plnily proto, že bylo krásné je plnit a hnusné je neplnit.

    Hranice ovšem jsou neostré, neběží v čase, ale v jedincích. Čím svobodnější a rozmanitější je civilizace, tím individuálnější je prostor každého člověka a jeho možnost zůstat divochem, stát se čarodějem, umělcem, svobodným občanem.

    Problém novodobých států je v tom, že počty zástupců těchto velmi různě žijících a různě se chovajících lidí se vyrovnávají, ale těch svobodných a zodpovědných je pořád ještě málo na to, aby určovali běh civilizace, a těch divokých pořád ještě moc, takže se dějí věci podle jejich - divoce.

    Navíc se zmnožuje osobnost člověka: zcela evidentně jsou někteří slovutní vědci hrubiány v soukromém životě, mezi intelektuály je stejné procentu zneuživatelů malých dětí jako mezi hrubci, mezi prostými lidmi narazíte na velmi ušlechtilé případy.

    Divokost, rituál, rozum jsou v jednici pomíchány různě, a protože vnější mantinely (slušnost a ostuda, strach ze spravedlivého, soudního trestu, možnost dobrat se poctivou prací úspěchu, slávy, cti) byly rozbořeny nebo diskreditovány válkou a komunismem, projevují se jedinci dost nekontrolovaně - bez sebekontroly.

    Myslím, že proto je u nás tolik korupce, lži, obrácených kabátů, tunelovaných podniků. Ale taky je proto málo radosti - ty zisky z krátkých perspektiv neplodí pocit životního štěstí, a je možné, že už žijí generace, které nikdy dlouhodobý pocit štěstí a pohody v duši neznají. Takoví lidé se pak ovšem nesnaží něčeho takového ani dobýt, neznajíce to.

    Je to poněkud bolestivé, ale možná je v lepším případě dnešní období tréninkem na svobodu. Společnost si musí ochutnat její různé podoby a důsledky, musíme si jako národ vyzkoušet, jak nás bude pálit, když nepomůžeme na ulici napadenému, protože se rozbují násilnictví, musíme zakusit, aby nám vládli námi volení slibotechnici, a musíme si pak užít té bídy. Není ani jisté, že tím v dostatečném počtu kusů zmoudříme, protože k zmoudření bychom potřebovali sebereflexi, kritiku, a tu nám zblbělá média umožňují budovat jen nedostatečně.

    Pořád si myslím, že z tohoto uzavřeného kruhu historických průšvihů se nedá dostat "zásahem", revolučním úkonem, protože otáčení kruhu průšvihů zamaže dílčí úspěch bahnem celkové krize.

    Proto si myslím, že není jiné východisko než vymřít a předtím se aspoň cílevědomě věnovat tomu, abychom nestihli skrze školu a vzdělávání vtlouct do svých dětí to hlupáctví, které nám kazí život.

    Kdyby se aspoň ze školy stala neškodná instituce, bylo by to lepší než to, jak slouží dosud. To není na urážku dobrých učitelů, a možná ani dobrých úředníků: oni se snaží poctivě, ale nemůže se jim to podařit v režimu státu a školy, který není zaměřen na výchovu neohroženě svobodných a zodpovědných občanů, nýbrž kterému jde vysloveně o to, aby "nám nevyrostli zbojníci", aby se děti naučily poslušnosti a kázni.

    To, co mě odvádí od zájmu o dnes probíhající maléry veřejného života, není "jak naučit děti poznávat hlavonožce a určovat druhy zájmen". Ten malér spočívá v tom, že Čechy ještě ani nenapadlo, že škola se má stát jejich nástrojem proti hlupákům, proti voličům demagogie, i proti našemu vlastnímu už zabudovanému omezenectví.

    Takto pochopená instituce (nejen školská) by musela zůstat věčně otevřená: jejím cílem nemůže být předpisově naformátovaný spotřebitel státu. To, co z ní vyjde, musí být pořád velký problém - každý absolvent bude jiný, nevíme, co se od něj dá čekat. To jediné, co škola musí, je dávat co nejlepší příležitosti, nabízet cestu k svobodě co nejlákavějšími cestami, aby byla státní nebo soukromá investice do vzdělávání dítěte i dospělého co nejefektivnější. Ani dneska nevíme, co od zpucovaných a přece protivících se absolventů základní školy nebo od vzpurných a školou otrávených učňů můžeme čekat.

    Zaplnil jsem spoustu místa řečmi o škole místo debatou o politice. To proto, že politika, ač nevyhnutelná, je záležitost patrně "odkecaná", třebaže moc nevíme, čím ji úspěšně nahradit. Naopak ve vzdělávání se mi jeví cesta ke SVOBODĚ jako otevřená a s trochou nadlidského úsilí i zvládnutelná.

    Pokud kdo dočet až sem, a má pochybnosti o tom, že právě svoboda je dneska problém českého národa, pak ho ujišťuju, že právě svoboda. Právě to, jak na ní lidem u nás minimálně záleží, jak ji nepovažují za bezpodmínečnou nutnost pro řešení dnešní národní krize, právě to mě přesvědčuje, že jsme velmi daleko od toho řešení, a že má cenu se o něm bavit leda s nejmenšími.

    Ondřej Hausenblas


    Jaké byly Události České televize

    Jak jsem přislíbil, hodlám systematicky rozbírat hlavní zpravodajský pořad České televize. Z praktických důvodů to bude trochu se zpožděním, neboť je nemožné získat povolení k příjmu vysílání České televize prostřednictvím statelitního talíře v zahraničí, pokud nejste pracovník českého velvyslanectví.

    Dnes se chci zabývat Událostmi z pátku 22. května, vysílanými den poté, co byl donucen k rezignaci z funkce šéfa zpravodajství České televize Ivan Kytka.

    Události ČT z 22. května

    Hlavní zprávy toho večera byly:

  • konal se pohřeb Roma, kterého napadli čtyři útočníci, zanechali ho ležet na silnici, kde ho posléze usmrtilo nákladní auto

  • v Praze se zřítil dům

  • česká vláda rozhodla, že 4 miliardy Kč, výnos z privatizace, budou poskytnuty k dispozici moravským oblastem, loni postiženým povodněmi.

    Celkové rysy pořadu:

    Ve srovnání s povelikonočním týdnem, jehož Události jsem zde naposledy hodnotil (Ivan Kytka byl tehdy ve funkci šéfa zpravodajství pouhých čtrnáct dní) překvapil pořad z 22. května dosti podstatným zvýšením kvality, alespoň pokud se týče formálních rysů.

    Je obtížné určit, zda bylo zlepšení kvality pořadu Události důsledkem postupného pronikání Kytkových reforem do zpravodajství, anebo naopak odvoláním protikytkovského bojkotu od členů zpravodajské redakce už den po Kytkově odchodu.

  • Většina reportérů si dávala až úzkostlivý pozor na kultivovanost svého projevu. Své příspěvky četli rozumnou, srozumitelnou rychlostí, tedy relativně pomalu, a dobře vyslovovali. Někteří reportéři přitom dosahovali opravdu kvalitní dikce. Dvěma výjimkami byli Jiří Janeček, který přečetl informaci o historii výstavby elektrárny Temelín rychlostí kulometné palby. Jiří Potužník jako zvláštní reportér ČT z Belfastu vypadal sice před kamerou autoritativně, mluvil ale špatně. Potužník neumí artikulovat. Snad by pomohl fonetický kurs.

  • Reportáže byly relativně dobře strukturované, nebyly příliš uspěchané, většina z nich byla srozumitelná.

  • Zpravodajství České televize se stále potýká s problémem, že reportér říká něco jiného a záběr na obrazovce tomu odporuje. Ve srovnání s polovinou dubna však k tomu v Událostech z 22. května docházelo méně častěji.

    V reportáži o pohřbu usmrceného Roma Milana Lacka hovořila reportérka Šárka Bednářová o tom, že se na pohřeb sjížděly od rána autobusy, kamera přitom ukazovala jakousi, snad hřbitovní, bránu.

    Při využití titulků, vysvětlujících, jak bude rozdělována státní pomoc oblastem postiženým na Moravě, nehovořil komentátor přesně v souladu s tím, co bylo napsáno v titulku na obrazovce. Shoda mezi komentářem a obrazem byla o něco lepší než v dubnu, přesto však zůstával nesoulad a ten byl matoucí.

    Totéž platilo o zprávě, podle níž ministr Lobkowicz informoval o údajné korupci v armádě a na ministerstvu obrany. Titulek na obrazovce vysvětloval, v kolika případech se na armádní zakázky konal či nekonal konkurs. V textu titulku bylo daleko více informací než v čteném komentáři reportérky.

    Ve zprávě o Regině Rázlové a jejích rodinných příslušnících, kteří údajně vytunelovali české sklárny, se hovořilo o Rázlovi ve chvíli, kdy byl na obrazovce v detailu obličej Rázlové! Působilo to směšně.

    Ve zprávě o jednání o kosovském problému začal komentátor říkat větu, která měla končit zmínkou o Slobodanu Miloševičovi. Na začátku věty skutečně kamera sice ukázala Miloševiče, jenže dlouho, než se větou komentátor k Miloševičovi dopracoval, kamera byla už úplně jinde a při vyslovení Miloševičova jména ukázala v polodetailu jinou osobu. Věcný synchron obrazu a komentáře musí být úplný.

  • Zjevným pozitivním kytkovským vlivem byla dosud přežívající snaha ukázat české události v domácím a posléze i v mezinárodním kontextu. Tak po zprávě o uvolnění peněz na následky povodní (ČT zde bohužel opět hrála roli jen vládního věstníku, nikterak kriticky neanalyzujícího oficiálně zveřejněnou informaci: nikdo se například nezeptal vládních činitelů, proč to muselo trvat skoro rok, než tyto 4 miliardy Kč byly lidem zápasícím s následky povodní uvolněny) následovaly dvě reportáže z postižených moravských míst a užitečná paralela - informace o tom, jak pomáhaly italské úřady vesnicím, postiženým zemětřesením (i když si nejsem jist, zda je zrovna Itálie vzorem evropské efektivity, spolehlivosti a výkonnosti).

  • Při informacích o jednání poslanecké sněmovny stále chybějí v Událostech záběry přímo z jednání parlamentu. Verbální shrnutí toho, co se v parlamentu dělo, při záběrech poslanců, ležérně odcházejících dveřmi ze sněmovny, nestačí. ČT by měla trvat na tom, aby směla do sněmovny umístit permanentní kamery pro snímání parlamentního jednání.

  • Zmatená byla reportáž Jiřího Potužníka o průběhu referenda v Severním Irsku. Musel jsem si ji pustit dvakrát, a stejně jsem z ní nebyl moudrý. Z Potužníkových slov nebylo příliš jasné, co se v irském referendu vlastně mělo rozhodovat. Při velmi usilovném sledování Potužníkovy reportáže člověk zjistil, že informace v komentáři jsou, jenže tak podivně zašifrované, že diváka neosloví. (Přitom jsem pro Jiřího Potužníka v tomto případě nejideálnější divák: věděl jsem o severoirské problematice daleko více než typický český občan, sledující ČT.) Nešťastné bylo prokládat neprůhledné informace o dění v Irsku krátkými rozhovory s irskými občany, kteří říkali, buď že budou hlasovat ano, nebo že ne. Tyto prostřihy v už tak věcně nevýrazné reportáži diváka jen dále dezorientovaly.

    Hlavní kritika stále platí: Z Událostí má člověk pořád dojem, že život v České republice je někde jinde. ČT zjevně stále nemá samostatné zpravodajské (news-gathering) struktury a bude otázkou času, než si je vytvoří - pokud k tomu po odstranění Ivana Kytky zůstává v České televizi vůle.

    22. května ukázala ČT v Událostech jednu katastrofu (spadlý dům), jeden násilný čin (usmrcení Roma), informovala o vládních rozhodnutích a vysílala záběry o demonstracích protijaderných aktivistů, kteří odmítají Temelín a Mochovce. Reportáže o demonstracích těchto ekologů byly povrchní. Soustředily se jen na informaci o demonstraci, nešly však pod povrch jevů. Neinformovaly dostatečně a nezávisle o situaci v Temelínu či v Mochovcích.

    Ve zprávách však pořád chybí alespoň náznak či pokus o nezávislou analýzu. Ukázalo se to v reportáži o demonstraci proti Temelínu, v níž ekologičtí aktivisté argumentovali, že za Temelín zaplatí každý Čech z vlastní kapsy velké částky. Proti tomu ČT odvysílala bez vysvětlujícího nezávislého komentáře výrok mluvčího ministeerstva průmyslu a obchodu, že z kapsy českých občanů žádné peníze nejdou, neboť podnik ČEZ není financován ze státního rozpočtu. (Podnik ČEZ však nebude výrobu Temelína hradit cenou elektrické energie, prodávané monopolně občanům?) Televize se nepokusila rozpor mezi oběma tvrzeními objasnit. To nestačí.

    Zprávy byly zábavnější než poslední dobou: k tomu přispěl například i  dlouhý šot z portugalského Expa 98.

    Sporné bylo zařazení zpravodajského šotu o několikahodinové návštěvě amerického herce Bruce Willise v Praze, přesně řečeno způsob jejího zpracování.

    Tak, jak Česká televize bez známky vlastní samostatné kritičnosti tlumočí v Událostech vládní prohlášení, stejně nekriticky poskytla Willisovi prostor k bezostyšné reklamě. Bylo zjevné, že Willisovi bylo naprosto jedno, v které zemi světa se právě na několik okamžiků octl. Do východní Evropy ho vyslali, aby propagoval filmy v nichž vystupuje, a restauraci Planet Hollywood. To také dělal. V "exkluzívním rozhovoru" chválil nový film Armageddon se zjevným cílem přimět české diváky, aby se na něj šli podívat v co největším počtu. (Mimochodem, jak uvedla televize BBC v reportáži z filmového festivalu v Cannes, produkce dosud nedokončeného filmu Armageddon uvedla v Cannes asi padesátiminutový sestřih. V jeho rámci se promítalo i to, co má být ve filmu údajne Willisova "nejemocionálnější", nejdojemnější scéna. Potíž byla, že canneské publikum se při jejím promítání smálo. Reportér televize BBC se v rozhovoru s Willisem zaměřil právě na tuto skutečnost a Willise na obrazovce dosti drtil. ČT o těchto skutečnostech nevěděla, ač se Willis zmínil, že do Prahy přijíždí přímo z Cannes.)

    Vím, že čeští televizní diváci se rádi v Událostech podívají na západní celebrity, ať přijedou do Prahy na jakkoliv krátkou dobu, a Události snad mohou této slabosti ve svém závěru vyhovovat. Šot se ale neměl stát nekritickou reklamou na Willisovy filmy.

    Jan Čulík


    Jednadvacítka České televize - 22. května

    Ve srovnání s relativní formální profesionalitou Událostí byla Jednadvacítka v pátek 22. května ještě velmi neumělá. Snad to bylo tím, že jako moderátorka seděla ve studiu Daniela Drtinová. Upřímně se snažila vystupovat jako tvrdý, profesionální západní novinář, nedosahovala v tom však uspokojivé úrovně.

    Úvodní přehled zpráv v Jednadvacítce četl ženský hlas - snad Drtinová - příliš rychlým a nekultivovaným (libovým) hlasem. Prvním tématem Jednadvacítky byla údajná korupce v armádě a na ministerstvu obrany. Interviewován byl z Brna ministr obrany Lobkowicz.

    Úvodní reportáž k této problematice byla přijatelná.

    (Jen jsem se rozesmál nad způsobem vyjadřování pplk. Václava Jakubíka, z odboru vyšetřování organizovaného zločinu. Za jeho způsob vyjadřování ovšem ČT nemůže. Jakubíkovi z úst padaly skutečné perly, jako například:

    "po provedení sdělení obvinění"

    "chceme zjistit tu správnou objektivní pravdu"

    "z lopaty nám nikdo neuteče, kdo má máslo na hlavě"

    Užívání metafor je zavádějící v každém případě, míšení dvou různých metafor je směšné. Mám pochybnosti, zda tento podplukovník opravdu dokáže případ vyšetřit. Umí totiž řádně logicky uvažovat někdo, kdo se není schopen vyjádřit?)

    Neprofesionální rozhovor s ministrem Lobkowiczem

    Ministr Lobkowicz poskytl interview Jednadvacítce prostřednictvím přímého přenosu z Brna. Hlavním charakteristickým rysem rozhovoru byly obrovské pauzy: nejen ministrovy, než odpověděl (to by mohlo být dáno jeho překvapením po "ostrých" otázkách - jenže v rozhovoru žádné nebyly). Moderátorka však také dělala dlouhé prodlevy. Divák z toho skoro konkrétně cítil, jak se ministrovi i moderátorce v hlavě těžce otáčejí ozubená kolečka myšlenkových procesů.

    Daniela Drtinová se neumí ptát. Místo otázek většinou ministrovi deklamovala dlouhé projevy, v jejichž rámci mu nejprve vždycky vysvětlovala, co vlastně on sám dělá. Bylo to rozsáhlostí vždycky skoro román. Tento způsob vedení interviewu je nemožný a naprosto matoucí:

    Drtinová například se ministra "zeptala":

    "Vy jste řekl, že na ministerstvu funguje takový systém, který přímo vybízí ke korupci. Bývalý ekonomický náměstek Kalousek ale tvrdí, že zavedl systém průhledný a jasný. Je tedy pravda, že vaši předchůdci zrušili kontrolní skupiny? Chybí kontrola úředníků, kteří rozhodují o mnohamiliónových částkách?"

    Lidi, proboha, zkuste si těchto několik řádek říct nahlas. Zkuste někomu vůbec dát takovou otázku. Je to tak dlouhé a složité, že než to odříkáte (trvá to cca dvacet vteřin, to přečíst!) divák zapomene, co bylo na začátku. Kromě toho jsou to otázky dvě. Ministr si může vybrat, na co odpovědět. Jednu z obou otázek bude zřejmě ignorovat.

    Není divu, že ministr Lobkowicz mlžil a opakoval v odpovědích stále totéž.

    Na první dobrou otázku Drtinové, totiž : "Je pravda, že předchůdci zrušili kontrolní skupiny?" zamlžil Lobkowicz odpovědí například takto:

    "Není pravda, že by zrušili kontrolní skupiny. Je pravda, že tam došlo k restrukturalizacím, které, řekl bych, neposilovaly kontrolu."

    Drtinová mu měla v tuto chvíli skočit do řeči a říct: "K jakým?"

    Drtinová mu bohužel nikdy neřekla: "Buďte konkrétní, mlžíte. Neopakujte stále totéž."

    Jan Čulík


    Poslanec Michal Prokop píše Janu Čulíkovi

    1. června 1998

    Vážený pane Čulíku,

    i já jsem rád, že jsem se mohl účastnit debaty v Radiofóru, a to i přesto, že naše názory se v lecčems liší. Vy máte pocit, že já chybuji a že nejsem dostatečně kvalifikován pro svou práci, já mám pocit, že Vy ze své pozice učitele musíte známkovat a opravovat své okolí, neboť kvalifikován jste, zejména ovšem podle Vašeho názoru.

    Já si takové právo neosobuji, ačkoliv všechny ty dokumenty, o kterých Váš dopis hovoří, samozřejmě znám a znám i celou řadu dalších i z jiných demokratických zemí. Mediální problematikou se totiž zabývám od svého vstupu na politickou scénu v roce 1990. Možná právě proto nemohu souhlasit s některými Vašimi kategorickými soudy a poměrně zmatenými představami např. o pravomocech parlamentních orgánů a orgánů regulujících mediální prostředí, což, jak doufám víte (?), není totéž (viz např. Vaše poznámka č. 4).

    Stejně tak překvapujícím závěrem je Vaše poznámka č. 1, kde mne známkujete stupněm "velmi neinformovaný" za to, že jsem si dovolil říci, že každý novinář má svůj názor. Vy říkáte, že ve veřejnoprávním médiu novinář nesmí svůj osobní názor dát vůbec najevo, v téže větě zároveň říkáte, že musí být kritický, a že musí projevovat profesionální úsudek. Nevím, jak lze dospět ke kritice čehokoliv bez názoru, nevím, co jiného než názor je profesionální úsudek. Vy podle mého názoru (či úsudku) totiž zaměňujete názor stranickopolitický (tedy tzv. "Stranění") s tím, co jsem měl na mysli já, když jsem nazval bezpohlavními některé znaky, které právě nedostatek názoru a profesionálního úsudku vydávají za tzv. veřejnoprávnost.

    Myslím, že hlavním problémem naší žurnalistiky zůstává směšování zpravodajství s komentáři, což často vede k tendenčnímu a zkreslujícímu obrazu dané události. Nedovedu si představit, že by Vaše interpretace principů veřejnoprávních médií vedla až tak daleko, že byste z nich vyloučil komentáře, které se ovšem bez názoru komentátora neobejdou. Jde asi jen o to, aby vysílání jako celek (včetně různonázorových komentářů) bylo vyvážené a co nejobjektivnější tak, aby si televizní divák mohl vytvořit na věc něco, co je atributem rozumem obdařené bytosti, zvané člověk - totiž právě vlastní názor.

    Já věřím, že při troše dobré vůle lze okamžitě pochopit, co tím "básník mínil", a že vy, který žijete v anglosaském prostředí, prosyceném přirozenoprávním vědomím, jste to pochopil (pokud jste ovšem chtěl), už když jste svůj dopis psal.

    Pokud jde o Vaši poznámku č. 2: tezi, že já jako politik se nesmím "montovat do interních vztahů v redakci ČT" plně sdílím a také jsem to na začátku pořadu řekl, když jsem konstatoval, že svolání mimořádné schůze parlamentní komise v této věci považuji za chybu, a řekl jsem to už i na vlastním zasedání komise. Vy jistě, jako novinář, můžete psát či vyjadřovat se, o čem uznáte za vhodné, podle mého názoru jste však v živém vysílání prezentoval postoje, vycházející z jednostranných a velmi neúplných informací. To je Vaše plné právo v takové diskusi. Mým právem pak je svůj názor na to sdělit. Stejně neúplné a jednostranné (i když možná zase z druhé strany) totiž byly i informace, z nichž vyšli poslanci iniciátoři mimořádného jednání parlamentní komise.

    Vaše poznámka č. 3 je jediným skutečným faktem, který nelze zpochybnit. Dovolte však, aby tentokrát upozornil pro změnu já Vás na to, že britský status quo je poměrně výjimečný a že ve většině demokratických zemí nic podobného jako regulace času pro zpravodajství soukromých stanic právním předpisem neexistuje.

    A dovolte poslední poznámku: o možnostech zásahů proti "podpásovkám" se vede diskuse, a to nejen u nás, nejen v médiích, v parlamentech, ale hlavně v regulačních orgánech, které jsou většinou vybaveny pravomocemi zasáhnout proti broadcasterovi, který porušuje, slušně řečeno, "dobré mravy". Včera proběhl u nás na půde Rady České republiky pro rozhlasové a televizní vysílání (což je ten orgán, který si možná pletete s mediální komisí parlamentu?) seminář s mezinárodní účastí právě na téma "Vyváženost či objektivita zpravodajských a politicko-publicistických pořadů v televizi". Přítomní odborníci ze SRN i z USA konstatovali, že dosud není znám ve světě případ, kdy by byla regulačním orgánem odebrána licence k vysílání za takovýto, ale ani žádný jiný prohřešek. Pracuje se na bázi pokut či výstrah, které jsou (i u nás) ne vždy zcela účinnou sankcí. Neříkám to proto, že bych s tímto stavem byl spokojen, ale možná spíš proto, abych poněkud korigoval Vaši nezdolnou víru v dokonalost britského systému (který byl odšem pro nás jedním ze vzorů a zůstává i nadále ctěn a vážen) a Váš poněkud arogantní odsudek kvalit české politické reprezentace, která, pravda, za necelých osm let vývoje jistě ještě neprošla všemi dětskými chorobami a jistě si kritiku zaslouží.

    Chci tím jen říci, že pokud máte pocit, že podobné "nehoráznosti, jimiž živí českého diváka běžně televize Nova" v Británii či v Kanadě nejsou možné, je to možná spíš tím, že v těchto zemích je obecnou zvyklostí více dodržovat "dobré mravy", které se tu budovaly po staletí, než rasantním zásahem ITC.

    Přeji Vám mnoho úspěchu ve Vaší další pedagogické i novinářské práci a doufám, že získáte trochu více pokory a respektu k názorům jiných lidí. Vždy jsem se učil, že britské prostředí je k tomu ideální.

    V hluboké úctě

    Michal Prokop

    (Michal Prokop je člen mediální komise Poslanecké sněmovny ČR.)

    (K dopisu Michala Prokopa se vrátím v jednom z příštích vydání BL. JČ)


    Projev Franze Neubauera v Norimberku

    Aleš Zeman

    Na tradicnim, jiz 49. setkani sudetskych Nemcu v dobe svatku letnic v  Norimberku se opet ozvaly hlasy s vyhranenymi nazory na otazku cesko-nemeckych vztahu. Neni zde mozne uvest projevy v jejich uplne, znacne delce, ale rad bych upozornil na to, v cem se shoduji a lisi.

    Projevy mluvciho sudetskeho landsmansaftu (SL) Franze Neubauera a  bavorskeho premiera Edmunda Stoibera jsou k dispozici na webove strance tohoto sdruzeni. Oba zaberou osm stranek tisteneho textu a stoji za  precteni, i kdyz mnohe z toho jsme jiz od techto dvou muzu slyseli drive. Pan Stoiber opakoval mnoho z tematiky pana Neubauera, jen se podstatne kladneji vyjadril k hodnoceni "Cesko-nemecke deklarace" a k vyznamu zastoupeni sudetskych Nemcu ve "Fondu budoucnosti" a "Diskusnim foru".

    Za pozornost tez stoji ostre formulovane prohlaseni ministra zahranici Klause Kinkela, ktery v Norimberku nebyl. Klaus Kinkel se zcela jasne distancoval jak od Neubauera, tak i od Stoibera vetami: "Pozadavky na  spojovani vstupu CR s bilateralnimi otazkami, ktere presahuji podminky vstupu do EU, jsou nejen nerealisticke, ale i nezodpovedne. Otravuji ovzdusi" (dle "Slova", 2. 6.). Dale Kinkel sdelil: "Trva pritom, ze  majetkove otazky jsou a zustavaji otevrene. Nemecka zahranicni politika se nedela v Bavorsku a nedela ji premier Stoiber".

    Co rekl v Norimberku pan Franz Neubauer?

    Zacal svuj proslov ze sudetonemecke literatury dobre znamou, dejinnou exkursi, kdy svym krajanum pripomenul, ze cela problematika se datuje od konce prve svetove valky, kdy sudetskym Nemcum, podobne jako Nemcum v  jiznim Tyrolsku, nebylo uznano pravo na sebeurceni. Pripomenul sudetonemecke obeti (54 mrtvych a 100 zranenych) pri krvavych udalostech 4. brezna 1919. Pote si vzpomenul na Albance v Kosovu a pravil, ze s nimi je zachazeno jako se sudetskymi Nemci v predvalecne CSR. I kdyz neprirovnal Edvarda Benese k Adolfu Hitlerovi, jak tomu ucinil v tyto dny Bernd Posselt (clen Diskusniho fora), preci jen byl Benes oznacen v  cesko-sudetonemeckych vztazich za puvodce vseho zla.

    Adolf Hitler se zmocnil neresenych problemu a zneuzil je pro sve cile. K  Mnichovu 1938 by nedoslo, kdyby nebyli sudetsti Nemci proti sve vuli pricleneni k CSR. Ani slovo o tajnem vyjednavani sudetskych predaku s  Hitlerem a o jejich podilu na rozbiti CSR, jakoz i o jejich aktivni spolupraci s nacismem v dobe Protektoratu. Pak prislo bezpravi vyhnani sudetskych Nemcu (ani slovo o Postupimi) a rok 1948 jako rok komunistickeho ujarmeni ceskych (boehmisch) zemi, coby primy, historicky nasledek nespravedliveho vyhnani.

    (Kdo by si chtel na tyto udalosti udelat ponekud jiny usudek nezli pan N eubauer, ma k dispozici vskutku bohaty historicky material.)

    Pote pan Neubauer obratil pozornost k "Nemecko-ceske deklaraci" z ledna 1997. Tato deklarace neslouzi smireni, ale vede jen na obou stranach k  novym zatezim, jak ukazuje doba temer jednoho a pul roku, ktera od podepsani deklarace ubehla. Moc se toho neudalo, pouze zahajeni cinnosti "Fondu budoucnosti" a jmenovani clenu "Diskusniho fora". Ze se nekterym ceskym poslancum nelibi zastoupeni sudetskych Nemcu v techto bilateralnich vyborech (minen zde asi v prve rade pan Neubauer), je primo hrozive a stavi v potaz zpusobilost CR priclenit se k Evrope (die Europafaehigkeit). Presto, ze SL s deklaraci nadale nesouhlasi, je landsmansaft ochoten se aktivne zucastnit jak "Fondu budoucnosti", tak i "Diskusniho fora", coz dokumentuje pripravenost SL k novemu porozumeni.

    Je treba odskodnit nejen ceske obeti nacismu, ale tez sudetonemecke obeti nacismu a odsunu. Dale se objevuje v projevu pozadavek na moznost trvaleho pobytu sudetskych Nemcu v CR, coby predstupen "prava na vlast" a kritika Klause Kinkela, ktery pripomenul, ze toto je vnitrni zalezitosti CR.

    Pan Neubauer vita rozsireni EU smerem na vychod, ale clenstvi CR v teto "spolecnosti hodnot a prav" podminuje uznanim pozadavku predstavitelu SL, zejmena "prava na vlast". Predevsim je treba zrusit nemravne "Benesovy dekrety" a zakon o amnestii. Opet je tu kritika Kinkela, ktery se distancoval od spojeni problemu bilateralnich vztahu a vstupu CR do EU. Je pripomenuta diskriminace obcanu CR nemeckeho puvodu a upreni obcanstvi nekolika desetitisicum ceskych Romu. Nasleduje kriticke srovnani CR s  ostatnimi zememi stredni a vychodni Evropy ve vztahu k nemeckym mensinam, vcetne tech vyhnanych (Polsko je v tomto seznamu asi vedome vynechano).

    Za pozornost stoji Neubaueruv pozadavek nove historicke komise, tentokrate cesko-sudetonemecke, a odstraneni nacionalistickych tendenci z ceskych skolnich ucebnic. (Pral bych si, aby neco podobneho se prihodilo i v sudetonemecke literature kruhu blizkych vedeni SL.)

    V zaveru sveho projevu pravil pan Neubauer, ze SL vede mirovy boj za pravo a ze pravo slouzi miru. Svuj projev zakoncil temito slovy: "Po desitileti jsme byli osocovani a napadani jako vecne vcerejsi. Pravy opak je pravda! Hledame odpovedi, kde jini je jen zatlacuji nebo zamlcuji. Motto techto "Sudetonemeckych dnu" by mohlo platit jako spolecny politicky program pro kazdeho odpovedneho cloveka teto casti sveta: Pravda a pravo jsou skutecnymi zaklady Evropy, kterych se nelze zrici!"

    Na norimberskem shromazdeni chybel predstavitel vladni strany CDU kanclere Kohla, coz muze naznacovat, dle komentare v prazskem "Slovu", distancovani CDU od radikalnich pozadavku bavorske CSU. Ucast na shromazdeni dale odmitl velvyslanec CR Frantisek Cerny kvuli tendencnim vyrokum predstavitelky "Spolku vyhnanych" Eriky Steinbachove, ktera byla cestnym hostem v  Norimberku, a kvuli srovnani Benese s Hitlerem, ktere pronesl clen "Diskusniho fora" sudetonemeckeho puvodu Bernd Posselt.

    Komentar v "Sueddeutsche Zeitung" (2. 6.) je vuci vyrokum Neubauera a  zejmena Stoibera ostre kriticky. Hovori o navratu ke studene valce a aktu vydirani ohledne spojovani clenstvi CR v EU se znamymi sudetonemckymi pozadavky. Takoveto chovani skodi vaznosti nemecke zahranicni politiky a  bere v potaz, zda Nemecko je zrale a zaslouzi si stat se stalym clenem Rady bezpecnosti OSN, ktera se zabyva celosvetovymi mirovymi zalezitostmi.

    Aleš Zeman


    (Poznámka Tomáše Peciny :

    Pane Čulíku,

    je škoda, že pan Zeman neuvedl ve svém článku žádné hyperlinky. Udělám to za něj:

    SdL: http://home.t-online.de/home/sudeten/index.htm

    Článek v SZ: http://www.sueddeutsche.de/cgi-bin/treffer.cgi?file=/sz/www/docs/szdb/1998/06/19980602/polit_e.htm&date=19980602

    Článek ve Weltu (A.Z. se o něm nezmiňuje): http://www.welt.de/archiv/1998/06/02/0602de02.htm

    T.P.)

    Audit nejen forenzní

    Miroslav Jandora

    Mnohokrát jsem se zamýšlel, jak je vlastně možné, že se objevují nová sdružení spadající pod politické strany a  někdy počet jedné místní organizace dosahuje paradoxně i  50% členské základny strany celé. Nechápal jsem nikdy, jak mohou některé  místní organizace jednat zcela proti všem ideovým zásadám strany, ke které se hlásí . Tento efekt se nejvíce projevuje na  komunální úrovni. Jsem z Brna.......

    Vzhledem k tomu, že nemám právní vzdělání, vyzývám k veřejné diskusi a  doplnění nebo vypracování nových pravidel pro kontrolu politických stran.

    Nechci nikoho omezovat, ale pokud by strany měly a  chtěly být důvěryhodné, měly by se samy do tohoto procesu zapojit.

    Možná jsem naivní, ale myslím si, že některé z níže uvedených bodů by mohla uvítat také státní správa.

    Nejsem zase tak naivní, abych nevěděl, že se objeví odpůrci a   nepřekonatelné technické překážky . Nemyslím si ale, že notářské poplatky jsou tak vysoké, když vezmu v úvahu, že strany letos dělají po vzájemné dohodě  úspornou volební kampaň, kdy hodlají utratit pouze 20 milionů.../ nebo 30mil. atd, místo 60 a  podobně../

    Jen pro pořádek dodávám, že NKU ani nikdo jiný nemá šanci kontrolovat a  postihovat chybná rozhodnutí místních zastupitelů, pokud je schválí většina, popř. rada města.

    Paradoxně tak existuje skupina lidí, které jsme si sami zvolili, kteří mohou rozdělovat zakázky svým známým, organizovat výběrová řízení, šitá na míru mnohdy firmám, které někdy i  patří zastupitelům, nebo exponentům politických stran, které ovládají tu kterou stranu a  radnici. Beztrestně!! Přece to schválila rada, zastupitelstvo....

    Navrhuji, aby NKU mělo možnost kontroly všech úrovní komunální správy, kde se bez dostatečné kontroly hospodaří miliardami z kapes poplatníků.

    Pro a  proti na  téma  audit členské základny politických stran, ověřování výsledků voleb, jejich archivace a  zřizování nových poboček od nejnižších úrovní

    Porovnání úkonů při prokazování totožnosti na  různých úrovních je zajímavé. Pokud se chcete stát abonentem videopůjčovny, nebo knihovny, musíte se prokázat občanským průkazem, rodným listem/nebo ověřenou kopií a musíte vytvořit  podpisový vzor.

    Pro členství v politické straně stačí vyplněný formulář, který někdo podepíše, a  není třeba se příště prokazovat,. Ověření totožnosti a  podpisu notářem by jistě bylo vhodné a  pro opravdového člena strany nenáročnou operací pokud to myslí s členstvím vážně.

    Pro důkaz velikosti členské základny prakticky není vyžadováno nic, berou se v úvahu různé seznamy a  vybrané příspěvky.

    Členství ve straně není průkazné a  velikost členské základny se mění v závislosti na  termínech voleb, sněmů a  potřeby maskovat neidentifikovatelné příjmy stran.

    Nelze vyloučit vznik nové strany, pokud se byť jen opticky prokáže velikost její základny, výsledky voleb uvnitř politických stran na  nižších úrovních nejsou ověřovány a  ani archivovány, počet přítomných potřebných k platnosti hlasování se upravuje dle situace, dá se s nimi manipulovat, přítomnost notáře a  ověřený zápis je možným a  asi nutným východiskem.

    Vzniká zde možnost vytvoření zájmové skupiny, tzv. místní organizace, pod hlavičkou politické strany a  prakticky působit zcela v rozporu s deklarovaný m volebním programem.

    Když uvážíme množství finančních prostředků a  výkonnou moc, kterou mohou politické strany disponovat, jsou nějaká opatření namístě: audit členské základny ověřený notářem 1x ročně od nejnižších úrovní, zejména před volbami do PS a  volbami komunálními.

    Je legrační, že se musí notářsky ověřovat totožnost sponzorů stran, kteří musejí splňovat velmi přísné podmínky, když tito poskytují dar nějakému seskupení lidí, o  jejichž existenci a  počtu mohou vzniknout pochybnosti /oprávněně/.

    Existuje vážné podezření, že se v mnoha stranách nemanipuluje jen černými penězi, ale i  černými dušemi

    15.5.1998

    Miroslav Jandora

    Havel: "Jsem otrávenej..." - směly o tom sdělovací prostředky informovat?

    Jiřina Fuchsová napsala:

    Tuto zprávu přineslo Radio Praha:

    "Prezident Havel nema dobrou naladu

    Zda se, ze prezident Vaclav Havel je ze vseho unaven. Se svymi pocity se sveril ministru Vladimiru Mlynarovi v uvodu pondelniho prijeti na zamku v Lanech. "Jsem otravenej ze vseho - z prace sve kancelare, ktera zlenivela tim, ze tam dlouho nejsem, z politicke situace obecne, z toho, co pisou noviny," rekl prezident ve chvili, ktera je tradicne venovana jen fotografum a kameramanum, ale pri ktere mikrofon televize Nova snimal jeho hlas."

    Radio Praha, 2. cervna 1998

    Jiřina Fuchsová dodává:

    Ja v tomto pripade nesouhlasim ani s televizi Nova, dle meho je to podlost, ani s Radiem Praha, ze to uverejnili, podlost na druhou....

    Ne, ze by si pravda nezaslouzila dostat se na svetlo, ale toto je nespravny zpusob...

    Tolik k te diskusi o kulture/barbarismu sdelovacich prostredku v dnesni CR...

    J.F.


    Před časem poskytoval bývalý britský ministerský předseda John Major rozhovor slavnému reportérovi britské komerční televizní stanice ITV. Po ukončení rozhovoru zůstali oba chvíli ve studiu a hovořili dál neformálně. John Major se reportérovi svěřil, že má velké potíže s euroskeptiky ve své vládě a uvedl, že někteří euroskeptičtí ministři jsou "real bastards" (skutečné svině).

    Televizní kamera ale pořád ještě natáčela a televize ITV posléze odvysílala i tuto část neautorizovaného rozhovoru.

    Euroskeptikové posléze vydali jakousi knihu, v níž shrnovali své postoje vůči Evropské unii, kniha měla tuším název "We are those Bastards", "My jsme ty svině".

    Tolik britská politika a mediální kultura.

    Pracovníci britské televize ITV by asi argumentovali, že měli plné právo Majorovy výroky publikovat, ve veřejném zájmu. Obávám se, že podobně oprávněně by asi veřejným zájmem mohla ve výše citovaném případě argumentovat televize Nova. Veřejnost má právo vědět, co si prezident v současnosti myslí o situaci. Není to zas tak překvapivé zjištění, těch pár vět. (JČ)


  • |- Ascii 7Bit -|- PC Latin 2 -|- ISO Latin 2 -|- CP 1250 -|- Mac -|- Kameničtí -|